Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 1. list svatého apoštola Pavla KorinťanůmKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 28. října, 2018
1. list svatého apoštola Pavla Korinťanům
[zkr. = 1 Kor]
které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
1 Kor 11:25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
1 Kor 11:26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
1 Kor 11:27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
1 Kor 11:28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
1 Kor 11:29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
1 Kor 11:30 Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
1 Kor 11:31 Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
1 Kor 11:32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
1 Kor 11:33 A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.
1 Kor 11:34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.
1 Kor 12:1 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
1 Kor 12:2 Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
1 Kor 12:3 Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet", a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", leč v Duchu svatém.
1 Kor 12:4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
1 Kor 12:5 rozdílné služby, ale tentýž Pán;
1 Kor 12:6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
1 Kor 12:7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
1 Kor 12:8 Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
1 Kor 12:9 někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
1 Kor 12:10 někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
1 Kor 12:11 To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
1 Kor 12:12 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
1 Kor 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
1 Kor 12:14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
1 Kor 12:15 Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla.
1 Kor 12:16 A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla.
1 Kor 12:17 Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
1 Kor 12:18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
1 Kor 12:19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
1 Kor 12:20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
1 Kor 12:21 Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"
1 Kor 12:22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
1 Kor 12:23 a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
1 Kor 12:24 jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
1 Kor 12:25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
1 Kor 12:26 Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
1 Kor 12:27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
1 Kor 12:28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
1 Kor 12:29 Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
1 Kor 12:30 Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
1 Kor 12:31 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:
1 Kor 13:1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
1 Kor 13:2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
1 Kor 13:3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
1 Kor 13:4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
1 Kor 13:5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
1 Kor 13:6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
1 Kor 13:7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
1 Kor 13:8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.
1 Kor 13:9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
1 Kor 13:10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
1 Kor 13:11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
1 Kor 13:12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
1 Kor 13:13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
1 Kor 14:1 Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
1 Kor 14:2 Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
1 Kor 14:3 Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
1 Kor 14:4 Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.
1 Kor 14:5 Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.
1 Kor 14:6 Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení - jaký prospěch byste z toho měli?
1 Kor 14:7 Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?
1 Kor 14:8 A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?
1 Kor 14:9 Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
1 Kor 14:10 Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova.
1 Kor 14:11 Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.
1 Kor 14:12 Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.
1 Kor 14:13 A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
1 Kor 14:14 Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.
1 Kor 14:15 Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
1 Kor 14:16 Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?
1 Kor 14:17 Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.
1 Kor 14:18 Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
1 Kor 14:19 ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.
1 Kor 14:20 Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.
1 Kor 14:21 V Zákoně je psáno: 'Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat', praví Hospodin.
1 Kor 14:22 Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.
1 Kor 14:23 Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení, a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?
1 Kor 14:24 Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován,
1 Kor 14:25 vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: "Vskutku je mezi vámi Bůh!"
1 Kor 14:26 Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.
1 Kor 14:27 Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.
1 Kor 14:28 Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem.
1 Kor 14:29 Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.
1 Kor 14:30 Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.
1 Kor 14:31 Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.
1 Kor 14:32 Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.
1 Kor 14:33 Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
1 Kor 14:34 ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
1 Kor 14:35 Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
1 Kor 14:36 Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
1 Kor 14:37 Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.
1 Kor 14:38 Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.
1 Kor 14:39 A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
1 Kor 14:40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně.
1 Kor 15:1 Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
1 Kor 15:2 a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
1 Kor 15:3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
1 Kor 15:4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
1 Kor 15:5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
1 Kor 15:6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
1 Kor 15:7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
1 Kor 15:8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
1 Kor 15:9 Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
1 Kor 15:10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
1 Kor 15:11 Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
1 Kor 15:12 Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
1 Kor 15:13 Není-li zmrtvýchvstání,
Text bible pro den: Pondělí, 29. října, 2018
1. list svatého apoštola Pavla Korinťanům
[zkr. = 1 Kor] pak nebyl vzkříšen ani Kristus.
1 Kor 15:14 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,
1 Kor 15:15 a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.
1 Kor 15:16 Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
1 Kor 15:17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
1 Kor 15:18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.
1 Kor 15:19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
1 Kor 15:20 Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.
1 Kor 15:21 A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
1 Kor 15:22 jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
1 Kor 15:23 Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.
1 Kor 15:24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
1 Kor 15:25 Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'.
1 Kor 15:26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
1 Kor 15:27 vždyť 'pod nohy jeho podřídil všecko'. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
1 Kor 15:28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.
1 Kor 15:29 Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?
1 Kor 15:30 A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?
1 Kor 15:31 Den ze dne hledím smrti do tváře - ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!
1 Kor 15:32 Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak 'jezme a pijme, neboť zítra zemřeme'.
1 Kor 15:33 Neklamte se: 'špatná společnost kazí dobré mravy'.
1 Kor 15:34 Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!
1 Kor 15:35 Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
1 Kor 15:36 Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
1 Kor 15:37 A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
1 Kor 15:38 Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
1 Kor 15:39 Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
1 Kor 15:40 A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
1 Kor 15:41 Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
1 Kor 15:42 Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
1 Kor 15:43 Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
1 Kor 15:44 Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
1 Kor 15:45 Jak je psáno: 'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
1 Kor 15:46 Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
1 Kor 15:47 První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
1 Kor 15:48 Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
1 Kor 15:49 A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.
1 Kor 15:50 Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.
1 Kor 15:51 Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,
1 Kor 15:52 naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
1 Kor 15:53 Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.
1 Kor 15:54 A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: 'Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!
1 Kor 15:55 Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?'
1 Kor 15:56 Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.
1 Kor 15:57 Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
1 Kor 15:58 A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
1 Kor 16:1 Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii.
1 Kor 16:2 V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.
1 Kor 16:3 Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma.
1 Kor 16:4 Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou.
1 Kor 16:5 Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu,
1 Kor 16:6 ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu.
1 Kor 16:7 Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán.
1 Kor 16:8 V Efezu zůstanu až do letnic;
1 Kor 16:9 otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho.
1 Kor 16:10 Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já.
1 Kor 16:11 Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry.
1 Kor 16:12 Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost.
1 Kor 16:13 Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!
1 Kor 16:14 Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.
1 Kor 16:15 O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím.
1 Kor 16:16 I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle.
1 Kor 16:17 Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost.
1 Kor 16:18 Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!
1 Kor 16:19 Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě.
1 Kor 16:20 Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením.
1 Kor 16:21 Pozdrav mou, Pavlovou rukou.
1 Kor 16:22 Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!
1 Kor 16:23 Milost Pána Ježíše buď s vámi.
1 Kor 16:24 Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.
2. list svatého apoštola Pavla Korinťanům
2 Kor 1:1 Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji:
2 Kor 1:2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
2 Kor 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!
2 Kor 1:4 On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.
2 Kor 1:5 Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.
2 Kor 1:6 Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.
2 Kor 1:7 Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.
2 Kor 1:8 Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme;
2 Kor 1:9 už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.
2 Kor 1:10 On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí,
2 Kor 1:11 když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.
2 Kor 1:12 Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží.
2 Kor 1:13 Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte,
2 Kor 1:14 co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší.
2 Kor 1:15 V této důvěře jsem se už k vám dříve chystal, abyste zakusili novou milost.
2 Kor 1:16 Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestě do Makedonie a opět se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mě potom vypravili do Judska.
2 Kor 1:17 Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážně? Nebo se snad při svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje 'ano, ano' znamenalo také 'ne, ne'?
2 Kor 1:18 Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň 'ano' i 'ne'!
2 Kor 1:19 Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my - já a Silvanus a Timoteus - nebyl zároveň 'ano' i 'ne', nýbrž v něm jest jasné 'Ano'!
2 Kor 1:20 Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno 'Ano'. A proto skrze něho zní i naše 'Amen' k slávě Boží.
2 Kor 1:21 Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh.
2 Kor 1:22 On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.
2 Kor 1:23 Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.
2 Kor 1:24 Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!
2 Kor 2:1 Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek.
2 Kor 2:2 Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil?
2 Kor 2:3 To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.
2 Kor 2:4 Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.
2 Kor 2:5 Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem.
2 Kor 2:6 Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.
2 Kor 2:7 Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil.
2 Kor 2:8 Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.
2 Kor 2:9 Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní.
2 Kor 2:10 Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám,
2 Kor 2:11 aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.
2 Kor 2:12 Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně,
2 Kor 2:13 a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.
2 Kor 2:14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.
2 Kor 2:15 Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 30. října, 2018
2. list svatého apoštola Pavla Korinťanům
[zkr. = 2 Kor]
těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
2 Kor 2:16 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý?
2 Kor 2:17 My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.
2 Kor 3:1 To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás?
2 Kor 3:2 Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst.
2 Kor 3:3 Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.
2 Kor 3:4 Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.
2 Kor 3:5 Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,
2 Kor 3:6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
2 Kor 3:7 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -
2 Kor 3:8 oč slavnější bude služba Ducha!
2 Kor 3:9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!
2 Kor 3:10 Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!
2 Kor 3:11 Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!
2 Kor 3:12 Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.
2 Kor 3:13 Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.
2 Kor 3:14 Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.
2 Kor 3:15 A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
2 Kor 3:16 Avšak 'když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn'.
2 Kor 3:17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
2 Kor 3:18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.
2 Kor 4:1 A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti.
2 Kor 4:2 Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí.
2 Kor 4:3 Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě.
2 Kor 4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2 Kor 4:5 Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše.
