Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 1. kniha MojžíšovaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 15. ledna, 2019
1. kniha Mojžíšova
[zkr. = Gn]
i jsou od svého mládí až doposud chovateli stád, stejně jako naši otcové.« To proto, abyste se mohli usídlit v zemi Gošenu, neboť pro Egypťany jsou všichni pastýři ovcí ohavností."
Gn 47:1 Josef šel a oznámil faraónovi: "Můj otec a moji bratři se svým bravem a skotem i se vším, co mají, přišli ze země kenaanské. Jsou tu v zemi Gošenu."
Gn 47:2 Potom vzal ze svých bratrů pět mužů a postavil je před faraóna.
Gn 47:3 Farao se jeho bratrů otázal: "Jaké je vaše zaměstnání?" Oni mu odvětili: "Tvoji otroci jsou pastýři ovcí stejně jako naši otcové."
Gn 47:4 A řekli faraónovi: "Přišli jsme, abychom v této zemi pobývali jako hosté, poněvadž pro ovce tvých otroků nebyla žádná pastva; na kenaanskou zemi těžce dolehl hlad. Dej svolení, ať tvoji otroci mohou sídlit v zemi Gošenu."
Gn 47:5 Farao řekl Josefovi: "Tvůj otec a tvoji bratři přišli přece k tobě.
Gn 47:6 Egyptská země je před tebou. Usídli tedy otce a bratry v nejlepší části země. Ať sídlí v zemi Gošenu. Máš-li za to, že jsou mezi nimi schopní muži, ustanov je správci nad mými stády."
Gn 47:7 Pak uvedl Josef svého otce Jákoba a postavil jej před faraóna, a Jákob faraónovi požehnal.
Gn 47:8 Farao se Jákoba otázal: "Kolik je let tvého života?"
Gn 47:9 Jákob mu odvětil: "Dnů mého putování je sto třicet let. Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování."
Gn 47:10 Když Jákob faraónovi požehnal, vyšel od něho.
Gn 47:11 Josef pak svého otce a bratry usadil a dal jim trvalé vlastnictví v zemi egyptské, v nejlepší její části, v zemi Ramesesu, podle faraónova rozkazu.
Gn 47:12 A opatřoval svého otce i bratry chlebem, celý dům svého otce až po ty nejmenší.
Gn 47:13 V celé zemi nebyl chléb; hlad doléhal velmi těžce. Země egyptská i země kenaanská byly hladem vyčerpány.
Gn 47:14 Za obilí, které nakupovali, vybral Josef všechno stříbro, co se ho jen v zemi egyptské a kenaanské našlo, a odvedl je do faraónova domu.
Gn 47:15 Tak došlo v zemi egyptské i kenaanské stříbro a všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a žádali: "Dej nám chleba; copak ti máme umírat před očima jen proto, že nemáme stříbro?"
Gn 47:16 Josef rozhodl: "Když už nemáte stříbro, dejte svá stáda a já vám za ně dám chléb."
Gn 47:17 Přiváděli tedy svá stáda k Josefovi a Josef jim dával chléb za koně, za stáda bravu a skotu a za osly. Pečoval o ně tím, že jim v onom roce poskytoval za všechna jejich stáda chléb.
Gn 47:18 Tak uplynul onen rok. V příštím roce však přišli znovu a řekli mu: "Nebudeme před pánem tajit, že stříbro došlo a stáda dobytka už též patří pánovi. Jak pán vidí, zůstala nám už jen těla a půda.
Gn 47:19 Proč ti máme umírat před očima, my i naše půda? Kup nás i s naší půdou za chléb a budeme i se svou půdou faraónovými otroky. Vydej osivo, abychom zůstali naživu a nezemřeli a naše půda aby nezpustla."
Gn 47:20 Josef tedy skoupil všechnu egyptskou půdu pro faraóna. Všichni Egypťané prodávali svá pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad. Země se tak stala vlastnictvím faraónovým.
Gn 47:21 A lid od jednoho konce egyptského pomezí až ke druhému uvedl pod správu měst.
Gn 47:22 Pouze půdu kněží nekupoval, neboť kněží měli od faraóna své důchody a žili z důchodů, které jim farao dával; proto svou půdu nemuseli prodat.
Gn 47:23 Josef potom řekl lidu: "Dnes jsem koupil pro faraóna vás i vaši půdu. Zde máte osivo a půdu osejte.
Gn 47:24 Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou k osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí."
Gn 47:25 Odpověděli: "Tys nás zachoval při životě! Jen když získáme přízeň svého pána! Budeme faraónovými otroky."
Gn 47:26 Josef tedy vydal o egyptské půdě nařízení dodnes platné: pětina úrody patří faraónovi. Faraónovým vlastnictvím se nestala jedině půda kněží.
Gn 47:27 Izrael se usadil v egyptské zemi, na území Gošenu. Zabydleli se v ní, rozplodili se a velmi se rozmnožili.
Gn 47:28 Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let; všech let Jákobova života bylo sto čtyřicet sedm.
Gn 47:29 Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: "Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě!
Gn 47:30 Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě." Odpověděl: "Zachovám se podle tvých slov."
Gn 47:31 Izrael řekl: "Přísahej mi." Tedy mu přísahal. I poklonil se Izrael k hlavám lůžka.
Gn 48:1 Po těchto událostech pověděli Josefovi: "Tvůj otec je nemocen." Vzal tedy Josef s sebou oba své syny, Manasesa a Efrajima.
Gn 48:2 I oznámili Jákobovi: "Přichází k tobě tvůj syn Josef." Tu se Izrael vzchopil a posadil se na lůžku.
Gn 48:3 Jákob Josefovi řekl: "Bůh všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi a požehnal mi
Gn 48:4 slovy: »Hle, rozplodím tě a rozmnožím a učiním tě společenstvím lidských pokolení. Tuto zemi dávám do věčného vlastnictví tvému potomstvu.«
Gn 48:5 Oba synové, kteří se ti v egyptské zemi narodili před mým příchodem k tobě do Egypta, budou nyní moji. Efrajim a Manases jsou moji jako Rúben a Šimeón.
Gn 48:6 Děti pak, které zplodíš po nich, budou tvé; ve svém dědictví se budou nazývat jmény svých bratrů.
Gn 48:7 Když jsem přicházel z Rovin aramských, zemřela mi před očima Ráchel; bylo to v kenaanské zemi na cestě nedaleko Efraty a pochoval jsem ji tam u cesty do Efraty, to je do Betléma."
Gn 48:8 Izrael pohleděl na Josefovy syny a zeptal se: "Kdo to je?"
Gn 48:9 Josef otci odvětil: "To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal." Otec řekl: "Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal."
Gn 48:10 Izrael měl totiž oči obtížené stářím a špatně viděl. Josef je k němu přivedl, on je políbil a objal.
Gn 48:11 Izrael Josefovi řekl: "Nedoufal jsem, že ještě někdy uvidím tvou tvář, a hle, Bůh mi dopřál vidět i tvé potomky."
Gn 48:12 Poté je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se tváří až k zemi.
Gn 48:13 Vzal oba, pravou rukou Efrajima a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou Manasesa a postavil ho k Izraelově pravici.
Gn 48:14 I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesovu. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl Manases.
Gn 48:15 Požehnal Josefovi takto: "Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes,
Gn 48:16 Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země."
Gn 48:17 Josef viděl, že otec položil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a nelíbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu.
Gn 48:18 Řekl mu: "Ne tak, otče, vždyť prvorozený je tento. Polož svou pravici na jeho hlavu."
Gn 48:19 Otec však odmítl: "Vím, synu, vím. Také on se stane lidem a také on vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní pronárody."
Gn 48:20 A toho dne jim požehnal: "Tvým jménem bude Izrael žehnat: Bůh tě učiň jako Efrajima a Manasesa." Tak povýšil Efrajima nad Manasesa.
Gn 48:21 Josefovi Izrael řekl: "Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců.
Gn 48:22 Tobě dávám o jeden díl víc než tvým bratrům; získal jsem jej z rukou Emorejců svým mečem a svým lukem."
Gn 49:1 I povolal Jákob své syny a řekl: "Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.
Gn 49:2 Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce.
Gn 49:3 Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ.
Gn 49:4 Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil!
Gn 49:5 Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně - nástroj násilí.
Gn 49:6 V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky.
Gn 49:7 Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.
Gn 49:8 Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět.
Gn 49:9 Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal?
Gn 49:10 Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.
Gn 49:11 Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů.
Gn 49:12 Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko.
Gn 49:13 Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem.
Gn 49:14 Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá.
Gn 49:15 Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím.
Gn 49:16 Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele.
Gn 49:17 Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. -
Gn 49:18 Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine!
Gn 49:19 Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne.
Gn 49:20 Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat.
Gn 49:21 Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.
Gn 49:22 Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti.
Gn 49:23 Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili.
Gn 49:24 Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele,
Gn 49:25 z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna.
Gn 49:26 Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.
Gn 49:27 Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist."
Gn 49:28 To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.
Gn 49:29 Také jim přikázal: "Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,
Gn 49:30 do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.
Gn 49:31 Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.
Gn 49:32 To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců."
Gn 49:33 Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.
Gn 50:1 Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.
Gn 50:2 Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele
Gn 50:3 plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní.
Gn 50:4 Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým: "Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraónovi mou prosbu:
Gn 50:5 M
Text bible pro den: Středa, 16. ledna, 2019
1. kniha Mojžíšova
[zkr. = Gn] j otec mě zapřisáhl slovy: »Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi.« Dovol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím."
Gn 50:6 Farao řekl: "Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl."
Gn 50:7 I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země,
Gn 50:8 celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot.
Gn 50:9 Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod.
Gn 50:10 Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost.
Gn 50:11 Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a pravili: "Egypt má těžký smutek!" Proto pojmenovali to místo, které je u Jordánu, Ábel-misrajim (to je Smutek Egypta).
Gn 50:12 Pak synové učinili, jak jim otec přikázal.
Gn 50:13 Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.
Gn 50:14 Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce.
Gn 50:15 Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili."
Gn 50:16 Proto mu vzkázali: "Tvůj otec před smrtí přikázal:
Gn 50:17 Josefovi řekněte toto: »Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.«" Josef se nad jejich vzkazem rozplakal.
Gn 50:18 Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: "Tu jsme, měj nás za otroky!"
Gn 50:19 Josef jim však odvětil: "Nebojte se. Což jsem Bůh?
Gn 50:20 Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.
Gn 50:21 Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti." Tak je těšil a promlouval jim k srdci.
Gn 50:22 Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let.
Gn 50:23 Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna Manasesova, se zrodili na Josefova kolena.
Gn 50:24 Potom Josef svým bratrům řekl: "Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi."
Gn 50:25 A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: "Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti."
Gn 50:26 I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.
2. kniha MojžíšovaEx 1:1 Toto jsou jména synů Izraelových, kteří přišli do Egypta s Jákobem; každý přišel se svou rodinou:
Ex 1:2 Rúben, Šimeón, Lévi a Juda,
Ex 1:3 Isachar, Zabulón a Benjamín,
Ex 1:4 Dan a Neftalí, Gád a Ašer.
Ex 1:5 Všech, kdo vzešli z Jákobových beder, bylo sedmdesát. Josef už byl v Egyptě.
Ex 1:6 Potom zemřel Josef a všichni jeho bratři i celé to pokolení.
Ex 1:7 Ale Izraelci se rozplodili, až se to jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní; byla jich plná země.
Ex 1:8 V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl.
Ex 1:9 Ten řekl svému lidu: "Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my.
Ex 1:10 Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země."
Ex 1:11 Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses.
Ex 1:12 Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu.
Ex 1:13 Proto začali Egypťané Izraelce surově zotročovat.
Ex 1:14 Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí.
Ex 1:15 Egyptský král poručil hebrejským porodním bábám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa:
Ex 1:16 "Když budete pomáhat Hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej; bude-li to dcera, ať si je naživu."
Ex 1:17 Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu.
Ex 1:18 Egyptský král si porodní báby předvolal a řekl jim: "Co to děláte, že necháváte hochy naživu?"
Ex 1:19 Porodní báby faraónovi odvětily: "Hebrejky nejsou jako ženy egyptské; jsou plné života. Porodí dříve, než k nim porodní bába přijde."
Ex 1:20 Bůh pak těm porodním bábám prokazoval dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný.
Ex 1:21 Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domům.
Ex 1:22 Ale farao všemu svému lidu rozkázal: "Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu; každou dceru nechte naživu."
Ex 2:1 Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru.
Ex 2:2 Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce.
Ex 2:3 Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu.
Ex 2:4 Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane.
Ex 2:5 Tu sestoupila faraónova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházely podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla.
Ex 2:6 Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: "Je z hebrejských dětí."
Ex 2:7 Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: "Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?"
Ex 2:8 Faraónova dcera jí řekla: "Jdi!" Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte.
Ex 2:9 Faraónova dcera jí poručila: "Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím." Žena vzala dítě a odkojila je.
Ex 2:10 Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: "Vždyť jsem ho vytáhla z vody."
Ex 2:11 V oněch dnech, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým bratřím a viděl jejich robotu. Spatřil nějakého Egypťana, jak ubíjí Hebreje, jednoho z jeho bratří.
Ex 2:12 Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že tam nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do písku.
Ex 2:13 Když vyšel druhého dne, spatřil dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který nebyl v právu: "Proč chceš ubít svého druha?"
Ex 2:14 Ohradil se: "Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?" Mojžíš se ulekl a řekl si: "Jistě se o věci už ví!"
Ex 2:15 Farao o tom vskutku uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. Ale Mojžíš před faraónem uprchl a usadil se v midjánské zemi; posadil se u studny.
Ex 2:16 Midjánský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, vážily vodu a plnily žlaby, aby napojily stádo svého otce.
Ex 2:17 Tu přišli pastýři a odháněli je. Ale Mojžíš vstal, ochránil je a napojil jejich stádo.
Ex 2:18 Když přišly ke svému otci Reúelovi, zeptal se: "Jak to, že jste dnes přišly tak brzo?"
Ex 2:19 Odpověděly: "Nějaký Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Také nám ochotně navážil vodu a napojil stádo."
Ex 2:20 Reúel se zeptal svých dcer: "Kde je? Proč jste tam toho muže nechaly? Zavolejte ho, ať pojí chléb!"
Ex 2:21 Mojžíš se rozhodl, že u toho muže zůstane, a on mu dal svou dceru Siporu za manželku.
Ex 2:22 Ta porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom (to je Hostem-tam). Řekl: "Byl jsem hostem v cizí zemi."
Ex 2:23 Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu.
Ex 2:24 Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem,
Ex 2:25 Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal.
Ex 3:1 Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu.
Ex 3:2 Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven.
Ex 3:3 Řekl si: "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří."
Ex 3:4 Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem."
Ex 3:5 Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá."
Ex 3:6 A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.
Ex 3:7 Hospodin dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti.
Ex 3:8 Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.
Ex 3:9 Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují.
Ex 3:10 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta."
Ex 3:11 Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?"
Ex 3:12 Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře."
Ex 3:13 Avšak Mojžíš Bohu namítl: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?"
Ex 3:14 Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám."
Ex 3:15 Bůh dále Mojžíšovi poručil: "Řekni Izraelcům toto: »Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.« To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení.
Ex 3:16 Jdi, shromažď izraelské starší a pověz jim: »Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, a řekl: Rozhodl jsem se vás navštívit, vím, jak s vámi v Egyptě nakládají,
Ex 3:17 a prohlásil jsem: Vyvedu vás z egyptského ujařmení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem.«
Ex 3:18 Až tě vyslechnou, půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: »Potkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu.«
Ex 3:19 Vím, že vám egyptský král nedovolí jít, leda z donucení.
Ex 3:20 Proto vztáhnu ruku a budu bít Egypt všemožnými svými divy, které učiním uprostřed něho. Potom vás propustí.
Ex 3:21 Zjednám tomuto lidu u Egypťanů přízeň. Až budete odcházet, nepůjdete s prázdnou.
Ex 3:22 Každá žena si vyžádá od sousedky a spolubydlící stříbrné a zlaté ozdoby a pláště. Vložíte je na své syny a dcery. Tak vypleníte Egypt."
Ex 4:1 Mojžíš však znovu namítal: "Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal."
Ex 4:2 Hospodin mu řekl: "Co to máš v ruce?" Odpověděl: "Hůl."
Ex 4:3 Hospodin řekl: "Hoď ji na zem." Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním na útěk.
Ex 4:4 Ale Hospodin Mojžíšovi poručil: "Vztáhni ruku a chyť ho za ocas." Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl.
Ex 4:5 "Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův."
Ex 4:6 Dále mu H
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 17. ledna, 2019
2. kniha Mojžíšova
[zkr. = Ex]
ospodin řekl: "Vlož si ruku za ňadra." Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh.
Ex 4:7 Tu poručil: "Dej ruku zpět za ňadra." Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.
Ex 4:8 "A tak jestliže ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení.
Ex 4:9 Jestliže však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zemi. Z vody, kterou nabereš z Nilu, se stane na suché zemi krev."
Ex 4:10 Ale Mojžíš Hospodinu namítal: "Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk."
Ex 4:11 Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin?
Ex 4:12 Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!"
Ex 4:13 Ale Mojžíš odmítl: "Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš."
Ex 4:14 Tu Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: "Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí.
Ex 4:15 Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit.
Ex 4:16 On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.
Ex 4:17 A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení."
Ex 4:18 Mojžíš odešel a vrátil se ke svému tchánu Jitrovi. Řekl mu: "Rád bych šel a vrátil se ke svým bratřím, kteří jsou v Egyptě, a podíval se, zda ještě žijí." Jitro Mojžíšovi odvětil: "Jdi v pokoji."
Ex 4:19 Hospodin pak řekl Mojžíšovi ještě v Midjánu: "Jen se vrať do Egypta, neboť zemřeli všichni, kteří ti ukládali o život."
Ex 4:20 Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. A do ruky si vzal Boží hůl.
Ex 4:21 Hospodin dále Mojžíšovi poručil: "Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí.
Ex 4:22 Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn.
Ex 4:23 Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna."
Ex 4:24 Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit.
Ex 4:25 Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: "Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví."
Ex 4:26 A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: "Jsi ženich, je to zpečetěno krví."
Ex 4:27 Hospodin řekl Áronovi: "Jdi na poušť naproti Mojžíšovi." Áron šel, setkal se s ním u Boží hory a políbil ho.
Ex 4:28 Mojžíš oznámil Áronovi všechna Hospodinova slova, s nimiž ho poslal, a všechna znamení, kterými ho pověřil.
Ex 4:29 Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny izraelské starší.
Ex 4:30 Áron vyřídil všechna slova, která mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení.
Ex 4:31 A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich ujařmení, padli na kolena a klaněli se.
Ex 5:1 Mojžíš s Áronem pak předstoupili před faraóna a řekli: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v poušti slaví slavnost."
Ex 5:2 Farao však odpověděl: "Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!"
Ex 5:3 Řekli: "Potkal se s námi Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu, aby nás nenapadl morem nebo mečem."
Ex 5:4 Egyptský král je okřikl: "Proč, Mojžíši a Árone, odvádíte lid od jeho prací? Jděte za svými robotami!"
Ex 5:5 A farao pokračoval: "Hle, lidu země je teď mnoho, a vy chcete, aby nechali svých robot?"
Ex 5:6 Onoho dne přikázal farao poháněčům lidu a dozorcům:
Ex 5:7 "Propříště nebudete vydávat lidu slámu k výrobě cihel jako dříve. Ať si jdou slámu nasbírat sami!
Ex 5:8 A uložíte jim dodat stejné množství cihel, jaké vyráběli dříve. Nic jim neslevujte, jsou líní. Proto křičí: Pojďme obětovat svému Bohu.
Ex 5:9 Ať na ty muže těžce dolehne otročina, aby měli co dělat a nedali na lživé řeči."
Ex 5:10 Poháněči lidu a dozorci vyšli a ohlásili lidu: "Toto praví farao: Nedám vám žádnou slámu.
Ex 5:11 Sami si jděte nabrat slámu, kde ji najdete. Ale z vaší pracovní povinnosti se nic nesleví."
Ex 5:12 Lid se rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích sbíral slámu.
Ex 5:13 Poháněči je honili: "Plňte svůj denní úkol, jako když sláma byla."
Ex 5:14 Dozorci z řad Izraelců, které nad nimi ustanovili faraónovi poháněči, byli biti. Vytýkalo se jim: "Proč jste v těchto dnech nevyrobili tolik cihel jako dříve?"
Ex 5:15 Dozorci z řad Izraelců tedy přišli a úpěli před faraónem: "Proč se svými otroky takhle jednáš?
Ex 5:16 Tvým otrokům se nedodává sláma, ale pokud jde o cihly, poroučejí nám: »Dělejte!« Hle, tvoji otroci jsou biti a tvůj lid bude pykat za hřích".
Ex 5:17 Farao odpověděl: "Jste lenoši líní, proto říkáte: »Pojďme obětovat Hospodinu.«
Ex 5:18 Hned jděte dělat! Sláma vám dodávána nebude, ale dodávku cihel odvedete."
Ex 5:19 Dozorci z řad Izraelců viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: "Nesmíte snížit svůj denní úkol výroby cihel."
Ex 5:20 Když vycházeli od faraóna, narazili na Mojžíše a Árona, kteří se s nimi chtěli setkat.
Ex 5:21 Vyčítali jim: "Ať se nad vámi ukáže Hospodin a rozsoudí. Vy jste pokáleli naši pověst u faraóna a jeho služebníků. Dali jste jim do ruky meč, aby nás povraždili."
Ex 5:22 Mojžíš se obrátil k Hospodinu a řekl: "Panovníku, proč jsi dopustil na tento lid zlo? Proč jsi mě vlastně poslal?
Ex 5:23 Od chvíle, kdy jsem předstoupil před faraóna, abych mluvil tvým jménem, nakládá s tímto lidem ještě hůře. A ty svůj lid stále nevysvobozuješ."
Ex 6:1 Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Nyní uvidíš, co faraónovi udělám. Donutím ho, aby je propustil; donutím ho, aby je vypudil ze své země."
Ex 6:2 Bůh promluvil k Mojžíšovi a ujistil ho: "Já jsem Hospodin.
Ex 6:3 Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh všemohoucí. Ale své jméno Hospodin jsem jim nedal poznat.
Ex 6:4 Ustavil jsem s nimi také svou smlouvu, že jim dám kenaanskou zemi, zemi jejich putování, kde pobývali jako hosté.
Ex 6:5 Rovněž jsem uslyšel sténání Izraelců, které si Egypťané podrobili v otroctví, a rozpomenul jsem se na svou smlouvu.
Ex 6:6 Proto řekni Izraelcům: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy.
Ex 6:7 Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty.
Ex 6:8 Dovedu vás do země, kterou jsem přísežně slíbil dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin."
Ex 6:9 Mojžíš to tak Izraelcům vyhlásil, ale ti nebyli pro malomyslnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat.
Ex 6:10 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi:
Ex 6:11 "Předstup před faraóna, krále egyptského, a vyřiď mu, ať propustí Izraelce ze své země."
Ex 6:12 Mojžíš Hospodinu namítl: "Když mi nenaslouchají Izraelci, jak by mě poslechl farao! Nejsem způsobilý mluvit."
Ex 6:13 Ale Hospodin Mojžíšovi a Áronovi domluvil a dal jim příkazy pro Izraelce i pro faraóna, krále egyptského, aby připravili odchod Izraelců z egyptské země.
Ex 6:14 Toto jsou představitelé otcovských rodů: Rúbenovci, potomci Izraelova prvorozeného: Chanók a Palú, Chesrón a Karmí. To jsou čeledi Rúbenovy.
Ex 6:15 Šimeónovci: Jemúel, Jámin, Ohad, Jákin, Sochar a Šaul, syn Kenaanky. To jsou čeledi Šimeónovy.
Ex 6:16 Toto jsou jména Léviovců podle jejich rodopisu: Geršón, Kehat a Merarí. Lévi byl živ sto třicet sedm let.
Ex 6:17 Geršónovci: Libní a Šimeí podle svých čeledí.
Ex 6:18 Kehatovci: Amrám, Jishár, Chebrón a Uzíel. Kehat byl živ sto třicet tři léta.
Ex 6:19 Meraríovci: Machlí a Muší. To jsou lévijské čeledi podle jejich rodopisu.
Ex 6:20 Amrám si vzal za ženu Jókebedu, svou tetu. Ta mu porodila Árona a Mojžíše. Amrám byl živ sto třicet sedm let.
Ex 6:21 Synové Jishárovi: Kórach, Nefeg a Zikrí.
Ex 6:22 Synové Uzíelovi: Míšael, Elsáfan a Sitrí.
Ex 6:23 Áron si vzal za ženu Elíšebu, dceru Amínadabovu, sestru Nachšónovu. Ta mu porodila Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara.
Ex 6:24 Synové Kórachovi: Asír, Elkána a Abíasaf. To jsou kórachovské čeledi.
Ex 6:25 Eleazar, syn Áronův, si vzal za ženu jednu z dcer Pútíelových. Ta mu porodila Pinchasa. To jsou představitelé lévijských rodů podle svých čeledí.
Ex 6:26 Z tohoto pokolení pocházejí ten Áron a Mojžíš, k nimž mluvil Hospodin: "Vyveďte z egyptské země Izraelce seřazené po oddílech."
Ex 6:27 Oni to byli, kdo mluvili k faraónovi, králi egyptskému, že mají vyvést Izraelce z Egypta. To tedy byli Mojžíš a Áron.
Ex 6:28 To bylo tehdy, když Hospodin mluvil k Mojžíšovi v egyptské zemi.
Ex 6:29 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Já jsem Hospodin! Řekni faraónovi, králi egyptskému, všechno, co k tobě mluvím."
Ex 6:30 Mojžíš však Hospodinu namítl: "Nejsem způsobilý mluvit. Jak by mě farao poslechl?"
Ex 7:1 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Pohleď, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem.
Ex 7:2 Ty mu povíš všechno, co ti přikážu, a Áron, tvůj bratr, bude mluvit s faraónem, aby propustil Izraelce ze své země.
Ex 7:3 Já však zatvrdím faraónovo srdce a učiním v egyptské zemi mnoho svých znamení a zázraků.
Ex 7:4 Farao vás neposlechne, ale já vložím na Egypt svou ruku. Vyvedu zástupy svého lidu, syny Izraele, z egyptské země, ale ji postihnu velkými soudy.
Ex 7:5 Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až vztáhnu svou ruku na Egypt a vyvedu Izraelce z jejich středu."
Ex 7:6 Mojžíš a Áron učinili přesně tak, jak jim Hospodin přikázal.
Ex 7:7 Mojžíšovi bylo osmdesát let a Áronovi osmdesát tři léta, když mluvili s faraónem.
Ex 7:8 Hospodin dále řekl Mojžíšovi a Áronovi:
Ex 7:9 "Až k vám farao promluví: »Prokažte se nějakým zázrakem«, řekneš Áronovi: »Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna«, a stane se drakem."
Ex 7:10 Mojžíš s Áronem tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem.
Ex 7:11 Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž.
Ex 7:12 Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila.
Ex 7:13 Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl.
Ex 7:14 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Srdce faraónovo je neoblomné. Nechce lid propustit.
Ex 7:15 Jdi k faraónovi ráno. Až půjde k vodě, postav se naproti němu na břehu Nilu a vezmi si do ruky hůl, která se proměnila v hada.
Ex 7:16 Řekneš mu: Hospodin, Bůh Hebrejů, mě k tobě posílá se vzkazem: Propusť můj lid, aby mi na poušti sloužil. Ale ty jsi dosud neposlechl.
Ex 7:17 Toto praví Hospodin: Podle toho poznáš, že já jsem Hospodin: Holí, kterou mám v ruce, teď udeřím do vody v Nilu, a ta se promění v krev.
Ex 7:18 Ryby, které jsou v Nilu, leknou a Nil bude páchnout. Marně budou Egypťané usilovat, aby se mohli napít vody z Nilu."
Ex 7:19 Hospodin dále řekl Mojžíšovi: "Vyzvi Árona: »Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad egyptské vody, nad průplavy, nad říční ramena, nad jezera, vůbec