Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 4. kniha MojžíšovaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 19. února, 2017
4. kniha Mojžíšova
[zkr. = Nm]
šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina dvaatřicet osob.
Nm 31:41 Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku jako Hospodinovu oběť pozdvihování, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
Nm 31:42 Z poloviny patřící Izraelcům, kterou oddělil Mojžíš od poloviny pro účastníky tažení -
Nm 31:43 a byla to polovina patřící pospolitosti, totiž ovcí a koz tři sta třicet sedm tisíc pět set,
Nm 31:44 skotu třicet šest tisíc kusů,
Nm 31:45 oslů třicet tisíc pět set,
Nm 31:46 lidských duší šestnáct tisíc -
Nm 31:47 tedy z této poloviny patřící Izraelcům vzal Mojžíš po jednom ukořistěném z padesáti, jak z lidí, tak z dobytka, a dal je lévijcům, držícím stráž u Hospodinova příbytku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.
Nm 31:48 Tu přistoupili k Mojžíšovi vůdcové vojenských útvarů, velitelé nad tisíci a nad sty,
Nm 31:49 a řekli mu: "Tvoji služebníci pořídili soupis bojovníků, kterým veleli, a nechybí ani jeden z nás.
Nm 31:50 Každý přinášíme Hospodinu jako dar, co kdo našel, zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a přívěsky, abychom za sebe vykonali před Hospodinem smírčí obřady."
Nm 31:51 I přijal Mojžíš a kněz Eleazar od nich to zlato, vesměs umně zpracované.
Nm 31:52 Všeho zlata věnovaného na oběť pozdvihování, jež odevzdali Hospodinu, bylo šestnáct tisíc sedm set padesát šekelů, totiž od velitelů nad tisíci a nad sty.
Nm 31:53 Z mužstva loupil každý pro sebe.
Nm 31:54 Přijal tedy Mojžíš a kněz Eleazar to zlato od velitelů nad tisíci a nad sty a vnesli je do stanu setkávání, aby připomínalo před Hospodinem syny Izraele.
Nm 32:1 Rúbenovci a Gádovci měli převeliké množství stád. Když spatřili jaezerskou a gileádskou zemi, shledali, že to je vhodné místo pro stáda.
Nm 32:2 Gádovci a Rúbenovci tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a předákům pospolitosti:
Nm 32:3 "Atarót, Díbón, Jaezer, Nimra, Chešbón, Eleále, Sebám, Nebó a Beón,
Nm 32:4 země, kterou Hospodin před izraelskou pospolitostí porazil, je zemí vhodnou pro stáda. A tvoji služebníci mají stáda."
Nm 32:5 A dodali: "Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán."
Nm 32:6 Mojžíš Gádovcům a Rúbenovcům vytkl: "Což vaši bratří půjdou do boje a vy si zůstanete tady?
Nm 32:7 Proč berete Izraelcům odvahu přejít do země, kterou jim dal Hospodin?
Nm 32:8 Zrovna tak se zachovali vaši otcové, když jsem je poslal z Kádeš-barneje, aby zhlédli zemi.
Nm 32:9 Došli až do úvalu Eškólu a zhlédli zemi, ale Izraelcům vzali odvahu, takže nechtěli vejít do země, kterou jim dal Hospodin.
Nm 32:10 Onoho dne vzplanul Hospodin hněvem a zapřisáhl se:
Nm 32:11 Muži ve věku od dvaceti let výše, kteří vyšli z Egypta, neuvidí zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, protože se mi cele neoddali,
Nm 32:12 kromě Kenazejce Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova; ti se totiž cele oddali Hospodinu.
Nm 32:13 Tehdy vzplanul Hospodin proti Izraeli hněvem a čtyřicet let jim dal bloudit po poušti, dokud nezaniklo celé to pokolení, které se dopouštělo toho, co je zlé v Hospodinových očích.
Nm 32:14 A teď jste nastoupili vy na místo svých otců, zplozenci hříšných lidí, abyste ještě stupňovali Hospodinův hněv planoucí proti Izraeli.
Nm 32:15 Když se od něho odvrátíte, nechá Izraele na poušti ještě déle. Tak uvedete na všechen tento lid zkázu."
Nm 32:16 Přistoupili k němu a prohlásili: "Vystavíme zde ohrady pro svá stáda a města pro své děti.
Nm 32:17 My však potáhneme ve zbroji v čele Izraelců, dokud je neuvedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v městech opevněných proti obyvatelům této země.
Nm 32:18 Nenavrátíme se do svých domovů, dokud se všichni Izraelci neujmou svého dědictví.
Nm 32:19 Nebudeme požadovat dědictví s nimi tam někde za Jordánem, když nám připadne dědictví na této straně Jordánu k východu."
Nm 32:20 Mojžíš jim odpověděl: "Jestliže dodržíte toto slovo, vyzbrojíte se před Hospodinem do boje
Nm 32:21 a všichni ve zbroji přejdete před Hospodinem Jordán, potom až on vyžene své nepřátele
Nm 32:22 a země bude před Hospodinem podmaněna, vrátíte se a budete bez viny u Hospodina i u Izraele. Pak bude tato země vaším vlastnictvím před Hospodinem.
Nm 32:23 Nezachováte-li se však takto, prohřešíte se proti Hospodinu. Vězte, že se vám váš hřích vymstí.
Nm 32:24 Vystavějte si města pro své děti a ohrady pro své ovce a dodržte, co jste slíbili."
Nm 32:25 Gádovci a Rúbenovci Mojžíšovi odpověděli: "Tvoji služebníci učiní, jak náš pán přikazuje.
Nm 32:26 Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech.
Nm 32:27 Ale tvoji služebníci přejdou Jordán, všichni vojensky vyzbrojeni před Hospodinem, aby bojovali, jak praví náš pán."
Nm 32:28 I vydal Mojžíš o nich rozkaz knězi Eleazarovi a Jozuovi, synu Núnovu, i představitelům otcovských rodů pokolení Izraelců.
Nm 32:29 Řekl jim: "Překročí-li Gádovci a Rúbenovci s vámi Jordán, všichni ve zbroji, aby bojovali před Hospodinem, a země bude před vámi podmaněna, dáte jim do vlastnictví zemi gileádskou.
Nm 32:30 Nepřekročí-li jej však s vámi ve zbroji, ať mají vlastnictví mezi vámi v zemi kenaanské."
Nm 32:31 Gádovci a Rúbenovci odpověděli: "Učiníme, jak promluvil k tvým služebníkům Hospodin.
Nm 32:32 Ano, přejdeme ve zbroji před Hospodinem do země kenaanské, aby nám zůstalo ve vlastnictví naše dědictví v Zajordání."
Nm 32:33 Mojžíš jim tedy dal, totiž Gádovcům, Rúbenovcům a polovině kmene Manasesa, syna Josefova, království emorejského krále Síchona a království bášanského krále Óga, celou tu zemi, její města s přilehlým územím, všechna města té země kolem.
Nm 32:34 Gádovci pak znovu vystavěli Díbón, Atarót a Aróer,
Nm 32:35 Atarót-šófan, Jaezer a Jogbehu,
Nm 32:36 Bét-nimru a Bét-háran, opevněná města a ohrady pro ovce.
Nm 32:37 Rúbenovci znovu vystavěli Chešbón, Eleále a Kirjátajim,
Nm 32:38 Nebó a Baal-meón, jimž změnili jména, a Sibmu; městům, jež vystavěli, dali jména.
Nm 32:39 Synové Makíra, syna Manasesova, táhli do Gileádu a dobyli jej. Podrobili si Emorejce, kteří v něm sídlili.
Nm 32:40 Mojžíš dal Gileád Makírovi, synu Manasesovu, a ten se tam usadil.
Nm 32:41 Zatím Jaír, syn Manasesův, dobyl na svém tažení jejich vesnice a nazval je vesnicemi Jaírovými.
Nm 32:42 A Nóbach dobyl na svém tažení Kenat i jeho osady a nazval je svým jménem Nóbach.
Nm 33:1 Toto byla stanoviště Izraelců, když vytáhli z egyptské země po oddílech pod vedením Mojžíše a Árona.
Nm 33:2 Na Hospodinův rozkaz sepsal Mojžíš místa, odkud vycházeli, podle jejich stanovišť. Toto byla tedy jejich stanoviště podle výchozích bodů:
Nm 33:3 V prvním měsíci, patnáctého dne prvého měsíce, vytáhli z Ramesesu. Druhého dne po hodu beránka vyšli Izraelci navzdory všemu před očima celého Egypta,
Nm 33:4 zatímco Egypťané pohřbívali ty, které mezi nimi Hospodin pobil, všechny prvorozence. Hospodin totiž vykonal soudy nad jejich božstvy.
Nm 33:5 Izraelci tedy vytáhli z Ramesesu a utábořili se v Sukótu.
Nm 33:6 Vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu, který je na okraji pouště.
Nm 33:7 Vytáhli z Étamu, obrátili se zpět k Pí-chírótu, který leží naproti Baal-sefónu, a utábořili se před Migdólem.
Nm 33:8 Vytáhli z Pené-chírótu a prošli prostředkem moře na poušť. Vykonali třídenní pochod pouští Étamem a utábořili se v Maře.
Nm 33:9 Vytáhli z Mary a přišli do Élimu. V Élimu bylo dvanáct pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili.
Nm 33:10 Vytáhli z Élimu a utábořili se u Rákosového moře.
Nm 33:11 Vytáhli od Rákosového moře a utábořili se na Sínské poušti.
Nm 33:12 Vytáhli ze Sínské pouště a utábořili se v Dofce.
Nm 33:13 Vytáhli z Dofky a utábořili se v Alúši.
