Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha proroka IzaiášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 17. července, 2019
Kniha proroka Izaiáše
[zkr. = Iz]
milovala jsi jejich lože, zírala jsi na znamení údu.
Iz 57:9 Mrhala jsi olejem pro Meleka, hýřila jsi svými mastmi, dodaleka vysílalas posly, snižovala ses až do podsvětí.
Iz 57:10 Znavila ses množstvím svých cest, a neřeklas: »Nemá to význam.« Ve znamení údu jsi nalézala život, proto ses necítila vyčerpána.
Iz 57:11 Koho ses polekala a koho se bojíš, že tolik lžeš? Na mne sis ani nevzpomněla, k srdci sis to nebrala. Jen proto, že jsem byl příliš dlouho zticha, nemáš přede mnou bázeň.
Iz 57:12 Uvedu ve známost tvoji spravedlnost a tvé činy! Nic ti neprospějí.
Iz 57:13 Až budeš křičet, ať si tě tvá sbírka bohů vysvobodí! Všechny je odnese vítr, odvane je vánek. Ale ten, kdo se utíká ke mně, dostane do dědictví zemi, do vlastnictví moji svatou horu."
Iz 57:14 Řekne: "Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!"
Iz 57:15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: "Přebývám ve vyvýšennosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných.
Iz 57:16 Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám.
Iz 57:17 Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce.
Iz 57:18 Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlíš.
Iz 57:19 Stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej.
Iz 57:20 Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal.
Iz 57:21 Nemají pokoj svévolníci," praví můj Bůh.
Iz 58:1 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.
Iz 58:2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.
Iz 58:3 »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.
Iz 58:4 Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině.
Iz 58:5 Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?
Iz 58:6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?
Iz 58:7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?
Iz 58:8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.
Iz 58:9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova,
Iz 58:10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne."
Iz 58:11 Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.
Iz 58:12 Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.
Iz 58:13 Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči,
Iz 58:14 tu nalezneš rozkoš v Hospodinu "a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa.
Iz 59:1 Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel.
Iz 59:2 Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.
Iz 59:3 Vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti.
Iz 59:4 Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti.
Iz 59:5 Vyseděli baziliščí vejce, snují pavoučí vlákna. Kdo by jejich vejce pozřel, zemře, rozšlápne-li se, vyklouzne zmije.
Iz 59:6 Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí. Jejich činy jsou jen ničemnosti, na dlaních jim lpí násilné skutky.
Iz 59:7 Jejich nohy pádí za zlem, spěchají prolévat nevinnou krev. Zamýšlejí samé ničemnosti, na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza.
Iz 59:8 Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi ubírá, nepozná pokoj.
Iz 59:9 Proto se vzdálilo od nás právo, nedosahuje k nám spravedlnost. Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru.
Iz 59:10 Ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví.
Iz 59:11 Hned všichni mručíme jako medvědi, hned zase lkáme jako holubice. Čekáme na právo, ale žádné tu není, na spásu, a ta se vzdálila od nás.
Iz 59:12 Četné jsou naše nevěrnosti vůči tobě a naše hříchy svědčí proti nám, naše nevěrnosti se nás drží, známe svoje nepravosti:
Iz 59:13 nevěrnost a zapírání Hospodina, odklon od našeho Boha, řeči o útisku, odpadnutí, v srdci nápady a úvahy o klamných věcech.
Iz 59:14 Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí někde v dáli, pravda klopýtá po náměstí, a co je správné, nemůže vstoupit.
Iz 59:15 Pravda vyprchala, kořistí stane se ten, kdo se varuje zlého. Hospodin to však vidí a je zlé v jeho očích, že není žádného práva.
Iz 59:16 Vidí, že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne. Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost.
Iz 59:17 Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy, oděl se rouchem pomsty, jako pláštěm zahalil se rozhorlením.
Iz 59:18 Podle vykonaných skutků odplatí svým protivníkům rozhořčením, svým nepřátelům za to, co páchali, ostrovům odplatí za spáchané skutky.
Iz 59:19 I budou se bát Hospodinova jména na západě a jeho slávy na východu slunce, neboť se přivalí jako dravá řeka, kterou Hospodinův vítr žene vpřed.
Iz 59:20 Vykupitel přijde k Sijónu, k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrnosti, je výrok Hospodinův.
Iz 59:21 "Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu, praví Hospodin: Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky," praví Hospodin.
Iz 60:1 "Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.
Iz 60:2 Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.
Iz 60:3 K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.
Iz 60:4 Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány.
Iz 60:5 Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů.
Iz 60:6 Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.
Iz 60:7 K tobě se shromáždí všechny ovce z Kédaru, nebajótští berani ti budou k službám; budou přinášeni na můj oltář k mému zalíbení, oslavím dům své slávy.
Iz 60:8 Kdože jsou ti, kteří přilétají jako oblak? Jako holubice ke svým děrám?
Iz 60:9 Ke mně s nadějí vzhlížejí ostrovy a zámořské lodě už zdávna, aby tvé syny přivezly zdaleka a s nimi jejich stříbro a zlato pro jméno Hospodina, tvého Boha, pro Svatého, Boha Izraele, který tě oslavil.
Iz 60:10 Cizinci vystavějí tvé hradby a jejich králové ti budou k službám. Bil jsem tě ve svém rozlícení, se zalíbením se však nad tebou slitovávám.
Iz 60:11 Tvé brány budou neustále otevřené, nebudou zavírány ve dne ani v noci, aby k tobě mohly přijít pronárody se svým bohatstvím a přivést i své krále.
Iz 60:12 Pronárod a království, jež by ti nesloužily, zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze.
Iz 60:13 Přijde k tobě sláva Libanónu, cypřiš spolu s platanem a zimostrázem, aby oslavily místo mé svatyně; chci uctít podnož svých nohou.
Iz 60:14 Zkroušeni přijdou k tobě synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se budou kořit všichni, kteří tě znevažovali; nazvou tě »Město Hospodinovo«, »Sijón Svatého, Boha Izraele«."
Iz 60:15 "Místo toho, abys bylo dále opuštěné, nenáviděné a bez poutníka, dám ti důstojnost navěky a veselí po všechna pokolení.
Iz 60:16 Budeš sát mléko pronárodů, budeš sát z královských prsů. Poznáš, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel, tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.
Iz 60:17 Místo bronzu přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro, místo dřeva bronz a místo kamení železo. Za dohlížitele ti dám pokoj a za poháněče spravedlnost.
Iz 60:18 Nikdy už nebude slýcháno o násilí ve tvé zemi, o zhoubě a zkáze na tvém území. Své hradby budeš nazývat »Spása« a své brány »Chvála«.
Iz 60:19 Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou.
Iz 60:20 Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny tvého smutku skončily.
Iz 60:21 Tvůj lid, všichni budou spravedliví, navěky obdrží do vlastnictví zemi, oni, výhonek z mé sadby, dílo mých rukou k mé oslavě.
Iz 60:22 Z nejmenšího jich bude tisíc, z nejnepatrnějšího mocný národ. Já jsem Hospodin, vykonám to spěšně, v pravý čas."
Iz 61:1 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění,
Iz 61:2 vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící,
Iz 61:3 pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je "Stromy spravedlnosti" a "Sadba Hospodinova" k jeho oslavě.
Iz 61:4 Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města, zpustošená po celá pokolení.
Iz 61:5 Stanou zde cizáci a budou vám pást ovce, synové ciziny budou vašimi rolníky a vinaři.
Iz 61:6 Vy pak budete nazýváni "Hospodinovi kněží", bude se vám říkat "Sluhové našeho Boha". Budete užívat bohatství pronárodů a honosit se jejich slávou.
Iz 61:7 Za svou dvojí ostudu a hanbu bude nad svým podílem lid plesat, dvojí dědictví obdrží v své zemi, budou mít věčně radost.
Iz 61:8 "Neboť já Hospodin miluji právo, při zápalné oběti nenávidím vydírání. Jejich výdělek jim předám věrně a uzavřu s nimi smlouvu věčnou.
Iz 61:9 Jejich potomstvo bude známé mezi pronárody a jejich potomci uprost
Text bible pro den: Čtvrtek, 18. července, 2019
Kniha proroka Izaiáše
[zkr. = Iz] řed národů. Všichni, kdo je spatří, rozpoznají na nich, že oni jsou to potomstvo, jemuž Hospodin žehná."
Iz 61:10 Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky.
Iz 61:11 Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody.
Iz 62:1 Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása.
Iz 62:2 Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa.
Iz 62:3 Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha.
Iz 62:4 Už nikdy o tobě neřeknou: "Opuštěná". A nikdy o tvé zemi neřeknou: "Zpustošená". Budou tě nazývat: "Oblíbená" a tvou zemi: "Vdaná", protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala.
Iz 62:5 Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.
Iz 62:6 Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!
Iz 62:7 Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.
Iz 62:8 Hospodin přisáhl svou pravicí, svou mocnou paží: "Už nikdy nedám tvé obilí za pokrm nepřátelům, už nikdy nebudou pít synové ciziny tvůj mošt, pro který jsi namáhavě pracovala.
Iz 62:9 Co kdo sklidí, bude též jíst a bude chválit Hospodina, a kdo budou sbírat hrozny, budou z nich pít víno na mých svatých nádvořích."
Iz 62:10 Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy!
Iz 62:11 Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: "Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!" Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.
Iz 62:12 Nazvou je "Lid svatý", "Hospodinovi vykoupení". A tebe nazvou "Vyhledávaná", "Město neopuštěné".
Iz 63:1 Kdo to přichází z Edómu, kdo v rouchu rudém jde z Bosry? Kdo je ten v úboru velebném, hrdě kráčející ve své velké síle? "Já, který právem vyhlašuji, že na vítězství stačím."
Iz 63:2 Proč je tvůj úbor krvavě zbarven a tvé roucho jak toho, jenž v lisu šlape?
Iz 63:3 "Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z národů se mnou nebyl. Rozhněván jsem po nich šlapal, rozšlapal jsem je v svém rozhořčení, až šťáva z nich mi roucho postříkala, poskvrnil jsem si celý oděv.
Iz 63:4 Den pomsty měl jsem v srdci, nastalo milostivé léto pro vykoupené.
Iz 63:5 Rozhlédl jsem se, ale nebylo pomocníka, užasl jsem, opora žádná. K vítězství mi dopomohla vlastní paže, oporou mi bylo moje rozhořčení.
Iz 63:6 Rozhněván jsem rozdupal národy, opojil jsem je svým rozhořčením; jejich mízu jsem nechal stékat k zemi."
Iz 63:7 Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství.
Iz 63:8 Prohlásil: "Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat." Stal jsem se jim spasitelem.
Iz 63:9 Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.
Iz 63:10 Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi.
Iz 63:11 Avšak jeho lid se rozpomínal na dny dávné, na dny Mojžíšovy. Kde je ten, jenž vyvedl je z moře s pastýři svých ovcí? Kde je ten, jenž do nitra mu vložil svatého ducha svého?
Iz 63:12 Ten, který je po pravici Mojžíšově vedl svou proslavenou paží, který před nimi rozpoltil vodstvo, a tak si učinil jméno věčné?
Iz 63:13 Propastnými tůněmi je vedl jako koně pouští, ani neklopýtli,
Iz 63:14 jako dobytek sestupující na pláň. Hospodinův duch je vedl do místa odpočinutí. Tak jsi vedl svůj lid a proslavil jsi své jméno.
Iz 63:15 Pohlédni z nebes a podívej se ze svého svatého, proslaveného obydlí! Kde je tvé horlení a bohatýrská síla? Tvé cituplné nitro a tvé slitování jsou mi uzavřeny?
Iz 63:16 Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.
Iz 63:17 Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest? Zatvrdil jsi naše srdce, aby se tě nebálo. Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví!
Iz 63:18 Dočasně si tvůj svatý lid přivlastnili, tvou svatyni pošlapali naši protivníci.
