Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 2. kniha KrálovskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 16. dubna, 2025
1. kniha Královská
[zkr. = 1 Král]
jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele."
1 Král 21:23 Také o Jezábele promluvil Hospodin: "Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi.
1 Král 21:24 Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo."
1 Král 21:25 Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena.
1 Král 21:26 Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
1 Král 21:27 Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně.
1 Král 21:28 I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému:
1 Král 21:29 "Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna."
1 Král 22:1 Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce.
1 Král 22:2 V třetím roce sestoupil Jóšafat, král judský, ke králi izraelskému.
1 Král 22:3 Izraelský král řekl svým služebníkům: "Víte, že Rámot v Gileádu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále."
1 Král 22:4 Pak se otázal Jóšafata: "Půjdeš se mnou do války o Rámot v Gileádu?" Jóšafat izraelskému králi odvětil: "Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně."
1 Král 22:5 Jóšafat izraelskému králi řekl: "Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo."
1 Král 22:6 Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: "Mám jít do války proti Rámotu v Gileádu nebo mám od toho upustit?" Odpověděli: "Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou."
1 Král 22:7 Ale Jóšafat se zeptal: "Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?"
1 Král 22:8 Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: "Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův." Jóšafat řekl: "Nechť král tak nemluví!"
1 Král 22:9 Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: "Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova."
1 Král 22:10 Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu, slavnostně oblečeni, na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali.
1 Král 22:11 Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: "Toto praví Hospodin: »Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.«"
1 Král 22:12 Tak prorokovali všichni proroci: "Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!"
1 Král 22:13 Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: "Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich; mluv o dobrých věcech."
1 Král 22:14 Míkajáš odpověděl: "Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co mi řekne Hospodin."
1 Král 22:15 Když přišel ke králi, král mu řekl: "Míkajáši, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo máme od toho upustit?" On mu odpověděl: "Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou."
1 Král 22:16 Král ho okřikl: "Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?"
1 Král 22:17 Míkajáš odpověděl: "Viděl jsem všechen izraelský lid rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: »Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.«"
1 Král 22:18 Izraelský král řekl Jóšafatovi: "Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?"
1 Král 22:19 Ale Míkajáš pokračoval: "Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva.
1 Král 22:20 Hospodin řekl: »Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?« Ten říkal to a druhý ono.
1 Král 22:21 Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: »Já ho zlákám.« Hospodin mu pravil: »Čím?«
1 Král 22:22 On odvětil: »Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.« Hospodin řekl: »Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!«
1 Král 22:23 A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci."
1 Král 22:24 Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: "Kudy přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?"
1 Král 22:25 Míkajáš řekl: "To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl."
1 Král 22:26 Izraelský král nařídil: "Seber Míkajáše a odveď ho k veliteli města Ámonovi a ke královu synu Jóašovi.
1 Král 22:27 Vyřídíš: »Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.«"
1 Král 22:28 Ale Míkajáš řekl: "Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin." A připojil: "Slyšte to, všichni lidé!"
1 Král 22:29 Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu.
1 Král 22:30 Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: "Ty ovšem obleč své roucho." Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje.
1 Král 22:31 Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: "Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!"
1 Král 22:32 Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: "To je jistě izraelský král!" Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik.
1 Král 22:33 Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho.
1 Král 22:34 Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: "Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn."
1 Král 22:35 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu.
1 Král 22:36 Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: "Každý do svého města, každý do své země!"
1 Král 22:37 Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili.
1 Král 22:38 Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil.
1 Král 22:39 O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.
1 Král 22:40 I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.
1 Král 22:41 Ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba se stal králem nad Judou Jóšafat, syn Ásův.
1 Král 22:42 Jóšafatovi bylo třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího.
1 Král 22:43 Chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích.
1 Král 22:44 Jenom neodstranili posvátná návrší; lid na posvátných návrších ještě obětoval a pálil kadidlo.
1 Král 22:45 Jóšafat také žil v pokoji s králem izraelským.
1 Král 22:46 O ostatních příbězích Jóšafatových, o jeho bohatýrských činech, jež konal, a jak bojoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.
1 Král 22:47 Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země.
1 Král 22:48 V Edómu tenkrát neměli krále, byl tam královský správce.
1 Král 22:49 Jóšafat dal udělat zámořské lodě, aby pluly do Ofíru pro zlato, ale nevyplul; lodě ztroskotaly v Esjón-geberu.
1 Král 22:50 Achazjáš, syn Achabův, tehdy řekl Jóšafatovi: "Ať se plaví na lodích s tvými služebníky i moji služebníci!" Ale Jóšafat nesvolil.
1 Král 22:51 I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.
1 Král 22:52 V sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Achazjáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem dva roky.
1 Král 22:53 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očí. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
1 Král 22:54 Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.
2. kniha Královská
2 Král 1:1 Po Achabově smrti odpadl Moáb od Izraele.
2 Král 1:2 Achazjáš propadl mříží svého pokojíku na střeše v Samaří a churavěl. Vyslal posly a řekl jim: "Jděte a dotažte se Baal-zebúba, boha Ekrónu, zdali z tohoto ochoření vyváznu živ."
2 Král 1:3 Tu promluvil anděl Hospodinův k Elijášovi Tišbejskému: "Vstaň a vyjdi vstříc poslům samařského krále a pověz jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu?
2 Král 1:4 Proto Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš." A Elijáš šel.
2 Král 1:5 Když se poslové vrátili ke králi, zeptal se jich: "Jak to, že se vracíte?"
2 Král 1:6 Odvětili mu: "Jakýsi muž nám vyšel vstříc a řekl nám: »Jděte zpět ke králi, který vás vyslal, a vyřiďte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že se obracíš s dotazem na Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z lože, na nějž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.«"
2 Král 1:7 Otázal se jich: "Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?"
2 Král 1:8 Oni mu řekli: "Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásaná koženým pásem." Tu řekl: "To byl Elijáš Tišbejský."
2 Král 1:9 Poslal pro něho velitele s padesáti vojáky. Ten k němu vystoupil, a hle, Elijáš seděl na vrcholu hory. Promluvil k němu: "Muži Boží, král rozkazuje: »Sestup!«"
2 Král 1:10 Elijáš veliteli těch padesáti odpověděl: "Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!" I sestoupil oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.
2 Král 1:11 Král pro něho poslal opět jiného velitele s padesáti vojáky. Ten promluvil: "Muži Boží, toto praví král: »Rychle sestup!«
2 Král 1:12 Elijáš jim odpověděl: "Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!" I sestoupil Boží oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.
2 Král 1:13 Ale král poslal ještě potřetí velitele s padesáti vojáky. Když tento třetí velitel přišel nahoru, poklekl před Elijášem a prosil ho o smilování. Promluvil k němu: "Muži Boží, kéž má v tvých očích život můj i život těchto tvých padesáti služebníků nějakou cenu.
2 Král 1:14 Hle, oheň sestoupil z nebe a pozřel oba předešlé velitele i jejich padesát vojáků. Kéž má nyní můj život v tvých očích nějakou cenu!"
2 Král 1:15 Tu promluvil k Elijášovi Hospodinův anděl: "Sestup s ním. Neboj se ho!" Povstal tedy, sestoupil s ním ke králi
2 Král 1:16 a promluvil k němu: "Toto praví Hospodin: Že jsi poslal posly s dotazem k Baal-zebúbovi, bohu Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš."
2 Král 1:17 I zemřel podle Hospodinova slova, které promluvil Elijáš. Po něm se stal králem Jóram, a to v druhém roce vlády judského krále Jórama, syna Jóšafatova. Achazjáš totiž neměl syna.
2 Král 1:18 O ostatních příbězích Achazjášových, o tom, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.
2 Král 2:1 I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se právě ubírali z Gilgálu.
2 Král 2:2 Elijáš řekl Elíšovi: "Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu." Elíša mu odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." I sestoupili do Bét-elu.
2 Král 2:3 Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: "Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?" Odvětil: "Vím to také. Mlčte!"
2 Král 2:4 A Elijáš mu řekl: "Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě p
Text bible pro den: Čtvrtek, 17. dubna, 2025
2. kniha Královská
[zkr. = 2 Král] osílá do Jericha." Odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." I přišli do Jericha.
2 Král 2:5 Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: "Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?" Odvětil: "Vím to také. Mlčte!"
2 Král 2:6 Tu mu řekl Elijáš: "Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu." Odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." I šli oba spolu.
2 Král 2:7 Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí; a oni oba stáli u Jordánu.
2 Král 2:8 Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu.
2 Král 2:9 A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: "Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat." Elíša řekl: "Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!"
2 Král 2:10 Elijáš mu řekl: "Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se."
2 Král 2:11 Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.
2 Král 2:12 Elíša to viděl a vykřikl: "Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!" A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy.
2 Král 2:13 Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu.
2 Král 2:14 Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: "Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?" Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel.
2 Král 2:15 Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: "Na Elíšovi spočinul duch Elijášův." Šli mu vstříc, poklonili se mu až k zemi
2 Král 2:16 a řekli mu: "Hle, je tu s tvými služebníky padesát udatných mužů. Ať jdou hledat tvého pána, aby ho Hospodinův duch neodnesl a nemrštil jím na nějakou horu nebo do nějakého údolí." Řekl: "Nikam je neposílejte."
2 Král 2:17 Když ho však nutili až do omrzení, řekl: "Pošlete je." Oni tedy poslali těch padesát mužů; ti hledali Elijáše tři dny, ale nenašli ho.
2 Král 2:18 Pak se vrátili k Elíšovi, který zůstal v Jerichu. Řekl jim: "Což jsem vám neřekl: Nikam nechoďte?"
2 Král 2:19 Mužové města řekli Elíšovi: "Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností."
2 Král 2:20 I řekl: "Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl." Podali mu ji tedy.
2 Král 2:21 Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: "Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost."
2 Král 2:22 A voda je zdravá až dodnes podle Elíšova slova, které promluvil.
2 Král 2:23 Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: "Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!"
2 Král 2:24 On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti.
2 Král 2:25 Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.
2 Král 3:1 V osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóram, syn Achabův. Kraloval dvanáct let.
2 Král 3:2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, i když ne tolik jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec.
2 Král 3:3 Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich.
2 Král 3:4 Méša, král moábský, byl drobopravec. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů s vlnou.
2 Král 3:5 Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského.
2 Král 3:6 Onoho dne vytáhl král Jóram ze Samaří a povolal do zbraně celý Izrael.
2 Král 3:7 Pak vzkázal Jóšafatovi, králi judskému: "Moábský král ode mne odpadl. Půjdeš se mnou do války proti Moábu?" On řekl: "Potáhnu. Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně."
2 Král 3:8 A otázal se: "Kterou cestou potáhneme?" On odvětil: "Směrem k Edómské poušti."
2 Král 3:9 Šli tedy, král izraelský a král judský i král edómský. Po sedmi dnech cesty oklikami, jimiž se ubírali, neměl vodu ani tábor ani dobytek v zadním voji.
2 Král 3:10 Izraelský král řekl: "Běda! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům!"
2 Král 3:11 Ale Jóšafat se zeptal: "Což tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se skrze něho dotázali Hospodina?" Jeden ze služebníků izraelského krále odpověděl: "Je zde Elíša, syn Šáfatův, který líval vodu na ruce Elijášovy."
2 Král 3:12 Jóšafat řekl: "U něho je Hospodinovo slovo." Tak se k němu vypravili, izraelský král a Jóšafat i král edómský.
2 Král 3:13 Elíša řekl izraelskému králi: "Co je mi do tvých věcí? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky!" Izraelský král mu odvětil: "Nikdy! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům."
2 Král 3:14 Elíša nato řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval.
2 Král 3:15 Ale nyní mi přiveďte hudebníka." Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka.
2 Král 3:16 Řekl: "Toto praví Hospodin: Udělej v tomto úvalu prohlubeň vedle prohlubně.
2 Král 3:17 Neboť toto praví Hospodin: Nepocítíte vítr a neuvidíte déšť, a přesto se tento úval naplní vodou a budete pít vy i vaše stáda a váš dobytek.
2 Král 3:18 Ale to vše je v Hospodinových očích málo. Vydá vám Moábce do rukou.
2 Král 3:19 Vybijete každé opevněné město, všechna nejlepší města, vykácíte všechno dobré stromoví a zasypete všechny vodní prameny a každý dobrý díl půdy znehodnotíte kamením."
2 Král 3:20 I stalo se za jitra, když se přináší obětní dar, hle, směrem od Edómu začaly přicházet vody a země se naplnila vodou.
2 Král 3:21 Všichni Moábci uslyšeli, že králové proti nim vytáhli do boje. Dali svolat všechny, kdo byli schopní opásat se zbrojí, i starší, a zaujali postavení na pomezí.
2 Král 3:22 Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev.
2 Král 3:23 Řekli: "To je krev. Ti králové se pobili, ubili se navzájem. A teď za kořistí, Moábci!"
2 Král 3:24 Když se přihnali k izraelskému táboru, Izraelci vyskočili a bili Moábce. Ti se před nimi dali na útěk a Izraelci se hnali za nimi a pobíjeli je,
2 Král 3:25 bořili města, každý díl dobré půdy zaházeli úplně kamením, každý vodní pramen zasypali a každý dobrý strom pokáceli, takže zůstaly jen kamenné zdi kírcharešetské, ale i ty obklíčili prakovníci a udeřili na ně.
2 Král 3:26 Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.
2 Král 3:27 Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.
2 Král 4:1 Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: "Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky."
2 Král 4:2 Elíša jí řekl: "Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma." Odpověděla: "Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje."
2 Král 4:3 Řekl jí: "Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem.
2 Král 4:4 Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou."
2 Král 4:5 Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala.
2 Král 4:6 Když nádoby naplnila, řekla svému synu: "Podej mi další nádobu." On jí odvětil: "Už tu žádná nádoba není." Tu přestal olej téci.
2 Král 4:7 Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: "Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude."
2 Král 4:8 Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb.
2 Král 4:9 Řekla svému muži: "Hle, vím, že muž Boží, který kolem nás často chodívá, je svatý.
2 Král 4:10 Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
2 Král 4:11 Jednoho dne tam opět přišel, uchýlil se do pokojíku na střeše a ulehl tam.
2 Král 4:12 Pak řekl svému mládenci Géchazímu: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji a ona před něj předstoupila.
2 Král 4:13 Pravil mu: "Řekni jí: »Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?«" Odpověděla: "Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu."
2 Král 4:14 I otázal se Elíša: "Co bych pro ni mohl udělat?" Géchazí odvětil: "Přece něco. Nemá syna a její muž je starý."
2 Král 4:15 Tu řekl Elíša: "Zavolej ji." Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu.
2 Král 4:16 Řekl: "V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna." Ona řekla: "Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!"
2 Král 4:17 Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl.
2 Král 4:18 Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci.
2 Král 4:19 Řeklo svému otci: "Má hlava, ach, má hlava!" On přikázal mládenci: "Dones je matce."
2 Král 4:20 Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo.
2 Král 4:21 Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla.
2 Král 4:22 Pak zavolala svého muže a řekla mu: "Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se."
2 Král 4:23 On řekl: "Proč jdeš k němu dnes? Není novoluní ani den odpočinku." Řekla: "To je v pořádku."
2 Král 4:24 Osedlala oslici a řekla svému mládenci: "Poháněj ji a běž, nezdržuj se kvůli mně v jízdě, leč bych ti řekla."
2 Král 4:25 I jela, až přišla k muži Božímu na horu Karmel. Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: "Hle, to je ta Šúnemanka.
2 Král 4:26 Běž jí naproti a zeptej se jí: »Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem? «" Ona řekla: "V pořádku."
2 Král 4:27 Ale když přišla k muži Božímu na horu, chopila se jeho nohou. Géchazí přistoupil a chtěl ji odstrčit. Muž Boží však řekl: "Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to."
2 Král 4:28 Ona řekla: "Což jsem si syna od svého pána vyžádala? Což jsem neříkala, abys mě nešálil?"
2 Král 4:29 Elíša řekl Géchazímu: "Opásej si bedra, vezmi si do ruky mou hůl a jdi. Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej. Mou hůl polož chlapci na tvář."
2 Král 4:30 Ale chlapcova matka řekla: "Jakože živ je Hospodin a jakože živa je tvá duše, nepustím se tě!" I povstal a šel za ní.
2 Král 4:31 Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: "Chlapec se neprobudil."
2 Král 4:32 Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku.
2 Král 4:33 Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu.
2 Král 4:34 Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo.
2 Král 4:35 Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči.
2 Král 4:36 Elíša zavolal Géchazího a řekl: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: "Vezmi si svého syna."
2 Král 4:37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.
2
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 18. dubna, 2025
2. kniha Královská
[zkr. = 2 Král]
Ki 4:38 Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: "Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku."
2 Král 4:39 Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal.
2 Král 4:40 Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: "V hrnci je smrt, muži Boží!" A neodvážili se jíst.
2 Král 4:41 Elíša řekl: "Dejte sem mouku." Nasypal ji do hrnce a řekl: "Nalévej lidu." I jedli a v hrnci už nic zlého nebylo.
2 Král 4:42 Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: "Dej to lidu, ať jedí."
2 Král 4:43 Ten, který mu přisluhoval, namítl: "Cožpak to mohu předložit stu mužů?" Ale on odvětil: "Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: »Budou jíst a ještě zůstane.«"
2 Král 4:44 Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.
2 Král 5:1 Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím.
2 Král 5:2 Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě.
2 Král 5:3 Řeklo své paní: "Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil."
2 Král 5:4 Naamán to šel oznámit svému pánu: "Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země."
2 Král 5:5 Aramejský král řekl: "Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis." I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty.
2 Král 5:6 Izraelskému králi přinesl dopis: "Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství."
2 Král 5:7 Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: "Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!"
2 Král 5:8 Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: "Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok."
2 Král 5:9 Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu.
2 Král 5:10 Elíša mu po poslovi vzkázal: "Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist."
2 Král 5:11 Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: "Hle, říkal jsem si: »Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.«
2 Král 5:12 Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?" Obrátil se a rozhořčeně odcházel.
2 Král 5:13 Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: "Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: »Omyj se, a budeš čist.«"
2 Král 5:14 On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist.
2 Král 5:15 Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: "Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti."
2 Král 5:16 Elíša odvětil: "Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic." Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl.
2 Král 5:17 Potom Naamán řekl: "Tedy nic? Kéž je tvému služebníku dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků, neboť tvůj služebník už nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu.
2 Král 5:18 Toliko v této věci ať Hospodin tvému služebníku odpustí: Když můj pán vstupuje do domu Rimónova, aby se tam klaněl, a opírá se o mou ruku, i já se v Rimónově domě skláním. Když se tedy v Rimónově domě budu sklánět, ať Hospodin tvému služebníku tuto věc odpustí!"
2 Král 5:19 On mu řekl: "Jdi v pokoji."
2 Král 5:20 řekl si Géchazí, mládenec Elíši, muže Božího: "Hle, můj pán ušetřil toho Aramejce Naamána, když nevzal z jeho ruky, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a něco si od něho vezmu."
2 Král 5:21 A Géchazí se za Naamánem rozběhl. Když Naamán spatřil, že za ním běží, seskočil z vozu, šel mu vstříc a řekl: "Je všechno v pořádku?"
2 Král 5:22 Odpověděl: "V pořádku. Můj pán mě posílá se vzkazem: »Hle, právě ke mně přišli z Efrajimského pohoří dva mládenci z prorockých žáků. Dej jim talent stříbra a dvoje sváteční šaty!«"
2 Král 5:23 Naamán řekl: "Vezmi si laskavě dva talenty." A ještě ho nutil. Zavázal oba talenty stříbra do dvou vaků, k tomu dvoje sváteční roucho, a dal to dvěma svým mládencům, aby to před ním nesli.
2 Král 5:24 Když přišel na kopec, vzal si to od nich a doma uložil. Muže propustil a oni odešli.
2 Král 5:25 Sám pak vešel a postavil se před svého pána. Elíša se ho zeptal: "Odkudpak, Géchazí?" Odvětil: "Tvůj služebník nikam nešel."
