Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: List svatého apoštola Pavla ŘímanůmKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 23. října, 2019
List svatého apoštola Pavla Římanům
[zkr. = Řím]
mrtev.
Řím 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
Řím 7:10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
Řím 7:11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
Řím 7:12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Řím 7:13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Řím 7:14 Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Řím 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Řím 7:16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Řím 7:17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Řím 7:18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Řím 7:19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Řím 7:20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Řím 7:21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Řím 7:22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
Řím 7:23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Řím 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Řím 7:25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Řím 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
Řím 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Řím 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Řím 8:4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Řím 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
Řím 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
Řím 8:7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
Řím 8:8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Řím 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
Řím 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
Řím 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Řím 8:12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
Řím 8:13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Řím 8:14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Řím 8:15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Řím 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Řím 8:17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Řím 8:18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
Řím 8:19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Řím 8:20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
Řím 8:21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Řím 8:22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Řím 8:23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
Řím 8:24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
Řím 8:25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Řím 8:26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
Řím 8:27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
Řím 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Řím 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
Řím 8:30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Řím 8:31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
Řím 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Řím 8:33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
Řím 8:34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Řím 8:35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
Řím 8:36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Řím 8:37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Řím 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
Řím 8:39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Řím 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,
Řím 9:2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
Řím 9:3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.
Řím 9:4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,
Řím 9:5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.
Řím 9:6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
Řím 9:7 ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž 'z Izáka bude povoláno tvé potomstvo', to jest:
Řím 9:8 dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
Řím 9:9 Slovo zaslíbení zní takto: 'V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.'
Řím 9:10 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
Řím 9:11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
Řím 9:12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
Řím 9:13 Neboť je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.'
Řím 9:14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Řím 9:15 Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.'
Řím 9:16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Řím 9:17 Písmo přece říká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.'
Řím 9:18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
Řím 9:19 Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
Řím 9:20 Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
Řím 9:21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
Řím 9:22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
Řím 9:23 stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
Řím 9:24 na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Řím 9:25 Jak je psáno u Ozeáše: 'Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
Řím 9:26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.'
Řím 9:27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: 'Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
Řím 9:28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.'
Řím 9:29 A jak to Izaiáš předpověděl: 'Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.'
Řím 9:30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
Řím 9:31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Řím 9:32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
Řím 9:33 jak je psáno: 'Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.'
Řím 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.
Řím 10:2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.
Řím 10:3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.
Řím 10:4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.
Řím 10:5 Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: 'Člověk, který tak jedná, bude živ.'
Řím 10:6 Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: 'Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?' - aby Krista přivedl dolů -
Řím 10:7 'ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?' - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.
Řím 10:8 Co však praví? 'Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme.
Řím 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
Řím 10:10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
Řím 10:11 neboť Písmo praví: 'Kdo v něho věří, nebude zahanben.'
Řím 10:12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť
Řím 10:13 'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'.
Řím 10:14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
Řím 10:15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: 'Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!'
Řím 10:16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: 'Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?'
Řím 10:17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
Řím 10:18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli z
Text bible pro den: Čtvrtek, 24. října, 2019
List svatého apoštola Pavla Římanům
[zkr. = Řím] věst? Ovšemže slyšeli! 'Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.'
Řím 10:19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: 'Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.'
Řím 10:20 A Izaiáš má odvahu říci: 'Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.'
Řím 10:21 O Izraeli však říká: 'Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.'
Řím 11:1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
Řím 11:2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
Řím 11:3 'Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!'
Řím 11:4 Jakou však dostal odpověď? 'Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.'
Řím 11:5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
Řím 11:6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
Řím 11:7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
Řím 11:8 jak je psáno: 'Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.'
Řím 11:9 A David praví: 'Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
Řím 11:10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.'
Řím 11:11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
Řím 11:12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
Řím 11:13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
Řím 11:14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
Řím 11:15 Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
Řím 11:16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
Řím 11:17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
Řím 11:18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
Řím 11:19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
Řím 11:20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
Řím 11:21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
Řím 11:22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
Řím 11:23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
Řím 11:24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
Řím 11:25 Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.
Řím 11:26 Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: 'Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;
Řím 11:27 to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.'
Řím 11:28 Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.
Řím 11:29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
Řím 11:30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,
Řím 11:31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.
Řím 11:32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
Řím 11:33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
Řím 11:34 'Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?'
Řím 11:35 'Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?'
Řím 11:36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.
Řím 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.
Řím 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Řím 12:3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Řím 12:4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,
Řím 12:5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
Řím 12:6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
Řím 12:7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.
Řím 12:8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
Řím 12:9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
Řím 12:10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
Řím 12:11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
Řím 12:12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
Řím 12:13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
Řím 12:14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
Řím 12:15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Řím 12:16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
Řím 12:17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
Řím 12:18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
Řím 12:19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.'
Řím 12:20 Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.'
Řím 12:21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Řím 13:1 Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
Řím 13:2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.
Řím 13:3 Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.
Řím 13:4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
Řím 13:5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.
Řím 13:6 Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.
Řím 13:7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.
Řím 13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Řím 13:9 Vždyť přikázání 'nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš' a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: 'Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.'
Řím 13:10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.
Řím 13:11 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.
Řím 13:12 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.
Řím 13:13 Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,
Řím 13:14 nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Řím 14:1 Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.
Řím 14:2 Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.
Řím 14:3 Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
Řím 14:4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
Řím 14:5 Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
Řím 14:6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
Řím 14:7 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
Řím 14:8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
Řím 14:9 Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
Řím 14:10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
Řím 14:11 Neboť je psáno: 'Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.'
Řím 14:12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
Řím 14:13 Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
Řím 14:14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
Řím 14:15 Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
Řím 14:16 Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.
Řím 14:17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
Řím 14:18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
Řím 14:19 A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.
Řím 14:20 Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.
Řím 14:21 Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.
Řím 14:22 Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.
Řím 14:23 Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
Řím 15:1 My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.
Řím 15:2 Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.
Řím 15:3 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: 'Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.'
Řím 15:4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
Řím 15:5 Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vá
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 25. října, 2019
List svatého apoštola Pavla Římanům
[zkr. = Řím]
m dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,
Řím 15:6 a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
Řím 15:7 Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.
Řím 15:8 Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,
Řím 15:9 a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: 'Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.'
Řím 15:10 A dále je řečeno: 'Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.'
Řím 15:11 A opět: 'Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.'
Řím 15:12 A Izaiáš k tomu říká: 'Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.'
Řím 15:13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Řím 15:14 Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.
Řím 15:15 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,
Řím 15:16 abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.
Řím 15:17 To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.
Řím 15:18 Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,
Řím 15:19 v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.
Řím 15:20 Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,
Řím 15:21 ale jak je psáno: 'Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.'
Řím 15:22 To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.
Řím 15:23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,
Řím 15:24 až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiju radosti ze společenství s vámi.
Řím 15:25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.
Řím 15:26 Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.
Řím 15:27 Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.
Řím 15:28 Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.
Řím 15:29 Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.
Řím 15:30 Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha,
Řím 15:31 abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.
Řím 15:32 Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku.
Řím 15:33 Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.
Řím 16:1 Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích.
Řím 16:2 Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.
Řím 16:3 Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše,
Řím 16:4 kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.
Řím 16:5 Pozdravujte také shromáždění v jejich domě. Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu.
Řím 16:6 Pozdravujte Marii - tolik se pro vás napracovala!
Řím 16:7 Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já.
Řím 16:8 Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.
Řím 16:9 Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého.
Řím 16:10 Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.
Řím 16:11 Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu.
Řím 16:12 Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně. Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně.
Řím 16:13 Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.
Řím 16:14 Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.
Řím 16:15 Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi.
Řím 16:16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.
Řím 16:17 Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!
Řím 16:18 Takoví lidé totiž neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.
Řím 16:19 Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.
Řím 16:20 Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi.
Řím 16:21 Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji krajané.
Řím 16:22 Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu.
Řím 16:23 Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.
Řím 16:24 ---
Řím 16:25 Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,
Řím 16:26 nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.
Řím 16:27 Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.
1. list svatého apoštola Pavla Korinťanům
1 Kor 1:1 Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenes
1 Kor 1:2 církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás:
1 Kor 1:3 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
1 Kor 1:4 Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši;
1 Kor 1:5 on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání.
1 Kor 1:6 Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno,
1 Kor 1:7 takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus.
1 Kor 1:8 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.
1 Kor 1:9 Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.
1 Kor 1:10 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.
1 Kor 1:11 Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.
1 Kor 1:12 Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.
1 Kor 1:13 Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?
1 Kor 1:14 Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia;
1 Kor 1:15 tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno.
1 Kor 1:16 Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil.
1 Kor 1:17 Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.
1 Kor 1:18 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
1 Kor 1:19 Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.'
1 Kor 1:20 Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?
1 Kor 1:21 Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.
1 Kor 1:22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost,
1 Kor 1:23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,
1 Kor 1:24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.
1 Kor 1:25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
1 Kor 1:26 Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;
1 Kor 1:27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;
1 Kor 1:28 neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic -
1 Kor 1:29 aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.
1 Kor 1:30 Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,
1 Kor 1:31 jak je psáno: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu'.
1 Kor 2:1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.
1 Kor 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.
1 Kor 2:3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;
1 Kor 2:4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,
1 Kor 2:5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
1 Kor 2:6 Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,
1 Kor 2:7 nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.
1 Kor 2:8 Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.
1 Kor 2:9 Ale jak je psáno: 'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.'
1 Kor 2:10 Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.
1 Kor 2:11 Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.
1 Kor 2:12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,
1 Kor 2:13 abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.
1 Kor 2:14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
1 Kor 2:15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.
1 Kor 2:16 Vždyť 'kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?' My však mysl Kristovu máme.
1 Kor 3:1 Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu.
1 Kor 3:2 Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete,
1 Kor 3:3 neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte
