Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 15. června, 2022
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
na žádné jeho dobrodiní!
Žl 103:3 On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
Žl 103:4 vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
Žl 103:5 po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Žl 103:6 Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
Žl 103:7 Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
Žl 103:8 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
Žl 103:9 nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Žl 103:10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
Žl 103:11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
Žl 103:12 jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Žl 103:13 Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Žl 103:14 On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
Žl 103:15 Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
Žl 103:16 sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Žl 103:17 Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,
Žl 103:18 s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Žl 103:19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
Žl 103:20 Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!
Žl 103:21 Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Žl 103:22 Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Žl 104:1 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Žl 104:2 Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Žl 104:3 Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
Žl 104:4 Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
Žl 104:5 Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
Žl 104:6 Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
Žl 104:7 pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
Žl 104:8 Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
Žl 104:9 Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
Žl 104:10 Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
Žl 104:11 Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
Žl 104:12 Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
Žl 104:13 Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
Žl 104:14 Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
Žl 104:15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
Žl 104:16 Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.
Žl 104:17 A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
Žl 104:18 Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
Žl 104:19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
Žl 104:20 Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
Žl 104:21 lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
Žl 104:22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
Žl 104:23 Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.
Žl 104:24 Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Žl 104:25 Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,
Žl 104:26 plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.
Žl 104:27 A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
Žl 104:28 rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Žl 104:29 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Žl 104:30 Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Žl 104:31 Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.
Žl 104:32 Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.
Žl 104:33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
Žl 104:34 Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.
Žl 104:35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.
Žl 105:1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,
Žl 105:2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,
Žl 105:3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
Žl 105:4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
Žl 105:5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
Žl 105:6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!
Žl 105:7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi.
Žl 105:8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.
Žl 105:9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,
Žl 105:10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:
Žl 105:11 "Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!"
Žl 105:12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.
Žl 105:13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.
Žl 105:14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:
Žl 105:15 "Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!"
Žl 105:16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,
Žl 105:17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.
Žl 105:18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,
Žl 105:19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.
Žl 105:20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.
Žl 105:21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,
Žl 105:22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.
Žl 105:23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.
Žl 105:24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,
Žl 105:25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.
Žl 105:26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.
Žl 105:27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.
Žl 105:28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.
Žl 105:29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.
Žl 105:30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.
Žl 105:31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.
Žl 105:32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.
Žl 105:33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.
Žl 105:34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.
Žl 105:35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.
Žl 105:36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.
Žl 105:37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
Žl 105:38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
Žl 105:39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Žl 105:40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
Žl 105:41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
Žl 105:42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
Žl 105:43 Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.
Žl 105:44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
Žl 105:45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.
Žl 106:1 Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 106:2 Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?
Žl 106:3 Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.
Žl 106:4 Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž svůj lid zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,
Žl 106:5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.
Žl 106:6 Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.
Žl 106:7 Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.
Žl 106:8 On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.
Žl 106:9 Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.
Žl 106:10 Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.
Žl 106:11 Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.
Žl 106:12 Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.
Žl 106:13 Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.
Žl 106:14 Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
Žl 106:15 On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.
Žl 106:16 V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;
Žl 106:17 tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.
Žl 106:18 Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.
Žl 106:19 Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,
Žl 106:20 zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.
Žl 106:21 Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,
Žl 106:22 v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.
Žl 106:23 Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.
Žl 106:24 Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,
Žl 106:25 žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.
Žl 106:26 Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
Žl 106:27 že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.
Žl 106:28 Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.
Žl 106:29 Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.
Žl 106:30 Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;
Žl 106:31 bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.
Žl 106:32 U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,
Žl 106:33 neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.
Žl 106:34 Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,
Žl 106:35 smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.
Žl 106:36 Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;
Žl 106:37 obětovali své syny a své dcery běsům.
Žl 106:38 Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Žl 106:39 Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
Žl 106:40 Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,
Žl 106:41 vydal je do rukou pronárod
Text bible pro den: Čtvrtek, 16. června, 2022
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] , vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.
Žl 106:42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.
Žl 106:43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
Žl 106:44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,
Žl 106:45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.
Žl 106:46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.
Žl 106:47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
Žl 106:48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen." Haleluja.
Žl 107:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 107:2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
Žl 107:3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Žl 107:4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Žl 107:5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
Žl 107:6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
Žl 107:7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Žl 107:8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Žl 107:9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Žl 107:10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
Žl 107:11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
Žl 107:12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
Žl 107:13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Žl 107:14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
Žl 107:15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Žl 107:16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.
Žl 107:17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.
Žl 107:18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.
Žl 107:19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Žl 107:20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
Žl 107:21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Žl 107:22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.
Žl 107:23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,
Žl 107:24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Žl 107:25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.
Žl 107:26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.
Žl 107:27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.
Žl 107:28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:
Žl 107:29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Žl 107:30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Žl 107:31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Žl 107:32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!
Žl 107:33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
Žl 107:34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Žl 107:35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Žl 107:36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Žl 107:37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Žl 107:38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
Žl 107:39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,
Žl 107:40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Žl 107:41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi jeho lidu rozmnožil jak ovce.
Žl 107:42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.
Žl 107:43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
Žl 108:1 Píseň, žalm Davidův.
Žl 108:2 Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva!
Žl 108:3 Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Žl 108:4 Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
Žl 108:5 vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Žl 108:6 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žl 108:7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!
Žl 108:8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
Žl 108:9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
Žl 108:10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím."
Žl 108:11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
Žl 108:12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
Žl 108:13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Žl 108:14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Žl 109:1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,
Žl 109:2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,
Žl 109:3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.
Žl 109:4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.
Žl 109:5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.
Žl 109:6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.
Žl 109:7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.
Žl 109:8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.
Žl 109:9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.
Žl 109:10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.
Žl 109:11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.
Žl 109:12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.
Žl 109:13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.
Žl 109:14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.
Žl 109:15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich
Žl 109:16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.
Žl 109:17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!
Žl 109:18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.
Žl 109:19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.
Žl 109:20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.
Žl 109:21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!
Žl 109:22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.
Žl 109:23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.
Žl 109:24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.
Žl 109:25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.
Žl 109:26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,
Žl 109:27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.
Žl 109:28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.
Žl 109:29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.
Žl 109:30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,
Žl 109:31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
Žl 110:1 Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám."
Žl 110:2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!
Žl 110:3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo.
Žl 110:4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu.
Žl 110:5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále.
Žl 110:6 Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.
Žl 111:1 Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
Žl 111:2 Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli.
Žl 111:3 Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
Žl 111:4 On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.
Žl 111:5 Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy.
Žl 111:6 Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.
Žl 111:7 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná,
Žl 111:8 spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.
Žl 111:9 Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.
Žl 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!
Žl 112:1 Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Žl 112:2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Žl 112:3 Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Žl 112:4 Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Žl 112:5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
Žl 112:6 nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Žl 112:7 Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Žl 112:8 Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
Žl 112:9 Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
Žl 112:10 Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.
Žl 113:1 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!
Žl 113:2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
Žl 113:3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.
Žl 113:4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.
Žl 113:5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
Žl 113:6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.
Žl 113:7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka
Žl 113:8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Žl 113:9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja.
Žl 114:1 Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,
Žl 114:2 stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
Žl 114:3 Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
Žl 114:4 Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
Žl 114:5 Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
Žl 114:6 Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
Žl 114:7 Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
Žl 114:8 On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.
Žl 115:1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
Z
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 17. června, 2022
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
lm 115:2 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
Žl 115:3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
Žl 115:4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 115:5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
Žl 115:6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
Žl 115:7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
Žl 115:8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 115:9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
Žl 115:12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
Žl 115:13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
Žl 115:14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
Žl 115:15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
Žl 115:16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
Žl 115:17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
Žl 115:18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.
Žl 116:1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
Žl 116:2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
Žl 116:3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
Žl 116:4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
Žl 116:5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
Žl 116:6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
Žl 116:7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
Žl 116:8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
Žl 116:9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
Žl 116:10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
Žl 116:11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
Žl 116:12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
Žl 116:13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
Žl 116:15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
Žl 116:16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
Žl 116:17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
Žl 116:19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
Žl 117:1 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
Žl 117:2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.
Žl 118:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
Žl 118:6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
Žl 118:7 Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.
Žl 118:8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.
Žl 118:9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.
Žl 118:10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:11 Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,
Žl 118:14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
Žl 118:15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:16 Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
Žl 118:18 Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
Žl 118:19 Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
Žl 118:20 Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
Žl 118:21 Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Žl 118:22 Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Žl 118:23 Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Žl 118:24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
Žl 118:25 Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!
Žl 118:26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Žl 118:27 Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Žl 118:28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
Žl 118:29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Žl 119:2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
Žl 119:3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
Žl 119:4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
Žl 119:5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
Žl 119:6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Žl 119:7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
Žl 119:8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
Žl 119:9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Žl 119:10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Žl 119:11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Žl 119:12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Žl 119:14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
Žl 119:15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Žl 119:16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Žl 119:17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Žl 119:18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Žl 119:19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
Žl 119:20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Žl 119:21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Žl 119:22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
Žl 119:23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
Žl 119:24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Žl 119:25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Žl 119:26 Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Žl 119:28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Žl 119:29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Žl 119:30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Žl 119:31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Žl 119:32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
Žl 119:33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Žl 119:34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Žl 119:35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Žl 119:36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Žl 119:37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Žl 119:38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Žl 119:39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Žl 119:40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
Žl 119:41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
Žl 119:42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
Žl 119:43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
Žl 119:44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
Žl 119:45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
Žl 119:47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
Žl 119:48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
Žl 119:49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
Žl 119:50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
Žl 119:51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
Žl 119:52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
Žl 119:53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
Žl 119:54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
Žl 119:55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
Žl 119:56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
Žl 119:57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
Žl 119:58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Žl 119:59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Žl 119:60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Žl 119:61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Žl 119:64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Žl 119:66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Žl 119:67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Žl 119:68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Žl 119:70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Žl 119:71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Žl 119:72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
Žl 119:73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
Žl 119:74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
Žl 119:75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
Žl 119:76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Žl 119:77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
Žl 119:79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
Žl 119:80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
Žl 119:81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Žl 119:8