2 Král 5:26 Elíša mu řekl: "Což jsem v duchu nebyl při tom, když se muž obrátil ze svého vozu a šel ti vstříc? Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?
2 Král 5:27 Proto Naamánovo malomocenství navěky ulpí na tobě a na tvém potomstvu." I vyšel od něho malomocný, bílý jako sníh.
2 Král 6:1 Proročtí žáci řekli Elíšovi: "Hle, místo, kde před tebou sedáváme, je pro nás těsné.
2 Král 6:2 Pojďme k Jordánu, vezmeme si odtamtud každý jeden trám a uděláme si místo, kde bychom sedávali." Řekl: "Jděte!"
2 Král 6:3 Ale jeden z nich řekl: "Buď tak laskav a pojď se svými služebníky." Odvětil: "Ano, půjdu."
2 Král 6:4 I šel s nimi. Přišli k Jordánu a začali kácet stromy.
2 Král 6:5 Při porážení stromu se jednomu z nich stalo, že mu železná sekera spadla do vody. Vykřikl a zvolal: "Ach, můj pane, je vypůjčená!"
2 Král 6:6 Muž Boží se otázal: Kam padla?" Když mu to místo ukázal, uřízl Elíša dřevo, hodil je tam a železo vyplavalo.
2 Král 6:7 Pak řekl: "Přitáhni si je!" On vztáhl ruku a vzal si je.
2 Král 6:8 Kdykoli se aramejský král chystal do boje proti Izraeli, radíval se se svými služebníky: "Můj tábor bude na tom a tom místě."
2 Král 6:9 Muž Boží však izraelskému králi vždycky vzkazoval: "Dej si pozor a netáhni tímto místem, protože tam táboří Aramejci!"
2 Král 6:10 Izraelský král posílal zvědy na místo, které mu muž Boží označil a před nímž ho varoval, aby se tam měl na pozoru; stalo se tak ne jednou nebo dvakrát.
2 Král 6:11 Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: "Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?"
2 Král 6:12 Jeden z jeho služebníků řekl: "Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici."
2 Král 6:13 On poručil: "Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout." Oznámili mu: "Hle, je v Dótanu."
2 Král 6:14 Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město.
2 Král 6:15 Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: "Běda, můj pane, co teď budeme dělat?"
2 Král 6:16 Odvětil: "Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi."
2 Král 6:17 Potom se Elíša modlil: "Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!" Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.
2 Král 6:18 Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: "Raň tento pronárod zaslepeností!" I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova.
2 Král 6:19 Elíša jim řekl: "To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte." A dovedl je do Samaří.
2 Král 6:20 Sotva vstoupili do Samaří, Elíša řekl: "Hospodine, otevři jim oči, ať vidí." Hospodin jim otevřel oči a spatřili, že jsou uprostřed Samaří.
2 Král 6:21 Když je uviděl izraelský král, řekl Elíšovi: "Můj otče, mám je dát pobít?"
2 Král 6:22 Řekl mu: "Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu."
2 Král 6:23 Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země.
2 Král 6:24 Po nějakém čase Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celý svůj tábor, vytáhl a oblehl Samaří.
2 Král 6:25 V Samaří nastal veliký hlad, neboť je dlouho obléhali, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů stříbra a čtvrtka dížky holubího trusu za pět šekelů stříbra.
2 Král 6:26 Když izraelský král obcházel hradby, vykřikla na něho jedna žena: "Pomoz, králi, můj pane!"
2 Král 6:27 Odpověděl: "Nepomůže-li ti Hospodin, jak bych ti mohl pomoci já? Něčím z humna nebo lisu?"
2 Král 6:28 A král se jí zeptal: "Co je ti?" Odvětila: "Tato žena mi řekla: »Dej sem svého syna a dnes jej sníme. Mého syna sníme zítra.«
2 Král 6:29 Tak jsme mého syna uvařily a snědly. Ale když jsem jí druhého dne řekla: »Dej sem svého syna a sníme jej«, ona svého syna ukryla."
2 Král 6:30 Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lid viděl, že má na těle vespod žíněnou suknici.
2 Král 6:31 I řekl: "Ať se mnou Bůh udělá, co chce, jestliže Elíša, syn Šáfatův, dnes nepřijde o hlavu."
2 Král 6:32 Elíša seděl ve svém domě a starší seděli s ním, když k němu poslal jednoho ze svých mužů. Ale ještě než posel k němu vstoupil, řekl prorok starším: "Víte, že ten vrahův syn poslal, aby mi uťali hlavu? Nuže, až bude posel přicházet, zavřete dveře, zapřete ty dveře proti němu. Což nejsou za ním slyšet kroky jeho pána?"
2 Král 6:33 Ještě k nim mluvil, když posel k němu sestoupil. A král řekl: "Hle, toto zlo je od Hospodina. Co ještě mohu od Hospodina očekávat?"
2 Král 7:1 Elíša řekl: "Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: »Zítra v tuto dobu bude v samařské bráně míra bílé mouky za šekel a dvě míry ječmene budou za šekel.«"
2 Král 7:2 Nato odpověděl štítonoš, o jehož ruku se král opíral, muži Božímu: "I kdyby Hospodin otevřel nebeské propustě, jakpak se toto slovo uskuteční?" Prorok řekl: "Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš."
2 Král 7:3 U vchodu do brány byli čtyři malomocní. Řekli si vespolek: "Nač tu sedíme? Abychom zemřeli?
2 Král 7:4 Jestliže řekneme: Vejdeme do města - ve městě je hlad a zemřeme tam. A jestliže zůstaneme sedět zde, také zemřeme. Pojďme tedy, přeběhněme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají naživu, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme."
2 Král 7:5 Za setmění se vydali do aramejského tábora. Došli na jeho okraj, a hle, nikdo tam nebyl.
2 Král 7:6 Panovník totiž způsobil, že Aramejci uslyšeli ve svém táboře zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velikého vojska. Řekli si mezi sebou: "Hle, izraelský král najal proti nám chetejské a egyptské krále a ti na nás táhnou."
2 Král 7:7 Za setmění se dali na útěk. Opustili své stany, koně a osly i tábor tak, jak byl, a utekli, aby si zachránili život.
2 Král 7:8 Malomocní přišli na okraj tábora, vešli do jednoho stanu, najedli se a napili. Vynesli odtud stříbro, zlato i roucha, odešli a tajně to uložili. Pak se vrátili, vešli do jiného stanu, vynesli odtud věci, odešli a také je tajně uložili.
2 Král 7:9 Potom si vespolek řekli: "Neměli bychom takto jednat. Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha. Budeme-li vyčkávat až do ranního úsvitu, stihne nás trest. Pojďme to tedy ohlásit v královském domě."
2 Král 7:10 Přišli k městské bráně a volali na vrátného. Oz
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Čtvrtek, 17. dubna, 2025
Liturgické období: Zelený Čtvrtek
Liturgická barva: bílá
Liturgický cyklus: C
Svátek:
Sv. Inocenc
Text 1.čtení:Ex 12,1-8.11-14
Ustanovení o velikonoční večeři.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: "Tento měsíc
bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.'"
Text žalmu:Žl 116,12-13.15+16bc.17-18
Odp.: Kalich požehnání je společenstvím krve Kristovy.
Čím se odplatím Hospodinu
- za všechno, co mi prokázal?
- Vezmu kalich spásy
- a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Odp.
Drahocenná je v Hospodinových očích
- smrt jeho zbožných.
- Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice,
- rozvázal jsi moje pouta.
Odp.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine,
- a budu vzývat tvé jméno.
- Splním své sliby Hospodinu
- před veškerým jeho lidem.
Odp.
Text 2.čtení:1 Kor 11,23-26
Kdykoli jíte a pijete, zvěstujete smrt Páně.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku." Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.
Text evangelia:Jan 13,1-15
Projevil jim lásku až do krajnosti.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpověděl: "Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později." Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu odpověděl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí." Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."
Doplňující text:VELIKONOČNÍ TRIDUUM A DOBA VELIKONOČNÍ
V okruhu liturgického roku vzpomíná církev spolu s Kristem na události z jeho života a ve svých bohoslužebných shromážděních tyto události znovu prožívá a zpřítomňuje.
O velikonocích si připomínáme Kristovy poslední chvíle s apoštoly v jeruzalémském večeřadle, smrt na kříži a zmrtvýchvstání. Proto jsou velikonoce vrcholem celého liturgického roku a nejstarším křesťanským svátkem.
I my jsme při křtu spojeni s Kristem povstali k novému životu. Účast na slavení eucharistie nám dává možnost obětovat sebe sama spolu s ním a on se stává naším pravidelným pokrmem.
V následujících padesáti dnech sledujeme vzkříšeného Krista při jeho setkání s apoštoly a uvědomujeme si, že základem a jádrem apoštolského kázání se stalo svědectví, které vydávali o Kristově zmrtvýchvstání.
Pozoruj dva svědky zmrtvýchvstání: Magdalénu a Tomáše. Magdaléna nepoznala Pána podle hlasu, neboť pak by jej byla poznala už při prvním oslovení. Ale teprve když ji pojmenoval "Maria", pochopila, o koho jde. Ne tedy sluch, ale srdce jí řeklo, že má před sebou toho, kterého milovala a který miloval i ji.
Tomášovi naopak nestačí k poznání pravdy sluch a zrak, chce se přesvědčit i hmatem. A Pán se nepohoršuje nad jeho nedůvěřivostí, naopak, vybízí jej, aby se tímto způsobem přesvědčil, že nemá před sebou ducha (Lk 24,39), ale hmotné tělo.
I mezi námi jsou mnozí, kteří věří snadno, takřka srdcem, jako uvěřila Maria, ale jsou i Tomášové, kteří neuvěří, dokud se nepřesvědčí. Obojí jsou Pánu stejně milí, poněvadž věřit chtějí. K oběma se obrací s vlídnou tváří a láskyplným hlasem, odvrací se jen od těch, kteří pravdě věřit nechtějí, i kdyby byla sebepřesvědčivější.
MYTÍ NOHOU
Po homilii, která má připomenout ustanovení svátosti oltářní a kněžství, jakož i přikázání Páně o bratrské lásce, může se konat obřad mytí nohou.
Přisluhující přivedou vybrané muže k sedadlům připraveným na vhodném místě. Kněz přistoupí ke každému z nich, lije jim na nohy vodu a utírá jim je. Přitom se zpívají některé z následujících antifon nebo jiné vhodné zpěvy:
První antifona - Srov. Jan 13,4.5.15
Když Ježíš vstal od večeře, nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy: a tak jim dal příklad.
Druhá antifona - Jan 13,6.7.8
Pane, ty mi chceš mýt nohy? Ježíš mu odpověděl: Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.
Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl:
- Pane, ty mi ...
Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět, pochopíš to však později.
- Pane, ty mi ...
Třetí antifona - Srov. Jan 13,14
Jestliže jsem vám umyl nohy, já, váš Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.
Čtvrtá antifona - Jan 13,35
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.
Ježíš řekl svým učedníkům:
- Podle toho všichni ...
Pátá antifona - Jan 13,34
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás - praví Pán.
Šestá antifona - 1 Kor 13,13
Ať ve vás trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
- Ať ve vás trvá ...
Hned po mytí nohou anebo, nekoná-li se tento obřad, po homilii následují přímluvy. Vyznání víry se při této mši neříká.
SLAVENÍ EUCHARISTIE
Při přípravě darů se může uspořádat průvod, při němž věřící přinášejí dary pro chudé. Přitom se zpívá následující nebo jiný vhodný zpěv.
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Spojila nás vjedno láska Krista Pána.
- Jásejme a hledejme jen v něm svou radost!
- Boha živého se bojme, milujme ho!
- Upřímně se navzájem vždy mějme rádi!
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Tvoříme-li tedy jedno společenství,
- varujme se všeho, co nás vnitřně dělí,
- nechme nerozumných hádek, nechme sporů,
- ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi!
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme
- ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,
- v dokonalé radosti nad pomyšlení,
- bez mezí a bez konce na věčné věky.
Amen
Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.
www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015