Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 9. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
ského života se lháři dali bludnou cestou.
Žl 58:5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,
Žl 58:6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.
Žl 58:7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!
Žl 58:8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
Žl 58:9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.
Žl 58:10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.
Žl 58:11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.
Žl 58:12 A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná."
Žl 59:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
Žl 59:2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
Žl 59:3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
Žl 59:4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
Žl 59:5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
Žl 59:6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
Žl 59:7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Žl 59:8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: "Kdo to slyší?"
Žl 59:9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
Žl 59:10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
Žl 59:11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.
Žl 59:12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!
Žl 59:13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.
Žl 59:14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
Žl 59:15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Žl 59:16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.
Žl 59:17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.
Žl 59:18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.
Žl 60:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilie svědectví". Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,
Žl 60:2 když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Joáb Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.
Žl 60:3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám!
Žl 60:4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí!
Žl 60:5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá.
Žl 60:6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli.
Žl 60:7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám!
Žl 60:8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
Žl 60:9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
Žl 60:10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!"
Žl 60:11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
Žl 60:12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
Žl 60:13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Žl 60:14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Žl 61:1 Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův.
Žl 61:2 Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj,
Žl 61:3 z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá,
Žl 61:4 ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli.
Žl 61:5 Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.
Žl 61:6 Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména.
Žl 61:7 Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení,
Žl 61:8 ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují!
Žl 61:9 A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.
Žl 62:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův.
Žl 62:2 Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.
Žl 62:3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.
Žl 62:4 Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná.
Žl 62:5 Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.
Žl 62:6 Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.
Žl 62:7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.
Žl 62:8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.
Žl 62:9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Žl 62:10 Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
Žl 62:11 Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.
Žl 62:12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc,
Žl 62:13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.
Žl 63:1 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
Žl 63:2 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
Žl 63:3 Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;
Žl 63:4 tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.
Žl 63:5 Proto ti žehnám po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
Žl 63:6 Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.
Žl 63:7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,
Žl 63:8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.
Žl 63:9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
Žl 63:10 Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země;
Žl 63:11 vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.
Žl 63:12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.
Žl 64:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 64:2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,
Žl 64:3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,
Žl 64:4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,
Žl 64:5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.
Žl 64:6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: "Kdo nás může spatřit?
Žl 64:7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce."
Žl 64:8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.
Žl 64:9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.
Žl 64:10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.
Žl 64:11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
Žl 65:1 Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň.
Žl 65:2 Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby.
Žl 65:3 K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo.
Žl 65:4 Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.
Žl 65:5 Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu.
Žl 65:6 Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek,
Žl 65:7 jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou,
Žl 65:8 jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů.
Žl 65:9 Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem.
Žl 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči:
Žl 65:11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.
Žl 65:12 Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost,
Žl 65:13 kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly.
Žl 65:14 Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.
Žl 66:1 Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!
Žl 66:2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem.
Žl 66:3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.
Žl 66:4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.
Žl 66:5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.
Žl 66:6 Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho!
Žl 66:7 Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují!
Žl 66:8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.
Žl 66:9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.
Žl 66:10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro:
Žl 66:11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil.
Žl 66:12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.
Žl 66:13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby,
Žl 66:14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.
Žl 66:15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly.
Žl 66:16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Žl 66:17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.
Žl 66:18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.
Žl 66:19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.
Žl 66:20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.
Žl 67:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.
Žl 67:2 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
Žl 67:3 Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
Žl 67:4 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Žl 67:5 Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
Žl 67:6 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Žl 67:7 Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Žl 67:8 Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dá
Text bible pro den: Pondělí, 10. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] lavy země!
Žl 68:1 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.
Žl 68:2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí.
Žl 68:3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci.
Žl 68:4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit.
Žl 68:5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.
Žl 68:6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.
Žl 68:7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.
Žl 68:8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,
Žl 68:9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele.
Žl 68:10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni.
Žl 68:11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého!
Žl 68:12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou:
Žl 68:13 "Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist.
Žl 68:14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!
Žl 68:15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón."
Žl 68:16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů.
Žl 68:17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo.
Žl 68:18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně.
Žl 68:19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!
Žl 68:20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.
Žl 68:21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.
Žl 68:22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.
Žl 68:23 Panovník řekl: "Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře
Žl 68:24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl."
Žl 68:25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně.
Žl 68:26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky.
Žl 68:27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele!
Žl 68:28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího.
Žl 68:29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš
Žl 68:30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.
Žl 68:31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé!
Žl 68:32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.
Žl 68:33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,
Žl 68:34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci.
Žl 68:35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí.
Žl 68:36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!
Žl 69:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův.
Žl 69:2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
Žl 69:3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
Žl 69:4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
Žl 69:5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
Žl 69:6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
Žl 69:7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
Žl 69:8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
Žl 69:9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
Žl 69:10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
Žl 69:11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
Žl 69:12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
Žl 69:13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
Žl 69:14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
Žl 69:15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
Žl 69:16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
Žl 69:17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
Žl 69:18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
Žl 69:19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
Žl 69:20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
Žl 69:21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.