2 Kor 4:6 Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
2 Kor 4:7 Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.
2 Kor 4:8 Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích;
2 Kor 4:9 jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.
2 Kor 4:10 Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.
2 Kor 4:11 Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.
2 Kor 4:12 A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.
2 Kor 4:13 Ale máme ducha víry, o níž je psáno: 'Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil' - i my věříme, a proto také mluvíme,
2 Kor 4:14 vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.
2 Kor 4:15 To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží.
2 Kor 4:16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
2 Kor 4:17 Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy
2 Kor 4:18 nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
2 Kor 5:1 Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.
2 Kor 5:2 Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.
2 Kor 5:3 Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí.
2 Kor 5:4 Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
2 Kor 5:5 Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh.
2 Kor 5:6 Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána -
2 Kor 5:7 žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.
2 Kor 5:8 V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.
2 Kor 5:9 Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.
2 Kor 5:10 Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.
2 Kor 5:11 Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.
2 Kor 5:12 Nechceme se vám znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili a měli se čím bránit lidem, kteří se chlubí tím, co je před očima, a ne tím, co je v srdci.
2 Kor 5:13 Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.
2 Kor 5:14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;
2 Kor 5:15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.
2 Kor 5:16 A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.
2 Kor 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
2 Kor 5:18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
2 Kor 5:19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
2 Kor 5:20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!
2 Kor 5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
2 Kor 6:1 Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno,
2 Kor 6:2 vždyť je psáno: 'V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.' Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
2 Kor 6:3 Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,
2 Kor 6:4 ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech,
2 Kor 6:5 pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění;
2 Kor 6:6 prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou,
2 Kor 6:7 slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně,
2 Kor 6:8 procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu;
2 Kor 6:9 jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti;
2 Kor 6:10 máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
2 Kor 6:11 Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo.
2 Kor 6:12 V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte.
2 Kor 6:13 Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dětem - udělejte nám i vy místo ve svém srdci!
2 Kor 6:14 Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?
2 Kor 6:15 Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?
2 Kor 6:16 Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: 'Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.'
2 Kor 6:17 A proto 'vyjděte z jejich středu a oddělte se', praví Hospodina 'ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu'
2 Kor 6:18 a 'budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů'.
2 Kor 7:1 Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.
2 Kor 7:2 Dejte nám místo ve svém srdci! Nikomu jsme neublížili, nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme neošidili.
2 Kor 7:3 Neříkám to, abych vás odsuzoval, vždyť jsem vám už dříve řekl: Máte v mém srdci takové místo, že jsme spolu spjati ve smrti i v životě.
2 Kor 7:4 Mám ve vás pevnou důvěru, jsem na vás opravdu hrdý; potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed všeho našeho soužení.
2 Kor 7:5 Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti.
2 Kor 7:6 Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.
2 Kor 7:7 A nejen jeho příchodem, ale i tím, jak jste vy ho potěšili. Vypravoval nám, jak velice po nás toužíte, jak jste plni lítosti a jak horlivě stojíte při mně; to mi způsobilo velikou radost.
2 Kor 7:8 A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil,
2 Kor 7:9 ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu.
2 Kor 7:10 Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.
2 Kor 7:11 Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně.
2 Kor 7:12 A tak: Když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo se dopustil křivdy, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, nýbrž proto, aby se u vás před Bohem projevila vaše oddanost k nám.
2 Kor 7:13 To je pro nás povzbuzením. Nadto však jsme se ještě mnohem více potěšili radostí Titovou, že jste vy všichni upokojili jeho mysl.
2 Kor 7:14 Když jsem vás tedy před ním chválil, neudělali jste mi hanbu: stejně jako jsme vám ve všem mluvili pravdu, tak se také ukázalo, že naše chlouba před Titem byla oprávněná.
2 Kor 7:15 Jste jeho srdci ještě bližší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s uctivou pokorou.
2 Kor 7:16 Mám radost, že se na vás mohu ve všem spolehnout.
2 Kor 8:1 Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii.
2 Kor 8:2 Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich
