Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 2. kniha MakabejskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 14. prosince, 2017
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak]
ovu lidu zpráva, že Seleukův syn Démétrios vyplul z tripolského přístavu se silným množstvím lidu a lodí,
2 Mak 14:2 zmocnil se země a odstranil Antiocha i jeho poručníka Lýsiáse.
2 Mak 14:3 Jakýsi Alkimos, který byl dříve veleknězem, ale dobrovolně se poskvrnil v době směšování židovství a helénizmu , když teď poznával, že už pro něho není žádná záchrana, a tím méně přístup k posvátnému oltáři,
2 Mak 14:4 odebral se roku stého padesátého prvého ke králi Démétriovi a přinesl mu zlatý věnec, palmovou ratolest a větvičky oliv, jaké byly ve svatyni. Toho dne ještě nic nepodnikl.
2 Mak 14:5 Ale vhodná příležitost k uskutečnění jeho špatných záměrů se naskytla, když byl od Démétria pozván do radního shromáždění. Na otázku, jaká situace a jaké smýšlení je mezi židy, řekl:
2 Mak 14:6 „Židé, tak zvaní chasídové, které vede Juda Makabejský, podněcují k válce a vzpourám a nenechají království žít v pokoji.
2 Mak 14:7 Proto jsem byl zbaven dědičné hodnosti – mluvím o velekněžském úřadu – a sem jsem přišel
2 Mak 14:8 především proto, že si upřímně přeji, aby se králi dostalo, co mu patří, a za druhé proto, že mám starost o své spoluobčany. Nerozumností těch, o kterých jsem se zmínil, je totiž nemálo postižen celý náš rod.
2 Mak 14:9 Králi, když to tedy nyní všechno víš, postarej se o zemi i o náš lid, který v ní přebývá, se svou známou laskavostí, kterou máš ke všem.
2 Mak 14:10 Dokud je naživu Juda, je nemožné uspořádat záležitosti v míru.“
2 Mak 14:11 Když skončil, hned i ostatní rádci, kteří nebyli Judovi nakloněni, podněcovali Démétria proti němu.
2 Mak 14:12 Ten dal zavolat Níkánóra, dřívějšího velitele oddílu slonů, a ustanovil ho správcem Judska.
2 Mak 14:13 Poslal jej tam s rozkazem, aby odstranil Judu, rozehnal jeho přívržence a za velekněze svatého chrámu dosadil Alkima.
2 Mak 14:14 Pohané v Judsku, kteří utekli před Judou, přidávali se v zástupech k Níkánórovi, domnívajíce se, že utrpení a neštěstí židů jim bude k prospěchu.
2 Mak 14:15 Když židé uslyšeli, že Níkánór přichází a s ním i vyhnaní pohané, sypali si prach na hlavu a vzývali toho, který už před věky si vyvolil svůj lid a stálými viditelnými znameními se ujímal svého dědictví.
2 Mak 14:16 Potom na rozkaz vojevůdce ihned vytáhli a utkali se s nepřítelem u osady Dessau.
2 Mak 14:17 Judův bratr Šimeón se první utkal s Níkánórem, ale tím, že se nepřátelé v tichosti překvapivě objevili, utrpěl menší porážku.
2 Mak 14:18 Naštěstí se Níkánór neodvážil krveprolévání, protože slyšel, jakou statečnost projevovali Judovi lidé a jak neohroženě bojují za vlast.
2 Mak 14:19 Poslal proto Posidónia a Theodota a Matitjáše, aby nabídli jednání o uzavření míru.
2 Mak 14:20 Po delším vyjednávání vojevůdce oznámil lidu výsledek a jednomyslným usnesením bylo dojednání schváleno.
2 Mak 14:21 Určili den, kdy se sejdou mezi čtyřma očima. Z obou stran předjel válečný vůz a byla připravena sedadla.
2 Mak 14:22 Juda rozestavil na vhodných místech stráže, aby nepřátelé nemohli překvapit nějakou zradou, ale aby rozmluva měla klidný průběh.
2 Mak 14:23 Níkánór potom zůstal v Jeruzalémě a nechoval se tam nepatřičně, právě naopak. Propustil zástupy těch, kteří se k němu utekli,
2 Mak 14:24 měl Judu všude u sebe a byl mu i v srdci nakloněn.
2 Mak 14:25 Vybízel ho, aby se oženil a měl děti. Juda se oženil, vedlo se mu dobře a těšil se ze života.
2 Mak 14:26 Když Alkimos viděl, že žijí v přátelství, opatřil si znění dojednaných smluv a odebral se ke králi. Udal Níkánóra, že se zpronevěřil rozkazům, když totiž Judu, který je nepřítelem říše, učinil svým nástupcem.
2 Mak 14:27 Král se rozčilil a podrážděn podněcováním toho padoucha napsal Níkánórovi; prohlásil, že s dojednáním nesouhlasí a že nařizuje, aby Makabejského poslal co nejdříve v poutech do Antiochie.
2 Mak 14:28 Když se to doneslo Níkánórovi, byl překvapen, ale přišlo mu zatěžko ujednání zrušit, když druhý se nijak neprovinil.
2 Mak 14:29 Odporovat králi však nebylo možno, proto hledal vhodnou příležitost, jak by to mohl vykonat lstí.
2 Mak 14:30 Jenže Makabejský si všiml, že Níkánór s ním jedná stroze a je při obvyklých setkáních zdrženlivý; z toho usoudil, že ta přísnost nevěští nic dobrého. Shromáždil kolem sebe nemálo svých lidí a před Níkánórem se ukryl.
