Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 2. kniha MakabejskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 12. prosince, 2020
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak]
jů, ustanovil nástupce,
2 Mak 9:24 aby obyvatelé země věděli, komu je svěřena vláda, a neupadli ve zmatek, kdyby se stalo cokoli nečekaného anebo došla neblahá zpráva.
2 Mak 9:25 Kromě toho uvažuji o tom, že vladaři okolních zemí sousedících s královstvím číhají na vhodnou příležitost a čekají, jak to dopadne. Králem proto ustanovuji svého syna Antiocha. Toho jsem vám často doporučoval a svěřoval, když jsem odjížděl do horní satrapie. Jemu jsem už o tom napsal.
2 Mak 9:26 Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na dobrodiní, obecná i soukromá, a zachovávali dosavadní náklonnost ke mně i k mému synovi.
2 Mak 9:27 Jsem pevně přesvědčen, že bude náležitě a lidumilně následovat mých zásad ve styku s vámi.“
2 Mak 9:28 Takhle tento vrah a rouhač skončil za nejhorších bolestí svůj život v cizině, v horách, tím nejbídnějším způsobem, jak sám nakládal s jinými.
2 Mak 9:29 Pohřeb jeho těla obstaral jeho spoluodchovanec Filip, který však z obavy před Antiochovým synem odešel do Egypta k Ptolemaiovi Filométórovi.
2 Mak 10:1 Makabejský a jeho stoupenci vedeni Hospodinem měli na starosti svatyni a město.
2 Mak 10:2 Zbořili oltáře a také stavby na posvátném okrsku, jež tam cizinci postavili.
2 Mak 10:3 Když vyčistili chrám, postavili jiný zápalný oltář; křesali kameny a na takto získaném ohni přinesli po dvou letech opět zápalnou oběť, zapálili kadidlo i lampy a obětovali předkladné chleby.
2 Mak 10:4 Když to učinili, padli celým tělem na zem a prosili Hospodina, aby je už nikdy neuvedl do takového neštěstí, ale pokud by někdy zhřešili, aby je káral laskavě a nevydával je rouhačským a barbarským pohanům.
2 Mak 10:5 K očištění chrámu došlo ve výročí dne, kdy cizáci chrám poskvrnili: dvacátého pátého dne měsíce kislevu.
2 Mak 10:6 Slavnost trvala osm dní s veselím jako o slavnosti stánků, kterou – jak vzpomínali – trávili ještě před krátkým časem v horách a jeskyních jako divá zvěř.
2 Mak 10:7 Proto nesli pruty ovinuté listím, rozkvetlé ratolesti a také palmy a zpívali písně tomu, který je šťastně přivedl k očištění Místa jemu zasvěceného .
2 Mak 10:8 Za souhlasu všech pak vydali společné rozhodnutí, kterým se celému židovskému národu nařizovalo slavit tyto dny každého roku.
2 Mak 10:9 Takové byly konce Antiocha zvaného Epifanés.
2 Mak 10:10 Nyní podáme zprávu o událostech za Antiocha Eupatóra, syna onoho bezbožníka, a zkrátíme řeč o válečných útrapách.
2 Mak 10:11 Když se ujal královské vlády, ustanovil správcem říše jakéhosi Lýsiáse, vrchního velitele Koilé Sýrie a Foiníkie.
2 Mak 10:12 Ptolemaios totiž zvaný Hlaváč, který měl předsevzetí zachovávat spravedlnost vůči židům pro bezpráví, jehož se jim dříve dostalo, pokusil se zacházet s nimi vlídně.
2 Mak 10:13 Byl proto od přátel obžalován u Eupatóra a všemi obviňován ze zrádcovství. On totiž opustil Kypr, svěřený mu Filométórem, a přidal se k Antiochovi Epifanovi. Když nemohl svou vládu vykonávat ve cti, ze zoufalství požil jed, a vzal si tak život.
2 Mak 10:14 Když se pak velitelem těch zemí stal Gorgiás, zjednal si žoldnéře z cizáků a vyhledával každou záminku, aby mohl živit válku se židy.
2 Mak 10:15 Zároveň s ním znepokojovali židy Edómci, v jejichž rukou byly výhodně položené pevnosti. Přijímali vyhnance z Jeruzaléma a podněcováním živili válku.
2 Mak 10:16 Bojovníci kolem Makabejského úpěnlivě prosili a vzývali Boha, aby se postavil na jejich stranu, a pak se vrhli na edómské pevnosti.
2 Mak 10:17 Rozhodným útokem se zmocnili těch míst, zatlačili všechny bojovníky z hradeb a pobili všechny, na koho kde přišli. Zahubili ne méně než dvacet tisíc mužů .
2 Mak 10:18 Přes devět tisíc mužů však našlo útočiště ve dvou velmi dobře opevněných věžích, vybavených vším potřebným pro dobu obléhání.
2 Mak 10:19 Makabejský ponechal k dobývání těch míst Šimeóna a Josefa a dále Zakchea s potřebným počtem mužů pro obléhání, a sám se přesunul jinam.
2 Mak 10:20 Šimeónovi vojáci, lační peněz, dali se svést stříbrem od některých z těch, kteří byli ve věžích. Přijali sedmdesát tisíc drachem a nechali některé uniknout.
2 Mak 10:21 Když to bylo oznámeno Makabejskému, svolal velitele lidu a obvinil je, že za stříbro prodali své bratry a nepřátele nechali uniknout.
2 Mak 10:22 Dal ty zrádce pobít a hned dobyl i těch dvou věží.
2 Mak 10:23 Se zbraní v ruce všechno se mu dařilo a zahubil v těch dvou pevnostech více než dvacet tisíc mužů .
2 Mak 10:24 Timoteus, který byl už předtím od židů poražen, shromáždil potom velmi početné vojsko z cizinců a přibral nemalý počet jezdců z Asie. Přitáhl s nimi, aby útokem dobyl Judsko.
2 Mak 10:25 Když už byl blízko, bojovníci kolem Makabejského prosili Boha o ochranu, sypali si na hlavu prach a bedra opásali pytli.
2 Mak 10:26 Padli na podstavec před zápalným oltářem a modlili se, aby se Bůh nad nimi smiloval a stal se nepřítelem jejich nepřátel a protivníkem jejich protivníků, jak praví Zákon.
2 Mak 10:27 Po modlitbě se chopili zbraní a vyšli daleko za město. Když se přiblížili těsně k nepřátelům, zastavili se.
2 Mak 10:28 Za rozbřesku se obě vojska na sebe vrhla. Zárukou šťastného dne a vítězství bylo jedněm kromě statečnosti i útočiště u Hospodina, druzí se v bojích dali vést jen svou zmužilostí.
2 Mak 10:29 Zápas byl stále tužší, když tu se nepřátelům zjevilo pět skvělých mužů na koních se zlatými uzdami, jak se snášejí z nebe; postavili se v čelo jako vůdcové židovského vojska
2 Mak 10:30 a dva vzali Makabejského mezi sebe. Kryli ho svou výzbrojí a střežili ho tak, že zůstal nezraněn, ale na nepřátele vrhali šípy a blesky. Ti oslepeni a naplněni hrůzou dali se ve zmatku na útěk.
2 Mak 10:31 Bylo zabito dvacet tisíc pět set mužů a šest set koní.
2 Mak 10:32 Timoteus sám utekl do pevnosti zvané Gezer, velmi dobře opevněné, jejímž velitelem byl Chaireas.
2 Mak 10:33 Bojovníci Makabejského to uvítali a čtyři dny pevnost obléhali.
2 Mak 10:34 Její obránci, přesvědčení o nedobytnosti místa, jim sprostě spílali a zahrnovali je hanebnými urážkami.
2 Mak 10:35 Na úsvitu pátého dne dvacet mládenců z bojovníků Makabejského, rozpálených hněvem nad těmi nadávkami, vrhlo se odvážně na hradby a se vztekem dravců pobíjeli, na koho narazili.
2 Mak 10:36 Druzí současně zaútočili na obránce z jiných stran, zapálili věže a v planoucím ohni upalovali zaživa ty, kdo jim spílali. Jiní rozbili brány, vpustili ostatní oddíly a dobyli město.
2 Mak 10:37 Zabili i Timotea, který se schovával v nějaké díře, i jeho bratra Chaireu a Apollofana.
2 Mak 10:38 Když boj skončil, písněmi a chvalozpěvy dobrořečili Hospodinu, že prokázal Izraeli veliké dobrodiní a dal jim vítězství.
2 Mak 11:1 Zakrátko nato správce říše Lýsiás, králův opatrovník a příbuzný, který velmi těžce nesl, co se stalo,
2 Mak 11:2 shromáždil kolem osmdesáti tisíc bojovníků a k tomu všechnu svou jízdu. S nimi vytáhl proti židům s úmyslem, že město dá za sídliště Helénům
2 Mak 11:3 a svatyně že se mu stane zdrojem zisku, podobně jako ostatní posvátná místa pohanů, jestliže bude vžd y na rok prodávat velekněžský úřad.
2 Mak 11:4 Vůbec nepomyslel na moc Boží, oblouzen jen mocí desetitisíců pěšáků, tisíců jezdců a osmdesáti slonů.
2 Mak 11:5 Vtrhl do Judska, přiblížil se k Bét-súru, silné pevnosti vzdálené asi pět stadií od Jeruzaléma, a sevřel jej.
2 Mak 11:6 Když se bojovníci Makabejského doslechli, že Lýsiás obléhá pevnosti, se slzami a nářkem prosili spolu se zástupy lidu o ochranu Hospodina, aby seslal dobrého anděla k záchraně Izraele.
2 Mak 11:7 Sám Makabejský první se chopil zbraně a povzbuzoval ostatní, aby s ním čelili nebezpečí a přispěchali svým bratřím na pomoc. Odhodlaně se s ním vydali na cestu.
2 Mak 11:8 Když byli ještě před Jeruzalémem, zjevil se jim v čele jako vůdce jezdec v bílém odění, třímající zlatou zbraň.
2 Mak 11:9 Všichni společně velebili milosrdného Boha, a tak je to na duši povzbudilo, že byli odhodláni porazit nejen lidi, ale i nejdivočejší šelmy, a rozmetat i železné hradby.
2 Mak 11:10 Postupovali ve spořádaném šiku vedeni svým nebeským spolubojovníkem, neboť se nad nimi slitoval Hospodin.
2 Mak 11:11 Jako lvi se vrhli na nepřátelské bojovníky, pobili jich na jedenáct tisíc a na tisíc šest set jezdců, všechny ostatní pak zahnali na útěk.
2 Mak 11:12 Většina z nich utrpěla zranění. Sám Lýsiás si zachránil holý život jen potupným útěkem.
2 Mak 11:13 Lýsiás nebyl žádný šílenec, a když sám u sebe přemítal o porážce, která ho potkala, dospěl k přesvědčení, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, protože při nich bojuje Bůh, který může vše.
2 Mak 11:14 Poslal k nim tedy posly ve snaze přesvědčit je, že je ochoten domluvit se s nimi o všem spravedlivém a že hodlá přesvědčit a přimět i krále, aby se k nim choval přátelsky.
2 Mak 11:15 Makabejský souhlasil se vším, co Lýsiás navrhoval, protože chtěl obecné dobro, a král povolil všechno, co Makabejský pro židy od Lýsiáse písemně požadoval.
2 Mak 11:16 Listina, kterou Lýsiás napsal židům, byla tohoto znění: „Lýsiás posílá celému společenství židů pozdrav.
2 Mak 11:17 Vaši zástupci Jóchanan a Abšalóm odevzdali mi písemné prohlášení a žádali, abych stvrdil , co v něm bylo obsaženo.
2 Mak 11:18 To, co bylo třeba předat králi, jsem mu oznámil a on s tím jako přijatelným souhlasil.
2 Mak 11:19 Projevíte-li za toho stavu věcí porozumění, budu se i v budoucnu snažit o to, co je pro vás dobré.
2 Mak 11:20 Nařídil jsem, aby vaši a moji vyslanci tyto otázky bod po bodu probrali.
2 Mak 11:21 Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, dvacátého čtvrtého dne měsíce dioskura.“
2 Mak 11:22 List králův obsahoval toto: „Král Antiochos posílá bratru Lýsiásovi pozdrav.
2 Mak 11:23 Náš otec byl vzat mezi bohy a my si přejeme, aby se obyvatelé království mohli nerušeně věnovat svým záležitostem.
2 Mak 11:24 Uslyšeli jsme, že židé nesouhlasí s převzetím helénských obyčejů , jak si to přál můj otec, ale že raději volí svůj způsob života a žádají, aby jim bylo dovoleno dodržovat jejich obyčeje.
2 Mak 11:25 Přejeme si, aby tento národ nebyl znepokojován, a proto soudíme, že jim má být svatyně navrácena a že mohou své veřejné věci vést podle mravů svých předků.
2 Mak 11:26 Učiníš tedy dobře, když k nim někoho pošleš a nabídneš jim pravici, aby viděli, jaký je náš úmysl, byli dobré mysli a s radostí setrvali u svých předsevzetí.“
2 Mak 11:27 Králův list národu židovskému zněl takto: „Král Antiochos posílá staršovstvu židovskému a ostatním židům pozdrav.
2 Mak 11:28 Přáli bychom si, abyste se měli dobře; i my jsme zdrávi.
2 Mak 11:29 Menelaos nám vyřizoval, že se chcete vrátit do svých domovů a ke svému vlastnictví.
2 Mak 11:30 Těm, kdo se navrátí do třicátého dne měsíce xantika, bude zaručena beztrestnost a bezpečí.
2 Mak 11:31 Ať židé užívají vlastních pokrmů a zákonů jako dříve; v žádném případě nesmí být nikdo stíhán pro věci konané z nevědomosti.
2 Mak 11:32 Posílám k vám Menelaa, aby vás o tom ujistil.
2 Mak 11:33 Mějte se dobře. Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“
2 Mak 11:34 Židům napsali i Římané; jejich list zněl takto: „Quintus Mammius a Titus Manlius, římští legáti, posílají pozdrav židovskému národu.
2 Mak 11:35 Na čem se s vámi dohodl králův příbuzný Lýsiás, s tím souhlasíme i my.
2 Mak 11:36 O čem rozhodl, že se má předložit králi, to si promyslete a pošlete hned někoho, abychom rozvážili, co je pro vás vhodné. Odcházíme totiž do Antiochie.
2 Mak 11:37 Proto k nám urychleně někoho pošlete, abychom poznali, jaký je váš názor.
2 Mak 11:38 Buďte zdr
Text bible pro den: Neděle, 13. prosince, 2020
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak] ávi! Roku stého čtyřicátého osmého, patnáctého dne měsíce xantika.“
2 Mak 12:1 Když byly smlouvy ujednány, odebral se Lýsiás ke králi a židé se věnovali své práci na polích.
2 Mak 12:2 Avšak někteří velitelé místních posádek, Timoteus, syn Genaiův Apollónios, i Hierónymos a Démofón a kromě nich ještě velitel kyperských oddílů Níkánór, jim nedopřáli, aby mohli v pokoji pracovat.
2 Mak 12:3 A obyvatelé Jafy spáchali tuto hanebnost: Pozvali židy tam usedlé, aby se svými ženami a dětmi nastoupili na připravené lodice. Předstírali, jako by mezi nimi nebylo žádné nepřátelství,
2 Mak 12:4 a že je to společné usnesení obce. Židé to přijali bez jakéhokoli podezření, a navíc chtěli zachovat pokoj. Oni však s nimi vypluli na moře a utopili je, bylo jich ne méně než dvě stě.
2 Mak 12:5 Když se Juda dozvěděl o tomto zločinu spáchaném na krajanech, řekl to svým mužům.
2 Mak 12:6 Vzýval Boha, spravedlivého Soudce, a vypravil se proti ohavným vrahům bratří. V noci založil oheň v přístavu, spálil lodě a pobil ty, kdo se tam utekli.
2 Mak 12:7 Samo město však bylo pevně uzavřeno, proto odtáhl, ale měl v úmyslu se vrátit a vyhladit všechno obyvatelstvo Jafy.
2 Mak 12:8 Potom se dozvěděl, že i obyvatelé Jabny chtějí stejným způsobem naložit se židy tam usedlými.
2 Mak 12:9 Přepadl také je za noci, spálil přístav se vším loďstvem, takže v záři plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost dvou set čtyřiceti stadií.
2 Mak 12:10 Když odtud urazili devět stadií, majíce namířeno proti Timoteovi, přepadlo je ne méně než pět tisíc Arabů s pěti sty jezdci.
2 Mak 12:11 Strhla se krutá bitva, v níž Judovi bojovníci s Boží pomocí zvítězili. Poražení kočovníci prosili Judu, aby jim podal pravici na znamení smíru . Slibovali, že jim dají dobytek i ostatní, co budou potřebovat.
2 Mak 12:12 Juda uznal, že opravdu mohou být v mnohých věcech užiteční, a sjednal s nimi mír. Podali si pravice a rozešli se do svých táborů.
2 Mak 12:13 Juda také zaútočil na jedno město opevněné náspy a obehnané hradbami. Jmenovalo se Kaspin a žila v něm směsice nejrůznějších národů.
2 Mak 12:14 Obyvatelé, spoléhající na pevné hradby a množství zásob, vyzývavě se posmívali Judovým vojákům, spílali jim, tupili je a vedli zlolajné řeči.
2 Mak 12:15 Oni však vzývali velikého Vládce světa, který za časů Jozuových rozbořil Jericho bez beranů a bořících strojů, a jako lvi se vrhli na hradby.
2 Mak 12:16 S pomocí Boží města dobyli a způsobili takové krveprolití, že se zdálo, jako by blízké jezero v rozloze dvou stadií bylo plné tekoucí krve.
2 Mak 12:17 Když odtamtud odtáhli a urazili sedm set padesát stadií, přišli do Charaku k židům zvaným Túbianci.
2 Mak 12:18 Ale ani v těch místech Timotea nezastihli. Ten už odtud odešel s nepořízenou, zanechal však na jednom místě velmi silnou posádku.
2 Mak 12:19 Makabejští vojevůdci Dositheos a Sósipatros napadli posádku, kterou Timoteus zanechal v pevnosti, a pobili víc než deset tisíc vojáků .
2 Mak 12:20 Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, kterým postavil v čelo ony dva vojevůdce, a ti pak táhli proti Timoteovi. Ten měl kolem sebe sto dvacet tisíc pěších a dva tisíce pět set jezdců.
2 Mak 12:21 Když Timoteus viděl, že se Juda blíží, odeslal napřed ženy, děti a zásoby do místa zvaného Karnion. To místo bylo těžko dobyvatelné pro svou polohu, ze všech stran bylo nesnadno přístupné.
2 Mak 12:22 Jakmile se objevil první Judův oddíl, padl na vojáky strach a hrůza, jako by se to zjevila moc Vševidoucího. Dali se na útěk na všechny strany, takže často od vlastních utržili zranění a byli probodeni ostřím meče.
2 Mak 12:23 Juda je usilovně pronásledoval a pobíjel. Skolil jich na třicet tisíc.
2 Mak 12:24 Sám Timoteus padl do rukou vojákům Dositheovým a Sósipatrovým. S velkou prohnaností prosil, aby ho propustili se zdravou kůží, že má v moci rodiče a příbuzné mnohých, a těm že se jinak zle povede.
2 Mak 12:25 Když s mnohými přísahami slíbil, že je bez úhony vydá, propustili ho, aby zachránili své bratry.
2 Mak 12:26 Juda potom táhl na Karnion a Atergateion a pobil dvacet pět tisíc mužů.
2 Mak 12:27 Když je usmrtil nebo zahnal na útěk, táhl ještě proti opevněnému městu Efrónu, kde sídlilo množství rozličných národů i Lýsiás. Ozbrojení mladí mužové stáli před hradbami a statečně se bránili; uvnitř byly velké zásoby vojenských strojů a střel.
2 Mak 12:28 Ale židé, když napřed vzývali Pána, který svou mocí drtí sílu nepřátel, se přesto zmocnili města a zahubili v něm kolem dvaceti pěti tisíc lidí .
2 Mak 12:29 Odtud vytáhli na Skýthopolis, vzdálenou od Jeruzaléma šest set stadií.
2 Mak 12:30 Tamější židé však dosvědčili, že obyvatelé k nim měli dobrý vztah a dobře s nimi jednali i v dobách nepříznivých.
2 Mak 12:31 Oni jim za to poděkovali a prosili je, aby i v budoucnosti měli dobré vztahy k jejich národu. Potom se vrátili do Jeruzaléma, protože se přiblížila slavnost týdnů.
2 Mak 12:32 Po svátcích letnic vytáhli na Gorgiu, velitele Edómu.
2 Mak 12:33 Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců.
2 Mak 12:34 Když se střetli v boji , padlo něco málo židů.
2 Mak 12:35 Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakénorova, se vrhl na Gorgiu, chytil ho za plášť, a silou táhl; chtěl totiž toho proklatce dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgiás utekl do Maréši.
2 Mak 12:36 Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji.
2 Mak 12:37 Rodnou řečí začal zpívat bojovou píseň, nečekaně se vrhl na Gorgiovy oddíly a obrátil je na útěk.
2 Mak 12:38 Potom vedl Juda své vojsko do města Adulámu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu.
2 Mak 12:39 Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců.
2 Mak 12:40 U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jabny, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli.
2 Mak 12:41 Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci.
2 Mak 12:42 Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli.
2 Mak 12:43 Nato uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení.
2 Mak 12:44 Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé.
2 Mak 12:45 On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.
2 Mak 13:1 Roku stého čtyřicátého devátého přišla Judovu lidu zpráva, že Antiochos Eupatór táhne s početným vojskem do Judska
2 Mak 13:2 a s ním že jde i Lýsiás, jeho dřívější poručník a správce říše. Měli helénské vojsko o síle sto deseti tisíc pěšáků, pěti tisíc a tří set jezdců, dále dvaadvacet slonů a tři sta vozů se srpy.
2 Mak 13:3 K nim se připojil i Menelaos. Ten s velkou prohnaností silně naléhal na Antiocha. Neměl ovšem na mysli záchranu vlasti, chtěl jen, aby byl uveden ve svůj úřad.
2 Mak 13:4 Avšak Král králů vzbudil Antiochův hněv proti tomuto škůdci, a když jej Lýsiás označil za původce všeho zla, nařídil, aby byl odveden do Beroje a podle tamějšího způsobu popraven.
2 Mak 13:5 V tom místě je věž, padesát loket vysoká, naplněná popelem. Z jejího kruhového vrcholu bylo možno odevšad shazovat odsouzence do popela.
2 Mak 13:6 Kdo se dopustil svatokrádeže nebo se provinil jinými zločiny, byl takto potrestán.
2 Mak 13:7 Tento osud potkal odpadlíka Menelaa; zemřel, aniž byl pohřben.
2 Mak 13:8 Bylo to úplně spravedlivé. Našel smrt v popelu proto, že mnohými zločiny poskvrnil oltář, na němž oheň i popel jsou posvátné.
2 Mak 13:9 Král, plný zlých záměrů, táhl na židy v touze způsobit jim ještě více zla než jeho otec.
2 Mak 13:10 Když se to Juda dozvěděl, vyzval všechny, ať ve dne v noci volají k Hospodinu, aby jim jako vždycky přišel na pomoc, aby nebyli zbaveni Zákona, vlasti a svatého chrámu,
2 Mak 13:11 aby se lid, který před krátkou dobou začal opět klidně žít, nedostal znovu do područí bezbožných pohanů.
2 Mak 13:12 Když to tak všichni jednomyslně udělali, po tři dny se postili, leželi na zemi a nepřetržitě vzývali s pláčem milosrdného Hospodina, Juda je povzbudil a nařídil jim, aby se připravili.
2 Mak 13:13 Po poradě se staršími se rozhodl, že vyjde z města a s pomocí Boží svede rozhodný boj dříve, než královo vojsko vytrhne do Judska a zmocní se města.
2 Mak 13:14 Když nejprve svěřil všechno do moci Stvořitele vesmíru, povzbuzoval své bojovníky, aby statečně bojovali až do posledního muže za Zákon, chrám, město, vlast a její zákony. Utábořili se u Módeínu.
2 Mak 13:15 Svým vojákům dal Juda heslo: „Boží je vítězství!“ Potom s vybranými a nejstatečnějšími muži přepadl v noci tábor, kde byl stan králův, pobil na dva tisíce mužů, a prvního slona i s jeho opatrovníky probodl.
2 Mak 13:16 Hrůza a děs naplnily celý tábor, zatímco oni se po úspěšném přepadení vzdálili,
2 Mak 13:17 když už se začalo rozednívat. Stalo se tak, neboť Hospodin poskytl Judovi pomoc a ochranu.
2 Mak 13:18 Král, poučen ukázkou statečnosti židů, se pokoušel zmocnit opevněných míst lstí.
2 Mak 13:19 Táhl také na Bét-súr, silnou pevnost židů. Byl však zastaven, odražen a musel ustoupit.
2 Mak 13:20 Tamější posádce posílal Juda, co potřebovali.
2 Mak 13:21 Ale jakýsi Rodokos ze židovského vojska vyzradil nepřátelům vojenské tajemství. Byl dopaden, zajat a popraven.
2 Mak 13:22 Král vyjednával znovu o příměří s Bétsúrskými, podal pravici ke smíru a odtáhl. Střetl se však s Judovými oddíly a podlehl jim .
2 Mak 13:23 Pak dostal otřesnou zprávu, že se v Antiochii vzbouřil Filip, kterého tam ponechal jako správce. Tím zdrcen domluvil se s židy, uznal svou porážku a přísahal, že ve všem bude jednat spravedlivě. Na usmířenou přinesl oběť, vzdal poctu chrámu a dal svatému Místu dary.
2 Mak 13:24 S Makabejským jednal přátelsky. Vrchním vladařem od Ptolemaidy do gerarských končin ustanovil Hégemonída.
2 Mak 13:25 Potom se odebral do Ptolemaidy. Ale tamější obyvatelé nesouhlasili s těmito ujednáními, nelibě je nesli a chtěli, aby byla zrušena.
2 Mak 13:26 Lýsiás vystoupil na řečniště a hájil ta ujednání, jak jen dovedl. Přesvědčil nakonec lid, uklidnil a uspokojil jej a vrátil se do Antiochie. Takový průběh mělo královo tažení a jeho ústup.
2 Mak 14:1 Tři roky nato přišla Judovu lidu zpráva, že Seleukův syn Démétrios vyplul z tripolského přístavu se silným množstvím lidu a lodí,
2 Mak 14:2 zmocnil se země a odstranil Antiocha i jeho poručníka Lýsiáse.
2 Mak 14:3 Jakýsi Alkimos, který byl dříve veleknězem, ale dobrovolně se poskvrnil v době směšování židovství a helénizmu , když teď poznával, že už pro něho není žádná záchrana, a tím méně přístup k posvátnému oltáři,
2 Mak 14:4 odebral se roku stého padesátého prvého ke králi Démétriovi a přinesl mu zlatý věnec, palmovou ratolest a větvičky oliv, jaké byly ve svatyni. Toho dne ještě nic nepodnikl.
2 Mak 14:5 Ale vhodná příležitost k uskutečnění jeho špatných záměrů se naskytla, když byl od Démétria pozván do radního shromáždění. Na otázku, jaká situace a jaké smýšlení je mezi židy, ř
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 14. prosince, 2020
2. kniha Makabejská
[zkr. = 2 Mak]
ekl:
2 Mak 14:6 „Židé, tak zvaní chasídové, které vede Juda Makabejský, podněcují k válce a vzpourám a nenechají království žít v pokoji.
2 Mak 14:7 Proto jsem byl zbaven dědičné hodnosti – mluvím o velekněžském úřadu – a sem jsem přišel
2 Mak 14:8 především proto, že si upřímně přeji, aby se králi dostalo, co mu patří, a za druhé proto, že mám starost o své spoluobčany. Nerozumností těch, o kterých jsem se zmínil, je totiž nemálo postižen celý náš rod.
2 Mak 14:9 Králi, když to tedy nyní všechno víš, postarej se o zemi i o náš lid, který v ní přebývá, se svou známou laskavostí, kterou máš ke všem.
2 Mak 14:10 Dokud je naživu Juda, je nemožné uspořádat záležitosti v míru.“
2 Mak 14:11 Když skončil, hned i ostatní rádci, kteří nebyli Judovi nakloněni, podněcovali Démétria proti němu.
2 Mak 14:12 Ten dal zavolat Níkánóra, dřívějšího velitele oddílu slonů, a ustanovil ho správcem Judska.
2 Mak 14:13 Poslal jej tam s rozkazem, aby odstranil Judu, rozehnal jeho přívržence a za velekněze svatého chrámu dosadil Alkima.
2 Mak 14:14 Pohané v Judsku, kteří utekli před Judou, přidávali se v zástupech k Níkánórovi, domnívajíce se, že utrpení a neštěstí židů jim bude k prospěchu.
2 Mak 14:15 Když židé uslyšeli, že Níkánór přichází a s ním i vyhnaní pohané, sypali si prach na hlavu a vzývali toho, který už před věky si vyvolil svůj lid a stálými viditelnými znameními se ujímal svého dědictví.
2 Mak 14:16 Potom na rozkaz vojevůdce ihned vytáhli a utkali se s nepřítelem u osady Dessau.
2 Mak 14:17 Judův bratr Šimeón se první utkal s Níkánórem, ale tím, že se nepřátelé v tichosti překvapivě objevili, utrpěl menší porážku.
2 Mak 14:18 Naštěstí se Níkánór neodvážil krveprolévání, protože slyšel, jakou statečnost projevovali Judovi lidé a jak neohroženě bojují za vlast.
2 Mak 14:19 Poslal proto Posidónia a Theodota a Matitjáše, aby nabídli jednání o uzavření míru.
2 Mak 14:20 Po delším vyjednávání vojevůdce oznámil lidu výsledek a jednomyslným usnesením bylo dojednání schváleno.
2 Mak 14:21 Určili den, kdy se sejdou mezi čtyřma očima. Z obou stran předjel válečný vůz a byla připravena sedadla.
2 Mak 14:22 Juda rozestavil na vhodných místech stráže, aby nepřátelé nemohli překvapit nějakou zradou, ale aby rozmluva měla klidný průběh.
2 Mak 14:23 Níkánór potom zůstal v Jeruzalémě a nechoval se tam nepatřičně, právě naopak. Propustil zástupy těch, kteří se k němu utekli,
2 Mak 14:24 měl Judu všude u sebe a byl mu i v srdci nakloněn.
2 Mak 14:25 Vybízel ho, aby se oženil a měl děti. Juda se oženil, vedlo se mu dobře a těšil se ze života.
2 Mak 14:26 Když Alkimos viděl, že žijí v přátelství, opatřil si znění dojednaných smluv a odebral se ke králi. Udal Níkánóra, že se zpronevěřil rozkazům, když totiž Judu, který je nepřítelem říše, učinil svým nástupcem.
2 Mak 14:27 Král se rozčilil a podrážděn podněcováním toho padoucha napsal Níkánórovi; prohlásil, že s dojednáním nesouhlasí a že nařizuje, aby Makabejského poslal co nejdříve v poutech do Antiochie.
2 Mak 14:28 Když se to doneslo Níkánórovi, byl překvapen, ale přišlo mu zatěžko ujednání zrušit, když druhý se nijak neprovinil.
2 Mak 14:29 Odporovat králi však nebylo možno, proto hledal vhodnou příležitost, jak by to mohl vykonat lstí.
2 Mak 14:30 Jenže Makabejský si všiml, že Níkánór s ním jedná stroze a je při obvyklých setkáních zdrženlivý; z toho usoudil, že ta přísnost nevěští nic dobrého. Shromáždil kolem sebe nemálo svých lidí a před Níkánórem se ukryl.
2 Mak 14:31 Ten poznal, že byl chytře přelstěn. Přišel tedy do velkého svatého chrámu a kněžím, kteří právě přinášeli zápalnou oběť, poručil, aby mu toho muže vydali.
2 Mak 14:32 Když se zapřísahali, že nevědí, kde by hledaný mohl být,
2 Mak 14:33 pozvedl pravici proti chrámu a takto přísahal: „Nevydáte-li mi Judu v poutech, tenhle chrám vašeho Boha srovnám se zemí, obětní oltář rozbořím a vystavím zde nádherný chrám Dionýsovi.“
2 Mak 14:34 To řekl a odešel. Kněží s rukama k Nebi pozdviženýma vzývali toho, který byl po všechny časy předním bojovníkem svého národa, a volali:
2 Mak 14:35 „Ty, Hospodine, ač sám ničeho nepotřebuješ, chtěl jsi mít chrám, kde mezi námi přebýváš.
2 Mak 14:36 Nyní tedy, sám svatý a Pán všeho posvěcení, zachovej navždy neposkvrněný tento dům, nedávno očištěný!“
2 Mak 14:37 Níkánórovi byl udán jakýsi Razis, jeden z jeruzalémských starších, o kterém bylo slyšet jen to nejlepší. Pro svou laskavost byl zván otcem židů.
2 Mak 14:38 Už v dřívější době, kdy docházelo k směšování židovství a helénizmu , postavil se rozhodně za věc židovstva a byl za ni ochoten s nadšením dát tělo i duši.
2 Mak 14:39 Níkánór, aby veřejně ukázal zlobu, kterou choval k židům, poslal přes pět set vojáků, aby ho zatkli.
2 Mak 14:40 Domníval se, že jeho zatčením jim zasadí těžkou ránu.
2 Mak 14:41 Když se tlupa chystala vpadnout do věže a vyrazit bránu do dvora a když poroučeli přinést oheň na podpálení brány, tu Razis ze všech stran obklíčený sám nalehl na meč.
2 Mak 14:42 Chtěl raději čestně zemřít, než padnout do zločinných rukou a snášet potupu nehodnou jeho urozenosti.
2 Mak 14:43 Ale rána, zasazená ve spěchu, nebyla smrtelná, a když zástup pronikl branou, vyběhl zmužile na hradbu a hrdinně se vrhl dolů přímo na zástup.
2 Mak 14:44 Ten se rychle rozestoupil, takže vzniklo prázdné místo a on padl doprostřed na zem.
2 Mak 14:45 Byl však ještě živ; rozohněn se zvedl, a ač se mu krev hrnula proudem a jeho poranění bylo velmi těžké, prorazil v běhu zástup a vyšplhal se na příkré skalisko.
2 Mak 14:46 Ztratil už všechnu krev, vyrval si vnitřnosti, vzal je do obou rukou a hodil zástupu. Vzýval přitom toho, který je Pánem ducha i života, aby mu je zas vrátil. Tak zemřel.
2 Mak 15:1 Když se Níkánór dozvěděl, že Judovi lidé jsou v samařské krajině, myslel, že bude nejjistější udeřit na ně v den odpočinutí.
2 Mak 15:2 Židé, kteří s ním táhli z donucení, mu říkali: „Nepostupuj vůči nim tak krutě a barbarsky, ale vzdej poctu dnu, který poctil svatostí ten, jenž všecko vidí.“
2 Mak 15:3 Ten trojnásobný rouhač se otázal, zda je v nebi panovník, který nařídil světit sobotní den.
2 Mak 15:4 Odpověděli mu: „Je v nebi Panovník, živý Hospodin, který přikázal zachovávat sedmý den.“
2 Mak 15:5 „A já,“ řekl druhý, „jsem panovníkem na zemi, který nařizuje vzít zbraně a vykonat, co je pro krále potřebí.“ Ten rouhavý záměr se mu ovšem nepodařilo dokončit.
2 Mak 15:6 Níkánór nadutý všepřevyšující pýchou se rozhodl, že si pořídí veřejný památník vítězství nad Judovými muži.
2 Mak 15:7 Makabejský neustále doufal s veškerou nadějí, že se mu dostane pomoci od Hospodina.
2 Mak 15:8 Povzbuzoval své muže, aby se nebáli přicházejících pohanů, ale aby měli na paměti veškerou pomoc, které se jim až dosud dostalo; co se týče toho, co je nyní, aby z nebe očekávali vítězství, které jim dá Všemohoucí.
2 Mak 15:9 Povzbuzoval je slovy Zákona i proroků, připomínal jim boje, které už vybojovali; tak pozvedl jejich bojovnost.
2 Mak 15:10 Když probudil jejich odvahu, připomínal a ukazoval věrolomnost pohanů, rušení přísah.
2 Mak 15:11 Každého z nich vyzbrojil nikoli pevným štítem a kopím, ale povzbuzením vhodnými slovy. Vyprávěl jim věrohodný sen, jímž všechny potěšil.
2 Mak 15:12 Měl toto vidění: Viděl někdejšího velekněze Oniase, muže krásného a dobrého, velebného zjevu, tichých způsobů, vynikající výmluvnosti, který od mládí usiloval o všechno, co náleží ke ctnosti. Viděl jej , jak vztáhl ruce a modlil se za všechno židovstvo.
2 Mak 15:13 Pak se zjevil muž šedovlasý, vynikající slávou, kdosi podivuhodný, jehož obklopovala nezměrná velebnost.
2 Mak 15:14 Onias o něm řekl: „To je přítel našich bratří, mnoho se modlí za lid a svaté město. Je to Jeremjáš, Boží prorok!“
2 Mak 15:15 Jeremjáš pak vztáhl pravici a dal Judovi zlatý meč se slovy:
2 Mak 15:16 „Vezmi svatý meč, dar Boží, kterým zahubíš protivníky.“
2 Mak 15:17 Povzbuzeni těmito Judovými slovy, velmi vhodnými a schopnými roznítit statečnost a zmužilost mládenců, rozhodli se, že se neutáboří, ale statečně se dají do boje a s veškerou odvahou svedou rozhodnou bitvu, protože je v nebezpečí město, chrám i vše, co je svaté.
2 Mak 15:18 Ležel na nich strach o ženy, děti, bratry a příbuzné, ale jen v menší míře. Největší strach měli především o posvěcený chrám.
2 Mak 15:19 Ti, kdo zůstali ve městě, měli nemenší obavy o ty, kdo bojovali venku.
2 Mak 15:20 Všichni očekávali rozhodnou bitvu. Nepřátelé se blížili a řadili se k boji, odváděli slony na výhodná postavení a jízdu umísťovali na křídla.
2 Mak 15:21 Když Makabejský pozoroval příchod takového množství, vyzbrojeného rozmanitou výzbrojí, a viděl vzteklost slonů, vztáhl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl, že to nezáleží na zbraních, ale na tom, jak on usoudí dát vítězství těm, které uzná za hodné.
2 Mak 15:22 Modlil se takto: „Ty Pane, jsi poslal svého anděla k judskému králi Chizkijášovi a on zahubil ve vojsku Sancheríbově kolem sto osmdesáti pěti tisíc mužů .
2 Mak 15:23 Proto, Panovníku nebes, sešli dobrého anděla, aby byl před námi a zahnal je v hrůze a chvění,
2 Mak 15:24 ať tvou mocnou rukou jsou zahubeni všichni , kdo s rouháním vyšli proti tvému svatému lidu!“ Tak se modlil.
2 Mak 15:25 Níkánórovo vojsko postupovalo za zvuku polnic a zpěvů,
2 Mak 15:26 Judovo vojsko se vrhlo na nepřítele s prosebnými modlitbami k Bohu .
2 Mak 15:27 Rukama bojovali a v srdcích se modlili k Bohu; pobili ne méně než třicet pět tisíc mužů . Velmi se radovali, že se Bůh zjevil.
2 Mak 15:28 Když bylo po boji a vesele se vraceli zpět, poznali mezi padlými i Níkánóra v plné zbroji.
2 Mak 15:29 S křikem a jásotem blahořečili rodnou řečí Bohu.
2 Mak 15:30 Tu přikázal ten, který byl tělem i duší předním bojovníkem za své spoluobčany a po celý svůj věk zachoval náklonnost k lidem svého národa, aby usekli Níkánórovu hlavu i ruku s paží a přinesli je do Jeruzaléma.
2 Mak 15:31 Když tam dorazil, svolal lidi svého národa, kněze postavil k oltáři a poslal i pro muže z hradu.
2 Mak 15:32 Potom ukázal hlavu hanebného Níkánóra i rouhačovu ruku, kterou se odvážil zpupně vztáhnout na svatý dům Všemohoucího.
2 Mak 15:33 Jazyk bezbožného Níkánóra dal vyříznout a poručil nakrájet na kousky ptákům, zločincovu paži pověsil před chrámem.
2 Mak 15:34 Všichni se obrátili k nebi a dobrořečili Hospodinu, že se zjevil: „Požehnaný ten, který zachoval své Místo neposkvrněné!“
2 Mak 15:35 Níkánórovu hlavu dal pověsit z hradu, aby všem byla jasným a zřetelným znamením Boží pomoci.
2 Mak 15:36 Všichni rozhodli společným usnesením, aby tento den nebyl nikdy bez oslavy, aby se slavnost konala třináctého dne dvanáctého měsíce, který se syrsky jmenuje adar, jeden den přede dnem Mordokajovým.
2 Mak 15:37 Tak se sběhly události kolem Níkánóra a od těch časů ve městě vládnou židé; proto zde končím vyprávění.
2 Mak 15:38 Je-li sepsáno dobře a výstižně, je to podle mého přání. Je-li obyčejné a průměrné, udělal jsem, co jsem uměl.
2 Mak 15:39 Tak jako je protivné pít jen víno nebo jen samou vodu a lepší je víno smíšené s vodou, jež je chutné a působí radost, ať stejně dobře potěší moje uspořádaná slova sluch těch, kteří uslyší toto vyprávění. Tím bude dosaženo cíle.
Kniha Judit
Jdt 1:1 Ve dvanáctém roce vlády krále Nebúkadnesara, který se stal králem Asyřanů ve velkém městě Ninive, za dnů Arfaxada, jenž se stal králem Médů v Ekbatanech,
Jdt 1:2 Arfaxad vystavěl kolem Ekbatan hrad
