Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle LukášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 26. září, 2018
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
Lk 7:50 A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"
Lk 8:1 Potom Ježíš porocházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků
Lk 8:2 a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů,
Lk 8:3 Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
Lk 8:4 Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
Lk 8:5 "Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.
Lk 8:6 Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
Lk 8:7 Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.
Lk 8:8 A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Lk 8:9 Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
Lk 8:10 On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Lk 8:11 Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
Lk 8:12 Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Lk 8:13 Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
Lk 8:14 Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Lk 8:15 Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.
Lk 8:16 Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
Lk 8:17 Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
Lk 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má."
Lk 8:19 Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup.
Lk 8:20 Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat."
Lk 8:21 On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."
Lk 8:22 Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: "Přeplavme se na druhý břeh jezera." Když odrazili od břehu
Lk 8:23 a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí.
Lk 8:24 Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
Lk 8:25 Řekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"
Lk 8:26 Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
Lk 8:27 Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
Lk 8:28 Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil."
Lk 8:29 Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
Lk 8:30 Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.
Lk 8:31 A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.
Lk 8:32 Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil.
Lk 8:33 Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkré srázu do jezera a utopilo se.
Lk 8:34 Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic.
Lk 8:35 Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.
Lk 8:36 Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli.
Lk 8:37 A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil.
Lk 8:38 Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu:
Lk 8:39 "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
Lk 8:40 Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.
Lk 8:41 Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,
Lk 8:42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.
Lk 8:43 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.
Lk 8:44 Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.
Lk 8:45 Ježíš řekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!"
Lk 8:46 Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla."
Lk 8:47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
Lk 8:48 On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji."
Lk 8:49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj."
Lk 8:50 Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna."
Lk 8:51 Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.
Lk 8:52 Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí."
Lk 8:53 Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.
Lk 8:54 On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!"
Lk 8:55 Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
Lk 8:56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
Lk 9:1 Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.
Lk 9:2 Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.
Lk 9:3 A řekl jim: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.
Lk 9:4 Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte.
Lk 9:5 A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim.
Lk 9:6 Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.
Lk 9:7 Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,
Lk 9:8 jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.
Lk 9:9 Herodes řekl: "Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?" A přál si ho vidět.
Lk 9:10 Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy.
Lk 9:11 Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
Lk 9:12 Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: "Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě."
Lk 9:13 On jim řekl: "Dejte jim jíst vy!" Řekli mu: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?"
Lk 9:14 Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Usaďte je ve skupinách asi po padesáti."
Lk 9:15 Učinili to a rozsadili je všechny.
Lk 9:16 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.
Lk 9:17 A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.
Lk 9:18 Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?"
Lk 9:19 Oni mu odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
Lk 9:20 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše."
Lk 9:21 On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim:
Lk 9:22 "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen."
Lk 9:23 Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.
Lk 9:24 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.
Lk 9:25 Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?
Lk 9:26 Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.
Lk 9:27 Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží."
Lk 9:28 Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.
Lk 9:29 A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo.
Lk 9:30 A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;
Lk 9:31 zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
Lk 9:32 Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.
Lk 9:33 V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví.
Lk 9:34 Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.
Lk 9:35 A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte."
Lk 9:36 Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.
Lk 9:37 Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.
Lk 9:38 A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;
Lk 9:39 hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.
Lk 9:40 Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli."
Lk 9:41 Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!"
Lk 9:42 Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.
Lk 9:43 Všichni užasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:
Lk 9:44 "Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí."
Lk 9:45 Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali,
Text bible pro den: Čtvrtek, 27. září, 2018
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk] ale báli se ho na to slovo zeptat.
Lk 9:46 Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
Lk 9:47 Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe
Lk 9:48 a řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
Lk 9:49 Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
Lk 9:50 Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
Lk 9:51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma
Lk 9:52 a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.
Lk 9:53 Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.
Lk 9:54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?"
Lk 9:55 Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha.
Lk 9:56 Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.
Lk 9:57 Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš."
Lk 9:58 Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil."
Lk 9:59 Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce."
Lk 9:60 Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží."
Lk 9:61 A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou."
Lk 9:62 Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."
Lk 10:1 Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.
Lk 10:2 Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.
Lk 10:3 Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
Lk 10:4 Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.
Lk 10:5 Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: 'Pokoj tomuto domu!'
Lk 10:6 A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.
Lk 10:7 V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť 'hoden je dělník své mzdy'! Nepřecházejte z domu do domu.
Lk 10:8 A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;
Lk 10:9 uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: 'Přiblížilo se k vám království Boží.'
Lk 10:10 Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
Lk 10:11 'Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží'.
Lk 10:12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.
Lk 10:13 Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.
Lk 10:14 Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.
Lk 10:15 A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!
Lk 10:16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal."
Lk 10:17 Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
Lk 10:18 Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.
Lk 10:19 Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.
Lk 10:20 Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."
Lk 10:21 V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.
Lk 10:22 Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit."
Lk 10:23 Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: "Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
Lk 10:24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli."
Lk 10:25 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Lk 10:26 Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"
Lk 10:27 On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'."
Lk 10:28 Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
Lk 10:29 Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
Lk 10:30 Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
Lk 10:31 Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
Lk 10:32 A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
Lk 10:33 Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;
Lk 10:34 přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
Lk 10:35 Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.'
Lk 10:36 Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
Lk 10:37 Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
Lk 10:38 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,
Lk 10:39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
Lk 10:40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"
Lk 10:41 Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
Lk 10:42 Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."
Lk 11:1 Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan."
Lk 11:2 Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Lk 11:3 Náš denní chléb nám dávej každého dne.
Lk 11:4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení 'ale vysvoboď nás od zlého.
Lk 11:5 Řekl jim: "Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: 'Příteli, půjč mi tři chleby,
Lk 11:6 protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.'
Lk 11:7 On mu zevnitř odpoví: 'Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.'
Lk 11:8 Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.
Lk 11:9 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
Lk 11:10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Lk 11:11 Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
Lk 11:12 Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
Lk 11:13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"
Lk 11:14 Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.
Lk 11:15 Někteří z nich však řekli: "Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů."
Lk 11:16 Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.
Lk 11:17 Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.
Lk 11:18 Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.
Lk 11:19 Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.
Lk 11:20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
Lk 11:21 Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.
Lk 11:22 Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.
Lk 11:23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
Lk 11:24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
Lk 11:25 Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.
Lk 11:26 Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky."
Lk 11:27 Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blaze té, která tě zrodila a odkojila!"
Lk 11:28 Ale on řekl: "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je."
Lk 11:29 Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.
Lk 11:30 Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
Lk 11:31 Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
Lk 11:32 Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.
Lk 11:33 Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.
Lk 11:34 Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.
Lk 11:35 Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.
Lk 11:36 Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září."
Lk 11:37 Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.
Lk 11:38 Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.
Lk 11:39 Ale Pán mu řekl: "Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.
Lk 11:40 Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?
Lk 11:41 Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.
Lk 11:42 Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
Lk 11:43 Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.
Lk 11:44 Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich."
Lk 11:45 Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: "Mistře, když toto
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 28. září, 2018
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
říkáš, urážíš také nás!"
Lk 11:46 On mu řekl: "I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
Lk 11:47 Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.
Lk 11:48 Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
Lk 11:49 Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,
Lk 11:50 aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,
Lk 11:51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.
Lk 11:52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili."
Lk 11:53 Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,
Lk 11:54 činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.
Lk 12:1 Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.
Lk 12:2 Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno.
Lk 12:3 Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.
Lk 12:4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.
Lk 12:5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!
Lk 12:6 Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.
Lk 12:7 Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.
Lk 12:8 Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.
Lk 12:9 Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.
Lk 12:10 Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.
Lk 12:11 Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete.
Lk 12:12 Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci."
Lk 12:13 Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví."
Lk 12:14 Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
Lk 12:15 A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má."
Lk 12:16 Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.
Lk 12:17 Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?'
Lk 12:18 Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby
Lk 12:19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.'
Lk 12:20 Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
Lk 12:21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem."
Lk 12:22 Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.
Lk 12:23 Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.
Lk 12:24 Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!
Lk 12:25 Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
Lk 12:26 Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?
Lk 12:27 Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
Lk 12:28 Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!
Lk 12:29 A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
Lk 12:30 Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.
Lk 12:31 Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.
Lk 12:32 Nebijte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
Lk 12:33 Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí.
Lk 12:34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Lk 12:35 Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
Lk 12:36 Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.
Lk 12:37 Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.
Lk 12:38 Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.
Lk 12:39 Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.
Lk 12:40 I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."
Lk 12:41 Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
Lk 12:42 On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?
Lk 12:43 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Lk 12:44 Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Lk 12:45 Když si pak onen služebník řekne: 'Můj pán dlouho nejde' a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
Lk 12:46 tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.
Lk 12:47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.
Lk 12:48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
Lk 12:49 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!
Lk 12:50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
Lk 12:51 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!
Lk 12:52 Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem,
Lk 12:53 budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
Lk 12:54 Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: 'Přijde déšť' - bývá tak;
Lk 12:55 a vane-li jižní vítr, říkáte: 'Bude vedro' - a bývá.
Lk 12:56 Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?
Lk 12:57 Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
Lk 12:58 Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.
Lk 12:59 Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."
Lk 13:1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
Lk 13:2 On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?"
Lk 13:3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
Lk 13:4 Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
Lk 13:5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."
Lk 13:6 Potom jim pověděl toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.
Lk 13:7 Řekl vinaři: 'Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?'
Lk 13:8 On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím.
Lk 13:9 Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'."
Lk 13:10 V sobotu učil v jedné synagóze.
Lk 13:11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
Lk 13:12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce;
Lk 13:13 ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
Lk 13:14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."
Lk 13:15 Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
Lk 13:16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?"
Lk 13:17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.
Lk 13:18 Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?
Lk 13:19 Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích."
Lk 13:20 A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království?
Lk 13:21 Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí."
Lk 13:22 Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.
Lk 13:23 Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl:
Lk 13:24 "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
Lk 13:25 Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: 'Pane, otevři nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!'
Lk 13:26 Pak budete říkat: 'Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!'
Lk 13:27 On však odpoví: 'Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.'
Lk 13:28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.
Lk 13:29 A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.
Lk 13:30 Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."
Lk 13:31 V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít."
Lk 13:32 On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle.
Lk 13:33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém."
Lk 13:34 "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!
Lk 13:35 Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."
Lk 14:1 Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.
Lk 14:2 Tu se před ní
