Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle LukášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 1. října, 2021
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
ždý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili,
Lk 19:48 ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.
Lk 20:1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
Lk 20:2 a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal."
Lk 20:3 Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi,
Lk 20:4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?"
Lk 20:5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu neuvěřili?'
Lk 20:6 Řekneme-li 'od lidí', všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok."
Lk 20:7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.
Lk 20:8 Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
Lk 20:9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
Lk 20:10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
Lk 20:11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
Lk 20:12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
Lk 20:13 Tu řekl pán vinice: 'Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.'
Lk 20:14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.'
Lk 20:15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
Lk 20:16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "To přece ne!"
Lk 20:17 On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?'
Lk 20:18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí."
Lk 20:19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
Lk 20:20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
Lk 20:21 Otázali se ho: "Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
Lk 20:22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
Lk 20:23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
Lk 20:24 "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Lk 20:25 Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
Lk 20:26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
Lk 20:27 Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:
Lk 20:28 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.'
Lk 20:29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.
Lk 20:30 Jeho manželku si vzal druhý,
Lk 20:31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
Lk 20:32 Nakonec zemřela i ta žena.
Lk 20:33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
Lk 20:34 Ježíš jim řekl: "Lidé přítomného věku se žení a vdávají.
Lk 20:35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
Lk 20:36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.
Lk 20:37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina 'Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým'.
Lk 20:38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi."
Lk 20:39 Někteří ze zákoníků na to řekli: "Mistře, dobře jsi odpověděl."
Lk 20:40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
Lk 20:41 Řekl jim: "Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
Lk 20:42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: 'Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
Lk 20:43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
Lk 20:44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?"
Lk 20:45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:
Lk 20:46 "Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
Lk 20:47 Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Lk 21:1 Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.
Lk 21:2 Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince,
Lk 21:3 a řekl: "Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.
Lk 21:4 Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa."
Lk 21:5 Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl:
Lk 21:6 "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Lk 21:7 Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"
Lk 21:8 Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a 'nastal čas'. Nechoďte za nimi.
Lk 21:9 Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
Lk 21:10 Tehdy jim řekl: "POvstane národ proti národu a království proti království,
Lk 21:11 budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.
Lk 21:12 Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.
Lk 21:13 To vám bude příležitostí k svědectví.
Lk 21:14 Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.
Lk 21:15 Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
Lk 21:16 Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.
Lk 21:17 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.
Lk 21:18 Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.
Lk 21:19 Když vytrváte, získáte své životy.
Lk 21:20 Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.
Lk 21:21 Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí,
Lk 21:22 poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.
Lk 21:23 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu.
Lk 21:24 Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.
Lk 21:25 Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.
Lk 21:26 Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.
Lk 21:27 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
Lk 21:28 Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."
Lk 21:29 Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom:
Lk 21:30 Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
Lk 21:31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.
Lk 21:32 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane.
Lk 21:33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
Lk 21:34 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.
Lk 21:35 Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.
Lk 21:36 Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."
Lk 21:37 Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová.
Lk 21:38 A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
Lk 22:1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.
Lk 22:2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
Lk 22:3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.
Lk 22:4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
Lk 22:5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
Lk 22:6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
Lk 22:7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.
Lk 22:8 Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: "Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři."
Lk 22:9 Oni mu řekli: "Kde chceš, abychom ji připravili?"
Lk 22:10 Řekl jim: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:
Lk 22:11 'Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?'
Lk 22:12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři."
Lk 22:13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
Lk 22:14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
Lk 22:15 Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.
Lk 22:16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím."
Lk 22:17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte a podávejte mezi sebou.
Lk 22:18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží."
Lk 22:19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku."
Lk 22:20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
Lk 22:21 "Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.
Lk 22:22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
Lk 22:23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
Lk 22:24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
Lk 22:25 Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.
Lk 22:26 Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
Lk 22:27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
Lk 22:28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
Lk 22:29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,
Lk 22:30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele."
Lk 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
Lk 22:32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."
Lk 22:33 Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."
Lk 22:34 Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře
Text bible pro den: Sobota, 2. října, 2021
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk] , ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
Lk 22:35 Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli."
Lk 22:36 Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.
Lk 22:37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."
Lk 22:38 Oni mu řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."
Lk 22:39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
Lk 22:40 Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Lk 22:41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
Lk 22:42 "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň."
Lk 22:43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
Lk 22:44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
Lk 22:45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
Lk 22:46 Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Lk 22:47 Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
Lk 22:48 Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
Lk 22:49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?"
Lk 22:50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
Lk 22:51 Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
Lk 22:52 Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
Lk 22:53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."
Lk 22:54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
Lk 22:55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
Lk 22:56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!"
Lk 22:57 Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám."
Lk 22:58 Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!"
Lk 22:59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!"
Lk 22:60 Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
Lk 22:61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát."
Lk 22:62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Lk 22:63 Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;
Lk 22:64 zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil."
Lk 22:65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.
Lk 22:66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:
Lk 22:67 "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte.
Lk 22:68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
Lk 22:69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."
Lk 22:70 Tu mu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem."
Lk 22:71 Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."
Lk 23:1 Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi.
Lk 23:2 Vznesli proti němu žalobu: "Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále."
Lk 23:3 Pilát mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Lk 23:4 Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám."
Lk 23:5 Ale oni na něj naléhali: "Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem."
Lk 23:6 Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje.
Lk 23:7 Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.
Lk 23:8 Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak.
Lk 23:9 Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
Lk 23:10 Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali.
Lk 23:11 Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.
Lk 23:12 Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; před tím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.
Lk 23:13 Pilát svolal velekněze, členy rady i lid
Lk 23:14 a řekl jim: "Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete.
Lk 23:15 Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt.
Lk 23:16 Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím."
Lk 23:17 Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka.
Lk 23:18 Ale oni všichni najednou křičeli: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!"
Lk 23:19 To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu.
Lk 23:20 Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit.
Lk 23:21 Avšak oni křičeli: "Na kříž, na kříž s ním!"
Lk 23:22 Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím."
Lk 23:23 Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval.
Lk 23:24 A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.
Lk 23:25 Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.
Lk 23:26 Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
Lk 23:27 Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho.
Lk 23:28 Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi;
Lk 23:29 hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: 'Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!'
Lk 23:30 Tehdy 'řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!'
Lk 23:31 Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?"
Lk 23:32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
Lk 23:33 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
Lk 23:34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem.
Lk 23:35 Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží."
Lk 23:36 Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet
Lk 23:37 a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe."
Lk 23:38 Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů."
Lk 23:39 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
Lk 23:40 Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.
Lk 23:41 A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal."
Lk 23:42 A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království."
Lk 23:43 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."
Lk 23:44 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.
Lk 23:45 Chrámová opona se roztrhla v půli.
Lk 23:46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.
Lk 23:47 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."
Lk 23:48 A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.
Lk 23:49 Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Lk 23:50 Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý,
Lk 23:51 který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.
Lk 23:52 Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;
Lk 23:53 sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
Lk 23:54 Byl pátek a začínala sobota.
Lk 23:55 Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.
Lk 23:56 Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.
Lk 24:1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
Lk 24:2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
Lk 24:3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
Lk 24:4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
Lk 24:5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Lk 24:6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
Lk 24:7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."
Lk 24:8 Tu se rozpomenuly na jeho slova,
Lk 24:9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.
Lk 24:10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům.
Lk 24:11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.
Lk 24:12 Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Lk 24:13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
Lk 24:14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
Lk 24:15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
Lk 24:16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Lk 24:17 Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku.
Lk 24:18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!"
Lk 24:19 On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
Lk 24:20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
Lk 24:21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
Lk 24:22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
Lk 24:23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
Lk 24:24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli."
Lk 24:25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
Lk 24:26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?"
Lk 24:27 Potom začal od Mojžíše a všech
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 3. října, 2021
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
Lk 24:28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
Lk 24:29 Oni ho však začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.
Lk 24:30 Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
Lk 24:31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
Lk 24:32 Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"
Lk 24:33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
Lk 24:34 Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."
Lk 24:35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
Lk 24:36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.".
Lk 24:37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
Lk 24:38 Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
Lk 24:39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
Lk 24:40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
Lk 24:41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
Lk 24:42 Podali mu kus pečené ryby.
Lk 24:43 Vzal si a pojedl před nimi.
Lk 24:44 Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
Lk 24:45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Lk 24:46 Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
Lk 24:47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
Lk 24:48 Vy jste toho svědky.
Lk 24:49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
Lk 24:50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
Lk 24:51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
Lk 24:52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,
Lk 24:53 byli stále v chrámě a chválili Boha.
Evangelium podle Jana
Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
Jan 1:2 To bylo na počátku u Boha.
Jan 1:3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jan 1:4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
Jan 1:5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 1:6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Jan 1:7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
Jan 1:8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Jan 1:13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1:15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Jan 1:19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
Jan 1:20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
Jan 1:21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Jan 1:22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
Jan 1:23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
Jan 1:24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
Jan 1:25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
Jan 1:26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
Jan 1:27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
Jan 1:28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Jan 1:29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1:30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
Jan 1:31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan 1:32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
Jan 1:33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
Jan 1:34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Jan 1:35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
Jan 1:36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
Jan 1:37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
Jan 1:38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
Jan 1:39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jan 1:40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
Jan 1:41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
Jan 1:42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
Jan 1:43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
Jan 1:44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
Jan 1:45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
Jan 1:46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
Jan 1:47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
Jan 1:48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
Jan 1:49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
Jan 1:50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
Jan 1:51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Jan 2:1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
Jan 2:2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Jan 2:3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
Jan 2:4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
Jan 2:5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
Jan 2:6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
Jan 2:7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
Jan 2:8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
Jan 2:9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
Jan 2:10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
Jan 2:11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Jan 2:12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
Jan 2:13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
Jan 2:14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
Jan 2:15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
Jan 2:16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
Jan 2:17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'
Jan 2:18 Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
Jan 2:19 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Jan 2:20 Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
Jan 2:21 On však mluvil o chrámu svého těla.
Jan 2:22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
Jan 2:23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
Jan 2:24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
Jan 2:25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
Jan 3:2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Jan 3:4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
Jan 3:5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Jan 3:6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Jan 3:7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Jan 3:8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
Jan 3:9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
Jan 3:10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
Jan 3:11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jan 3:12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Jan 3:14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
Jan 3:15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Jan 3:19 Soud pak je