Žl 69:22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.
Žl 69:23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
Žl 69:24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
Žl 69:25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
Žl 69:26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
Žl 69:27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
Žl 69:28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
Žl 69:29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
Žl 69:30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
Žl 69:31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
Žl 69:32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
Žl 69:33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci.
Žl 69:34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
Žl 69:35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
Žl 69:36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví.
Žl 69:37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
Žl 70:1 Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování.
Žl 70:2 Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Žl 70:3 Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
Žl 70:4 Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!"
Žl 70:5 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Bůh je velký" ti, kdo milují tvou spásu.
Žl 70:6 Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!
Žl 71:1 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!
Žl 71:2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.
Žl 71:3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!
Žl 71:4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.
Žl 71:5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.
Žl 71:6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.
Žl 71:7 Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.
Žl 71:8 Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.
Žl 71:9 Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.
Žl 71:10 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,
Žl 71:11 prohlašují: "Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo."
Žl 71:12 Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!
Žl 71:13 Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.
Žl 71:14 Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.
Žl 71:15 O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.
Žl 71:16 Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.
Žl 71:17 Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.
Žl 71:18 Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky své paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.
Žl 71:19 Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!
Žl 71:20 Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.
Žl 71:21 Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.
Žl 71:22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citarou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.
Žl 71:23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.
Žl 71:24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.
Žl 72:1 Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
Žl 72:2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
Žl 72:3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
Žl 72:4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
Žl 72:5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
Žl 72:6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
Žl 72:7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
Žl 72:8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
Žl 72:9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
Žl 72:10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
Žl 72:11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Žl 72:12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
Žl 72:13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
Žl 72:14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
Žl 72:15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
Žl 72:16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
Žl 72:17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
Žl 72:18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
Žl 72:19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
Žl 72:20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 11. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
Žl 73:1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
Žl 73:2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
Žl 73:3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
Žl 73:4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
Žl 73:5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
Žl 73:6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
Žl 73:7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
Žl 73:8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
Žl 73:9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
Žl 73:10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
Žl 73:11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
Žl 73:12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
Žl 73:13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
Žl 73:14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
Žl 73:15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
Žl 73:16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
Žl 73:17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
Žl 73:18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
Žl 73:19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.
Žl 73:20 Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.
Žl 73:21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
Žl 73:22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Žl 73:23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
Žl 73:24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Žl 73:25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Žl 73:26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Žl 73:27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Žl 73:28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Žl 74:1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
Žl 74:2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
Žl 74:3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
Žl 74:4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
Žl 74:5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
Žl 74:6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
Žl 74:7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
Žl 74:8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
Žl 74:9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
Žl 74:10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?
Žl 74:11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
Žl 74:12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.
Žl 74:13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,
Žl 74:14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,
Žl 74:15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.
Žl 74:16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,
Žl 74:17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
Žl 74:18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.
Žl 74:19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,
Žl 74:20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.
Žl 74:21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!
Žl 74:22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.
Žl 74:23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Žl 75:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Žalm; pro Asafa, píseň.
Žl 75:2 Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.
Žl 75:3 "Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.
Žl 75:4 Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům."
Žl 75:5 Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy!
Žl 75:6 Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí!
Žl 75:7 Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště,
Žl 75:8 jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.
Žl 75:9 Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země.
Žl 75:10 A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu.
Žl 75:11 A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.
Žl 76:1 Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň.
Žl 76:2 V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.
Žl 76:3 V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.
Žl 76:4 Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.
Žl 76:5 Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!
Žl 76:6 Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
Žl 76:7 Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.
Žl 76:8 Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?
Žl 76:9 Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,
Žl 76:10 když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.
Žl 76:11 Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.
Žl 76:12 Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,
Žl 76:13 tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.
Žl 77:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
Žl 77:2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
Žl 77:3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
Žl 77:4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
Žl 77:5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Žl 77:6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
Žl 77:7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
Žl 77:8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
Žl 77:9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
Žl 77:10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
Žl 77:11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
Žl 77:12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
Žl 77:13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
Žl 77:14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
Žl 77:15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
Žl 77:16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
Žl 77:17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
Žl 77:18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
Žl 77:19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
Žl 77:20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.
Žl 77:21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.
Žl 78:1 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,
Žl 78:2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
Žl 78:3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,
Žl 78:4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.
Žl 78:5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
Žl 78:6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,
Žl 78:7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
Žl 78:8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Žl 78:9 Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.
Žl 78:10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
Žl 78:11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
Žl 78:12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
Žl 78:13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
Žl 78:14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
Žl 78:15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
Žl 78:16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
Žl 78:17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
Žl 78:18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
Žl 78:19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
Žl 78:20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
Žl 78:21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Žl 78:22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
Žl 78:23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
Žl 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Žl 78:25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
Žl 78:26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Žl 78:27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
Žl 78:28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
Žl 78:29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
Žl 78:30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Žl 78:31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
Žl 78:32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
Žl 78:33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
Žl 78:34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
Žl 78:35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
Žl 78:36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
Žl 78:37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
Žl 78:38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
Žl 78:39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.
Žl 78:40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!
Žl 78:41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.
Žl 78:42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
Žl 78:43
