říkáš, urážíš také nás!" Lk 11:46 On mu řekl: "I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem. Lk 11:47 Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové. Lk 11:48 Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky. Lk 11:49 Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat, Lk 11:50 aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, Lk 11:51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina. Lk 11:52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili." Lk 11:53 Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat, Lk 11:54 činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo. Lk 12:1 Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím. Lk 12:2 Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno. Lk 12:3 Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. Lk 12:4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Lk 12:5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! Lk 12:6 Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Lk 12:7 Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. Lk 12:8 Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Lk 12:9 Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly. Lk 12:10 Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude. Lk 12:11 Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete. Lk 12:12 Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci." Lk 12:13 Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Lk 12:14 Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" Lk 12:15 A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Lk 12:16 Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Lk 12:17 Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Lk 12:18 Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby Lk 12:19 a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Lk 12:20 Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Lk 12:21 Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." Lk 12:22 Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Lk 12:23 Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv. Lk 12:24 Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! Lk 12:25 Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Lk 12:26 Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní? Lk 12:27 Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Lk 12:28 Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! Lk 12:29 A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Lk 12:30 Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Lk 12:31 Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. Lk 12:32 Nebijte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Lk 12:33 Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. Lk 12:34 Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Lk 12:35 Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Lk 12:36 Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Lk 12:37 Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Lk 12:38 Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. Lk 12:39 Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. Lk 12:40 I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete." Lk 12:41 Petr mu řekl: "Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?" Lk 12:42 On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný? Lk 12:43 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Lk 12:44 Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Lk 12:45 Když si pak onen služebník řekne: 'Můj pán dlouho nejde' a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, Lk 12:46 tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. Lk 12:47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit. Lk 12:48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. Lk 12:49 Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal! Lk 12:50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! Lk 12:51 Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Lk 12:52 Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem, Lk 12:53 budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni." Lk 12:54 Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: 'Přijde déšť' - bývá tak; Lk 12:55 a vane-li jižní vítr, říkáte: 'Bude vedro' - a bývá. Lk 12:56 Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? Lk 12:57 Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné? Lk 12:58 Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení. Lk 12:59 Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře." Lk 13:1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. Lk 13:2 On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" Lk 13:3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Lk 13:4 Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Lk 13:5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete." Lk 13:6 Potom jim pověděl toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Lk 13:7 Řekl vinaři: 'Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?' Lk 13:8 On mu odpověděl: 'Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Lk 13:9 Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'." Lk 13:10 V sobotu učil v jedné synagóze. Lk 13:11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. Lk 13:12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce; Lk 13:13 ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. Lk 13:14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní." Lk 13:15 Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? Lk 13:16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?" Lk 13:17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal. Lk 13:18 Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Lk 13:19 Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích." Lk 13:20 A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království? Lk 13:21 Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí." Lk 13:22 Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému. Lk 13:23 Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl: Lk 13:24 "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Lk 13:25 Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: 'Pane, otevři nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!' Lk 13:26 Pak budete říkat: 'Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!' Lk 13:27 On však odpoví: 'Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.' Lk 13:28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. Lk 13:29 A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Lk 13:30 Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední." Lk 13:31 V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít." Lk 13:32 On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. Lk 13:33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém." Lk 13:34 "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! Lk 13:35 Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově." Lk 14:1 Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. Lk 14:2 Tu se před ní
Text bible pro den: Pátek, 29. září, 2023
Evangelium podle Lukáše [zkr. = Lk]
m objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. Lk 14:3 Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?" Lk 14:4 Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil. Lk 14:5 Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?" Lk 14:6 Na to mu nedovedli dát odpověď. Lk 14:7 Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: Lk 14:8 "Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: Lk 14:9 'Uvolni mu své místo!' a ty pak musíš s hanbou dozadu. Lk 14:10 Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: 'Příteli, pojď dopředu!' Pak budeš mít čest přede všemi hosty. Lk 14:11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Lk 14:12 Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. Lk 14:13 Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Lk 14:14 Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých." Lk 14:15 Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím." Lk 14:16 Ježíš mu řekl: "Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Lk 14:17 Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: 'Pojďte, vše už je připraveno.' Lk 14:18 A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.' Lk 14:19 Druhý řekl: 'Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!' Lk 14:20 Další řekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.' Lk 14:21 Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: 'Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.' Lk 14:22 A služebník řekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.' Lk 14:23 Pán řekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Lk 14:24 Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.'" Lk 14:25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: Lk 14:26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Lk 14:27 Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Lk 14:28 Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Lk 14:29 Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. Lk 14:30 'To je ten člověk', řeknou, 'který začal stavět, ale nemohl dokončit.' Lk 14:31 Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? Lk 14:32 Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Lk 14:33 Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. Lk 14:34 Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? Lk 14:35 Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš." Lk 15:1 Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Lk 15:2 Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!" Lk 15:3 Pověděl jim toto podobenství: Lk 15:4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Lk 15:5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, Lk 15:6 a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.' Lk 15:7 Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Lk 15:8 Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? Lk 15:9 A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.' Lk 15:10 Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání." Lk 15:11 Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Lk 15:12 Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění. Lk 15:13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. Lk 15:14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Lk 15:15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. Lk 15:16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Lk 15:17 Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Lk 15:18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Lk 15:19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.' Lk 15:20 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Lk 15:21 Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.' Lk 15:22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Lk 15:23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, Lk 15:24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit. Lk 15:25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Lk 15:26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. Lk 15:27 On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.' Lk 15:28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. Lk 15:29 Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Lk 15:30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.' Lk 15:31 On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Lk 15:32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'" Lk 16:1 Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Lk 16:2 Zavolal ho a řekl mu: 'Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.' Lk 16:3 Správce si řekl: 'Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Lk 16:4 Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!' Lk 16:5 Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On řekl: 'Sto věder oleje.' Lk 16:6 Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.' Lk 16:7 Pak řekl druhému: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpověděl: 'Sto měr obilí.' Řekl mu: 'Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.' Lk 16:8 Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. Lk 16:9 Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Lk 16:10 Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Lk 16:11 Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Lk 16:12 Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? Lk 16:13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku." Lk 16:14 Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. Lk 16:15 Řekl jim: "Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost. Lk 16:16 Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. Lk 16:17 Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona. Lk 16:18 Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží. Lk 16:19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. Lk 16:20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, Lk 16:21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. Lk 16:22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. Lk 16:23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Lk 16:24 Tu zvolal: 'Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.' Lk 16:25 Abraham řekl: 'Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. Lk 16:26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.' Lk 16:27 Řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, Lk 16:28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.' Lk 16:29 Ale Abraham mu odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!' Lk 16:30 On řekl: 'Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.' Lk 16:31 Řekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'" Lk 17:1 Ježíš řekl svým učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Lk 17:2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných. Lk 17:3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Lk 17:4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu!" Lk 17:5 Apoštolové řekli Pánu: "Dej nám více víry!" Lk 17:6 Pán jim řekl: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla." Lk 17:7 "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: 'Pojď si hned sednout ke stolu'? Lk 17:8 Neřekne mu spíše: 'Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak b
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 30. září, 2023
Evangelium podle Lukáše [zkr. = Lk]
udeš jíst a pít ty!'? Lk 17:9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Lk 17:10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'" Lk 17:11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Lk 17:12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál Lk 17:13 a hlasitě volali: "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!" Lk 17:14 Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Lk 17:15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; Lk 17:16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Lk 17:17 Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Lk 17:18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" Lk 17:19 Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila." Lk 17:20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; Lk 17:21 ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!" Lk 17:22 Svým učedníkům řekl: "Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. Lk 17:23 Řeknou vám: 'Hle, tam je, hle, tu'; zůstaňte doma a nechoďte za nimi. Lk 17:24 Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni. Lk 17:25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení. Lk 17:26 Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Lk 17:27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Lk 17:28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; Lk 17:29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Lk 17:30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Lk 17:31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. Lk 17:32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu! Lk 17:33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej. Lk 17:34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán. Lk 17:35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána." Lk 17:36 Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Lk 17:37 Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Řekl jim: "Kde bude tělo, tam se slétnou i supi." Lk 18:1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: Lk 18:2 "V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. Lk 18:3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: 'Zastaň se mne proti mému odpůrci.' Lk 18:4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, Lk 18:5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.'" Lk 18:6 A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Lk 18:7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Lk 18:8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" Lk 18:9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: Lk 18:10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Lk 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Lk 18:12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.' Lk 18:13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.' Lk 18:14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Lk 18:15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. Lk 18:16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Lk 18:17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde." Lk 18:18 Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Lk 18:19 Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Lk 18:20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku." Lk 18:21 On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí." Lk 18:22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" Lk 18:23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. Lk 18:24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Lk 18:25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království." Lk 18:26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?" Lk 18:27 Odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné." Lk 18:28 Petr řekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou." Lk 18:29 On jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, Lk 18:30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný." Lk 18:31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Lk 18:32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, Lk 18:33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane." Lk 18:34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal. Lk 18:35 Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Lk 18:36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Lk 18:37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. Lk 18:38 Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Lk 18:39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Lk 18:40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Lk 18:41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych učinil?" On odpověděl: "Pane, ať vidím." Lk 18:42 Ježíš mu řekl: "Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila." Lk 18:43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu. Lk 19:1 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Lk 19:2 Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; Lk 19:3 toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Lk 19:4 Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Lk 19:5 Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." Lk 19:6 On rychle slezl a s radostí jej přijal. Lk 19:7 Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Lk 19:8 Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." Lk 19:9 Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Lk 19:10 Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." Lk 19:11 Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. Lk 19:12 Proto řekl: "Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Lk 19:13 Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: 'Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.' Lk 19:14 Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: 'Nechceme tohoto člověka za krále!' Lk 19:15 Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. Lk 19:16 Přišel první a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.' Lk 19:17 Řekl mu: 'Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.' Lk 19:18 Přišel druhý a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Lk 19:19 Řekl mu: 'Ty vládni nad pěti městy.' Lk 19:20 Přišel další a řekl: 'Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku, Lk 19:21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.' Lk 19:22 Řekne mu: 'Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. Lk 19:23 Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.' Lk 19:24 Své družině pak řekl: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!' Lk 19:25 Řekli mu: 'Pane, už má deset.' Lk 19:26 Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Lk 19:27 Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'" Lk 19:28 Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma. Lk 19:29 Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků Lk 19:30 a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Lk 19:31 Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: 'Pán je potřebuje.'" Lk 19:32 Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Lk 19:33 Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?" Lk 19:34 Oni odpověděli: "Pán je potřebuje." Lk 19:35 Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. Lk 19:36 A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Lk 19:37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Lk 19:38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" Lk 19:39 Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" Lk 19:40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." Lk 19:41 Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče Lk 19:42 a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Lk 19:43 Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Lk 19:44 Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil." Lk 19:45 Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, Lk 19:46 a řekl jim: "Je psáno: 'Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali doupě lupičů." Lk 19:47 Ka
