Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 1. kniha MojžíšovaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 31. prosince, 2019
Texty začínají od 1.1.
[zkr. = --]
Tex
1. kniha Mojžíšova
y začínají od 1.1. aktuálního roku, data bible z předchozího roku se nezobrazují.
Text bible pro den: Středa, 1. ledna, 2020
1. kniha Mojžíšova
[zkr. = Gn] Gn 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Gn 1:2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
Gn 1:3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Gn 1:4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Gn 1:5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Gn 1:6 I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
Gn 1:7 Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.
Gn 1:8 Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
Gn 1:9 I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
Gn 1:10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
Gn 1:11 Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak.
Gn 1:12 Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.
Gn 1:13 Byl večer a bylo jitro, den třetí.
Gn 1:14 I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.
Gn 1:15 Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.
Gn 1:16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.
Gn 1:17 Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,
Gn 1:18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.
Gn 1:19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
Gn 1:20 I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"
Gn 1:21 I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.
Gn 1:22 A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi."
Gn 1:23 Byl večer a bylo jitro, den pátý.
Gn 1:24 I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.
Gn 1:25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
Gn 1:26 I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Gn 1:27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Gn 1:28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
Gn 1:29 Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
Gn 1:30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.
Gn 1:31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
Gn 2:1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Gn 2:2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
Gn 2:3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Gn 2:4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
Gn 2:5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
Gn 2:6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
Gn 2:7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Gn 2:8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Gn 2:9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Gn 2:10 Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
Gn 2:11 Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
Gn 2:12 a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
Gn 2:13 Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
Gn 2:14 Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
Gn 2:15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
Gn 2:16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Gn 2:17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Gn 2:18 I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."
Gn 2:19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
Gn 2:20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
Gn 2:21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
Gn 2:22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Gn 2:23 Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Gn 2:24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Gn 2:25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Gn 3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Gn 3:2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
Gn 3:3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Gn 3:4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.
Gn 3:5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Gn 3:6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Gn 3:7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Gn 3:8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Gn 3:9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
Gn 3:10 On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Gn 3:11 Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Gn 3:12 Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Gn 3:13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
Gn 3:14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Gn 3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Gn 3:16 Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Gn 3:17 Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
Gn 3:18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
Gn 3:19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
Gn 3:20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
Gn 3:21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
Gn 3:22 I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Gn 3:23 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
Gn 3:24 Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
Gn 4:1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina."
Gn 4:2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
Gn 4:3 Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
Gn 4:4 Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,
Gn 4:5 na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
Gn 4:6 I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?
Gn 4:7 Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."
Gn 4:8 I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.
Gn 4:9 Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?"
Gn 4:10 Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.
Gn 4:11 Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.
Gn 4:12 Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem."
Gn 4:13 Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit.
Gn 4:14 Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít."
Gn 4:15 Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.
Gn 4:16 Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.
Gn 4:17 I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.
Gn 4:18 Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.
Gn 4:19 Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.
Gn 4:20 Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda.
Gn 4:21 Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu.
Gn 4:22 Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.
Gn 4:23 Tu řekl Lámech svým ženám: "Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem m
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 2. ledna, 2020
1. kniha Mojžíšova
[zkr. = Gn]
uže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.
Gn 4:24 Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát."
Gn 4:25 I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain."
Gn 4:26 Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.
Gn 5:1 Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.
Gn 5:2 Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).
Gn 5:3 Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.
Gn 5:4 Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:5 Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.
Gn 5:6 Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše.
Gn 5:7 Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:8 Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.
Gn 5:9 Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana.
Gn 5:10 Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:11 Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.
Gn 5:12 Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela.
Gn 5:13 Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:14 Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.
Gn 5:15 Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda.
Gn 5:16 Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:17 Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.
Gn 5:18 Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.
Gn 5:19 Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:20 Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.
Gn 5:21 Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha.
Gn 5:22 A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:23 Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.
Gn 5:24 I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.
Gn 5:25 Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha.
Gn 5:26 Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery.
Gn 5:27 Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.
Gn 5:28 Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.
Gn 5:29 Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem."
Gn 5:30 Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.
Gn 5:31 Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.
Gn 5:32 Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.
Gn 6:1 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
Gn 6:2 jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
Gn 6:3 Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Gn 6:4 Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
Gn 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
Gn 6:6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
Gn 6:7 Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
Gn 6:8 Ale Noe našel u Hospodina milost.
Gn 6:9 Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
Gn 6:10 A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
Gn 6:11 Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
Gn 6:12 Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
Gn 6:13 I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
Gn 6:14 Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
Gn 6:15 A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
Gn 6:16 Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.
Gn 6:17 Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
Gn 6:18 S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
Gn 6:19 A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
Gn 6:20 Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
Gn 6:21 Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm."
Gn 6:22 Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
Gn 7:1 I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
Gn 7:2 Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.
Gn 7:3 Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,
Gn 7:4 neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil."
Gn 7:5 Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.
Gn 7:6 Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.
Gn 7:7 Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.
Gn 7:8 Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,
Gn 7:9 vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.
Gn 7:10 Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.
Gn 7:11 V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
Gn 7:12 Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
Gn 7:13 Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,
Gn 7:14 oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.
Gn 7:15 Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.
Gn 7:16 Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
Gn 7:17 Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
Gn 7:18 Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
Gn 7:19 Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
Gn 7:20 Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
Gn 7:21 A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
Gn 7:22 Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
Gn 7:23 Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
Gn 7:24 Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.
Gn 8:1 Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.
Gn 8:2 Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.
Gn 8:3 Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
Gn 8:4 takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
Gn 8:5 A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
Gn 8:6 Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,
Gn 8:7 a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.
Gn 8:8 Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.
Gn 8:9 Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.
Gn 8:10 Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
Gn 8:11 A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
Gn 8:12 Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.
Gn 8:13 Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.
Gn 8:14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
Gn 8:15 I promluvil Bůh k Noemu:
Gn 8:16 "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
Gn 8:17 Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí."
Gn 8:18 Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
Gn 8:19 Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
Gn 8:20 Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
Gn 8:21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
Gn 8:22 Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."
Gn 9:1 Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Gn 9:2 Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.
Gn 9:3 Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.
Gn 9:4 Jen maso oživené krví nesmíte jíst.
Gn 9:5 A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.
Gn 9:6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.
Gn 9:7 Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."
Gn 9:8 Bůh řekl Noemu a jeho synům:
Gn 9:9 "Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem
Gn 9:10 i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěř
