pení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest." Job 16:1 Jób na to odpověděl: Job 16:2 "Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením. Job 16:3 Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš? Job 16:4 Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou. Job 16:5 Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast. Job 16:6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím? Job 16:7 Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost. Job 16:8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje. Job 16:9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak. Job 16:10 Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou. Job 16:11 Bůh mně dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků. Job 16:12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem. Job 16:13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem. Job 16:14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr. Job 16:15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil. Job 16:16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti, Job 16:17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí. Job 16:18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu! Job 16:19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách. Job 16:20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu. Job 16:21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním. Job 16:22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím. Job 17:1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá. Job 17:2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím. Job 17:3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním? Job 17:4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš. Job 17:5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak. Job 17:6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá. Job 17:7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín. Job 17:8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem. Job 17:9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější. Job 17:10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím. Job 17:11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. Job 17:12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. Job 17:13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách. Job 17:14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.« Job 17:15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří? Job 17:16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme." Job 18:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy: Job 18:2 "Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči? Rozvažte to a pak budem mluvit. Job 18:3 Proč jsme ceněni jak dobytek, jsme snad nečistí ve vašich očích? Job 18:4 Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš, kvůli tobě má být opuštěna země, má se skála přemístit ze svého místa? Job 18:5 Avšak světlo svévolníka zhasne, plamen jeho ohně nezazáří, Job 18:6 světlo v jeho stanu ztemní, zhasne nad ním jeho kahan. Job 18:7 Těsno bude jeho rázným krokům, vlastní plány přivedou ho k pádu, Job 18:8 nohama se zaplete do sítě, prochází se po pletivu nad pastí, Job 18:9 za patu se chytí do osidla, zadrhne se kolem něho smyčka. Job 18:10 Na zemi je ukryt na něj provaz, nástraha na něho na pěšině. Job 18:11 Ze všech stran ho přepadají hrůzy, ženou se mu v patách. Job 18:12 Ať vychrtne jeho síla, bědy ať mu připraví pád! Job 18:13 Ať po kusech sžírá jeho kůži, ať mu Kníže smrti pozře údy. Job 18:14 Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. Job 18:15 V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo, po jeho příbytku bude roztroušena síra. Job 18:16 Zdola mu uschnou kořeny a svrchu mu uvadnou větve. Job 18:17 Jeho památka vymizí ze země, nezůstane po něm nikde jméno. Job 18:18 Vyženou ho ze světla do temnot, zapudí ho pryč ze světa. Job 18:19 Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu, z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne. Job 18:20 Nad jeho dnem strnou děsem na západě, na východě se jich zmocní hrůza. Job 18:21 Tak to dopadne s příbytky bídáků, s místem, kde neznali Boha." Job 19:1 Jób na to odpověděl: Job 19:2 "Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi? Job 19:3 Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat? Job 19:4 I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně. Job 19:5 Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami? Job 19:6 Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť. Job 19:7 Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není. Job 19:8 Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem. Job 19:9 Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy. Job 19:10 Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom. Job 19:11 Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka. Job 19:12 Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu. Job 19:13 Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili, Job 19:14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. Job 19:15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec. Job 19:16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat. Job 19:17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu. Job 19:18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi, Job 19:19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády. Job 19:20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů. Job 19:21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží. Job 19:22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa? Job 19:23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis Job 19:24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! Job 19:25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. Job 19:26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, Job 19:27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru. Job 19:28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho. Job 19:29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného." Job 20:1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy: Job 20:2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil. Job 20:3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět. Job 20:4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi, Job 20:5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik? Job 20:6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků, Job 20:7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?« Job 20:8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční. Job 20:9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí. Job 20:10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal. Job 20:11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu. Job 20:12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem, Job 20:13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře, Job 20:14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem. Job 20:15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha. Job 20:16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije. Job 20:17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka. Job 20:18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat. Job 20:19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl. Job 20:20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání. Job 20:21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý. Job 20:22 Při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných. Job 20:23 Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne sprškou šípů. Job 20:24 Bude prchat před železnou zbrojí a postřelí ho bronzový luk. Job 20:25 Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky. Job 20:26 Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl. Job 20:27 Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu. Job 20:28 Víno z jeho domu se nepřestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu. Job 20:29 To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví. Job 21:1 Jób na to odpověděl: Job 21:2 "Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím. Job 21:3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se. Job 21:4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý? Job 21:5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku: Job 21:6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení. Job 21:7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky, Job 21:8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima, Job 21:9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá. Job 21:10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá. Job 21:11 Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí. Job 21:12 Hulákají při bubínku a citaře a radují se za zvuku flétny. Job 21:13 Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku. Job 21:14 Bohu říkají: »Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět. Job 21:15 Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?« Job 21:16 Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků. Job 21:17 Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu, Job 21:18 jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem. Job 21:19 Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal! Job 21:20 Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného. Job 21:21 Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen? Job 21:22 Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené. Job 21:23 Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný, Job 21:24 jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem. Job 21:25 Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého. Job 21:26 Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi. Job 21:27 Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří. Job 21:28 Říkáte zajisté: »Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?« Job 21:29 Což jste se nep
Text bible pro den: Neděle, 29. květen, 2022
Kniha Job [zkr. = Job]
tali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením? Job 21:30 V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti. Job 21:31 Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal? Job 21:32 Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít. Job 21:33 Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet. Job 21:34 Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi - samá věrolomnost." Job 22:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy: Job 22:2 "Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy. Job 22:3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem? Job 22:4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš, za to s tebou vchází v soud? Job 22:5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná. Job 22:6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé, Job 22:7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba. Job 22:8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal. Job 22:9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil. Job 22:10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou, Job 22:11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají. Job 22:12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny. Job 22:13 A ty říkáš: »Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit? Job 22:14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.« Job 22:15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem, Job 22:16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů? Job 22:17 Říkávali Bohu: »Jdi pryč od nás.« Co jiného jim měl Všemocný udělat? Job 22:18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků! Job 22:19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje: Job 22:20 »Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.« Job 22:21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek. Job 22:22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova. Job 22:23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost. Job 22:24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofirské zlato. Job 22:25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra. Job 22:26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. Job 22:27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby. Job 22:28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. Job 22:29 Až budou jiní poníženi, řekneš: »Ó pýcho!« Bůh zachrání ty, kdo klopí oči. Job 22:30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou." Job 23:1 Jób na to odpověděl: Job 23:2 "Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží. Job 23:3 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, Job 23:4 předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa. Job 23:5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne. Job 23:6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu. Job 23:7 Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci. Job 23:8 Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu, Job 23:9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvídím to. Job 23:10 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato. Job 23:11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodhýlil jsem se, Job 23:12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. Job 23:13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce. Job 23:14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci. Job 23:15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach. Job 23:16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou. Job 23:17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem. Job 24:1 Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou? Job 24:2 Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo, Job 24:3 odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy, Job 24:4 ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi. Job 24:5 Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu. Job 24:6 Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka. Job 24:7 Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu; Job 24:8 prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou. Job 24:9 Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného. Job 24:10 Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy; Job 24:11 mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň, Job 24:12 ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí. Job 24:13 Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách. Job 24:14 Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj. Job 24:15 Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou. Job 24:16 Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět. Job 24:17 Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají. Job 24:18 Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic. Job 24:19 Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší. Job 24:20 Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo. Job 24:21 Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní. Job 24:22 I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist. Job 24:23 Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty. Job 24:24 Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů. Job 24:25 Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?" Job 25:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy: Job 25:2 "Vladařství a strach jsou v ruce toho, jenž na svých výšinách působí pokoj. Job 25:3 Je možno jeho houfy sečíst? Nad kým nevzchází jeho světlo? Job 25:4 Což může člověk být před Bohem spravedlivý a čistý ten, kdo se zrodil z ženy? Job 25:5 Jestliže ani měsíc nesvítí jasně, nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem, Job 25:6 což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!" Job 26:1 Jób na to odpověděl: Job 26:2 "Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla? Jak zachráníš vysílené rámě? Job 26:3 Jak poradíš tam, kde chybí moudrost? Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc? Job 26:4 Komu povídáš ta slova? Čí to dech vychází z tebe? Job 26:5 Stíny zemřelých se úzkostně chvějí, i vody dole a co v nich přebývá. Job 26:6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. Job 26:7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi, Job 26:8 vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne; Job 26:9 svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak. Job 26:10 Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma. Job 26:11 Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody; Job 26:12 svou mocí vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal. Job 26:13 Jeho duch dal nebesům velkolepost, jeho ruka proklála útočného hada. Job 26:14 Hle, to je jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest, kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?" Job 27:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: Job 27:2 "Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši. Job 27:3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích, Job 27:4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě. Job 27:5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, Job 27:6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den. Job 27:7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. Job 27:8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život? Job 27:9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni? Job 27:10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase? Job 27:11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným. Job 27:12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům? Job 27:13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného: Job 27:14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem; Job 27:15 ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat. Job 27:16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny, Job 27:17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému. Job 27:18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač. Job 27:19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu. Job 27:20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci, Job 27:21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa. Job 27:22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat. Job 27:23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval." Job 28:1 Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí, Job 28:2 železo se získává z prachu, z rudy se taví měď. Job 28:3 Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku. Job 28:4 Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem. Job 28:5 Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm; Job 28:6 v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka. Job 28:7 Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne, Job 28:8 mláďě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist. Job 28:9 Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů, Job 28:10 do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost, Job 28:11 zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi, vynáší na světlo. Job 28:12 Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti? Job 28:13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde. Job 28:14 Propastná tůň praví: »Ve mně není«,moře říká: »Já ji nemám«. Job 28:15 Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem, Job 28:16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem. Job 28:17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata, Job 28:18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly. Job 28:19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem. Job 28:20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti? Job 28:21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem. Job 28:22 Říše zkázy a smrt říkají: »Pouze jsme zaslechly pověst o ní.« Job 28:23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo, Job 28:24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co j
