Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha JuditKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 17. prosince, 2020
Kniha Judit
[zkr. = Jdt]
e jste dnešního dne pokoušeli Boha a že se stavíte na místo Boží uprostřed lidských synů?
Jdt 8:13 Vystavujete Hospodina, Všemohoucího, zkoušce, ale sami navěky ničemu neporozumíte!
Jdt 8:14 Vždyť nevystihnete ani hloubku lidského srdce a nepochopíte lidské úvahy; jak chcete probádat Boha, který to všechno učinil, poznat jeho úmysl, porozumět jeho myšlení? Ne, bratři, nepopouzejte ke hněvu Hospodina, našeho Boha!
Jdt 8:15 Nebude-li nám ochoten pomoci v těch pěti dnech, má moc zachránit nás, kdy on bude chtít, nebo nás zahubit před tváří našich nepřátel.
Jdt 8:16 Nepředpisujte Hospodinu, našemu Bohu, jak má jednat. Bůh nemůže být zastrašován jako člověk, ani donucován k rozhodnutí jako lidský syn.
Jdt 8:17 Proto očekávejme jeho spásu a vzývejme ho, aby nám pomohl; on vyslyší náš hlas, bude-li mu to milé.
Jdt 8:18 Vždyť v našich pokoleních nepovstal a také dnešního dne není mezi námi ani kmen ani čeleď ani kraj ani město, kde by se klaněli bohům zhotoveným rukama, jak tomu bylo v dřívějších dnech.
Jdt 8:19 Pro tento hřích byli naši otcové vydáni meči a plenění a utrpěli velikou porážku před očima našich nepřátel.
Jdt 8:20 My však neznáme jiného Boha kromě něho, proto máme naději, že nepohrdne námi ani naším pokolením.
Jdt 8:21 Vždyť dáme-li se zajmout my, bude zajato právě tak i celé Judsko a naše svatyně bude vydrancována. Bůh bude požadovat, abychom zaplatili za její znesvěcení svou krví,
Jdt 8:22 a povraždění našich bratří, zajetí obyvatelstva země a zpustošení našeho dědictví obrátí na naši hlavu. Kdekoli budeme mezi pronárody žít v otroctví, budeme předmětem urážek a potupy u těch, kdo se nás zmocní.
Jdt 8:23 Naše otroctví totiž nebude obráceno v milost, ale Hospodin, náš Bůh, je na nás vloží jako zneuctění.
Jdt 8:24 Proto, bratři, ukažme dobrý příklad našim bratřím, protože na nás závisí jejich život; i budoucnost svatyně, chrámu a oltáře spočívá na nás.
Jdt 8:25 Především však děkujme Hospodinu, našemu Bohu, který nás podrobuje zkoušce jako naše otce.
Jdt 8:26 Připomeňte si, co učinil s Abrahamem, jak podrobil zkoušce Izáka a co se stalo Jákobovi v syrské Mezopotámii, když pásl ovce Lábana, bratra své matky.
Jdt 8:27 Jako je nespálil v ohni, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás nepotrestal. Hospodin však švihá ty, kdo se mu přibližují, aby jim dal výstrahu.“
Jdt 8:28 Na to jí odpověděl Uzijáš: „Vše, co jsi řekla, promluvila jsi s dobrými úmysly a nikdo se nemůže postavit proti tvým slovům.
Jdt 8:29 Tvá moudrost není zjevná teprve ode dneška, nýbrž od začátku tvého života všechen lid rozpoznal tvůj důvtip a ryzost úmyslů tvého srdce.
Jdt 8:30 Lid však velmi trpěl žízní. Donutili nás udělat, co jsme jim slíbili. Zavázali jsme se přísahou a tu nepřestoupíme.
Jdt 8:31 Ty jsi zbožná žena, modli se za nás, aby Hospodin seslal déšť, který by naplnil naše cisterny, abychom už neměli nedostatek.“
Jdt 8:32 Júdit jim řekla: „Slyšte mě, udělám něco, co bude předáváno synům našeho rodu od pokolení do pokolení.
Jdt 8:33 Tuto noc budete stát v bráně, já vyjdu se svou komornou a v těch dnech, po kterých jste slíbili vydat město nepřátelům, navštíví Hospodin skrze mé jednání Izraele.
Jdt 8:34 Nepátrejte po tom, co chci udělat, neřeknu vám to, dokud svůj čin nedokončím.“
Jdt 8:35 Uzijáš a představitelé jí odpověděli: „Jdi v pokoji a Hospodin Bůh ať jde před tebou, aby potrestal naše nepřátele.“
Jdt 8:36 Nato se vrátili z jejího stanu a odešli na svá stanoviště.
Jdt 9:1 Júdit pak padla na tvář, posypala si hlavu popelem a svlékla žíněné roucho, do něhož byla oblečena. Bylo to právě ve chvíli, kdy v Jeruzalémě v domě Božím byla přinášena večerní oběť kadidla. Júdit volala hlasitě k Hospodinu:
Jdt 9:2 „Hospodine, Bože mého otce Šimeóna! Tys mu dal do ruky meč, aby potrestal cizince, kteří porušili lůno panny a poskvrnili ji , obnažili její klín a zhanobili ji , zneuctili její lůno a potupili ji . Učinili to přesto, že jsi řekl: ‚Nesmí se to!‘
Jdt 9:3 Proto jsi vydal jejich předáky k zabití a jejich lůžko, které se studem vidělo jejich klam, aby bylo svědkem krve prolité za ten klam. Ty jsi pobil otroky s velmoži a velmože s jejich trůny,
Jdt 9:4 jejich ženy jsi dal za kořist a jejich dcery do zajetí a všechen jejich majetek jsi dal uchvátit svým milovaným synům, kteří se rovněž rozhorlili tvým rozhorlením, zošklivili si poskvrnění své krve a vzývali tě o pomoc. Bože, Bože můj, vyslyš i mne, vdovu!
