Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalozpěvůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 4. srpna, 2020
Kniha proroka Jeremiáše
[zkr. = Jer]
podin zástupů, Bůh Izraele: "Dcera babylónská je jak humno v čase, kdy se dusá. Ještě maličko, a nastane jí čas žně.
Jer 51:34 »Stravuje mě, ve zmatek mě uvedl Nebúkadnesar, král babylónský. Odložil mě, nádobu vyprázdněnou, chtěl mě spolknout jako drak, naplnil si břicho mými rozkošemi, teď mne odhodil.
Jer 51:35 Násilí spáchané na mně a mém těle padni na Babylón,« praví ta, jež sídlí na Sijónu. »Moje krev na kaldejské obyvatele,« praví Jeruzalém."
Jer 51:36 Proto praví Hospodin toto: "Ujmu se tvé pře, vykonám za tebe pomstu, jeho moře vysuším, zasáhnu suchem jeho prameny.
Jer 51:37 Babylón bude hromadou kamení, domovem šakalů, bude k úděsu a posměchu, bez obyvatele.
Jer 51:38 Společně budou řvát jak mladí lvi, skučet jako lví mláďata.
Jer 51:39 Až se rozpálí, uspořádám jim hostinu, opojím je tak, že se rozjaří, ale pak usnou spánkem věčným a neprocitnou, je výrok Hospodinův.
Jer 51:40 Povedu je na na porážku jako jehňata, jako berany s kozly."
Jer 51:41 "Jak je lapen Šéšak, zajata chlouba celé země! Jak je zpustošen Babylón mezi pronárody!
Jer 51:42 Nad Babylón vystoupí moře, bude přikryt jeho hučícím vlnobitím.
Jer 51:43 Jeho města budou zpustošena, budou zemí bezvodou a pustou, zemí, v níž se nikdo neusadí, jíž člověk neprojde.
Jer 51:44 Ztrestám Béla v Babylóně, vyrvu mu z úst, co zhltl, nebudou již k němu proudit pronárody, hradby Babylóna padnou.
Jer 51:45 Vyjděte z něho, můj lide, zachraňte se každý před Hospodinovým planoucím hněvem."
Jer 51:46 Nezoufejte, nebojte se zprávy, která se v zemi proslýchá; v tomto roce přijde jedna zpráva a v dalším roce další zpráva: Násilí vládne v zemi a vládce bude proti vládci.
Jer 51:47 A tak, hle, přicházejí dny, kdy ztrestám modly Babylóna. Celá jeho země se bude stydět a všichni v něm padnou skoleni.
Jer 51:48 Nad Babylónem budou plesat nebesa i země se vším, co je v nich, neboť od severu přijdou na něj zhoubci, je výrok Hospodinův.
Jer 51:49 Také na Babylón dojde. Jako padali skolení v Izraeli, tak i v Babylóně budou padat skolení po celé zemi.
Jer 51:50 Vy, kteří jste vyvázli před mečem, jděte, nestůjte, až budete daleko, vzpomeňte na Hospodina a mějte na srdci Jeruzalém.
Jer 51:51 Stydíme se, vždyť jsme museli vyslechnout tupení. Hanba pokryla naše tváře, protože do svatyně Hospodinova domu vstoupili cizáci.
Jer 51:52 "Právě proto, je výrok Hospodinův, přicházejí dny, kdy ztrestám jeho modly a po celé jeho zemi budou naříkat skolení.
Jer 51:53 I kdyby Babylón až k nebi vystoupil a vyhnal mocné opevnění až k výšinám, přijdou na něj ode mne zhoubci, je výrok Hospodinův."
Jer 51:54 Úpěnlivé volání z Babylóna! Zkáza veliká v kaldejské zemi!
Jer 51:55 Hospodin hubí Babylón, vyhladí z něho velký hřmot; i kdyby jeho vlnobití hlučelo jako mnohé vody, jejich hřmot pomine.
Jer 51:56 Neboť přišel na něj, na Babylón, zhoubce, lapeni budou jeho bohatýři, jejich luky se polámou, neboť Bohem odplaty je Hospodin, vrchovatě jim odplatí.
Jer 51:57 "Opojím jeho velmože, mudrce, místodržitele, zemské správce a bohatýry a usnou věčným spánkem a neprocitnou," je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů.
Jer 51:58 Toto praví Hospodin zástupů: "Babylónské široké hradby budou strženy do základů, jeho vysoké brány budou vypáleny ohněm. Lidé se namáhají pro nic za nic, národy se lopotí a pozře to oheň."
Jer 51:59 Slovo, jež přikázal prorok Jeremjáš Serajášovi, synu Nerijáše, syna Machsejášova, který se vypravil do Babylóna se Sidkijášem, králem judským, ve čtvrtém roce jeho kralování. Serajáš byl velitelem ležení při odpočinku.
Jer 51:60 Všechno zlo, jež mělo postihnout Babylón, zapsal Jeremjáš do jedné knihy; všechna ta slova jsou napsána proti Babylónu.
Jer 51:61 Jeremjáš řekl Serajášovi: "Až přijdeš do Babylóna, až jej spatříš, budeš všechna tato slova předčítat.
Jer 51:62 Řekneš: »Hospodine, ty jsi prohlásil o tomto místě, že je vyhladíš, takže v něm nebude obyvatele, vyhladíš lidi i dobytek a stane se místem věčně zpustošeným.«
Jer 51:63 Až skončíš předčítání z této knihy, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu.
Jer 51:64 Řekni: »Tak bude potopen Babylón a nepovstane ze zla, které já na něj uvedu.« Všichni zemdlejí." Zde končí slova Jeremjášova.
Jer 52:1 Sidkijášovi bylo jedenadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Chamútal; byla to dcera Jirmejášova z Libny.
Jer 52:2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, zcela tak, jak se toho dopouštěl Jójakím.
Jer 52:3 Bylo to proto, že Hospodin svým hněvem stíhal Jeruzalém i Judu, až je od své tváře i zavrhl. Sidkijáš se vzbouřil proti babylónskému králi.
Jer 52:4 V devátém roce Sidkijášova kralování, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, s celým svým vojskem proti Jeruzalému, položili se proti němu a zbudovali proti němu dokola obléhací val.
Jer 52:5 Město bylo obleženo do jedenáctého roku vlády krále Sidkijáše.
Jer 52:6 Ve čtvrtém měsíci, devátého dne toho měsíce, když už tvrdě doléhal na město hlad a lid země neměl co jíst,
Jer 52:7 byly hradby města prolomeny. Všichni bojovníci uprchli. V noci vyšli z města branou mezi hradbami u královské zahrady. Kolem celého města byli Kaldejci. Uprchlíci se dali cestou k pustině.
Jer 52:8 Kaldejské vojsko krále pronásledovalo a dostihlo Sidkijáše na Jerišských pustinách. Celé jeho vojsko se od něho rozprchlo.
Jer 52:9 Krále chytili a přivedli jej k babylónskému králi do Ribly v zemi chamátské, kde nad ním Nebúkadnesar vynesl rozsudek.
Jer 52:10 Babylónský král dal popravit Sidkijášovy syny před jeho očima; i všechny judské velitele dal v Rible popravit.
Jer 52:11 Sidkijáše babylónský král oslepil a spoutal ho bronzovými řetězy a odvedl ho do Babylóna. Vsadil ho do žaláře, kde byl až do dne své smrti.
Jer 52:12 Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády Nebúkadnesara, krále babylónského, přitáhl do Jeruzaléma Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, který stával před babylónským králem.
Jer 52:13 Zapálil Hospodinův dům i dům královský a všechny domy v Jeruzalémě; všechny význačné domy vypálil.
Jer 52:14 Celé kaldejské vojsko, které bylo s velitelem tělesné stráže, zbořilo celé hradby kolem Jeruzaléma.
Jer 52:15 Část chudiny a zbytek lidu, který zůstal v městě, a přeběhlíky, kteří přeběhli k babylónskému králi, ten zbývající houf, Nebúzaradán, velitel tělesné stráže přestěhoval.
Jer 52:16 Část chudiny země ponechal Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, jako vinaře a rolníky.
Jer 52:17 Bronzové sloupy, které byly u Hospodinova domu, podstavce i bronzové moře, které bylo v Hospodinově domě, Kaldejci rozbili a všechen bronz z nich odvezli do Babylóna.
Jer 52:18 Pobrali i hrnce, lopatky, kleště na knoty, kropenky a pánvičky a všechno bronzové náčiní potřebné k bohoslužbě.
Jer 52:19 Také misky, kadidelnice, kropenky, hrnce, svícny, pánvičky i obětní misky, jak zlaté, tak stříbrné, velitel tělesné stráže pobral.
Jer 52:20 Bronzu ze všech těch předmětů, ze dvou sloupů, jednoho moře, dvanácti bronzových býků a podstavců, které dal zhotovit král Šalomoun pro Hospodinův dům, bylo tolik, že se nedal ani zvážit.
Jer 52:21 Co se sloupů týká, jeden sloup byl osmnáct loket vysoký a bylo lze jej obepnout šňůrou dvanáct loket dlouhou; silný byl na čtyři prsty a byl dutý.
Jer 52:22 Na něm byla bronzová hlavice. Jedna hlavice byla pět loket vysoká. Kolem hlavice bylo mřížování a granátová jablka. To vše bylo z bronzu. Právě tak vypadal druhý sloup včetně granátových jablek.
Jer 52:23 Granátových jablek bylo po stranách devadesát šest, celkem bylo na mřížování dokola sto granátových jablek.
Jer 52:24 Velitel tělesné stráže vzal Serajáše, hlavního kněze, i Sefanjáše, druhého kněze, a tři strážce prahu.
Jer 52:25 Z města vzal jednoho dvořana, který dohlížel na bojovníky, a sedm mužů z těch, kdo směli patřit na královu tvář, kteří byli v městě, i písaře, velitele vojska, jenž povolával lid země do služby, a šedesát mužů z lidu země, kteří byli v městě.
Jer 52:26 Velitel tělesné stráže Nebúzaradám je vzal a dovedl k babylónskému králi do Ribly.
Jer 52:27 Babylónský král je dal v Rible v zemi chamátské popravit. Tak byl Juda přestěhován ze své země.
Jer 52:28 Počet lidu, který dal přestěhovat Nebúkadnesar v sedmém roce své vlády, byl tento: tři tisíce dvacet tři Judejci.
Jer 52:29 V osmnáctém roce vlády Nebúkadnesarovy byly z Jeruzaléma přestěhovány osm set třicet dvě duše.
Jer 52:30 Ve dvacátém třetím roce Nebúkadnesarovy vlády přestěhoval Nebúzaradán, velitel tělesné stráže, sedm set čtyřicet pět Judejců. Celkem to bylo čtyři tisíce šest set duší.
Jer 52:31 V třicátém sedmém roce po přestěhování Jójakína, krále judského, dvacátého pátého dne dvanáctého měsíce, udělil babylónský král Evíl-merodak, v tom roce, kdy začal kralovat, milost Jójakínovi, králi judskému, a propustil ho z vězení.
Jer 52:32 Mluvil s ním vlídně a jeho křeslo dal postavil výše než křesla králů, kteří byli u něho v Babylóně.
Jer 52:33 Změnil také jeho vězeňský šat a on pak po všechny dny svého života jídal každodenně před ním chléb.
Jer 52:34 Vše, co potřeboval, bylo mu každodenně babylónským králem poskytováno, den co den, až do dne jeho smrti, po všechny dny jeho života.
Kniha Žalozpěvů
Pláč 1:1 Jak samotno sedí město, které mělo tolik lidu! Je jako vdova, ač bylo mocné mezi pronárody. Bylo kněžnou mezi krajinami, a je podrobeno nuceným pracím.
Pláč 1:2 Za noci pláče a pláče, po líci slzy jí kanou, ze všech jejích milovníků není nikdo, kdo by ji potěšil. Všichni její druhové se k ní zachovali věrolomně, stali se jejími nepřáteli.
Pláč 1:3 Juda odešel do vyhnanství ponížen a nesmírně zotročen. Usadil se mezi pronárody, odpočinutí nenachází. Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech.
Pláč 1:4 Cesty na Sijón truchlí, nikdo nepřichází ke slavnosti. Všechny jeho brány jsou zpustošené, jeho kněží vzdychají, jeho panny jsou zarmoucené, hořko je sijónské dceři.
Pláč 1:5 Její protivníci nabyli vrchu, její nepřátelé si žijí v klidu, neboť Hospodin ji zarmoutil pro množství jejích nevěrností. Její pacholátka odešla před tváří protivníka do zajetí.
Pláč 1:6 Odešla od sijónské dcery veškerá její důstojnost. Její velmožové jsou jako jeleni, když nenacházejí pastvu: táhnou vysíleni před tváří pronásledovatele.
Pláč 1:7 Jeruzalém se rozpomíná ve dnech svého ponížení a zmateného toulání na všechno, co míval za žádoucí ode dnů dávnověkých. Když jeho lid padl do rukou protivníka, nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Protivníci to viděli a posmívali se jeho zániku.
Pláč 1:8 Těžce zhřešila jeruzalémská dcera, proto se stala nečistou. Všichni, kdo si jí vážili, ji mají za bezectnou, neboť vidí její nahotu; a ona vzdychá a odvrací se.
Pláč 1:9 Má na lemu roucha nečistotu, nepamatovala na svůj konec. Předivně sešla a není nikdo, kdo by ji potěšil. "Pohleď, Hospodine, na mé ponížení, jak se nepřítel vypíná."
Pláč 1:10 Protivník vztáhl ruku na všechno, co měla za žádoucí. Ba, vidí pronárody vcházet do své svatyně, ač jsi o nich přikázal: "Nevejdou do tvého shromáždění."
Pláč 1:11 Veškeren její lid vzdychá a žebrá o chléb. Za pokrm dávají všechno, co měli za žádoucí, jen aby se udrželi při životě. "Pohleď, Hospodine, popatř, jak jsem zbavena cti."
Pláč 1:12 "Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem? Popatřte a hleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje, ta, která mi byla způsobena, jíž mě zarmoutil Hospodin v den svého planoucího hněvu.<
Text bible pro den: Středa, 5. srpna, 2020
Kniha Žalozpěvů
[zkr. = Pláč] br>Pláč 1:13 Z výšiny seslal do mých kostí oheň a pošlapal je. Před nohy mi rozprostřel síť, obrátil mě nazpět. Učinil mě místem zpustošeným, nečistým po všechny dny.
Pláč 1:14 Neustále mě tlačí moje nevěrnosti, jež jeho ruka spletla ve jho, dostaly se mi na šíji; podlomil mou sílu, Panovník mě vydal do rukou těch, před nimiž neobstojím.
Pláč 1:15 Panovník pohrdl všemi udatnými v mém středu, svolal proti mně slavnostní shromáždění, aby rozdrtil mé junáky. Panovník pošlapal v lisu panenskou dceru judskou.
Pláč 1:16 Propukám nad tím v pláč, slzy se mi proudem řinou z očí, vzdálil se ten, kdo by mě potěšil, kdo by mě udržel při životě. Moji synové úděsem trnou, neboť nepřítel ukázal svou moc."
Pláč 1:17 Sijón rozpíná své ruce, není nikdo, kdo by jej potěšil. Hospodin vydal Jákobovi příkaz jeho protivníkům vůkol něho. Jeruzalém je mezi nimi jako nečistý.
Pláč 1:18 "Hospodin je spravedlivý, já jsem vzdorovala jeho ústům. Slyšte tedy, všichni národové, hleďte na mou bolest. Mé panny a moji junáci odešli do zajetí.
Pláč 1:19 Volala jsem své milence, oni mě však oklamali. Moji kněží a moji starší hynuli v městě, když si vyžebrávali pokrm, aby se udrželi při životě.
Pláč 1:20 Pohleď, Hospodine, jak se soužím, v mém nitru to bouří, srdce se mi svírá v hrudi, neboť jsem zarputile vzdorovala. Venku sirobu přinášel meč a v domě řádila smrt.
Pláč 1:21 Slyšeli mě, jak vzdychám, nebyl nikdo, kdo by mě potěšil, všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém neštěstí a veselili se, že jsi to způsobil ty. Přiveď den, který jsi vyhlásil, a budou na tom jako já.
Pláč 1:22 Všechno zlo, jež způsobili, ať vstoupí před tvou tvář a nalož s nimi, jako jsi naložil se mnou za všechny mé nevěrnosti. Hluboce vzdychám a mé srdce je choré."
Pláč 2:1 Jak zahalil oblakem ve svém hněvu Panovník sijónskou dceru! Srazil z nebe na zem okrasu Izraele. Nebyl pamětliv podnože svých nohou v den svého hněvu.
Pláč 2:2 Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy nivy, rozbořil ve své prchlivosti pevnosti dcery judské, srovnal se zemí, znesvětil království a jeho velmože.
Pláč 2:3 V planoucím hněvu srazil každý roh Izraele, svou pravici stáhl nazpět před tváří nepřítele, vzplanul v Jákobovi jako plápolající oheň, sžírající všechno vůkol.
Pláč 2:4 Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl pravici jako protivník a hubil všechny, kdo byli žádoucí oku; ve stanu sijónské dcery vylil svoje rozhořčení jako oheň.
Pláč 2:5 Panovník byl jako nepřítel, pohltil Izraele; pohltil všechny její paláce, její pevnosti zničil, rozmnožil v dceři judské smutek a zármutek.
Pláč 2:6 Násilně strhl své zahradě oplocení, své slavnostní shromáždění zničil. Hospodin přivedl na Sijónu v zapomnění slavnost i den odpočinku, zavrhl ve svém hrozném hněvu krále i kněze.
Pláč 2:7 Panovník zanevřel na svůj oltář, svou svatyni zrušil, hradby jejích paláců vydal do rukou nepřítele. V domě Hospodinově bylo hluku jako v den slavnostního shromáždění.
Pláč 2:8 Hospodin se rozhodl zničit hradby sijónké dcery. Natáhl měřící šňůru, už neodvrátí svou ruku od ničení. Tak zarmoutil val i hradbu, rázem je po nich veta.
Pláč 2:9 Do země se ponořily její brány, její závory zničil a roztříštil, její král a velmožové jsou mezi pronárody a zákona není; ani její proroci nemívají vidění od Hospodina.
Pláč 2:10 Usedli na zem a ztichli starcové sijónské dcery, házeli si na hlavu prach, oděli se do žíněných suknic. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.
Pláč 2:11 Zrak mi pro slzy slábne, v mém nitru to bouří, játra mi vyhřezla na zem pro těžkou ránu dcery mého lidu, neboť zkomírá pachole a kojenec na prostranstvích města.
Pláč 2:12 Svých matek se ptají: "Kde je obilí a víno?" když jako smrtelně raněný zkomírají na prostranstvích města a na klíně svých matek vypouštějí duši.
Pláč 2:13 Jaké svědectví o tobě vydám, čemu tě připodobním, jeruzalémská dcero? K čemu tě přirovnám, čím tě potěším, panno, dcero sijónská? Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?
Pláč 2:14 Tvoji proroci ti zvěstovali šalebná a bláhová vidění, neodhalovali tvoje nepravosti, aby změnili tvůj úděl. Vidění, která ti zvěstovali, byla šalba a svody.
Pláč 2:15 Tleskají nad tebou rukama všichni, kdo jdou kolem, syknou a potřesou hlavou nad jeruzalémskou dcerou. "Toto je město, o němž se říkalo: Místo dokonalé krásy k potěše celé země?"
Pláč 2:16 Rozevírají na tebe ústa všichni tvoji nepřátelé, syknou, vycení zuby a řeknou: "Zhltli jsme ji. Ano, toto je den, na nějž jsme čekali, našli jsme, viděli jsme."
Pláč 2:17 Hospodin provedl svůj záměr, splnil, co řekl, to, co přikázal již za dnů dávnověkých. Bořil bez soucitu, dopustil, aby se nepřítel nad tebou radoval, vyvýšil roh tvých protivníků.
Pláč 2:18 Jejich srdce úpí k Panovníku; hradbo sijónské dcery, prolévej slzy potokem ve dne i v noci, neochabuj v pláči, nedopřej svým očím klidu.
Pláč 2:19 Povstaň a běduj za noci na počátku hlídek, vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka. Zvedej k němu své dlaně za život svých pacholátek, zkomírajících hladem na každém nároží.
Pláč 2:20 Pohleď, Hospodine, popatř, s kým jsi kdy tak naložil! Což mají ženy jíst svůj plod, pacholátka, jež hýčkají? Což v Panovníkově svatyni má být vražděn kněz a prorok?
Pláč 2:21 Na zemi po ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji junáci padli mečem. Zahubil jsi je v den svého hněvu, pobíjel jsi bez soucitu.
Pláč 2:22 Voláš jako ke dni slavnostního shromáždění z okolí ty, jichž se děsím, takže v den Hospodinova hněvu nebude nikdo, kdo by vyvázl a přežil. Těm, jež jsem hýčkala a vychovala, připravil můj nepřítel konec.
Pláč 3:1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.
Pláč 3:2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.
Pláč 3:3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.
Pláč 3:4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.
Pláč 3:5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.
Pláč 3:6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.
Pláč 3:7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.
Pláč 3:8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.
Pláč 3:9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.
Pláč 3:10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.
Pláč 3:11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.
Pláč 3:12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů.
Pláč 3:13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.
Pláč 3:14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.
Pláč 3:15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.
Pláč 3:16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.
Pláč 3:17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.
Pláč 3:18 Proto jsem řekl: "Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina."
Pláč 3:19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.
Pláč 3:20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.
Pláč 3:21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám
Pláč 3:22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.
Pláč 3:23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.
Pláč 3:24 "Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám.
Pláč 3:25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Pláč 3:26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.
Pláč 3:27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.
Pláč 3:28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.
Pláč 3:29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.
Pláč 3:30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí.
Pláč 3:31 Neboť Panovník navěky nezavrhne.
Pláč 3:32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.
Pláč 3:33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.
Pláč 3:34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,
Pláč 3:35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,
Pláč 3:36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí?
Pláč 3:37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?
Pláč 3:38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?
Pláč 3:39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.
Pláč 3:40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.
Pláč 3:41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.
Pláč 3:42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.
Pláč 3:43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.
Pláč 3:44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.
Pláč 3:45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.
Pláč 3:46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.
Pláč 3:47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.
Pláč 3:48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.
Pláč 3:49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,
Pláč 3:50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.
Pláč 3:51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města.
Pláč 3:52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.
Pláč 3:53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.
Pláč 3:54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen."
Pláč 3:55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.
Pláč 3:56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.
Pláč 3:57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!"
Pláč 3:58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
Pláč 3:59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.
Pláč 3:60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.
Pláč 3:61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,
Pláč 3:62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.
Pláč 3:63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
Pláč 3:64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.
Pláč 3:65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.
Pláč 3:66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.
Pláč 4:1 Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt! Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.
Pláč 4:2 Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato, jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!
Pláč 4:3 I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.
Pláč 4:4 Kojenci se žízní lepí jazyk k patru, pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.
Pláč 4:5 Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích. Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.
Pláč 4:6 Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy, která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.
Pláč 4:7 Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko, brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.
Pláč 4:8 Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
Pláč 4:9 Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem, ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole.
Pláč 4:10 Ženy, které bývají tak milosrdné, vařili vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.
Pláč 4:11 Hospodin dovršil své rozhořčení, vylil svůj planoucí hněv, zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.
Pláč 4:12 Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.
Pláč 4:13 To pro hříchy jeho proroků, pro neprav
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 6. srpna, 2020
Kniha Žalozpěvů
[zkr. = Pláč]
osti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.
Pláč 4:14 Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví, nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.
Pláč 4:15 "Odstupte! Nečistý!" volali na ně, "Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!" Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody: "Už tu nikdy nebudou hosty."
Pláč 4:16 Hospodin sám je rozdělil, už nikdy na ně nepohlédne. Nebrali ohled na kněze, nad starci se neslitovali.
Pláč 4:17 Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci, byl to však přelud; na své hlídce jsme vyhlíželi pronárod neschopný zachránit.
Pláč 4:18 Sledovali nás na každém kroku, abychom nechodili po svých prostranstvích, náš konec se přiblížil, naše dny se naplnili, nastal náš konec.
Pláč 4:19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než nebeští orli, zahnali nás do hor, číhali na nás v poušti.
Pláč 4:20 Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný, byl lapen do jejich jámy. A o něm jsme říkávali: "V jeho stínu budeme žít mezi pronárody."
Pláč 4:21 Jenom se vesel a raduj, dcero edómská, bydlící v zemi Úsu! I na tebe přijde kalich, opojíš se a budeš obnažena.
Pláč 4:22 Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství, ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.
Pláč 5:1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!
Pláč 5:2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.
Pláč 5:3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.
Pláč 5:4 Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.
Pláč 5:5 Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.
Pláč 5:6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.
Pláč 5:7 Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.
Pláč 5:8 Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.
Pláč 5:9 S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.
Pláč 5:10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.
Pláč 5:11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.
Pláč 5:12 Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.
Pláč 5:13 Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.
Pláč 5:14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.
Pláč 5:15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.
Pláč 5:16 Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.
Pláč 5:17 Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,
Pláč 5:18 nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní šakalové.
Pláč 5:19 Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.
Pláč 5:20 Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?
Pláč 5:21 Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.
Pláč 5:22 Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.
Kniha proroka Ezechiela
Ez 1:1 Třicátého roku ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha.
Ez 1:2 Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína,
Ez 1:3 událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka.
Ez 1:4 Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu.
Ez 1:5 Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku.
Ez 1:6 Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla.
Ez 1:7 Nohy měly rovné, ale chodidla byla jako chodidla býčka, jiskřila jako vyleštěný bronz.
Ez 1:8 Ruce měly lidské, a to pod křídly na čtyřech stranách; měly po čtyřech tvářích a křídlech.
Ez 1:9 Svými křídly se přimykaly jedna k druhé. Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed.
Ez 1:10 Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí.
Ez 1:11 Takové byly jejich tváře; jejich křídla byla rozpjata vzhůru. Každá se přimykala dvěma křídly k druhé a dvěma si přikrývaly těla.
Ez 1:12 Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely.
Ez 1:13 Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.
Ez 1:14 A ty bytosti pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice.
Ez 1:15 Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole.
Ez 1:16 Vzhled a vybavení kol bylo toto: třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola.
Ez 1:17 Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela.
Ez 1:18 Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň; ta čtyři kola měla loukotě kolem dokola plné očí.
Ez 1:19 Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola.
Ez 1:20 Kam je vedl duch, tam šly, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
Ez 1:21 Když ony šly, jela, když se ony zastavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
Ez 1:22 Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozpjatého nahoře nad jejich hlavami.
Ez 1:23 Pod tou klenbou pak byla jejich křídla vztažena jedno k druhému; každá bytost měla dvě křídla, jimiž se přikrývala, a každá měla dvě křídla, jimiž přikrývala své tělo.
Ez 1:24 I slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, když se pohybovaly; bylo to jako hřmění, jako zvuk válečného tábora; když stály, svěsily křídla.
Ez 1:25 Zvuk se šířil svrchu nad klenbou, kterou měly nad hlavou; když stály, svěsily křídla.
Ez 1:26 A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako člověk.
Ez 1:27 I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola.
Ez 1:28 Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.
Ez 2:1 Řekl mi: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit."
Ez 2:2 Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě mluvit.
Ez 2:3 Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne.
Ez 2:4 I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«,
Ez 2:5 ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok.
Ez 2:6 Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný.
Ez 2:7 Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci.
Ez 2:8 Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám."
Ez 2:9 Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek.
Ez 2:10 Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.
Ez 3:1 Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu."
Ez 3:2 Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
Ez 3:3 Řekl mi: "Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám." Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.
Ez 3:4 Řekl mi: "Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy.
Ez 3:5 Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému,
Ez 3:6 ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě.
Ez 3:7 Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce.
Ez 3:8 Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich.
Ez 3:9 Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný."
Ez 3:10 Dále mi řekl: "Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím.
Ez 3:11 Nuže, jdi k přesídlencům, k synům svého lidu. Budeš k nim mluvit a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«, ať poslechnou nebo ne."
Ez 3:12 Tu mě duch zvedl a uslyšel jsem za sebou mocné dunění: "Požehnána buď Hospodinova sláva vycházející ze svého místa!"
Ez 3:13 a zvuk křídel těch bytostí, která se vzájemně těsně dotýkala, i zvuk těch kol, vznášejících se spolu s nimi, i mocné dunění.
Ez 3:14 Duch mě zvedl a odnesl mě a já jsem šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mně pevně spočívala.
Ez 3:15 Tak jsem přišel do Tel Abíbu k přesídlencům usazeným u průplavu Kebaru, k těm totiž, kteří tam byli usazeni, a seděl jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úděs.
Ez 3:16 Když uplynulo sedm dní, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
Ez 3:17 "Lidský synu, ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování.
Ez 3:18 Řeknu-li o svévolníkovi: »Zemřeš«, a ty bys nepromluvil a svévolníka nevaroval před jeho svévolnou cestou, abys ho přivedl k životu, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
Ez 3:19 Jestliže budeš svévolníka varovat, ale on se od své svévole a své svévolné cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.
Ez 3:20 Když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví, položím mu do cesty nástrahu a zemře. Jestliže jsi ho v jeho hříchu nevaroval, zemře a nebude pamatováno na jeho spravedlnost, kterou konal, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
Ez 3:21 Jestliže bys však spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on přestane hřešit, bude žít, protože se dal varovat, a ty jsi svou duši vysvobodil."
Ez 3:22 I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: "Vstaň a jdi na pláň, budu tam k tobě mluvit."
Ez 3:23 Vstal jsem tedy a odešel jsem na pláň. A hle, stála tam Hospodinova sláva jako tehdy, když jsem ji viděl u průplavu Kebaru. I padl jsem na tvář.
Ez 3:24 Vstoupil však do mne duch a postavil mě na nohy a on ke mně mluvil. Řekl mi: "Jdi a zavři se uvnitř svého domu.
Ez 3:25 Lidský synu, hle, budeš svázán provazy a spoután jimi, takže nebudeš moci vycházet mezi ně.
Ez 3:26 Způsobím, že ti jazyk přilne k patru a budeš němý. Nebudeš je už kárat; jsou dům vzpurný.
Ez 3:27 Ale až k tobě budu mluvit, otevřu ti ústa a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin.« Kdo chce poslouchat, ať poslouchá, a kdo ne, ať neposlouchá; jsou dům vzpurný."
Ez 4:1 "Ty, lidský synu, slyš. Vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město Jeruzalém.
Ez 4:2 Polož proti němu obležení: Zbuduj proti němu
