Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha Zjevení svatého apoštola JanaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 20. listopadu, 2017
Kniha Zjevení svatého apoštola Jana
[zkr. = Zj]
jím království nastala tma,
Zj 16:11 lidé se bolestí hryzali do rtů a trýzněni vředy rouhali se nebeskému Bohu, ale neodvrátili se od svých činů.
Zj 16:12 Šestý anděl vylil svou nádobu na velikou řeku Eufrat: a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
Zj 16:13 A hle, z úst draka i z úst dravé šelmy a z úst lživého proroka vystoupili tři nečistí duchové, podobní ropuchám.
Zj 16:14 Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemohoucího Boha.
Zj 16:15 "Hle, přicházím nečekaně jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu!"
Zj 16:16 Shromáždili ty krále na místo, zvané hebrejsky Harmagedon.
Zj 16:17 Sedmý anděl vylil svou nádobu do ovzduší a z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas: "Stalo se!"
Zj 16:18 A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení, a nastalo hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak silné bylo to zemětřesení.
Zj 16:19 A to veliké město se roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. Bůh se rozpomenul na veliký Babylón a dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hněvu.
Zj 16:20 Všechny ostrovy zmizely, po horách nezůstalo stopy,
Zj 16:21 na lidi padaly z nebe kroupy těžké jako cent; a lidé proklínali Boha za pohromu krupobití, protože ta pohroma byla strašná.
Zj 17:1 Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: "Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami,
Zj 17:2 se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země."
Zj 17:3 Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích.
Zj 17:4 Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství,
Zj 17:5 a na čele měla napsáno jméno - je v něm tajemství: "Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi."
Zj 17:6 Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl.
Zj 17:7 Ale anděl mi řekl: "Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese.
Zj 17:8 Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude.
Zj 17:9 Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů:
Zj 17:10 pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko.
Zj 17:11 A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z těch sedmi; jde však do záhuby.
Zj 17:12 Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou.
Zj 17:13 Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě.
Zj 17:14 Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní."
Zj 17:15 A řekl mi: "Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky.
Zj 17:16 A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm.
Zj 17:17 Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl.
Zj 17:18 Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země."
Zj 18:1 Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou.
Zj 18:2 Zvolal mohutným hlasem: "Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka;
Zj 18:3 neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu."
Zj 18:4 A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.
Zj 18:5 Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny.
Zj 18:6 Odplaťte po zásluze té nevěstce, dvojnásob jí odplaťte za její činy! V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob;
Zj 18:7 kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku -
Zj 18:8 proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil."
Zj 18:9 Pak budou naříkat nad ní a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města;
Zj 18:10 z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: "Běda, běda, ty veliký Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!"
Zj 18:11 A bohatí kupci země naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží:
Zj 18:12 náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu a purpuru, hedvábí a šarlatu, cedrového dřeva a předmětů ze slonoviny a předmětů ze vzácných dřev, náklady mědi, železa a mramoru,
Zj 18:13 skořice a indického koření, voňavek, mastí a vykuřovadel, vína a oleje, mouky a obilí, dobytčat a ovcí, koní a vozů a otroků a zajatců.
Zj 18:14 Plody, které jsi dychtivě sklízelo, jsou pryč, všechen lesk a nádhera zašly a není po nich památky.
Zj 18:15 Kupci, kteří s tím vším obchodovali a z toho města bohatli, z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou plakat a naříkat:
Zj 18:16 "Běda, běda, tak veliké město, které se oblékalo do kmentu, purpuru a šarlatu, které se zdobilo zlatem, drahokamy a perlami -
Zj 18:17 a v jedinou hodinu je zničeno takové bohatství!" A všichni velitelé lodí, dopravci zboží, námořníci a kdokoli se živí plavbou, neodváží se přiblížit
Zj 18:18 a budou volat, až uvidí dým toho hořícího města: "Co se mohlo rovnat tomu velikému městu!"
Zj 18:19 A sypou si prach na hlavu a v pláči a nářku křičí: "Běda, běda, tak veliké město, na jehož blahobytu zbohatli všichni majitelé námořních lodí - a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!"
Zj 18:20 Raduj se, nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh vynesl nad tím městem rozsudek, jaký ono vyneslo nad vámi.
Zj 18:21 A jeden silný anděl pozvedl balvan, těžký jako mlýnský kámen, vrhl jej do moře a zvolal: "Tak rázem bude svržen Babylón, to veliké město, a nebude po něm ani památky.
Zj 18:22 Nikdy už v tobě nezazní hudba, neozve se harfa, píšťala ani trubka, nikdy už v tobě nebude řemeslník ani umělec, nikdo už v tobě neuslyší zvuk mlýnů,
Zj 18:23 nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Tvoji obchodníci vládli světem a tvé čarovné nápoje mámily celé národy;
Zj 18:24 ve tvých zdech tekla krev proroků a svatých a všech zavražděných na zemi."
Zj 19:1 Potom jsem slyšel mocný hlas jakoby obrovského zástupu na nebi: "Haleluja! Spasení, sláva i moc patří Bohu našemu,
Zj 19:2 protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy! Vždyť odsoudil tu velikou nevěstku, která přivedla zemi do záhuby svým smilstvím, spravedlivě ji potrestal za krev svých služebníků, která lpí na jejích rukou."
Zj 19:3 A znovu volali: "Haleluja! Na věky věků vystupuje dým z toho hořícího města."
Zj 19:4 Tehdy těch čtyřiadvacet starců spolu se čtyřmi bytostmi padlo na kolena; klaněli se před Bohem sedícím na trůnu a volali: "Amen, haleluja."
Zj 19:5 A od trůnu zazněl hlas: "Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, kteří se ho bojíte, malí i velicí."
Zj 19:6 A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: "Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí.
Zj 19:7 Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila
Zj 19:8 a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.
Zj 19:9 Tehdy mi řekl: "Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu." A řekl mi: "Toto jsou pravá slova Boží."
Zj 19:10 Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!" Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví.
Zj 19:11 A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě.
Zj 19:12 Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám.
Zj 19:13 Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží.
Zj 19:14 Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.
Zj 19:15 Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího.
Zj 19:16 Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.
Zj 19:17 A viděl jsem jednoho anděla, jak stojí na slunci a volá mocným hlasem na všechny ptáky letící středem nebes: "Pojďte, slétněte se k veliké hostině Boží!
Zj 19:18 Budete se sytit těly králů a vojevůdců a bojovníků a koní i jezdců; těly všech, pánů i otroků, slabých i mocných."
Zj 19:19 A viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby vytrhli do boje proti jezdci a proti jeho vojsku.
Zj 19:20 Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch šelmy a klekali před jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hozeni do ohnivého jezera hořícího sírou.
Zj 19:21 Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.
Zj 20:1 Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz.
Zj 20:2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana,
Zj 20:3 na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.
Zj 20:4 Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. -
Zj 20:5 Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. -
Zj 20:6 To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let.
Zj 20:7 Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře
Zj 20:8 a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři.
Zj 20:9 Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.
Zj 20:10 Jejich svůdce ďábel byl uvrž
Text bible pro den: Úterý, 21. listopadu, 2017
Kniha Zjevení svatého apoštola Jana
[zkr. = Zj] en do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.
Zj 20:11 A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa.
Zj 20:12 Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.
Zj 20:13 Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů.
Zj 20:14 Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.
Zj 20:15 A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.
Zj 21:1 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
Zj 21:2 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
Zj 21:3 A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,
Zj 21:4 a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
Zj 21:5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá."
Zj 21:6 A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
Zj 21:7 Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.
Zj 21:8 Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt."
Zj 21:9 A přistoupil jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm nádob a v nich připraveno sedm posledních pohrom, a řekl mi: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu."