Iz 63:19 My jsme tvoji odedávna. Jim jsi nepanoval, nazýváni nebyli tvým jménem.
Iz 63:20 Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely.
Iz 64:1 Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět.
Iz 64:2 Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli, sestoupils, a hory se před tvou tváří potácely.
Iz 64:3 Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká.
Iz 64:4 Zasazuješ se o toho, kdo s radostí koná spravedlnost, o ty, kdo na tebe pamatují na tvých cestách. Hle, byl jsi rozlícen, že jsme hřešili, na tvých cestách odvěkých však budeme zachráněni.
Iz 64:5 Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Uvadli jsme všichni jako listí, naše nepravosti nás unášely jako vítr.
Iz 64:6 Nebylo nikoho, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by procitl a pevně se tě chopil, neboť jsi před námi ukryl svou tvář a nechal nás zmítat se pod mocí naší nepravosti.
Iz 64:7 Ale nyní, Hospodine, tys náš Otec! My jsme hlína, tys náš tvůrce, a my všichni jsme dílo tvých rukou.
Iz 64:8 Nebuď už tak rozlícen, Hospodine, naši nepravost už nikdy nepřipomínej. Prosíme, hleď, všichni jsme tvůj lid.
Iz 64:9 Svatá města tvá se stala pouští, pouští se stal Sijón, pustou krajinou Jeruzalém.
Iz 64:10 Náš svatý a proslavený dům, kde tě chválívali otcové naši, stal se spáleništěm, v troskách je vše, co nám bylo vzácné.
Iz 64:11 Cožpak můžeš vzhledem k tomu, Hospodine, přemáhat se, zůstat zticha a tolik nás ponižovat?
Iz 65:1 Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: "Hle, tady jsem, jsem tady" pronárodu, který nevzýval mé jméno.
Iz 65:2 Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly.
Iz 65:3 Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí,
Iz 65:4 vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách mají polévku ze závadných věcí.
Iz 65:5 Říkají: "Jdi si po svém, nepřistupuj ke mně, jsem pro tebe svatý." Tito jsou v mých chřípích kouřem, ohněm, který po celé dny plane.
Iz 65:6 Hle, je to přede mnou zapsáno: "Nebudu zticha, dokud neodplatím. Do klína jim odplatím
Iz 65:7 za nepravosti vaše a nepravosti vašich otců zároveň, praví Hospodin"; pálili kadidlo na horách, tupili mě na pahorcích. "Odměřím jim do klína jejich výdělek z dřívějška."
Iz 65:8 Toto praví Hospodin: "Když se najde v hroznu šťáva, říkává se: »Nemař jej, je v něm požehnání.« Tak budu jednat kvůli svým služebníkům, aby se nic nezmařilo.
Iz 65:9 Dám vzejít z Jákoba potomstvu a z Judy tomu, kdo dědičně obsadí mé hory. Obsadí je moji vyvolení, budou tam přebývat moji služebníci.
Iz 65:10 Šáron se stane pastvinou ovcí, dolina Akór místem, kde bude dobytek odpočívat. To pro můj lid, který se mne bude dotazovat.
Iz 65:11 Vás však, kteří opouštíte Hospodina, kdo zapomínáte na jeho svatou horu, kdo strojíte stůl pro bůžka štěstí a pro bůžka osudu naléváte kořeněné víno,
Iz 65:12 vás jsem určil meči, vy všichni se musíte k popravě sklonit, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí."
Iz 65:13 A tak toto praví Panovník Hospodin: "Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět.
Iz 65:14 Hle, moji služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest srdce budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet.
Iz 65:15 Zanecháte své jméno mým vyvoleným k vyhlašování kletby: »Ať tě Panovník Hospodin usmrtí!« Své služebníky nazve pak Bůh jménem jiným."
Iz 65:16 Kdo si bude v té zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před mým zrakem.
Iz 65:17 "Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl.
Iz 65:18 Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí.
Iz 65:19 I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik.
Iz 65:20 Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen.
Iz 65:21 Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody.
Iz 65:22 Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují.
Iz 65:23 Nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik, neboť jsou potomstvem těch, kdo byli Hospodinem požehnáni, oni i jejich potomci.
Iz 65:24 Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.
Iz 65:25 Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře," praví Hospodin.
Iz 66:1 Toto praví Hospodin: "Mým trůnem jsou nebesa a podnoží mých nohou země. Kdepak je ten dům, který mi chcete vybudovat? Kdepak je místo mého odpočinutí?
Iz 66:2 Všechny tyto věci učinila moje ruka. Tak vznikly všechny tyto věci, je výrok Hospodinův. Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem."
Iz 66:3 Člověk zabíjí v oběť býka i ubíjí člověka, obětuje jehňátko i láme vaz psu, přináší obětní dar i krev z vepřů dává, na připomínku pálí kadidlo i dobrořečí ničemné modle. Oni si vyvolují vlastní cesty, jejich duše si libuje v ohyzdných modlách.
Iz 66:4 Já zase vyvolím jejich zvůli a uvedu na ně, čeho se lekají, protože jsem volal, a nikdo neodpovídal, mluvil jsem, a nikdo neposlouchal. Dopouštěli se toho, co je zlé v mých očích, a volili to, co se mi nelíbí."
Iz 66:5 Slyšte slovo Hospodinovo, vy, kdo se třesete při jeho slovu! Říkávají vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás vypovídají pro mé jméno: "Ať se Hospodin oslaví, ať vidíme vaši radost!" Ale budou zahanbeni.
Iz 66:6 Slyš! Hukot z města! Halas z chrámu! Hlas Hospodina, jenž odplácí svým nepřátelům za to, co spáchali.
Iz 66:7 Dříve než ji přepadly porodní bolesti, porodila. Dříve než ji zachvátily porodní křeče, povila pac
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 19. července, 2019
Kniha proroka Izaiáše
[zkr. = Iz]
holíka.
Iz 66:8 Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co takového spatřil? Což se zrodí země v jediném dni? Nebo pronárod snad bývá zplozen jedním rázem? Sotva se začala svíjet bolestí, už porodila sijónská dcera své syny.
Iz 66:9 "Což já, který otvírám život, nemám umožnit narození? praví Hospodin. Když dávám plodnost, mám zavírat lůno? praví tvůj Bůh."
Iz 66:10 Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali.
Iz 66:11 Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy.
Iz 66:12 Toto praví Hospodin: "Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pro národů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou.
Iz 66:13 Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení."
Iz 66:14 Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že Hospodinova ruka je s jeho služebníky a že jeho hrozný hněv je proti jeho nepřátelům.
Iz 66:15 Hle, Hospodin přichází v ohni a jeho vozy jsou jako vichřice, aby vylil hněv svůj v prchlivosti a své hrozby v plamenech ohně.
Iz 66:16 Ohněm totiž a mečem povede Hospodin soud s veškerým tvorstvem. Mnoho bude těch, jež Hospodin skolí.
Iz 66:17 "Ti, kdo se v zahradách posvěcují a očišťují po vzoru jednoho, který je uprostřed, ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou", je výrok Hospodinův.
Iz 66:18 "Já zakročím proti jejich činům a úmyslům a shromáždím všechny pronárody a jazyky. I přijdou a spatří mou slávu.
Iz 66:19 Vložím na ně znamení a ty z nich, kdo vyváznou, vyšlu k pronárodům, do Taršíše, do Púlu a Lúdu, k těm, co natahují lučiště, do Túbalu a do Jávanu, na daleké ostrovy, které zprávu o mně ještě neslyšely ani nespatřily moji slávu; budou hlásat moji slávu mezi pronárody.
Iz 66:20 Přivedou také ze všech pronárodů všechny vaše bratry jako obětní dar Hospodinu na koních a na vozech a na nosítkách, na mezcích a dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako budou přinášet Izraelci obětní dar do Hospodinova domu v čisté nádobě.
Iz 66:21 Také z nich si vezmu kněze, lévijce," praví Hospodin.
Iz 66:22 "Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Hospodinův, tak nepohnutelně bude stát vaše potomstvo a vaše jméno.
Iz 66:23 O každém novoluní, v každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo přede mnou, praví Hospodin.
Iz 66:24 Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu."
Kniha proroka Jeremiáše
Jer 1:1 Slova Jeremjáše, syna Chilkijášova, z kněží v Anatótu v zemi Benjamínově.
Jer 1:2 K němu se stalo slovo Hospodinovo za dnů judského krále Jošijáše, syna Amónova, ve třináctém roce jeho kralování.
Jer 1:3 Stávalo se též za dnů judského krále Jojakíma, syna Jošijášova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, až do přestěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku.
Jer 1:4 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
Jer 1:5 "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka."
Jer 1:6 Nato jsem odpověděl: "Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec."
Jer 1:7 Ale Hospodin mi řekl: "Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš.
Jer 1:8 Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův."
Jer 1:9 Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: "Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.
Jer 1:10 Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel."
Jer 1:11 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Co vidíš, Jeremjáši?" Odpověděl jsem: "Vidím mandloňový prut."
Jer 1:12 Hospodin mi řekl: "Viděl jsi dobře. Bdím nad svým slovem, aby se uskutečnilo."
Jer 1:13 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: "Co vidíš?" Odpověděl jsem: "Vidím překypující hrnec obrácený sem od severu."
Jer 1:14 Nato mi řekl Hospodin: "Od severu se přivalí zlo na všechny obyvatele země.
Jer 1:15 Hle, povolám všechny čeledi severních království, je výrok Hospodinův. Přijdou a každá postaví svou soudnou stolici u vchodu do jeruzalémských bran, proti všem jeho hradbám kolkolem i proti všem judským městům.
Jer 1:16 Vyhlásím jim své soudy nad všemi jejich zlými skutky, že mě opustili; jiným bohům pálili kadidlo a klaněli se dílu svých rukou.
Jer 1:17 Ty však přepásej svá bedra, povstaň a vyřiď jim všechno, co jsem ti přikázal. Jen se jich neděs, jinak tě naplním děsem z nich.
Jer 1:18 Hle, učinil jsem tě dnes opevněným městem, sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí proti králům judským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země.
Jer 1:19 Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův."
Jer 2:1 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
Jer 2:2 "Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.
Jer 2:3 Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův."
Jer 2:4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova.
Jer 2:5 Toto praví Hospodin: "Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali.
Jer 2:6 Neptali se: »Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.«
Jer 2:7 Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává. Přišli jste a mou zemi jste poskrvnili, moje dědictví jste zohavili.
Jer 2:8 Kněží se nezeptali: »Kde je Hospodin?« Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.
Jer 2:9 Proto již vedu s vámi spor, je výrok Hospodinův, povedu jej i se syny vašich synů.
Jer 2:10 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo.
Jer 2:11 Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.
Jer 2:12 Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův.
Jer 2:13 Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží."
Jer 2:14 "Což je Izrael otrokem? Je otrockého rodu? Proč se stal kořistí?
Jer 2:15 Mladí lvi nad ním řvou, vydávají hlas. Z jeho země učinili spoušť, jeho města jsou vypálená, jsou bez obyvatel.
Jer 2:16 I synové Memfidy a Tachpanchésu oholí ti kštici.
Jer 2:17 Což sis to nezpůsobila sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, v čase, kdy tě vodil svou cestou.
Jer 2:18 Co máš teď z cesty egyptské, z toho, že piješ vody Nilu? Co máš z cesty asyrské, z toho, že se napájíš vodami Eufratu?
Jer 2:19 Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů."
Jer 2:20 "Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: »Nebudu sloužit modlám.« Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ.
Jer 2:21 A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?
Jer 2:22 Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti, je výrok Panovníka Hospodina."
Jer 2:23 "Jak můžeš říkat: »Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!« Podívej se na svou cestu v Údolí, přiznej, co jsi páchala, velbloudice, která se volně proháníš po svých cestách.
Jer 2:24 Divoká oslice, navyklá poušti, toužebně větříš! Kdo ji udrží v čas říje? Každý, kdo ji hledá, nalezne ji v jejím měsíci bez námahy.
Jer 2:25 Chraň se, ať nechodíš jednou bosa a hrdlo ať ti nevyschne žízní! Ale ty jsi řekla: »Zbytečné řeči. Nikoli, miluji cizáky a za nimi půjdu.«
Jer 2:26 Jako je zahanben dopadený zloděj, tak propadne hanbě dům izraelský i s králi a velmoži, s kněžími a proroky.
Jer 2:27 Dřevu říkají: »Ty jsi můj otec« a kameni: »Ty jsi mě zplodil«, a ke mně se obracejí zády, nikoli tváří. Ve zlý čas volají: »Povstaň a zachraň nás!«
Jer 2:28 Kde jsou tví bohové, které sis udělala? Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas, vždyť máš tolik bohů kolik měst, Judo."
Jer 2:29 "Proč se mnou vedete spor? Všichni jste mi byli nevěrní, je výrok Hospodinův.
Jer 2:30 Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout. Váš meč požíral vaše proroky jako lev, který hubí."
Jer 2:31 Vy, toto pokolení, hleďte na slovo Hospodinovo: "Což jsem se stal Izraeli pouští nebo zemí temnot? Proč můj lid říká: »Chceme mít volnost, k tobě už nikdy nepůjdeme«?
Jer 2:32 Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomíná po nespočetné dny.
Jer 2:33 Jak prokážeš, že je tvá cesta dobrá, když vyhledáváš milkování? Proto také na svých cestách učíš zlým věcem.
Jer 2:34 Dokonce na lemu tvého roucha je krev nevinných ubožáků, ač jsi je nepřistihla při vloupání. Ale při tom všem
Jer 2:35 říkáš: »Jsem nevinná, jeho hněv se jistě ode mne odvrátil.« Hle, soudím tě za to, že říkáš: »Já jsem nezhřešila.«
Jer 2:36 Proč tak lehkovážně měníš svou cestu? I Egyptem se zklameš, jako tě zklamala Asýrie.
Jer 2:37 Vyběhneš odtamtud s rukama nad hlavou, neboť Hospodin zavrhl to, več doufáš; s nimi neuspěješ."
Jer 3:1 Řekl: "Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův.
Jer 3:2 Pozdvihni své oči na holá návrší a pohleď: Kde ses neposkvrnila nevěrou? Kvůli nim jsi vysedávala při cestách jako Arab na poušti, potřísnila jsi zemi svým smilstvem, svými zlořády.
Jer 3:3 Byla zadržena vláha, nepřišel podzimní déšť, ale ty máš čelo nevěstky, odvrhla jsi stud.
Jer 3:4 Což ani teď ke mně nezvoláš: »Můj Otče, tys byl vůdce mého mládí«?
Jer 3:5 Ale říkáš: »Bude mě na věky hlídat, ustavičně stát na stráži?« Hle, mluvíš a pácháš zlé věci, jak jen můžeš."
Jer 3:6 Hospodin mi za dnů krále Jóšijáše řekl: "Viděl jsi, co provedla ta izraelská odpadlice? Chodila na kdejakou vysokou horu i pod kdejaký zelený strom a smilnila tam.
Jer 3:7 Řekl jsem: Po tom všem, co provedla, se vrátí ke mně. Ale nevrátila se. Viděla ji její sestra, judská věrolomnice.
Jer 3:8 Pro všechno cizoložství, jehož se ta izraelská odpadlice dopustila, jsem se rozhodl, že ji propustím, a dal jsem jí rozlukový list. Ale její sestra, judská věrolomnice, se nebála, šla a smilnila také.
Jer 3:9 Svým lehkovážným smilstvem potřísnila zemi, cizoložila s kamenem i dřevem.
Jer 3:10 Ani po tom všem se ke mně její sestra, judská věrolomnice, neobrátila celým srdcem, nýbrž licoměrně, je výrok Hospodinův."
Jer 3:11 Hospodin mi řekl: "Izraelská odpadlice je spravedlivější než ta věrolomnice judská.
Jer 3:12 Jdi a provolej směrem k severu tato slo