Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha JuditKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 16. prosince, 2019
Kniha Judit
[zkr. = Jdt]
Jdt 5:7 Nejprve se usídlili v Mezopotámii, protože nechtěli chodit za bohy svých otců, kteří byli v zemi Kaldejců.
Jdt 5:8 Odchýlili se od cesty svých předků a klaněli se nebeskému Bohu, Bohu, kterého poznali. Vyhnali je tedy od svých bohů a oni uprchli do Mezopotámie a sídlili tam po mnoho dní.
Jdt 5:9 Pak jim jejich Bůh řekl, aby vyšli ze svého bydliště a vytáhli do země kenaanské. Tam se usadili a velmi zbohatli zlatem a stříbrem a velkým množstvím dobytka.
Jdt 5:10 Když kenaanskou zemi zachvátil hlad, sestoupili do Egypta a bydleli tam, dokud tam nacházeli obživu. Velmi se tam rozmnožili, jejich potomstvo se nedalo spočítat.
Jdt 5:11 Ale postavil se proti nim egyptský král a nepoctivě s nimi jednal při práci s cihlami; ponižovali je a učinili z nich otroky.
Jdt 5:12 Tu začali volat ke svému Bohu a on bil celou egyptskou zemi nezhojitelnými ranami, až je Egypťané od sebe vyhnali.
Jdt 5:13 Bůh pak vysušil před nimi Rudé moře
Jdt 5:14 a vyvedl je na cestu k Sínaji a do Kádeš-barneje. Zahnali všechny, kdo bydleli na poušti,
Jdt 5:15 usídlili se v zemi Emorejců a svou mocí vyhladili všechny Chešbónce. Překročili Jordán a vzali do dědičného vlastnictví celé pohoří.
Jdt 5:16 Vyhnali pryč Kenaance, Perizejce, Jebúsejce, Šekema i všechny Girgašejce a bydleli tam po mnoho dní.
Jdt 5:17 Dokud nezhřešili před svým Bohem, vedlo se jim dobře; je s nimi Bůh, který nenávidí nepravost.
Jdt 5:18 Když však sešli z cesty, kterou jim určil, bylo jich velmi mnoho vyhlazeno mnohými válkami. Byli odvlečeni do zajetí do cizí země, chrám jejich Boha byl srovnán se zemí a jejich města byla uchvácena jejich protivníky.
Jdt 5:19 Nyní se však obrátili ke svému Bohu, vyšli z rozptýlení, ať byli rozptýleni kdekoli. Dostali zpět Jeruzalém, kde je jejich svatyně, a usídlili se na pohoří, protože bylo neobydlené.
Jdt 5:20 A tak tedy, vladaři a pane, pokud tento lid nechce Boha znát a proti němu hřeší, a my to zjistíme, že Boha urážejí, vytáhneme proti nim a přemůžeme je ve válce.
Jdt 5:21 Jestliže však jejich lid nečiní bezpráví, ať to můj pán raději nechá být, aby je snad jejich Pán a Bůh neochránil. Byli bychom v potupě po celé zemi.“
Jdt 5:22 Když přestal Achiór mluvit, začal všechen lid stojící okolo stanu reptat. Holofernovi velmoži i všichni obyvatelé mořského pobřeží a Moábci žádali, aby byl ubit:
Jdt 5:23 „Nebudeme se přece bát Izraelců, vždyť je to lid, který nemá ani moc ani sílu k tvrdému boji!
Jdt 5:24 Jen vytáhněme, vladaři Holoferne, pro celé tvé vojsko budou lehkým soustem.“
Jdt 6:1 Když ustal hluk mužů shromážděných kolem rady, obořil se Holofernés, vrchní velitel asyrského vojska, přede vším zástupem cizinců na Achióra a na všechny Moábce:
Jdt 6:2 „Kdo jsi ty, Achióre, a vy , zaprodanci efrajimští, žes tady dnes prorokoval a řekl, abychom nevedli válku proti izraelskému pokolení, protože je bude chránit jejich Bůh? Kdo je bohem, ne-li Nebúkadnesar? A on pošle svou vojenskou sílu a vyhladí je z povrchu země. Jejich Bůh je nevysvobodí!
Jdt 6:3 My, Nebúkadnesarovi služebníci, je snadno pobijeme jako jednoho člověka; nebudou moci obstát před silou naší jízdy,
Jdt 6:4 neboť tou je zničíme. Hory se napojí jejich krví a roviny se naplní jejich mrtvolami. Neobstojí před námi ani stopa jejich nohou, do jednoho budou zničeni. Tak rozhodl král Nebúkadnesar, pán vší země. On to řekl a slova, která promluvil, nevyjdou naprázdno.
Jdt 6:5 A ty, Achióre, zaprodanče amónský, který jsi těmito slovy právě projevil svou nepravost, od tohoto dne neuzříš mou tvář, dokud nepotrestám to pokolení přišlé z Egypta.
Jdt 6:6 Až se vrátím, probodne mé vojsko a lid mé družiny mečem tvé boky a padneš s jejich skolenými.
Jdt 6:7 Nyní tě moji otroci dopraví do pohoří a nechají tě v jednom z měst při cestách vzhůru do hor .
Jdt 6:8 Nezahyneš hned ; budeš zahuben až s nimi.
Jdt 6:9 Nezachmuřuj tvář, chováš přece v srdci naději, že nebudou přemoženi! Řekl jsem, a žádné z mých slov nepadne do prázdna .“
Jdt 6:10 Holofernés rozkázal svým otrokům, kteří mu stáli k službě v jeho stanu, aby vzali Achióra a dopravili jej do Betúlie a vydali do rukou Izraelců.
Jdt 6:11 Holofernovi otroci ho popadli a vyvedli jej z tábora na rovinu. Z roviny se odebrali do hor a došli k pramenům, které byly pod Betúlií.
Jdt 6:12 Když je spatřili muži města, jak vystupují k vrcholu hory, chopili se svých zbraní a vytrhli z města na vrchol hory. Všichni prakovníci jim bránili, aby k nim vystoupili, a vrhali na ně kameny.
Jdt 6:13 Oni se ukryli pod horou, svázali Achióra, nechali ho ležet na úpatí hory a vrátili se ke svému pánu.
Jdt 6:14 Izraelci sestoupili ze svého města, přistoupili k němu, rozvázali ho, dovedli ho do Betúlie a postavili před představitele svého města,
Jdt 6:15 kterými byli v oněch dnech Uzijáš, syn Míkův z kmene Šimeónova, Chabris, syn Otníelův, a Karmíš, syn Malkíelův.
Jdt 6:16 Svolali všechny starší města a všichni jejich mladíci i ženy se seběhli na to shromáždění. Postavili Achióra doprostřed všeho lidu a Uzijáš se ho zeptal, co se stalo.
Jdt 6:17 Ve své odpovědi jim oznámil, co se mluvilo v Holofernově radě, všechna slova, jež pronesl Holofernés uprostřed předáků asyrských, a jak vyzývavě Holofernés mluvil proti domu izraelskému.
Jdt 6:18 Lid padl na kolena , klaněli se Bohu a volali k němu:
Jdt 6:19 „Hospodine, Bože nebeský, pohleď na jejich pýchu a smiluj se nad naším pokořeným pokolením, pohleď tohoto dne, jak vypadají ti, kdo jsou tobě posvěceni.“
Jdt 6:20 Potěšovali Achióra a velmi ho chválili.
Jdt 6:21 Uzijáš ho pak vzal ze shromáždění do svého domu; vystrojil hostinu starším města a vzývali Boha Izraele o pomoc celou tu noc, aby jim pomohl.
Jdt 7:1 Nazítří rozkázal Holofernés celému svému vojsku a všemu svému lidu, který mu přišel na pomoc, aby vytrhli do boje proti Betúlii, zmocnili se stezek do hor a zahájili proti Izraelcům válku.
Jdt 7:2 I vytrhli toho dne do boje všichni bohatýři. Síla jejich bojovníků byla: sto sedmdesát tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců, kromě zásob pro vojsko a mužů, kteří je provázeli pěšky; bylo to převeliké množství.
Jdt 7:3 Utábořili se v údolí blízko Betúlie u pramene a rozložili se do šířky přes Dótan až k Bélbajimu a do délky od Betúlie do Kyamónu, který je blízko Jizreelu.
Jdt 7:4 Když Izraelci spatřili jejich množství, velmi se poděsili a řekli jeden druhému: „Nyní si smlsnou na celé zemi. Ani vysoké hory ani propasti ani pahorky neunesou jejich tíhu.“
Jdt 7:5 Všichni se chopili svých válečných zbraní, zapálili ohně na svých věžích a zůstali na stráži celou tu noc.
Jdt 7:6 Druhého dne vyvedl Holofernés všechnu svou jízdu před Izraelce, kteří byli v Betúlii.
Jdt 7:7 Dal prozkoumat přístupy k jejich městu a vyhledat a obsadit prameny vod. Postavil k nim oddíly bojovníků. Pak se připojil ke svému lidu.
Jdt 7:8 Přišli k němu všichni předáci Ezauovců i všichni vůdcové moábského lidu a velitelé mořského pobřeží a pravili:
Jdt 7:9 „Kéž náš vladař vyslechne naše slova, aby tvé vojsko neutrpělo úhonu!
Jdt 7:10 Tento lid Izraelců nespoléhá na svá kopí, ale na výšku hor, v nichž přebývají, není totiž snadné přejít vrcholy jejich hor.
Jdt 7:11 Proto, vladaři, neválči s nimi v otevřené bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž.
Jdt 7:12 Zůstaň ve svém táboře a šetři každého muže ze svého vojska, jen ať se tvoji služebníci zmocní pramene vody, která vytéká z úpatí hory.
Jdt 7:13 Odtud totiž čerpají vodu všichni obyvatelé Betúlie. Žízeň je zničí, a oni vydají své město. My a náš lid vystoupíme na nejbližší vrcholy hor, utáboříme se na nich a budeme na stráži, aby nikdo z města nevyšel.
Jdt 7:14 Oni i jejich ženy a děti zeslábnou hladem tak, že dřív než na ně přijde meč, budou padat na ulicích svého sídla.
Jdt 7:15 Pak jim krutě odplatíš, že se postavili na odpor a nevyšli ti vstříc v míru.“
Jdt 7:16 Jejich slova se líbila Holofernovi i všem jeho služebníkům, a on nařídil vykonat, co radili.
Jdt 7:17 Vytáhl tedy oddíl Amónovců a s nimi pět tisíc Asyřanů, utábořili se v údolí a obsadili zdroje vody a vodní prameny Izraelců.
Jdt 7:18 Ezauovci a Amónovci pak vystoupili a utábořili se na pohoří proti Dótanu. Část svých lidí poslali na jih a na východ k Egrebélu, který je blízko Chúsu ležícího u potoka Mochmúru. Ostatní asyrské vojsko se utábořilo na rovině a pokrylo celý povrch země. Obrovský dav se položil táborem se stany a vojenskými potřebami; bylo jich převeliké množství.
Jdt 7:19 Izraelci začali volat k Hospodinu, svému Bohu; zmalomyslněli na duchu, protože je obklíčili všichni jejich nepřátelé, takže nebylo možno uniknout z jejich středu.
Jdt 7:20 Po třiceti čtyřech dnech, po které zůstal ležet asyrský tábor, pěchota, vozba i jezdci kolem nich, došly všem obyvatelům Betúlie zásoby vody.
Jdt 7:21 Také cisterny se vyprázdnily; ani na jeden den už neměli vodu k pití, přestože jim vodu k pití odměřovali.
Jdt 7:22 Jejich nemluvňátka zemdlela, ženy a mladíci chřadli žízní, klesali na ulicích města a v průchodech bran a neměli už sílu.
Jdt 7:23 Všechen lid se sešel k Uzijášovi a představitelům města, mladíci i ženy a děti, hlasitě křičeli přede všemi staršími a volali:
Jdt 7:24 „Bůh ať rozsoudí mezi vámi a námi. Dopustili jste se na nás velikého bezpráví, že jste se nedomluvili s Asyřany v míru.
Jdt 7:25 Teď není, kdo by nám pomohl; Bůh nás prodal do jejich rukou, abychom před nimi byli sraženi a nadobro zničeni žízní.
Jdt 7:26 Proto je zavolejte a vydejte Holofernovu lidu a všemu jeho vojsku celé město v plen.
Jdt 7:27 Lépe bude pro nás stát se jejich kořistí, nežli zemřít žízní . Budeme sice otroky, ale budeme žít a nebudeme se muset dívat vlastníma očima, jak umírají naše nemluvňátka a jak vypouštějí duši naše ženy a děti.
Jdt 7:28 Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Hospodinu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za hříchy našich otců, ať neučiní dnešního dne, co jsme řekli.“
Jdt 7:29 Celé shromáždění vypuklo ve veliký pláč a všichni dohromady volali hlasitě k Hospodinu Bohu.
Jdt 7:30 Uzijáš jim řekl: „Buďte dobré mysli, bratří, vytrvejme ještě pět dní a v nich Hospodin, náš Bůh, k nám obrátí své slitování; určitě nás docela neopustí!
Jdt 7:31 Jestliže ty dny přejdou a nepřijde nám pomoc, udělám podle vašich slov.“
Jdt 7:32 Nato propustil lid na přikázaná místa. Odešli na hradby a věže svého města a ženy a děti poslali domů. A zůstali v městě v hluboké pokoře.
Jdt 8:1 Uslyšela o tom v oněch dnech Júdit, dcera Merarího, syna Úsa, syna Josefa, syna Uzíela, syna Chilkijáše, syna Chananjáše, syna Gedeóna, syna Rafaina, syna Achitúba, syna Élího, syna Chilkijáše, syna Elíaba, syna Netaneela, syna Šelamíela, syna Sarašadaje, syna Izraelova.
Jdt 8:2 I její muž Menaše pocházel z téhož kmene a z téže čeledi. Zemřel ve dnech žně ječmene.
Jdt 8:3 Dohlížel totiž na vazače snopů na poli a dostal úpal. Ulehl na lože a zemřel ve svém městě Betúlii; pohřbili ho vedle jeho otců na poli mezi Dótanem a Balamónem.
Jdt 8:4 Tři roky a čtyři měsíce žila Júdit jako vdova ve svém domě.
Jdt 8:5 Udělala si stan na střeše svého domu, vzala si na bedra žíněné roucho a na ně si oblékla vdovské šaty.
Jdt 8:6 Po všechny dny svého vdovství se postila kromě dne před sobotou a soboty, dne před novoluním a novoluní a ostatních svátků a slavností domu izraelského.
Jdt 8:7 Byla krásného vzezření, velmi půvabná na pohled. Její muž Menaše jí zanechal zlato a stříbro, otroky a otrokyně, stáda a pole a ona vše spravovala.
Jdt 8:8 Nikdo o ní nemohl pronést
Text bible pro den: Úterý, 17. prosince, 2019
Kniha Judit
[zkr. = Jdt] patné slovo, neboť byla velmi bohabojná.
Jdt 8:9 Uslyšela o zlých řečech lidu proti představiteli města , když propadli malomyslnosti kvůli nedostatku vody. Júdit rovněž uslyšela o všem, co jim odpověděl Uzijáš, jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům.
Jdt 8:10 Poslala proto svou komornou, která měla dohled nad vším jejím majetkem, a pozvala starší svého města Chabrího a Charmího.
Jdt 8:11 Když k ní přišli, řekla jim: „Slyšte mne, představitelé Betúlie. Není správné, co jste dnes mluvili před lidem, že jste se zavázali přísahou před Bohem a prohlásili, že vydáte město našim nepřátelům, neobrátí-li se Hospodin v těch dnech , aby vám pomohl.
Jdt 8:12 Kdo jste vy, že jste dnešního dne pokoušeli Boha a že se stavíte na místo Boží uprostřed lidských synů?
Jdt 8:13 Vystavujete Hospodina, Všemohoucího, zkoušce, ale sami navěky ničemu neporozumíte!
Jdt 8:14 Vždyť nevystihnete ani hloubku lidského srdce a nepochopíte lidské úvahy; jak chcete probádat Boha, který to všechno učinil, poznat jeho úmysl, porozumět jeho myšlení? Ne, bratři, nepopouzejte ke hněvu Hospodina, našeho Boha!
Jdt 8:15 Nebude-li nám ochoten pomoci v těch pěti dnech, má moc zachránit nás, kdy on bude chtít, nebo nás zahubit před tváří našich nepřátel.
Jdt 8:16 Nepředpisujte Hospodinu, našemu Bohu, jak má jednat. Bůh nemůže být zastrašován jako člověk, ani donucován k rozhodnutí jako lidský syn.
Jdt 8:17 Proto očekávejme jeho spásu a vzývejme ho, aby nám pomohl; on vyslyší náš hlas, bude-li mu to milé.
Jdt 8:18 Vždyť v našich pokoleních nepovstal a také dnešního dne není mezi námi ani kmen ani čeleď ani kraj ani město, kde by se klaněli bohům zhotoveným rukama, jak tomu bylo v dřívějších dnech.
Jdt 8:19 Pro tento hřích byli naši otcové vydáni meči a plenění a utrpěli velikou porážku před očima našich nepřátel.
Jdt 8:20 My však neznáme jiného Boha kromě něho, proto máme naději, že nepohrdne námi ani naším pokolením.
Jdt 8:21 Vždyť dáme-li se zajmout my, bude zajato právě tak i celé Judsko a naše svatyně bude vydrancována. Bůh bude požadovat, abychom zaplatili za její znesvěcení svou krví,
Jdt 8:22 a povraždění našich bratří, zajetí obyvatelstva země a zpustošení našeho dědictví obrátí na naši hlavu. Kdekoli budeme mezi pronárody žít v otroctví, budeme předmětem urážek a potupy u těch, kdo se nás zmocní.
Jdt 8:23 Naše otroctví totiž nebude obráceno v milost, ale Hospodin, náš Bůh, je na nás vloží jako zneuctění.
Jdt 8:24 Proto, bratři, ukažme dobrý příklad našim bratřím, protože na nás závisí jejich život; i budoucnost svatyně, chrámu a oltáře spočívá na nás.
Jdt 8:25 Především však děkujme Hospodinu, našemu Bohu, který nás podrobuje zkoušce jako naše otce.
Jdt 8:26 Připomeňte si, co učinil s Abrahamem, jak podrobil zkoušce Izáka a co se stalo Jákobovi v syrské Mezopotámii, když pásl ovce Lábana, bratra své matky.
Jdt 8:27 Jako je nespálil v ohni, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás nepotrestal. Hospodin však švihá ty, kdo se mu přibližují, aby jim dal výstrahu.“
Jdt 8:28 Na to jí odpověděl Uzijáš: „Vše, co jsi řekla, promluvila jsi s dobrými úmysly a nikdo se nemůže postavit proti tvým slovům.
Jdt 8:29 Tvá moudrost není zjevná teprve ode dneška, nýbrž od začátku tvého života všechen lid rozpoznal tvůj důvtip a ryzost úmyslů tvého srdce.
Jdt 8:30 Lid však velmi trpěl žízní. Donutili nás udělat, co jsme jim slíbili. Zavázali jsme se přísahou a tu nepřestoupíme.
Jdt 8:31 Ty jsi zbožná žena, modli se za nás, aby Hospodin seslal déšť, který by naplnil naše cisterny, abychom už neměli nedostatek.“
Jdt 8:32 Júdit jim řekla: „Slyšte mě, udělám něco, co bude předáváno synům našeho rodu od pokolení do pokolení.
Jdt 8:33 Tuto noc budete stát v bráně, já vyjdu se svou komornou a v těch dnech, po kterých jste slíbili vydat město nepřátelům, navštíví Hospodin skrze mé jednání Izraele.
Jdt 8:34 Nepátrejte po tom, co chci udělat, neřeknu vám to, dokud svůj čin nedokončím.“
Jdt 8:35 Uzijáš a představitelé jí odpověděli: „Jdi v pokoji a Hospodin Bůh ať jde před tebou, aby potrestal naše nepřátele.“
Jdt 8:36 Nato se vrátili z jejího stanu a odešli na svá stanoviště.
Jdt 9:1 Júdit pak padla na tvář, posypala si hlavu popelem a svlékla žíněné roucho, do něhož byla oblečena. Bylo to právě ve chvíli, kdy v Jeruzalémě v domě Božím byla přinášena večerní oběť kadidla. Júdit volala hlasitě k Hospodinu:
Jdt 9:2 „Hospodine, Bože mého otce Šimeóna! Tys mu dal do ruky meč, aby potrestal cizince, kteří porušili lůno panny a poskvrnili ji , obnažili její klín a zhanobili ji , zneuctili její lůno a potupili ji . Učinili to přesto, že jsi řekl: ‚Nesmí se to!‘
Jdt 9:3 Proto jsi vydal jejich předáky k zabití a jejich lůžko, které se studem vidělo jejich klam, aby bylo svědkem krve prolité za ten klam. Ty jsi pobil otroky s velmoži a velmože s jejich trůny,
Jdt 9:4 jejich ženy jsi dal za kořist a jejich dcery do zajetí a všechen jejich majetek jsi dal uchvátit svým milovaným synům, kteří se rovněž rozhorlili tvým rozhorlením, zošklivili si poskvrnění své krve a vzývali tě o pomoc. Bože, Bože můj, vyslyš i mne, vdovu!
Jdt 9:5 Vždyť ty jsi učinil ty věci , co byly dříve nežli tyto, i toto a to, co nastalo potom, a měl jsi v mysli jak nynější věci , tak to, co přijde. Co jsi uložil v mysli, to se stalo.
Jdt 9:6 Věci , o kterých jsi rozhodl, nastaly a ohlásily se: ‚Zde jsme!‘ Všechny tvé cesty jsou připravené; tvůj soud je předzvěděn.
Jdt 9:7 Hleď, moc Asyřanů se rozrostla! Jsou pyšní na koně a jezdce, honosí se silou pěchoty, skládají naději ve štíty, oštěpy, luky a praky a nepoznali, že ty jsi Hospodin, který činí přítrž válkám.
Jdt 9:8 Hospodin je tvé jméno. Rozbij svou mocí jejich sílu a svým hněvem sraz jejich panství! Vždyť oni si usmysleli znesvětit tvou svatyni, poskvrnit stánek, kde spočívá sláva tvého jména, železem urazit roh tvého oltáře.
Jdt 9:9 Pohlédni na jejich domýšlivost, sešli svůj hněv na jejich hlavy, dej mně, vdově, do rukou sílu k tomu , co zamýšlím.
Jdt 9:10 Zabij klamem mých rtů otroka s předákem a předáka s jeho služebníkem, zlom jejich povýšenost rukou ženy!
Jdt 9:11 Vždyť tvá síla není v množství a tvá vláda nespočívá na silných lidech , ale jsi Bůh ponížených, pomocník nejmenších, zastánce slabých, ochránce zavržených, spasitel zoufajících.
Jdt 9:12 Ano, Bože mého otce a Bože dědictví Izraele, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vod, Králi všeho svého stvoření, vyslyš mou modlitbu!
Jdt 9:13 Dej, ať mé slovo a klam zasadí ránu a jizvu těm, kdo zamýšlejí hrozné věci proti tvé smlouvě a proti tvému posvěcenému domu, proti vrcholu hory Sijónu a domu, jenž je v držení tvých synů.
Jdt 9:14 Učiň, ať celý tvůj národ a každý kmen to pozná a zví, že ty jsi Bůh, Bůh veškeré moci a síly, a že není jiného, kdo by byl štítem izraelskému pokolení, kromě tebe.“
Jdt 10:1 Když přestala Júdit volat k Bohu Izraele a dokončila všechna ta slova,
Jdt 10:2 povstala z místa, na němž ležela, zavolala svou komornou a sestoupila do domu, kde pobývala o sobotách a svátcích.
Jdt 10:3 Zde odložila žíněné roucho, do něhož byla zahalena, svlékla i vdovský šat, omyla si tělo vodou a pomazala se vzácnou mastí. Upravila si vlasy, dala na hlavu čelenku a oblékla si sváteční šaty, jimiž se ozdobovala za dnů života svého muže Menašeho.
Jdt 10:4 Obula si opánky, navlékla si kroužky na nohy, vzala si náramky, prsteny, náušnice a všechny své šperky a velmi se ozdobila, aby přivábila oči mužů, kteří ji spatří.
Jdt 10:5 Své komorné dala měch vína a džbán oleje, a naplnila vak ječnými plackami, pletenci fíků a čistými chleby, zabalila všechny ty věci a vložila na ni.
Jdt 10:6 Když přišli k bráně města Betúlie, našly u ní stát Uzijáše a starší města Chabrího a Charmího.
Jdt 10:7 Když ji uviděli, i její změněnou tvář a oděv, do něhož se převlékla, převelice užasli nad její krásou a řekli jí:
Jdt 10:8 „Bůh našich otců ať ti dá dojít milosti, abys provedla své záměry k chloubě synů izraelských a k povznesení Jeruzaléma.“
Jdt 10:9 Júdit se poklonila Bohu a řekla jim: „Nařiďte, ať mi otevřou bránu města. Půjdu vykonat to, o čem jste se mnou mluvili.“ Nařídili tedy mladíkům, aby jí otevřeli, jak řekla.
Jdt 10:10 Když to učinili, Júdit vyšla a její služka s ní. Muži města se za ní dívali, dokud nesestoupila z hory a neprošla údolím. Pak ji už neviděli.
Jdt 10:11 Ženy šly přímou cestou údolím. Přední hlídka Asyřanů vyrazila proti Júditě .
Jdt 10:12 Zajali ji a zeptali se jí: „Co jsi zač, odkud přicházíš a kam jdeš?“ Odpověděla: „Jsem dcera Hebrejů, ale utíkám od nich, protože vám jistě budou vydáni za pokrm.
Jdt 10:13 Jdu k Holofernovi, vrchnímu veliteli vašeho vojska, abych mu podala pravdivou zprávu a ukázala mu cestu, po níž by mohl jít a opanovat celé pohoří, aniž z jeho mužů ubude jediný, živý nebo mrtvý.“
Jdt 10:14 Jak mužové uslyšeli její slova a pozorně se zadívali na její tvář, jevila se jim podivuhodně krásná. Řekli jí:
Jdt 10:15 „Zachránila jsi svůj život, když jsi tak spěšně přišla k našemu pánu. Jdi tedy do jeho stanu. Někteří z nás tě doprovodí a pak tě předají do jeho rukou.
Jdt 10:16 Až budeš před ním stát, neměj v srdci strach, ale pověz mu všechno, jak jsi řekla nám, a on s tebou naloží dobrotivě.“
Jdt 10:17 Vybrali ze sebe sto mužů, aby ji a její komornou doprovodili a odvedli k Holofernovu stanu.
Jdt 10:18 Z celého tábora se seběhli, neboť zpráva o jejím příchodu se rozkřikla po stanech. Přišli a obklopili ji, zatímco stála před Holofernovým stanem, než mu o ní podali zprávu.
Jdt 10:19 Obdivovali se její kráse a v ní obdivovali i všechny Izraelce a jeden říkal druhému: „Kdo by mohl pohrdat tímto lidem, jestliže má mezi sebou takovéto ženy? Proto není dobře nechat v něm naživu jediného muže. Kdyby byli ponecháni, mohli by přelstít celou zemi.“
Jdt 10:20 Pak vyšli ti, kdo střežili spánek Holofernův, a všichni jeho služebníci a uvedli Júditu do stanu.
Jdt 10:21 Holofernés odpočíval na loži za ochranným závěsem z purpuru, v němž bylo vetkáno zlato, smaragdy a jiné drahé kameny.
Jdt 10:22 Jakmile mu o ní podali zprávu, vyšel ke vchodu do stanu a před ním nesli stříbrné svítilny.
Jdt 10:23 Když Júdit předstoupila před něho a jeho služebníky, všichni užasli nad spanilostí její tváře. Padla na tvář a poklonila se mu. Jeho služebníci ji pozvedli.
Jdt 11:1 Holofernés jí řekl: „Buď dobré mysli, ženo, neměj strach v srdci. Neublížil jsem nikomu, kdo se rozhodl sloužit Nebúkadnesarovi, králi celé země.
Jdt 11:2 Kdyby nebyl tvůj lid, který sídlí v horách, mnou pohrdl, nepozvedl bych proti nim své kopí, sami si to způsobili.
Jdt 11:3 A teď mi pověz, proč jsi od nich uprchla a přišla k nám. Svým příchodem ses zachránila. Buď dobré mysli, zůstaneš naživu této noci i nadále.
Jdt 11:4 Nikdo ti neublíží; bude se s tebou dobře zacházet, jako se to děje se služebníky mého pána, krále Nebúkadnesara.“
Jdt 11:5 Júdit mu řekla: „Přijmi laskavě slova své služebnice. Ať smí promluvit k tobě tvá otrokyně. To, co oznámím svému pánu této noci, nebude lež!
Jdt 11:6 Budeš-li jednat podle slov své otrokyně, Bůh dovede tvou záležitost ke zdárnému konci a můj pán nebude muset upustit od svých záměrů.
Jdt 11:7 Ať žije Nebúkadnesar, král celé země, ať žije jeho moc! On tě poslal, abys podrobil řádu všechno živé. Tvým přičiněním mu nebudou sloužit jen lidé, ale svou silou dokážeš, že i polní zvěř a dobytek i nebeské ptactvo budou žít pod Ne
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 18. prosince, 2019
Kniha Judit
[zkr. = Jdt]
búkadnesarem a vším jeho domem.
Jdt 11:8 My jsme slyšeli o tvé moudrosti a vynalézavosti tvé mysli; po celé zemi jde o tobě zpráva, že jsi v celém království nejlepší, že oplýváš vědomostmi a jsi obdivován pro své válečnické umění.
Jdt 11:9 Co se týká Achiórových slov v tvé radě, uslyšeli jsme, co říkal, protože betúlští mužové se ho ujali a on jim oznámil všechno, co pověděl tobě.
Jdt 11:10 Ty pak, vladaři a pane, nepřehlížej jeho slova, ale vezmi si je k srdci, protože jsou pravdivá. Naše pokolení nestihne trest a meč proti němu nic nezmůže, jestliže nezhřešili proti svému Bohu.
Jdt 11:11 Nyní však, aby můj pán nemusel odejít s prázdnou a bez výsledků, padne na ně smrt. Zachvátil je totiž hřích, a jakmile se dopustí ničemnosti, rozhněvají svého Boha.
Jdt 11:12 Když jim totiž došla potrava a nastal nedostatek vody, uradili se, že se vrhnou na svůj dobytek; rozhodli se, že snědí z něho všechno, i to , co jim Bůh svými zákony jíst zakázal.
Jdt 11:13 Mají v úmyslu spotřebovat též prvotiny obilí i desátky vína a oleje, které opatrují jako zasvěcené kněžím, stojícím v Jeruzalémě před tváří našeho Boha. Nikomu z lidu však není dovoleno ani rukou se obětin dotknout.
Jdt 11:14 Odeslali posly do Jeruzaléma, protože i tamní obyvatelé kdysi udělali totéž, aby jim obstarali odpuštění od rady starších.
Jdt 11:15 Až jim však bude uděleno a oni to učiní, budou ti toho dne vydáni k záhubě.
Jdt 11:16 Proto já, tvá služebnice, jsem od nich utekla, když jsem se všechno toto dozvěděla. Bůh mne poslal, abych s tebou vykonala věci, nad nimiž bude u vytržení celá země, kdokoli o tom uslyší.
Jdt 11:17 Tvá služebnice je bohabojná a slouží Bohu nebeskému dnem i nocí. Nyní, můj pane, zůstanu u tebe, ale v noci vyjde tvá služebnice do údolí. Budu se modlit k Bohu a on mi oznámí, kdy spáchají své hříchy.
Jdt 11:18 Pak ti o tom přinesu zprávu a ty vytáhneš se vším svým vojskem a nikdo z nich se ti nepostaví na odpor.
Jdt 11:19 Já tě provedu Judskem, až dojdeme k Jeruzalému, a uprostřed něho ti postavím trůn. Poženeš je jako ovce, které nemají pastýře, ani pes na tebe nezavrčí. Toto mi bylo řečeno a oznámeno jako můj předurčený úkol a já jsem byla poslána, abych to zvěstovala tobě.“
Jdt 11:20 Holofernovi a jeho služebníkům se její slova líbila, divili se její moudrosti a říkali:
Jdt 11:21 „Od jednoho konce země na druhý není žena tak krásné tváře a tak rozumně mluvící!“
Jdt 11:22 Holofernés jí řekl: „Dobře učinil Bůh, že tě poslal před tvým lidem, aby se našim rukám dostalo síly a těm, kdo pohrdli mým pánem, záhuby.
Jdt 11:23 Tvé vzezření je ušlechtilé, tvá slova znamenitá. Splníš-li, co jsi řekla, tvůj Bůh bude mým bohem a ty budeš bydlet v domě krále Nebúkadnesara a budeš proslulá po celé zemi.“
Jdt 12:1 Potom nařídil uvést ji tam, kde bylo prostřeno jeho stříbrné nádobí, poručil, aby jí předložili pokrmy z jeho lahůdek a dali jí pít z jeho vína.
Jdt 12:2 Júdit mu však řekla: „Nic z toho nebudu jíst, aby nevzniklo pohoršení; ať je mi podáváno jen z toho, co jsem si přinesla.“
Jdt 12:3 Holofernés jí namítl: „Až ti dojde, co máš u sebe, kde vezmeme podobné pokrmy , abychom ti je dali? U nás není nikdo z tvého pokolení.“
Jdt 12:4 Júdit mu odpověděla: „Jakože žiješ, můj pane, tvá služebnice nespotřebuje to, co má s sebou, dokud Hospodin nevykoná mou rukou svůj úmysl.“
Jdt 12:5 Služebníci Holofernovi odvedli potom Júditu do stanu. Spala až do půlnoci. V době ranní hlídky vstala
Jdt 12:6 a vzkázala Holofernovi: „Ať můj pán rozkáže, aby nechali tvou služebnici vyjít k modlitbě.“
Jdt 12:7 Holofernés přikázal svým tělesným strážcům, aby jí nebránili. Zůstala tak v táboře tři dny a v noci vycházela do údolí Betúlie a umývala se u pramene vody v táboře.
Jdt 12:8 Když vystoupila, modlila se k Hospodinu, Bohu Izraele, aby jí připravil cestu k povýšení synů jejího lidu.
Jdt 12:9 Očištěna vcházela pak do stanu a zůstávala tam , dokud jí k večeru nepřinesli její pokrm.
Jdt 12:10 Čtvrtého dne pořádal Holofernés pitku jen pro své služebníky a nepozval nikoho z královských hodnostářů.
Jdt 12:11 Řekl Bagóovi, kleštěnci, který byl správcem jeho věcí: „Jdi a přemluv tu hebrejskou ženu, která je u tebe, aby přišla k nám a s námi jedla a pila.
Jdt 12:12 Byla by to pro nás ostuda, kdybychom takovou ženu nechali být a neobcovali s ní. Vždyť se nám vysměje, jestliže se ji nepokusíme svést!“
Jdt 12:13 Bagóas odešel od Holoferna, vešel k Júditě a řekl: „Ať neváhá krásná dívka a přijde k mému pánu, aby přijala od něho poctu pít s námi víno na dobrou náladu a stát se pro tento den jakoby jednou z dcer Asyřanů, které slouží v domě Nebúkadnesarově.“
Jdt 12:14 Júdit mu odpověděla: „Kdo jsem já, abych mohla odporovat svému pánu? Hned udělám všechno, co je příjemné jeho očím, a bude mi to k radosti až do dne mé smrti.“
Jdt 12:15 Vstala, ozdobila se rouchem a vším, čím se ženy zdobí. Její služebnice přišla a rozprostřela pro ni na zem před Holofernem kožešiny, které Júdit dostala od Bagóa pro svou každodenní potřebu, aby na ně uléhala k jídlu.
Jdt 12:16 Júdit vešla a ulehla. Holofernés byl jí v srdci uchvácen a celý vzrušen. Zachvátila ho žádostivost obcovat s ní. Už ode dne, kdy ji poprvé uviděl, číhal na příhodnou chvíli, aby ji svedl.
Jdt 12:17 Řekl jí: „Pij a oddej se veselí s námi!“
Jdt 12:18 Júdit odvětila: „Ovšem, budu pít, pane, neboť můj život došel dnes větší pocty než ve všech dnech od mého narození.“
Jdt 12:19 Vzala si, co jí připravila její služebnice, a jedla a pila před ním.
Jdt 12:20 Holoferna naplnilo její chování radostí. Vypil velmi mnoho vína, kolik ho nikdy od svého narození v jednom dni nevypil.
Jdt 13:1 Když nastal večer, služebníci se spěšně rozcházeli. Bagóas uzavřel stan zvenčí, aby oddělil ty, kteří posluhovali, od osoby svého pána. Ti se pak odebrali na svá lůžka, neboť byli všichni zemdlení, protože pitka trvala příliš dlouho.
Jdt 13:2 Júdit zůstala ve stanu samotná s Holofernem; ten ležel tváří na svém loži, zmožen vínem.
Jdt 13:3 Júdit řekla služebnici, aby se postavila venku před ložnici a počkala jako každodenně, dokud nevyjde. Ohlásila, že vyjde ke své modlitbě. Totéž řekla Bagóovi.
Jdt 13:4 Všichni od nejmenšího do největšího odešli a v ložnici nezůstal nikdo. Júdit se postavila vedle Holofernova lože a v duchu se modlila: „Hospodine, Bože veškeré moci, shlédni v této hodině na to, co mé ruce učiní pro povznesení Jeruzaléma.
Jdt 13:5 Teď je příhodná chvíle, aby ses ujal svého dědictví a dovolil uskutečnit můj záměr na zničení nepřátel, kteří proti nám povstali.“
Jdt 13:6 Pak přistoupila ke sloupu lože u hlavy Holofernovy, sňala z něho jeho meč,
Jdt 13:7 přiblížila se k loži, chopila za vlasy jeho hlavu a prosila: „Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!“
Jdt 13:8 Potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu.
Jdt 13:9 Nato svalila jeho tělo z lůžka, sňala ze sloupů ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven. Holofernovu hlavu dala své komorné,
Jdt 13:10 která ji hodila do svého vaku na jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě. Když však prošly táborem, obešly ono údolí, vystoupily na betúlskou horu a došly k branám města .
Jdt 13:11 Už zdálky vyzvala Júdit strážce bran: „Otevřete, otevřete bránu! Bůh je s námi, náš Bůh, aby zase prokázal sílu v Izraeli a vládu nad nepřáteli. Tak to i dnes učinil.“
Jdt 13:12 Když muži města uslyšeli její hlas, spěšně sestoupili k bráně svého města a svolali starší města.
Jdt 13:13 Seběhli se všichni, malí i velcí, protože jim bylo nepochopitelné, že přišla. Otevřeli bránu, vpustili je, zapálili oheň, aby bylo vidět, a obstoupili je.
Jdt 13:14 Júdit k nim hlasitě zvolala: „Chvalte Boha, chvalte; chvalte Boha, že neodňal své milosrdenství od domu izraelského, ale této noci mou rukou rozdrtil naše nepřátele.“
Jdt 13:15 Nato vyňala hlavu z vaku, ukázala ji a pravila jim: „Hle, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrského vojska, a toto je ochranný závěs, za nímž ležel ve své opilosti; Hospodin ho usmrtil rukou ženy.
Jdt 13:16 Jakože živ je Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se dala, svou tváří jsem oklamala Holoferna a přivedla ho k záhubě, aniž se se mnou dopustil hříchu k mé poskvrně a hanbě.“
Jdt 13:17 Všechen lid velmi užasl. Sklonili se a klaněli se Bohu a jednomyslně zvolali: „Požehnaný jsi, náš Bože, že jsi dnes zničil nepřátele svého lidu!“
Jdt 13:18 Uzijáš jí řekl: „Buď požehnána, dcero, od Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi a požehnaný Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu předákovi našich nepřátel.
Jdt 13:19 Žes tak doufala v Boha , to nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu.
Jdt 13:20 Ať to Bůh obrátí k tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života, když bylo naše pokolení poníženo, ale zabránila jsi našemu pádu tím, že jsi v přímosti chodila před naším Bohem.“ Všechen lid dodal: „Staň se, staň se!“
Jdt 14:1 Júdit jim řekla: „Slyšte mne, bratři! Vezměte tuto hlavu a pověste ji na cimbuří svých hradeb.
Jdt 14:2 Až se ráno rozední a nad zemí vzejde slunce, vezměte každý své zbraně a všichni zdatní mužové vyjděte z města. Postavíte jim v čelo velitele, jako byste chtěli sestoupit do roviny proti přední hlídce Asyřanů, ale nesestoupíte.
Jdt 14:3 Oni se chopí své výzbroje, poběží do svého tábora a vzbudí velitele asyrského vojska. Ti se seběhnou k Holofernovu stanu, a když ho nenajdou, padne na ně strach a dají se před vámi na útěk.
Jdt 14:4 Vy i všichni obyvatelé izraelského území je pronásledujte a na jejich cestách je pobijte.
Jdt 14:5 Dříve však než to uděláte, zavolejte ke mně Achióra amónského, aby uviděl a poznal toho, kdo pohrdl domem izraelským a kdo ho poslal k nám jako na smrt.“
Jdt 14:6 Zavolali tedy Achióra z Uzijášova domu. Když přišel a uviděl Holofernovu hlavu v ruce jednoho muže ve shromáždění lidu, padl na tvář a ztratil vědomí.
Jdt 14:7 Když jej zvedli, padl Júditě k nohám, poklonil se před ní a řekl: „Požehnaná buď v každém stanu Judově i v každém pronárodu. Kdokoli uslyší tvé jméno, bude se třást strachem.
Jdt 14:8 Pověz mi však, co jsi učinila v těchto dnech.“ A Júdit mu pověděla uprostřed lidu všechno, co dělala ode dne, kdy odešla, až do té chvíle, kdy s nimi mluvila.
Jdt 14:9 Když skončila své vyprávění, lid se dal do hlasitého jásotu a radostně pokřikoval ve svém městě.
Jdt 14:10 Jakmile Achiór uviděl všechno, co Bůh Izraele učinil, pevně v něho uvěřil, dal obřezat své neobřezané tělo a byl připojen k izraelskému domu až do tohoto dne.
Jdt 14:11 Sotva nastalo jitro, pověsili Holofernovu hlavu na hradbu; všichni mužové se chopili svých zbraní a vyšli po četách ke stezkám do pohoří.
Jdt 14:12 Když je Asyřané spatřili, poslali zprávu svým vůdcům; oni zase šli ke svým velitelům, vojevůdcům a ke všem svým předákům.
Jdt 14:13 Dostavili se k Holofernovu stanu a řekli jeho správci: „Vzbuď našeho pána, protože ti otroci se odvážili sestoupit proti nám do boje; tak budou do posledního zahubeni!“
Jdt 14:14 Bagóas vešel a zaklepal na závěs ve stanu, protože se domníval, že jeho pán spí s Júditou.
Jdt 14:15 Když se mu nikdo neozýval, otevřel a vešel do ložnice. Tam ho našel mrtvého, jak leží na podnoži; jeho hlava byla uťata.
Jdt 14:16 Dal se do hlasitého křiku a s pláčem, kvílením a hrozným nářkem roztrhl své šaty.
Jdt 14:17 Pak vešel do stanu,
