Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 2. kniha MakabejskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 8. prosince, 2018
1. kniha Makabejská
[zkr. = 1 Mak]
ečníci, chopili se zbraně a vrhli se do jídelny na Šimeóna, zabili ho, též jeho dva syny a některé z jeho služebníků.
1 Mak 16:17 Tak spáchal velký zločin a odměnil se zlem za dobro.
1 Mak 16:18 Ptolemaios sepsal o tom zprávu a odeslal ji králi, aby mu poslal na pomoc vojsko a předal do jeho pravomoci zemi i města.
1 Mak 16:19 Jiné muže vyslal do Gezeru, aby odstranili Jóchanana, a velitelům poslal listy s prosbou , aby se k němu dostavili, že je podělí stříbrem, zlatem a jinými dary.
1 Mak 16:20 Další poslal, aby se zmocnili Jeruzaléma a chrámové hory.
1 Mak 16:21 Kdosi je však předběhl a oznámil Jóchananovi v Gezeru, že jeho otec a bratři zahynuli. Řekl: „ Ptolemaios poslal vrahy i na tebe.“
1 Mak 16:22 Když to Jóchanan uslyšel, velmi se polekal a muže, kteří ho přišli zahubit, dal hned zajmout a zabít. Vždyť předem věděl, že ho chtějí zahubit.
1 Mak 16:23 Ostatní činy Jóchananovy, jeho bitvy a statečnost, kterou se vyznamenal, stavby hradeb, které vybudoval, všechny jeho skutky
1 Mak 16:24 jsou zapsány v letopise jeho velekněžství od doby, kdy se po svém otci stal veleknězem.
2. kniha Makabejská
2 Mak 1:1 Židé v Jeruzalémě a v judské krajině posílají bratrské pozdravy bratřím židům v Egyptě a přejí jim dobro a pokoj:
2 Mak 1:2 Kéž vám Bůh prokáže dobrotivost a rozpomene se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, svými věrnými služebníky.
2 Mak 1:3 Ať nakloní vaše nitro k tomu, abyste ho ctili a plnili jeho vůli celým srdcem i ochotnou duší.
2 Mak 1:4 Ať otevře vaše srdce pro svůj Zákon a přikázání a daruje vám pokoj.
2 Mak 1:5 Ať vyslyší vaše prosby a je k vám milostivý, ať vás neopouští v čase zlém.
2 Mak 1:6 I my se zde nyní za vás modlíme.
2 Mak 1:7 Za vlády Démétria roku stého šedesátého devátého jsme vám my, židé, napsali v nejvyšší tísni, která na nás dolehla v době, kdy Jáson a jeho stoupenci odpadli od svaté země a Božího království.
2 Mak 1:8 Spálili bránu a prolili nevinnou krev; my však jsme se modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni. Přinesli jsme oběť i jemnou mouku, rozžehli světlo v svícnech a předložili chleby.
2 Mak 1:9 Nuže, slavte i vy dny slavnosti stánků v měsíci kislevu. Psáno v roce stém osmdesátém osmém helénské éry .
2 Mak 1:10 Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda pozdravují Aristobúla, učitele krále Ptolemaia, který je z pokolení pomazaných kněží, i židy v Egyptě a přejí jim zdraví!
2 Mak 1:11 Zachráněni Bohem z velikých nebezpečí vzdáváme mu vroucí díky my, kteří jsme bojovali proti králi.
2 Mak 1:12 To on zahnal ty, kdo nás napadli ve svatém městě.
2 Mak 1:13 Když totiž vladař táhl do Persie s vojskem, které se zdálo být nepřemožitelné, byli v Nanaině svatyni vlákáni do pasti a pobiti lstí nastrojenou kněžími této svatyně.
2 Mak 1:14 Neboť Antiochos v předstírané touze zasnoubit se s Nanaiou vstoupil se svými přáteli na to místo, aby vzal mnohé poklady jako věno.
2 Mak 1:15 Kněží Nanaina chrámu mu je sice ukázali, ale jakmile vešel s několika málo muži svého doprovodu dovnitř svatyně, ihned ji uzavřeli.
2 Mak 1:16 Otevřeli skrytá dvířka ve stropě a zasypali vladaře s jeho muži kamením; rozsekali je na kusy a uťaté hlavy vyhodili k těm venku.
2 Mak 1:17 Za to vše buď veleben náš Bůh, který bezbožné vydal záhubě .
2 Mak 1:18 Pětadvacátého dne měsíce kislevu hodláme slavit očištění chrámu, a proto pokládáme za potřebné vám oznámit, abyste i vy slavili slavnost stánků a ohně, na památku toho, že Nehemjáš vystavěl svatyni a oltář a přinesl oběti.
2 Mak 1:19 Neboť tenkrát, když naši otcové byli odvedeni do Persie, zbožní kněží vzali tajně trochu ohně z oltáře a ukryli jej v hluboké studni, kde bylo vhodné místo bez vody. Tam jej bezpečně ukryli , takže to místo zůstalo všem neznámé.
2 Mak 1:20 Když se po mnoha letech zalíbilo Bohu, Nehemjáš, vyslaný perským králem, poslal pro oheň potomky kněží, kteří jej ukryli. Oznámili nám, že nenašli oheň, ale hustou vodu. Nehemjáš poručil, aby ji nabrali a přinesli.
2 Mak 1:21 Když bylo sneseno všechno, čeho třeba k oběti, nařídil kněžím, aby tou vodou polili dříví i to, co leželo na něm.
2 Mak 1:22 Tak se stalo; po nějaké chvíli vysvitlo slunce předtím ukryté za mraky a vzplanul veliký oheň, až všichni užasli.
2 Mak 1:23 Zatímco oheň trávil oběť, kněží se všemi přítomnými vykonali modlitbu, neboť když začal Jónatan, volali i ostatní jako Nehemjáš.
2 Mak 1:24 Ta modlitba zněla takto: „Panovníku Hospodine, Bože, Stvořiteli všeho, hrozný a mocný, spravedlivý a milosrdný! Ty jsi Král, jediný a dobrotivý,
2 Mak 1:25 jediný vůdce, jediný spravedlivý, vševládný a věčný, zachraňující Izraele ode všeho zlého, který sis vyvolil naše otce a posvětil je,
2 Mak 1:26 přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid, střez svůj podíl a posvěť jej.
2 Mak 1:27 Shromáždi naše rozptýlené, vysvoboď ty, kdo žijí jako otroci mezi pohany, shlédni na pohrdané a zneuctěné, ať pohané poznají, že ty jsi náš Bůh!
2 Mak 1:28 Sevři mukami utlačovatele a ty, kdo se zpupně vypínají.
2 Mak 1:29 Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak to slíbil Mojžíš.“
2 Mak 1:30 Potom kněží zpívali chvalozpěvy.
2 Mak 1:31 Když obětní úkony skončily, poručil Nehemjáš vylít zbylou vodu na větší kameny.
2 Mak 1:32 Jakmile se tak stalo, vyšlehl plamen, ztrácel se však ve světle zářícím z oltáře.
2 Mak 1:33 Tato událost se stala všeobecně známou; i perskému králi bylo sděleno, že se na místě, kde kněží před svým odvlečením ukryli oheň, objevila voda, a tou že Nehemjášovi lidé posvětili oběti.
2 Mak 1:34 Král dal to místo ohradit, neboť usoudil, že je svaté, když si předtím tu věc ověřil.
2 Mak 1:35 Těm, jimž chtěl projevit svou přízeň, rozdal mnoho rozličných darů .
2 Mak 1:36 Nehemjášovi lidé tu tekutinu pojmenovali nefthar, což znamená ‚očištění‘; většina ji nazývá nefthai.
2 Mak 2:1 V zápisech se dočteme, že to byl prorok Jeremjáš, kdo nařídil, aby přesídlovaní kněží vzali trochu ohně, jak bylo řečeno.
2 Mak 2:2 Prorok dal také přesídlencům zákon a nařídil jim, aby nezapomněli na přikázání Hospodinova a nedali se zmást v mysli při pohledu na zlaté a stříbrné modly se vší jejich nádherou.
2 Mak 2:3 V tom smyslu je i jinak povzbuzoval, aby ve svých srdcích neodpadali od Zákona.
2 Mak 2:4 Stálo tam dále, jak prorok z vnuknutí Božího přikázal, aby za ním nesli stan a schránu; jak odešel na horu, na niž vystoupil Mojžíš, aby spatřil dědictví od Boha.
2 Mak 2:5 Když tam Jeremjáš došel, nalezl ve skále jeskyňku k přebývání, vnesl tam stan, schránu a kadidlový oltář; vchod pak zahradil.
2 Mak 2:6 Později přišli někteří z jeho doprovodu, aby vyznačili tu cestu, ale nemohli ji nalézt.
2 Mak 2:7 Když se to Jeremjáš dozvěděl, zlobil se na ně a prohlásil, že místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a lid neshromáždí a nesjednotí.
2 Mak 2:8 Potom sám Hospodin to místo ukáže a zjeví se jeho sláva i oblak, jaký se ukázal nad Mojžíšem a o jaký prosil Šalomoun, aby to Místo bylo velice posvěceno.
2 Mak 2:9 Ukázal se být velice moudrým, když přinášel oběť obnovení a dokončení chrámu.
2 Mak 2:10 Mojžíš se modlil k Hospodinu a z nebe sestoupil oheň a strávil oběti; i Šalomoun se modlil k Hospodinu a oheň sestoupil a pohltil zápalné oběti.
2 Mak 2:11 Mojžíš pravil: „Protože oběť za hřích se nesmí jíst, bude spálena.“
2 Mak 2:12 Podobně konal Šalomoun osmidenní slavnost .
2 Mak 2:13 O tom všem vyprávějí i spisy a paměti Nehemjášovy. A také o tom , že Nehemjáš založil knihovnu a nashromáždil v ní knihy o králích a prorocích i spisy Davidovy a listy králů o darech zasvěcených klatbou Bohu .
2 Mak 2:14 Podobně i Juda shromáždil všechny knihy poztrácené ve válce, kterou jsme byli donuceni vést. Jsou u nás,
2 Mak 2:15 a jestliže je potřebujete, pošlete si někoho , aby vám je odnesl.
2 Mak 2:16 Napsali jsme vám, neboť hodláme slavit očištění chrámu . I vy učiníte dobře, když ty dny budete slavit.
2 Mak 2:17 Bůh spasí všechen svůj lid a všem dá dědictví, království, kněžství a posvěcení,
2 Mak 2:18 jak to slíbil v Zákoně. Proto máme v Bohu naději, že se nad námi brzy slituje a že nás shromáždí na svaté Místo ze všech míst pod nebem. Už nás vysvobodil z velkých neštěstí a to Místo očistil.
2 Mak 2:19 Budeme psát o tom, co se stalo za Judy Makabejského a za jeho bratrů, o očištění velikého chrámu a zasvěcení oltáře
2 Mak 2:20 i o válkách s Antiochem Epifanem a jeho synem Eupatórem.
2 Mak 2:21 Také o zjeveních z nebe, kterých se dostalo těm, kdo se horlivě a odvážně zastávali věci židovstva, takže, ač malí počtem, zase dobyli celou zemi. Zahnali na útěk množství cizáků,
2 Mak 2:22 znovu obnovili chrám proslulý po celém světě, osvobodili město, znovu zjednali platnost zákonům, které měly být zrušeny. To vše proto, že jim Hospodin milostivě projevil veškerou přízeň.
2 Mak 2:23 Pokusíme se do jediného svazku shrnout, co vypráví Jáson Kyrenský v pěti knihách.
2 Mak 2:24 Uvědomujeme si, jak spousta čísel a velké množství látky způsobují obtíže těm, kdo se chtějí obeznámit s dějinnými událostmi.
2 Mak 2:25 Snažili jsme se čtenáře vést tak, aby si přemýšliví příběhy snáze pamatovali, a všichni, jimž se kniha dostane do ruky, aby z ní měli užitek.
2 Mak 2:26 Pro nás, kteří jsme se dali do obtížné práce ty knihy zkrátit, to nebylo snadné, byla to námaha spojená s potem a bděním.
2 Mak 2:27 Jako ten, kdo připravuje hostinu a chce vyhovět všem, což není lehké, tak i my se rádi ujímáme této těžké práce, abychom se zavděčili mnohým.
2 Mak 2:28 Přesné zkoumání jednotlivostí ponecháváme dějepisci, my chceme jimi projít jenom ve zkratce.
2 Mak 2:29 Jako stavitel nového domu musí mít na mysli stavbu jako celek, zatímco ten, kdo jej chce vyzdobit a vymalovat, věnuje se jenom potřebné výzdobě, tak soudíme i o sobě.
2 Mak 2:30 Dějepisec se musí ponořit do látky, posoudit ji a obezřetně ji po pořádku vyprávět.
2 Mak 2:31 Tomu však, kdo chce psát výtah, budiž dovoleno, aby sledoval jen osu vyprávění a upustil od podrobností.
2 Mak 2:32 Nuže, začněme vyprávět, už příliš mnoho místa jsme věnovali předmluvě. Bylo by pošetilé plýtvat slovy před vlastním příběhem a příběh sám zkracovat.
2 Mak 3:1 Velekněz Onias byl zbožný a nenáviděl zlo, proto bydlení ve svatém městě bylo veskrze pokojné a zákony byly vzorně zachovávány.
2 Mak 3:2 On přiměl i krále, aby měli to Místo v úctě a zvelebovali chrám nejvznešenějšími dary;
2 Mak 3:3 tak Seleukos, král Asie, ze svých vlastních důchodů hradil všechny náklady na obětní služby.
2 Mak 3:4 Avšak jakýsi Šimeón z pokolení Benjamínova, ustanovený za představeného chrámu, se rozešel s veleknězem kvůli hospodářské správě města.
2 Mak 3:5 Když nemohl Oniase přemoci, šel k Apollóniovi, synu Tarseovu, který byl v tom čase správcem Koilé Sýrie a Foiníkie,
2 Mak 3:6 a prozradil mu, že jeruzalémská chrámová pokladnice je plná nepopsatelných cenností, nespočetného množství peněz. Poněvadž pak ty věci nejsou určeny k obětním účelům, mohly by být převedeny pod moc krále.
2 Mak 3:7 Apollónios se s králem sešel a podal mu zprávu o vyzrazených pokladech. Král vybral kancléře Héliodóra a poslal ho s rozkazem, aby zmíněné poklady přivezl.
2 Mak 3:8 Héliodóros se ihned vydal na cestu pod záminkou, že chce vykonat inspekci v městech Koilé Sýrie, ve skutečnosti však, aby splnil králův rozkaz.
2 Mak 3:9 Když přišel do Jeruzaléma, byl vlídně přijat veleknězem města. Pak mu sdělil, co se vyzradilo, a naznačil, proč tu je; zeptal se také, zda je tomu skutečně tak.
2 Mak 3:10 Velekněz mu vysvětloval, že je to uložený majetek vdov a sirotků
2 Mak 3:11 a že značná část toho, co mu napovídal bez
Text bible pro den: Neděle, 9. prosince, 2018
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak] božný Šimeón, patří Hyrkánovi, synu Tóbijášovu, muži významného postavení. Všeho stříbra je čtyři sta talentů, zlata dvě stě.
2 Mak 3:12 Nelze se dopustit bezpráví na těch, kdo se spolehli na svatost Místa, na vážnost a nedotknutelnost chrámu uznávaného po celém světě.
2 Mak 3:13 Héliodóros však měl královské příkazy a prohlásil, že to v každém případě musí přijít do královské pokladny.
2 Mak 3:14 Určil den a vešel do chrámu, aby dohlédl na provedení toho převodu. V celém městě zavládlo nemalé zděšení.
2 Mak 3:15 Kněží v posvátných rouchách se vrhali na zem před zápalným oltářem a volali k Nebi, aby ten, kdo vydal zákon o uložení majetku, jej také ochránil pro ty, kdo si jej uložili.
2 Mak 3:16 Kdo spatřil veleknězovu tvář, byl hluboce zasažen v nitru; jeho vzhled a bledost pleti vyjadřovaly zděšení duše.
2 Mak 3:17 Toho muže zachvátil strach, až se třásl na celém těle; každý musel vidět, jak vnitřně trpí.
2 Mak 3:18 K tomu ještě z domů vycházeli v zástupech lidé k veřejné modlitbě, protože Místu hrozilo zneuctění.
2 Mak 3:19 Ulice byly plné žen přepásaných na prsou žíněným šatem . I některé z neprovdaných dívek držených doma vyběhly do vrat nebo ke zdem svých domů , některé pak vyhlížely z oken.
2 Mak 3:20 Všechny vztahovaly ruce k Nebi a modlily se.
2 Mak 3:21 Byl to politováníhodný pohled na toto množství zdrcených lidí a na velekněze v úzkostném očekávání.
2 Mak 3:22 Zatímco vzývali všemocného Hospodina, aby uchoval nedotčen a v bezpečí majetek těch, kdo mu jej svěřili do ochrany ,
2 Mak 3:23 Héliodóros začal provádět, co měl uloženo.
2 Mak 3:24 Jakmile se však se svými kopiníky ocitl před pokladnicí, vládce duchů a veškeré moci způsobil nadpřirozený úkaz; všichni, kdo se odvážili vejít, omdlévali slabostí a hrůzou, zasaženi Boží mocí.
2 Mak 3:25 Zjevil se jim totiž nádherně vystrojený kůň s děsivě vyhlížejícím jezdcem. Kůň se prudce obořil na Héliodóra a bil do něho předními kopyty. Jezdcova zbroj se třpytila zlatem.
2 Mak 3:26 Náhle se objevili ještě dva zdatní a silní mladíci, krásní na pohled, v nádherném plášti; přistoupili k Héliodórovi a neustále ho z obou stran bičovali, až bylo těch ran bezpočet.
2 Mak 3:27 Když se skácel na zem obklopen mrákotnou tmou, zvedli ho a položili na nosítka,
2 Mak 3:28 a právě toho, který vstoupil s početným doprovodem a celou stráží do zmíněné pokladnice, vynesli naprosto bezmocného. Zřetelně poznali Boží moc.
2 Mak 3:29 Věru, to Božím zásahem ležel bez hlesu a zbaven naděje na záchranu.
2 Mak 3:30 Ale oni chválili Hospodina, že oslavil své Místo, a chrám, před chvílí ještě plný strachu a hrůzy, se naplnil radostí a veselím, když se zjevil Hospodin zástupů.
2 Mak 3:31 Jiní z družiny Héliodórovy prosili hned Oniase, aby se modlil k Nejvyššímu, aby daroval život tomu, jenž doma leží v posledním tažení.
2 Mak 3:32 Velekněz tušil, že by král mohl podezírat židy, že spáchali na Héliodórovi zločin, proto konal oběť za záchranu tohoto muže.
2 Mak 3:33 Zatímco velekněz konal smírčí oběť, zjevili se Héliodórovi opět ti dva mládenci, oblečení v táž roucha, postavili se k němu a pravili: „Velice děkuj veleknězi Oniasovi, neboť jen pro něho ti Hospodin daruje život.
2 Mak 3:34 Byl jsi zbičován Nebem; rozhlašuj všem velikou Boží moc.“ To řekli a zmizeli.
2 Mak 3:35 Héliodóros přinesl oběť Hospodinu a učinil veliké sliby tomu, který mu vrátil život. Rozloučil se s Oniasem a vrátil se s vojskem ke králi.
2 Mak 3:36 Všem pak svědčil o činech velikého Boha, které právě na vlastní oči spatřil.
2 Mak 3:37 Když se král tázal Héliodóra, kdo by byl vhodný, aby ho ještě jednou poslal do Jeruzaléma, řekl mu:
2 Mak 3:38 „Máš-li nějakého nepřítele nebo zrádce státu, pošli tam jeho. Dostaneš ho zpátky zbičovaného, zůstane-li vůbec naživu, protože kolem toho Místa je vpravdě jakási Boží síla.
2 Mak 3:39 Ten, který má příbytek v nebi, je strážcem a pomocníkem toho Místa, bije a hubí ty, kdo přicházejí, aby mu uškodili.“
2 Mak 3:40 Tak se to událo s Héliodórem a zachováním pokladnice.
2 Mak 4:1 Zmíněný již Šimeón, který vyzradil poklad a zradil vlast, pomlouval Oniase, že on to byl, kdo navedl Héliodóra a způsobil všechno to zlo.
2 Mak 4:2 Dobrodince města, zastánce krajanů a horlitele pro zákony se odvážil obvinit z toho, že on je zrádcem státu.
2 Mak 4:3 Nepřátelství se tak rozmohlo, že jeden z osvědčených stoupenců Šimeónových se dokonce uchýlil k vraždě.
2 Mak 4:4 Když Onias viděl, že hrozí nebezpečí sváru a že Apollónios, syn Menestheův, správce Koilé Sýrie a Foiníkie, podporuje Šimeónovu nešlechetnost,
2 Mak 4:5 vypravil se ke králi. Nechtěl na občany žalovat, ale měl na zřeteli prospěch obecný i soukromý všeho lidu.
2 Mak 4:6 Viděl totiž, že není možné zjednat pokoj bez zásahu králova, protože Šimeón nepřestává ve svém bláznovství.
2 Mak 4:7 Když se Seleukos rozloučil se životem a království převzal Antiochos, zvaný Epifanés, získal lstivě velekněžský úřad Jáson, bratr Oniasův.
2 Mak 4:8 Při setkání s králem slíbil mu ke třem stům ještě šedesát talentů stříbra a z jakéhosi jiného důchodu dalších osmdesát talentů.
2 Mak 4:9 Kromě toho slíbil upsat ještě sto padesát, bude-li mu dána plná moc zřídit závodiště a hřiště a zapsat jeruzalémské obyvatele jako občany Antiochie.
2 Mak 4:10 Když to král dovolil a on se zmocnil vlády, začal hned u svých krajanů zavádět řecké obyčeje.
2 Mak 4:11 Zrušil lidumilná královská nařízení, která židům vymohl Eupolemův otec Jóchanan, když uzavřeli s Římany smlouvu o přátelství a spojenectví; zrušil též zákonná občanská práva a obnovil protizákonné mravy.
2 Mak 4:12 Úmyslně totiž postavil závodiště přímo pod hradem a cvičil tam nejschopnější jinochy, které navedl nosit Hermův klobouk.
2 Mak 4:13 Bylo to vinou nezměrné Jásonovy zvrhlosti, že se tak rozmohl helénizmus a nabylo vrchu cizáctví, vždyť to nebyl velekněz, ale bezbožník!
2 Mak 4:14 Proto ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem.
2 Mak 4:15 To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.
2 Mak 4:16 Jejich vinou je stihlo zlé neštěstí, protože ti, po jejichž způsobu života bažili a jež ve všem napodobovali, stali se jejich nepřáteli a trýzniteli.
2 Mak 4:17 Vždyť neúcta k Božím zákonům se nevyplácí, jak se v pravý čas ukáže.
2 Mak 4:18 Na závodní hry v Týru, které se konají každých pět let za účasti samého krále,
2 Mak 4:19 poslal ten zlosyn Jáson diváky z jeruzalémských ‚Antiochejců‘, aby donesli tři sta drachem stříbra jako oběť Héraklovi. Avšak ti, kdo peníze přinesli, chápali, že se to nesluší, a žádali, aby nebyly užity na oběť, ale na nějaký jiný účel.
2 Mak 4:20 Proto i když odesilatel je určil jako oběť Héraklovi, přišly tyto peníze, díky poslům, na vybavení trojveslic.
2 Mak 4:21 Apollónios, syn Menestheův, byl poslán do Egypta na korunovaci krále Filométóra. Od něho se Antiochos dozvěděl, že král není jeho přítelem, a tak se musel starat o svou bezpečnost. Odtud se odebral do Jafy a pak dorazil do Jeruzaléma.
2 Mak 4:22 V městě byl velkolepě přijat Jásonem a s jásotem veden v pochodňovém průvodu. Odtud odtáhl do Foiníkie a utábořil se tam.
2 Mak 4:23 Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimeóna, ke králi, aby mu donesl peníze a připomenul některé nutné záležitosti.
2 Mak 4:24 Doporučen ke králi lichotil mu pro jeho moc a získal pro sebe velekněžství. Nabídl mu totiž o tři sta talentů stříbra více než Jáson;
2 Mak 4:25 od krále přijal jmenovací listinu a vrátil se. Pro velekněžství neměl žádné předpoklady, neboť měl smýšlení krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy.
2 Mak 4:26 A tak Jáson, když sesadil svého vlastního bratra, byl sám od jiného sesazen a vyhnán jako uprchlík do země Amónské.
2 Mak 4:27 Menelaos se ujal úřadu, ale ze slíbených peněz nedával králi nic,
2 Mak 4:28 ačkoli jej velitel hradu Sóstratos upomínal – on totiž měl ty peníze vybrat. Dostali oba předvolání ke králi.
2 Mak 4:29 Menelaos zanechal jako svého zástupce ve velekněžském úřadu svého bratra Lýsimacha, Sóstratos pak velitele Kypřanů Kratéta.
2 Mak 4:30 V té době se vzbouřili obyvatelé Tarsu a Malu, protože jejich města byla odevzdána darem králově milostnici Antiochidě.
2 Mak 4:31 Aby zjednal pořádek, král se tam rychle vypravil a za svého zástupce ustanovil Androníka, jednoho z hodnostářů.
2 Mak 4:32 Menelaos v tom viděl příhodnou chvíli, ukradl některé zlaté nádoby chrámu a věnoval je Androníkovi, jiné se mu podařilo prodat do Týru a okolních měst.
2 Mak 4:33 Když se o tom ze spolehlivého zdroje dozvěděl Onias, který se uchýlil na útočištné místo v Dafné při Antiochii, odsoudil ho.
2 Mak 4:34 Menelaos proto tajně přemluvil Androníka, aby Oniase zabil. Androníkos přišel za Oniasem, lstivě ho přesvědčoval a zapřísahal se i podáním pravice. Ačkoli měl Onias podezření, uposlechl a z útočiště vyšel. Androníkos ho ihned usmrtil bez ohledu na právo.
2 Mak 4:35 Tato událost pobouřila nejen židy, ale i mnohé jiné národy, které těžce nesly nespravedlivou vraždu toho člověka.
2 Mak 4:36 Když se potom král vrátil z míst v Kilikii, přišli k němu židé z města i Heléni, kteří rovněž nenávidí zločin, se stížností , že Onias byl bezdůvodně zabit.
2 Mak 4:37 Antiochos se z hloubi duše zarmoutil, byl pohnut lítostí až k slzám při vzpomínce na umírněnost a velkou sebekázeň zesnulého.
2 Mak 4:38 Vzplanul hněvem proti Androníkovi, ihned mu dal strhnout purpurový plášť a roztrhnout oděv; dal ho vést celým městem až na to místo, kde se dopustil bezbožnosti na Oniasovi. A zde vraha sprovodil ze světa. Hospodin mu tak odplatil zaslouženým trestem.
2 Mak 4:39 S vědomím Menelaovým spáchal Lýsimachos v městě mnohé svatokrádeže. Když se to dostalo na veřejnost, shromáždilo se množství lidu proti Lýsimachovi, neboť tu bylo odcizeno mnoho zlatých předmětů.
2 Mak 4:40 Proti vzbouřeným a rozhněvaným davům vyzbrojil Lýsimachos na tři tisíce mužů a zločinnýma rukama začal boj. Do čela postavil jakéhosi Aurana, muže pokročilého věkem, a navíc i pošetilostí.
2 Mak 4:41 Když vzbouřenci viděli, že se Lýsimachos chystá proti nim, jedni se chápali kamení, jiní silných klacků a další házeli na Lýsimachovy lidi hrsti popela.
2 Mak 4:42 Tak mnohé z nich zranili, některé zabili a ostatní zahnali na útěk. Svatokrádce samého zabili přímo u pokladnice.
2 Mak 4:43 Pro tyto věci bylo zavedeno soudní řízení proti Menelaovi.
2 Mak 4:44 Když král přišel do Týru, tři muži vyslaní staršími podali tam na Menelaa žalobu.
2 Mak 4:45 Ten, když viděl, že jeho pře je téměř ztracena, slíbil Dorymenovu synu Ptolemaiovi značný obnos peněz, aby se za něho u krále přimluvil.
2 Mak 4:46 Ptolemaios vzal krále na procházku sloupořadím, údajně aby se osvěžil na čerstvém vzduchu, a tam jej přemluvil k tomu,
2 Mak 4:47 že Menelaa, který byl vinen vším tím zlem, zprostil žaloby v plném rozsahu a k smrti odsoudil ty ubohé, kteří by byli uznáni nevinnými, i kdyby se pře projednávala před nějakými Skythy.
2 Mak 4:48 Tak ti, kdo hájili město, lid a svaté předměty, byli vzápětí postiženi nespravedlivým trestem.
2 Mak 4:49 Sami Týřané z nenávisti k tomu zločinu velkomyslně přispěli na jejich pohřeb.
2 Mak 4:50 Menelaos však pro hrabivost vládců zůstal u moci, překonával se v darebáctví jako arcizrádce vlastních spoluobčanů.
2 Mak 5:1 V té době připravoval Antiochos druhý vpád do Egypta.
2 Mak 5:2 Stalo se však, že v celém městě se skoro po čtyřicet dní zjevovali ve
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 10. prosince, 2018
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak]
vzduchu pádící jezdci v zlatém odění, kohorty vyzbrojené kopími a tasenými meči.
2 Mak 5:3 Seřazené šiky jízdy prováděly proti sobě útoky a nájezdy, štíty se zvedaly proti množství kopí a proti střelám šípů, zlaté ozdoby se třpytily na různých druzích brnění.
2 Mak 5:4 Všichni si přáli, aby to zjevení bylo dobrým znamením .
2 Mak 5:5 Když se rozšířila lživá pověst, že Antiochos zemřel, Jáson sebral ne méně než tisíc mužů a podnikl náhlý útok na město. Obránci shromáždění na hradbách byli přemoženi a město bylo nakonec dobyto, takže Menelaos musel utéci do hradu.
2 Mak 5:6 Jáson začal bezohledně popravovat vlastní spoluobčany; nepovážil, že válečný úspěch proti vlastním občanům je vlastně jeho největším neštěstím. Domníval se, že způsobil porážku nepřátelům, a ne svým krajanům.
2 Mak 5:7 Však se také k vládě nedostal, jeho spiknutí skončilo hanbou a on se jako uprchlík vrátil zpět do Amónska.
2 Mak 5:8 Posléze tedy došel zlého konce. Obviněn u Arety, arabského tyrana, utíkal z města do města všemi pronásledován, nenáviděn jako odpadlík od Zákona, proklínán jako kat vlasti a svých spoluobčanů. Nakonec byl vypuzen do Egypta.
2 Mak 5:9 Ten, který z vlasti vypovídal, sám zahynul ve vyhnanství, když se dostal přes moře k Lakedaimónským, kde doufal najít útočiště u příbuzných.
2 Mak 5:10 Ten, který nechával ležet mnohé nepohřbené, sám zůstal neoplakáván; nedostalo se mu žádného pohřbu, natož odpočinku v hrobě jeho otců.
2 Mak 5:11 Když se zpráva o tom dostala ke králi, došel k závěru, že Judsko se chce odtrhnout. Rozzuřen divokým vztekem vytáhl z Egypta a ztečí dobyl město.
2 Mak 5:12 Svým vojákům poručil, aby pobíjeli nemilosrdně všechny, kdo jim padnou do rukou, a aby povraždili i ty, kdo se utekli do domů.
2 Mak 5:13 Nastalo krveprolití mladých i starých, zabíjení nedospělých, žen a dětí, vraždění panen i kojenců.
2 Mak 5:14 Za pouhé tři dny činily ztráty osmdesát tisíc lidí ; z toho čtyřicet tisíc bylo pobito vojenskými oddíly a neméně tolik bylo prodáno do otroctví.
2 Mak 5:15 Ale to všechno králi nestačilo; odvážil se vstoupit do nejposvátnějšího chrámu na zemi v doprovodu Menelaa, zrádce Zákona a vlasti.
2 Mak 5:16 Do nečistých rukou bral posvátné nádoby, špinavýma rukama se zmocnil darů, které jiní králové věnovali pro zvelebení, slávu a čest Místa.
2 Mak 5:17 Ve své povýšenosti Antiochos neviděl, že se Pán pro hříchy obyvatel města nakrátko rozhněval, a proto nevzhlédl na Místo.
2 Mak 5:18 Kdyby nebylo bývalo zatíženo četnými hříchy, byl by ihned zahnán a zbičován, a tím odvrácen od svého drzého úmyslu, podobně jako Héliodóros, poslaný králem Seleukem prohlédnout pokladnici.
2 Mak 5:19 Hospodin si ovšem nevyvolil národ kvůli Místu, nýbrž Místo kvůli národu.
2 Mak 5:20 Proto mělo i Místo podíl na těžkostech, které potkaly národ, a později mělo mít i účast na dobrodiní. V hněvu Vševládnoucího opuštěné, mělo být zase se vší slávou povzneseno, až se velký Pán usmíří.
2 Mak 5:21 Antiochos potom odnesl z chrámu tisíc osm set talentů a spěšně odtáhl do Antiochie. Zaslepen zpupností se domníval, že by dokázal učinit zemi splavnou a moře schůdné – tak bylo jeho srdce povýšené.
2 Mak 5:22 Ponechal tam úředníky, aby týrali lidi: v Jeruzalémě Filipa, rodem z Frygie, ještě většího barbara, než byl ten, který ho ustanovil.
2 Mak 5:23 Na Gerizímu ustanovil Androníka, a k nim ještě Menelaa, který si nejsurověji ze všech vymáhal moc nad spoluobčany. K židům totiž choval odpor.
2 Mak 5:24 Antiochos poslal také arcipadoucha Apollónia s vojskem dvaceti dvou tisíc mužů a s rozkazem všechny dospělé muže pobít, ženy a děti pak prodat do otroctví .
2 Mak 5:25 Ten dorazil k Jeruzalému a předstíral pokojné úmysly až do svatého dne sobotního. Když uviděl, že židé slaví sobotu , nařídil svému vojsku nástup do zbraně.
2 Mak 5:26 Potom dal pobít mečem všechny, kdo vyšli účastnit se této slavnosti; nato vnikl s vojskem do města a povraždil i tam veliké množství lidu .
2 Mak 5:27 Ale Juda, zvaný též Makabejský, ještě asi s devíti dalšími , uchýlil se na poušť a se svými druhy žil v horách jako zvěř; živili se rostlinnou potravou, aby se neposkvrnili.
2 Mak 6:1 Nedlouho potom poslal král starého Athéňana, aby přinutil židy odvrátit se od zákonů otců a nežít podle Božích zákonů,
2 Mak 6:2 zneuctít dokonce jeruzalémskou svatyni a pojmenovat ji po Diovi Olympském, svatyni na Gerizímu pak pojmenovat po Diovi Pohostinném proto, že byli pohostinní obyvatelé toho místa.
2 Mak 6:3 Těžký a odporný byl všem nápor tolikerého zla.
2 Mak 6:4 Vždyť i svatyni naplnili pohané prostopášností a nevázanou bujností, hledali povyražení u nevěstek a na svatých nádvořích se pelešili s ženštinami; dovnitř vnášeli, co tam nepatřilo.
2 Mak 6:5 I zápalný oltář byl přeplněn nečistými věcmi, které zákony zakazovaly.
2 Mak 6:6 Nebylo dovoleno světit sobotu ani dodržovat svátky otců, ba vůbec se přiznat k tomu, že je někdo žid.
2 Mak 6:7 Každý měsíc násilně nahnali lid na obětní slavnost králových narozenin, a když nadešla slavnost Dionýsova, nutili židy , aby s břečťanovými věnci oslavovali Dionýsa.
2 Mak 6:8 Z popudu Ptolemaiova přišlo nařízení i do sousedních helénských měst, aby se s židy jednalo stejným způsobem, kdykoli se budou pořádat obětní slavnosti;
2 Mak 6:9 ti, kdo se nerozhodnou přejít na helénský způsob života, měli být zabiti. Všem bylo zřejmé, že nastává čas velikého utrpení.
2 Mak 6:10 Dvě ženy byly předvedeny před soud , že daly obřezat své syny. S kojenci u prsů je vodili veřejně městem a pak je svrhli z hradeb.
2 Mak 6:11 Židé se sešli do blízkých jeskyní, aby tajně oslavili sobotu. Byli udáni Filipovi a společně zaživa upáleni, protože se z úcty k nejposvátnějšímu dni odmítli bránit.
2 Mak 6:12 Nyní vybízím ty, kdo při četbě knihy došli až sem, aby se nedali zkrušit tím, co se stalo, ale aby pochopili, že to trestání nebylo ke zkáze, nýbrž k výchově našeho rodu.
2 Mak 6:13 Je známkou velikého dobrodiní bezbožníkům, nejsou-li dlouhý čas ponecháni v pohodlí hříchu, ale postihne-li je vzápětí trest.
2 Mak 6:14 Zatímco u jiných národů Hospodin trpělivě čeká, až se naplní míra jejich hříchů, a teprve pak je potrestá, s námi se rozhodl naložit jinak ,
2 Mak 6:15 aby nás nemusel trestat později, až naše hříchy dosáhnou nejzazší meze.
2 Mak 6:16 Proto od nás nikdy neoddaluje milosrdenství; svůj lid vychovává neštěstími, ale neopouští jej .
2 Mak 6:17 Jen tolik budiž řečeno na vysvětlenou; po tomto krátkém odbočení pokračujeme ve vyprávění.
2 Mak 6:18 Jistému Eleazarovi, jednomu z předních znalců Zákona, který byl pokročilého věku a ušlechtilých rysů tváře, otevřeli násilím ústa a nutili ho pozřít vepřové maso.
2 Mak 6:19 On však zvolil raději čestnou smrt než život s potupou a dobrovolně šel na popraviště.
2 Mak 6:20 Pokrm, který měl sníst, vyplivl. Těm, kdo zůstanou, tím dal příklad, jak odmítat zakázaná jídla i přes všechnu lásku k životu.
2 Mak 6:21 Dohlížitelé nad bezbožnými obětními slavnostmi, kteří se s tím mužem znali ještě z dřívějších dob, ho vzali stranou a přemlouvali, aby si dal přinést kusy masa, z něhož má dovoleno jíst, aby si je sám připravil a přitom předstíral, že jí maso z obětí nařízených králem.
2 Mak 6:22 Když to prý udělá, unikne smrti a pro staré přátelství s nimi dojde vlídného zacházení.
2 Mak 6:23 On však učinil významné rozhodnutí, hodné věku a důstojnosti stáří, vznešených šedin a od mládí nejvzornějšího chování; zvláště pak dbal svatého a Bohem daného zákonodárství, když odpověděl, aby jej poslali do podsvětí.
2 Mak 6:24 „Nesluší se,“ řekl, „abychom se ve svém věku přetvařovali, protože by mnozí z mladých soudili, že Eleazar se ve svých devadesáti letech stal odpadlíkem.
2 Mak 6:25 Ty bych pro své pokrytectví a okamžik prchavého života hanebně oklamal a na své stáří tak přivodil potupnou skvrnu.
2 Mak 6:26 A i kdybych pro přítomnost unikl trestu lidí, neuniknu rukám Vševládného, ať živý, nebo mrtvý.
2 Mak 6:27 Proto se nyní statečně vzdávám života, abych se ukázal hoden svého stáří
2 Mak 6:28 a mladým zanechal ušlechtilý příklad, aby ochotně a důstojně šli na smrt za vznešené a svaté zákony.“ To řekl a hned vstoupil na popraviště.
2 Mak 6:29 Blahosklonnost, kterou mu ještě krátce předtím projevili jeho průvodci, se změnila v nepřátelství pro ta slova, která pokládali za šílenství.
2 Mak 6:30 Když skonával pod ranami, se sténáním pravil: „Hospodinu, který má svaté poznání, je zjevné, že jsem mohl uniknout smrti; snáším na svém těle krutá muka bičování a v duši to rád vytrpím z posvátné bázně k němu.“
2 Mak 6:31 Tak skonal a zanechal svou smrtí příklad hrdinství a památku ctnosti nejen mladým, ale i většině národa.
2 Mak 7:1 Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny.
2 Mak 7:2 Jeden z nich prohlásil jménem všech: „Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců.“
2 Mak 7:3 Král se rozvášnil a poručil rozpálit pánve a kotle.
2 Mak 7:4 Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk, stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet.
2 Mak 7:5 Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem ostatní s matkou, že také čestně zemřou. Řekli si:
2 Mak 7:6 „Hospodin Bůh se dívá a jistě nás posílí, jak zřetelně před tváří Izraele dosvědčil Mojžíš v písni, kde ujišťuje: ‚Bůh posílí své služebníky!‘“
2 Mak 7:7 Když první takto skonal, přivedli za surového posměchu druhého. Stáhli mu kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst nedovolené maso , dřív než bude jeho tělo úd po údu mučeno.
2 Mak 7:8 Odpověděl ve své rodné řeči a zvolal: „Nikdy!“ Proto i on musel podstoupit stejné mučení jako první.
2 Mak 7:9 S posledním výdechem řekl: „Ty, zlosynu, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon.“
2 Mak 7:10 Po něm byl terčem výsměchu třetí. Když na něm vynucovali odpověď, rychle vyplázl jazyk, i ruce jim statečně nastavil
2 Mak 7:11 a mužně řekl: „Dostal jsem je od Nebe, a protože si cením jeho zákony více než své údy , doufám, že je od něho zase dostanu nazpět.“
2 Mak 7:12 Sám král i jeho průvodci byli zaraženi nad duševní silou toho mládence, jako by pro něho muka nic neznamenala.
2 Mak 7:13 Když i on skonal, mučili čtvrtého stejnými mukami.
2 Mak 7:14 Když se přiblížil jeho konec, řekl toto: „Je radostné skonat lidskou rukou , když máme v Bohu jistou naději, že jím budeme znovu vzkříšeni. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“
2 Mak 7:15 Pak vzali pátého, přitáhli ho a mučili.
2 Mak 7:16 On pohleděl na krále a řekl: „Máš moc nad lidmi, děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Nemysli si, že náš rod je Bohem opuštěn.
2 Mak 7:17 Jen počkej a uvidíš jeho velkolepou sílu, jak tebe a tvé potomstvo zkruší.“
2 Mak 7:18 Po něm přivedli šestého, a ten umíraje pravil: „Nebuď na omylu, tvá snaha je marná. My sami jsme vinni tímto utrpením a děje se nám po zásluze, protože jsme hřešili proti svému Bohu.
2 Mak 7:19 Ty si však nemysli, že zůstaneš bez trestu, když ses opovážil bojovat proti Bohu.“
2 Mak 7:20 Ještě více obdivu a vzácné památky je hodna matka. V jediném dnu viděla záhubu sedmi synů a nesla to srdnatě s n