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 30. květen, 2022
Kniha Job [zkr. = Job]
e pod nebem. Job 28:25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil, Job 28:26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu, Job 28:27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal Job 28:28 a řekl člověku: »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.« Job 29:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto: Job 29:2 "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil, Job 29:3 kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle, Job 29:4 jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem, Job 29:5 kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď, Job 29:6 kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje. Job 29:7 Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo, Job 29:8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát, Job 29:9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku, Job 29:10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru. Job 29:11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě, Job 29:12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl. Job 29:13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání. Job 29:14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo. Job 29:15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou, Job 29:16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval, Job 29:17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist. Job 29:18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix. Job 29:19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa. Job 29:20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.« Job 29:21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě; Job 29:22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa. Job 29:23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti. Job 29:24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře. Job 29:25 Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé. Job 30:1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům. Job 30:2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest? Job 30:3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený, Job 30:4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem. Job 30:5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem; Job 30:6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy, Job 30:7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami, Job 30:8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní. Job 30:9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí; Job 30:10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat. Job 30:11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili. Job 30:12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd, Job 30:13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo. Job 30:14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek. Job 30:15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása. Job 30:16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření. Job 30:17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající. Job 30:18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici; Job 30:19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu. Job 30:20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení. Job 30:21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou. Job 30:22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly. Job 30:23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé. Job 30:24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal. Job 30:25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka? Job 30:26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno. Job 30:27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení. Job 30:28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc. Job 30:29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů. Job 30:30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené. Job 30:31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících." Job 31:1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou? Job 31:2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin? Job 31:3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností? Job 31:4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky? Job 31:5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí, Job 31:6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost. Job 31:7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních, Job 31:8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni. Job 31:9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha, Job 31:10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní. Job 31:11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení, Job 31:12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu. Job 31:13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor, Job 31:14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat? Job 31:15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? Job 31:16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději Job 31:17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl - Job 31:18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -, Job 31:19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá, Job 31:20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat, Job 31:21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci, Job 31:22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu. Job 31:23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností. Job 31:24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«, Job 31:25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění, Job 31:26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze, Job 31:27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal, Job 31:28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry. Job 31:29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého - Job 31:30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu, Job 31:31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«, Job 31:32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -, Job 31:33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi, Job 31:34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří. Job 31:35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis. Job 31:36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec. Job 31:37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu. Job 31:38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly, Job 31:39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval, Job 31:40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova. Job 32:1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. Job 32:2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh. Job 32:3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka. Job 32:4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on. Job 32:5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem. Job 32:6 Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím. Job 32:7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují. Job 32:8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. Job 32:9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu. Job 32:10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím. Job 32:11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete. Job 32:12 Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči. Job 32:13 Neříkejte: »My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.« Job 32:14 Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. - Job 32:15 Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla. Job 32:16 Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají. Job 32:17 Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím. Job 32:18 Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru. Job 32:19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají. Job 32:20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím. Job 32:21 Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit; Job 32:22 nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl. Job 33:1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu. Job 33:2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk. Job 33:3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. Job 33:4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. Job 33:5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se! Job 33:6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny. Job 33:7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit. Job 33:8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel: Job 33:9 »Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti. Job 33:10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele, Job 33:11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.« Job 33:12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk. Job 33:13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá? Job 33:14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. Job 33:15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, Job 33:16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež
