Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha EsterKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 24. května, 2018
Kniha Ester
[zkr. = Est]
dokajovi:
Est 4:16 "Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu."
Est 4:17 Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.
Est 5:1 Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a stanula na vnitřním nádvoří králova domu proti královu domu. Král seděl na svém královském trůnu v královském domě proti vchodu do domu.
Est 5:2 Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, získala jeho přízeň. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se hlavice žezla.
Est 5:3 Tu jí král řekl: "Co ti je, královno Ester? Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude dáno."
Est 5:4 Ester odpověděla: "Uzná-li král za vhodné, nechť král s Hamanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila."
Est 5:5 Král řekl: "Rychle jděte pro Hamana, ať se splní Esteřino přání!" I přišel král s Hamanem na hostinu, kterou Ester připravila.
Est 5:6 Když popíjeli víno, řekl král Esteře: "Jaká je tvá prosba? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude vyhověno."
Est 5:7 Ester odpověděla: "Toto je má prosba a žádost:
Est 5:8 Jestliže jsem získala královu přízeň a jestliže král uzná za vhodné splnit mou prosbu a vyhovět mé žádosti, nechť opět přijde král s Hamanem na hostinu, kterou pro ně připravím; zítra pak učiním, jak praví král."
Est 5:9 Onoho dne vyšel Haman rozradostněný a rozjařený. Avšak když spatřil v královské bráně Mordokaje, že nepovstal ani se před ním netřásl strachem, byl naplněn Haman proti Mordokajovi rozhořčením.
Est 5:10 Ale ovládl se a šel domů. Pak poslal pro své oblíbence a pro svou ženu Zereš.
Est 5:11 Vypočítával jim slávu svého bohatství a množství svých synů i všechno, čím ho král povýšil a povznesl nad velmože a královy služebníky.
Est 5:12 A pokračoval: "Kromě toho nepozvala královna Ester na hostinu, kterou připravila, nikoho jiného než mne spolu s králem, a také na zítřek jsem k ní pozván spolu s králem.
Est 5:13 Ale z toho všeho nic nemám, dokud se musím dívat na toho žida Mordokaje, jak sedí v královské bráně."
Est 5:14 Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho oblíbenci: "Ať udělají kůl vysoký padesát loket, a ráno řekni králi, aby naň Mordokaje pověsili. Jdi na hostinu s králem radostně." Hamanovi se ta řeč líbila a dal udělat kůl.
Est 6:1 Oné noci spánek od krále prchal. Poručil tedy, aby přinesli Knihu letopisů památných událostí a ty byly králi předčítány.
Est 6:2 Našel se zápis, jak Mordokaj oznámil na Bigtanu a Tereše, dva královy dvořany ze strážců prahu, že chtěli na krále Achašveróše vztáhnout ruku.
Est 6:3 Král se otázal: "Jaká pocta a jaké povýšení byly za to Mordokajovi uděleny?" Královští panoši, kteří ho obsluhovali, odvětili: "Nedostal vůbec nic."
Est 6:4 Tu se král otázal: "Kdo je na nádvoří?" Mezitím přišel na vnější nádvoří králova domu Haman promluvit si s králem, aby dal pověsit Mordokaje na kůl, který pro něho připravil.
Est 6:5 Panošové řekli králi: "To je Haman, stojí na nádvoří." A král řek: "Ať vstoupí!"
Est 6:6 Haman vstoupil a král se ho otázal: "Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?" Haman si v duchu řekl: "Koho jiného než mne by chtěl král poctít?"
Est 6:7 A odvětil králi: "Muži, kterého chce král poctít,
Est 6:8 ať přinesou královské roucho, které oblékal král, a přivedou koně, na němž jezdil král, a na jeho hlavu ať vloží královskou korunu.
Est 6:9 Roucho a kůň ať jsou odevzdány do rukou některého z královských velmožů a šlechticů, oni ať obléknou muže, kterého chce král poctít, ať ho na koni provedou po městském prostranství a před ním provolávají: Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!"
Est 6:10 Nato řekl král Hamanovi: "Pospěš, vezmi roucho a koně, jak jsi pověděl, a učiň tak židu Mordokajovi, který sedí v královské bráně. Nezanedbej ani slova z toho, co jsi pověděl!"
Est 6:11 Haman tedy vzal roucho a koně, oblékl Mordokaje a provedl jej na koni po městském prostranství a provolával před ním: "Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!"
Est 6:12 Mordokaj se vrátil do královské brány, zatímco Haman spěchal domů smuten a se zakrytou hlavou.
Est 6:13 Vypravoval své ženě Zereši a všem svým oblíbencům všecko, co ho potkalo. I řekli mu jeho mudrci a jeho žena: "Je-li Mordokaj, který je počátkem tvého pádu, původu židovského, nic proti němu nezmůžeš, ale podlehneš mu."
Est 6:14 Ještě s ním rozmlouvali, když dorazili královi dvořané a spěšně odvedli Hamana na hostinu, kterou připravila Ester.
Est 7:1 I přišel král s Hamanem opět, aby popíjeli ve společnosti královny Estery.
Est 7:2 Také tohoto druhého dne, když popíjeli víno, otázal se král Estery: "Jaká je tvá prosba, královno Ester? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království bude ti vyhověno."
Est 7:3 Královna Ester odpověděla: Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid.
Est 7:4 Vždyť jsme byli prodáni, já i můj lid, aby nás vyhladili, povraždili a zahubili. Kdybychom byli prodáni jen za otroky a otrokyně, mlčela bych, neboť takové soužení by nebylo hodno, aby se jím král obtěžoval."
Est 7:5 Zeptal se král Achašveróš, zeptal se královny Estery: "Kdo je to a kde je ten, který se opovážil udělat něco takového?"
Est 7:6 Ester odpověděla: "Tím protivníkem a nepřítelem je ten zloduch Haman." Haman zůstal před králem a královnou ochromen.
Est 7:7 Rozhořčený král povstal od popíjení vína a odešel do zahrady u paláce. Haman přistoupil, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že na něj dopadne králova zloba.
Est 7:8 Když se král vracel ze zahrady u paláce do domu, kde popíjeli víno, padl Haman právě na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: "To chceš dokonce u mne v domě učinit královně násilí?" Sotva to slovo z králových úst vyšlo, zakryli Hamanovi tvář.
Est 7:9 Charbóna, jeden z kleštěnců, prohodil před králem: "Vždyť je tu také kůl, jejž připravil Haman pro Mordokaje, který promluvil ve prospěch králův. Stojí u Hamanova domu, vysoký padesát loket." A král řekl: "Pověste ho na něj!"
Est 7:10 Pověsili tedy Hamana na kůl, který postavil pro Mordokaje, a královo rozhořčení se uklidnilo.
Est 8:1 Onoho dne dal král Achašveróš královně Esteře dům Hamana, protivníka židů. A Mordokajovi se dostalo přístupu před krále, protože Ester oznámila, čím jí je.
Est 8:2 Král sňal svůj pečetní prsten, který dal odebrat Hamanovi, a dal jej Mordokajovi. A Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem.
Est 8:3 Ester se však znovu přimlouvala před králem, padla mu k nohám a s pláčem ho prosila o milost, aby odvrátil pohromu, chystanou Agagovcem Hamanem, a to, co zamýšlel proti židům.
Est 8:4 Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo; tu Ester vstala, postavila se před krále
Est 8:5 a řekla: "Jestliže král uzná za vhodné a já jsem získala jeho přízeň, jestliže to král považuje za přijatelné a má ve mně zalíbení, nechť je napsáno, aby vrátili ty dopisy obsahující záměr Agagovce Hamana, syna Hamedatova, v nichž dal napsat, aby ve všech královských krajinách zahubili židy.
Est 8:6 Neboť jak bych mohla přihlížet pohromě, která má postihnout můj lid? Jak bych mohla přihlížet záhubě svého rodu?"
Est 8:7 Král Achašveróš královně Esteře a židu Mordokajovi odvětil: "Hle, dům Hamanův jsem dal Esteře a jeho samého pověsili na kůl za to, že vztáhl na židy ruku.
Est 8:8 Vy sami teď napište židům, jak uznáte za vhodné, královým jménem, a zapečeťte královým prstenem. Ale spis napsaný jednou královým jménem a zapečetěný královým prstenem nelze vzít zpět."
Est 8:9 I byli tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce, to je měsíce sívánu, povoláni královští písaři a bylo napsáno všechno, jak to přikázal Mordokaj, židům a satrapům, místodržitelům a správcům krajin od Indie až po Kúš, celkem sto dvaceti sedmi krajinám. Pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem, i židům jejich písmem a jazykem.
Est 8:10 Napsal dopisy jménem krále Achašveróše, zapečetil královým prstenem a rozeslal je po rychlých jízdních poslech, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, chovaných v hřebčincích.
Est 8:11 Král dal židům všude po všech městech právo, aby se shromáždili a postavili na obranu svých životů, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli, i s dětmi a ženami, a kořist po nich aby si vzali jako lup,
Est 8:12 a to v jediném dni ve všech krajinách krále Achašveróše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru.
Est 8:13 Opis spisu ať je vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby toho dne byli židé přichystáni vykonat pomstu nad svými nepřáteli.
Est 8:14 Rychlí poslové, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, spěšně vyrazili pobízeni královým rozkazem, sotvaže byl ten zákon ha hradě v Šúšanu vydán.
Est 8:15 Mordokaj vyšel od krále v královském rouchu z purpurově fialové látky a sněhobílého plátna, s velkou zlatou korunou a pláštěm z bělostného plátna a šarlatu. Město Šúšan jásalo a radovalo se.
Est 8:16 Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta.
Est 8:17 Také všude ve všech krajinách a všude ve všech městech, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, nastaly židům dny radosti a veselí, hostin a pohody. A mnozí z národů země se připojovali k židům, neboť na ně padl strach ze židů.
Est 9:1 Dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru, v jeho třináctý den, kdy králův výrok, totiž jeho zákon, měl být proveden, v den, který chtivě vyhlíželi nepřátelé židů, aby se jich zmocnili, došlo k zvratu: naopak židé se zmocnili těch, kdo je nenáviděli.
Est 9:2 Židé se shromáždili ve svých městech ve všech krajinách krále Achašveróše, aby vztáhli ruku na ty, kdo jim chystali pohromu. Nikdo před nimi neobstál, neboť strach z nich padl na všechny národy.
Est 9:3 Všichni správcové krajin a satrapové, místodržitelé a královští úředníci podporovali židy, protože na ně padl strach z Mordokaje.
Est 9:4 Mordokaj měl totiž v králově domě veliký vliv a šla o něm pověst po všech krajinách, protože ten muž Mordokaj získával vliv stále větší.
Est 9:5 Židé pobili všechny své nepřátele; bili je mečem a pobíjeli, až do vyhubení. Naložili s těmi, kdo je nenáviděli, jak se jim zlíbilo.
Est 9:6 Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů.
Est 9:7 I Paršandatu a Dalfóna a Aspatu
Est 9:8 a Póratu a Adalju a Arídatu
Est 9:9 a Parmaštu a Arísaje a Aridaje a Vajzatu,
Est 9:10 deset synů Hamedatova syna Hamana, protivníka židů, zabili, ale nevztáhli ruce po lupu.
Est 9:11 Toho dne se donesl ke králi počet zabitých na hradě v Šúšanu.
Est 9:12 Král řekl královně Esteře: "Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů a všech deset synů Hamanových. Co asi učinili v ostatních královských krajinách? Jaká je tvá prosba? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Bude ti vyhověno."
Est 9:13 Ester odvětila: "Uzná-li král za vhodné, ať je židům v Šúšanu dovoleno také zítra jednat podle dnes platného zákona, a deset synů Hamanových ať pověsí na kůl."
Est 9:14 A král souhlasil, aby se tak stalo. V Šúšanu byl vydán zákon a deset Hamanových synů pověsili.
Est 9:15 Židé v Šúšanu se shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.
Est 9:
Text bible pro den: Pátek, 25. května, 2018
Kniha Ester
[zkr. = Est] 16 I ostatní židé v krajinách králových se shromáždili, aby se postavili na obranu svých životů a zajistili si klid od svých nepřátel, a z těch, kdo je nenáviděli, zabili sedmdesát pět tisíc mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.
Est 9:17 Bylo to třináctého dne měsíce adaru a čtrnáctého dne byl klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.
Est 9:18 V Šúšanu se židé shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce a patnáctého dne nastal klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.
Est 9:19 Proto rozptýlení židé, sídlící ve venkovských městech, slaví čtrnáctého dne měsíce adaru radostné hodování a den pohody a jeden druhému posílá dárky.
Est 9:20 Mordokaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem židům, blízkým i dalekým, ve všech krajinách krále Achašveróše.
Est 9:21 Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru
Est 9:22 památku na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, místo smutku den pohody; aby je slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.
Est 9:23 A židé přijali za obyčej, co začali dělat a co jim Mordokaj napsal:
Est 9:24 že Agagovec Haman, syn Hamedatův, protivník všech židů, osnoval záměr proti židům, jak by je zahubil, že házel púr, totiž los, aby je vyděsil a zahubil.
Est 9:25 Ale když ona vešla před krále, nařídil král, dokonce písemně, obrátit jeho zlý záměr, který osnoval proti židům, na jeho hlavu, a pověsili jej i jeho syny na kůl.
Est 9:26 Proto nazvali ty dny púrím podle slova púr. Proto kvůli všemu, co bylo v té listině řečeno, co přitom viděli a co je postihlo,
Est 9:27 ustanovili židé a přijali za obyčej pro sebe a pro své potomstvo i pro všechny, kdo se k nim připojí, že neopomenou slavit tyto dva dny pravidelně každého roku a v určený čas, jak je psáno.
Est 9:28 Tyto dny budou připomínány a slaveny v každém pokolení a v každé čeledi, v každé krajině a v každém městě; tyto dny púrímu nebudou mezi židy opomíjeny a památka na ně v jejich potomstvu nezanikne.
Est 9:29 Také královna Ester, dcera Abíchajilova, psala s židem Mordokajem ještě jednou, aby dodala váhy ustavující listině o purímu.
Est 9:30 Dopisy poslali všem židům do všech sto dvaceti sedmi krajin Achašveróšova království, slova pokoje a pravdy,
Est 9:31 aby dodržovali v určený čas tyto dny púrímu, jak jim stanovil žid Mordokaj a královna Ester; stejně stanovili pro sebe i pro své potomstvo zachovávat jejich posty a nářky.
Est 9:32 Esteřiným výrokem bylo stanoveno zachovávat púrím a bylo to zapsáno do knihy.
Est 10:1 Král Achašveróš podrobil zemi i mořské ostrovy nuceným pracím.
Est 10:2 Všechny jeho význačné a bohatýrské činy i přesné údaje o velikém vlivu Mordokaje, kterého král povýšil, jsou, jak známo, zapsány v Knize letopisů králů médských a perských.
Est 10:3 Neboť žid Mordokaj byl první po králi Achašveróšovi; byl veliký u židů a oblíbený u množství svých bratří, pečoval o dobro svého lidu a usiloval o pokoj veškerého svého potomstva.
Kniha JobJob 1:1 Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.
Job 1:2 Narodilo se mu sedm synů a tři dcery.
Job 1:3 Jeho stáda čítala sem tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku.
Job 1:4 Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily.
Job 1:5 Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval Je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: "Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu." Tak činil Jób po všechny dny.
Job 1:6 Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
Job 1:7 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Job 1:8 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého."
Job 1:9 Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
Job 1:10 Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.
Job 1:11 Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
Job 1:12 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel.
Job 1:13 Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
Job 1:14 Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: "Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice.
Job 1:15 Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:16 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:17 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:18 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
Job 1:19 Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:20 Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se
Job 1:21 a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno."
Job 1:22 Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
Job 2:1 A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
Job 2:2 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Job 2:3 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil."
Job 2:4 Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
Job 2:5 Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit."
Job 2:6 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život."
Job 2:7 A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
Job 2:8 Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
Job 2:9 Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři."
Job 2:10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
Job 2:11 O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
Job 2:12 Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
Job 2:13 Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
Job 3:1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
Job 3:2 Jób mluvil takto:
Job 3:3 "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«
Job 3:4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
Job 3:5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
Job 3:6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
Job 3:7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
Job 3:8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
Job 3:9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
Job 3:10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.
Job 3:11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?
Job 3:12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
Job 3:13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
Job 3:14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
Job 3:15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
Job 3:16 nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
Job 3:17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
Job 3:18 vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,
Job 3:19 malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.
Job 3:20 Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,
Job 3:21 kdo toužebně čekají na smrt - a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,
Job 3:22 těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?
Job 3:23 A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
Job 3:24 Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;
Job 3:25 čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.
Job 3:26 Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí - a přišla bouře."
Job 4:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
Job 4:2 "Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
Job 4:3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
Job 4:4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
Job 4:5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
Job 4:6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
Job 4:7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
Job 4:8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
Job 4:9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
Job 4:10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
Job 4:11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
Job 4:12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
Job 4:13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
Job 4:14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
Job 4:15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
Job 4:16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
Job 4:17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«
Job 4:18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
Job 4:19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadnějši než mola.
Job 4:20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
Job 4:21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
Job 5:1 Jen si volej,
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 26. května, 2018
Kniha Job
[zkr. = Job]
odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?
Job 5:2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
Job 5:3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
Job 5:4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
Job 5:5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.
Job 5:6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,
Job 5:7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.
Job 5:8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,
Job 5:9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
Job 5:10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu,
Job 5:11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;
Job 5:12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
Job 5:13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
Job 5:14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;
Job 5:15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;
Job 5:16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
Job 5:17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
Job 5:18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
Job 5:19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
Job 5:20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,
Job 5:21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,
Job 5:22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,
Job 5:23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
Job 5:24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
Job 5:25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,
Job 5:26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
Job 5:27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."
Job 6:1 Jób na to odpověděl:
Job 6:2 "Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo!
Job 6:3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou,
Job 6:4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží.
Job 6:5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?
Job 6:6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek?
Job 6:7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.
Job 6:8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
Job 6:9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
Job 6:10 Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
Job 6:11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
Job 6:12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
Job 6:13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
Job 6:14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
Job 6:15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
Job 6:16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
Job 6:17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
Job 6:18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
Job 6:19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
Job 6:20 za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.
Job 6:21 I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
Job 6:22 Řekl jsem snad: »Dejte mi« či: »Plaťte za mne vlastním zbožím«
Job 6:23 nebo: »Zachraňte mě z rukou protivníka« či snad: »Vykupte mě z rukou ukrutníků« ?
Job 6:24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
Job 6:25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte?
Job 6:26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
Job 6:27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.
Job 6:28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?
Job 6:29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!
Job 6:30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Job 7:1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?
Job 7:2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,
Job 7:3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.
Job 7:4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
Job 7:5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.
Job 7:6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.
Job 7:7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.
Job 7:8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.
Job 7:9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,
Job 7:10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.
Job 7:11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.
Job 7:12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?
Job 7:13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«,
Job 7:14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními,
Job 7:15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení.
Job 7:16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.
Job 7:17 Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,
Job 7:18 že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?
Job 7:19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?
Job 7:20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?
Job 7:21 Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již."
Job 8:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
Job 8:2 "Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.
Job 8:3 Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?
Job 8:4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal jsi v moc jejich nevěrnosti.
Job 8:5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,
Job 8:6 budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.
Job 8:7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.
Job 8:8 Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.
Job 8:9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.
Job 8:10 Oni tě však poučí, řeknou ti všichno, a ze svého srdce pronesou řeč.
Job 8:11 Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?
Job 8:12 Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.
Job 8:13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;
Job 8:14 ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání - toť pavučina.
Job 8:15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.
Job 8:16 Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,
Job 8:17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.
Job 8:18 Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: »Nikdy jsem tě nevidělo.«
Job 8:19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.
Job 8:20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.
Job 8:21 Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.
Job 8:22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic."
Job 9:1 Jób na to odpověděl:
Job 9:2 "Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
Job 9:3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
Job 9:4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
Job 9:5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
Job 9:6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
Job 9:7 Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
Job 9:8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,
Job 9:9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
Job 9:10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
Job 9:11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.
Job 9:12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«
Job 9:13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
Job 9:14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
Job 9:15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
Job 9:16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
Job 9:17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
Job 9:18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
Job 9:19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
Job 9:20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
Job 9:21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
Job 9:22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
Job 9:23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
Job 9:24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?
Job 9:25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
Job 9:26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
Job 9:27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
Job 9:28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
Job 9:29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
Job 9:30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
Job 9:31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
Job 9:32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
Job 9:33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
Job 9:34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
Job 9:35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
Job 10:1 Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.
Job 10:2 Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
Job 10:3 K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
Job 10:4 Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?
Job 10:5 Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
Job 10:6 že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
Job 10:7 Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
Job 10:8 Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou m