Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 10. června, 2018
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
lavy země!
Žl 68:1 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.
Žl 68:2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí.
Žl 68:3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci.
Žl 68:4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit.
Žl 68:5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.
Žl 68:6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.
Žl 68:7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.
Žl 68:8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,
Žl 68:9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele.
Žl 68:10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni.
Žl 68:11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého!
Žl 68:12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou:
Žl 68:13 "Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist.
Žl 68:14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!
Žl 68:15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón."
Žl 68:16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů.
Žl 68:17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo.
Žl 68:18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně.
Žl 68:19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!
Žl 68:20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.
Žl 68:21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.
Žl 68:22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.
Žl 68:23 Panovník řekl: "Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře
Žl 68:24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl."
Žl 68:25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně.
Žl 68:26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky.
Žl 68:27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele!
Žl 68:28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího.
Žl 68:29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš
Žl 68:30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.
Žl 68:31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé!
Žl 68:32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.
Žl 68:33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,
Žl 68:34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci.
Žl 68:35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí.
Žl 68:36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!
Žl 69:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův.
Žl 69:2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
Žl 69:3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
Žl 69:4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
Žl 69:5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
Žl 69:6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
Žl 69:7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
Žl 69:8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
Žl 69:9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
Žl 69:10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
Žl 69:11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
Žl 69:12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
Žl 69:13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
Žl 69:14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
Žl 69:15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
Žl 69:16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
Žl 69:17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
Žl 69:18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
Žl 69:19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
Žl 69:20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
Žl 69:21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.
Žl 69:22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.
Žl 69:23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
Žl 69:24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
Žl 69:25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
Žl 69:26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
Žl 69:27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
Žl 69:28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
Žl 69:29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
Žl 69:30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
Žl 69:31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
Žl 69:32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
Žl 69:33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci.
Žl 69:34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
Žl 69:35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
Žl 69:36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví.
Žl 69:37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
Žl 70:1 Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování.
Žl 70:2 Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Žl 70:3 Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
Žl 70:4 Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!"
Žl 70:5 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Bůh je velký" ti, kdo milují tvou spásu.
Žl 70:6 Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!
Žl 71:1 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!
Žl 71:2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.
Žl 71:3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!
Žl 71:4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.
Žl 71:5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.
Žl 71:6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.
Žl 71:7 Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.
Žl 71:8 Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.
Žl 71:9 Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.
Žl 71:10 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,
Žl 71:11 prohlašují: "Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo."
Žl 71:12 Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!
Žl 71:13 Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.
Žl 71:14 Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.
Žl 71:15 O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.
Žl 71:16 Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.
Žl 71:17 Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.
Žl 71:18 Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky své paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.
Žl 71:19 Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!
Žl 71:20 Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.
Žl 71:21 Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.
Žl 71:22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citarou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.
Žl 71:23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.
Žl 71:24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.
Žl 72:1 Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,
Žl 72:2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.
Žl 72:3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.
Žl 72:4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
Žl 72:5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
Žl 72:6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
Žl 72:7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
Žl 72:8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
Žl 72:9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
Žl 72:10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
Žl 72:11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Žl 72:12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
Žl 72:13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
Žl 72:14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
Žl 72:15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
Žl 72:16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
Žl 72:17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
Žl 72:18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
Žl 72:19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
Žl 72:20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.
Text bible pro den: Pondělí, 11. června, 2018
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] Žl 73:1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
Žl 73:2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
Žl 73:3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
Žl 73:4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
Žl 73:5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
Žl 73:6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
Žl 73:7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
Žl 73:8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
Žl 73:9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
Žl 73:10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
Žl 73:11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
Žl 73:12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
Žl 73:13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
Žl 73:14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
Žl 73:15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
Žl 73:16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
Žl 73:17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
Žl 73:18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
Žl 73:19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.
Žl 73:20 Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.
Žl 73:21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
Žl 73:22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Žl 73:23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
Žl 73:24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Žl 73:25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Žl 73:26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Žl 73:27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Žl 73:28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Žl 74:1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
Žl 74:2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
Žl 74:3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
Žl 74:4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
Žl 74:5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
Žl 74:6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
Žl 74:7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
Žl 74:8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
Žl 74:9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
Žl 74:10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?
Žl 74:11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
Žl 74:12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.
Žl 74:13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,
Žl 74:14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,
Žl 74:15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.
Žl 74:16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,
Žl 74:17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
Žl 74:18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.
Žl 74:19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,
Žl 74:20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.
Žl 74:21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!
Žl 74:22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.
Žl 74:23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Žl 75:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Žalm; pro Asafa, píseň.
Žl 75:2 Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.
Žl 75:3 "Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.
Žl 75:4 Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům."
Žl 75:5 Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy!
Žl 75:6 Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí!
Žl 75:7 Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště,
Žl 75:8 jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.
Žl 75:9 Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země.
Žl 75:10 A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu.
Žl 75:11 A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.
Žl 76:1 Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň.
Žl 76:2 V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.
Žl 76:3 V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.
Žl 76:4 Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.
Žl 76:5 Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!
Žl 76:6 Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
Žl 76:7 Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.
Žl 76:8 Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?
Žl 76:9 Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,
Žl 76:10 když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.
Žl 76:11 Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.
Žl 76:12 Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,
Žl 76:13 tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.
Žl 77:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
Žl 77:2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
Žl 77:3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
Žl 77:4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
Žl 77:5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Žl 77:6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
Žl 77:7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
Žl 77:8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
Žl 77:9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
Žl 77:10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
Žl 77:11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
Žl 77:12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
Žl 77:13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
Žl 77:14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
Žl 77:15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
Žl 77:16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
Žl 77:17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
Žl 77:18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
Žl 77:19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
Žl 77:20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.
Žl 77:21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.
Žl 78:1 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,
Žl 78:2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
Žl 78:3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,
Žl 78:4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.
Žl 78:5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
Žl 78:6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,
Žl 78:7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
Žl 78:8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Žl 78:9 Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.
Žl 78:10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
Žl 78:11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
Žl 78:12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
Žl 78:13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
Žl 78:14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
Žl 78:15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
Žl 78:16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
Žl 78:17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
Žl 78:18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
Žl 78:19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
Žl 78:20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
Žl 78:21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Žl 78:22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
Žl 78:23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
Žl 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Žl 78:25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
Žl 78:26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Žl 78:27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
Žl 78:28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
Žl 78:29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
Žl 78:30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Žl 78:31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
Žl 78:32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
Žl 78:33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
Žl 78:34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
Žl 78:35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
Žl 78:36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
Žl 78:37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
Žl 78:38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
Žl 78:39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.
Žl 78:40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!
Žl 78:41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.
Žl 78:42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
Žl 78:43
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 12. června, 2018
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.
Žl 78:44 Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.
Žl 78:45 Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.
Žl 78:46 Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.
Žl 78:47 Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.
Žl 78:48 Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.
Žl 78:49 Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.
Žl 78:50 Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.
Žl 78:51 Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.
Žl 78:52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,
Žl 78:53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.
Žl 78:54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.
Žl 78:55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.
Žl 78:56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,
Žl 78:57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.
Žl 78:58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.
Žl 78:59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:
Žl 78:60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.
Žl 78:61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka
Žl 78:62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.
Žl 78:63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.
Žl 78:64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.
Žl 78:65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,
Žl 78:66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.
Žl 78:67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,
Žl 78:68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.
Žl 78:69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.
Žl 78:70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,
Žl 78:71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.
Žl 78:72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.
Žl 79:1 Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin!
Žl 79:2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři.
Žl 79:3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil.
Žl 79:4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Žl 79:5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň?
Žl 79:6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno;
Žl 79:7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.
Žl 79:8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.
Žl 79:9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!
Žl 79:10 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?" Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků.
Žl 79:11 Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti!
Žl 79:12 Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku.
Žl 79:13 My, tvůj lid - ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.
Žl 80:1 Pro předního zpěváka. Podle "Lilií". Svědectví pro Asafa. Žalm.
Žl 80:2 Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases!
Žl 80:3 Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás.
Žl 80:4 Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni.
Žl 80:5 Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu?
Žl 80:6 Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou.
Žl 80:7 Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích.
Žl 80:8 Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
Žl 80:9 Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil.
Žl 80:10 Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi.
Žl 80:11 Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry,
Žl 80:12 rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.
Žl 80:13 Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem?
Žl 80:14 Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť.
Žl 80:15 Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy,
Žl 80:16 kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval.
Žl 80:17 Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou.
Žl 80:18 Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval.
Žl 80:19 Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.
Žl 80:20 Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!
Žl 81:1 Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa.
Žl 81:2 Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!
Žl 81:3 Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citaru a harfu,
Žl 81:4 při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku.
Žl 81:5 Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha.
Žl 81:6 Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal.
Žl 81:7 Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce.
Žl 81:8 V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel.
Žl 81:9 Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli.
Žl 81:10 Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu!
Žl 81:11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je.
Žl 81:12 Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl.
Žl 81:13 Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány.
Žl 81:14 Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil,
Žl 81:15 brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům.
Žl 81:16 Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu,
Žl 81:17 bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!
Žl 82:1 Žalm pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:
Žl 82:2 "Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?
Žl 82:3 Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost,
Žl 82:4 pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!"
Žl 82:5 Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí.
Žl 82:6 "Ač jsem řekl: >Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího<,
Žl 82:7 zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař."
Žl 82:8 Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody!
Žl 83:1 Píseň. Žalm pro Asafa.
Žl 83:2 Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu!
Žl 83:3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu,
Žl 83:4 kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš:
Žl 83:5 "Pojďme," praví, "vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!"
Žl 83:6 Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu
Žl 83:7 stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb,
Žl 83:8 Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru,
Žl 83:9 Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali.
Žl 83:10 Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu:
Žl 83:11 u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali.
Žl 83:12 Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou,
Žl 83:13 kteří řekli: "Zaberme si Boží nivy!"
Žl 83:14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem!
Žl 83:15 Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory,
Žl 83:16 tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs.
Žl 83:17 Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine.
Žl 83:18 Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou,
Žl 83:19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!
Žl 84:1 Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 84:2 Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů!
Žl 84:3 Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!
Žl 84:4 Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože!
Žl 84:5 Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit.
Žl 84:6 Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť.
Žl 84:7 Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním.
Žl 84:8 Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu.
Žl 84:9 Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože!
Žl 84:10 Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout.
Žl 84:11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti,
Žl 84:12 vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.
Žl 84:13 Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!
Žl 85:1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 85:2 Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil.
Žl 85:3 Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy.
Žl 85:4 Svou prchlivost odkládal jsi zcela, přestával jsi planout hněvem.
Žl 85:5 Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení!
Žl 85:6 Chceš se na nás hněvat věčně? Stíhat hněvem všechna pokolení?
Žl 85:7 Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval?
Žl 85:8 Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu!
Žl 85:9 Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí!
Žl 85:10 Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva.
Žl 85:11 Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.
Žl 85:12 Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.
Žl 85:13 Hospodin dopřeje dobrých časů, svou úrodu vydá naše země.
Žl 85:14 Před ním půjde spravedlnost a on bude kráčet její cestou.
Žl 86:1 Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený.
Žl 86:2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá.
Žl 86:3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám.
Žl 86:4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši,
Žl 86:5 neboť ty jsi, Panovn