Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Píseň Šalomounova (Píseň písní)Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 25. listopadu, 2019
Kniha Tobiáš
[zkr. = Tob]
.
Tob 13:16 Blaze všem lidem, kteří se budou rmoutit nad tebou, nad všemi tvými tresty,protože v tobě se budou radovat a spatří všechnu tvou radost až navěky. Má duše,dobrořeč Hospodinu, velikému Králi.
Tob 13:17 Vždyť Jeruzalém bude vybudován a v městě Boží dům po všechny věky.Blažený budu, jestliže pozůstatek mého potomstva spatří tvou slávu a vzdá chválunebeskému Králi. Brány Jeruzaléma budou vybudovány ze safíru a smaragdu a všechnytvé hradby z drahého kamene. Věže Jeruzaléma budou vybudovány ze zlata a všechnyjejich bašty z čistého zlata. Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny karbunkulem a kamenemofírským.
Tob 13:18 Brány Jeruzaléma budou prozpěvovat písně plné plesání a všechny jeho domybudou volat: Haleluja, požehnaný Bůh Izraele. Požehnaní budou dobrořečit svatémujménu navěky a navždy.“
Tob 14:1 Slova Tóbitova dobrořečení skončila.
Tob 14:2 Zemřel v pokoji stár sto dvanáct let a byl slavně pohřben v Ninive. Dvaašedesátlet mu bylo, když pozbyl zraku. Když ho znovu nabyl, žil v dobrých poměrech aprokazoval milosrdenství. A nepřestával dobrořečit Bohu a vzdávat chválu jeho velikosti.
Tob 14:3 Když umíral, zavolal svého syna Tóbijáše a přikázal mu: „Synu, odveď své děti
Tob 14:4 a spěchej do Médie. Věřím výroku Božímu proti Ninive, který pronesl Nahum, žese to vše stane a dopadne na Ašúr a na Ninive. I vše, co mluvili jiní izraelští proroci,které poslal Bůh, se dostaví. Nic nebude ubráno z těch výroků, ale všechno se stanečasem svým. V Médii bude spíše záchrana než v Asýrii a v Babylónu. Vždyť vím a věřím,že všechno, co řekl Bůh, se uskuteční a nastane. Jistě nevypadne ani slovíčko z těch slov.Všichni naši bratří, kteří bydlí v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni do zajetí z tédobré země. Všechna země izraelská bude pustá, i Samaří a Jeruzalém budou pusté adům Boží bude ve smutku. Bude na určitou dobu spáleništěm.
Tob 14:5 Ale Bůh se opět nad nimi smiluje a navrátí je opět do země izraelské. Opětvybudují dům Boží , i když ne takový jako první, až do té doby, kdy se naplní stanovenýčas. Potom se navrátí všichni ze svého zajetí a nádherně vybudují Jeruzalém. Také Božídům v něm bude vybudován, jak o něm mluvili izraelští proroci.
Tob 14:6 Všechny národy na celé zemi, všichni lidé se obrátí a budou se bát Bohavpravdě. Všichni opustí své modly, které svými svody svádějí ke lži, a budou dobrořečitvěčnému Bohu ve spravedlnosti.
Tob 14:7 Všichni izraelští synové, zachránění v těch dnech a připomínající Boha vpravdě,budou shromážděni a přijdou do Jeruzaléma. Budou v bezpečí bydlet navěky v zemiAbrahamově. Bude jim předána do vlastnictví . Ti, kdo vpravdě milují Boha, se budouradovat, ale ti, kdo páchají hřích a nepravost, zmizí z celé země.
Tob 14:8 Hle, dítky, toto vám přikazuji:
Tob 14:9 Služte Bohu vpravdě, čiňte, co se mu líbí. Vašim dětem ať je uloženo činitspravedlnost a prokazovat milosrdenství, ať jsou pamětlivy Boha a dobrořečí jeho jménuv každém čase vpravdě a celou svou silou. Ty pak, synu, vyjdi z Ninive a nezůstávej zde.Toho dne, kdy pohřbíš svou matku se mnou, nepřebývej déle na jeho území. Vidím, že jev něm mnoho nepravosti a děje se v něm mnoho podvodů, a lidé se nic nestydí.
Tob 14:10 Hle, synu, co učinil Nádab Achíkarovi, který jej vychoval. Zdali jej zaživaneuvrhl pod zem. Bůh mu však odplatil za ten potupný skutek před jeho tváří: Achíkarvyšel na světlo a Nádab vešel do věčné tmy, protože chtěl Achíkara usmrtit. Ten, protožeprokazoval milosrdenství, unikl z osidla smrti, které mu nastražil Nádab, ale Nádab padldo osidla smrti, a to jej zahubilo.
Tob 14:11 Vizte, mé děti, co způsobuje milosrdenství a co nepravost, ta usmrcuje. –Avšak hle, má duše mě už opouští.“ Položili ho na lůžko a zemřel. A byl slavně pohřben.
Tob 14:12 Když zemřela jeho matka, pohřbil ji Tóbijáš vedle svého otce. Pak odešel, on ijeho žena, do Médie a usídlil se v Ekbatanech u svého tchána Reúela.
Tob 14:13 S úctou pečoval o rodiče ve stáří a pohřbil je v médských Ekbatanech. Zdědildům Reúelův i svého otce Tóbita.
Tob 14:14 Zemřel ve věku sto sedmnácti let v slávě.
Tob 14:15 Dříve než zemřel, dozvěděl se a uslyšel o zničení Ninive a viděl, jak zajatci, které v něm zajal médský král Kyaxarés, byli odvedeni do Médie, a dobrořečil Bohu za vše, co učinil se syny Ninive a Ašúru. Zaradoval se nad Ninivem, dříve než zemřel, a dobrořečil Hospodinu, Bohu, na věky věků.
Píseň Šalomounova (Píseň písní)
Sol 1:1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
Sol 1:2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
Sol 1:3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují.
Sol 1:4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budemejásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichnimilují.
Sol 1:5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jakostanové houně Šalomounovy.
Sol 1:6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. Tosynové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem všakvinici vlastní.
Sol 1:7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda zapoledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
Sol 1:8 „Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svápas u pastýřských kolib.“
Sol 1:9 Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
Sol 1:10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené , tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
Sol 1:11 Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
Sol 1:12 Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
Sol 1:13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
Sol 1:14 Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Sol 1:15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
Sol 1:16 Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
Sol 1:17 Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
Sol 2:1 Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
Sol 2:2 Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
Sol 2:3 Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivěv jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
Sol 2:4 On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Sol 2:5 Občerstvěte mě koláči hrozinkovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocnaláskou.
Sol 2:6 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Sol 2:7 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte anezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Sol 2:8 Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
Sol 2:9 Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou,nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
Sol 2:10 Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
Sol 2:11 Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
Sol 2:12 Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu , hlas hrdličky je slyšet vnaší zemi.
Sol 2:13 Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně,krásko má, a pojď!“
Sol 2:14 Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnouttvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
Sol 2:15 „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“
Sol 2:16 Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
Sol 2:17 Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele čikolouškovi na Béterských horách.
Sol 3:1 Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsemho, a nenalezla.
Sol 3:2 Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.Hledala jsem ho, a nenalezla.
Sol 3:3 Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“
Sol 3:4 Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji.Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíkuté, jež mě počala.
Sol 3:5 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte anezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
Sol 3:6 „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou zmyrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“
Sol 3:7 Hle, jeho lože – lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.
Sol 3:8 Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímuděsu.
Sol 3:9 Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských.
Sol 3:10 Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek jeobložen láskou jeruzalémských dcer.
Sol 3:11 Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž hokorunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.
Sol 4:1 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem,vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.
Sol 4:2 Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá znich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Sol 4:3 Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná . Jak rozpuklégranátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Sol 4:4 Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšenoštítů, samých pavéz bohatýrů.
Sol 4:5 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.
Sol 4:6 Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorkukadidlovému.
Sol 4:7 Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.
Sol 4:8 Se mnou z Libanónu, nevěsto má , se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se zvrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
Sol 4:9 Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svýchočí, jediným článkem svého náhrdelníku.
Sol 4:10 Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno.Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
Sol 4:11 Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůnětvých šatů je jak vůně Libanónu.
Sol 4:12 Zahrada uzavřená jsi , sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.
Sol 4:13 Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou inardem,
Sol 4:14 s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím,myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Sol 4:15 Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.
Sol 4:16 Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať jejíbalzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.
Sol 5:1 Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůjbalzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte,opájejte se laskáním.
Sol 5:2 Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyněmá, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpějenoční.“
Sol 5:3 „Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si jezašpinit?“
Sol 5:4 Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním.
Sol 5:5 Vstala jsem otevřít milému svému. Z rukou mi kanul
Text bible pro den: Úterý, 26. listopadu, 2019
Píseň Šalomounova (Píseň písní)
[zkr. = Sol] a myrha, myrha stékala zmých prstů na rukojeť zástrčky.
Sol 5:6 Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal,když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.
Sol 5:7 Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážcihradeb.
Sol 5:8 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co musdělíte? Že jsem nemocna láskou.
Sol 5:9 Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že jenad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?
Sol 5:10 Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.
Sol 5:11 Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černéjako havran.
Sol 5:12 Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobnévsazeným drahokamům.
Sol 5:13 Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie,z nichž kane tekutá myrha.
Sol 5:14 Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo zeslonoviny safíry vykládané.
Sol 5:15 Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata.Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr.
Sol 5:16 Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj,takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
Sol 6:1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme hos tebou hledat.
Sol 6:2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásla trhal lilie.
Sol 6:3 Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.
Sol 6:4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojskopod praporci.
Sol 6:5 Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kterése hrnou z Gileádu.
Sol 6:6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nichvrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Sol 6:7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Sol 6:8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,
Sol 6:9 ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá zté, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.
Sol 6:10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce,strašná jako vojsko pod praporci?“
Sol 6:11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívatse, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.
Sol 6:12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.
Sol 7:1 „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co naŠulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec!
Sol 7:2 Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jakonáhrdelníky, dílo umělcových rukou.
Sol 7:3 Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho jestoh pšeničný, obrostlý liliemi.
Sol 7:4 Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
Sol 7:5 Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brányBatrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
Sol 7:6 Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmikadeřemi spoután.
Sol 7:7 Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!
Sol 7:8 Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.
Sol 7:9 Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsouhrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní ,
Sol 7:10 patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne ive spánku ze rtů.
Sol 7:11 Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.
Sol 7:12 Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.
Sol 7:13 Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ serozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.
Sol 7:14 Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré.Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
Sol 8:1 Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někdevenku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl.
Sol 8:2 Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dalabych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.
Sol 8:3 Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Sol 8:4 Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebudechtít sama.
Sol 8:5 Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem těpod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.
Sol 8:6 Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt jeláska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky . Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.
Sol 8:7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdodávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.
Sol 8:8 „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy oni přijdou smlouvat?
Sol 8:9 Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi,zahradíme je cedrovou deskou.“
Sol 8:10 „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy stala jsem se v jeho očích tou,která nalézá pokoj.
Sol 8:11 Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovocekaždý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.
Sol 8:12 „Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvěstě pro ty, kdo hlídají ovoce její.
Sol 8:13 Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“
Sol 8:14 „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“
Kniha BáruchovaBar 1:1 Toto jsou slova knihy, kterou v Babylónu napsal Báruk, syn Nerijáše, syna Machsejáše, syna Sidkijáše, syna Chasadjáše, syna Chilkijášova.
Bar 1:2 Bylo to v ten čas, po pěti letech, sedmý den toho měsíce, co Kaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili jej.
Bar 1:3 Tehdy předčítal Báruk slova této knihy Jekonjášovi, synu Jójakíma, judského krále, a všemu lidu, který přišel, aby slyšeli tu knihu,
Bar 1:4 též velmožům a královským synům i starším, zkrátka všemu lidu od nejmenšího po největšího, všem, kteří bydleli v Babylónu při řece Súd.
Bar 1:5 Když to slyšeli , plakali, postili se a modlili k Hospodinu.
Bar 1:6 Sebrali peníze, co kdo mohl dát,
Bar 1:7 a odeslali do Jeruzaléma knězi Jójakímovi, synu Chilkijáše, syna Šalómova, i kněžím a všemu lidu, kteří s ním byli v Jeruzalémě.
Bar 1:8 Desátého dne měsíce sivánu převzal Báruk posvátné nádoby domu Hospodinova, které byly z chrámu odneseny jako kořist , aby je vrátil do Judské země. Byly to stříbrné nádoby, které dal zhotovit judský král Sidkijáš, syn Jóšijášův,
Bar 1:9 potom co babylónský král Nebúkadnesar odvlekl z Jeruzaléma Jekonjáše a knížata jako zajatce, i velmože i lid země, a zavedl je do Babylónu.
Bar 1:10 Vzkázali: „Posíláme vám peníze, nakupte za ně vše potřebné k zápalným obětem a k obětem za hříchy i kadidlo a připravte obětní dar a přineste vše na oltář Hospodina, našeho Boha.
Bar 1:11 A modlete se za to, aby byl živ Nebúkadnesar, král babylónský, i za život jeho syna Belšasara, aby jejich dny trvaly jako dny nebes nad zemí.
Bar 1:12 Nám pak ať dá Hospodin sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod ochranou Nebúkadnesara, krále babylónského, i pod ochranou jeho syna Belšasara, sloužili jim dlouhý čas a získali jejich přízeň.
Bar 1:13 Modlete se i za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a jeho rozhořčení a hněv proti nám se neodvrátily až do dnešního dne.
Bar 1:14 Čtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, veřejně v domě Hospodinově ve svátek stánků a v stanovených dnech.“
Bar 1:15 „Vyznejte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však až podnes hanbou se rdít ve tváři, každému Judejci i obyvatelům Jeruzaléma,
Bar 1:16 našim králům a knížatům, našim kněžím, našim prorokům i našim otcům.
Bar 1:17 Hřešili jsme proti Hospodinu,
Bar 1:18 byli jsme mu nevěrní, neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.
Bar 1:19 Ode dne, kdy vyvedl Hospodin naše otce z Egypta, až do tohoto dne jsme byli nevěrni Hospodinu, našemu Bohu, a lehkomyslně jsme přestali poslouchat jeho hlas.
Bar 1:20 Proto na nás dolehly až podnes zlé věci a prokletí, jak ustanovil Hospodin ústy svého služebníka Mojžíše v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem.
Bar 1:21 Neposlouchali jsme hlasu Hospodina, našeho Boha, podle všech slov proroků, které k nám posílal,
Bar 1:22 ale chodili jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili jsme jiným bohům a dělali, co bylo zlé v očích Hospodina, našeho Boha.
Bar 2:1 Hospodin proto potvrdil své slovo, které mluvil proti nám, proti našim soudcům, kteří soudili Izraele, i proti našim králům, našim knížatům, proti každému v Izraeli a Judsku.
Bar 2:2 Pod širým nebem se nestalo to , co dopustil na Jeruzalém, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíšově,
Bar 2:3 že u nás člověk bude jíst maso svého syna a maso své dcery.
Bar 2:4 Hospodin je vydal do područí všem okolním královstvím, v opovržení a napospas všem okolním národům, kam je Hospodin rozptýlil.
Bar 2:5 Namísto vzhůru se dostali dolů, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, a neposlouchali jsme jeho hlasu.
Bar 2:6 Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, nám však i našim otcům až podnes hanbou se rdít ve tváři.
Bar 2:7 Přišly na nás všechny tyto zlé věci, před nimiž nás Hospodin varoval.
Bar 2:8 Neprosili jsme Hospodina, aby každého z nás odvrátil od úmyslů jeho zlého srdce.
Bar 2:9 Hospodin však bděle sledoval naše zlé skutky a uvedl je na nás, neboť Hospodin je spravedlivý ve všech svých činech, které na nás přivedl.
Bar 2:10 Neposlouchali jsme jeho hlasu, abychom žili podle jeho přikázání, která nám předložil.
Bar 2:11 Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta pevnou rukou, znameními a zázraky, velkou mocí a vztaženou paží, a učinil sis jméno, jaké máš až dodnes,
Bar 2:12 zhřešili jsme, jednali jsme bezbožně a svévolně, Hospodine, Bože náš, proti všem tvým ustanovením.
Bar 2:13 Kéž se odvrátí tvé rozhořčení od nás, vždyť nás už zbývá málo mezi pronárody, kam jsi nás rozptýlil.
Bar 2:14 Vyslyš, Hospodine, naši modlitbu a naši prosbu a kvůli sobě nás vysvoboď a dej nám svou milost, ať to vidí ti, kdo nás sem zavlekli,
Bar 2:15 aby poznala celá země, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, protože nad Izraelem a nad jeho rodem bylo vzýváno tvé jméno.
Bar 2:16 Hospodine, shlédni ze svého svatého domu, rozpomeň se na nás, nakloň, Hospodine, své ucho a slyš nás,
Bar 2:17 otevři, Hospodine, své oči a popatř: Slávu a spravedlnost Hospodinu nevzdají mrtví v podsvětí, kterým byl vzat duch z jejich nitra,
Bar 2:18 ale živí, třeba nadmíru zarmoucení, co chodí schýleni slabostí s pohaslýma očima. Jen živí, třeba strádající, mohou ti, Hospodine, vzdát slávu a spravedlnost.
Bar 2:19 Hospodine, náš Bože, nemůžeme se dovolávat spravedlivých činů svých otců a našich králů, když před tebe klademe svou prosbu o milosrdenství.
Bar 2:20 Ty jsi na nás seslal své rozhořčení a svůj hněv, jak jsi ohlásil skrze své služebníky proroky. Řekl jsi: <
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 27. listopadu, 2019
Kniha Báruchova
[zkr. = Bar]
br>Bar 2:21 ‚Takto praví Hospodin: Skloňte svou šíji a služte babylónskému králi, a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům.
Bar 2:22 Když však neuposlechnete Hospodinova hlasu, abyste sloužili babylónskému králi,
Bar 2:23 způsobím, že vymizí z judských měst i z jeruzalémských ulic hlas radosti a veselí, hlas ženicha i hlas nevěsty a celá země bude pustá a neobydlená.‘
Bar 2:24 My jsme neuposlechli tvého hlasu, abychom sloužili babylónskému králi, a tys potvrdil své slovo, které jsi promluvil skrze své služebníky proroky, že i kosti našich králů a našich otců budou vyházeny ze svého místa.
Bar 2:25 A hle, jsou vyhozeny do žáru dne a do chladu noci; zemřeli v krutých bolestech, hladem, mečem a vyhnanstvím.
Bar 2:26 Pro nepravost domu Izraelova a Judova učinil jsi z domu, nad nímž se vzývalo tvé jméno, to, co je z něho dnes.
Bar 2:27 Jednal jsi s námi, Hospodine, náš Bože, s veškerou svou dobrotou a veškerým svým velkým milosrdenstvím,
Bar 2:28 jak jsi mluvil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu přikázal, aby napsal synům Izraele tvůj zákon. Řekl jsi:
Bar 2:29 ‚Nebudete-li poslouchat mého hlasu, celý ten váš velký hlučící dav se změní v maličkou hrstku mezi pronárody, kam je rozptýlím.
Bar 2:30 Ale já vím, že mne neposlechnou. Je to lid tvrdé šíje; teprve v zemi svého vyhnanství se obrátí ve svých srdcích
Bar 2:31 a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. A dám jim srdce poslušné a uši slyšící.
Bar 2:32 Budou mě velebit v zemi svého vyhnanství a budou si připomínat mé jméno.
Bar 2:33 Odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zlých skutků, když si připomenou, kam došli jejich otcové, kteří hřešili proti Hospodinu.
Bar 2:34 A já je navrátím do země, kterou jsem přísežně dal jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Budou v ní vládnout a já je rozmnožím; nebude jich už ubývat.
Bar 2:35 Sjednám s nimi věčnou smlouvu, že já jim budu Bohem a oni mi budou lidem, a už neodstraním svůj izraelský lid ze země, kterou jsem jim dal.‘
Bar 3:1 Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, duše v úzkostech a sklíčený duch volají k tobě.
Bar 3:2 Slyš, Hospodine, a smiluj se, hřešili jsme proti tobě.
Bar 3:3 Ty přece trůníš navěky, a my jdeme do věčné záhuby.
Bar 3:4 Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří proti tobě zhřešili. Neposlouchali hlasu Hospodina, svého Boha, proto na nás dolehly zlé věci.
Bar 3:5 Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale rozpomeň se v této chvíli na svou sílu a na své jméno.
Bar 3:6 Ty jsi Hospodin, náš Bůh, a my tě budeme velebit, Hospodine.
Bar 3:7 Proto jsi vložil do našich srdcí bázeň, abychom vzývali tvé jméno a tebe velebili ve svém vyhnanství, neboť jsme odvrátili své srdce od veškeré nepravosti svých otců, kteří proti tobě hřešili.
Bar 3:8 Pohleď, ještě dnes jsme ve vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k potupě, kletbě a trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Hospodina, našeho Boha.“
Bar 3:9 Slyš, Izraeli, přikázání života, popřejte sluchu, abyste se naučili prozíravosti.
Bar 3:10 Jak to, Izraeli, že jsi v zemi nepřátel, že jsi zestárl v cizí zemi,
Bar 3:11 nečistý jako mrtví, přičtený k těm v podsvětí?
Bar 3:12 Opustil jsi pramen moudrosti. –
Bar 3:13 Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys v pokoji navěky.
Bar 3:14 Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění. Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život, kde je světlo očím a pokoj.
Bar 3:15 Kdo našel její sídlo, kdo vešel do její klenotnice?
Bar 3:16 Kde jsou vladaři národů, ti, kdo panovali nad šelmami na zemi,
Bar 3:17 ti, kdo si pohrávali s nebeským ptactvem a hromadili stříbro a zlato, na které se lidé tak spoléhají, že jejich chtivost nezná meze?
Bar 3:18 Kde jsou ti, kdo pečlivě tepali stříbro, a jejich díla nelze nalézt?
Bar 3:19 Zmizeli, sestoupili do podsvětí a na jejich místo nastoupili jiní.
Bar 3:20 Ti mladší sice viděli světlo a bydleli na zemi, ale cestu k prozíravosti nepoznali.
Bar 3:21 Nepochopili stezky k ní, ani si ji neosvojili; jejich synové se daleko vzdálili od jejich cesty.
Bar 3:22 Nebylo o ní slyšet v Kenaanu, nelze ji spatřit v Témanu.
Bar 3:23 Ani synové Hagary, kteří se pídí po vědění na zemi, ani kupci z Meránu a Témanu nebo vypravěči bájí a ti, kdo se pídí po vědění, cestu k moudrosti nepoznali, nerozpomenuli se na stezky k ní.
Bar 3:24 Ó Izraeli, jak veliký je dům Boží, jak nesmírný je prostor, který ovládá!
Bar 3:25 Je tak veliký, že nemá konce, vysoký a nezměřitelný.
Bar 3:26 Tam se zrodili obři, ti pověstní z dávnověku, velké postavy a zkušení v boji.
Bar 3:27 Ty si však Bůh nevyvolil, ani jim neukázal cestu k prozíravosti,
Bar 3:28 proto zahynuli: chyběla jim rozumnost, zahynuli pro svou omezenost.
Bar 3:29 Kdo vystoupil na nebe, vzal moudrost a snesl ji z oblaků?
Bar 3:30 Kdo přeplul moře a našel ji a získá ji za vybrané zlato?
Bar 3:31 Nikdo nezná její cestu, ani nepochopí její stezku.
Bar 3:32 Avšak ten, kdo ví všechno, zná ji, vynalezl ji svým věděním. On založil zemi na věčné časy a naplnil ji čtyřnohými zvířaty.
Bar 3:33 On vyslal světlo a ono šlo, zavolal je, a ono poslechlo s chvěním.
Bar 3:34 Hvězdy zazářily na vykázaných místech a jásaly.
Bar 3:35 Zavolal je a odpověděly: „Zde jsme“; zazářily jásavě vstříc svému Stvořiteli.
Bar 3:36 Takový je náš Bůh, jiný se mu nemůže rovnat.
Bar 3:37 Vynalezl všechny cesty rozumnosti a dal je svému služebníku Jákobovi, Izraeli, svému milému.
Bar 3:38 Tak se ukázala moudrost na zemi a setkala se s lidmi.
Bar 4:1 Moudrost , to je kniha Božích nařízení, zákon trvající navěky. Všichni, kdo se jí drží, dojdou života, kdo ji opustí, zemřou.
Bar 4:2 Obrať se, Jákobe, a chop se jí, jdi za září jejího světla.
Bar 4:3 Svou slávu nedávej jinému, a cizímu národu své výsady.
Bar 4:4 Blaze nám, Izraeli, že je nám známo, co se líbí Bohu.
Bar 4:5 Buď dobré mysli, můj lide, připomínko Izraele!
Bar 4:6 Byli jste prodáni pronárodům, ale ne k záhubě; protože jste rozhněvali Boha, byli jste vydáni protivníkům.
Bar 4:7 Rozhořčili jste toho, který vás učinil, tím, že jste obětovali běsům, a ne Bohu.
Bar 4:8 Zapomněli jste na věčného Boha, který vás odkojil, zarmoutili jste Jeruzalém, který vás vychoval.
Bar 4:9 Dcera jeruzalémská viděla Boží hněv, který na vás dopadl, a řekla: „Slyšte vy, kdo bydlíte okolo Sijónu, Bůh na mne přivedl velký zármutek.
Bar 4:10 Musím se dívat na zajetí svých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný.
Bar 4:11 S radostí jsem je vychovala a propustila je s pláčem a nářkem.
Bar 4:12 Nikdo ať se nade mnou neraduje, vdovou od mnohých opuštěnou! Byla jsem zpustošena pro hříchy svých dětí, protože se uchýlily od Božího zákona,
Bar 4:13 neuznávaly jeho ustanovení, nešly cestami Božích přikázání, nekráčely po stezkách výchovy k spravedlnosti.
Bar 4:14 Ať přijdou, kdo bydlí okolo Sijónu; pamatujte na zajetí mých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný!
Bar 4:15 Přivedl na ně pronárod zdaleka, pronárod krutý a cizího jazyka, který se nezastyděl před starci ani se neslitoval nad dětmi.
Bar 4:16 Odvedli vdově milované syny , i dcery jí uloupili, až zůstala sama.
Bar 4:17 Jak bych já vám mohla pomoci?
Bar 4:18 Jen ten, který ty zlé věci na vás přivedl, vytrhne vás z rukou vašich nepřátel.
Bar 4:19 Jděte, děti, jděte, já zůstanu opuštěná!
Bar 4:20 Odložila jsem šat pro pokojné dny, oblékla se v kajícné roucho proseb a budu volat k Věčnému, dokud budu živa.
Bar 4:21 Buďte dobré mysli, děti, volejte k Bohu! On vás vytrhne z nadvlády a z rukou nepřátel.
Bar 4:22 Vložila jsem naději ve Věčného, že vás zachrání, a Svatý mne naplnil radostí, že k vám brzy dojde milosrdenství od Věčného, vašeho Spasitele.
Bar 4:23 Musela jsem vás propustit s pláčem a nářkem, ale Bůh mi vás zase vrátí s potěšením a radostí navěky.
Bar 4:24 Jako nyní vidí ti, kdo bydlí okolo Sijónu, vaše zajetí, tak uvidí brzy spásu od vašeho Boha, která k vám přijde s velkou slávou a jasem od Věčného.
Bar 4:25 Děti, snášejte trpělivě hněv, který na vás přišel od Boha. Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu na šíji.
Bar 4:26 Mí synové , které jsem hýčkala, museli jít po neschůdných cestách, byli odvlečeni jako stádo uloupené od nepřátel.
Bar 4:27 Buďte dobré mysli, děti, a volejte k Bohu; on, který to dopustil, se na vás rozpomene.
Bar 4:28 Jako jste ve svém smýšlení dříve bloudili pryč od Boha, tak se nyní obraťte a desetkrát více ho hledejte.
Bar 4:29 Ten, který na vás dopustil ty zlé věci, vás zachrání a dá vám věčnou radost.“
Bar 4:30 Buď dobré mysli, Jeruzaléme, potěší tě ten, kdo tě povolal jménem.
Bar 4:31 Běda těm, kdo se vůči tobě dopouštěli zlého, kdo se radovali z tvého pádu,
Bar 4:32 běda městům, kterým tvé děti musely otročit, běda tomu městu , které vzalo do zajetí tvé syny!
Bar 4:33 Jako se totiž radovalo nad tvým pádem a jásalo nad tvou porážkou, tak bude bědovat nad svým vlastním zpustošením.
Bar 4:34 Způsobím, že už v něm nebudou jásat zástupy a veselí se mu změní v žalost.
Bar 4:35 Věčný na ně sešle oheň na mnoho dnů, běsi v něm budou bydlet po dlouhou dobu.
Bar 4:36 Ohlédni se na východ, Jeruzaléme, pohlédni, jaké potěšení ti přichází od Boha!
Bar 4:37 Pohleď, přicházejí tvoji synové, které jsi musel propustit, přicházejí, shromážděni od východu až na západ slovem Svatého, a radují se z Boží slávy.
Bar 5:1 Odlož, Jeruzaléme, roucho smutku a trápení a navěky se oblékni důstojností slávy od Boha.
Bar 5:2 Přioděj se pláštěm spravedlnosti od Boha, vlož si na hlavu čelenku slávy Věčného.
Bar 5:3 Neboť Bůh ukáže tvou nádheru všemu pod nebem.
Bar 5:4 Navěky budeš od Boha nazýván „Pokoj spravedlnosti a sláva bohabojnosti“.
Bar 5:5 Vzchop se, Jeruzaléme, postav se na výšině, ohlédni se na východ a pohleď na své děti shromážděné slovem Svatého od slunce západu až po jeho východ, jak se radují, že Bůh se na ně rozpomněl.
Bar 5:6 Vyšly od tebe pěšky, odvlečeny nepřáteli, ale Bůh je k tobě přivede, obklopené slávou jako královský trůn.
Bar 5:7 Bůh totiž uložil, aby byla snížena každá vysoká hora i odvěké pahorky, aby byly vyplněny propasti a země urovnána, aby Izrael bezpečně kráčel ve slávě Boží.
Bar 5:8 A na Boží příkaz dají Izraeli stín lesy i každý vonný strom
Bar 5:9 a Bůh povede Izrael s radostí ve světle své slávy s milosrdenstvím a spravedlností jemu vlastní. Opis listu, který poslal Jeremjáš těm, kdo měli být babylónským králem odvlečeni jako zajatci do Babylónu, aby jim oznámil, co mu Bůh přikázal.
Bar 6:1 Pro hříchy, kterými jste zhřešili proti Bohu, budete jako zajatci odvlečeni do Babylónu Nebúkadnesarem, králem Babylóňanů.
Bar 6:2 Až přijdete do Babylónu, budete tam po dlouhou dobu, až do sedmého pokolení. Pak vás odtamtud vyvedu v pokoji.
Bar 6:3 Teď uvidíte v Babylónu bohy ze stříbra, ze zlata a ze dřeva, které lidé nosí na ramenou a kteří pronárodům nahánějí hrůzu.
Bar 6:4 Vy se však varujte, abyste se nepřipodobňovali těm cizákům a nejednali podobně. Nebojte se jejich bohů ,
Bar 6:5 až uvidíte zástup, jak se jim klaní zepředu i zezadu. Řekněte si v duchu: „ Jen tobě, Panovníku, sluší se klanět.“
Bar 6:6 Můj anděl je s vámi, on ochrání vaše duše.
Bar 6:7 Jazyk těch bohů je dílo řemeslníka; i když jsou pozlaceni a postříbřeni, jsou jen klam a nemohou mluvit.
Bar 6:8 Jako pro pannu, která si libuje v ozdobách, berou zlato a zhotovují věnc