Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...

Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha Žalmů

Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt)  » » »

Text bible pro den: Pátek, 19. června, 2020

 Kniha Žalmů 
 [zkr. = Žl] 

�v, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
Žl 135:21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
Žl 136:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:2 Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:3 Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:4 Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:5 Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:6 Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:7 Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:9 Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:10 Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:11 A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:12 Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:13 On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:14 A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:15 Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:16 Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:17 Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:18 Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:19 Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:20 A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:21 Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:22 Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:23 Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:24 A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:26 Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 137:1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
Žl 137:2 Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
Žl 137:3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
Žl 137:4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
Žl 137:5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
Žl 137:6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
Žl 137:7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"
Žl 137:8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
Žl 137:9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žl 138:1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
Žl 138:2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
Žl 138:3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
Žl 138:4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
Žl 138:5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
Žl 138:6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
Žl 138:7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Žl 138:8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Žl 139:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Žl 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Žl 139:3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Žl 139:4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Žl 139:5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Žl 139:6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Žl 139:7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Žl 139:8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
Žl 139:9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
Žl 139:10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Žl 139:11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žl 139:12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Žl 139:13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
Žl 139:14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
Žl 139:15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
Žl 139:16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.
Žl 139:17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,
Žl 139:18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
Žl 139:19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!
Žl 139:20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
Žl 139:21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?
Žl 139:22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.
Žl 139:23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
Žl 139:24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Žl 140:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 140:2 Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku,
Žl 140:3 proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům,
Žl 140:4 jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije.
Žl 140:5 Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy.
Žl 140:6 Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.
Žl 140:7 Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine.
Žl 140:8 Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy.
Žl 140:9 Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná.
Žl 140:10 Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily.
Žl 140:11 Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali.
Žl 140:12 Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza.
Žl 140:13 Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo.
Žl 140:14 Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!
Žl 141:1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
Žl 141:2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
Žl 141:3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
Žl 141:4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
Žl 141:5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
Žl 141:6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
Žl 141:7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
Žl 141:8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
Žl 141:9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
Žl 141:10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Žl 142:1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.
Žl 142:2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,
Žl 142:3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.
Žl 142:4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.
Žl 142:5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.
Žl 142:6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!
Žl 142:7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.
Žl 142:8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
Žl 143:1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.
Žl 143:2 Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.
Žl 143:3 Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.
Žl 143:4 Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.
Žl 143:5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,
Žl 143:6 rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
Žl 143:7 Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.
Žl 143:8 Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.
Žl 143:9 Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.
Žl 143:10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
Žl 143:11 Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,
Žl 143:12 ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!
Žl 144:1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!
Žl 144:2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.
Žl 144:3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?
Žl 144:4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.
Žl 144:5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.
Žl 144:6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek,
Žl 144:7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!
Žl 144:8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!
Žl 144:9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.
Žl 144:10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,
Žl 144:11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.
Žl 144:12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.
Žl 144:13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, deseti

Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt)  » » »