2 Mak 14:31 Ten poznal, že byl chytře přelstěn. Přišel tedy do velkého svatého chrámu a kněžím, kteří právě přinášeli zápalnou oběť, poručil, aby mu toho muže vydali.
2 Mak 14:32 Když se zapřísahali, že nevědí, kde by hledaný mohl být,
2 Mak 14:33 pozvedl pravici proti chrámu a takto přísahal: „Nevydáte-li mi Judu v poutech, tenhle chrám vašeho Boha srovnám se zemí, obětní oltář rozbořím a vystavím zde nádherný chrám Dionýsovi.“
2 Mak 14:34 To řekl a odešel. Kněží s rukama k Nebi pozdviženýma vzývali toho, který byl po všechny časy předním bojovníkem svého národa, a volali:
2 Mak 14:35 „Ty, Hospodine, ač sám ničeho nepotřebuješ, chtěl jsi mít chrám, kde mezi námi přebýváš.
2 Mak 14:36 Nyní tedy, sám svatý a Pán všeho posvěcení, zachovej navždy neposkvrněný tento dům, nedávno očištěný!“
2 Mak 14:37 Níkánórovi byl udán jakýsi Razis, jeden z jeruzalémských starších, o kterém bylo slyšet jen to nejlepší. Pro svou laskavost byl zván otcem židů.
2 Mak 14:38 Už v dřívější době, kdy docházelo k směšování židovství a helénizmu , postavil se rozhodně za věc židovstva a byl za ni ochoten s nadšením dát tělo i duši.
2 Mak 14:39 Níkánór, aby veřejně ukázal zlobu, kterou choval k židům, poslal přes pět set vojáků, aby ho zatkli.
2 Mak 14:40 Domníval se, že jeho zatčením jim zasadí těžkou ránu.
2 Mak 14:41 Když se tlupa chystala vpadnout do věže a vyrazit bránu do dvora a když poroučeli přinést oheň na podpálení brány, tu Razis ze všech stran obklíčený sám nalehl na meč.
2 Mak 14:42 Chtěl raději čestně zemřít, než padnout do zločinných rukou a snášet potupu nehodnou jeho urozenosti.
2 Mak 14:43 Ale rána, zasazená ve spěchu, nebyla smrtelná, a když zástup pronikl branou, vyběhl zmužile na hradbu a hrdinně se vrhl dolů přímo na zástup.
2 Mak 14:44 Ten se rychle rozestoupil, takže vzniklo prázdné místo a on padl doprostřed na zem.
2 Mak 14:45 Byl však ještě živ; rozohněn se zvedl, a ač se mu krev hrnula proudem a jeho poranění bylo velmi těžké, prorazil v běhu zástup a vyšplhal se na příkré skalisko.
2 Mak 14:46 Ztratil už všechnu krev, vyrval si vnitřnosti, vzal je do obou rukou a hodil zástupu. Vzýval přitom toho, který je Pánem ducha i života, aby mu je zas vrátil. Tak zemřel.
2 Mak 15:1 Když se Níkánór dozvěděl, že Judovi lidé jsou v samařské krajině, myslel, že bude nejjistější udeřit na ně v den odpočinutí.
2 Mak 15:2 Židé, kteří s ním táhli z donucení, mu říkali: „Nepostupuj vůči nim tak krutě a barbarsky, ale vzdej poctu dnu, který poctil svatostí ten, jenž všecko vidí.“
2 Mak 15:3 Ten trojnásobný rouhač se otázal, zda je v nebi panovník, který nařídil světit sobotní den.
2 Mak 15:4 Odpověděli mu: „Je v nebi Panovník, živý Hospodin, který přikázal zachovávat sedmý den.“
2 Mak 15:5 „A já,“ řekl druhý, „jsem panovníkem na zemi, který nařizuje vzít zbraně a vykonat, co je pro krále potřebí.“ Ten rouhavý záměr se mu ovšem nepodařilo dokončit.
2 Mak 15:6 Níkánór nadutý všepřevyšující pýchou se rozhodl, že si pořídí veřejný památník vítězství nad Judovými muži.
2 Mak 15:7 Makabejský neustále doufal s veškerou nadějí, že se mu dostane pomoci od Hospodina.
2 Mak 15:8 Povzbuzoval své muže, aby se nebáli přicházejících pohanů, ale aby měli na paměti veškerou pomoc, které se jim až dosud dostalo; co se týče toho, co je nyní, aby z nebe očekávali vítězství, které jim dá Všemohoucí.
2 Mak 15:9 Povzbuzoval je slovy Zákona i proroků, připomínal jim boje, které už vybojovali; tak pozvedl jejich bojovnost.
2 Mak 15:10 Když probudil jejich odvahu, připomínal a ukazoval věrolomnost pohanů, rušení přísah.
2 Mak 15:11 Každého z nich vyzbrojil nikoli pevným štítem a kopím, ale povzbuzením vhodnými slovy. Vyprávěl jim věrohodný sen, jímž všechny potěšil.
2 Mak 15:12 Měl toto vidění: Viděl někdejšího velekněze Oniase, muže krásného a dobrého, velebného zjevu, tichých způsobů, vynikající výmluvnosti, který od mládí usiloval o všechno, co náleží ke ctnosti. Viděl jej , jak vztáhl ruce a modlil se za všechno židovstvo.
2 Mak 15:13 Pak se zjevil muž šedovlasý, vynikající slávou, kdosi podivuhodný, jehož obklopovala nezměrná velebnost.
2 Mak 15:14 Onias o něm řekl: „To je přítel našich bratří, mnoho se modlí za lid a svaté město. Je to Jeremjáš, Boží prorok!“
2 Mak 15:15 Jeremjáš pak vztáhl pravici a dal Judovi zlatý meč se slovy:
2 Mak 15:16 „Vezmi svatý meč, dar Boží, kterým zahubíš protivníky.“
2 Mak 15:17 Povzbuzeni těmito Judovými slovy, velmi vhodnými a schopnými roznítit statečnost a zmužilost mládenců, rozhodli se, že se neutáboří, ale statečně se dají do boje a s veškerou odvahou svedou rozhodnou bitvu, protože je v nebezpečí město, chrám i vše, co je svaté.
2 Mak 15:18 Ležel na nich strach o ženy, děti, bratry a příbuzné, ale jen v menší míře. Největší strach měli především o posvěcený chrám.
2 Mak 15:19 Ti, kdo zůstali ve městě, měli nemenší obavy o ty, kdo bojovali venku.
2 Mak 15:20 Všichni očekávali rozhodnou bitvu. Nepřátelé se blížili a řadili se k boji, odváděli slony na výhodná postavení a jízdu umísťovali na křídla.
2 Mak 15:21 Když Makabejský pozoroval příchod takového množství, vyzbrojeného rozmanitou výzbrojí, a viděl vzteklost slonů, vztáhl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl, že to nezáleží na zbraních, ale na tom, jak on usoudí dát vítězství těm, které uzná za hodné.
2 Mak 15:22 Modlil se takto: „Ty Pane, jsi poslal svého anděla k judskému králi Chizkijášovi a on zahubil ve vojsku Sancheríbově kolem sto osmdesáti pěti tisíc mužů .
2 Mak 15:23 Proto, Panovníku nebes, sešli dobrého anděla, aby byl před námi a zahnal je v hrůze a chvění,
2 Mak 15:24 ať tvou mocnou rukou jsou zahubeni všichni , kdo s rouháním vyšli proti tvému svatému lidu!“ Tak se modlil.
2 Mak 15:25 Níkánórovo vojsko postupovalo za zvuku polnic a zpěvů,
2 Mak 15:26 Judovo vojsko se vrhlo na nepřítele s prosebnými modlitbami k Bohu .
2 Mak 15:27 Rukama bojovali a v srdcích se modlili k Bohu; pobili ne méně než třicet pět tisíc mužů . Velmi se radovali, že se Bůh zjevil.
2 Mak 15:28 Když bylo po boji a vesele se vraceli zpět, poznali mezi padlými i Níkánóra v plné zbroji.
2 Mak 15:29 S křikem a jásotem blahořečili rodnou řečí Bohu.
2 Mak 15:30 Tu přikázal ten, který byl tělem i duší předním bojovníkem za své spoluobčany a po celý svůj věk zachoval náklonnost k lidem svého národa, aby usekli Níkánórovu hlavu i ruku s paží a přinesli je do Jeruzaléma.
2 Mak 15:31 Když tam dorazil, svolal lidi svého národa, kněze postavil k oltáři a poslal i pro muže z hradu.
2 Mak 15:32 Potom ukázal hlavu hanebného Níkánóra i rouhačovu ruku, kterou se odvážil zpupně vztáhnout na svatý dům Všemohoucího.
2 Mak 15:33 Jazyk bezbožného Níkánóra dal vyříznout a poručil nakrájet na kousky ptákům, zločincovu paži pověsil před chrámem.
2 Mak 15:34 Všichni se obrátili k nebi a dobrořečili Hospodinu, že se zjevil: „Požehnaný ten, který zachoval své Místo neposkvrněné!“
2 Mak 15:35 Níkánórovu hlavu dal pověsit z hradu, aby všem byla jasným a zřetelným znamením Boží pomoci.
2 Mak 15:36 Všichni rozhodli společným usnesením, aby tento den nebyl nikdy bez oslavy, aby se slavnost konala třináctého dne dvanáctého měsíce, který s
Text bible pro den: Pátek, 15. prosince, 2017
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak] e syrsky jmenuje adar, jeden den přede dnem Mordokajovým.
2 Mak 15:37 Tak se sběhly události kolem Níkánóra a od těch časů ve městě vládnou židé; proto zde končím vyprávění.
2 Mak 15:38 Je-li sepsáno dobře a výstižně, je to podle mého přání. Je-li obyčejné a průměrné, udělal jsem, co jsem uměl.
2 Mak 15:39 Tak jako je protivné pít jen víno nebo jen samou vodu a lepší je víno smíšené s vodou, jež je chutné a působí radost, ať stejně dobře potěší moje uspořádaná slova sluch těch, kteří uslyší toto vyprávění. Tím bude dosaženo cíle.
Kniha Judit
Jdt 1:1 Ve dvanáctém roce vlády krále Nebúkadnesara, který se stal králem Asyřanů ve velkém městě Ninive, za dnů Arfaxada, jenž se stal králem Médů v Ekbatanech,
Jdt 1:2 Arfaxad vystavěl kolem Ekbatan hradby z kamenných kvádrů tři lokte širokých a šest loket dlouhých. Hradby udělal sedmdesát loket vysoké a padesát loket široké.
Jdt 1:3 Při městských branách postavil věže do výše sto loket a jejich základy položil v šíři šedesáti loket.
Jdt 1:4 Brány udělal tak, že se vypínaly do výše sedmdesáti loket a byly široké čtyřicet loket, aby jimi mohla vytáhnout vojenská moc jeho bohatýrů a seřadit se tam jeho pěchota.
Jdt 1:5 V těch dnech začal král Nebúkadnesar válku proti králi Arfaxadovi na veliké rovině; ta rovina je v území Ragau.
Jdt 1:6 Přidali se k němu všichni, kdo sídlili v horách, i všichni, kdo sídlili při Eufratu, Tigridu a Hydaspu i na rovinách élamského krále Arjóka; mnoho pronárodů se sešlo k boji Cheleudovců.
Jdt 1:7 Nebúkadnesar, král asyrský, poslal ke všem, kdo sídlili v Persii, i ke všem, kdo sídlili na západě, k obyvatelům Kilikie a Damašku, Libanónu i Antilibanónu, ke všem, kdo sídlili při mořském pobřeží,
Jdt 1:8 i k těm, kdo byli z národů Karmelu a Gileádu, k obyvatelům Horní Galileje a veliké roviny Jizreelské,
Jdt 1:9 ke všem v Samařsku a jeho městech, i za Jordánem, až k Jeruzalému, Bataně, Chelúsu a Kádeši, až k řece Egyptské k Tachpanchésu a Ramesesu a do vší země gošenské
Jdt 1:10 až za Sóan a Memfidu, i ke všem obyvatelům Egypta a k pomezí Etiopie.
Jdt 1:11 Avšak všichni obyvatelé celé země pohrdli poselstvím asyrského krále Nebúkadnesara a nepřitáhli mu na pomoc do boje, protože se ho nebáli. Zůstal proti nim sám. Jeho posly poslali potupně zpět s prázdnou.
Jdt 1:12 Král Nebúkadnesar se velice rozhněval na všechny tyto země a přísahal při svém trůnu a království, že se pomstí na všech územích Kilikie, Damašku a Sýrie, že zabije svým mečem i všechny obyvatele v zemi moábské i Amónovce a celé Judsko a všechny, kdo jsou v Egyptě, až k pomezí dvou moří.
Jdt 1:13 V sedmnáctém roce se vypravil se svým vojskem proti králi Arfaxadovi a ve válce získal převahu. Obrátil na útěk všechnu vojenskou moc Arfaxadovu i celou jeho jízdu a všechny jeho válečné vozy
Jdt 1:14 a opanoval jeho města. Dostal se až k Ekbatanům, zmocnil se věží, zpustošil jejich ulice a jejich nádheru obrátil v hanbu.
Jdt 1:15 Arfaxada zajal v pohoří Ragau, probodal jej kopími a ubil jej ještě týž den.
Jdt 1:16 Pak se vrátil se vším svým přimíšeným lidem, s obrovským množstvím bojovníků, do Ninive a tam pobyl v radovánkách a hodování, on i jeho vojenská moc, po sto dvacet dní.
Jdt 2:1 V osmnáctém roce, dvaadvacátého dne prvního měsíce se roznesla zpráva v domě Nebúkadnesara, krále asyrského, že se pomstí na všech těch zemích, jak to předtím prohlásil.
Jdt 2:2 Svolal všechny své služebníky a všechny své velmože a předložil jim své tajné úmysly. Vlastními ústy vypočítal všechny zločiny těch zemí
Jdt 2:3 a oni usoudili, že musí být vyhubeni všichni, kdo tehdy neuposlechli slova jeho úst.
Jdt 2:4 Když ukončil poradu, zavolal Nebúkadnesar, král Asyřanů, vrchního velitele svého vojska Holoferna, který byl ve vojsku druhý po něm, a řekl mu:
Jdt 2:5 „Toto praví veliký král, pán celé země: Dej pozor. Odejdeš ode mne a vezmeš s sebou muže, kteří se mohou spolehnout na svou sílu, sto dvacet tisíc pěšáků a množství koní s dvanácti tisíci jezdci.
Jdt 2:6 Vytáhneš do všech těch zemí na západě, které neuposlechly slova mých úst,
Jdt 2:7 a vyzveš je, aby připravili zemi a vodu, protože na ně vytáhnu ve svém hněvu, zaplavím celý povrch země nohama svého vojska a vydám mu je v plen.
Jdt 2:8 Jejich ranění naplní propasti, každý potok a řeka se zaplní jejich mrtvolami, až se rozvodní.
Jdt 2:9 Všechny je dám odvést jako zajatce do nejzazších končin země.
Jdt 2:10 Ty tam půjdeš a zabereš pro mne celé jejich území. Vzdají se ti a ty je budeš mít pro mne pod dozorem až do dne, kdy je potrestám.
Jdt 2:11 S těmi však, kdo neposlechnou, ať tvé oko nemá slitování; vydáš je k pobíjení a v loupež celé jejich zemi!
Jdt 2:12 Jakože žiji já a síla mého království, promluvil jsem a učiním tak svou rukou.
Jdt 2:13 Ty pak nepřestoupíš ani jediné slovíčko z toho, co ti řekl tvůj pán, ale přesně vykonáš, co jsem ti rozkázal. Uděláš to bez váhání!“
Jdt 2:14 Holofernés odešel od svého pána a svolal všechny velmože, velitele a náčelníky asyrského vojska,
Jdt 2:15 sečetl muže vybrané k boji, jak mu nařídil jeho pán, sto dvacet tisíců vedle dvanácti tisíců lučištníků na koních,
Jdt 2:16 a seřadil je, jak se vojsko řadí do války.
Jdt 2:17 Vzal také převeliké množství velbloudů, oslů a mezků k nákladům, bezpočet ovcí, hovězího dobytka a koz k přípravě pokrmů,
Jdt 2:18 množství potravy pro každého muže a velmi mnoho zlata a stříbra z králova domu.
Jdt 2:19 Pak se vydal s celým svým vojskem na pochod. Vytáhli před králem Nebúkadnesarem a pokryli veškerý povrch země k západu svými válečnými vozy, jezdci a vybranými pěšáky.
Jdt 2:20 Mnoho přimíšeného lidu jako kobylek vyšlo s nimi; bylo jich jako písku země, jejich množství se ani nedalo spočítat.
Jdt 2:21 Ušli z Ninive cestu tří denních pochodů na rovinu Bektilet. Utábořili se za Bektiletem blízko pohoří ležícího nalevo od Horní Kilikie.
Jdt 2:22 Potom odtáhl Holofernés se vším svým vojskem, pěšáky, jezdci i válečnými vozy odtud do hor.
Jdt 2:23 Zpustošil území Fúďanů a Lúďanů a vyplenil všechny Rasisovce a Izmaelce, kteří sídlili při poušti jižně od Chelejců.
Jdt 2:24 Pak překročil Eufrat a prošel Mezopotámií a vyvrátil všechna opevněná města ležící při potoku Abróně až k moři.
Jdt 2:25 Dále uchvátil území Kilikie a pobil všechny, kdo se mu stavěli na odpor. Došel až k území Jefetovu, ležícímu na jih směrem k Arábii.
Jdt 2:26 Obklíčil všechny Midjánce, spálil jejich stany a vyloupil jejich ohrady.
Jdt 2:27 Potom sestoupil do damašské roviny v údobí pšeničné sklizně a spálil všechna pole, zničil stáda bravu a skotu. Jejich města vyplenil, zpustošil jejich pole a všechny jejich mladé muže zahubil ostřím meče.
Jdt 2:28 I padl děs a hrůza z něho na obyvatele mořského pobřeží, kteří byli v Sidónu a Týru, na obyvatele Súru a Okiny i na všechny obyvatele Jabny; také ti, kdo sídlili v Ašdódu a Aškalónu, se ho velmi báli.
Jdt 3:1 Poslali k němu posly a žádali o mír slovy:
Jdt 3:2 „ Hle, jsme služebníky velkého krále Nebúkadnesara, ležíme před tebou, nalož s námi, jak uznáš za vhodné.
Jdt 3:3 Pohleď, naše dvorce a každé naše místo, všechna pšeničná pole, stáda bravu a skotu i všechny ohrady s našimi stany leží před tebou; nalož s nimi, jak se ti líbí.
Jdt 3:4 Naše města s jejich obyvateli jsou tvými otroky, přijď a učiň s nimi, jak je dobré v tvých očích.“
Jdt 3:5 Mužové přišli k Holofernovi a oznámili mu ta slova.
Jdt 3:6 On sestoupil se svým vojskem na mořské pobřeží, obsadil opevněná města a vzal z nich vybrané muže do svého pomocného vojska.
Jdt 3:7 Obyvatelé měst i celá okolní krajina jej přivítali s věnci, tancem a bubínky,
Jdt 3:8 on však zpustošil celé jejich území a pokácel jejich posvátné háje. Bylo mu uloženo vymýtit všechny bohy země, aby všechny pronárody vzdávaly božskou poctu jedině samému Nebúkadnesarovi a všechny jazyky a jejich kmeny jej vzývaly jako boha.
Jdt 3:9 Potom přišel k Jizreelu, blízko Dótanu, který je naproti velkému srázu Judskému.
Jdt 3:10 Položili se táborem mezi Gebou a Skýtopolí; pobyl tam měsíc, aby shromáždil všecko, co potřebovalo jeho vojsko.
Jdt 4:1 Izraelci, kteří sídlili v Judsku, uslyšeli o všem, co Holofernés, vrchní velitel asyrského krále Nebúkadnesara, učinil pronárodům, jak vyplenil všechny jejich svatyně a zničil je.
Jdt 4:2 Dostali z něho převeliký strach a byli zachváceni obavami o Jeruzalém a o chrám Hospodina, svého Boha.
Jdt 4:3 Neboť se nedávno vrátili ze zajetí, a krátce předtím se shromáždil všechen lid z Judska, a znesvěcené nádoby, oltář i dům Hospodinův byly znovu posvěceny.
Jdt 4:4 Poslali proto posly do celého území Samařska, do Kóny, Bét-chorónu, Ábel-majimu a Jericha, do Chóby a Aisóru a do Šálemské rokle.
Jdt 4:5 Obsadili také všechny vrcholy vysokých hor, vesnice na nich obehnali hradbami a uložili tam zásoby potravy pro případ války, neboť nedávno byla sklizena úroda z jejich polí.
Jdt 4:6 Jójakím, který byl v té době veleknězem v Jeruzalémě, napsal obyvatelům Betúlie a Baitomestaimu, který leží proti Jizreelu při rovině blízko Dótanu,
Jdt 4:7 vzkaz, aby obsadili stezky do hor. Jimi totiž byl přístup do Judska, ale snadno mohli být zadrženi ti, kdo by jimi chtěli projít, protože každý průchod byl úzký, nanejvýš pro dva muže.
Jdt 4:8 Izraelci učinili, jak jim nařídil velekněz Jójakím a rada starších všeho izraelského lidu, kteří zasedali v Jeruzalémě.
Jdt 4:9 Všichni muži izraelští začali velmi naléhavě volat k Bohu a pokořili se s velkou naléhavostí,
Jdt 4:10 oni i jejich ženy a jejich malé děti i jejich dobytek. Také všichni cizinci, najatí dělníci i koupení otroci vzali si na bedra žíněné roucho.
Jdt 4:11 Všichni izraelští muži i ženy a děti, kteří bydleli v Jeruzalémě, padli na kolena před chrámem, posypali si hlavu popelem a rozprostřeli svá žíněná roucha před Hospodinem.
Jdt 4:12 I oltář zahalili do žíněného hávu a jali se jednomyslně a naléhavě volat k Bohu Izraele, aby nevydal jejich nemluvňátka za lup, ženy za kořist, města, jež dostali v dědictví, ke zničení a svatyni k znesvěcení a potupě pro posměch pronárodů.
Jdt 4:13 Hospodin vyslyšel jejich hlas a shlédl na jejich tíseň; lid se postil po mnoho dní po všem Judsku i v Jeruzalémě před svatyní Hospodina Všemohoucího.
Jdt 4:14 Velekněz Jójakím a všichni stojící před Hospodinem, kněží i přisluhující Hospodinu, přepásali si bedra žíněným rouchem a přinášeli každodenní zápalnou oběť i modlitby a dobrovolné dary lidu.
Jdt 4:15 Měli popel i na kněžských čepicích a volali ze všech sil k Hospodinu, aby milostivě shlédl na celý dům izraelský.
Jdt 5:1 Holofernovi, vrchnímu veliteli asyrského vojska, bylo oznámeno, že Izraelci se připravují na válku, že uzavřeli horské přechody, opevnili každý vrcholek ve vysokém pohoří a že v rovinách zřídili zátarasy.
Jdt 5:2 Velice se rozpálil hněvem a svolal všechny předáky moábské a velitele amónské i všechny místodržitele z mořského pobřeží.
Jdt 5:3 Řekl jim: „Povězte mi, Kenaanci, jaký je to lid, co se usadil v těch horách, jaká jsou města, v nichž bydlí, jak početná je jejich vojenská moc, v čem je jejich moc a síla, kdo je nad nimi králem a vede jejich vojska
Jdt 5:4 a proč mi odepřeli vyjít vstříc spolu s ostatními obyvateli západu.“
Jdt 5:5 Odpověděl mu Achiór, velitel všech Amónovců: „Nechť můj pán vyslechne slova z úst svého služebníka. Povím ti pravdu o tomto lidu, který sídlí v těch horách blízko tvého tábora. Z úst tvého služebníka nevyjde lež.
Jdt 5:6 Tento lid pochází z Kaldejců.
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 16. prosince, 2017
Kniha Judit
[zkr. = Jdt]
Jdt 5:7 Nejprve se usídlili v Mezopotámii, protože nechtěli chodit za bohy svých otců, kteří byli v zemi Kaldejců.
Jdt 5:8 Odchýlili se od cesty svých předků a klaněli se nebeskému Bohu, Bohu, kterého poznali. Vyhnali je tedy od svých bohů a oni uprchli do Mezopotámie a sídlili tam po mnoho dní.
Jdt 5:9 Pak jim jejich Bůh řekl, aby vyšli ze svého bydliště a vytáhli do země kenaanské. Tam se usadili a velmi zbohatli zlatem a stříbrem a velkým množstvím dobytka.
Jdt 5:10 Když kenaanskou zemi zachvátil hlad, sestoupili do Egypta a bydleli tam, dokud tam nacházeli obživu. Velmi se tam rozmnožili, jejich potomstvo se nedalo spočítat.
Jdt 5:11 Ale postavil se proti nim egyptský král a nepoctivě s nimi jednal při práci s cihlami; ponižovali je a učinili z nich otroky.
Jdt 5:12 Tu začali volat ke svému Bohu a on bil celou egyptskou zemi nezhojitelnými ranami, až je Egypťané od sebe vyhnali.
Jdt 5:13 Bůh pak vysušil před nimi Rudé moře
Jdt 5:14 a vyvedl je na cestu k Sínaji a do Kádeš-barneje. Zahnali všechny, kdo bydleli na poušti,
Jdt 5:15 usídlili se v zemi Emorejců a svou mocí vyhladili všechny Chešbónce. Překročili Jordán a vzali do dědičného vlastnictví celé pohoří.
Jdt 5:16 Vyhnali pryč Kenaance, Perizejce, Jebúsejce, Šekema i všechny Girgašejce a bydleli tam po mnoho dní.
Jdt 5:17 Dokud nezhřešili před svým Bohem, vedlo se jim dobře; je s nimi Bůh, který nenávidí nepravost.
Jdt 5:18 Když však sešli z cesty, kterou jim určil, bylo jich velmi mnoho vyhlazeno mnohými válkami. Byli odvlečeni do zajetí do cizí země, chrám jejich Boha byl srovnán se zemí a jejich města byla uchvácena jejich protivníky.
Jdt 5:19 Nyní se však obrátili ke svému Bohu, vyšli z rozptýlení, ať byli rozptýleni kdekoli. Dostali zpět Jeruzalém, kde je jejich svatyně, a usídlili se na pohoří, protože bylo neobydlené.
Jdt 5:20 A tak tedy, vladaři a pane, pokud tento lid nechce Boha znát a proti němu hřeší, a my to zjistíme, že Boha urážejí, vytáhneme proti nim a přemůžeme je ve válce.
Jdt 5:21 Jestliže však jejich lid nečiní bezpráví, ať to můj pán raději nechá být, aby je snad jejich Pán a Bůh neochránil. Byli bychom v potupě po celé zemi.“
Jdt 5:22 Když přestal Achiór mluvit, začal všechen lid stojící okolo stanu reptat. Holofernovi velmoži i všichni obyvatelé mořského pobřeží a Moábci žádali, aby byl ubit:
Jdt 5:23 „Nebudeme se přece bát Izraelců, vždyť je to lid, který nemá ani moc ani sílu k tvrdému boji!
Jdt 5:24 Jen vytáhněme, vladaři Holoferne, pro celé tvé vojsko budou lehkým soustem.“
Jdt 6:1 Když ustal hluk mužů shromážděných kolem rady, obořil se Holofernés, vrchní velitel asyrského vojska, přede vším zástupem cizinců na Achióra a na všechny Moábce:
Jdt 6:2 „Kdo jsi ty, Achióre, a vy , zaprodanci efrajimští, žes tady dnes prorokoval a řekl, abychom nevedli válku proti izraelskému pokolení, protože je bude chránit jejich Bůh? Kdo je bohem, ne-li Nebúkadnesar? A on pošle svou vojenskou sílu a vyhladí je z povrchu země. Jejich Bůh je nevysvobodí!
Jdt 6:3 My, Nebúkadnesarovi služebníci, je snadno pobijeme jako jednoho člověka; nebudou moci obstát před silou naší jízdy,
Jdt 6:4 neboť tou je zničíme. Hory se napojí jejich krví a roviny se naplní jejich mrtvolami. Neobstojí před námi ani stopa jejich nohou, do jednoho budou zničeni. Tak rozhodl král Nebúkadnesar, pán vší země. On to řekl a slova, která promluvil, nevyjdou naprázdno.
Jdt 6:5 A ty, Achióre, zaprodanče amónský, který jsi těmito slovy právě projevil svou nepravost, od tohoto dne neuzříš mou tvář, dokud nepotrestám to pokolení přišlé z Egypta.
Jdt 6:6 Až se vrátím, probodne mé vojsko a lid mé družiny mečem tvé boky a padneš s jejich skolenými.
Jdt 6:7 Nyní tě moji otroci dopraví do pohoří a nechají tě v jednom z měst při cestách vzhůru do hor .
Jdt 6:8 Nezahyneš hned ; budeš zahuben až s nimi.
Jdt 6:9 Nezachmuřuj tvář, chováš přece v srdci naději, že nebudou přemoženi! Řekl jsem, a žádné z mých slov nepadne do prázdna .“
Jdt 6:10 Holofernés rozkázal svým otrokům, kteří mu stáli k službě v jeho stanu, aby vzali Achióra a dopravili jej do Betúlie a vydali do rukou Izraelců.
Jdt 6:11 Holofernovi otroci ho popadli a vyvedli jej z tábora na rovinu. Z roviny se odebrali do hor a došli k pramenům, které byly pod Betúlií.
Jdt 6:12 Když je spatřili muži města, jak vystupují k vrcholu hory, chopili se svých zbraní a vytrhli z města na vrchol hory. Všichni prakovníci jim bránili, aby k nim vystoupili, a vrhali na ně kameny.
Jdt 6:13 Oni se ukryli pod horou, svázali Achióra, nechali ho ležet na úpatí hory a vrátili se ke svému pánu.
Jdt 6:14 Izraelci sestoupili ze svého města, přistoupili k němu, rozvázali ho, dovedli ho do Betúlie a postavili před představitele svého města,
Jdt 6:15 kterými byli v oněch dnech Uzijáš, syn Míkův z kmene Šimeónova, Chabris, syn Otníelův, a Karmíš, syn Malkíelův.
Jdt 6:16 Svolali všechny starší města a všichni jejich mladíci i ženy se seběhli na to shromáždění. Postavili Achióra doprostřed všeho lidu a Uzijáš se ho zeptal, co se stalo.
Jdt 6:17 Ve své odpovědi jim oznámil, co se mluvilo v Holofernově radě, všechna slova, jež pronesl Holofernés uprostřed předáků asyrských, a jak vyzývavě Holofernés mluvil proti domu izraelskému.
Jdt 6:18 Lid padl na kolena , klaněli se Bohu a volali k němu:
Jdt 6:19 „Hospodine, Bože nebeský, pohleď na jejich pýchu a smiluj se nad naším pokořeným pokolením, pohleď tohoto dne, jak vypadají ti, kdo jsou tobě posvěceni.“
Jdt 6:20 Potěšovali Achióra a velmi ho chválili.
Jdt 6:21 Uzijáš ho pak vzal ze shromáždění do svého domu; vystrojil hostinu starším města a vzývali Boha Izraele o pomoc celou tu noc, aby jim pomohl.
Jdt 7:1 Nazítří rozkázal Holofernés celému svému vojsku a všemu svému lidu, který mu přišel na pomoc, aby vytrhli do boje proti Betúlii, zmocnili se stezek do hor a zahájili proti Izraelcům válku.
Jdt 7:2 I vytrhli toho dne do boje všichni bohatýři. Síla jejich bojovníků byla: sto sedmdesát tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců, kromě zásob pro vojsko a mužů, kteří je provázeli pěšky; bylo to převeliké množství.
Jdt 7:3 Utábořili se v údolí blízko Betúlie u pramene a rozložili se do šířky přes Dótan až k Bélbajimu a do délky od Betúlie do Kyamónu, který je blízko Jizreelu.
Jdt 7:4 Když Izraelci spatřili jejich množství, velmi se poděsili a řekli jeden druhému: „Nyní si smlsnou na celé zemi. Ani vysoké hory ani propasti ani pahorky neunesou jejich tíhu.“
Jdt 7:5 Všichni se chopili svých válečných zbraní, zapálili ohně na svých věžích a zůstali na stráži celou tu noc.
Jdt 7:6 Druhého dne vyvedl Holofernés všechnu svou jízdu před Izraelce, kteří byli v Betúlii.
Jdt 7:7 Dal prozkoumat přístupy k jejich městu a vyhledat a obsadit prameny vod. Postavil k nim oddíly bojovníků. Pak se připojil ke svému lidu.
Jdt 7:8 Přišli k němu všichni předáci Ezauovců i všichni vůdcové moábského lidu a velitelé mořského pobřeží a pravili:
Jdt 7:9 „Kéž náš vladař vyslechne naše slova, aby tvé vojsko neutrpělo úhonu!
Jdt 7:10 Tento lid Izraelců nespoléhá na svá kopí, ale na výšku hor, v nichž přebývají, není totiž snadné přejít vrcholy jejich hor.
Jdt 7:11 Proto, vladaři, neválči s nimi v otevřené bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž.
Jdt 7:12 Zůstaň ve svém táboře a šetři každého muže ze svého vojska, jen ať se tvoji služebníci zmocní pramene vody, která vytéká z úpatí hory.
Jdt 7:13 Odtud totiž čerpají vodu všichni obyvatelé Betúlie. Žízeň je zničí, a oni vydají své město. My a náš lid vystoupíme na nejbližší vrcholy hor, utáboříme se na nich a budeme na stráži, aby nikdo z města nevyšel.
Jdt 7:14 Oni i jejich ženy a děti zeslábnou hladem tak, že dřív než na ně přijde meč, budou padat na ulicích svého sídla.
Jdt 7:15 Pak jim krutě odplatíš, že se postavili na odpor a nevyšli ti vstříc v míru.“
Jdt 7:16 Jejich slova se líbila Holofernovi i všem jeho služebníkům, a on nařídil vykonat, co radili.
Jdt 7:17 Vytáhl tedy oddíl Amónovců a s nimi pět tisíc Asyřanů, utábořili se v údolí a obsadili zdroje vody a vodní prameny Izraelců.
Jdt 7:18 Ezauovci a Amónovci pak vystoupili a utábořili se na pohoří proti Dótanu. Část svých lidí poslali na jih a na východ k Egrebélu, který je blízko Chúsu ležícího u potoka Mochmúru. Ostatní asyrské vojsko se utábořilo na rovině a pokrylo celý povrch země. Obrovský dav se položil táborem se stany a vojenskými potřebami; bylo jich převeliké množství.
Jdt 7:19 Izraelci začali volat k Hospodinu, svému Bohu; zmalomyslněli na duchu, protože je obklíčili všichni jejich nepřátelé, takže nebylo možno uniknout z jejich středu.
Jdt 7:20 Po třiceti čtyřech dnech, po které zůstal ležet asyrský tábor, pěchota, vozba i jezdci kolem nich, došly všem obyvatelům Betúlie zásoby vody.
Jdt 7:21 Také cisterny se vyprázdnily; ani na jeden den už neměli vodu k pití, přestože jim vodu k pití odměřovali.
Jdt 7:22 Jejich nemluvňátka zemdlela, ženy a mladíci chřadli žízní, klesali na ulicích města a v průchodech bran a neměli už sílu.
Jdt 7:23 Všechen lid se sešel k Uzijášovi a představitelům města, mladíci i ženy a děti, hlasitě křičeli přede všemi staršími a volali:
Jdt 7:24 „Bůh ať rozsoudí mezi vámi a námi. Dopustili jste se na nás velikého bezpráví, že jste se nedomluvili s Asyřany v míru.
Jdt 7:25 Teď není, kdo by nám pomohl; Bůh nás prodal do jejich rukou, abychom před nimi byli sraženi a nadobro zničeni žízní.
Jdt 7:26 Proto je zavolejte a vydejte Holofernovu lidu a všemu jeho vojsku celé město v plen.
Jdt 7:27 Lépe bude pro nás stát se jejich kořistí, nežli zemřít žízní . Budeme sice otroky, ale budeme žít a nebudeme se muset dívat vlastníma očima, jak umírají naše nemluvňátka a jak vypouštějí duši naše ženy a děti.
Jdt 7:28 Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Hospodinu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za hříchy našich otců, ať neučiní dnešního dne, co jsme řekli.“
Jdt 7:29 Celé shromáždění vypuklo ve veliký pláč a všichni dohromady volali hlasitě k Hospodinu Bohu.
Jdt 7:30 Uzijáš jim řekl: „Buďte dobré mysli, bratří, vytrvejme ještě pět dní a v nich Hospodin, náš Bůh, k nám obrátí své slitování; určitě nás docela neopustí!
Jdt 7:31 Jestliže ty dny přejdou a nepřijde nám pomoc, udělám podle vašich slov.“
Jdt 7:32 Nato propustil lid na přikázaná místa. Odešli na hradby a věže svého města a ženy a děti poslali domů. A zůstali v městě v hluboké pokoře.
Jdt 8:1 Uslyšela o tom v oněch dnech Júdit, dcera Merarího, syna Úsa, syna Josefa, syna Uzíela, syna Chilkijáše, syna Chananjáše, syna Gedeóna, syna Rafaina, syna Achitúba, syna Élího, syna Chilkijáše, syna Elíaba, syna Netaneela, syna Šelamíela, syna Sarašadaje, syna Izraelova.
Jdt 8:2 I její muž Menaše pocházel z téhož kmene a z téže čeledi. Zemřel ve dnech žně ječmene.
Jdt 8:3 Dohlížel totiž na vazače snopů na poli a dostal úpal. Ulehl na lože a zemřel ve svém městě Betúlii; pohřbili ho vedle jeho otců na poli mezi Dótanem a Balamónem.
Jdt 8:4 Tři roky a čtyři měsíce žila Júdit jako vdova ve svém domě.
Jdt 8:5 Udělala si stan na střeše svého domu, vzala si na bedra žíněné roucho a na ně si oblékla vdovské šaty.
Jdt 8:6 Po všechny dny svého vdovství se postila kromě dne před sobotou a soboty, dne před novoluním a novoluní a ostatních svátků a slavností domu izraelského.
Jdt 8:7 Byla krásného vzezření, velmi půvabná na pohled. Její muž Menaše jí zanechal zlato a stříbro, otroky a otrokyně, stáda a pole a ona vše spravovala.
Jdt 8:8 Nikdo o ní nemohl pronést
