Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle LukášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 29. září, 2017
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
m objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.
Lk 14:3 Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?"
Lk 14:4 Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.
Lk 14:5 Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?"
Lk 14:6 Na to mu nedovedli dát odpověď.
Lk 14:7 Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:
Lk 14:8 "Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:
Lk 14:9 'Uvolni mu své místo!' a ty pak musíš s hanbou dozadu.
Lk 14:10 Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: 'Příteli, pojď dopředu!' Pak budeš mít čest přede všemi hosty.
Lk 14:11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Lk 14:12 Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
Lk 14:13 Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.
Lk 14:14 Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
Lk 14:15 Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím."
Lk 14:16 Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.
Lk 14:17 Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.'
Lk 14:18 A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.'
Lk 14:19 Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!'
Lk 14:20 Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.'
Lk 14:21 Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.'
Lk 14:22 A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.'
Lk 14:23 Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.
Lk 14:24 Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'"
Lk 14:25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:
Lk 14:26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
Lk 14:27 Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
Lk 14:28 Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?
Lk 14:29 Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.
Lk 14:30 'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.'
Lk 14:31 Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?
Lk 14:32 Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
Lk 14:33 Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
Lk 14:34 Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?
Lk 14:35 Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."
Lk 15:1 Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
Lk 15:2 Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
Lk 15:3 Pověděl jim toto podobenství:
Lk 15:4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
Lk 15:5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
Lk 15:6 a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.'
Lk 15:7 Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.
Lk 15:8 Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?
Lk 15:9 A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.'
Lk 15:10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."
Lk 15:11 Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
Lk 15:12 Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.
Lk 15:13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
Lk 15:14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Lk 15:15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
Lk 15:16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
Lk 15:17 Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
Lk 15:18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
Lk 15:19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
Lk 15:20 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Lk 15:21 Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
Lk 15:22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
Lk 15:23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
Lk 15:24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
Lk 15:25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
Lk 15:26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
Lk 15:27 On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'
Lk 15:28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
Lk 15:29 Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
Lk 15:30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'
Lk 15:31 On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
Lk 15:32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"
Lk 16:1 Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
Lk 16:2 Zavolal ho a řekl mu: 'Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.'
Lk 16:3 Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
Lk 16:4 Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!'
Lk 16:5 Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On řekl: 'Sto věder oleje.'
Lk 16:6 Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.'
Lk 16:7 Pak řekl druhému: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpověděl: 'Sto měr obilí.' Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.'
Lk 16:8 Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.
Lk 16:9 Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
Lk 16:10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
Lk 16:11 Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
Lk 16:12 Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
Lk 16:13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."
Lk 16:14 Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
Lk 16:15 Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
Lk 16:16 Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.
Lk 16:17 Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.
Lk 16:18 Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.
Lk 16:19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
Lk 16:20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
Lk 16:21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
Lk 16:22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
Lk 16:23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
Lk 16:24 Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.'
Lk 16:25 Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
Lk 16:26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.'
Lk 16:27 Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
Lk 16:28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.'
Lk 16:29 Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!'
Lk 16:30 On řekl: 'Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.'
Lk 16:31 Řekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'"
Lk 17:1 Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.
Lk 17:2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.
Lk 17:3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
Lk 17:4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu!"
Lk 17:5 Apoštolové řekli Pánu: "Dej nám více víry!"
Lk 17:6 Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla."
Lk 17:7 "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: 'Pojď si hned sednout ke stolu'?
Lk 17:8 Neřekne mu spíše: 'Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak b
Text bible pro den: Sobota, 30. září, 2017
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk] udeš jíst a pít ty!'?
Lk 17:9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?
Lk 17:10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'"
Lk 17:11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.
Lk 17:12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
Lk 17:13 a hlasitě volali: "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!"
Lk 17:14 Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni.
Lk 17:15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
Lk 17:16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
Lk 17:17 Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
Lk 17:18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
Lk 17:19 Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."
Lk 17:20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;
Lk 17:21 ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!"
Lk 17:22 Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
Lk 17:23 Řeknou vám: 'Hle, tam je, hle, tu'; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.
Lk 17:24 Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.
Lk 17:25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.
Lk 17:26 Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
Lk 17:27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Lk 17:28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;
Lk 17:29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.
Lk 17:30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
Lk 17:31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
Lk 17:32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu!
Lk 17:33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
Lk 17:34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.
Lk 17:35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána."
Lk 17:36 Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
Lk 17:37 Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Řekl jim: "Kde bude tělo, tam se slétnou i supi."
Lk 18:1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
Lk 18:2 "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
Lk 18:3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.'
Lk 18:4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
Lk 18:5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'"
Lk 18:6 A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
Lk 18:7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
Lk 18:8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"
Lk 18:9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
Lk 18:10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
Lk 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
Lk 18:12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'
Lk 18:13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.'
Lk 18:14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Lk 18:15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.
Lk 18:16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
Lk 18:17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde."
Lk 18:18 Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Lk 18:19 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
Lk 18:20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku."
Lk 18:21 On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Lk 18:22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
Lk 18:23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.
Lk 18:24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
Lk 18:25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království."
Lk 18:26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?"
Lk 18:27 Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."
Lk 18:28 Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou."
Lk 18:29 On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
Lk 18:30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný."
Lk 18:31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
Lk 18:32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
Lk 18:33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane."
Lk 18:34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
Lk 18:35 Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
Lk 18:36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.
Lk 18:37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
Lk 18:38 Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Lk 18:39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"
Lk 18:40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.
Lk 18:41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím."
Lk 18:42 Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila."
Lk 18:43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Lk 19:1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
Lk 19:2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;
Lk 19:3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.
Lk 19:4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
Lk 19:5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."
Lk 19:6 On rychle slezl a s radostí jej přijal.
Lk 19:7 Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"
Lk 19:8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."
Lk 19:9 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.
Lk 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."
Lk 19:11 Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned.
Lk 19:12 Proto řekl: "Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.
Lk 19:13 Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: 'Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.'
Lk 19:14 Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: 'Nechceme tohoto člověka za krále!'
Lk 19:15 Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil.
Lk 19:16 Přišel první a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.'
Lk 19:17 Řekl mu: 'Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.'
Lk 19:18 Přišel druhý a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.'
Lk 19:19 Řekl mu: 'Ty vládni nad pěti městy.'
Lk 19:20 Přišel další a řekl: 'Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku,
Lk 19:21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.'
Lk 19:22 Řekne mu: 'Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
Lk 19:23 Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.'
Lk 19:24 Své družině pak řekl: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!'
Lk 19:25 Řekli mu: 'Pane, už má deset.'
Lk 19:26 Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Lk 19:27 Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'"
Lk 19:28 Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma.
Lk 19:29 Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků
Lk 19:30 a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
Lk 19:31 Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: 'Pán je potřebuje.'"
Lk 19:32 Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl.
Lk 19:33 Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?"
Lk 19:34 Oni odpověděli: "Pán je potřebuje."
Lk 19:35 Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili.
Lk 19:36 A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu.
Lk 19:37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.
Lk 19:38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"
Lk 19:39 Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!"
Lk 19:40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."
Lk 19:41 Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče
Lk 19:42 a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.
Lk 19:43 Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran.
Lk 19:44 Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."
Lk 19:45 Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali,
Lk 19:46 a řekl jim: "Je psáno: 'Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali doupě lupičů."
Lk 19:47 Ka
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 1. října, 2017
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
ždý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili,
Lk 19:48 ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.
Lk 20:1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
Lk 20:2 a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal."
Lk 20:3 Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi,
Lk 20:4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?"
Lk 20:5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu neuvěřili?'
Lk 20:6 Řekneme-li 'od lidí', všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok."
Lk 20:7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.
Lk 20:8 Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
Lk 20:9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
Lk 20:10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
Lk 20:11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
Lk 20:12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
Lk 20:13 Tu řekl pán vinice: 'Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.'
Lk 20:14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.'
Lk 20:15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
Lk 20:16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "To přece ne!"
Lk 20:17 On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?'
Lk 20:18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí."
Lk 20:19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
Lk 20:20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
Lk 20:21 Otázali se ho: "Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
Lk 20:22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
Lk 20:23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
Lk 20:24 "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Lk 20:25 Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
Lk 20:26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
Lk 20:27 Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:
Lk 20:28 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.'
Lk 20:29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.
Lk 20:30 Jeho manželku si vzal druhý,
Lk 20:31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
Lk 20:32 Nakonec zemřela i ta žena.
Lk 20:33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
Lk 20:34 Ježíš jim řekl: "Lidé přítomného věku se žení a vdávají.
Lk 20:35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
Lk 20:36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.
Lk 20:37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina 'Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým'.
Lk 20:38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi."
Lk 20:39 Někteří ze zákoníků na to řekli: "Mistře, dobře jsi odpověděl."
Lk 20:40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
Lk 20:41 Řekl jim: "Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
Lk 20:42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
Lk 20:43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
Lk 20:44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?"
Lk 20:45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
Lk 20:46 "Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
Lk 20:47 Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Lk 21:1 Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.
Lk 21:2 Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince,
Lk 21:3 a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.
Lk 21:4 Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa."
Lk 21:5 Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl:
Lk 21:6 "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Lk 21:7 Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"
Lk 21:8 Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a 'nastal čas'. Nechoďte za nimi.
Lk 21:9 Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
Lk 21:10 Tehdy jim řekl: "POvstane národ proti národu a království proti království,
Lk 21:11 budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.
Lk 21:12 Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.
Lk 21:13 To vám bude příležitostí k svědectví.
Lk 21:14 Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.
Lk 21:15 Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
Lk 21:16 Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.
Lk 21:17 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.
Lk 21:18 Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.
Lk 21:19 Když vytrváte, získáte své životy.
Lk 21:20 Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.
Lk 21:21 Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí,
Lk 21:22 poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.
Lk 21:23 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu.
Lk 21:24 Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
Lk 21:25 Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.
Lk 21:26 Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.
Lk 21:27 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
Lk 21:28 Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."
Lk 21:29 Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom:
Lk 21:30 Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
Lk 21:31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.
Lk 21:32 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane.
Lk 21:33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
Lk 21:34 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.
Lk 21:35 Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.
Lk 21:36 Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."
Lk 21:37 Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová.
Lk 21:38 A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
Lk 22:1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.
Lk 22:2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
Lk 22:3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
Lk 22:4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
Lk 22:5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
Lk 22:6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
Lk 22:7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.
Lk 22:8 Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři."
Lk 22:9 Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom ji připravili?"
Lk 22:10 Řekl jim: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:
Lk 22:11 'Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?'
Lk 22:12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři."
Lk 22:13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
Lk 22:14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
Lk 22:15 Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.
Lk 22:16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím."
Lk 22:17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou.
Lk 22:18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží."
Lk 22:19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku."
Lk 22:20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
Lk 22:21 "Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.
Lk 22:22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
Lk 22:23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
Lk 22:24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
Lk 22:25 Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
Lk 22:26 Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
Lk 22:27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
Lk 22:28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
Lk 22:29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
Lk 22:30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele."
Lk 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
Lk 22:32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."
Lk 22:33 Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."
Lk 22:34 Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře
