Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: List ŽidůmKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 10. listopadu, 2021
List Židům
[zkr. = Žid]
uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!'
Žid 3:16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?
Žid 3:17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?
Žid 3:18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli?
Žid 3:19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.
Žid 4:1 Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
Žid 4:2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.
Žid 4:3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: 'Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!' To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.
Žid 4:4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: 'I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.'
Žid 4:5 Zde však čteme: 'Do mého odpočinutí nevejdou.'
Žid 4:6 Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,
Žid 4:7 určuje Bůh jiné 'dnes'. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!'
Žid 4:8 Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
Žid 4:9 Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.
Žid 4:10 Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.
Žid 4:11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
Žid 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Žid 4:13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
Žid 4:14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
Žid 4:15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
Žid 4:16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Žid 5:1 Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.
Žid 5:2 Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.
Žid 5:3 A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.
Žid 5:4 Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.
Žid 5:5 Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'
Žid 5:6 A na jiném místě říká: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.'
Žid 5:7 Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
Žid 5:8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,
Žid 5:9 tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,
Žid 5:10 když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.
Žid 5:11 O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet.
Žid 5:12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.
Žid 5:13 Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně.
Žid 5:14 Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.
Žid 6:1 Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,
Žid 6:2 k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu.
Žid 6:3 Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.
Žid 6:4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého
Žid 6:5 a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,
Žid 6:6 a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
Žid 6:7 Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.
Žid 6:8 Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.
Žid 6:9 I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.
Žid 6:10 Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím.
Žid 6:11 Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;
Žid 6:12 proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.
Žid 6:13 Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém:
Žid 6:14 'Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.'
Žid 6:15 A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.
Žid 6:16 Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor.
Žid 6:17 Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou.
Žid 6:18 A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.
Žid 6:19 V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně,
Žid 6:20 kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
Žid 7:1 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu
Žid 7:2 a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.
Žid 7:3 Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.
Žid 7:4 Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti.
Žid 7:5 Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu.
Žid 7:6 Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání.
Žid 7:7 A není sporu, že větší žehná menšímu.
Žid 7:8 Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije.
Žid 7:9 Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá.
Žid 7:10 Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
Žid 7:11 Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova?
Žid 7:12 Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.
Žid 7:13 A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.
Žid 7:14 Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.
Žid 7:15 To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz
Žid 7:16 ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,
Žid 7:17 jak se o něm svědčí: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.'
Žid 7:18 Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -
Žid 7:19 zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.
Žid 7:20 A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy.
Žid 7:21 Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: 'Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.'
Žid 7:22 Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.
Žid 7:23 A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale.
Žid 7:24 Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.
Žid 7:25 Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.
Žid 7:26 To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,
Žid 7:27 který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.
Žid 7:28 Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.
Žid 8:1 Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu
Žid 8:2 v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.
Žid 8:3 Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť.
Žid 8:4 Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona.
Žid 8:5 Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: 'Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.'
Žid 8:6 Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.
Žid 8:7 Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.
Žid 8:8 Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: 'Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou,
Žid 8:9 ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin.
Žid 8:10 A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
Žid 8:11 Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: 'Poznej Pána', protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.
Žid 8:12 Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.'
Žid 8:13 Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.
Žid 9:1 I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské.
Žid 9:2 To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.
Žid 9:3 Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.
Žid 9:4 Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran
Text bible pro den: Čtvrtek, 11. listopadu, 2021
List Židům
[zkr. = Žid] krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.
Žid 9:5 Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom teď není třeba dopodrobna mluvit.
Žid 9:6 Od té doby, kdy bylo všecko tak zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu.
Žid 9:7 Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.
Žid 9:8 Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku.
Žid 9:9 To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje;
Žid 9:10 jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy, platné jen do nového uspořádání.
Žid 9:11 Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.
Žid 9:12 A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.
Žid 9:13 Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje,
Žid 9:14 čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.
Žid 9:15 Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno - neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.
Žid 9:16 Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil.
Žid 9:17 Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.
Žid 9:18 Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve;
Žid 9:19 když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim:
Žid 9:20 "Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh."
Žid 9:21 Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní.
Žid 9:22 Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.
Žid 9:23 To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí.
Žid 9:24 Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.
Žid 9:25 Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;
Žid 9:26 jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.
Žid 9:27 A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,
Žid 9:28 tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Žid 10:1 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.
Žid 10:2 Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.
Žid 10:3 Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,
Žid 10:4 neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.
Žid 10:5 Proto Kristus říká, když přichází na svět: 'Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
Žid 10:6 V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
Žid 10:7 Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.'
Žid 10:8 Předně říká: 'Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení' - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
Žid 10:9 Potom však řekne: 'Zde jsem, abych konal tvou vůli.' Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.
Žid 10:10 Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
Žid 10:11 Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.
Žid 10:12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
Žid 10:13 a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'.
Žid 10:14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
Žid 10:15 Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:
Žid 10:16 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;
Žid 10:17 na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.'
Žid 10:18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.
Žid 10:19 Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně
Žid 10:20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla.
Žid 10:21 Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,
Žid 10:22 přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
Žid 10:23 Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
Žid 10:24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
Žid 10:25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Žid 10:26 Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
Žid 10:27 ale jen s hrozným soudem a 'žárem ohně, který stráví Boží odpůrce'.
Žid 10:28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
Žid 10:29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
Žid 10:30 Vždyť víme, kdo řekl: 'Já budu trestat, má je odplata.' A jinde: 'Pán bude soudit svůj lid.'
Žid 10:31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
Žid 10:32 Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením;
Žid 10:33 někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených.
Žid 10:34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
Žid 10:35 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.
Žid 10:36 Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.
Žid 10:37 Vždyť už jen 'docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.
Žid 10:38 Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.'
Žid 10:39 Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.
Žid 11:1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Žid 11:2 K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
Žid 11:3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
Žid 11:4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, 'ještě mluví, ač zemřel'.
Žid 11:5 Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. 'Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.' Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.
Žid 11:6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
Žid 11:7 Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
Žid 11:8 Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
Žid 11:9 Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
Žid 11:10 a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
Žid 11:11 Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
Žid 11:12 Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, 'jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu'.
Žid 11:13 Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.
Žid 11:14 Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.
Žid 11:15 Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit.
Žid 11:16 Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.
Žid 11:17 Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno:
Žid 11:18 'Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.'
Žid 11:19 Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
Žid 11:20 Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna.
Žid 11:21 Jákob věřil, a když umíral, požehnal oběma Josefovým synům a poklonil se přitom k vrcholu své berly.
Žid 11:22 Josef věřil, a na sklonku svého života řekl, že synové izraelští vyjdou z Egypta, a nařídil, co se má stát s jeho kostmi.
Žid 11:23 Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu.
Žid 11:24 Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery.
Žid 11:25 Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu;
Žid 11:26 a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.
Žid 11:27 Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.
Žid 11:28 Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených.
Žid 11:29 Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny.
Žid 11:30 Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní.
Žid 11:31 Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.
Žid 11:32 Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,
Žid 11:33 kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno;
Žid 11:34 zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali o
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 12. listopadu, 2021
List Židům
[zkr. = Žid]
stří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců;
Žid 11:35 ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.
Žid 11:36 Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář.
Žid 11:37 Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.
Žid 11:38 Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.
Žid 11:39 A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno,
Žid 11:40 neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.
Žid 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
Žid 12:2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.
Žid 12:3 Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.
Žid 12:4 Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.
Žid 12:5 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: 'Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.
Žid 12:6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.'
Žid 12:7 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
Žid 12:8 Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
Žid 12:9 Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
Žid 12:10 A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
Žid 12:11 Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.
Žid 12:12 'Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena'
Žid 12:13 a 'vykročte jistým krokem', aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.
Žid 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
Žid 12:15 Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.
Žid 12:16 Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.
Žid 12:17 Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.
Žid 12:18 Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před 'hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří,
Žid 12:19 zvukem polnice a před hlasem Božích slov', při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni.
Žid 12:20 Nemohli totiž snést slova výstrahy: 'Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.'
Žid 12:21 Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: 'Třesu se hrůzou a děsem.'
Žid 12:22 Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů
Žid 12:23 a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,
Žid 12:24 a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.
Žid 12:25 Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe.
Žid 12:26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: 'Ještě jednou otřesu' nejen 'zemí', nýbrž i 'nebem'.
Žid 12:27 Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.
Žid 12:28 Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.
Žid 12:29 Vždyť 'náš Bůh je oheň stravující'.
Žid 13:1 Bratrská láska ať trvá;
Žid 13:2 s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.
Žid 13:3 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.
Žid 13:4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.
Žid 13:5 Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.'
Žid 13:6 Proto smíme říkat s důvěrou: 'Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?'
Žid 13:7 Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!
Žid 13:8 Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.
Žid 13:9 Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.
Žid 13:10 Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo přinášejí oběti ve stánku.
Žid 13:11 Vždyť těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatyně jako oběť za hřích, spalují se za hradbami.
Žid 13:12 Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.
Žid 13:13 Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu.
Žid 13:14 Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.
Žid 13:15 Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.
Žid 13:16 Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.
Žid 13:17 Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.
Žid 13:18 Modlete se za nás. Jsme sice jisti svým dobrým svědomím, neboť se snažíme jednat tak, aby nám nemohli nic vytknout;
Žid 13:19 a přece vás důtklivě prosím, modlete se za mne, abych vám byl co nejdříve zase navrácen.
Žid 13:20 A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše,
Žid 13:21 nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Žid 13:22 Prosím vás, bratří, přijměte toto slovo napomenutí; píšu vám jen krátce.
Žid 13:23 Sděluji vám, že náš bratr Timoteus je na svobodě. Přijde-li sem brzo, navštívím vás s ním.
Žid 13:24 Pozdravujte všecky své představené i všecky bratry. Pozdravují vás bratří z Itálie.
Žid 13:25 Milost se všemi vámi!
List svatého apoštola Jakuba
Jak 1:1 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.
Jak 1:2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.
Jak 1:3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.
Jak 1:4 A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.
Jak 1:5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.
Jak 1:6 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.
Jak 1:7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;
Jak 1:8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.
Jak 1:9 Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení
Jak 1:10 a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:
Jak 1:11 vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.
Jak 1:12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
Jak 1:13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
Jak 1:14 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.
Jak 1:15 Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
Jak 1:16 Neklamte sami sebe, milovaní bratří!
Jak 1:17 'Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
Jak 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
Jak 1:19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
Jak 1:20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
Jak 1:21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
Jak 1:22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
Jak 1:23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;
Jak 1:24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
Jak 1:25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.
Jak 1:26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.
Jak 1:27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
Jak 2:1 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.
Jak 2:2 Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.
Jak 2:3 A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem."
Jak 2:4 Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?
Jak 2:5 Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
Jak 2:6 Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?
Jak 2:7 Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?
Jak 2:8 Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: 'Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,' dobře činíte.
Jak 2:9 Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.
Jak 2:10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.
Jak 2:11 Vždyť ten, kdo řekl: 'Nezcizoložíš,' řekl také: 'Nezabiješ.' Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.
Jak 2:12 Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.
Jak 2:13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
Jak 2:14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho
