u věrolomní, vyjdou s prázdnou. Žl 25:4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Žl 25:5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe. Žl 25:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. Žl 25:7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. Žl 25:8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. Žl 25:9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. Žl 25:10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. Žl 25:11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. Žl 25:12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. Žl 25:13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. Žl 25:14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. Žl 25:15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. Žl 25:16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. Žl 25:17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. Žl 25:18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. Žl 25:19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. Žl 25:20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. Žl 25:21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. Žl 25:22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení! Žl 26:1 Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina. Žl 26:2 Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce! Žl 26:3 Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou. Žl 26:4 Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci. Žl 26:5 Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu. Žl 26:6 Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine, Žl 26:7 aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech. Žl 26:8 Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva. Žl 26:9 Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají, Žl 26:10 kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků. Žl 26:11 Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou! Žl 26:12 Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu. Žl 27:1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Žl 27:2 Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. Žl 27:3 Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. Žl 27:4 O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. Žl 27:5 On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Žl 27:6 Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. Žl 27:7 Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! Žl 27:8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám. Žl 27:9 Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. Žl 27:10 I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme. Žl 27:11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí. Žl 27:12 Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší. Žl 27:13 Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých! Žl 27:14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina! Žl 28:1 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu. Žl 28:2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně. Žl 28:3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu. Žl 28:4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať. Žl 28:5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje. Žl 28:6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! Žl 28:7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. Žl 28:8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného. Žl 28:9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně! Žl 29:1 Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu. Žl 29:2 Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu. Žl 29:3 Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem. Žl 29:4 Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti. Žl 29:5 Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské. Žl 29:6 Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce. Žl 29:7 Hospodinův hlas křeše plameny ohně. Žl 29:8 Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš. Žl 29:9 Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: "Sláva!" Žl 29:10 Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky. Žl 29:11 Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem. Žl 30:1 Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův. Žl 30:2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali. Žl 30:3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě. Žl 30:4 Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu. Žl 30:5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, Žl 30:6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. Žl 30:7 V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese. Žl 30:8 Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se. Žl 30:9 K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím: Žl 30:10 Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost? Žl 30:11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine. Žl 30:12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí, Žl 30:13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně. Žl 31:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Žl 31:2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! Žl 31:3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Žl 31:4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Žl 31:5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. Žl 31:6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. Žl 31:7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. Žl 31:8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. Žl 31:9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. Žl 31:10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. Žl 31:11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. Žl 31:12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. Žl 31:13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. Žl 31:14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. Žl 31:15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, Žl 31:16 moje budoucnost je ve tvých rukou." Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. Žl 31:17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. Žl 31:18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. Žl 31:19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. Žl 31:20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Žl 31:21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. Žl 31:22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! Žl 31:23 A já jsem si ukvapeně řekl: "Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. Žl 31:24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. Žl 31:25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina! Žl 32:1 Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Žl 32:2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti. Žl 32:3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Žl 32:4 Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Žl 32:5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. Žl 32:6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. Žl 32:7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem. Žl 32:8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko. Žl 32:9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš. Žl 32:10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. Žl 32:11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! Žl 33:1 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. Žl 33:2 Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. Žl 33:3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. Žl 33:4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. Žl 33:5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. Žl 33:6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástu
Text bible pro den: Pátek, 5. červen, 2020
Kniha Žalmů [zkr. = Žl]
p. Žl 33:7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích. Žl 33:8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! Žl 33:9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. Žl 33:10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. Žl 33:11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení. Žl 33:12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. Žl 33:13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, Žl 33:14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. Žl 33:15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. Žl 33:16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. Žl 33:17 Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže. Žl 33:18 Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, Žl 33:19 aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. Žl 33:20 Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Žl 33:21 Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. Žl 33:22 Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme! Žl 34:1 Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel. Žl 34:2 Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Žl 34:3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Žl 34:4 Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. Žl 34:5 Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. Žl 34:6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. Žl 34:7 Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. Žl 34:8 Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. Žl 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žl 34:10 Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. Žl 34:11 I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Žl 34:12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni. Žl 34:13 Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra? Žl 34:14 Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi. Žl 34:15 Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj. Žl 34:16 Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho. Žl 34:17 Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich. Žl 34:18 Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Žl 34:19 Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Žl 34:20 Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. Žl 34:21 Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna. Žl 34:22 Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu. Žl 34:23 Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese. Žl 35:1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. Žl 35:2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, Žl 35:3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: "Jsem tvoje spása." Žl 35:4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. Žl 35:5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, Žl 35:6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. Žl 35:7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. Žl 35:8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. Žl 35:9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. Žl 35:10 Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele." Žl 35:11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. Žl 35:12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. Žl 35:13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. Žl 35:14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. Žl 35:15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. Žl 35:16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. Žl 35:17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. Žl 35:18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. Žl 35:19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. Žl 35:20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. Žl 35:21 Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči." Žl 35:22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! Žl 35:23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. Žl 35:24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. Žl 35:25 Ať si v srdci neříkají: "Dobře mu tak, to jsme chtěli!" Ať neřeknou: "Zhltli jsme ho." Žl 35:26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. Žl 35:27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: "Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku." Žl 35:28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit. Žl 36:1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův. Žl 36:2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká. Žl 36:3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti. Žl 36:4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. Žl 36:5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého. Žl 36:6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. Žl 36:7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine. Žl 36:8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. Žl 36:9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. Žl 36:10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Žl 36:11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. Žl 36:12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! Žl 36:13 Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat. Žl 37:1 Davidův. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Žl 37:2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. Žl 37:3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Žl 37:4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Žl 37:5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Žl 37:6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Žl 37:7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. Žl 37:8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, Žl 37:9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. Žl 37:10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. Žl 37:11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. Žl 37:12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. Žl 37:13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. Žl 37:14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. Žl 37:15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. Žl 37:16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, Žl 37:17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. Žl 37:18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. Žl 37:19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. Žl 37:20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. Žl 37:21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. Žl 37:22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. Žl 37:23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. Žl 37:24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. Žl 37:25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. Žl 37:26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. Žl 37:27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, Žl 37:28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno. Žl 37:29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. Žl 37:30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. Žl 37:31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. Žl 37:32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. Žl 37:33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. Žl 37:34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. Žl 37:35 Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví; Žl 37:36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. Žl 37:37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. Žl 37:38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. Žl 37:39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. Žl 37:40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají. Žl 38:1 Žalm Davidův, k připamatování. Žl 38:2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, Žl 38:3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. Žl 38:4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. Žl 38:5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. Žl 38:6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. Žl 38:7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím. Žl 38:8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. Žl 38:9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. Žl 38:10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utaj
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 6. červen, 2020
Kniha Žalmů [zkr. = Žl]
en ti není. Žl 38:11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. Žl 38:12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. Žl 38:13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. Žl 38:14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. Žl 38:15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, Žl 38:16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl! Žl 38:17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha. Žl 38:18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. Žl 38:19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám. Žl 38:20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. Žl 38:21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují. Žl 38:22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Žl 38:23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso! Žl 39:1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův. Žl 39:2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. Žl 39:3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. Žl 39:4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto: Žl 39:5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. Žl 39:6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Žl 39:7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. Žl 39:8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. Žl 39:9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! Žl 39:10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. Žl 39:11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! Žl 39:12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. Žl 39:13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. Žl 39:14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již. Žl 40:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Žl 40:2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Žl 40:3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet Žl 40:4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. Žl 40:5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži. Žl 40:6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze. Žl 40:7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. Žl 40:8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. Žl 40:9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. Žl 40:10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. Žl 40:11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. Žl 40:12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost! Žl 40:13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. Žl 40:14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Žl 40:15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. Žl 40:16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!" Žl 40:17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Hospodin je velký" ti, kdo milují tvou spásu. Žl 40:18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože! Žl 41:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Žl 41:2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. Žl 41:3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej! Žl 41:4 Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko! Žl 41:5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. Žl 41:6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: "Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?" Žl 41:7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví. Žl 41:8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mě, zlo mi strojí: Žl 41:9 "Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane." Žl 41:10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. Žl 41:11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil. Žl 41:12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele. Žl 41:13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář. Žl 41:14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen. Žl 42:1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce. Žl 42:2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Žl 42:3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Žl 42:4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" Žl 42:5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. Žl 42:6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. Žl 42:7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru. Žl 42:8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. Žl 42:9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého, Žl 42:10 promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?" Žl 42:11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?" Žl 42:12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Žl 43:1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Žl 43:2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? Žl 43:3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, Žl 43:4 a já tam přistoupím k božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! Žl 43:5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Žl 44:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující. Žl 44:2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. Žl 44:3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu. Žl 44:4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. Žl 44:5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. Žl 44:6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. Žl 44:7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; Žl 44:8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. Žl 44:9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. Žl 44:10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. Žl 44:11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. Žl 44:12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. Žl 44:13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. Žl 44:14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. Žl 44:15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. Žl 44:16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, Žl 44:17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. Žl 44:18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. Žl 44:19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, Žl 44:20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. Žl 44:21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, Žl 44:22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. Žl 44:23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. Žl 44:24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! Žl 44:25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? Žl 44:26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. Žl 44:27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! Žl 45:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky. Žl 45:2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo: Žl 45:3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! Žl 45:4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, Žl 45:5 se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. Žl 45:6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! Žl 45:7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. Žl 45:8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. Žl 45:9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. Žl 45:10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. Žl 45:11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, Žl 45:12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. Žl 45:13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. Žl 4