Jdt 9:5 Vždyť ty jsi učinil ty věci , co byly dříve nežli tyto, i toto a to, co nastalo potom, a měl jsi v mysli jak nynější věci , tak to, co přijde. Co jsi uložil v mysli, to se stalo.
Jdt 9:6 Věci , o kterých jsi rozhodl, nastaly a ohlásily se: ‚Zde jsme!‘ Všechny tvé cesty jsou připravené; tvůj soud je předzvěděn.
Jdt 9:7 Hleď, moc Asyřanů se rozrostla! Jsou pyšní na koně a jezdce, honosí se silou pěchoty, skládají naději ve štíty, oštěpy, luky a praky a nepoznali, že ty jsi Hospodin, který činí přítrž válkám.
Jdt 9:8 Hospodin je tvé jméno. Rozbij svou mocí jejich sílu a svým hněvem sraz jejich panství! Vždyť oni si usmysleli znesvětit tvou svatyni, poskvrnit stánek, kde spočívá sláva tvého jména, železem urazit roh tvého oltáře.
Jdt 9:9 Pohlédni na jejich domýšlivost, sešli svůj hněv na jejich hlavy, dej mně, vdově, do rukou sílu k tomu , co zamýšlím.
Jdt 9:10 Zabij klamem mých rtů otroka s předákem a předáka s jeho služebníkem, zlom jejich povýšenost rukou ženy!
Jdt 9:11 Vždyť tvá síla není v množství a tvá vláda nespočívá na silných lidech , ale jsi Bůh ponížených, pomocník nejmenších, zastánce slabých, ochránce zavržených, spasitel zoufajících.
Jdt 9:12 Ano, Bože mého otce a Bože dědictví Izraele, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vod, Králi všeho svého stvoření, vyslyš mou modlitbu!
Jdt 9:13 Dej, ať mé slovo a klam zasadí ránu a jizvu těm, kdo zamýšlejí hrozné věci proti tvé smlouvě a proti tvému posvěcenému domu, proti vrcholu hory Sijónu a domu, jenž je v držení tvých synů.
Jdt 9:14 Učiň, ať celý tvůj národ a každý kmen to pozná a zví, že ty jsi Bůh, Bůh veškeré moci a síly, a že není jiného, kdo by byl štítem izraelskému pokolení, kromě tebe.“
Jdt 10:1 Když přestala Júdit volat k Bohu Izraele a dokončila všechna ta slova,
Jdt 10:2 povstala z místa, na němž ležela, zavolala svou komornou a sestoupila do domu, kde pobývala o sobotách a svátcích.
Jdt 10:3 Zde odložila žíněné roucho, do něhož byla zahalena, svlékla i vdovský šat, omyla si tělo vodou a pomazala se vzácnou mastí. Upravila si vlasy, dala na hlavu čelenku a oblékla si sváteční šaty, jimiž se ozdobovala za dnů života svého muže Menašeho.
Jdt 10:4 Obula si opánky, navlékla si kroužky na nohy, vzala si náramky, prsteny, náušnice a všechny své šperky a velmi se ozdobila, aby přivábila oči mužů, kteří ji spatří.
Jdt 10:5 Své komorné dala měch vína a džbán oleje, a naplnila vak ječnými plackami, pletenci fíků a čistými chleby, zabalila všechny ty věci a vložila na ni.
Jdt 10:6 Když přišli k bráně města Betúlie, našly u ní stát Uzijáše a starší města Chabrího a Charmího.
Jdt 10:7 Když ji uviděli, i její změněnou tvář a oděv, do něhož se převlékla, převelice užasli nad její krásou a řekli jí:
Jdt 10:8 „Bůh našich otců ať ti dá dojít milosti, abys provedla své záměry k chloubě synů izraelských a k povznesení Jeruzaléma.“
Jdt 10:9 Júdit se poklonila Bohu a řekla jim: „Nařiďte, ať mi otevřou bránu města. Půjdu vykonat to, o čem jste se mnou mluvili.“ Nařídili tedy mladíkům, aby jí otevřeli, jak řekla.
Jdt 10:10 Když to učinili, Júdit vyšla a její služka s ní. Muži města se za ní dívali, dokud nesestoupila z hory a neprošla údolím. Pak ji už neviděli.
Jdt 10:11 Ženy šly přímou cestou údolím. Přední hlídka Asyřanů vyrazila proti Júditě .
Jdt 10:12 Zajali ji a zeptali se jí: „Co jsi zač, odkud přicházíš a kam jdeš?“ Odpověděla: „Jsem dcera Hebrejů, ale utíkám od nich, protože vám jistě budou vydáni za pokrm.
Jdt 10:13 Jdu k Holofernovi, vrchnímu veliteli vašeho vojska, abych mu podala pravdivou zprávu a ukázala mu cestu, po níž by mohl jít a opanovat celé pohoří, aniž z jeho mužů ubude jediný, živý nebo mrtvý.“
Jdt 10:14 Jak mužové uslyšeli její slova a pozorně se zadívali na její tvář, jevila se jim podivuhodně krásná. Řekli jí:
Jdt 10:15 „Zachránila jsi svůj život, když jsi tak spěšně přišla k našemu pánu. Jdi tedy do jeho stanu. Někteří z nás tě doprovodí a pak tě předají do jeho rukou.
Jdt 10:16 Až budeš před ním stát, neměj v srdci strach, ale pověz mu všechno, jak jsi řekla nám, a on s tebou naloží dobrotivě.“
Jdt 10:17 Vybrali ze sebe sto mužů, aby ji a její komornou doprovodili a odvedli k Holofernovu stanu.
Jdt 10:18 Z celého tábora se seběhli, neboť zpráva o jejím příchodu se rozkřikla po stanech. Přišli a obklopili ji, zatímco stála před Holofernovým stanem, než mu o ní podali zprávu.
Jdt 10:19 Obdivovali se její kráse a v ní obdivovali i všechny Izraelce a jeden říkal druhému: „Kdo by mohl pohrdat tímto lidem, jestliže má mezi sebou takovéto ženy? Proto není dobře nechat v něm naživu jediného muže. Kdyby byli ponecháni, mohli by přelstít celou zemi.“
Jdt 10:20 Pak vyšli ti, kdo střežili spánek Holofernův, a všichni jeho služebníci a uvedli Júditu do stanu.
Jdt 10:21 Holofernés odpočíval na loži za ochranným závěsem z purpuru, v němž bylo vetkáno zlato, smaragdy a jiné drahé kameny.
Jdt 10:22 Jakmile mu o ní podali zprávu, vyšel ke vchodu do stanu a před ním nesli stříbrné svítilny.
Jdt 10:23 Když Júdit předstoupila před něho a jeho služebníky, všichni užasli nad spanilostí její tváře. Padla na tvář a poklonila se mu. Jeho služebníci ji pozvedli.
Jdt 11:1 Holofernés jí řekl: „Buď dobré mysli, ženo, neměj strach v srdci. Neublížil jsem nikomu, kdo se rozhodl sloužit Nebúkadnesarovi, králi celé země.
Jdt 11:2 Kdyby nebyl tvůj lid, který sídlí v horách, mnou pohrdl, nepozvedl bych proti nim své kopí, sami si to způsobili.
Jdt 11:3 A teď mi pověz, proč jsi od nich uprchla a přišla k nám. Svým příchodem ses zachránila. Buď dobré mysli, zůstaneš naživu této noci i nadále.
Jdt 11:4 Nikdo ti neublíží; bude se s tebou dobře zacházet, jako se to děje se služebníky mého pána, krále Nebúkadnesara.“
Jdt 11:5 Júdit mu řekla: „Přijmi laskavě slova své služebnice. Ať smí promluvit k tobě tvá otrokyně. To, co oznámím svému pánu této noci, nebude lež!
Jdt 11:6 Budeš-li jednat podle slov své otrokyně, Bůh dovede tvou záležitost ke zdárnému konci a můj pán nebude muset upustit od svých záměrů.
Jdt 11:7 Ať žije Nebúkadnesar, král celé země, ať žije jeho moc! On tě poslal, abys podrobil řádu všechno živé. Tvým přičiněním mu nebudou sloužit jen lidé, ale svou silou dokážeš, že i polní zvěř a dobytek i nebeské ptactvo budou žít pod Nebúkadnesarem a vším jeho domem.
Jdt 11:8 My jsme slyšeli o tvé moudrosti a vynalézavosti tvé mysli; po celé zemi jde o tobě zpráva, že jsi v celém království nejlepší, že oplýváš vědomostmi a jsi obdivován pro své válečnické umění.
Jdt 11:9 Co se týká Achiórových slov v tvé radě, uslyšeli jsme, co říkal, protože betúlští mužové se ho ujali a on jim oznámil všechno, co pověděl tobě.
Jdt 11:10 Ty pak, vladaři a pane, nepřehlížej jeho slova, ale vezmi si je k srdci, protože jsou pravdivá. Naše pokolení nestihne trest a meč proti němu nic nezmůže, jestliže nezhřešili proti svému Bohu.
Jdt 11:11 Nyní však, aby můj pán nemusel odejít s prázdnou a bez
Text bible pro den: Pátek, 18. prosince, 2020
Kniha Judit
[zkr. = Jdt] výsledků, padne na ně smrt. Zachvátil je totiž hřích, a jakmile se dopustí ničemnosti, rozhněvají svého Boha.
Jdt 11:12 Když jim totiž došla potrava a nastal nedostatek vody, uradili se, že se vrhnou na svůj dobytek; rozhodli se, že snědí z něho všechno, i to , co jim Bůh svými zákony jíst zakázal.
Jdt 11:13 Mají v úmyslu spotřebovat též prvotiny obilí i desátky vína a oleje, které opatrují jako zasvěcené kněžím, stojícím v Jeruzalémě před tváří našeho Boha. Nikomu z lidu však není dovoleno ani rukou se obětin dotknout.
Jdt 11:14 Odeslali posly do Jeruzaléma, protože i tamní obyvatelé kdysi udělali totéž, aby jim obstarali odpuštění od rady starších.
Jdt 11:15 Až jim však bude uděleno a oni to učiní, budou ti toho dne vydáni k záhubě.
Jdt 11:16 Proto já, tvá služebnice, jsem od nich utekla, když jsem se všechno toto dozvěděla. Bůh mne poslal, abych s tebou vykonala věci, nad nimiž bude u vytržení celá země, kdokoli o tom uslyší.
Jdt 11:17 Tvá služebnice je bohabojná a slouží Bohu nebeskému dnem i nocí. Nyní, můj pane, zůstanu u tebe, ale v noci vyjde tvá služebnice do údolí. Budu se modlit k Bohu a on mi oznámí, kdy spáchají své hříchy.
Jdt 11:18 Pak ti o tom přinesu zprávu a ty vytáhneš se vším svým vojskem a nikdo z nich se ti nepostaví na odpor.
Jdt 11:19 Já tě provedu Judskem, až dojdeme k Jeruzalému, a uprostřed něho ti postavím trůn. Poženeš je jako ovce, které nemají pastýře, ani pes na tebe nezavrčí. Toto mi bylo řečeno a oznámeno jako můj předurčený úkol a já jsem byla poslána, abych to zvěstovala tobě.“
Jdt 11:20 Holofernovi a jeho služebníkům se její slova líbila, divili se její moudrosti a říkali:
Jdt 11:21 „Od jednoho konce země na druhý není žena tak krásné tváře a tak rozumně mluvící!“
Jdt 11:22 Holofernés jí řekl: „Dobře učinil Bůh, že tě poslal před tvým lidem, aby se našim rukám dostalo síly a těm, kdo pohrdli mým pánem, záhuby.
Jdt 11:23 Tvé vzezření je ušlechtilé, tvá slova znamenitá. Splníš-li, co jsi řekla, tvůj Bůh bude mým bohem a ty budeš bydlet v domě krále Nebúkadnesara a budeš proslulá po celé zemi.“
Jdt 12:1 Potom nařídil uvést ji tam, kde bylo prostřeno jeho stříbrné nádobí, poručil, aby jí předložili pokrmy z jeho lahůdek a dali jí pít z jeho vína.
Jdt 12:2 Júdit mu však řekla: „Nic z toho nebudu jíst, aby nevzniklo pohoršení; ať je mi podáváno jen z toho, co jsem si přinesla.“
Jdt 12:3 Holofernés jí namítl: „Až ti dojde, co máš u sebe, kde vezmeme podobné pokrmy , abychom ti je dali? U nás není nikdo z tvého pokolení.“
Jdt 12:4 Júdit mu odpověděla: „Jakože žiješ, můj pane, tvá služebnice nespotřebuje to, co má s sebou, dokud Hospodin nevykoná mou rukou svůj úmysl.“
Jdt 12:5 Služebníci Holofernovi odvedli potom Júditu do stanu. Spala až do půlnoci. V době ranní hlídky vstala
Jdt 12:6 a vzkázala Holofernovi: „Ať můj pán rozkáže, aby nechali tvou služebnici vyjít k modlitbě.“
Jdt 12:7 Holofernés přikázal svým tělesným strážcům, aby jí nebránili. Zůstala tak v táboře tři dny a v noci vycházela do údolí Betúlie a umývala se u pramene vody v táboře.
Jdt 12:8 Když vystoupila, modlila se k Hospodinu, Bohu Izraele, aby jí připravil cestu k povýšení synů jejího lidu.
Jdt 12:9 Očištěna vcházela pak do stanu a zůstávala tam , dokud jí k večeru nepřinesli její pokrm.
Jdt 12:10 Čtvrtého dne pořádal Holofernés pitku jen pro své služebníky a nepozval nikoho z královských hodnostářů.
Jdt 12:11 Řekl Bagóovi, kleštěnci, který byl správcem jeho věcí: „Jdi a přemluv tu hebrejskou ženu, která je u tebe, aby přišla k nám a s námi jedla a pila.
Jdt 12:12 Byla by to pro nás ostuda, kdybychom takovou ženu nechali být a neobcovali s ní. Vždyť se nám vysměje, jestliže se ji nepokusíme svést!“
Jdt 12:13 Bagóas odešel od Holoferna, vešel k Júditě a řekl: „Ať neváhá krásná dívka a přijde k mému pánu, aby přijala od něho poctu pít s námi víno na dobrou náladu a stát se pro tento den jakoby jednou z dcer Asyřanů, které slouží v domě Nebúkadnesarově.“
Jdt 12:14 Júdit mu odpověděla: „Kdo jsem já, abych mohla odporovat svému pánu? Hned udělám všechno, co je příjemné jeho očím, a bude mi to k radosti až do dne mé smrti.“
Jdt 12:15 Vstala, ozdobila se rouchem a vším, čím se ženy zdobí. Její služebnice přišla a rozprostřela pro ni na zem před Holofernem kožešiny, které Júdit dostala od Bagóa pro svou každodenní potřebu, aby na ně uléhala k jídlu.
Jdt 12:16 Júdit vešla a ulehla. Holofernés byl jí v srdci uchvácen a celý vzrušen. Zachvátila ho žádostivost obcovat s ní. Už ode dne, kdy ji poprvé uviděl, číhal na příhodnou chvíli, aby ji svedl.
Jdt 12:17 Řekl jí: „Pij a oddej se veselí s námi!“
Jdt 12:18 Júdit odvětila: „Ovšem, budu pít, pane, neboť můj život došel dnes větší pocty než ve všech dnech od mého narození.“
Jdt 12:19 Vzala si, co jí připravila její služebnice, a jedla a pila před ním.
Jdt 12:20 Holoferna naplnilo její chování radostí. Vypil velmi mnoho vína, kolik ho nikdy od svého narození v jednom dni nevypil.
Jdt 13:1 Když nastal večer, služebníci se spěšně rozcházeli. Bagóas uzavřel stan zvenčí, aby oddělil ty, kteří posluhovali, od osoby svého pána. Ti se pak odebrali na svá lůžka, neboť byli všichni zemdlení, protože pitka trvala příliš dlouho.
Jdt 13:2 Júdit zůstala ve stanu samotná s Holofernem; ten ležel tváří na svém loži, zmožen vínem.
Jdt 13:3 Júdit řekla služebnici, aby se postavila venku před ložnici a počkala jako každodenně, dokud nevyjde. Ohlásila, že vyjde ke své modlitbě. Totéž řekla Bagóovi.
Jdt 13:4 Všichni od nejmenšího do největšího odešli a v ložnici nezůstal nikdo. Júdit se postavila vedle Holofernova lože a v duchu se modlila: „Hospodine, Bože veškeré moci, shlédni v této hodině na to, co mé ruce učiní pro povznesení Jeruzaléma.
Jdt 13:5 Teď je příhodná chvíle, aby ses ujal svého dědictví a dovolil uskutečnit můj záměr na zničení nepřátel, kteří proti nám povstali.“
Jdt 13:6 Pak přistoupila ke sloupu lože u hlavy Holofernovy, sňala z něho jeho meč,
Jdt 13:7 přiblížila se k loži, chopila za vlasy jeho hlavu a prosila: „Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!“
Jdt 13:8 Potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu.
Jdt 13:9 Nato svalila jeho tělo z lůžka, sňala ze sloupů ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven. Holofernovu hlavu dala své komorné,
Jdt 13:10 která ji hodila do svého vaku na jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě. Když však prošly táborem, obešly ono údolí, vystoupily na betúlskou horu a došly k branám města .
Jdt 13:11 Už zdálky vyzvala Júdit strážce bran: „Otevřete, otevřete bránu! Bůh je s námi, náš Bůh, aby zase prokázal sílu v Izraeli a vládu nad nepřáteli. Tak to i dnes učinil.“
Jdt 13:12 Když muži města uslyšeli její hlas, spěšně sestoupili k bráně svého města a svolali starší města.
Jdt 13:13 Seběhli se všichni, malí i velcí, protože jim bylo nepochopitelné, že přišla. Otevřeli bránu, vpustili je, zapálili oheň, aby bylo vidět, a obstoupili je.
Jdt 13:14 Júdit k nim hlasitě zvolala: „Chvalte Boha, chvalte; chvalte Boha, že neodňal své milosrdenství od domu izraelského, ale této noci mou rukou rozdrtil naše nepřátele.“
Jdt 13:15 Nato vyňala hlavu z vaku, ukázala ji a pravila jim: „Hle, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrského vojska, a toto je ochranný závěs, za nímž ležel ve své opilosti; Hospodin ho usmrtil rukou ženy.
Jdt 13:16 Jakože živ je Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se dala, svou tváří jsem oklamala Holoferna a přivedla ho k záhubě, aniž se se mnou dopustil hříchu k mé poskvrně a hanbě.“
Jdt 13:17 Všechen lid velmi užasl. Sklonili se a klaněli se Bohu a jednomyslně zvolali: „Požehnaný jsi, náš Bože, že jsi dnes zničil nepřátele svého lidu!“
Jdt 13:18 Uzijáš jí řekl: „Buď požehnána, dcero, od Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi a požehnaný Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu předákovi našich nepřátel.
Jdt 13:19 Žes tak doufala v Boha , to nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu.
Jdt 13:20 Ať to Bůh obrátí k tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života, když bylo naše pokolení poníženo, ale zabránila jsi našemu pádu tím, že jsi v přímosti chodila před naším Bohem.“ Všechen lid dodal: „Staň se, staň se!“
Jdt 14:1 Júdit jim řekla: „Slyšte mne, bratři! Vezměte tuto hlavu a pověste ji na cimbuří svých hradeb.
Jdt 14:2 Až se ráno rozední a nad zemí vzejde slunce, vezměte každý své zbraně a všichni zdatní mužové vyjděte z města. Postavíte jim v čelo velitele, jako byste chtěli sestoupit do roviny proti přední hlídce Asyřanů, ale nesestoupíte.
Jdt 14:3 Oni se chopí své výzbroje, poběží do svého tábora a vzbudí velitele asyrského vojska. Ti se seběhnou k Holofernovu stanu, a když ho nenajdou, padne na ně strach a dají se před vámi na útěk.
Jdt 14:4 Vy i všichni obyvatelé izraelského území je pronásledujte a na jejich cestách je pobijte.
Jdt 14:5 Dříve však než to uděláte, zavolejte ke mně Achióra amónského, aby uviděl a poznal toho, kdo pohrdl domem izraelským a kdo ho poslal k nám jako na smrt.“
Jdt 14:6 Zavolali tedy Achióra z Uzijášova domu. Když přišel a uviděl Holofernovu hlavu v ruce jednoho muže ve shromáždění lidu, padl na tvář a ztratil vědomí.
Jdt 14:7 Když jej zvedli, padl Júditě k nohám, poklonil se před ní a řekl: „Požehnaná buď v každém stanu Judově i v každém pronárodu. Kdokoli uslyší tvé jméno, bude se třást strachem.
Jdt 14:8 Pověz mi však, co jsi učinila v těchto dnech.“ A Júdit mu pověděla uprostřed lidu všechno, co dělala ode dne, kdy odešla, až do té chvíle, kdy s nimi mluvila.
Jdt 14:9 Když skončila své vyprávění, lid se dal do hlasitého jásotu a radostně pokřikoval ve svém městě.
Jdt 14:10 Jakmile Achiór uviděl všechno, co Bůh Izraele učinil, pevně v něho uvěřil, dal obřezat své neobřezané tělo a byl připojen k izraelskému domu až do tohoto dne.
Jdt 14:11 Sotva nastalo jitro, pověsili Holofernovu hlavu na hradbu; všichni mužové se chopili svých zbraní a vyšli po četách ke stezkám do pohoří.
Jdt 14:12 Když je Asyřané spatřili, poslali zprávu svým vůdcům; oni zase šli ke svým velitelům, vojevůdcům a ke všem svým předákům.
Jdt 14:13 Dostavili se k Holofernovu stanu a řekli jeho správci: „Vzbuď našeho pána, protože ti otroci se odvážili sestoupit proti nám do boje; tak budou do posledního zahubeni!“
Jdt 14:14 Bagóas vešel a zaklepal na závěs ve stanu, protože se domníval, že jeho pán spí s Júditou.
Jdt 14:15 Když se mu nikdo neozýval, otevřel a vešel do ložnice. Tam ho našel mrtvého, jak leží na podnoži; jeho hlava byla uťata.
Jdt 14:16 Dal se do hlasitého křiku a s pláčem, kvílením a hrozným nářkem roztrhl své šaty.
Jdt 14:17 Pak vešel do stanu, v němž pobývala Júdit, ale nenašel ji. Vyběhl mezi lid a zvolal:
Jdt 14:18 „Ti otroci se zachovali proradně, jediná hebrejská žena zhanobila dům krále Nebúkadnesara; hle, Holofernés leží na zemi a nemá hlavu!“
Jdt 14:19 Když tato slova uslyšeli předáci asyrského vojska, roztrhli svá roucha. Velmi se zděsili a táborem se rozlehl převeliký křik a nářek.
Jdt 15:1 Když to uslyšeli ti, kdo byli ve stanech, užasli nad tím, co se stalo.
Jdt 15:2 Padla na ně hrůza a děs a nebylo člověka, který by ještě zůstal při svém druhovi. Rozprchli se jeden jako druhý a utíkali po všech cestách na rovině i v horách.
Jdt 15:3 I ti, kdo táboři
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 19. prosince, 2020
Kniha Judit
[zkr. = Jdt]
li v horách kolem Betúlie, se obrátili na útěk. Tu se na ně vrhli Izraelci, všichni jejich bojovníci.
Jdt 15:4 Uzijáš poslal posly do Baitomastaimu, do Béby, Chóby a Kóly, do celého izraelského území, aby rozhlásili, co se stalo, a aby se všichni vrhli na nepřátele a zničili je.
Jdt 15:5 Když to Izraelci uslyšeli, všichni do posledního muže je napadli a bili až do Chóby. Dostavili se rovněž lidé z Jeruzaléma a z celého pohoří, neboť i jim oznámili, co se stalo v táboře nepřátel. Také obyvatelé Gileádu a Galileje je přepadli mocným úderem, až se dostali k Damašku a k jeho hranicím.
Jdt 15:6 Ostatní obyvatelé Betúlie vpadli do tábora Asyřanů, vyplenili jej a získali bohatou kořist.
Jdt 15:7 Izraelci, kteří se vrátili z bitvy, se zmocnili toho, co zbylo. Také všechny vesnice a dvorce v horách i v rovině získaly velikou kořist; bylo toho převeliké množství.
Jdt 15:8 Přišel též velekněz Jójakím a rada izraelských starších, kteří bydleli v Jeruzalémě, aby spatřili dobrodiní, které učinil Hospodin Izraeli, a aby uviděli Júditu a pozdravili ji.
Jdt 15:9 Když k ní přišli, všichni jí jednomyslně dobrořečili a řekli jí: „Tys povznesením Jeruzaléma, tys velkou chloubou Izraele, tys velkou pýchou našeho pokolení.
Jdt 15:10 To všechno jsi vykonala svýma rukama, prokázala jsi dobro Izraeli a Bůh v tom našel zalíbení. Buď požehnána od Hospodina, Všemohoucího, na věčné časy!“ A všechen lid řekl: „Staň se!“
Jdt 15:11 Třicet dní se dělil lid o kořist z tábora. Júditě dali Holofernův stan a všechny stříbrné předměty i lehátka a nádobí a všechno jeho zařízení. Ona to přijala a naložila na svou mezkyni; pak zapřáhla své vozy a naskládala to na ně.
Jdt 15:12 Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji viděly, dobrořečily jí a daly se na její počest spolu do tance. Júdit nabrala do rukou ratolesti a dala je ženám, které byly s ní.
Jdt 15:13 Ověnčily se olivovými ratolestmi , ona i ty, které byly s ní, a Júdit šla v čele všeho lidu a vedla taneční rej všech žen. A všichni izraelští muži šli za nimi v plné zbroji, ověnčeni a s chvalozpěvem na rtech.
Jdt 15:14 Pak začala Júdit tuto píseň díkůvzdání před celým Izraelem a všechen lid s ní hlasitě zpíval tuto píseň chvály:
Jdt 16:1 Júdit zpívala: „Začněte chválit mého Boha při bubnech, zpívejte Hospodinu při cymbálech, zapějte mu žalm a chvalozpěv, vyvyšujte a vzývejte jeho jméno!
Jdt 16:2 Neboť Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám; z rukou těch, kdo mne pronásledují, mne vytrhl a přivedl do svého tábora uprostřed lidu.
Jdt 16:3 Přitáhl Ašúr z hor na severu, přitáhl s deseti tisíci svého vojska. Jejich množství zastavilo potoky, jejich jízda přikryla pahorky.
Jdt 16:4 Řekl, že mé území vypálí, mé jinochy že zahubí mečem, mé kojence že hodí na zem, moje nemluvňátka že dá za kořist, že uloupí mé panny.
Jdt 16:5 Hospodin, Všemohoucí, je však zničil rukou ženy.
Jdt 16:6 Jejich bohatýr nepadl rukou jinochů, neubili ho synové Titánů, nepostavili se proti němu obrovití giganti, to Júdit, dcera Merarího, jej zbavila sil krásou své tváře.
Jdt 16:7 Svlékla svůj vdovský šat pro vyvýšení trpících v Izraeli, pomazala si tvář vonnou mastí,
Jdt 16:8 vlasy sepjala čelenkou, vzala jemný šat, aby ho oklamala.
Jdt 16:9 Její opánky uchvátily jeho oko, její krása zaujala jeho duši – a meč pronikl jeho šíjí.
Jdt 16:10 Peršané se třásli před její odvahou, Médové se děsili její odhodlanosti.
Jdt 16:11 Kdysi moji pokoření kvílili, moji slabí byli zachváceni strachem a jati hrůzou; teď pozvedli svůj hlas – a nepřátelé se obrátili na útěk.
Jdt 16:12 Synové děveček je probodali; prokláli je jako děti přeběhlíků. Zhynuli zásahem šiku mého Pána.
Jdt 16:13 Budu zpívat svému Bohu novou píseň: Hospodine, veliký jsi a slavný, obdivuhodný v síle, nepřemožitelný!
Jdt 16:14 Tobě ať slouží všechno tvé stvoření, protože ty jsi řekl, a stalo se, poslal jsi svého ducha a on to vybudoval. Nikdo se nemůže postavit na odpor tvému hlasu.
Jdt 16:15 Hory i s vodami se v základech budou třást, jako vosk se rozplynou skály před tvou tváří, ale ty, kdo se tě bojí, obdaříš slitováním.
Jdt 16:16 Příliš málo je vše, co se obětuje jako libá vůně, za bezvýznamný máš všechen tuk ze zápalné oběti, avšak kdo se bojí Hospodina, bude velký vždycky!
Jdt 16:17 Běda pronárodům, povstanou-li proti mému pokolení! Hospodin, Všemohoucí, je potrestá v den soudu tím, že do jejich těl sešle oheň a červy. Budou úpět v bolestech na věky.“
Jdt 16:18 Jakmile přišli do Jeruzaléma, poklonili se Bohu, a když se lid očistil, přinesli své zápalné a dobrovolné oběti a dary.
Jdt 16:19 Júdit tam vystavila všechny Holofernovy předměty, které jí lid daroval; i ochranný závěs, který sama vzala z jeho ložnice, oddělila Bohu jako obětní dar .
Jdt 16:20 Lid se veselil v Jeruzalémě před svatyní po tři měsíce a Júdit zůstala s nimi.
Jdt 16:21 Po těch dnech odešel každý do svého dědictví a také Júdit odešla do Betúlie a zůstala při svém majetku. Byla ve své době slavná po celé zemi.
Jdt 16:22 Mnozí po ní zatoužili, ale žádný muž ji nepoznal po všechny dny jejího života ode dne, kdy zemřel její muž Menaše a byl připojen ke svému lidu.
Jdt 16:23 Dožila se velmi vysokého věku a dočkala se v domě svého muže stáří sto pěti let. Svou komornou propustila na svobodu. Když zemřela v Betúlii, pohřbili ji v jeskyni jejího muže Menašeho
Jdt 16:24 a izraelský dům pro ni truchlil sedm dní. Před svou smrtí rozdělila svůj majetek všem příbuzným Menašeho, svého muže, a příbuzným svého pokolení.
Jdt 16:25 Nikdo pak už nenaháněl strach Izraelcům ve dnech Júdity, ani dlouho po její smrti.
Kniha Sirachovcova
Sir 1:1 Všechna moudrost je od Hospodina a je s ním navěky.
Sir 1:2 Mořský písek a krůpěje deště a dny věčnosti kdo spočítá?
Sir 1:3 Výšku nebe a šíři země, propastnou hlubinu a moudrost kdo probádá?
Sir 1:4 Ze všeho první byla stvořena moudrost a rozumné poznání je od věčnosti.
Sir 1:5 Pramen moudrosti je slovo Boha na výsostech, její stezky, toť věčná přikázání.
Sir 1:6 Kořen moudrosti komu byl odhalen? A kdo poznal všechen její důvtip?
Sir 1:7 Znalost moudrosti komu byla zjevena? Její bohaté zkušenosti kdo pochopil?
Sir 1:8 Jen jediný je moudrý, ten, který budí velkou bázeň a sedí na svém trůnu.
Sir 1:9 Hospodin sám stvořil moudrost , pohlédl a rozdělil ji, vlil ji do všeho, co vytvořil,
Sir 1:10 aby byla s každým člověkem podle jeho štědrosti, a obdařil jí zvláště ty, kdo ho milují.
Sir 1:11 Bázeň před Hospodinem je slávou a chloubou, přináší veselí a věnčí jásotem.
Sir 1:12 Bázeň před Hospodinem oblažuje srdce, dává veselí, radost a dlouhý věk.
Sir 1:13 Tomu, kdo se bojí Hospodina, bude dobře v poslední chvíli, bude požehnán v den svého skonání.
Sir 1:14 Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti. Věrným byla darována již v matčině lůně.
Sir 1:15 Usídlila se na věky mezi lidmi a jejich potomstvem chce být věrně přijímána.
Sir 1:16 Bázeň před Hospodinem je naplněním moudrosti, ona opájí lidi svými plody.
Sir 1:17 Celý jejich dům naplňuje žádoucími věcmi a zásobárny tím, co z ní pochází.
Sir 1:18 Bázeň před Hospodinem je korunou moudrosti, působí pokoj a dává zdraví.
Sir 1:19 Hospodin pohlédl a rozdělil moudrost , vědění a rozumné poznání vylil jako déšť a vyvýšil slávu těch, kdo jí dosahují.
Sir 1:20 Bázeň před Hospodinem je kořenem moudrosti a dlouhý věk je její ratolestí.
Sir 1:21 Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy, je-li přítomná, odvrátí každý hněv.
Sir 1:22 Nespravedlivý hněv nebude možno ospravedlnit, náchylnost
k hněvu přivádí člověka k pádu.
Sir 1:23 Trpělivý vytrvá do příhodného času, potom ho Bůh opět obveselí.
Sir 1:24 Do příhodného času skryje svoje slova a rty mnohých rozhlásí jeho rozumnost.
Sir 1:25 V pokladech moudrosti jsou poučná podobenství, ale hříšníkovi se hnusí bohabojnost.
Sir 1:26 Dychtíš-li po moudrosti, zachovávej přikázání, a Hospodin tě jí obdaří.
Sir 1:27 Bázeň před Hospodinem je moudrost a vědění, ve věrnosti a mírnosti má Bůh zalíbení.
Sir 1:28 Nevzpírej se bázni před Hospodinem, ani k němu nepřistupuj s obojakým srdcem.
Sir 1:29 Ať se o tobě nemluví jako o pokrytci; dávej pozor na své rty.
Sir 1:30 Nepovyšuj se, abys nepadl a nepřivodil si hanbu, sic Hospodin odhalí, co skrýváš, a poníží tě ve shromáždění proto, žes nedospěl k bázni před Hospodinem a že tvé srdce bylo plné přetvářky.
Sir 2:1 Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení.
Sir 2:2 Drž na uzdě své srdce a buď vytrvalý a nejednej ukvapeně, když tě něco postihne.
Sir 2:3 Přilni k Hospodinu , neodvracej se od něho , abys nakonec dosáhl vyvýšení.
Sir 2:4 Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý.
Sir 2:5 Vždyť zlato se zkouší v ohni a lidé Bohu milí v peci pokoření.
Sir 2:6 Důvěřuj Bohu , on se tě ujme, choď cestou přímou a doufej v něho.
Sir 2:7 Kdo se bojíte Hospodina, čekejte na jeho milosrdenství a neuchylujte se od něho, abyste nepadli.
Sir 2:8 Kdo se bojíte Hospodina, důvěřujte mu a vaše odměna se neztratí.
Sir 2:9 Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v příchod dobrých věcí, věčného veselí a milosrdenství.
Sir 2:10 Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo důvěřoval Hospodinu a byl zahanben? Kdo setrvával v bázni před ním a byl opuštěn? Kdo ho vzýval a on ho opominul?
Sir 2:11 Vždyť Hospodin je plný slitování a milosrdný, odpouští hříchy a zachraňuje v čas soužení.
Sir 2:12 Běda však mdlým srdcím a rukám ochablým strachem i hříšníkovi,
který chodí po dvou stezkách.
Sir 2:13 Běda mdlobou ochablému srdci, že nevěří, proto se mu nedostane ochrany.
Sir 2:14 Běda vám, kteří jste ztratili vytrvalost: co uděláte, až vás Hospodin navštíví?
Sir 2:15 Kdo se bojí Hospodina, nebudou se vzpírat jeho slovům, kdo ho milují, budou se držet jeho cest.
Sir 2:16 Kdo se bojí Hospodina, budou usilovat o to, co jemu se líbí, kdo ho milují, budou naplněni jeho Zákonem.
Sir 2:17 Kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce, budou se před ním pokořovat:
Sir 2:18 „Chceme padnout do rukou Hospodinových, a nikoli do rukou lidí, neboť jaká je jeho velikost, takové je i jeho milosrdenství.“
Sir 3:1 Slyšte mne, děti, svého otce, a jednejte tak, abyste došly spásy.
Sir 3:2 Hospodin určil , aby si děti vážily otce, a zajistil matčino právo nad syny.
Sir 3:3 Kdo ctí otce, dočká se odpuštění svých hříchů,
Sir 3:4 a kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
Sir 3:5 Kdo ctí otce, dožije se radosti na dětech a v den, kdy se modlí, bude vyslyšen.
Sir 3:6 Kdo si váží otce, bude živ do vysokého věku. Kdo poslouchá Hospodina (:: otce, V), připraví odpočinek své matce,
Sir 3:7 bude sloužit svým rodičům jako svým pánům.
Sir 3:8 Cti svého otce skutkem i slovem, aby na tebe přišlo jeho požehnání.
Sir 3:9 Otcovo požehnání upevňuje domy dětí, matčino prokletí je vyvrací ze základů.
Sir 3:10 Nezískávej si vážnost na úkor cti svého otce, neboť zneuctění otce ti vážnost nepřinese.
Sir 3:11 Člověk získává vážnost, když je ctěn jeho otec; je-li matka v nevážnosti, je to potupa dětí.
Sir 3:12 Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří, nezarmucuj ho, dokud je živ.
Sir 3:13 Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle.
Sir 3:14 Milosrdenství k otci ti nebude zapomenuto, budeš mít záštitu proti hříchům.
Sir 3:15 Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení; tvé hříchy se rozplynou jako jinovatka pod slunečn