Zj 21:10 Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,
Zj 21:11 zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál.
Zj 21:12 Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele.
Zj 21:13 Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ.
Zj 21:14 A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.
Zj 21:15 Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby.
Zj 21:16 Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné.
Zj 21:17 Změřil i hradbu, a bylo to sto čtyřicet čtyři loket lidskou mírou, kterou použil anděl.
Zj 21:18 Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál.
Zj 21:19 Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,
Zj 21:20 pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst.
Zj 21:21 A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.
Zj 21:22 Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.
Zj 21:23 To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek.
Zj 21:24 Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu.
Zj 21:25 Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude.
Zj 21:26 V něm se shromáždí sláva i čest národů.
Zj 21:27 A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.
Zj 22:1 A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.
Zj 22:2 Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.
Zj 22:3 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit,
Zj 22:4 budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.
Zj 22:5 Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.
Zj 22:6 A řekl mi: "Tato slova jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát:
Zj 22:7 Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy."
Zj 22:8 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval.
Zj 22:9 Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!"
Zj 22:10 A řekl mi: "Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko.
Zj 22:11 Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.
Zj 22:12 Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.
Zj 22:13 Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.
Zj 22:14 Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.
Zj 22:15 Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži.
Zj 22:16 Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní."
Zj 22:17 A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
Zj 22:18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.
Zj 22:19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
Zj 22:20 Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši!
Zj 22:21 Milost Pána Ježíše se všemi.
Kniha TobiášTob 1:1 Kniha příběhů Tóbita, syna Tóbiela, syna Chananíela, syna Adúela, syna Gebaela,syna Refáela, syna Reúela z potomstva Asíelova z kmene Neftalího,
Tob 1:2 který byl odvlečen do zajetí za dnů Šalmanesera, krále Asyřanů, z Tišbé ležícíhona jih od Neftalíjské Kádeše v horní Galileji nad Chasórem směrem k západu, na sever odPeóru.
Tob 1:3 Já, Tóbit, jsem chodil po cestách pravdy a konal spravedlivé skutky po všechnydny svého života. Mnoho milosrdenství jsem prokázal svým bratřím a svému lidu, těm,kteří se mnou odešli jako zajatci do Ninive v zemi Asyřanů.
Tob 1:4 Když jsem byl ještě ve své krajině v zemi izraelské a byl jsem mladý, celý kmenmého otce Neftalího odpadl od domu mého otce Davida a od města Jeruzaléma, kterébylo vyvoleno ze všech kmenů izraelských, aby tam všechny kmeny izraelské obětovaly.Tam byl posvěcen chrám, aby v něm přebýval Bůh. Byl vybudován pro všechna pokolenína věky.
Tob 1:5 Všichni moji bratří a dům mého otce Neftalího obětovali na každé hoře galilejskébýčku, jejž dal zhotovit izraelský král Jarobeám v Danu.
Tob 1:6 Často jsem já jediný putoval do Jeruzaléma k slavnostem, jak je zapsáno provšechen Izrael věčným nařízením. Ubíral jsem se do Jeruzaléma s prvotinami úrod a sprvorozenými dobytčaty , s desátky z dobytka a s prvotinami stříže ovcí.
Tob 1:7 Dával jsem je kněžím, synům Áronovým, pro oltář. Desátky z obilí, vína, oleje,granátových jablek, fíků a jiných plodů jsem dával synům Léviho, konajícím službu vJeruzalémě. Druhý desátek jsem prodával po šest let za stříbro a odcházel jsem a použiltoho každoročně v Jeruzalémě.
Tob 1:8 Dával jsem to sirotkům, vdovám a přistěhovalcům, kteří žili společně s Izraelci.Přinášel jsem a dával jim to každý třetí rok; jedli jsme to podle nařízení zákona Mojžíšovaa podle příkazů, které mi dala Debóra, matka Chananíela, našeho děda, neboť můj oteczemřel a zanechal mě jako sirotka.
Tob 1:9 Když jsem se stal mužem, vzal jsem si ženu z potomstva našeho rodu, zplodiljsem s ní syna a nazval ho jménem Tóbijáš.
Tob 1:10 Když jsem byl jako zajatec odvlečen do Asýrie a začal tam žít v zajetí, odešeljsem do Ninive. Všichni moji bratři a ti, kdo byli z mého rodu, jedli pokrmy pohanů.
Tob 1:11 Já však jsem se střehl toho, abych jedl pokrmy pohanů.
Tob 1:12 Protože jsem pamatoval celou svou duší na svého Boha,
Tob 1:13 dal mi Nejvyšší milost a přízeň u Šalmanesera. Nakupoval jsem pro něho vše,co bylo potřebí.
Tob 1:14 Chodíval jsem do Médie a nakupoval jsem tam pro něho, dokud nezemřel. Vkrajině médské jsem uložil u bratra Gebaela, syna Gabrího, měšce s deseti talentystříbra.
Tob 1:15 Když Šalmaneser zemřel, stal se po něm králem jeho syn Sancheríb . Cestámdo Médie byl konec a už jsem do Médie nemohl odejít.
Tob 1:16 Za dnů Šalmaneserových jsem vykonal mnoho milosrdenství svým bratřím,těm, kdo byli z mého pokolení.
Tob 1:17 Dával jsem svůj chléb hladovějícím a oděv nahým, a když jsem se dozvěděl, ženěkdo z mého národa zemřel a byl pohozen za ninivské hradby, pohřbil jsem ho.
Tob 1:18 Také když někoho dal Sancheríb zabít, když odtáhl z Judska za dnů soudu,který nad ním vykonal nebeský Král pro jeho rouhání, jež rouhavě vyslovil, i toho jsempohřbil. Mnohé z Izraelců totiž dal zabít v hněvu a já jsem tajně bral jejich těla apohřbíval jsem je. Sancheríb dal po nich pátrat, ale nenalezl je.
Tob 1:19 Jeden z Ninivanů odešel a žaloval na mne králi, že já je pohřbívám. Tu jsem seukryl. A když jsem se dozvěděl, že to král o mně ví a že mě hledají, aby mě zabili, dostaljsem strach a uprchl jsem.
Tob 1:20 Všechen můj majetek byl mi uloupen a nebylo mi ponecháno nic, co by nebylozabaveno pro královskou pokladnu, kromě mé manželky Chany a mého syna Tóbijáše.
Tob 1:21 Neuplynulo ani čtyřicet dní a krále zabili jeho dva synové a utekli do horAraratu. Místo něho se stal králem jeho syn Esarchadón a ten ustanovil Achíkara, synamého bratra Chanáela, správcem veškerého hospodaření svého království. Měl nejvyššímoc v celé zemské správě.
Tob 1:22 Tehdy se Achíkar za mne přimluvil a já jsem se vrátil do Ninive. Achíkar byltotiž nejvyšší královský číšník, strážce pečeti, zemský správce a hospodář za Sancheríba,krále Asyřanů, a Esarchadón ho znovu dosadil do jeho úřadu. Byl to můj synovec, z méhopříbuzenstva.
Tob 2:1 Za krále Esarchadóna jsem se vrátil domů a byla mi vrácena má žena Chana asyn Tóbijáš. O naší slavnosti letnic, což je svátek týdnů, byla mi připravena výbornáhostina a já jsem usedl k jídlu.
Tob 2:2 Když mi prostřeli stůl a připravili množství pokrmů, řekl jsem svému synoviTóbijášovi: „Synu, vyjdi ven, a kohokoli najdeš chudého z našich bratří z ninivskýchzajatců, který celým srdcem pamatuje na Hospodina , přiveď jej a bude jíst společně semnou. Hle, počkám na tebe, synu, dokud nepřijdeš.“
Tob 2:3 Tóbijáš vyšel hledat někoho chudého z našich bratří. Když se vrátil, řekl: „Otče!“Vyzval jsem jej: „Mluv, synu!“ Odpověděl: „Hle, jeden z našeho národa byl zavražděn aje pohozen na tržišti. Leží tam zardoušený.“
Tob 2:4 Vyskočil j
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 22. listopadu, 2017
Kniha Tobiáš
[zkr. = Tob]
sem a opustil hostinu dřív, než jsem z ní cokoliv okusil; odnesl jsem hoz ulice a uložil do jednoho z domků, dokud nezapadlo slunce.
Tob 2:5 Potom jsem se vrátil, umyl se a začal se zármutkem pojídat chléb.
Tob 2:6 Vzpomněl jsem si na slovo proroka, které pronesl Ámos v Bét-elu: „Vašeslavnosti budou proměněny ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěv.“ A dal jsem se dopláče.
Tob 2:7 Když zapadlo slunce, šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho.
Tob 2:8 Moji sousedé se mi posmívali. Říkali: „Vůbec se nebojí. Už jednou kvůli této věcipo něm pátrali. Měl být zabit, ale uprchl. A hle, zase pohřbívá mrtvé.“
Tob 2:9 Té noci jsem se umyl, vešel do svého nádvoří a ulehl u jeho zdi. Pro horko jsemneměl přikrytou tvář.
Tob 2:10 Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou jsou vrabci. Jejich teplý trus mi padl do očía způsobil mi bílý zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil. Ale čím víc mě mazaliléky, tím víc slábly mé oči bílým zákalem, až jsem zcela oslepl. Zrak mi nesloužil čtyřiroky. Všichni moji bratří nade mnou truchlili a Achíkar se po dva roky, dokud neodešel doElymaidy, staral o mou obživu.
Tob 2:11 V oné době má žena Chana konala za mzdu ženské práce.
Tob 2:12 Posílala je zákazníkům a oni jí platili mzdu. Sedmého dne měsíce dystradokončila tkaní a poslala tkaninu zákazníkům. Ti jí dali plnou mzdu a přidali jí kozlíka khostině.
Tob 2:13 Když přišla ke mně, kozlík začal mečet. Zavolal jsem ji a otázal se: „Odkud je tokůzle? Snad není kradené? Vrať je jeho majitelům! Není nám dovoleno jíst nickradeného.“
Tob 2:14 Odpověděla mi: „Bylo mi to přidáno jako dar ke mzdě.“ Ale nevěřil jsem tomu adomlouval jí, aby kůzle vrátila majitelům. Vzplanul jsem proti ní hněvem. Tu mi řekla:„Kam se poděly tvé skutky milosrdenství? Kam se podělo tvé spravedlivé jednání? Teď seukázalo, co jsi zač! “
Tob 3:1 Hluboce v duši zarmoucen zavzlykal jsem a dal jsem se do pláče. Se vzlykánímjsem se začal modlit:
Tob 3:2 „Spravedlivý jsi, Hospodine, všechny tvé skutky jsou spravedlivé a všechny tvécesty jsou milosrdenství a pravda. Ty soudíš celý svět.
Tob 3:3 Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, pohleď a neodsuzuj mě za mé hříchy aza prohřešky z nevědomosti mé i mých otců, kteří před tebou zhřešili.
Tob 3:4 Neposlechl jsem tvá přikázání. Vydal jsi nás za kořist, do zajetí a na smrt, zapředmět posměchu, pomluvy a hanobení ve všech pronárodech, mezi něž jsi násrozptýlil.
Tob 3:5 Spravedlivé jsou jistě četné tvé soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy,protože jsme neplnili tvá přikázání a nežili před tebou v pravdě.
