Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle JanaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 8. října, 2018
Evangelium podle Jana
[zkr. = Jan]
Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
Jan 12:31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."
Jan 12:33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jan 12:34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"
Jan 12:35 Ježíš jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
Jan 12:36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
Jan 12:37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
Jan 12:38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: 'Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'
Jan 12:39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
Jan 12:40 'Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.'
Jan 12:41 Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
Jan 12:42 Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
Jan 12:43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
Jan 12:44 Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
Jan 12:45 A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
Jan 12:46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
Jan 12:47 Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
Jan 12:48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
Jan 12:49 Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
Jan 12:50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."
Jan 13:1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
Jan 13:2 Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,
Jan 13:3 Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
Jan 13:4 odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
Jan 13:5 pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.
Jan 13:6 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
Jan 13:7 Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
Jan 13:8 Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
Jan 13:9 Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"
Jan 13:10 Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
Jan 13:11 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.
Jan 13:12 Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil?
Jan 13:13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
Jan 13:14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Jan 13:15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Jan 13:16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
Jan 13:17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Jan 13:18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: 'Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.'
Jan 13:19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.
Jan 13:20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.
Jan 13:21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: "Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí."
Jan 13:22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.
Jan 13:23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.
Jan 13:24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: "Zeptej se, o kom to mluví!"
Jan 13:25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: "Pane, kdo to je?"
Jan 13:26 Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.
Jan 13:27 Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!"
Jan 13:28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.
Jan 13:29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.
Jan 13:30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.
Jan 13:31 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;
Jan 13:32 Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.
Jan 13:33 Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.
Jan 13:34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.
Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
Jan 13:36 Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam odcházíš?" Ježíš odpověděl: "Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později."
Jan 13:37 Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím."
Jan 13:38 Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
Jan 14:1 "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
Jan 14:2 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.
Jan 14:3 A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
Jan 14:4 A cestu, kam jdu, znáte."
Jan 14:5 Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"
Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 14:7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli."
Jan 14:8 Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
Jan 14:9 Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
Jan 14:10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
Jan 14:11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
Jan 14:12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
Jan 14:13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
Jan 14:14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
Jan 14:15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;
Jan 14:16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -
Jan 14:17 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.
Jan 14:18 Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.
Jan 14:19 Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.
Jan 14:20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.
Jan 14:21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat."
Jan 14:22 Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?"
Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Jan 14:24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
Jan 14:25 Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
Jan 14:26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
Jan 14:27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!
Jan 14:28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.
Jan 14:29 Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.
Jan 14:31 Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. - Vstaňte, pojďme odtud!"
Jan 15:1 "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
Jan 15:2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
Jan 15:3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
Jan 15:4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.
Jan 15:5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
Jan 15:6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
Jan 15:7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Jan 15:8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
Jan 15:9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Jan 15:10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
Jan 15:11 To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."
Jan 15:12 "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Jan 15:14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
Jan 15:15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Jan 15:16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
Jan 15:17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
Jan 15:18 Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.
Jan 15:19 Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
Jan 15:20 Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.
Jan 15:21 Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,kter
Text bible pro den: Úterý, 9. října, 2018
Evangelium podle Jana
[zkr. = Jan] mě poslal.
Jan 15:22 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.
Jan 15:23 Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
Jan 15:24 Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.
Jan 15:25 To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'.
Jan 15:26 Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
Jan 15:27 Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
Jan 16:1 To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.
Jan 16:2 Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.
Jan 16:3 To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.
Jan 16:4 Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina." "Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.
Jan 16:5 Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš?
Jan 16:6 Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.
Jan 16:7 Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
Jan 16:8 On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
Jan 16:9 Hřích v tom, že ve mne nevěří;
Jan 16:10 spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
Jan 16:11 soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
Jan 16:12 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.
Jan 16:13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
Jan 16:14 On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Jan 16:15 Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Jan 16:16 Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte."
Jan 16:17 Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: "Co znamenají slova 'zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte' a 'odcházím k Otci'?"
Jan 16:18 Říkali: "Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví."
Jan 16:19 Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte?
Jan 16:20 Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.
Jan 16:21 Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.
Jan 16:22 I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.
Jan 16:23 V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.
Jan 16:24 Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
Jan 16:25 To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.
Jan 16:26 V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;
Jan 16:27 vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
Jan 16:28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci."
Jan 16:29 Jeho učedníci mu řekli: "Nyní mluvíš přímo a bez obrazů.
Jan 16:30 Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha."
Jan 16:31 Ježíš jim odpověděl: "Teď věříte?
Jan 16:32 Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.
Jan 16:33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.
Jan 17:1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
Jan 17:2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.
Jan 17:4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
Jan 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.
Jan 17:6 Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.
Jan 17:7 Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;
Jan 17:8 neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
Jan 17:9 Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;
Jan 17:10 a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.
Jan 17:11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.
Jan 17:12 Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.
Jan 17:13 Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
Jan 17:14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Jan 17:15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.
Jan 17:16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.
Jan 17:18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.
Jan 17:19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.
Jan 17:20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;
Jan 17:21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
Jan 17:22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
Jan 17:23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
Jan 17:24 Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.
Jan 17:25 Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.
Jan 17:26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."
Jan 18:1 Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.
Jan 18:2 Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval.
Jan 18:3 Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.
Jan 18:4 Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?"
Jan 18:5 Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.
Jan 18:6 Jakmile jim řekl 'to jsem já', couvli a padli na zem.
Jan 18:7 Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského."
Jan 18:8 Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."
Jan 18:9 Tak se mělo naplnit slovo: 'Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.'
Jan 18:10 Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.
Jan 18:11 Ježíš řekl Petrovi: "Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?"
Jan 18:12 Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.
Jan 18:13 Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
Jan 18:14 Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
Jan 18:15 Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu.
Jan 18:16 Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř.
Jan 18:17 Tu řekla služka vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím."
Jan 18:18 Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.
Jan 18:19 Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
Jan 18:20 Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.
Jan 18:21 Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl."
Jan 18:22 Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?"
Jan 18:23 Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?"
Jan 18:24 Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi.
Jan 18:25 Šimon Petr stál ještě u ohně a zahříval se. Řekli mu: "Nejsi i ty z jeho učedníků?" On to zapřel: "Nejsem."
Jan 18:26 Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: "Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?"
Jan 18:27 Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout.
Jan 18:28 Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
Jan 18:29 Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?"
Jan 18:30 Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali."
Jan 18:31 Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit."
Jan 18:32 To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Jan 18:33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?"
Jan 18:34 Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?"
Jan 18:35 Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?"
Jan 18:36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud."
Jan 18:37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Jan 18:38 Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.
Jan 18:39 Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále."
Jan 18:40 Na to se dali do křiku: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl vzbouřenec.
Jan 19:1 Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.
Jan 19:2 Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť.
Jan 19:3 Pak před něho předstupovali a říkali:
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 10. října, 2018
Evangelium podle Jana
[zkr. = Jan]
"Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje.
Jan 19:4 Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu."
Jan 19:5 Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!"
Jan 19:6 Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" Pilát jim řekl: "Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám."
Jan 19:7 Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího."
Jan 19:8 Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
Jan 19:9 Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
Jan 19:10 Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?"
Jan 19:11 Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."
Jan 19:12 Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři."
Jan 19:13 Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném 'Na dláždění', hebrejsky Gabbatha.
Jan 19:14 Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: "Hle, váš král!"
Jan 19:15 Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře."
Jan 19:16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
Jan 19:17 Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.
Jan 19:18 Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.
Jan 19:19 Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.
Jan 19:20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
Jan 19:21 Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát 'židovský král', nýbrž 'vydával se za židovského krále'."
Jan 19:22 Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."
Jan 19:23 Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný.
Jan 19:24 Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli.
Jan 19:25 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
Jan 19:26 Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!"
Jan 19:27 Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Jan 19:28 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním."
Jan 19:29 Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
Jan 19:30 Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal.
Jan 19:31 Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže.
Jan 19:32 Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.
Jan 19:33 Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali,
Jan 19:34 ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.
Jan 19:35 A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
Jan 19:36 Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost mu nebude zlomena'.
Jan 19:37 A na jiném místě Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.'
Jan 19:38 Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.
Jan 19:39 Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe.
Jan 19:40 Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.
Jan 19:41 V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.
Jan 19:42 Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.
Jan 20:1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.
Jan 20:2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili."
Jan 20:3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.
Jan 20:4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.
Jan 20:5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.
Jan 20:6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,
Jan 20:7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.
Jan 20:8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.
Jan 20:9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
Jan 20:10 Oba učedníci se pak vrátili domů.
Jan 20:11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
Jan 20:12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
Jan 20:13 Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili."
Jan 20:14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
Jan 20:15 Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu."
Jan 20:16 Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'.
Jan 20:17 Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu."
Jan 20:18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."
Jan 20:19 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."
Jan 20:20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
Jan 20:21 Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
Jan 20:22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.
Jan 20:23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Jan 20:24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
Jan 20:25 Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
Jan 20:26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."
Jan 20:27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
Jan 20:28 Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh."
Jan 20:29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
Jan 20:30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
Jan 20:31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Jan 21:1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského.
Jan 21:2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
Jan 21:3 Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
Jan 21:4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Jan 21:5 Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme."
Jan 21:6 Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Jan 21:7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.
Jan 21:8 Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.
Jan 21:9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
Jan 21:10 Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!"
Jan 21:11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
Jan 21:12 Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán.
Jan 21:13 Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.
Jan 21:14 To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
Jan 21:15 Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky."
Jan 21:16 Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!"
Jan 21:17 Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!
Jan 21:18 Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš."
Jan 21:19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!"
Jan 21:20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy dotázal: "Pane, kdo tě zrazuje?"
Jan 21:21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?"
Jan 21:22 Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!"
Jan 21:23 Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc."
Jan 21:24 To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.
Jan 21:25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.
Skutky apoštolů
Sk 1:1 První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
Sk 1:2 až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;
Sk 1:3 jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a
