Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 1. kniha MakabejskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 7. prosince, 2015
1. kniha Makabejská
[zkr. = 1 Mak]
zdraví velekněze Šimeóna, starší, kněžstvo a celý národ židovský, naše bratry.
1 Mak 14:21 Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám vyprávěli o vaší slávě a vážnosti a my jsme měli z jejich příchodu radost.
1 Mak 14:22 O tom, co nám prohlásili v radě lidu, jsme učinili tento zápis: Núménios, syn Antiochův, a Antipatér, syn Jásonův, vyslanci židů, k nám přišli, aby s námi obnovili přátelskou smlouvu .
1 Mak 14:23 Shromáždění s potěšením přijalo tyto muže, vzdalo jim poctu a dalo vložit opis jejich řeči do knih veřejných výnosů, aby spartský lid na ně nikdy nezapomněl. Opis toho pořídili pro velekněze Šimeóna.“
1 Mak 14:24 Šimeón potom poslal Núménia do Říma s velkým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby potvrdil spojenectví s Římany .
1 Mak 14:25 Když se o tom dozvěděl lid, říkali: „Jak se odměníme Šimeónovi a jeho synům?
1 Mak 14:26 Chrabře se projevil on i jeho bratři, celá rodina jeho otce! Vedl boj proti nepřátelům Izraele a dobyl mu svobodu!“ Vyryli pak nápis na bronzových deskách a umístili na sloupy na hoře Sijónu.
1 Mak 14:27 Nápis zněl takto: „Osmnáctého dne měsíce elul, roku stého sedmdesátého druhého, ve třetím roce Šimeónova velekněžství v Asaramelu
1 Mak 14:28 na velkém shromáždění kněží a lidu, vůdců národa a starších země bylo nám oznámeno toto:
1 Mak 14:29 Zatímco se naše země zmítala v častých válkách, Šimeón, syn Matitjáše, kněz ze synů Jójaríbových, a s ním jeho bratři vydali se v nebezpečí a postavili se na odpor nepřátelům svého národa, aby byla zachována svatyně a Zákon, čímž velmi proslavili svůj národ.
1 Mak 14:30 Nejprve Jónatan shromáždil kolem sebe lid a stal se jejich veleknězem. Pak byl připojen k zesnulým svého lidu.
1 Mak 14:31 Nepřátelé chtěli vtrhnout do jejich země a vztáhnout ruce na svatyni.
1 Mak 14:32 Tu se postavil na odpor Šimeón a bojoval za svůj národ. Ze svého majetku věnoval mnoho peněz, aby vyzbrojil muže z vojska svého národa a vyplácel jim žold.
1 Mak 14:33 Opevnil města Judska i Bét-súr na hranicích Judska, kde dříve byla zbrojnice nepřátel, a usadil tam posádku z židovských mužů.
1 Mak 14:34 Opevnil také přímořskou Jafu a Gezer na hranicích s Ašdódem, kde dříve sídlili nepřátelé, usadil v něm židy a uložil tam potřebné zásoby, aby se tam udrželi.
1 Mak 14:35 Lid viděl Šimeónovu věrnost i to, jak hleděl oslavit svůj národ, a ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem v uznání toho, co všechno vykonal, za jeho spravedlnost a věrnost, kterou zachoval svému národu, a za úsilí všemi způsoby vyvýšit svůj lid.
1 Mak 14:36 Za dnů jeho vlády se mu podařilo vyhnat ze země nepřátele, i ty z Jeruzaléma, města Davidova, kteří si tam vybudovali hrad a z něho dělali výpady, poskvrňovali okolí svatyně a zneuctívali toto posvátné místo.
1 Mak 14:37 Usadil tam židovské muže; hrad zpevnil, aby chránil kraj i město, a zvýšil též jeruzalémské hradby.
1 Mak 14:38 Potom mu král Démétrios potvrdil velekněžský úřad,
1 Mak 14:39 učinil ho svým přítelem a s velkou slávou mu udělil vyznamenání.
1 Mak 14:40 Slyšel totiž, že i Římané nazývají židy přáteli, spojenci a bratry, že s poctami přijali Šimeónovy vyslance
1 Mak 14:41 a že se židé a jejich kněží usnesli, aby byl Šimeón natrvalo jejich vládcem a veleknězem, dokud by nepovstal zaslíbený věrný Prorok.
1 Mak 14:42 Že ho učinili svým vojevůdcem, že se stará o svatyni a sám ustanovuje ty, kdo spravují její záležitosti, že je správcem země, výzbroje a pevností.
1 Mak 14:43 Hlavně však, že se má starat o svatyni. Že ho všichni musí poslouchat, v jeho jménu že budou sepisovány všechny výnosy v zemi; že se bude oblékat do purpuru a zlata.
1 Mak 14:44 Není dovoleno nikomu z lidu ani z kněží cokoli z toho zrušit, protivit se jeho nařízením, bez jeho vědomí svolávat shromáždění v zemi, oblékat se do purpuru a nosit zlatou sponu.
1 Mak 14:45 Kdo by se proti tomu provinil nebo tomu odporoval, bude hoden potrestání.
1 Mak 14:46 Všechen lid se usnesl uložit Šimeónovi, aby se řídil těmito ustanoveními.
1 Mak 14:47 Šimeón to přijal a souhlasil, že bude veleknězem, vojevůdcem a knížetem židů i kněží, ochráncem všech.
1 Mak 14:48 Usnesli se, aby tento zápis byl vryt do bronzových desek, umístěných na důstojném místě v nádvoří svatyně.
1 Mak 14:49 Opis má být uložen v pokladnici a bude majetkem Šimeóna a jeho synů.“
1 Mak 15:1 Antiochos, syn krále Démétria, poslal z mořských ostrovů Šimeónovi, knězi a knížeti židů, a celému národu list
1 Mak 15:2 tohoto obsahu: „Král Antiochos zdraví Šimeóna, velekněze a knížete, i židovský národ.
1 Mak 15:3 Protože se několik hanebných zrádců zmocnilo království našich otců, chci se nyní tohoto království ujmout a obnovit je, jako bylo dříve. Najal jsem mnoho vojska a vystrojil válečné lodi, s nimiž
1 Mak 15:4 se hodlám vylodit na pevnině a potrestat ty, kdo zničili mou zemi a zpustošili mnoho měst v mém království.
1 Mak 15:5 Potvrzuji ti prominutí všech závazků, které ti prominuli králové přede mnou, i všech dávek, které ti odepsali,
1 Mak 15:6 a dovoluji ti razit mince pro tvou zemi.
1 Mak 15:7 Jeruzalém a svatyně ať jsou svobodné. Všechny zbraně, které sis pořídil, a pevnosti, které jsi zbudoval nebo kterých ses zmocnil, ať ti zůstanou!
1 Mak 15:8 Od nynějška se ti natrvalo odpouštějí všechny dluhy do královské pokladny i všechny příští dávky .
1 Mak 15:9 Až se znovu ujmeme vlády nad svým královstvím, s nejvyššími poctami vyznamenáme tebe a tvůj národ i chrám, takže vaše sláva bude zjevná po celém světě.“
1 Mak 15:10 Roku stého sedmdesátého čtvrtého vtrhl Antiochos do země svých otců a přešla k němu všechna vojska; s Trýfónem jich zůstala jen hrstka.
1 Mak 15:11 Antiochos ho pronásledoval až do Dóru při moři.
1 Mak 15:12 Uprchlík viděl, že je s ním zle, neboť ho vojsko opustilo.
1 Mak 15:13 Antiochos oblehl Dór se sto dvaceti tisíci válečníků a s osmi tisíci jezdců.
1 Mak 15:14 Obklíčil město a z moře připluly lodi; sevřel tak město ze země i od moře, že nikdo nemohl vejít ani vyjít.
1 Mak 15:15 Núménius a jeho druhové se vrátili z Říma a přinesli list adresovaný králům a jejich zemím. Byl tohoto znění:
1 Mak 15:16 „Lucius, římský konsul, posílá pozdrav králi Ptolemaiovi.
1 Mak 15:17 Přišli k nám židovští vyslanci, naši přátelé a spojenci, poslaní veleknězem Šimeónem a židovským lidem, aby obnovili staré přátelství a spojenectví.
1 Mak 15:18 Přinesli zlatý štít o váze tisíce min.
1 Mak 15:19 Rozhodli jsme se proto napsat králům a zemím, aby vůči nim nepodnikali nic zlého, aby proti nim, jejich městům a zemi neválčili a ani se nespolčovali s těmi, kdo proti nim vedou válku.
1 Mak 15:20 Ten štít jsme od nich rádi přijali.
1 Mak 15:21 Jestliže nějací zrádci z jejich země utekli k vám, vydejte je veleknězi Šimeónovi, aby je potrestal podle jejich zákona.“
1 Mak 15:22 Totéž napsal králi Démétriovi a Attalovi, Ariarathovi a Arsakovi
1 Mak 15:23 a poslal do všech zemí: do Sampsamy a Sparty, na Délos, do Myndu, Sikyónu, do Kárie a na Samos, do Pamfylie a Lykie, do Halikarnasu a na Rhodos, do Faselidy, na Kós, do Sidy, Aradu, Gortýny, Knidu, na Kypr a do Kyrény.
1 Mak 15:24 Opis tohoto listu poslali veleknězi Šimeónovi.
1 Mak 15:25 Král Antiochos, který obléhal Dór, přivedl k němu druhého dne nové posily, připravil obléhací stroje a sevřel Trýfóna tak, že nikdo nemohl vyjít ani vejít.
1 Mak 15:26 Šimeón mu poslal jako posilu dva tisíce vybraných mužů a také zlato, stříbro a válečnou výzbroj.
1 Mak 15:27 On však odmítl to přijmout, zrušil všechno, co s ním dříve ujednal, a od Šimeóna se odvrátil.
1 Mak 15:28 Po Athénobiovi, jednom ze svých přátel, mu vzkázal toto: „Máte v moci Jafu, Gezer a hrad v Jeruzalémě, to vše jsou města mého království.
1 Mak 15:29 Jejich území jste zpustošili, způsobili jste velkou pohromu v zemi a opanovali jste mnoho míst v mém království.
1 Mak 15:30 Nyní tedy vydejte města, kterých jste se zmocnili, zaplaťte daně z míst, která jste opanovali mimo území Judska,
1 Mak 15:31 nebo za ně zaplatíte pět set talentů stříbra a dalších pět set talentů jako náhradu škod vámi způsobených a jako náhradu za daně z měst. Neuděláte-li to, přijdeme a pustíme se s vámi do boje.“
1 Mak 15:32 Králův přítel Athénobios přišel do Jeruzaléma a užasl, když viděl Šimeónovu slávu, tabuli se zlatými a stříbrnými číšemi a četné služebnictvo. Vyřídil Šimeónovi královo poselství.
1 Mak 15:33 Ten mu odpověděl: „Neuchvátili jsme cizí zemi ani jsme se nezmocnili ničeho cizího, leč dědictví našich otců, jehož se načas bezprávně zmocnili naši nepřátelé.
1 Mak 15:34 Když nastala pro nás příznivá doba, znovu jsme se ujali dědictví otců.
1 Mak 15:35 Pokud jde o Jafu a Gezer, které požaduješ, ty způsobily lidu a naší zemi velikou pohromu; dáme za ně sto talentů.“ Athénobios mu neodpověděl ani slova,
1 Mak 15:36 rozzloben se vrátil ke králi a podal mu zprávu o tom jednání i o slávě Šimeónově a o všem, co viděl. Krále zachvátil veliký hněv.
1 Mak 15:37 Mezitím Trýfón vstoupil na loď a uprchl do Orthósie.
1 Mak 15:38 Král ustanovil Kendebaia velitelem pobřeží, přidělil mu pěchotu a jízdu
1 Mak 15:39 a nařídil mu, aby se utábořil na hranici Judska, přestavěl Kedrón, zpevnil jeho hradby a bojoval proti lidu. Král mezitím pronásledoval Trýfóna.
1 Mak 15:40 Kendebaios přitáhl do Jabny a začal lid dráždit svými vpády do Judska, při nichž bral lidi do zajetí nebo je pobíjel.
1 Mak 15:41 Vybudoval Kedrón, odvelel tam jízdu a vojsko, aby odtud činili výpady na judské cesty, jak to nařídil král.
1 Mak 16:1 Jóchanan vystoupil z Gezeru do Jeruzaléma a oznámil svému otci Šimeónovi, co Kendebaios provedl.
1 Mak 16:2 Šimeón zavolal své dva starší syny, Judu a Jóchanana, a řekl jim: „Já a moji bratři a dům mého otce jsme vedli boje Izraele od svého mládí až do dnešního dne a podařilo se nám mnohokrát vlastníma rukama osvobodit Izraele.
1 Mak 16:3 Teď už jsem zestárl a vy jste z milosti Boží dospěli; zastupte mne a mého bratra, vytáhněte do boje za náš národ a pomoc Nebes bude s vámi.“
1 Mak 16:4 Pak vybral z izraelské země dvacet tisíc bojeschopných mužů a jezdce; ti vytáhli proti Kendebaiovi a přenocovali v Módeínu.
1 Mak 16:5 Ráno vstali, vytáhli do pole a hle, proti nim veliké vojsko, pěšáci a jezdci. Mezi oběma vojsky byl rozvodněný potok.
1 Mak 16:6 Jóchanan se svým lidem se jim postavil. Když viděl, že se lid bojí potok přebrodit, přešel jej první. Muži jej viděli a přebrodili se za ním.
1 Mak 16:7 Potom rozdělil lid, jezdce umístil mezi oddíly pěchoty, neboť nepřátelská jízda byla velmi početná.
1 Mak 16:8 Zaduli do polnic a Kendebaios a jeho vojsko byli zahnáni na útěk; mnozí byli zraněni nebo zabiti. Zbylí uprchli do pevnosti.
1 Mak 16:9 Tehdy byl poraněn i Juda, Jóchananův bratr. Jóchanan pak nepřítele pronásledoval až ke Kedrónu, který Kendebaios opevnil.
1 Mak 16:10 Jiní uprchli do věží na polích Ašdódu, on však toto město vypálil; padlo tam na dva tisíce mužů. Pak se ve zdraví vrátil do Judska.
1 Mak 16:11 Ptolemaios, syn Abúbův, byl ustanoven vojevůdcem na jerišské rovině. Měl mnoho stříbra a zlata;
1 Mak 16:12 byl totiž veleknězovým zetěm.
1 Mak 16:13 Zpyšněl a chtěl ovládnout zemi. Zamýšlel odstranit lstí Šimeóna a jeho syny.
1 Mak 16:14 Šimeón právě obcházel města v zemi, aby se přesvědčil, co potřebují. Tak přišel i do Jericha se svými syny Matitjášem a Judou roku stého sedmdesátého sedmého v jedenáctém měsíci (je to měsíc šebát).
1 Mak 16:15 Syn Abúbův je lstivě přijal v pevnůstce zvané Dók, kterou vystavěl, a uspořádal pro ně velkou hostinu; ukryl tam však své lidi.
1 Mak 16:16 Když se Šimeón a jeho synové opili, povstal Ptolemaios a jeho spol
Text bible pro den: Úterý, 8. prosince, 2015
1. kniha Makabejská
[zkr. = 1 Mak] ečníci, chopili se zbraně a vrhli se do jídelny na Šimeóna, zabili ho, též jeho dva syny a některé z jeho služebníků.
1 Mak 16:17 Tak spáchal velký zločin a odměnil se zlem za dobro.
1 Mak 16:18 Ptolemaios sepsal o tom zprávu a odeslal ji králi, aby mu poslal na pomoc vojsko a předal do jeho pravomoci zemi i města.
1 Mak 16:19 Jiné muže vyslal do Gezeru, aby odstranili Jóchanana, a velitelům poslal listy s prosbou , aby se k němu dostavili, že je podělí stříbrem, zlatem a jinými dary.
1 Mak 16:20 Další poslal, aby se zmocnili Jeruzaléma a chrámové hory.
1 Mak 16:21 Kdosi je však předběhl a oznámil Jóchananovi v Gezeru, že jeho otec a bratři zahynuli. Řekl: „ Ptolemaios poslal vrahy i na tebe.“
1 Mak 16:22 Když to Jóchanan uslyšel, velmi se polekal a muže, kteří ho přišli zahubit, dal hned zajmout a zabít. Vždyť předem věděl, že ho chtějí zahubit.
1 Mak 16:23 Ostatní činy Jóchananovy, jeho bitvy a statečnost, kterou se vyznamenal, stavby hradeb, které vybudoval, všechny jeho skutky
1 Mak 16:24 jsou zapsány v letopise jeho velekněžství od doby, kdy se po svém otci stal veleknězem.
2. kniha Makabejská
2 Mak 1:1 Židé v Jeruzalémě a v judské krajině posílají bratrské pozdravy bratřím židům v Egyptě a přejí jim dobro a pokoj:
2 Mak 1:2 Kéž vám Bůh prokáže dobrotivost a rozpomene se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, svými věrnými služebníky.
2 Mak 1:3 Ať nakloní vaše nitro k tomu, abyste ho ctili a plnili jeho vůli celým srdcem i ochotnou duší.
2 Mak 1:4 Ať otevře vaše srdce pro svůj Zákon a přikázání a daruje vám pokoj.
2 Mak 1:5 Ať vyslyší vaše prosby a je k vám milostivý, ať vás neopouští v čase zlém.
2 Mak 1:6 I my se zde nyní za vás modlíme.
2 Mak 1:7 Za vlády Démétria roku stého šedesátého devátého jsme vám my, židé, napsali v nejvyšší tísni, která na nás dolehla v době, kdy Jáson a jeho stoupenci odpadli od svaté země a Božího království.
2 Mak 1:8 Spálili bránu a prolili nevinnou krev; my však jsme se modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni. Přinesli jsme oběť i jemnou mouku, rozžehli světlo v svícnech a předložili chleby.
2 Mak 1:9 Nuže, slavte i vy dny slavnosti stánků v měsíci kislevu. Psáno v roce stém osmdesátém osmém helénské éry .
2 Mak 1:10 Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda pozdravují Aristobúla, učitele krále Ptolemaia, který je z pokolení pomazaných kněží, i židy v Egyptě a přejí jim zdraví!
2 Mak 1:11 Zachráněni Bohem z velikých nebezpečí vzdáváme mu vroucí díky my, kteří jsme bojovali proti králi.
2 Mak 1:12 To on zahnal ty, kdo nás napadli ve svatém městě.
2 Mak 1:13 Když totiž vladař táhl do Persie s vojskem, které se zdálo být nepřemožitelné, byli v Nanaině svatyni vlákáni do pasti a pobiti lstí nastrojenou kněžími této svatyně.
2 Mak 1:14 Neboť Antiochos v předstírané touze zasnoubit se s Nanaiou vstoupil se svými přáteli na to místo, aby vzal mnohé poklady jako věno.
2 Mak 1:15 Kněží Nanaina chrámu mu je sice ukázali, ale jakmile vešel s několika málo muži svého doprovodu dovnitř svatyně, ihned ji uzavřeli.
2 Mak 1:16 Otevřeli skrytá dvířka ve stropě a zasypali vladaře s jeho muži kamením; rozsekali je na kusy a uťaté hlavy vyhodili k těm venku.
2 Mak 1:17 Za to vše buď veleben náš Bůh, který bezbožné vydal záhubě .
2 Mak 1:18 Pětadvacátého dne měsíce kislevu hodláme slavit očištění chrámu, a proto pokládáme za potřebné vám oznámit, abyste i vy slavili slavnost stánků a ohně, na památku toho, že Nehemjáš vystavěl svatyni a oltář a přinesl oběti.
2 Mak 1:19 Neboť tenkrát, když naši otcové byli odvedeni do Persie, zbožní kněží vzali tajně trochu ohně z oltáře a ukryli jej v hluboké studni, kde bylo vhodné místo bez vody. Tam jej bezpečně ukryli , takže to místo zůstalo všem neznámé.
2 Mak 1:20 Když se po mnoha letech zalíbilo Bohu, Nehemjáš, vyslaný perským králem, poslal pro oheň potomky kněží, kteří jej ukryli. Oznámili nám, že nenašli oheň, ale hustou vodu. Nehemjáš poručil, aby ji nabrali a přinesli.
2 Mak 1:21 Když bylo sneseno všechno, čeho třeba k oběti, nařídil kněžím, aby tou vodou polili dříví i to, co leželo na něm.
2 Mak 1:22 Tak se stalo; po nějaké chvíli vysvitlo slunce předtím ukryté za mraky a vzplanul veliký oheň, až všichni užasli.
2 Mak 1:23 Zatímco oheň trávil oběť, kněží se všemi přítomnými vykonali modlitbu, neboť když začal Jónatan, volali i ostatní jako Nehemjáš.
2 Mak 1:24 Ta modlitba zněla takto: „Panovníku Hospodine, Bože, Stvořiteli všeho, hrozný a mocný, spravedlivý a milosrdný! Ty jsi Král, jediný a dobrotivý,
2 Mak 1:25 jediný vůdce, jediný spravedlivý, vševládný a věčný, zachraňující Izraele ode všeho zlého, který sis vyvolil naše otce a posvětil je,
2 Mak 1:26 přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid, střez svůj podíl a posvěť jej.
2 Mak 1:27 Shromáždi naše rozptýlené, vysvoboď ty, kdo žijí jako otroci mezi pohany, shlédni na pohrdané a zneuctěné, ať pohané poznají, že ty jsi náš Bůh!
2 Mak 1:28 Sevři mukami utlačovatele a ty, kdo se zpupně vypínají.
2 Mak 1:29 Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak to slíbil Mojžíš.“
2 Mak 1:30 Potom kněží zpívali chvalozpěvy.
2 Mak 1:31 Když obětní úkony skončily, poručil Nehemjáš vylít zbylou vodu na větší kameny.
2 Mak 1:32 Jakmile se tak stalo, vyšlehl plamen, ztrácel se však ve světle zářícím z oltáře.
2 Mak 1:33 Tato událost se stala všeobecně známou; i perskému králi bylo sděleno, že se na místě, kde kněží před svým odvlečením ukryli oheň, objevila voda, a tou že Nehemjášovi lidé posvětili oběti.
2 Mak 1:34 Král dal to místo ohradit, neboť usoudil, že je svaté, když si předtím tu věc ověřil.
2 Mak 1:35 Těm, jimž chtěl projevit svou přízeň, rozdal mnoho rozličných darů .
2 Mak 1:36 Nehemjášovi lidé tu tekutinu pojmenovali nefthar, což znamená ‚očištění‘; většina ji nazývá nefthai.
2 Mak 2:1 V zápisech se dočteme, že to byl prorok Jeremjáš, kdo nařídil, aby přesídlovaní kněží vzali trochu ohně, jak bylo řečeno.
2 Mak 2:2 Prorok dal také přesídlencům zákon a nařídil jim, aby nezapomněli na přikázání Hospodinova a nedali se zmást v mysli při pohledu na zlaté a stříbrné modly se vší jejich nádherou.
2 Mak 2:3 V tom smyslu je i jinak povzbuzoval, aby ve svých srdcích neodpadali od Zákona.
2 Mak 2:4 Stálo tam dále, jak prorok z vnuknutí Božího přikázal, aby za ním nesli stan a schránu; jak odešel na horu, na niž vystoupil Mojžíš, aby spatřil dědictví od Boha.
2 Mak 2:5 Když tam Jeremjáš došel, nalezl ve skále jeskyňku k přebývání, vnesl tam stan, schránu a kadidlový oltář; vchod pak zahradil.
2 Mak 2:6 Později přišli někteří z jeho doprovodu, aby vyznačili tu cestu, ale nemohli ji nalézt.
2 Mak 2:7 Když se to Jeremjáš dozvěděl, zlobil se na ně a prohlásil, že místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a lid neshromáždí a nesjednotí.
2 Mak 2:8 Potom sám Hospodin to místo ukáže a zjeví se jeho sláva i oblak, jaký se ukázal nad Mojžíšem a o jaký prosil Šalomoun, aby to Místo bylo velice posvěceno.
2 Mak 2:9 Ukázal se být velice moudrým, když přinášel oběť obnovení a dokončení chrámu.
2 Mak 2:10 Mojžíš se modlil k Hospodinu a z nebe sestoupil oheň a strávil oběti; i Šalomoun se modlil k Hospodinu a oheň sestoupil a pohltil zápalné oběti.
2 Mak 2:11 Mojžíš pravil: „Protože oběť za hřích se nesmí jíst, bude spálena.“
2 Mak 2:12 Podobně konal Šalomoun osmidenní slavnost .
2 Mak 2:13 O tom všem vyprávějí i spisy a paměti Nehemjášovy. A také o tom , že Nehemjáš založil knihovnu a nashromáždil v ní knihy o králích a prorocích i spisy Davidovy a listy králů o darech zasvěcených klatbou Bohu .
2 Mak 2:14 Podobně i Juda shromáždil všechny knihy poztrácené ve válce, kterou jsme byli donuceni vést. Jsou u nás,
2 Mak 2:15 a jestliže je potřebujete, pošlete si někoho , aby vám je odnesl.
2 Mak 2:16 Napsali jsme vám, neboť hodláme slavit očištění chrámu . I vy učiníte dobře, když ty dny budete slavit.
2 Mak 2:17 Bůh spasí všechen svůj lid a všem dá dědictví, království, kněžství a posvěcení,
2 Mak 2:18 jak to slíbil v Zákoně. Proto máme v Bohu naději, že se nad námi brzy slituje a že nás shromáždí na svaté Místo ze všech míst pod nebem. Už nás vysvobodil z velkých neštěstí a to Místo očistil.
2 Mak 2:19 Budeme psát o tom, co se stalo za Judy Makabejského a za jeho bratrů, o očištění velikého chrámu a zasvěcení oltáře
2 Mak 2:20 i o válkách s Antiochem Epifanem a jeho synem Eupatórem.
2 Mak 2:21 Také o zjeveních z nebe, kterých se dostalo těm, kdo se horlivě a odvážně zastávali věci židovstva, takže, ač malí počtem, zase dobyli celou zemi. Zahnali na útěk množství cizáků,
2 Mak 2:22 znovu obnovili chrám proslulý po celém světě, osvobodili město, znovu zjednali platnost zákonům, které měly být zrušeny. To vše proto, že jim Hospodin milostivě projevil veškerou přízeň.
2 Mak 2:23 Pokusíme se do jediného svazku shrnout, co vypráví Jáson Kyrenský v pěti knihách.
2 Mak 2:24 Uvědomujeme si, jak spousta čísel a velké množství látky způsobují obtíže těm, kdo se chtějí obeznámit s dějinnými událostmi.
2 Mak 2:25 Snažili jsme se čtenáře vést tak, aby si přemýšliví příběhy snáze pamatovali, a všichni, jimž se kniha dostane do ruky, aby z ní měli užitek.
2 Mak 2:26 Pro nás, kteří jsme se dali do obtížné práce ty knihy zkrátit, to nebylo snadné, byla to námaha spojená s potem a bděním.
2 Mak 2:27 Jako ten, kdo připravuje hostinu a chce vyhovět všem, což není lehké, tak i my se rádi ujímáme této těžké práce, abychom se zavděčili mnohým.
2 Mak 2:28 Přesné zkoumání jednotlivostí ponecháváme dějepisci, my chceme jimi projít jenom ve zkratce.
2 Mak 2:29 Jako stavitel nového domu musí mít na mysli stavbu jako celek, zatímco ten, kdo jej chce vyzdobit a vymalovat, věnuje se jenom potřebné výzdobě, tak soudíme i o sobě.
2 Mak 2:30 Dějepisec se musí ponořit do látky, posoudit ji a obezřetně ji po pořádku vyprávět.
2 Mak 2:31 Tomu však, kdo chce psát výtah, budiž dovoleno, aby sledoval jen osu vyprávění a upustil od podrobností.
2 Mak 2:32 Nuže, začněme vyprávět, už příliš mnoho místa jsme věnovali předmluvě. Bylo by pošetilé plýtvat slovy před vlastním příběhem a příběh sám zkracovat.
2 Mak 3:1 Velekněz Onias byl zbožný a nenáviděl zlo, proto bydlení ve svatém městě bylo veskrze pokojné a zákony byly vzorně zachovávány.
2 Mak 3:2 On přiměl i krále, aby měli to Místo v úctě a zvelebovali chrám nejvznešenějšími dary;
2 Mak 3:3 tak Seleukos, král Asie, ze svých vlastních důchodů hradil všechny náklady na obětní služby.
2 Mak 3:4 Avšak jakýsi Šimeón z pokolení Benjamínova, ustanovený za představeného chrámu, se rozešel s veleknězem kvůli hospodářské správě města.
2 Mak 3:5 Když nemohl Oniase přemoci, šel k Apollóniovi, synu Tarseovu, který byl v tom čase správcem Koilé Sýrie a Foiníkie,
2 Mak 3:6 a prozradil mu, že jeruzalémská chrámová pokladnice je plná nepopsatelných cenností, nespočetného množství peněz. Poněvadž pak ty věci nejsou určeny k obětním účelům, mohly by být převedeny pod moc krále.
2 Mak 3:7 Apollónios se s králem sešel a podal mu zprávu o vyzrazených pokladech. Král vybral kancléře Héliodóra a poslal ho s rozkazem, aby zmíněné poklady přivezl.
2 Mak 3:8 Héliodóros se ihned vydal na cestu pod záminkou, že chce vykonat inspekci v městech Koilé Sýrie, ve skutečnosti však, aby splnil králův rozkaz.
2 Mak 3:9 Když přišel do Jeruzaléma, byl vlídně přijat veleknězem města. Pak mu sdělil, co se vyzradilo, a naznačil, proč tu je; zeptal se také, zda je tomu skutečně tak.
2 Mak 3:10 Velekněz mu vysvětloval, že je to uložený majetek vdov a sirotků
2 Mak 3:11 a že značná část toho, co mu napovídal bez
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 9. prosince, 2015
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak]
božný Šimeón, patří Hyrkánovi, synu Tóbijášovu, muži významného postavení. Všeho stříbra je čtyři sta talentů, zlata dvě stě.
2 Mak 3:12 Nelze se dopustit bezpráví na těch, kdo se spolehli na svatost Místa, na vážnost a nedotknutelnost chrámu uznávaného po celém světě.
2 Mak 3:13 Héliodóros však měl královské příkazy a prohlásil, že to v každém případě musí přijít do královské pokladny.
2 Mak 3:14 Určil den a vešel do chrámu, aby dohlédl na provedení toho převodu. V celém městě zavládlo nemalé zděšení.
2 Mak 3:15 Kněží v posvátných rouchách se vrhali na zem před zápalným oltářem a volali k Nebi, aby ten, kdo vydal zákon o uložení majetku, jej také ochránil pro ty, kdo si jej uložili.
2 Mak 3:16 Kdo spatřil veleknězovu tvář, byl hluboce zasažen v nitru; jeho vzhled a bledost pleti vyjadřovaly zděšení duše.
2 Mak 3:17 Toho muže zachvátil strach, až se třásl na celém těle; každý musel vidět, jak vnitřně trpí.
2 Mak 3:18 K tomu ještě z domů vycházeli v zástupech lidé k veřejné modlitbě, protože Místu hrozilo zneuctění.
2 Mak 3:19 Ulice byly plné žen přepásaných na prsou žíněným šatem . I některé z neprovdaných dívek držených doma vyběhly do vrat nebo ke zdem svých domů , některé pak vyhlížely z oken.
2 Mak 3:20 Všechny vztahovaly ruce k Nebi a modlily se.
2 Mak 3:21 Byl to politováníhodný pohled na toto množství zdrcených lidí a na velekněze v úzkostném očekávání.
2 Mak 3:22 Zatímco vzývali všemocného Hospodina, aby uchoval nedotčen a v bezpečí majetek těch, kdo mu jej svěřili do ochrany ,
2 Mak 3:23 Héliodóros začal provádět, co měl uloženo.
2 Mak 3:24 Jakmile se však se svými kopiníky ocitl před pokladnicí, vládce duchů a veškeré moci způsobil nadpřirozený úkaz; všichni, kdo se odvážili vejít, omdlévali slabostí a hrůzou, zasaženi Boží mocí.
2 Mak 3:25 Zjevil se jim totiž nádherně vystrojený kůň s děsivě vyhlížejícím jezdcem. Kůň se prudce obořil na Héliodóra a bil do něho předními kopyty. Jezdcova zbroj se třpytila zlatem.
2 Mak 3:26 Náhle se objevili ještě dva zdatní a silní mladíci, krásní na pohled, v nádherném plášti; přistoupili k Héliodórovi a neustále ho z obou stran bičovali, až bylo těch ran bezpočet.
2 Mak 3:27 Když se skácel na zem obklopen mrákotnou tmou, zvedli ho a položili na nosítka,
2 Mak 3:28 a právě toho, který vstoupil s početným doprovodem a celou stráží do zmíněné pokladnice, vynesli naprosto bezmocného. Zřetelně poznali Boží moc.
2 Mak 3:29 Věru, to Božím zásahem ležel bez hlesu a zbaven naděje na záchranu.
2 Mak 3:30 Ale oni chválili Hospodina, že oslavil své Místo, a chrám, před chvílí ještě plný strachu a hrůzy, se naplnil radostí a veselím, když se zjevil Hospodin zástupů.
2 Mak 3:31 Jiní z družiny Héliodórovy prosili hned Oniase, aby se modlil k Nejvyššímu, aby daroval život tomu, jenž doma leží v posledním tažení.
2 Mak 3:32 Velekněz tušil, že by král mohl podezírat židy, že spáchali na Héliodórovi zločin, proto konal oběť za záchranu tohoto muže.
2 Mak 3:33 Zatímco velekněz konal smírčí oběť, zjevili se Héliodórovi opět ti dva mládenci, oblečení v táž roucha, postavili se k němu a pravili: „Velice děkuj veleknězi Oniasovi, neboť jen pro něho ti Hospodin daruje život.
2 Mak 3:34 Byl jsi zbičován Nebem; rozhlašuj všem velikou Boží moc.“ To řekli a zmizeli.
2 Mak 3:35 Héliodóros přinesl oběť Hospodinu a učinil veliké sliby tomu, který mu vrátil život. Rozloučil se s Oniasem a vrátil se s vojskem ke králi.
2 Mak 3:36 Všem pak svědčil o činech velikého Boha, které právě na vlastní oči spatřil.
2 Mak 3:37 Když se král tázal Héliodóra, kdo by byl vhodný, aby ho ještě jednou poslal do Jeruzaléma, řekl mu:
2 Mak 3:38 „Máš-li nějakého nepřítele nebo zrádce státu, pošli tam jeho. Dostaneš ho zpátky zbičovaného, zůstane-li vůbec naživu, protože kolem toho Místa je vpravdě jakási Boží síla.
2 Mak 3:39 Ten, který má příbytek v nebi, je strážcem a pomocníkem toho Místa, bije a hubí ty, kdo přicházejí, aby mu uškodili.“
2 Mak 3:40 Tak se to událo s Héliodórem a zachováním pokladnice.
2 Mak 4:1 Zmíněný již Šimeón, který vyzradil poklad a zradil vlast, pomlouval Oniase, že on to byl, kdo navedl Héliodóra a způsobil všechno to zlo.
2 Mak 4:2 Dobrodince města, zastánce krajanů a horlitele pro zákony se odvážil obvinit z toho, že on je zrádcem státu.
2 Mak 4:3 Nepřátelství se tak rozmohlo, že jeden z osvědčených stoupenců Šimeónových se dokonce uchýlil k vraždě.
2 Mak 4:4 Když Onias viděl, že hrozí nebezpečí sváru a že Apollónios, syn Menestheův, správce Koilé Sýrie a Foiníkie, podporuje Šimeónovu nešlechetnost,
2 Mak 4:5 vypravil se ke králi. Nechtěl na občany žalovat, ale měl na zřeteli prospěch obecný i soukromý všeho lidu.
2 Mak 4:6 Viděl totiž, že není možné zjednat pokoj bez zásahu králova, protože Šimeón nepřestává ve svém bláznovství.
2 Mak 4:7 Když se Seleukos rozloučil se životem a království převzal Antiochos, zvaný Epifanés, získal lstivě velekněžský úřad Jáson, bratr Oniasův.
2 Mak 4:8 Při setkání s králem slíbil mu ke třem stům ještě šedesát talentů stříbra a z jakéhosi jiného důchodu dalších osmdesát talentů.
2 Mak 4:9 Kromě toho slíbil upsat ještě sto padesát, bude-li mu dána plná moc zřídit závodiště a hřiště a zapsat jeruzalémské obyvatele jako občany Antiochie.
2 Mak 4:10 Když to král dovolil a on se zmocnil vlády, začal hned u svých krajanů zavádět řecké obyčeje.
2 Mak 4:11 Zrušil lidumilná královská nařízení, která židům vymohl Eupolemův otec Jóchanan, když uzavřeli s Římany smlouvu o přátelství a spojenectví; zrušil též zákonná občanská práva a obnovil protizákonné mravy.
2 Mak 4:12 Úmyslně totiž postavil závodiště přímo pod hradem a cvičil tam nejschopnější jinochy, které navedl nosit Hermův klobouk.
2 Mak 4:13 Bylo to vinou nezměrné Jásonovy zvrhlosti, že se tak rozmohl helénizmus a nabylo vrchu cizáctví, vždyť to nebyl velekněz, ale bezbožník!
2 Mak 4:14 Proto ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem.
2 Mak 4:15 To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.
2 Mak 4:16 Jejich vinou je stihlo zlé neštěstí, protože ti, po jejichž způsobu života bažili a jež ve všem napodobovali, stali se jejich nepřáteli a trýzniteli.
2 Mak 4:17 Vždyť neúcta k Božím zákonům se nevyplácí, jak se v pravý čas ukáže.
2 Mak 4:18 Na závodní hry v Týru, které se konají každých pět let za účasti samého krále,
2 Mak 4:19 poslal ten zlosyn Jáson diváky z jeruzalémských ‚Antiochejců‘, aby donesli tři sta drachem stříbra jako oběť Héraklovi. Avšak ti, kdo peníze přinesli, chápali, že se to nesluší, a žádali, aby nebyly užity na oběť, ale na nějaký jiný účel.
2 Mak 4:20 Proto i když odesilatel je určil jako oběť Héraklovi, přišly tyto peníze, díky poslům, na vybavení trojveslic.
2 Mak 4:21 Apollónios, syn Menestheův, byl poslán do Egypta na korunovaci krále Filométóra. Od něho se Antiochos dozvěděl, že král není jeho přítelem, a tak se musel starat o svou bezpečnost. Odtud se odebral do Jafy a pak dorazil do Jeruzaléma.
2 Mak 4:22 V městě byl velkolepě přijat Jásonem a s jásotem veden v pochodňovém průvodu. Odtud odtáhl do Foiníkie a utábořil se tam.
2 Mak 4:23 Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimeóna, ke králi, aby mu donesl peníze a připomenul některé nutné záležitosti.
2 Mak 4:24 Doporučen ke králi lichotil mu pro jeho moc a získal pro sebe velekněžství. Nabídl mu totiž o tři sta talentů stříbra více než Jáson;
2 Mak 4:25 od krále přijal jmenovací listinu a vrátil se. Pro velekněžství neměl žádné předpoklady, neboť měl smýšlení krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy.
2 Mak 4:26 A tak Jáson, když sesadil svého vlastního bratra, byl sám od jiného sesazen a vyhnán jako uprchlík do země Amónské.
2 Mak 4:27 Menelaos se ujal úřadu, ale ze slíbených peněz nedával králi nic,
2 Mak 4:28 ačkoli jej velitel hradu Sóstratos upomínal – on totiž měl ty peníze vybrat. Dostali oba předvolání ke králi.
2 Mak 4:29 Menelaos zanechal jako svého zástupce ve velekněžském úřadu svého bratra Lýsimacha, Sóstratos pak velitele Kypřanů Kratéta.
2 Mak 4:30 V té době se vzbouřili obyvatelé Tarsu a Malu, protože jejich města byla odevzdána darem králově milostnici Antiochidě.
2 Mak 4:31 Aby zjednal pořádek, král se tam rychle vypravil a za svého zástupce ustanovil Androníka, jednoho z hodnostářů.
2 Mak 4:32 Menelaos v tom viděl příhodnou chvíli, ukradl některé zlaté nádoby chrámu a věnoval je Androníkovi, jiné se mu podařilo prodat do Týru a okolních měst.
2 Mak 4:33 Když se o tom ze spolehlivého zdroje dozvěděl Onias, který se uchýlil na útočištné místo v Dafné při Antiochii, odsoudil ho.
2 Mak 4:34 Menelaos proto tajně přemluvil Androníka, aby Oniase zabil. Androníkos přišel za Oniasem, lstivě ho přesvědčoval a zapřísahal se i podáním pravice. Ačkoli měl Onias podezření, uposlechl a z útočiště vyšel. Androníkos ho ihned usmrtil bez ohledu na právo.
2 Mak 4:35 Tato událost pobouřila nejen židy, ale i mnohé jiné národy, které těžce nesly nespravedlivou vraždu toho člověka.
2 Mak 4:36 Když se potom král vrátil z míst v Kilikii, přišli k němu židé z města i Heléni, kteří rovněž nenávidí zločin, se stížností , že Onias byl bezdůvodně zabit.
2 Mak 4:37 Antiochos se z hloubi duše zarmoutil, byl pohnut lítostí až k slzám při vzpomínce na umírněnost a velkou sebekázeň zesnulého.
2 Mak 4:38 Vzplanul hněvem proti Androníkovi, ihned mu dal strhnout purpurový plášť a roztrhnout oděv; dal ho vést celým městem až na to místo, kde se dopustil bezbožnosti na Oniasovi. A zde vraha sprovodil ze světa. Hospodin mu tak odplatil zaslouženým trestem.
2 Mak 4:39 S vědomím Menelaovým spáchal Lýsimachos v městě mnohé svatokrádeže. Když se to dostalo na veřejnost, shromáždilo se množství lidu proti Lýsimachovi, neboť tu bylo odcizeno mnoho zlatých předmětů.
2 Mak 4:40 Proti vzbouřeným a rozhněvaným davům vyzbrojil Lýsimachos na tři tisíce mužů a zločinnýma rukama začal boj. Do čela postavil jakéhosi Aurana, muže pokročilého věkem, a navíc i pošetilostí.
2 Mak 4:41 Když vzbouřenci viděli, že se Lýsimachos chystá proti nim, jedni se chápali kamení, jiní silných klacků a další házeli na Lýsimachovy lidi hrsti popela.
2 Mak 4:42 Tak mnohé z nich zranili, některé zabili a ostatní zahnali na útěk. Svatokrádce samého zabili přímo u pokladnice.
2 Mak 4:43 Pro tyto věci bylo zavedeno soudní řízení proti Menelaovi.
2 Mak 4:44 Když král přišel do Týru, tři muži vyslaní staršími podali tam na Menelaa žalobu.
2 Mak 4:45 Ten, když viděl, že jeho pře je téměř ztracena, slíbil Dorymenovu synu Ptolemaiovi značný obnos peněz, aby se za něho u krále přimluvil.
2 Mak 4:46 Ptolemaios vzal krále na procházku sloupořadím, údajně aby se osvěžil na čerstvém vzduchu, a tam jej přemluvil k tomu,
2 Mak 4:47 že Menelaa, který byl vinen vším tím zlem, zprostil žaloby v plném rozsahu a k smrti odsoudil ty ubohé, kteří by byli uznáni nevinnými, i kdyby se pře projednávala před nějakými Skythy.
2 Mak 4:48 Tak ti, kdo hájili město, lid a svaté předměty, byli vzápětí postiženi nespravedlivým trestem.
2 Mak 4:49 Sami Týřané z nenávisti k tomu zločinu velkomyslně přispěli na jejich pohřeb.
2 Mak 4:50 Menelaos však pro hrabivost vládců zůstal u moci, překonával se v darebáctví jako arcizrádce vlastních spoluobčanů.
2 Mak 5:1 V té době připravoval Antiochos druhý vpád do Egypta.
2 Mak 5:2 Stalo se však, že v celém městě se skoro po čtyřicet dní zjevovali ve
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Úterý, 8. prosince, 2015
Liturgické období: 2.týden Adventní
Liturgická barva: bílá
Liturgický cyklus: C
Svátek:
Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu [Slavnost]
Text 1.čtení:Gn 3,9-15.20
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
Text žalmu:Žl 98(97),1.2-3ab.3c-4; Odp.: 1a
Odp.: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
- neboť učinil podivuhodné věci.
- Vítězství je dílem jeho pravice,
- jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
- před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
- Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
- Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely
- spásu našeho Boha.
- Jásejte Hospodinu, všechny země,
- radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.
Text 2.čtení:Ef 1,3-6.11-12
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.
Text evangelia:Lk 1,26-38
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť 'u Boha není nic nemožného'." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Doplňující text:Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu - Slavnost
Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.
www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015