Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 19. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
přijde, až ponese snopy.
Žl 127:1 Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Žl 127:2 Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
Žl 127:3 Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
Žl 127:4 Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
Žl 127:5 Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.
Žl 128:1 Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
Žl 128:2 Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
Žl 128:3 Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
Žl 128:4 Hle, jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.
Žl 128:5 Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
Žl 128:6 abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!
Žl 129:1 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali - Izrael ať řekne -,
Žl 129:2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.
Žl 129:3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.
Žl 129:4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
Žl 129:5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
Žl 129:6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
Žl 129:7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
Žl 129:8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: "Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu."
Žl 130:1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Žl 130:2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Žl 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Žl 130:4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Žl 130:5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Žl 130:6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Žl 130:7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
Žl 130:8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
Žl 131:1 Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
Žl 131:2 nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Žl 131:3 Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.
Žl 132:1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
Žl 132:2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
Žl 132:3 "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
Žl 132:4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
Žl 132:5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!"
Žl 132:6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Žl 132:7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Žl 132:8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Žl 132:9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Žl 132:10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Žl 132:11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Žl 132:12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu."
Žl 132:13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
Žl 132:14 "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Žl 132:15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Žl 132:16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Žl 132:17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Žl 132:18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit."
Žl 133:1 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!
Žl 133:2 Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha.
Žl 133:3 Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.
Žl 134:1 Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.
Žl 134:2 Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!
Žl 134:3 Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.
Žl 135:1 Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,
Žl 135:2 kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.
Žl 135:3 Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.
Žl 135:4 Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.
Žl 135:5 Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.
Žl 135:6 Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.
Žl 135:7 Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
Žl 135:8
Kniha Přísloví
Přorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.
Žl 135:9 Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.
Žl 135:10 Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,
Žl 135:11 krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.
Žl 135:12 Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.
Žl 135:13 Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.
Žl 135:14 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.
Žl 135:15 Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 135:16 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.
Žl 135:17 Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.
Žl 135:18 Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 135:19 Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.
Žl 135:20 Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
Žl 135:21 Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.
Žl 136:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:2 Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:3 Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:4 Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:5 Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:6 Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:7 Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:9 Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:10 Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:11 A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:12 Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:13 On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:14 A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:15 Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:16 Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:17 Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:18 Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:19 Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:20 A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:21 Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:22 Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:23 Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:24 A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 136:26 Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.
Žl 137:1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
Žl 137:2 Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
Žl 137:3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
Žl 137:4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
Žl 137:5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
Žl 137:6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
Žl 137:7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"
Žl 137:8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
Žl 137:9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.
Žl 138:1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
Žl 138:2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
Žl 138:3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
Žl 138:4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
Žl 138:5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
Žl 138:6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
Žl 138:7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Žl 138:8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!
Žl 139:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Žl 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Žl 139:3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Žl 139:4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Žl 139:5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Žl 139:6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Žl 139:7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Žl 139:8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
Žl 139:9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
Žl 139:10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Žl 139:11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žl 139:12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Žl 139:13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
Žl 139:14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
Žl 139:15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.
Žl 139:16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.
Žl 139:17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,<
Text bible pro den: Čtvrtek, 20. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] br>Žl 139:18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
Žl 139:19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!
Žl 139:20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.
Žl 139:21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?
Žl 139:22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.
Žl 139:23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
Žl 139:24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Žl 140:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 140:2 Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku,
Žl 140:3 proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům,
Žl 140:4 jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije.
Žl 140:5 Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy.
Žl 140:6 Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.
Žl 140:7 Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine.
Žl 140:8 Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy.
Žl 140:9 Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná.
Žl 140:10 Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily.
Žl 140:11 Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali.
Žl 140:12 Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza.
Žl 140:13 Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo.
Žl 140:14 Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!
Žl 141:1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!
Žl 141:2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.
Žl 141:3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,
Žl 141:4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.
Žl 141:5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.
Žl 141:6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.
Žl 141:7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.
Žl 141:8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,
Žl 141:9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!
Žl 141:10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Žl 142:1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.
Žl 142:2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,
Žl 142:3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.
Žl 142:4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.
Žl 142:5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.
Žl 142:6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!
Žl 142:7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.
Žl 142:8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
Žl 143:1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.
Žl 143:2 Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.
Žl 143:3 Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.
Žl 143:4 Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.
Žl 143:5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,
Žl 143:6 rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
Žl 143:7 Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.
Žl 143:8 Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.
Žl 143:9 Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.
Žl 143:10 Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
Žl 143:11 Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,
Žl 143:12 ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!
Žl 144:1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!
Žl 144:2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.
Žl 144:3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?
Žl 144:4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.
Žl 144:5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.
Žl 144:6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek,
Žl 144:7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!
Žl 144:8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!
Žl 144:9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.
Žl 144:10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,
Žl 144:11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.
Žl 144:12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.
Žl 144:13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,
Žl 144:14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích.
Žl 144:15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!
Žl 145:1 Chvalozpěv Davidův. Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy.
Žl 145:2 Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy.
Žl 145:3 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
Žl 145:4 Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.
Žl 145:5 Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.
Žl 145:6 Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.
Žl 145:7 Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.
Žl 145:8 Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.
Žl 145:9 Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
Žl 145:10 Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí,
Žl 145:11 ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle,
Žl 145:12 aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého.
Žl 145:13 Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.
Žl 145:14 Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje.
Žl 145:15 Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm,
Žl 145:16 otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.
Žl 145:17 Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích.
Žl 145:18 Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.
Žl 145:19 Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je.
Žl 145:20 Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje.
Žl 145:21 Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.
Žl 146:1 Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
Žl 146:2 Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
Žl 146:3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
Žl 146:4 Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
Žl 146:5 Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
Žl 146:6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.
Žl 146:7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
Žl 146:8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
Žl 146:9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
Žl 146:10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Žl 147:1 Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.
Žl 147:2 Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,
Žl 147:3 uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.
Žl 147:4 On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.
Žl 147:5 Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.
Žl 147:6 Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.
Žl 147:7 Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře,
Žl 147:8 tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,
Žl 147:9 tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
Žl 147:10 Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.
Žl 147:11 Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.
Žl 147:12 Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!
Žl 147:13 On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.
Žl 147:14 Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.
Žl 147:15 Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.
Žl 147:16 Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.
Žl 147:17 Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?
Žl 147:18 Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.
Žl 147:19 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.
Žl 147:20 Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.
Žl 148:1 Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
Žl 148:2 Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Žl 148:3 Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Žl 148:4 Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
Žl 148:5 chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
Žl 148:6 on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
Žl 148:7 Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
Žl 148:8 oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
Žl 148:9 horstva a všech
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 21. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
ny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
Žl 148:10 zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
Žl 148:11 králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
Žl 148:12 jinoši i panny, starci i mladí.
Žl 148:13 Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
Žl 148:14 Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.
Žl 149:1 Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!
Žl 149:2 Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,
Žl 149:3 ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.
Žl 149:4 Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.
Žl 149:5 Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.
Žl 149:6 Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,
Žl 149:7 aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech,
Žl 149:8 aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti,
Žl 149:9 aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.
Žl 150:1 Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,
Žl 150:2 chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!
Žl 150:3 Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou,
Žl 150:4 chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou,
Žl 150:5 chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!
Žl 150:6 Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.
Kniha Přísloví
Př 1:1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
Př 1:2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
Př 1:3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
Př 1:4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
Př 1:5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
Př 1:6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
Př 1:7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
Př 1:8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
Př 1:9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
Př 1:10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
Př 1:11 Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
Př 1:12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
Př 1:13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
Př 1:14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" -
Př 1:15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
Př 1:16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
Př 1:17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
Př 1:18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
Př 1:19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
Př 1:20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
Př 1:21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
Př 1:22 "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
Př 1:23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
Př 1:24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
Př 1:25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
Př 1:26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
Př 1:27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
Př 1:28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
Př 1:29 Protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
Př 1:30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
Př 1:31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
Př 1:32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
Př 1:33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."
Př 2:1 Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
Př 2:2 abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
Př 2:3 jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
Př 2:4 budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
Př 2:5 tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
Př 2:6 Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
Př 2:7
Př přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
Př 2:8 chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
Př 2:9 Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
Př 2:10 Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
Př 2:11 Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
Př 2:12 Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
Př 2:13 před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
Př 2:14 kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
Př 2:15 jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
Př 2:16 Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
Př 2:17 která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
Př 2:18 Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
Př 2:19 Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
Př 2:20 Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
Př 2:21 Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
Př 2:22 Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.
Př 3:1 Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
Př 3:2 Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
Př 3:3 Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
Př 3:4 Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
Př 3:5 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
Př 3:6 Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
Př 3:7 Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
Př 3:8 To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
Př 3:9 Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
Př 3:10 Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.
Př 3:11 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
Př 3:12 Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
Př 3:13 Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
Př 3:14 Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
Př 3:15 Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
Př 3:16 V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
Př 3:17 Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
Př 3:18 Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
Př 3:19 Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
Př 3:20 propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
Př 3:21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
Př 3:22 To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
Př 3:23 Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
Př 3:24 Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
Př 3:25 Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
Př 3:26 Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
Př 3:27 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
Př 3:28 Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra", když to máš s sebou.
Př 3:29 Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
Př 3:30 S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
Př 3:31 Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
Př 3:32 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
Př 3:33 Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
Př 3:34 Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
Př 3:35 Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.
Př 4:1 Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
Př 4:2 Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
Př 4:3 Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
Př 4:4 on mě vyučoval, říkával mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
Př 4:5 Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
Př 4:6 Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
Př 4:7 Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
Př 4:8 Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
Př 4:9 Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
Př 4:10 Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
Př 4:11 Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
Př 4:12 Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
Př 4:13 Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
Př 4:14 Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
Př 4:15 Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
Př 4:16 Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
Př 4:17 Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
Př 4:18 Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
Př 4:19 Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
Př 4:20 Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
Př 4:21 Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
Př 4:22 Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
Př 4:23 Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
Př 4:24 Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
Př 4:25 Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
Př 4:26 Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
Př 4:27 Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.
Př 5:1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
Př 5:2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
Př 5:3 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
Př 5:4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
Př 5:5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
Př 5:6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
Př 5:7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
Př 5:8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
Př