Nm 33:14 Vytáhli z Alúše a utábořili se v Refídímu; tam nebyla voda, aby se lid mohl napít.
Nm 33:15 Vytáhli z Refídímu a utábořili se na Sínajské poušti.
Nm 33:16 Vytáhli ze Sínajské pouště a utábořili se v Kibrót-taavě.
Nm 33:17 Vytáhli z Kibrót-taavy a utábořili se v Chaserótu.
Nm 33:18 Vytáhli z Chaserótu a utábořili se v Ritmě.
Nm 33:19 Vytáhli z Ritmy a utábořili se v Rimón--peresu.
Nm 33:20 Vytáhli z Rimón-peresu a utábořili se v Libně.
Nm 33:21 Vytáhli z Libny a utábořili se v Rise.
Nm 33:22 Vytáhli z Risy a utábořili se v Kehelatě.
Nm 33:23 Vytáhli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šeferu.
Nm 33:24 Vytáhli od hory Šeferu a utábořili se v Charadě.
Nm 33:25 Vytáhli z Charady a utábořili se v Makhelótu.
Nm 33:26 Vytáhli z Makhelótu a utábořili se v Tachatu.
Nm 33:27 Vytáhli z Tachatu a utábořili se v Terachu.
Nm 33:28 Vytáhli z Terachu a utábořili se v Mitce.
Nm 33:29 Vytáhli z Mitky a utábořili se v Chašmóně.
Nm 33:30 Vytáhli z Chašmóny a utábořili se v Moserótu.
Nm 33:31 Vytáhli z Moserótu a utábořili se v Bené-jaakánu.
Nm 33:32 Vytáhli z Bené-jaakánu a utábořili se v Chór-gidgádu.
Nm 33:33 Vytáhli z Chór-gidgádu a utábořili se v Jotbatě.
Nm 33:34 Vytáhli z Jotbaty a utábořili se v Abróně.
Nm 33:35 Vytáhli z Abróny a utábořili se v Esjón-geberu.
Nm 33:36 Vytáhli z Esjón-geberu a utábořili se na poušti Sinu; to je Kádeš.
Nm 33:37 Vytáhli z Kádeše a utábořili se na hoře Hóru na okraji Edómské pouště.
Nm 33:38 Tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil kněz Áron na horu Hór a zemřel tam čtyřicátého roku po vyjití Izraelců z egyptské země, pátého měsíce, prvého dne toho měsíce.
Nm 33:39 Áronovi bylo sto třiadvacet let, když na hoře Hóru zemřel.
Nm 33:40 Tu uslyšel Kenaanec, aradský král, který sídlil v Negebu v kenaanské zemi, že přicházejí Izraelci.
Nm 33:41 Vytáhli od hory Hóru a utábořili se v Salmóně.
Nm 33:42 Vytáhli ze Salmóny a utábořili se ve Funónu.
Nm 33:43 Vytáhli z Funónu a utábořili se v Obótu.
Nm 33:44 Vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu na moábském území.
Nm 33:45 Vytáhli z Ijímu a utábořili se v Dibón-gádu.
Nm 33:46 Vytáhli z Dibón-gádu a utábořili se v Almón-diblátajimu.
Nm 33:47 Vytáhli z Almón-diblátajimu a utábořili se v horách Abárímských proti Nebó.
Nm 33:48 Vytáhli z hor Abárímských a utábořili se na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.
Nm 33:49 Tábořili u Jordánu od Bét-ješimótu až k Ábel-šitímu na Moábských pustinách.
Nm 33:50 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu:
Nm 33:51 "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země,
Nm 33:52 vyženete před sebou obyvatele té země a zničíte všechny jejich modlářské výtvory. Zničíte všechny jejich lité modly a popleníte všechna jejich posvátná návrší.
Nm 33:53 Podrobíte si tu zemi a usadíte se v ní. Tu zemi jsem dal vám, abyste ji obsadili.
Nm 33:54 Rozdělíte si zemi losem jako dědictví mezi své čeledi; větší dáte větší dědictví a menší dáte menší dědictví. Kam komu padne los, to bude jeho. Rozdělíte ji v dědictví svým otcovským pokolením.
Nm 33:55 Nevyženete-li však obyvatele té země před sebou, tedy ti, které z nich zanecháte, budou vám trnem v očích a bodcem v boku, budou vás sužovat v té zemi, ve které se usadíte.
Nm 33:56 A jak jsem zamýšlel učinit jim, učiním vám."
Nm 34:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
Nm 34:2 "Přikaž Izraelcům a řekni jim: Přijdete do kenaanské země, do té země, která vám připadne do dědictví, do kenaanské země vymezené těmito hranicemi:
Nm 34:3 Jižní okraj vaší země povede od pouště Sinu podél Edómu. Na východě povede vaše jižní hranice od konce Solného moře,
Text bible pro den: Pondělí, 20. února, 2017
4. kniha Mojžíšova
[zkr. = Nm] r>Nm 34:4 potom se vaše hranice stočí od jihu ke Svahu štírů, bude pokračovat k Sinu a na jihu bude vybíhat ke Kádeš-barneji, potáhne se na Chasar-adár a bude pokračovat k Asmónu.
Nm 34:5 Pak se hranice stočí od Asmónu k Egyptskému potoku a bude vybíhat k moři.
Nm 34:6 Vaší západní hranicí bude Velké moře s pobřežním územím; to bude vaše západní hranice.
Nm 34:7 Toto pak bude vaše severní hranice: od Velkého moře si vyznačíte jako mezník horu Hór.
Nm 34:8 Od hory Hóru si vyznačíte hranici až k cestě do Chamátu a hranice bude vybíhat k Sedadu.
Nm 34:9 Hranice pak povede k Zifrónu a bude vybíhat k Chasar-énanu. To bude vaše severní hranice.
Nm 34:10 Východní hranici si vyměříte od Chasar-énanu k Šefámu,
Nm 34:11 poté sestoupí hranice od Šefámu k Rible na východ od Ajinu, pak sestupuje, až narazí na východní svah při Kineretském moři.
Nm 34:12 Dál sestoupí hranice k Jordánu a bude vybíhat k Solnému moři. To bude vaše země, vymezená hranicemi kolem dokola."
Nm 34:13 Mojžíš tedy vydal Izraelcům takovýto rozkaz: "Toto je země, kterou dostanete losem do dědictví. Hospodin přikázal dát ji devíti a půl pokolením.
Nm 34:14 Pokolení Rúbenovců a pokolení Gádovců již přijala svá dědictví pro svoje otcovské rody; i polovina pokolení Manasesova přijala dědictví.
Nm 34:15 Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha, k východu slunce."
Nm 34:16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
Nm 34:17 "Toto jsou jména mužů, kteří za vás převezmou zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův.
Nm 34:18 K převzetí země do dědictví přiberete po jednom předáku z každého pokolení.
Nm 34:19 Toto jsou jména těch mužů: za Judovo pokolení Káleb, syn Jefunův,
Nm 34:20 za pokolení Šimeónovců Šemúel, syn Amíhúdův,
Nm 34:21 za Benjamínovo pokolení Elídad, syn Kislónův,
Nm 34:22 za pokolení Danovců předák Bukí, syn Joglíův,
Nm 34:23 za Josefovce z pokolení Manasesovců předák Chaníel, syn Efódův,
Nm 34:24 z pokolení Efrajimovců předák Kemúel, syn Šiftánův,
Nm 34:25 za pokolení Zabulónovců předák Elísafan, syn Parnakův,
Nm 34:26 za pokolení Isacharovců předák Paltíel, syn Azanův,
Nm 34:27 za pokolení Ašerovců předák Achíhúd, syn Šelomíův,
Nm 34:28 za pokolení Neftalíovců předák Pedahél, syn Amíhúdův."
Nm 34:29 To jsou ti, kterým přikázal Hospodin, aby Izraelcům přidělili dědictví v kenaanské zemi.
Nm 35:1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu:
Nm 35:2 "Vydej rozkaz Izraelcům, aby ze svého dědičného vlastnictví dali lévijcům města k obývání; též okolní pastviny náležející k městům dáte lévijcům.
Nm 35:3 Budou tak mít pro sebe města k bydlení a jejich pastviny pro svůj dobytek, který je jejich jměním, i pro všechno své zvířectvo.
Nm 35:4 Městské pastviny, jež dáte lévijcům, budou sahat od městské zdi do vzdálenosti jednoho tisíce loket dokola.
Nm 35:5 Naměříte tedy vně za městem dva tisíce loket jako východní okraj, dva tisíce loket jako jižní okraj, dva tisíce loket jako západní okraj a dva tisíce loket jako severní okraj, takže město bude uprostřed. To budou mít za městské pastviny.
Nm 35:6 Z měst, jež dáte lévijcům, bude šest měst útočištných, jež určíte k tomu, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil; k nim přidáte dalších dvaačtyřicet měst.
Nm 35:7 Všech měst, jež dáte lévijcům, bude čtyřicet osm, i s pastvinami.
Nm 35:8 Až budete z vlastnictví Izraelců dávat města, dáte více od těch, kdo mají víc, a méně od těch, kdo mají míň; každý dá lévijcům ze svých měst podle míry svého dědictví, kterého se mu dostalo."
Nm 35:9 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
Nm 35:10 "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země,
Nm 35:11 vyberete si města, která budete mít za města útočištná. Tam se uteče ten, kdo zabil, pokud by někoho zabil neúmyslně.
Nm 35:12 Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, tak aby ten, kdo zabil, nemusel zemřít, dokud nebude stát na soudu před pospolitostí.
Nm 35:13 Z měst, která dáte, budete mít šest měst jako útočiště.
Nm 35:14 Tři města určíte v Zajordání a tři města v kenaanské zemi. Budou to útočištná města.
Nm 35:15 Pro Izraelce i pro hosta a přistěhovalce mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby se tam utekl každý, kdo někoho zabil neúmyslně.
Nm 35:16 Jestliže však někdo udeří někoho železným předmětem, takže ten člověk zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
Nm 35:17 Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
Nm 35:18 Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
Nm 35:19 Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho.
Nm 35:20 Jestliže někdo do někoho z nenávisti strčí nebo ve zlém úmyslu něco po někom hodí, takže zemře,
Nm 35:21 nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne.
Nm 35:22 Jestliže však někdo nešťastnou náhodou bez nepřátelství do někoho strčí nebo bez zlého úmyslu na někoho shodí nějaký předmět
Nm 35:23 nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal mu nic zlého,
Nm 35:24 pospolitost rozhodne mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních ustanovení.
Nm 35:25 Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem.
Nm 35:26 Jestliže však ten, kdo zabil, opustí území svého útočištného města, kam se utekl,
Nm 35:27 a krevní mstitel ho najde mimo území jeho útočištného města a zabije ho, nebude na něm lpět krev.
Nm 35:28 Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území.
Nm 35:29 Toto vám bude právním nařízením pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích.
Nm 35:30 Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka.
Nm 35:31 Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít.
Nm 35:32 Nepřijmete výkupné, aby se někdo, kdo utekl do svého útočištného města, potom zase usadil v zemi před smrtí kněze.
Nm 35:33 Neposkvrňujte zemi, v níž jste. Právě krev poskvrňuje zemi a země nemůže být zproštěna viny za krev, která byla na ni prolita, jinak než krví toho, kdo krev prolil.
Nm 35:34 Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, uprostřed níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele."
Nm 36:1 Tehdy přistoupili představitelé rodů z čeledi synů Gileáda, syna Makíra, syna Manasesova z josefovských čeledí, aby promluvili s Mojžíšem a předáky, představiteli rodů Izraelců.
Nm 36:2 Řekli: "Hospodin přikázal našemu pánu, aby Izraelcům přidělil losem do dědictví zemi. Našemu pánu bylo též od Hospodina přikázáno dát dědictví našeho bratra Selofchada jeho dcerám.
Nm 36:3 Když se však stanou ženami některého z příslušníků druhých izraelských kmenů, bude naše otcovské dědictví zkráceno o jejich dědictví a připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet. Tak bude los našeho dědictví zkrácen.
Nm 36:4 Budou-li pak Izraelci slavit milostivé léto, bude jejich dědictví připojeno k dědictví toho pokolení, k němuž budou náležet, a dědictví našeho otcovského pokolení bude o jejich dědictví zkráceno."
Nm 36:5 Z Hospodinova rozkazu tedy přikázal Mojžíš Izraelcům: "Pokolení Josefovců mluví o tom oprávněně.
Nm 36:6 Tuto věc přikázal Hospodin o dcerách Selofchadových: Ať se vdají, za koho se jim zlíbí, jen ať se vdávají v čeledi svého otcovského pokolení.
Nm 36:7 Dědictví Izraelců nesmí přecházet z pokolení na pokolení; Izraelci budou spjati každý s dědictvím svého otcovského pokolení.
Nm 36:8 Každá dcera, která obdrží dědictví od některého izraelského pokolení, vdá se za někoho z čeledi svého otcovského pokolení, aby Izraelci podrželi ve vlastnictví dědictví po svých otcích, každý to své.
Nm 36:9 Dědictví nebude přecházet z pokolení na pokolení. Izraelská pokolení budou všechna spjata se svým dědictvím."
Nm 36:10 Co Hospodin Mojžíšovi přikázal, to Selofchadovy dcery splnily.
Nm 36:11 Selofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Nóa se staly manželkami synů svých strýců.
Nm 36:12 Staly se manželkami mužů z čeledi synů Manasesa, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo při pokolení jejich otcovské čeledi.
Nm 36:13 Toto jsou příkazy a právní řády, které přikázal Hospodin synům Izraele skrze Mojžíše na Moábských pustinách u Jordánu naproti Jerichu.
5. kniha Mojžíšova
Dt 1:1 Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli v Zajordání, ve stepní pustině naproti Súfu mezi Páranem, Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dí-zahabem.
Dt 1:2 Cesta od Chorébu směrem k pohoří Seíru do Kádeš-barneje trvá jedenáct dní.
Dt 1:3 Ve čtyřicátém roce, prvního dne jedenáctého měsíce, sdělil Mojžíš synům Izraele vše, co mu pro ně Hospodin přikázal,
Dt 1:4 když porazil emorejského krále Síchona, jenž sídlil v Chešbónu, a bášanského krále Óga, jenž sídlil v Aštarótu a v Edreí.
Dt 1:5 V Zajordání v moábské zemi začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon:
Dt 1:6 Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: "Dosti dlouho jste již pobyli na této hoře.
Dt 1:7 Obraťte se a táhněte dál, vstupte na pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům na pustině, v pohoří i v Přímořské nížině, v Negebu a na mořském pobřeží, jděte do kenaanské země a na Libanón až k veliké řece, řece Eufratu.
Dt 1:8 Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu."
Dt 1:9 V oné době jsem vám řekl: "Nemohu vás sám unést.
Dt 1:10 Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi.
Dt 1:11 Nechť vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát, nechť vám žehná, jak vám přislíbil.
Dt 1:12 Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory!
Dt 1:13 Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním vašimi náčelníky."
Dt 1:14 Odpověděli jste mi: "Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá."
Dt 1:15 Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele nad tisíci, nad sty, padesáti a deseti a za správce vašich kmenů.
Dt 1:16 V oné době jsem také přikázal vašim soudcům: "Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i s bezdomovcem spravedlivě.
Dt 1:17 Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu."
Dt 1:18 V oné době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.
Dt 1:19 Od Chorébu jsme pak táhli dál a šli jsme celou tou velikou a hroznou pouští, kterou jste viděli, cestou k Emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme přišli do Kádeš-barneje.
Dt 1:20 Tu jsem vám řekl: "Přišli jste až k Emorejskému pohoří, které nám dává Hospodin, náš Bůh.
Dt 1:21 Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji, jak ti poru
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 21. února, 2017
5. kniha Mojžíšova
[zkr. = Dt]
čil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs."
Dt 1:22 Ale vy všichni jste ke mně přistoupili s návrhem: "Pošleme před sebou muže, aby nám obhlédli zemi a podali nám zprávu o cestě, kterou máme táhnout, i o městech, do nichž máme vstoupit."
Dt 1:23 Pokládal jsem to za dobré, proto jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene.
Dt 1:24 Ti se vypravili na výzvědy, vystoupili na pohoří a přišli až do úvalu Eškólu.
Dt 1:25 Vzali s sebou z plodů té země, přinesli k nám dolů a podali nám zprávu: "Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá."
Dt 1:26 Ale vy jste nechtěli táhnout a vzpírali jste se rozkazu Hospodina, svého Boha.
Dt 1:27 Žehrali jste na něj ve svých stanech a říkali: "Hospodin nás vyvedl z egyptské země z nenávisti, aby nás vydal do rukou Emorejců, a tak nás vyhladil.
Dt 1:28 Kam to táhneme? Naši bratři nás zbavili odvahy, když řekli: Viděli jsme tam lid větší a vyšší než jsme my, města veliká a opevněná až k nebi, dokonce i Anákovce."
Dt 1:29 Tu jsem vám řekl: "Nemějte strach a nebojte se jich.
Dt 1:30 Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě
Dt 1:31 i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu."
Dt 1:32 Přesto teď nevěříte Hospodinu, svému Bohu,
Dt 1:33 který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k táboření, a ukazuje vám cestu, po níž máte jít, za noci v ohni a ve dne v oblaku.
Dt 1:34 Když Hospodin vyslechl vaše slova, rozlítil se a přísahal:
Dt 1:35 "Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům.
Dt 1:36 Jenom Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří, jemu a jeho synům dám zemi, na níž stanula jeho noha, protože se cele oddal Hospodinu."
Dt 1:37 Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne. Řekl: "Ani ty tam nevejdeš.
Dt 1:38 Jozue, syn Núnův, který ti je k službě, ten tam vejde. Posilni ho, neboť on rozdělí Izraeli zemi v dědictví.
Dt 1:39 Dám ji vašim dětem, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí nepřátel; vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznávají dobro od zla, ti tam vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí.
Dt 1:40 Ale vy se obraťte a táhněte do pouště cestou k Rákosovému moři."
Dt 1:41 Tu jste mi odpověděli: "Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh." Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vystoupit na pohoří.
Dt 1:42 Hospodin mi však řekl: "Vyřiď jim: Netáhněte a nebojujte, neboť já mezi vámi nebudu, a budete od svých nepřátel poraženi."
Dt 1:43 Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vystoupili na pohoří.
Dt 1:44 Emorejci, sídlící na tom pohoří, vyrazili proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až do Chormy.
Dt 1:45 Tu jste se vrátili a plakali před Hospodinem, ale Hospodin váš hlas nevyslyšel, nepopřál vám sluchu.
Dt 1:46 Proto jste museli po mnoho dní zůstat v Kádeši; zůstali jste tam téměř rok.
Dt 2:1 Potom jsme se obrátili a táhli dál do pouště cestou k Rákosovému moři, jak Hospodin ke mně mluvil. Po mnoho dní jsme obcházeli pohoří Seír.
Dt 2:2 Tu mi Hospodin řekl:
Dt 2:3 "Už dosti dlouho obcházíte toto pohoří. Obraťte se na sever.
Dt 2:4 Lidu přikaž: Procházíte územím svých bratří Ezauovců, sídlících v Seíru. Budou se vás bát, ale mějte se napozoru.
Dt 2:5 Nedrážděte je, neboť z jejich země vám nedám ani šlépěj půdy. Pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.
Dt 2:6 Za stříbro si od nich budete kupovat pokrm, abyste měli co jíst, za stříbro si od nich budete opatřovat vodu, abyste měli co pít.
Dt 2:7 Hospodin, tvůj Bůh, ti při veškeré práci tvých rukou žehnal; znal tvé putování touto velikou pouští. Už po čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou; v ničem jsi nestrádal."
Dt 2:8 Přešli jsme tedy mimo území svých bratří Ezauovců, sídlících v Seíru, stranou cesty vedoucí pustinou od Élatu a Esjón-geberu. Tam jsme se obrátili a pokračovali směrem na Moábskou step.
Dt 2:9 Tu mi Hospodin řekl: "Nedotírej na Moába a nedráždi ho k válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým."
Dt 2:10 (Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci;
Dt 2:11 ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci.
Dt 2:12 V Seíru zase předtím sídlili Chorejci, ale Ezauovci si je podrobili; vyhladili je před sebou a usadili se na jejich místě, jako učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)
Dt 2:13 "Nuže vzhůru, přejděte potok Zered." I přešli jsme potok Zered.
Dt 2:14 Doba, po kterou jsme putovali z Kádeš-barneje, až jsme překročili potok Zered, činila třicet osm let, dokud z tábora nevyhynulo do jednoho celé pokolení bojovníků, jak jim přísahal Hospodin.
Dt 2:15 To právě Hospodinova ruka byla proti nim a uváděla je ve zmatek, dokud z tábora nevyhynuli do jednoho.
Dt 2:16 Když pak všichni bojovníci z lidu do jednoho vymřeli,
Dt 2:17 Hospodin ke mně promluvil:
Dt 2:18 "Dnes procházíš moábským územím, městem Arem,
Dt 2:19 a přibližuješ se k Amónovcům. Nedotírej na ně a nedráždi je, neboť ze země Amónovců ti nedám do vlastnictví nic. Dal jsem ji do vlastnictví synům Lotovým."
Dt 2:20 (Také ona byla pokládána za zemi Refájců; předtím v ní sídlili Refájci, Amónovci je však nazývali Zamzumci.
Dt 2:21 Byl to veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Hospodin je před nimi vyhladil, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě,
Dt 2:22 jak to učinil pro Ezauovce sídlící v Seíru. Vyhladil před nimi Chorejce, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, a zde jsou až dosud.
Dt 2:23 Avejce, sídlící ve dvorcích až do Gázy, vyhladili zase Kaftórci, kteří vytáhli z Kaftóru a usadili se na jejich místě.)
Dt 2:24 "Vzhůru, táhněte dál a přejděte potok Arnón. Hleď, vydal jsem ti do rukou chešbónského krále Síchona, Emorejce, a jeho zemi. Začni ji obsazovat a vydráždi je tak k válce.
Dt 2:25 Dnešním dnem začínám nahánět strach a bázeň z tebe národům pod celým nebem. Až o tobě uslyší zprávu, budou se před tebou třást a chvět úzkostí."
Dt 2:26 Tehdy jsem poslal posly z pouště Kedemótu k chešbónskému králi Síchonovi s pokojným vzkazem:
Dt 2:27 "Rád bych prošel tvou zemí. Půjdu jenom po cestě, neodbočím napravo ani nalevo.
Dt 2:28 Za stříbro mi prodáš pokrm, abych měl co jíst, a za stříbro mi dáš vodu, abych měl co pít. Chci pouze pěšky projít,
Dt 2:29 jak mi to dovolili Ezauovci sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru, jen co přejdu přes Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh."
Dt 2:30 Ale chešbónský král Síchon nesvolil, abychom jí prošli, neboť Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a dal mu srdce zpupné, aby ti ho vydal do rukou, jak se dnešního dne stalo.
Dt 2:31 Tu mi Hospodin řekl: "Hleď, už ti vydávám Síchona a jeho zemi. Začni jeho zemi obsazovat."
Dt 2:32 Síchon vytrhl proti nám do Jahsy k boji s veškerým svým lidem.
Dt 2:33 A Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal. Porazili jsme ho i jeho syny a všechen jeho lid.
Dt 2:34 V oné době jsme dobyli všechna jeho města, vyhubili jsme každé jeho město jako klaté, muže, ženy i děti; nenechali jsme nikoho vyváznout.
Dt 2:35 Jen dobytek a kořist z měst, která jsme dobyli, jsme si ponechali jako lup.
Dt 2:36 Od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, a od města, které je tam v úvalu, až do Gileádu nebyla pro nás žádná tvrz nedobytná; to vše nám vydal Hospodin, náš Bůh.
Dt 2:37 Jen k zemi Amónovců ses nepřiblížil, k celému pásmu při potoku Jaboku, ani k městům v pohoří a vůbec nikam, kam nám Hospodin, náš Bůh, zakázal.
Dt 3:1 Potom jsme se obrátili a táhli vzhůru cestou k Bášanu. Tu vytrhl proti nám k boji do Edreí bášanský král Óg s veškerým svým lidem.
Dt 3:2 Ale Hospodin mi řekl: "Neboj se ho, neboť jsem ti ho vydal do rukou, i všechen jeho lid a jeho zemi. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Síchonem, který sídlil v Chešbónu."
Dt 3:3 Tak nám Hospodin, náš Bůh, vydal do rukou i bášanského krále Óga s veškerým jeho lidem. Pobili jsme je a nikdo z nich nevyvázl.
Dt 3:4 V oné době jsme dobyli všechna jeho města. Nebylo žádné tvrze, kterou bychom jim nevzali, celkem šedesát měst, celý kraj Argób, Ógovo království v Bášanu.
Dt 3:5 Všechna tato města byla opevněna vysokými hradbami s branami a závorami; mimoto jsme dobyli velmi mnoho otevřených měst.
Dt 3:6 Vyhubili jsme je jako klatá, jako jsme učinili chešbónskému králi Síchonovi; vyhubili jsme každé město jako klaté, muže, ženy i děti.
Dt 3:7 Všechen dobytek však a kořist z měst jsme si ponechali jako lup.
Dt 3:8 Tak jsme v oné době vzali z rukou dvou emorejských králů, kteří byli v Zajordání, zemi od potoka Arnónu až k Chermónskému pohoří.
Dt 3:9 (Chermón nazývají Sidónci Sirjón a Emorejci jej nazývají Senír.)
Dt 3:10 Vzali jsme všechna města náhorní roviny, celý Gileád, celý Bášan až po Salku a Edreí, města Ógova království v Bášanu.
Dt 3:11 Neboť právě bášanský král Óg zůstal ze zbytku Refájců. Hle, jeho lože, lože železné, je v Rabě Amónovců. Je dlouhé devět loket a široké čtyři lokte, měřeno běžným loktem.
Dt 3:12 V oné době jsme tedy obsadili toto území od Aróeru při potoku Arnónu. Polovinu Gileádského pohoří s tamními městy jsem dal Rúbenovcům a Gádovcům.
Dt 3:13 Zbytek Gileádu s celým Bášanem, královstvím Ógovým, jsem dal polovině kmene Manasesova, celý kraj Argób; celý Bášan se nazývá zemí Refájců.
Dt 3:14 Manasesovec Jaír zabral celý kraj Argób až k pomezí gešúrskému a maakatskému a nazval jej - totiž Bášan - svým jménem: vesnice Jaírovy; jmenují se tak dodnes.
Dt 3:15 Makírovi jsem dal Gileád.
Dt 3:16 Rúbenovcům a Gádovcům jsem dal část Gileádu až k potoku Arnónu (hranici tvoří střed úvalu) a až k potoku Jaboku k hranici Amónovců,
Dt 3:17 a pustinu s Jordánem jako hranici od Kineretu po Pusté moře, moře Solné, na východ od úpatí Pisgy.
Dt 3:18 V oné době jsem vám přikázal: "Hospodin, váš Bůh, vám dal tuto zemi, abyste ji obsadili. Všichni, kteří jste schopni boje, potáhnete ve zbroji před svými bratry Izraelci.
Dt 3:19 Jen vaše ženy, děti a stáda, vím, že máte četná stáda, zůstanou ve vašich městech, která jsem vám dal.
Dt 3:20 Až Hospodin dopřeje odpočinutí vašim bratřím jako vám, až i oni obsadí zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh, za Jordánem, pak se vrátíte každý do svého vlastnictví, které jsem vám dal."
Dt 3:21 Jozuovi jsem v oné době přikázal: "Na vlastní oči jsi viděl všechno, co Hospodin, váš Bůh, učinil těm dvěma králům. Tak učiní Hospodin všem královstvím, jimiž budeš procházet.
Dt 3:22 Nebojte se jich, vždyť Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás."
Dt 3:23 V oné době jsem prosil Hospodina o smilování:
Dt 3:24 "Panovníku Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníkovi svou velikost a svou pevnou ruku. Však také který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a takové bohatýrské skutky jako ty!
Dt 3:25 Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem, dobrou hornatou zemi a Libanón!"
Dt 3:26 Ale Hospodin proti mně kvůli vám vzplanul prchlivostí a nevyslyšel mě. Řekl mi: "Máš dost. O této věci už ke mně nemluv.
Dt 3:27 Vystup na vrchol Pisgy a rozhlédni se na západ, na sever, na jih a na východ; na vlastní oči se podívej. Tento Jordán však nepřejdeš.
Dt 3:28 A dej příka