Tob 3:6 Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč, aby mi byl odňat můj duch, abych bylvzat pryč ze země a stal se zemí. Lépe by bylo, abych zemřel, než abych žil, protožemusím poslouchat lživá hanobení a mám velký smutek. Přikaž, Hospodine, abych byl vzatz této tísně; vezmi mě do místa věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine.Lépe by bylo, abych zemřel, než abych hleděl na mnohou tíseň ve svém životě; dej ,abych už neslyšel hanobení.“
Tob 3:7 Toho dne se v médských Ekbatanech přihodilo Sáře, dceři Reúela, že i onauslyšela hanobení od jedné ze služek svého otce
Tob 3:8 kvůli tomu, že byla sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj jevšechny zabil dřív, než s ní mohli manželsky žít. Služka jí řekla: „Ty své muže zabíjíš!Byla jsi provdána už za sedm mužů a po žádném z nich nemáš jméno.
Tob 3:9 Proč si na nás vyléváš zlost za to, že tví muži zemřeli? Táhni za nimi, ať nevidímenavěky od tebe ani syna, ani dceru!“
Tob 3:10 Onoho dne se v duši zarmoutila a dala se do pláče. Vystoupila na střechu dopokojíka svého otce a chtěla se oběsit. Ale rozmyslela si to a řekla si : „Což nebudou pakhanobit mého otce a nebudou mu říkat: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru a ta se oběsilapro své zlé činy.‘ A přivedu svého starého otce v zármutku do podsvětí. Správnější promne bude neoběsit se, ale vyprosit si na Hospodinu, abych zemřela a nikdy už v životěneslyšela hanobení.“
Tob 3:11 V tu chvíli vztáhla ruce k oknu a modlila se slovy: „Požehnaný jsi, Božemilosrdný, a požehnané jméno tvé navěky. Všechna tvá díla ti budou dobrořečit navěky.
Tob 3:12 Hle, k tobě pozvedám svou tvář i zrak.
Tob 3:13 Poruč, abych byla vzata pryč ze země a neslyšela už hanobení.
Tob 3:14 Ty víš, Panovníku, že jsem čistá, prostá vší nečistoty styku s mužem.
Tob 3:15 Neposkvrnila jsem své jméno ani jméno svého otce v zemi, kde jsem v zajetí.Jsem jediná dcera svého otce a on nemá syna, který by po něm dědil; nemá ani bratraani blízkého příbuzného, abych jednou byla jeho ženou. Už sedm mužů mi zahynulo. Pročmám ještě žít? A jestliže to není tvá vůle zbavit mě života, Hospodine, slyš, jak mě lidéhanobí.“
Tob 3:16 V tu chvíli byla vyslyšena modlitba obou před slávou Boží.
Tob 3:17 Byl poslán Refáel, aby oba uzdravil: Tóbita, aby zbavil jeho bílého zákalu, abyviděl svýma očima světlo Boží, a Sáru, dceru Reúelovu, aby dal za ženu Tóbitovu synuTóbijášovi a osvobodil ji od zlého démona Asmodaje. Tóbijášovi bylo totiž určeno, že jidostane přede všemi, kdo by si ji chtěli vzít. V té době se navrátil Tóbit z nádvoří dosvého domu a Sára, dcera Reúelova, sešla z pokojíka na střeše .
Tob 4:1 Onoho dne si vzpomněl Tóbit na stříbro, které uložil u Gebaela v médskýchRagách,
Tob 4:2 a řekl si v duchu: „Hle, žádal jsem si smrt. Měl bych však zavolat svého synaTóbijáše a povědět mu o tom stříbře, dřív než zemřu.“
Tob 4:3 Zavolal tedy svého syna Tóbijáše, a ten k němu přišel. Řekl mu: „Řádně měpohřbi! Cti svou matku a neopouštěj ji po všechny dny jejího života. Dělej, co se jí líbí, aničím nezarmucuj jejího ducha.
Tob 4:4 Pamatuj na ni, synu, že mnoho zkusila, než ses narodil. Až zemře, pohřbi ji vedlemne v jednom hrobě.
Tob 4:5 Po všechny své dny, synu, měj na paměti Hospodina. Nehřeš a nepřestupuj jehopřikázání. Jednej spravedlivě po všechny dny svého života a nechoď po cestáchnepravosti.
Tob 4:6 Vždyť ti, kdo se drží pravdy, budou mít zdar ve svém počínání.
Tob 4:7 Všem, kdo činí spravedlnost, prokazuj milosrdenství z toho, co máš. A kdyžprokazuješ milosrdenství, ať tvé oko nezávidí. Neodvracej svou tvář od žádného chudáka,aby se neodvrátila Boží tvář od tebe.
Tob 4:8 Prokazuj milosrdenství podle toho, jak hodně máš; máš-li málo, neboj seprokazovat milosrdenství i z mála.
Tob 4:9 Dobrý poklad si tím ukládáš pro den nouze.
Tob 4:10 Milosrdenství totiž vysvobozuje ze smrti a nenechá tě , abys vešel do temnoty.
Tob 4:11 Milosrdenství je výborným darem pro všechny, kdo je prokazují před tváříNejvyššího.
Tob 4:12 Chraň se, synu, všeho smilstva a především si vezmi ženu z potomstva svýchotců. Neber si ženu cizinku, která není z kmene tvého otce, protože jsme synovéproroků. Noe, Abraham, Izák, Jákob, to jsou naši otcové od věků. Pamatuj, synu, že tivšichni si vzali ženy z dcer svých bratří a byli požehnáni ve svých dětech, a jejichpotomstvo dostane zemi za dědictví.
Tob 4:13 Hle, synu, miluj své bratry a nevyvyšuj se v duchu nad ně ani nad syny a dcerysvého lidu, že by sis nechtěl vzít z nich ženu. Vždyť v povyšování je zkáza a mnohýnepokoj, v neúčinlivosti je ponížení a velká bída. Neúčinlivost je matka hladu.
Tob 4:14 Nezadržuj u sebe mzdu žádnému člověku, který bude u tebe pracovat, ale hnedmu ji vyplať. Budeš-li sloužit Bohu, bude odplaceno tobě. Měj se na pozoru, synu, přivšech svých činech a buď ukázněný ve všem svém chování.
Tob 4:15 Co sám nenávidíš, nikomu nečiň! Nepij víno až do opilosti, a nechť s tebou potvých cestách nechodí opilství.
Tob 4:16 Ze svého chleba dávej hladovému a ze svých oděvů nahým. Vším, čeho mášpřebytek, prokazuj milosrdenství, a tvé oko ať nezávidí, když prokazuješ milosrdenství.
Tob 4:17 Rozdávej štědře své chleby nad hrobem spravedlivých, ale nedávej hříšníkům.
Tob 4:18 Vyžádej si radu u každého rozumného člověka a žádnou užitečnou radounepohrdej.
Tob 4:19 V každé době dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, a vypros si od něho, aby tvécesty byly přímé a všechny tvé stezky a záměry se zdařily. Žádný národ nemá v mocisvůj záměr, nýbrž sám Hospodin jim dává všechno dobré. Koho však chce, ponižujeHospodin až do nejhlubšího podsvětí. Nuže, synu, pamatuj na tyto příkazy, ať se tinevytratí ze srdce.
Tob 4:20 A nyní ti povím o deseti talentech stříbra, které jsem uložil u Gebaela, synaGabrího v médských Ragách.
Tob 4:21 Neboj se, synu, že jsme zchudli. Máš mnoho dobrého, jestliže se bojíš Boha,utíkáš od všeho hříchu a činíš dobře před Hospodinem, svým Bohem.“
Tob 5:1 Tehdy odpověděl Tóbijáš svému otci Tóbitovi: „Všechno, cos mi přikázal, otče,budu činit.
Tob 5:2 Ale jak to budu moci od něho převzít? On nezná mě a já neznám jej. Jaké mudám znamení, aby mě poznal, uvěřil mi a dal mi to stříbro? Ani neznám cestu do Médie,abych tam došel.“
Tob 5:3 Tehdy Tóbit svému synu Tóbijášovi odpověděl: „Vlastní rukou se mi podepsal ajá jsem to učinil také. Rozdělili jsme potvrzení na dvě části a každý jsme si vzali jednu.Uložil jsem to potvrzení se stříbrem. Hle, už je tomu dvacet let, co jsem to stříbro uložil.Nyní si najdi, synu, spolehlivého člověka, který půjde s tebou. Budeme mu platit mzdu,dokud se nenavrátíš. Přines od Gebaela to stříbro.“
Tob 5:4 Tóbijáš odešel hledat člověka, který by s ním šel do Médie a byl obeznámen scestou. Vyšel a nalezl Refáela, anděla, jak stojí před ním, ale nepoznal, že to je andělBoží.
Tob 5:5 Řekl mu: „Odkud jsi, mladíku?“ Ten mu odvětil: „Ze synů izraelských, tvýchbratří, a přišel jsem sem hledat práci.“ Otázal se ho: „Znáš cestu, kudy se chodí doMédie?“
Tob 5:6 Refáel mu řekl: „Ano, často jsem tam byl a dobře znám všechny cesty. Častokrátjsem šel do Médie a našel jsem přístřeší u Gebaela, našeho bratra, který bydlí vmédských Ragách. Z Ekbatan do Rag je to celkem dva dny cesty, leží totiž v horách.“
Tob 5:7 Tóbijáš jej požádal: „Počkej na mne, mladíku. Půjdu k otci, abych mu to oznámil.Potřebuji totiž, abys šel se mnou. Dám ti tvou mzdu.“
Tob 5:8 On mu odvětil: „Nuže, já posečkám, jenom se nezdržuj.“
Tob 5:9 Tóbijáš odešel a oznámil svému otci Tóbitovi: „Hle, nalezl jsem člověka z našichbratří, synů izraelských.“ Otec mu odpověděl: „Zavolej mi toho člověka, abych sedozvěděl, jaký je jeho původ, z kterého je kmene a je-li spolehlivý, aby šel s tebou,synu.“
Tob 5:10 Tóbijáš vyšel, zavolal ho a řekl mu: „Mladíku, můj otec tě volá.“ Přišel tedy kněmu a Tóbit jej první pozdravil. A on mu řekl: „Přeji ti mnoho dobrého.“ Tóbit muodpověděl: „Co dobrého mě ještě může potkat? Jsem člověk, jemuž neslouží oči, anevidím nebeské světlo, ale ležím ve tmách jako mrtví, kteří nikdy světlo nespatří. Jsemzaživa mezi mrtvými, hlas lidí slyším, ale nevidím je.“ Refáel mu řekl: „Buď dobré mysli.Tvé vyléčení je už u Boha blízko. Buď dobré mysli.“ Tóbit mu řekl: „Můj syn Tóbijáš chcejít do Médie. Budeš moci jít s ním a vést jej? Dám ti tvou mzdu, bratře.“ On mu odvětil:„Budu moci jít s ním, znám všechny cesty. Často jsem cestoval do Médie a prošel jsem vní všechny roviny i pohoří. Znám všecky cesty do ní.“
Tob 5:11 Otázal se ho: „Z jakého jsi rodu a z jakého kmene? Pověz mi to, bratře!“
Tob 5:12 Refáel řekl: „Proč potřebuješ znát kmen?“ Tóbit mu odvětil: „Chci znát podlepravdy, čí jsi syn, bratře, a jaké je tvé jméno.“
Tob 5:13 Řekl mu: „Jsem Azarjáš, syn velkého Chananjáše z tvých bratří.“
Tob 5:14 Tóbit mu řekl: „Kéž se vrátíš ve zdraví a šťastně, bratře. A nerozhořčuj se namě,