Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: List svatého apoštola Pavla ŘímanůmKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 21. října, 2020
Skutky apoštolů
[zkr. = Sk]
žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného.
Sk 28:22 Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě."
Sk 28:23 Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.
Sk 28:24 Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit.
Sk 28:25 Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: "Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše:
Sk 28:26 'Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
Sk 28:27 Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.'
Sk 28:28 Vězte," dodal Pavel, "že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou."
Sk 28:29 ---
Sk 28:30 Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli,
Sk 28:31 zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.
List svatého apoštola Pavla Římanům
Řím 1:1 Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,
Řím 1:2 jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,
Řím 1:3 evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,
Řím 1:4 ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
Řím 1:5 Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;
Řím 1:6 k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.
Řím 1:7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Řím 1:8 Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.
Řím 1:9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji
Řím 1:10 při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.
Řím 1:11 Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,
Řím 1:12 to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.
Řím 1:13 Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.
Řím 1:14 Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.
Řím 1:15 Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.
Řím 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
Řím 1:17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: 'Spravedlivý z víry bude živ.'
Řím 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
Řím 1:19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Řím 1:20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Řím 1:21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Řím 1:22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
Řím 1:23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
Řím 1:24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
Řím 1:25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
Řím 1:26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
Řím 1:27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Řím 1:28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Řím 1:29 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
Řím 1:30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
Řím 1:31 nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Řím 1:32 Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.
Řím 2:1 Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.
Řím 2:2 Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.
Řím 2:3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?
Řím 2:4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?
Řím 2:5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
Řím 2:6 On 'odplatí každému podle jeho skutků'.
Řím 2:7 Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.
Řím 2:8 Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
Řím 2:9 Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;
Řím 2:10 avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.
Řím 2:11 Bůh nikomu nestraní.
Řím 2:12 Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.
Řím 2:13 Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.
Řím 2:14 Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.
Řím 2:15 Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.
Řím 2:16 Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.
Řím 2:17 Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem
Řím 2:18 a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.
Řím 2:19 Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,
Řím 2:20 vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.
Řím 2:21 Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?
Řím 2:22 Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?
Řím 2:23 Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?
Řím 2:24 'Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy', jak stojí psáno.
Řím 2:25 Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.
Řím 2:26 Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?
Řím 2:27 Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.
Řím 2:28 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.
Řím 2:29 Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.
Řím 3:1 Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?
Řím 3:2 Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.
Řím 3:3 A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?
Řím 3:4 Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale 'každý člověk lhář', jak je psáno: 'Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.'
Řím 3:5 Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?
Řím 3:6 Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?
Řím 3:7 Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?
Řím 3:8 A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: "Čiňme zlo, aby přišlo dobro?" Ty čeká spravedlivé odsouzení!
Řím 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,
Řím 3:10 jak je psáno: 'Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
Řím 3:11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;
Řím 3:12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Řím 3:13 Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,
Řím 3:14 jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,
Řím 3:15 jejich nohy spěchají prolévat krev,
Řím 3:16 zhouba a bída je na jejich cestách;
Řím 3:17 nepoznali cestu pokoje
Řím 3:18 a úctu před Bohem nemají.'
Řím 3:19 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.
Řím 3:20 Vždyť ze skutků zákona 'nebude před ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Řím 3:21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,
Řím 3:22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:
Řím 3:23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
Řím 3:24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Řím 3:25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
Řím 3:26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
Řím 3:27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
Řím 3:28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
Řím 3:29 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
Řím 3:30 Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
Řím 3:31 To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Řím 4:1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
Řím 4:2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
Řím 4:3 Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Řím 4:4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
Řím 4:5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá
Text bible pro den: Čtvrtek, 22. října, 2020
List svatého apoštola Pavla Římanům
[zkr. = Řím] za spravedlnost.
Řím 4:6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
Řím 4:7 'Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
Řím 4:8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.'
Řím 4:9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: 'Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.'
Řím 4:10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
Řím 4:11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
Řím 4:12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
Řím 4:13 Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
Řím 4:14 Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
Řím 4:15 Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
Řím 4:16 Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
Řím 4:17 jak je psáno: 'ustanovil jsem tě za otce mnohých národů'. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
Řím 4:18 On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal 'otcem mnohých národů' podle slova: 'tak četné bude tvé potomstvo'.
Řím 4:19 Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
Řím 4:20 nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
Řím 4:21 že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
Řím 4:22 Proto mu to 'bylo počítáno za spravedlnost'.
Řím 4:23 To, že mu to 'bylo počítáno', nebylo napsáno jen kvůli němu,
Řím 4:24 nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
Řím 4:25 jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
Řím 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Řím 5:2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.
Řím 5:3 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,
Řím 5:4 z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.
Řím 5:5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Řím 5:6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
Řím 5:7 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
Řím 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Řím 5:9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Řím 5:10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
Řím 5:11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
Řím 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Řím 5:13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
Řím 5:14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
Řím 5:15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
Řím 5:16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
Řím 5:17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
Řím 5:18 A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
Řím 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
Řím 5:20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,
Řím 5:21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Řím 6:1 Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?
Řím 6:2 Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?
Řím 6:3 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
Řím 6:4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.
Řím 6:5 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
Řím 6:6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.
Řím 6:7 Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
Řím 6:8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.
Řím 6:9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
Řím 6:10 Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.
Řím 6:11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Řím 6:12 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;
Řím 6:13 ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.
Řím 6:14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Řím 6:15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
Řím 6:16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
Řím 6:17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
Řím 6:18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
Řím 6:19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
Řím 6:20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
Řím 6:21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
Řím 6:22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
Řím 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Řím 7:1 Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
Řím 7:2 Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.
Řím 7:3 Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Řím 7:4 Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.
Řím 7:5 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
Řím 7:6 Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
Řím 7:7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: 'Nepožádáš!'
Řím 7:8 Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
Řím 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
Řím 7:10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
Řím 7:11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
Řím 7:12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Řím 7:13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Řím 7:14 Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Řím 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Řím 7:16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Řím 7:17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Řím 7:18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Řím 7:19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Řím 7:20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Řím 7:21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Řím 7:22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
Řím 7:23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Řím 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Řím 7:25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Řím 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
Řím 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Řím 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Řím 8:4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Řím 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 23. října, 2020
List svatého apoštola Pavla Římanům
[zkr. = Řím]
, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
Řím 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
Řím 8:7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
Řím 8:8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Řím 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
Řím 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
Řím 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Řím 8:12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
Řím 8:13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Řím 8:14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Řím 8:15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Řím 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Řím 8:17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Řím 8:18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
Řím 8:19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Řím 8:20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
Řím 8:21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Řím 8:22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Řím 8:23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
Řím 8:24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
Řím 8:25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Řím 8:26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
Řím 8:27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
Řím 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Řím 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
Řím 8:30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Řím 8:31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
Řím 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Řím 8:33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
Řím 8:34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Řím 8:35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
Řím 8:36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Řím 8:37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Řím 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
Řím 8:39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Řím 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,
Řím 9:2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
Řím 9:3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.
Řím 9:4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,
Řím 9:5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.
Řím 9:6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
Řím 9:7 ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž 'z Izáka bude povoláno tvé potomstvo', to jest:
Řím 9:8 dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
Řím 9:9 Slovo zaslíbení zní takto: 'V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.'
Řím 9:10 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
Řím 9:11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
Řím 9:12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
Řím 9:13 Neboť je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.'
Řím 9:14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Řím 9:15 Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.'
Řím 9:16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Řím 9:17 Písmo přece říká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.'
Řím 9:18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
Řím 9:19 Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
Řím 9:20 Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
Řím 9:21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
Řím 9:22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
Řím 9:23 stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
Řím 9:24 na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Řím 9:25 Jak je psáno u Ozeáše: 'Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
Řím 9:26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.'
Řím 9:27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: 'Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
Řím 9:28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.'
Řím 9:29 A jak to Izaiáš předpověděl: 'Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.'
Řím 9:30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
Řím 9:31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Řím 9:32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
Řím 9:33 jak je psáno: 'Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.'
Řím 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.
Řím 10:2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.
Řím 10:3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.
Řím 10:4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.
Řím 10:5 Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: 'Člověk, který tak jedná, bude živ.'
Řím 10:6 Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: 'Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?' - aby Krista přivedl dolů -
Řím 10:7 'ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?' - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.
Řím 10:8 Co však praví? 'Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme.
Řím 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
Řím 10:10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
Řím 10:11 neboť Písmo praví: 'Kdo v něho věří, nebude zahanben.'
Řím 10:12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť
Řím 10:13 'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'.
Řím 10:14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
Řím 10:15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: 'Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!'
Řím 10:16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: 'Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?'
Řím 10:17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
Řím 10:18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! 'Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.'
Řím 10:19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: 'Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.'
Řím 10:20 A Izaiáš má odvahu říci: 'Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.'
Řím 10:21 O Izraeli však říká: 'Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.'
Řím 11:1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
Řím 11:2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
Řím 11:3 'Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!'
Řím 11:4 Jakou však dostal odpověď? 'Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.'
Řím 11:5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
Řím 11:6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
Řím 11:7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
Řím 11:8 jak je psáno: 'Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.'
Řím 11:9 A David praví: 'Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
Řím 11:10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.'
Řím 11:11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
Řím 11:12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
Řím 11:13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
Řím 11:14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
Řím 11:15 Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
Řím 11:16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
Řím 11:17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá
