Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha JobKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 30. května, 2019
Kniha Job
[zkr. = Job]
e pod nebem.
Job 28:25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,
Job 28:26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,
Job 28:27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal
Job 28:28 a řekl člověku: »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.«
Job 29:1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
Job 29:2 "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,
Job 29:3 kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,
Job 29:4 jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,
Job 29:5 kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,
Job 29:6 kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.
Job 29:7 Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,
Job 29:8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,
Job 29:9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,
Job 29:10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.
Job 29:11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
Job 29:12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
Job 29:13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
Job 29:14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.
Job 29:15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,
Job 29:16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,
Job 29:17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.
Job 29:18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.
Job 29:19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.
Job 29:20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«
Job 29:21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;
Job 29:22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.
Job 29:23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.
Job 29:24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.
Job 29:25 Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.
Job 30:1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
Job 30:2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
Job 30:3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
Job 30:4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
Job 30:5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
Job 30:6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
Job 30:7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
Job 30:8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
Job 30:9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
Job 30:10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
Job 30:11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
Job 30:12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
Job 30:13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
Job 30:14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
Job 30:15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
Job 30:16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
Job 30:17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
Job 30:18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
Job 30:19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
Job 30:20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
Job 30:21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
Job 30:22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
Job 30:23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
Job 30:24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
Job 30:25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
Job 30:26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
Job 30:27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
Job 30:28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
Job 30:29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
Job 30:30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
Job 30:31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
Job 31:1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
Job 31:2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?
Job 31:3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?
Job 31:4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
Job 31:5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,
Job 31:6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.
Job 31:7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
Job 31:8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.
Job 31:9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
Job 31:10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.
Job 31:11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,
Job 31:12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
Job 31:13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,
Job 31:14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
Job 31:15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
Job 31:16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději
Job 31:17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -
Job 31:18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,
Job 31:19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,
Job 31:20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
Job 31:21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
Job 31:22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.
Job 31:23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
Job 31:24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
Job 31:25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
Job 31:26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
Job 31:27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,
Job 31:28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.
Job 31:29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
Job 31:30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
Job 31:31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
Job 31:32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
Job 31:33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
Job 31:34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
Job 31:35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
Job 31:36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
Job 31:37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
Job 31:38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
Job 31:39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
Job 31:40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
Job 32:1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
Job 32:2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
Job 32:3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.
Job 32:4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.
Job 32:5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
Job 32:6 Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
Job 32:7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
Job 32:8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
Job 32:9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
Job 32:10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
Job 32:11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.
Job 32:12 Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
Job 32:13 Neříkejte: »My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.«
Job 32:14 Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -
Job 32:15 Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.
Job 32:16 Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.
Job 32:17 Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.
Job 32:18 Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.
Job 32:19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.
Job 32:20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.
Job 32:21 Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;
Job 32:22 nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.
Job 33:1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu.
Job 33:2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk.
Job 33:3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném.
Job 33:4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil.
Job 33:5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se!
Job 33:6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny.
Job 33:7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit.
Job 33:8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel:
Job 33:9 »Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti.
Job 33:10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele,
Job 33:11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.«
Job 33:12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.
Job 33:13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá?
Job 33:14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne.
Job 33:15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku,
Job 33:16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež
Text bible pro den: Pátek, 31. května, 2019
Kniha Job
[zkr. = Job] jim dal,
Job 33:17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí,
Job 33:18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou.
Job 33:19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech,
Job 33:20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo.
Job 33:21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět.
Job 33:22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti.
Job 33:23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk,
Job 33:24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: »Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.«
Job 33:25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání.
Job 33:26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost.
Job 33:27 Bude zpívat před lidmi a řekne: »Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.«
Job 33:28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo.
Job 33:29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát,
Job 33:30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých.
Job 33:31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit.
Job 33:32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost.
Job 33:33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost."
Job 34:1 Na to navázal Elíhú slovy:
Job 34:2 "Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.
Job 34:3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.
Job 34:4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.
Job 34:5 Jób řekl: »Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.
Job 34:6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.«
Job 34:7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,
Job 34:8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;
Job 34:9 řekl: »Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.«
Job 34:10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.
Job 34:11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.
Job 34:12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.
Job 34:13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?
Job 34:14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,
Job 34:15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.
Job 34:16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.
Job 34:17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?
Job 34:18 Je snad možno říci králi: »Ty ničemo« nebo urozeným: »Svévolníku«?
Job 34:19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
Job 34:20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.
Job 34:21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.
Job 34:22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.
Job 34:23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.
Job 34:24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;
Job 34:25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.
Job 34:26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,
Job 34:27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,
Job 34:28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.
Job 34:29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,
Job 34:30 aby nekraloval člověk - rouhač a nestal se svůdcem lidu.
Job 34:31 Sluší se doznat Bohu: »Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.
Job 34:32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.«
Job 34:33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!
Job 34:34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:
Job 34:35 »Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.
Job 34:36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.
Job 34:37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.«"
Job 35:1 Na to navázal Elíhú slovy:
Job 35:2 "Myslíš si, že je to podle práva říkat: »Moje spravedlnost převyšuje Boží?«
Job 35:3 Říkat: »Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?«
Job 35:4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.
Job 35:5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou.
Job 35:6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?
Job 35:7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?
Job 35:8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
Job 35:9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,
Job 35:10 a nikdo se nezeptá: »Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat,
Job 35:11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?«
Job 35:12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.
Job 35:13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne,
Job 35:14 zvláště když o něm prohlašuješ: »Nedívá se na to«. Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!
Job 35:15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost,
Job 35:16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči."
Job 36:1 Elíhú dále pokračoval slovy:
Job 36:2 "Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci.
Job 36:3 Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,
Job 36:4 neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí.
Job 36:5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.
Job 36:6 Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu.
Job 36:7 Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni.
Job 36:8 Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení,
Job 36:9 oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení,
Job 36:10 otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili do ničemností.
Job 36:11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta.
Job 36:12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost.
Job 36:13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá.
Job 36:14 Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.
Job 36:15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.
Job 36:16 To on tě odládá z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti.
Job 36:17 Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud.
Job 36:18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.
Job 36:19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu?
Job 36:20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.
Job 36:21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.
Job 36:22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu?
Job 36:23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: »Jednáš podle«?
Job 36:24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.
Job 36:25 Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.
Job 36:26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.
Job 36:27 Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,
Job 36:28 když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka.
Job 36:29 Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku?
Job 36:30 Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře.
Job 36:31 Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm.
Job 36:32 Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka.
Job 36:33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.
Job 37:1 Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.
Job 37:2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.
Job 37:3 Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.
Job 37:4 Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.
Job 37:5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:
Job 37:6 sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.
Job 37:7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:
Job 37:8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;
Job 37:9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;
Job 37:10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;
Job 37:11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,
Job 37:12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;
Job 37:13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
Job 37:14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.
Job 37:15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
Job 37:16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
Job 37:17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
Job 37:18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
Job 37:19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.
Job 37:20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?
Job 37:21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.
Job 37:22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;
Job 37:23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
Job 37:24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."
Job 38:1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Job 38:2 "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Job 38:3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 38:4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Job 38:5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru?
Job 38:6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
Job 38:7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
Job 38:8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Job 38:9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
Job 38:10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
Job 38:11 a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
Job 38:12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
Job 38:13 aby
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 1. června, 2019
Kniha Job
[zkr. = Job]
se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?
Job 38:14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.
Job 38:15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.
Job 38:16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?
Job 38:17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?
Job 38:18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.
Job 38:19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?
Job 38:20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?
Job 38:21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
Job 38:22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,
Job 38:23 které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?
Job 38:24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?
Job 38:25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,
Job 38:26 aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,
Job 38:27 aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?
Job 38:28 Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?
Job 38:29 Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?
Job 38:30 Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.
Job 38:31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?
Job 38:32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?
Job 38:33 Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?
Job 38:34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?
Job 38:35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: »Tu jsme«?
Job 38:36 Kdo dal ibisovi moudrost a kouhoutovi rozum?
Job 38:37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,
Job 38:38 když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?
Job 38:39 Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,
Job 38:40 když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?
Job 38:41 Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Job 39:1 Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
Job 39:2 Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
Job 39:3 jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
Job 39:4 Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí?
Job 39:5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
Job 39:6 jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek?
Job 39:7 Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče,
Job 39:8 na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
Job 39:9 Bude ti chtít jednorožeč sloužit či nocovat u tvého krmelce?
Job 39:10 Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet?
Job 39:11 Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce?
Job 39:12 Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
Job 39:13 Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
Job 39:14 svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
Job 39:15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat.
Job 39:16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná.
Job 39:17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti.
Job 39:18 Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
Job 39:19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
Job 39:20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
Job 39:21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
Job 39:22 vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
Job 39:23 Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
Job 39:24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice,
Job 39:25 zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk.
Job 39:26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu?
Job 39:27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo?
Job 39:28 Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě.
Job 39:29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
Job 39:30 Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on."
Job 40:1 Hospodin dále řekl Jóbovi toto:
Job 40:2 "Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat? Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá."
Job 40:3 Jób na to Hospodinu odpověděl:
Job 40:4 "Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku.
Job 40:5 Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět, ba i podruhé, ale nemohu pokračovat."
Job 40:6 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Job 40:7 "Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 40:8 Chceš vskutku rušit můj soud, prohlásit mě za svévolníka a sám zůstat spravedlivý?
Job 40:9 Zdalipak máš paži jako Bůh a jako on hřímáš svým hlasem?
Job 40:10 Ozdob se tedy důstojností a vyvýšeností, oblékni si velebnost a vznešenost.
Job 40:11 Vylej všechnu prchlivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho,
Job 40:12 pohleď na každého pyšného a zkruš ho, sraz na místě svévolníky,
Job 40:13 ukryj je všechny společně do prachu, jejich tvář ovaž pro úkryt v zemi.
Job 40:14 Potom ti vzdám chválu i já, že tvá pravice tě zachránila.
Job 40:15 Pohleď jen na behemóta, i jeho jsem učinil jako tebe; on jako dobytče žere trávu.
Job 40:16 Pohleď, jakou má sílu v bedrech, jak mocné jsou svaly jeho břicha.
Job 40:17 Napřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené,
Job 40:18 jeho kosti jsou bronzové válce, jeho hnáty jako železný sochor.
Job 40:19 On byl na počátku Božích cest; jen jeho Učinitel může na něj s mečem.
Job 40:20 Pastvu mu poskytují hory, kde dovádí všeliká zvěř polní,
Job 40:21 uléhá pod lotosem, skryt ve třtině a bahnu.
Job 40:22 Lotos jej zastírá svým stínem, potoční topoly ho obklopují.
Job 40:23 A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí, důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí.
Job 40:24 Kdo se mu postaví do očí a provleče mu chřípím smyčku?
Job 40:25 Vytáhneš udicí livjátana a zkrotíš provazem jeho jazyk?
Job 40:26 Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev, probodneš mu čelist hákem?
Job 40:27 Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit?
Job 40:28 Uzavře snad s tebou smlouvu, abys jej vzal provždy za otroka?
Job 40:29 Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem? Uvážeš ho pro své děvečky?
Job 40:30 Budou o něj společníci smlouvat, rozkouskují si ho kupčíci?
Job 40:31 Propíchneš mu kůži bodci, jeho hlavu rybářskými harpunami?
Job 40:32 Zkus na něho vložit ruku! Pomysli na boj, a neuděláš to.
Job 41:1 Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.
Job 41:2 Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?
Job 41:3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.
Job 41:4 Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.
Job 41:5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
Job 41:6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.
Job 41:7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
Job 41:8 dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
Job 41:9 jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
Job 41:10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
Job 41:11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
Job 41:12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
Job 41:13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
Job 41:14 v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
Job 41:15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
Job 41:16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
Job 41:17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
Job 41:18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
Job 41:19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
Job 41:20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
Job 41:21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
Job 41:22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
Job 41:23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
Job 41:24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
Job 41:25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
Job 41:26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."
Job 42:1 Jób na to Hospodinu odpověděl:
Job 42:2 "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
Job 42:3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
Job 42:4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 42:5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
Job 42:6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu."
Job 42:7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: "Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.
Job 42:8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób."
Job 42:9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostně přijal.
Job 42:10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
Job 42:11 I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku.
Job 42:12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.
Job 42:13 Měl také sedm synů a tři dcery.
Job 42:14 Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk.
Job 42:15 Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
Job 42:16 Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.
Job 42:17 I zemřel Jób stár a sytý dnů.
Kniha Žalmů
Žl 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
Žl 1:2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Žl 1:3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Žl 1:4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.
Žl 1:5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Žl 1:6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévol
