Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha MoudrostiKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 3. července, 2021
Kniha Moudrosti
[zkr. = Mdr]
ři zalíbil, vyobrazil ho svým uměním v conejkrásnější podobě.
Mdr 14:20 Dav pak, uchvácen půvabem díla, toho, který byl ještě nedávno ctěn jakočlověk, nyní pokládal za samo božstvo.
Mdr 14:21 A to se stalo všem živoucím léčkou: zotročeni neštěstím nebo krutovládoupřiřkli lidé nesdělitelné jméno kamenům a dřevům.
Mdr 14:22 Dále nezůstalo při tom, že bloudí v poznání Boha; žijí nadto pod tak silnýmnáporem nevědomosti, že strašlivé zlo nazývají pokojem.
Mdr 14:23 Zabíjejí děti k obětem a konají tajné obřady nebo bujné hostiny sprostopášnými obyčeji.
Mdr 14:24 Ani v životě, ani v manželství nedbají už čistoty, jeden druhého úkladně vraždínebo trápí cizoložstvím.
Mdr 14:25 Všude se mísí krveprolití a vraždy, krádež a podvod, zkáza, nevěra, vzpoura,křivopřísežnictví,
Mdr 14:26 osočování čestných, nevděk za dobrodiní, poskvrňování duší, pohlavnízvrácenost, rušení manželství, smilstvo a cizoložství.
Mdr 14:27 A tak služba modlám nehodným jména je počátkem, příčinou i koncem všehozla.
Mdr 14:28 Modláři buď bujně hýří nebo prorokují lži nebo neřádně žijí nebo se bezostychu dopouštějí křivopřísežnictví.
Mdr 14:29 Věří na bezduché modly, a když křivě přísahají, spoléhají, že nebudoupotrestáni.
Mdr 14:30 Ze dvou důvodů však na ně přijde spravedlivý trest : Za to, že zvráceněsmýšleli o Bohu a drželi se model, a že podváděli křivou přísahou, a pohrdli tak svatostí.
Mdr 14:31 Nikoli moc těch, které vzývají při přísaze, ale trest určený hříšníkům vždystíhá viníky za jejich provinění.
Mdr 15:1 Ty, Bože náš, jsi dobrotivý a věrný, shovívavý a všechno spravujícímilosrdenstvím.
Mdr 15:2 Neboť i když zhřešíme, jsme tvoji a uznáváme tvou moc; nebudeme všakhřešit, protože víme, že patříme tobě.
Mdr 15:3 V poznání tebe je celá spravedlnost a zvědět o tvé moci je kořen nesmrtelnosti.
Mdr 15:4 Nás neomámil neblahý lidský výmysl ani neužitečná námaha malířů stínů,postava pomalovaná pestrými barvami.
Mdr 15:5 Pohled na ně vzněcuje žádostivost pošetilců, že zatouží po bezduché postavěmrtvého obrazu.
Mdr 15:6 Milují zlo a takových nadějí hodni jsou ti, kdo modly vyrábějí, i ti , kdo po nichdychtí a je uctívají.
Mdr 15:7 Také hrnčíř hněte pracně měkkou hlínu a vytváří pro naši potřebu různénádoby. Ze stejné hlíny dal se do vytváření nádob k počestným účelům, ale i opačným,vše jedno. K čemu má ta která nádoba sloužit, určuje hrnčíř.
Mdr 15:8 S daremnou námahou vytváří ze stejné hlíny bůžka, který není k ničemu. Sámnedávno vznikl ze země a zanedlouho se vrátí tam, odkud byl vzat, až bude požádán,aby odevzdal svou duši.
Mdr 15:9 On se však nestará o to, že jednou zchřadne a že má kratičký život. Závodí sezlatníky a stříbrotepci, napodobuje kovolitce a vidí slávu v tom, že vyrábí podvrhy.
Mdr 15:10 Jeho srdce je popel, jeho naděje bezcennější než prach země a jeho životbezvýznamnější než bláto,
Mdr 15:11 protože nepoznal toho, který jej vytvořil, vdechl mu činorodou duši a vložil doněho životodárný dech,
Mdr 15:12 nýbrž usoudil, že je život pouhá zábava a žití že je výnosný trh. Na všem prýje třeba vydělávat, i na špinavosti.
Mdr 15:13 Ovšem on ví lépe než kdokoli jiný, že hřeší, když vyrábí z hlíny zeměrozbitelné nádoby i sochy bůžků.
Mdr 15:14 Nadmíru pošetilí a bláhovější než duše děcka jsou všichni nepřátelé tvého lidu,kteří si jej podrobili.
Mdr 15:15 Uznali za bohy i všechny modly pohanů, které neužívají zraku, aby viděly, anichřípí, aby vdechovaly vzduch, ani uší, aby slyšely, ani prstů na rukou, aby hmataly, ajejichž nohy jsou neschopné chůze.
Mdr 15:16 Udělal si je jen člověk, vytvořil je ten , kterému byl duch jen propůjčen, neboťžádný člověk nedokáže vytvořit boha ani jen sobě podobného.
Mdr 15:17 Sám je smrtelný a zlovolnou rukou dělá neživou věc, sám je znamenitější nežpředměty, které uctívá; on přece dostal život, ony však nikoli.
Mdr 15:18 Lidé uctívají i zvířata, dokonce ta nejodpornější, jež jsou v porovnání s jinýminejtupější,
Mdr 15:19 a nejsou ani hezká, aby po nich někdo toužil, jak se to při pohledu na zvířataněkdy stává, a nadto se jim nedostalo Boží chvály ani jeho požehnání.
Mdr 16:1 Proto byli zaslouženě potrestáni podobnými stvůrami i potrápeni množstvímodporné havěti.
Mdr 16:2 Svému lidu jsi namísto takového trestu prokázal dobrodiní. Podle jejich žádostijsi jim připravil neobvyklou pochoutku – pokrm z křepelek.
Mdr 16:3 Kdežto pokrmu žádostiví Egypťané pozbyli i potřebné chuti k jídlu pro ošklivostzvířat, která na ně Bůh poslal. Ale tvoji věrní , kteří jen krátce trpěli nouzi, měli účast naneobvyklé pochoutce.
Mdr 16:4 Na tamty, jako utiskovatele, musela přijít neodvratná nouze, ale těmto se měloukázat, jak jsou jejich nepřátelé sužováni.
Mdr 16:5 I když na ně dolehla hrozná zuřivost šelem a oni hynuli uštknutím plazících sehadů, tvůj hněv netrval až do konce.
Mdr 16:6 Pro výstrahu byli jen trochu postrašeni; vždyť dostali znamení záchrany, jež jimpřipomínalo příkazy tvého zákona.
Mdr 16:7 Kdo se obrátil k tomu znamení , nebyl zachráněn tím, co viděl, ale tebou,zachráncem všech.
Mdr 16:8 A tím jsi přesvědčil naše nepřátele, že ty jsi ten, kdo vysvobozuje z každéhozla.
Mdr 16:9 Egypťané mřeli po bodnutí kobylek a much, a nebyl nalezen lék na záchranujejich života, protože si zasloužili, aby se na ně snesl takový trest .
Mdr 16:10 Tvé syny však neudolaly ani zuby draků chrlících jed, neboť tvé milosrdenstvíjim vyšlo vstříc a uzdravilo je.
Mdr 16:11 Byli uštknuti, aby pamatovali na tvé výroky, a zase rychle zachráněni, abyneupadli do hlubin zapomenutí a nebyli vyloučeni z tvých dobrodiní.
Mdr 16:12 Neuzdravily je léčivé byliny ani obklad, ale tvé slovo, Hospodine, kterévšechno hojí.
Mdr 16:13 Ty máš moc nad životem i smrtí, přivádíš do bran podsvětí i vyvádíš z nich.
Mdr 16:14 Člověk může svou špatností zabít, ale nemůže přivést zpět ducha, kterýodešel, ani osvobodit duši ze zajetí smrti.
Mdr 16:15 Nelze uniknout tvé ruce.
Mdr 16:16 Svévolníci, kteří tě odmítali znát, byli ztrestáni tvou silnou paží; sužovaly jenevídané lijáky a krupobití, pronásledovaly je neúprosné bouře a oheň je pohlcoval.
Mdr 16:17 A to nejpodivnější: Ve vodě, která vše hasí, síla ohně tím více rostla. Řádsvěta totiž je obhájcem spravedlivých.
Mdr 16:18 Neboť někdy plamen polevil, takže nespálil zvířata seslaná na svévolníky, abyna vlastní oči poznali, že je pronásleduje Boží soud.
Mdr 16:19 Jindy zas plane oheň pod vodou silněji než ve výhni, aby zničil, co se zrodilo znespravedlivé země.
Mdr 16:20 Svůj lid jsi naopak nasytil pokrmem andělů; aniž se museli namáhat,poskytovals jim hotový chléb z nebe, přinášející plné uspokojení a vyhovující každé chuti.
Mdr 16:21 To, cos jim daroval, ukázalo tvůj láskyplný vztah k tvým dětem, splňovalopřání toho, kdo to přijímal, a měnilo se podle jeho libosti.
Mdr 16:22 Pokrm podobný sněhu a ledu odolal ohni a neroztál, aby poznali, že plodynepřátel ničil oheň planoucí v krupobití a šlehající v lijavcích;
Mdr 16:23 oheň však zapomněl na vlastní sílu, aby se spravedliví mohli nasytit.
Mdr 16:24 Neboť stvoření poddané tobě, svému Tvůrci, stupňuje sílu, aby trestalonespravedlivé, a zmírňuje ji, aby činilo dobrodiní těm, kteří ti důvěřují.
Mdr 16:25 Proto se tehdy měnilo ve všem a sloužilo tvé štědrosti, která všechno živípodle potřeby prosících,
Mdr 16:26 aby se tví synové, které sis, Hospodine, zamiloval, poučili, že člověka neživíjen různé druhy plodů, nýbrž že tvé slovo zachovává ty, kdo v tebe věří.
Mdr 16:27 Vždyť to, co nebylo zničeno ohněm, hned roztálo, zahřáto prvními slunečnímipaprsky,
Mdr 16:28 aby vešlo ve známost, že je ti třeba děkovat dřív, než vyjde slunce, a sranním úsvitem přicházet k tobě s modlitbou.
Mdr 16:29 Neboť naděje nevděčného roztaje jako zimní jinovatka a odteče jakoneužitečná voda.
Mdr 17:1 Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy, proto nevědomé duše zbloudily.
Mdr 17:2 Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ, spoutáni temnotoua vězněni dlouhou nocí, leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti.
Mdr 17:3 Mysleli totiž, že se s tajnými hříchy skryjí pod temným závojem zapomenutí;byli však rozptýleni, hrozně přestrašeni a vyděšeni přeludy.
Mdr 17:4 Ani skrýše, kde se schovali, je neuchránila od strachu. Děsily je zvuky znějící zevšech stran a zjevovaly se jim ponuré příšery s chmurnými tvářemi.
Mdr 17:5 Sebemocnější oheň neměl sílu svítit ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářitonu děsivou noc.
Mdr 17:6 Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach. Ochromeniúlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného, považovali to, co viděli, za ještě horší.
Mdr 17:7 Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle a znalosti, jimiž se vychloubali, seukázaly jako hanebný klam.
Mdr 17:8 Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky, sami onemocnělisměšnou úzkostí.
Mdr 17:9 I když je nestrašilo nic děsivého, vyplašeni hemžením havěti a syčením plazůhynuli strachem a nechtěli pohledět ani do vzduchu, před nímž nelze nikam uniknout.
Mdr 17:10 Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti; tuší vždy něco zlého, protožemá zlé svědomí.
Mdr 17:11 Neboť strach neznamená nic jiného, než vzdát se podpory rozumnéhouvažování. Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší,
Mdr 17:12 tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení.
Mdr 17:13 Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci, jež vystoupila z hlubin podsvětí, spaliobvyklým spánkem,
Mdr 17:14 byli buď štváni strašidelnými přízraky, nebo ochromeni ochabnutím duše,neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost.
Mdr 17:15 A tak každý zůstal ležet tam, kde upadl, uvězněn a zavřen jako v žaláři, anižbyl spoután v železech,
Mdr 17:16 ať byl rolník nebo pastýř nebo nádeník osamělý v lopotě; kde kdo byl zastižen,musel se podvolit nezbytnosti, všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty.
Mdr 17:17 Ať to byl šumot vánku, ať libý ptačí zpěv v košatých větvích, ať hukot vodymohutně se valící, ať dunivý rachot sesouvajících se skal,
Mdr 17:18 ať neviditelný běh řítící se zvěře, ať hlas řvoucích nejlítějších šelem, ať ozvěnaodražená z horských slují, to vše jim nahánělo strach a zbavovalo je síly.
Mdr 17:19 Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem a práce v něm nerušeněpokračovaly,
Mdr 17:20 jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc, obraz temnoty, která je mělapohltit. Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.
Mdr 18:1 Avšak tví svatí měli převeliké světlo. Egypťané slyšeli jejich hlas, ale nevidělijejich podobu. A protože Izraelci netrpěli tak jako oni, prohlašovali je za blažené,
Mdr 18:2 děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili o milost, že se prvepostavili proti nim.
Mdr 18:3 Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup za průvodce neznámými cestami,za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští .
Mdr 18:4 Kdo drželi ve vězení tvé syny, skrze něž měl svět dostat nehynoucí světloZákona, zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.
Mdr 18:5 Protože se uradili, že budou zabíjet nemluvňata svatých, z nichž jedno dítě byloodloženo a zachráněno, odňal jsi jim za trest mnoho dětí a společně je zahubil přívalemvod.
Mdr 18:6 Ona noc byla našim otcům předem ohlášena, aby bezpečně věděli, jakýmpřísežným slibům uvěřili, a byli pokojné mysli.
Mdr 18:7 Tvůj lid očekával záchranu spravedliv
Text bible pro den: Neděle, 4. července, 2021
Kniha Moudrosti
[zkr. = Mdr] ch a záhubu nepřátel.
Mdr 18:8 Neboť čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
Mdr 18:9 Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránkaa uložily si svorně božský zákon, že svatí se budou podílet rovným dílem na týchžvěcech, ať příznivých, ať nebezpečných. Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců.
Mdr 18:10 Odpověděl jim však neuspořádaný pokřik nepřátel a šířil se žalostný nářeknad oplakávanými dětmi.
Mdr 18:11 Stejným trestem byl postižen otrok i pán, prostý muž trpěl tímtéž co král.
Mdr 18:12 Všichni společně měli nesčetné mrtvé, kteří zahynuli stejnou smrtí, takže ježiví nestačili pohřbívat, když jedním rázem vymřel výkvět jejich potomstva.
Mdr 18:13 Ti, kdo kvůli kouzlům ničemu nechtěli věřit, při smrti prvorozených uznali, žeten lid je Božím synem.
Mdr 18:14 Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení a noc ve svém běhu byla v půlicesty,
Mdr 18:15 tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník z královskéhotrůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě. Jako břitký meč přinášelo tvůjneodvolatelný rozkaz,
Mdr 18:16 a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí; dotýkalo se nebe, a přitom stálo nazemi.
Mdr 18:17 Hned nato se jim zjevily přízraky v hrozných snech a přepadl je nenadálýstrach.
Mdr 18:18 Jedni tu a jiní tam padali polomrtví a přitom vypovídali, proč umírají.
Mdr 18:19 Sny, které je tak vyděsily, jim to předem naznačily, aby nezemřeli bezvědomí, proč krutě trpí.
Mdr 18:20 I spravedlivých se dotkla zkouška smrti, a na poušti postihla pohromamnožství lidu, ale hněv dlouho netrval.
Mdr 18:21 Neboť muž bez úhony se bez prodlení dal za ně do boje vyzbrojen svoukněžskou službou, modlitbou a kadidlem na usmíření. Vzepřel se rozhořčení i učinil přítržté ráně, a tak ukázal, že je tvým služebníkem.
Mdr 18:22 Zvítězil nad rozhněváním nikoli tělesnou silou ani zásahem zbraně, aletrestajícího odzbrojil slovem, tím, že připomněl přísežné smlouvy dané otcům.
Mdr 18:23 Neboť když mrtví leželi již nakupeni na sobě, stanul uprostřed a zastavil tvůjhněv a zatarasil mu cestu k živoucím.
Mdr 18:24 Vždyť byl na jeho splývavém rouchu znázorněn celý svět a slavná jména otcůvyryta ve čtyřech řadách drahokamů, a tvá velebnost byla na čelence jeho hlavy.
Mdr 18:25 Tomu zhoubce ustoupil, toho se zalekl; stačilo, že okusili hněv.
Mdr 19:1 Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce, neboť Bůhpředvídal i jejich budoucí činy,
Mdr 19:2 jak totiž, až jim sami dovolí odejít a pošlou je urychleně pryč, zase změní svésmýšlení a budou je pronásledovat.
Mdr 19:3 Ještě když se zabývali smutečními obřady a naříkali u hrobů nebožtíků, pojalijiný pošetilý záměr a ty, které s naléhavými prosbami propustili, nyní pronásledovali jakouprchlíky.
Mdr 19:4 To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti a přimělo k tomu, žezapomněli, co se stalo, aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.
Mdr 19:5 Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu, oni našli neobvyklou smrt.
Mdr 19:6 Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvýmrozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.
Mdr 19:7 Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda.Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu.
Mdr 19:8 Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div.
Mdr 19:9 Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe,Hospodine, svého zachránce.
Mdr 19:10 Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině místo aby plodilazvířata, vydala komáry, a řeka místo ryb vychrlila množství žab.
Mdr 19:11 Později spatřili nový druh ptáků, když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách,
Mdr 19:12 neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře.
Mdr 19:13 Na hříšníky však přišly tresty, ne bez předchozích výstrah mohutnéhohromobití a blesků. Právem trpěli za své zlé skutky, protože chovali zlovolnou nenávist kcizincům.
Mdr 19:14 V Sodomě nepřijali neznámé hosty , kteří k nim přišli, v Egyptě z hostů, svýchdobrodinců, udělali otroky.
Mdr 19:15 A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –, sodomští přijali cizincenepřátelsky hned od počátku,
Mdr 19:16 kdežto Egypťané je přijali s poctami, dali jim podíl na svých právech, a potomje sužovali těžkými robotami.
Mdr 19:17 Byli také raněni slepotou jako sodomští u dveří spravedlivého Lota . Obklopenhlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím.
Mdr 19:18 Neboť samy živly se proměňují jako na strunném nástroji mění tóny nápěvusvé jméno, ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk. To je dobře patrno z pozorování toho, cose událo.
Mdr 19:19 Pozemští živočichové se měnili ve vodní, a ti, kteří plavali, přestěhovali se zvody na souš.
Mdr 19:20 Oheň měl ve vodě ještě větší sílu a voda zapomněla, že má schopnost hasit.
Mdr 19:21 Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů, když se ocitla v ohni, ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.
Mdr 19:22 Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.
Kniha proroka Izaiáše
Iz 1:1 Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských.
Iz 1:2 Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak promluvil Hospodin: "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi.
Iz 1:3 Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý."
Iz 1:4 Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu.
Iz 1:5 Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené.
Iz 1:6 Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.
Iz 1:7 Vaše země je zpustošená, vaše města vypálená ohněm, vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci; je zpustošená, cizáky podvrácená.
Iz 1:8 Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.
Iz 1:9 A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.
Iz 1:10 Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský.
Iz 1:11 "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
Iz 1:12 Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?
Iz 1:13 Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.
Iz 1:14 Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet.
Iz 1:15 Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.
Iz 1:16 Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.
Iz 1:17 Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.
Iz 1:18 Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Iz 1:19 Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.
Iz 1:20 Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa.
Iz 1:21 Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva, přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové.
Iz 1:22 Tvé stříbro se stalo struskou, tvé víno je smíšené s vodou,
Iz 1:23 tvoji velmoži jsou umíněnci, spolčenci zlodějů. Kdekdo miluje úplatek a rád bere dary; sirotkovi právo nezjednají a pře vdovy se k nim nedostane.
Iz 1:24 Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů, Přesilného, Boha Izraele: "Ach, jak se potěším na svých protivnících, vykonám pomstu na svých nepřátelích!
Iz 1:25 Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny.
Iz 1:26 A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným."
Iz 1:27 Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.
Iz 1:28 Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina.
Iz 1:29 Budou zahanbeni pro mohutné stromy, po nichž jste dychtili, budete se stydět za zahrady, které jste si zvolili.
Iz 1:30 Budete jako posvátný strom, jemuž vadne listí, jako zahrada, v níž není vody.
Iz 1:31 Nejzdatnější bude koudelí a jeho skutky jiskrou; vzplane spolu obojí a nikdo to neuhasí.
Iz 2:1 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
Iz 2:2 I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.
Iz 2:3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
Iz 2:4 On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.
Iz 2:5 Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Iz 2:6 Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podávají ruce.
Iz 2:7 Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce.
Iz 2:8 Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty.
Iz 2:9 Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš.
Iz 2:10 Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností!
Iz 2:11 Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2:12 Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,
Iz 2:13 na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,
Iz 2:14 na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,
Iz 2:15 na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,
Iz 2:16 na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.
Iz 2:17 Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.
Iz 2:18 Bůžkové nadobro vymizejí.
Iz 2:19 Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2:20 V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.
Iz 2:21 Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.
Iz 2:22 Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?
Iz 3:1 Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Jud
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 5. července, 2021
Kniha proroka Izaiáše
[zkr. = Iz]
sku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody,
Iz 3:2 bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce,
Iz 3:3 velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače.
Iz 3:4 Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové.
Iz 3:5 V lidu bude popohánět jeden druhého, druh druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého.
Iz 3:6 Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne: "Máš plášť, buď naším náčelníkem! Měj si tyto rozvaliny v moci."
Iz 3:7 On se však v onen den ohradí: "Nebudu ranhojičem, nemám doma ani chléb ani plášť. Nečiňte mě náčelníkem lidu!"
Iz 3:8 Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo; jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě.
Iz 3:9 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu.
Iz 3:10 Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků."
Iz 3:11 Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.
Iz 3:12 A můj lid - pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování.
Iz 3:13 Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy.
Iz 3:14 Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: "Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.
Iz 3:15 Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?" je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
Iz 3:16 I řekl Hospodin: "Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky."
Iz 3:17 Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky.
Iz 3:18 V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky,
Iz 3:19 náušnice, náramky a závojíčky,
Iz 3:20 čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety,
Iz 3:21 prsteny a nosní kroužky,
Iz 3:22 slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky,
Iz 3:23 zrcátka i košilky, turbany a řízy.
Iz 3:24 A stane se, že bude namísto balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení na místě krásy.
Iz 3:25 Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji.
Iz 3:26 Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu; o vše připravený bude sedět na zemi.
Iz 4:1 Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: "Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy."
Iz 4:2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli.
Iz 4:3 Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě.
Iz 4:4 A Panovník smyje špínu dcer sijónských a odplaví krev ze středu Jeruzaléma duchem soudu, duchem žhoucím.
Iz 4:5 A nad každým místem hory sijónské i nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou,
Iz 4:6 stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.
Iz 5:1 Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu.
Iz 5:2 Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata.
Iz 5:3 Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí.
Iz 5:4 Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata?
Iz 5:5 Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána.
Iz 5:6 Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm."
Iz 5:7 Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.
Iz 5:8 Běda těm, kteří připojují dům k domu a slučují pole s polem, takže nezbývá žádné místo, jako byste jen vy byli usedlíci v zemi.
Iz 5:9 V uších mi zní slovo Hospodina zástupů: "Ano, zpustnou četné domy, i velké a pěkné budou liduprázdné.
Iz 5:10 Deset jiter vinice vydá jediný bat a chómer osevu vydá jedinou éfu."
Iz 5:11 Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno.
Iz 5:12 Citara a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách, ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel a dílo jeho rukou nevidí.
Iz 5:13 Proto bude můj lid vystěhován, neboť nemá poznání. I nejváženější budou hladovět, jeho hlučící dav bude prahnout žízní.
Iz 5:14 Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot.
Iz 5:15 Sehnut bude člověk a ponížen muž, oči zpupné budou poníženy.
Iz 5:16 Hospodin zástupů se však vyvýší soudem a svatý Bůh se prokáže svatým spravedlností.
Iz 5:17 Jako na své pastvině se tam budou pást beránci, a kde zůstaly trosky po zbohatlících, budou jíst bezdomovci.
Iz 5:18 Běda tě, kdo v provazech šalby vlečou nepravost, jako by v postraňcích táhli povoz hříchu,
Iz 5:19 a říkají: "Nechť urychlí a uspíší své dílo, ať je uvidíme; nechť se přiblíží a uskuteční úradek Svatého Boha Izraele, ať jej poznáme."
Iz 5:20 Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!
Iz 5:21 Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou.
Iz 5:22 Běda bohatýrům zdatným v pití vína, mužům udatným v míchání opojných nápojů,
Iz 5:23 těm, kdo za úplatek ospravedlňují svévolníka a spravedlivým upírají spravedlnost.
Iz 5:24 Proto jako jazyky ohně stravují strniště a suchá tráva mizí v plamenech, tak ztrouchniví jejich kořen a jejich květ odlétne jako prach, neboť odvrhli zákon Hospodina zástupů a řečí Svatého, Boha Izraele, pohrdli.
Iz 5:25 Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu; až napřáhne na něj ruku a udeří jej, budou se chvět hory, mrtvol bude jako smetí na ulicích. Tím vším se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka zůstane napřažená.
Iz 5:26 I vztyčí korouhev k dalekému pronárodu, hvizdem jej přivolá od končin země. Hle, přijde rychle a hbitě.
Iz 5:27 Nikdo v něm nebude znavený, nikdo nebude klopýtat, nikdo nezdřímne, nikdo nebude spát, nikomu se nerozváže pás na bedrech, nikomu se nepřetrhne řemínek u opánků.
Iz 5:28 Jeho střely budou naostřené, všechny jeho luky připravené, kopyta jeho koní budou jako křemen a kola jeho vozů jako vichr.
Iz 5:29 Bude řvát jako lvice, řvát bude jako lvíčata, zavrčí, popadne úlovek, odvleče a nevyrve mu jej nikdo.
Iz 5:30 V onen den se nad ním bude rozléhat jekot jakoby jekot moře. Pohlédne-li kdo na zemi, hle, skličující temnota; světlo ztemnělo jejím šerem.
Iz 6:1 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.
Iz 6:2 Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Iz 6:3 Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Iz 6:4 Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.
Iz 6:5 I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů."
Iz 6:6 Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře,
Iz 6:7 dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."
Iz 6:8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"
Iz 6:9 Odpověděl: "Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.«
Iz 6:10 Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."
Iz 6:11 Tu jsem řekl: "Dlouho ještě, Panovníku?" On odpověděl: "Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť."
Iz 6:12 Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno.
Iz 6:13 Zůstane-li v ní jen desetina, i ta bude zajata a přijde vniveč jako posvátný strom, jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté.
Iz 7:1 Za dnů Achaza, syna Jótama, syna Uzijášova, krále judského, vytáhl Resín, král aramejský, a s ním Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do války proti Jeruzalému, ale nic proti němu v boji nesvedli.
Iz 7:2 Domu Davidovu bylo oznámeno: "Aram táboří v Efrajimsku." I zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru.
Iz 7:3 Hospodin řekl Izajášovi: "Vyjdi Achazovi naproti ty a tvůj syn Šearjašúb na konec strouhy z Horního rybníka, na silnici k Poli valchářovu.
Iz 7:4 Řekni mu: Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli kvůli těm dvěma čadícím oharkům, že hněvem plane Aramejec Resín a syn Remaljášův.
Iz 7:5 Nedbej, že Aram i Efrajim a syn Remaljášův se dohodli proti tobě na zlé věci:
Iz 7:6 »Vytáhneme proti Judovi, vyděsíme jej a dobudeme jej pro sebe a uděláme v něm králem Tabealova syna.«"
Iz 7:7 Toto praví Panovník Hospodin: "Nedojde k tomu a nestane se to.
Iz 7:8 Hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín. Do šedesáti pěti let ztroskotá Efrajim, takže nebude lidem;
Iz 7:9 hlavou Efrajimu je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte!"
Iz 7:10 Hospodin promluvil znovu k Achazovi:
Iz 7:11 "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin."
Iz 7:12 Achaz odpověděl: "Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina."
Iz 7:13 I řekl Izajáš: "Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha?
Iz 7:14 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).
Iz 7:15 Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré.
Iz 7:16 Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu.
Iz 7:17 Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl od Judy, přivede asyrského krále."
Iz 7:18 V onen den hvizdem přivolá Hospodin mouchy z delty řeky egyptské a včely z asyrské země.
Iz 7:19 Přiletí a všechny se snesou do roklí v úvalech, do skalních rozsedlin, na všechny houštiny a na všechny mokřiny.
Iz 7:20 V onen den Panovník břitvou, kterou si najme za Řekou, totiž asyrským králem, dočista oholí každou hlavu i chlupy na nohou a ostříhá bradu.
Iz 7:21 V onen den zůstane člověku jedna kravka a dvě ovce.
Iz 7:22 Nadojí však tolik mléka, že bude jíst smetanu, neboť smetanu a med bude jíst každý, kdo bude zanechán v zemi.
Iz 7:23 V onen den na místech, kde nyní vyrůstá tisíc révových keřů za tisíc šekelů stříbra, bude jen bodláčí a křoví.
Iz 7:24 Jen s šípy a lukem bude možno tudy projít, neboť bodláčím a křovím zaroste celá země.
Iz 7:25 A na žádno
