Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 16. června, 2018
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.
Žl 106:42 Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.
Žl 106:43 Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
Žl 106:44 On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,
Žl 106:45 kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.
Žl 106:46 Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.
Žl 106:47 Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
Žl 106:48 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen." Haleluja.
Žl 107:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 107:2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
Žl 107:3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Žl 107:4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Žl 107:5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
Žl 107:6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
Žl 107:7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Žl 107:8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Žl 107:9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Žl 107:10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
Žl 107:11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
Žl 107:12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
Žl 107:13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Žl 107:14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
Žl 107:15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Žl 107:16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.
Žl 107:17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.
Žl 107:18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.
Žl 107:19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Žl 107:20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
Žl 107:21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Žl 107:22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.
Žl 107:23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,
Žl 107:24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Žl 107:25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.
Žl 107:26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.
Žl 107:27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.
Žl 107:28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:
Žl 107:29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Žl 107:30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Žl 107:31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Žl 107:32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!
Žl 107:33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
Žl 107:34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Žl 107:35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Žl 107:36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Žl 107:37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Žl 107:38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
Žl 107:39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,
Žl 107:40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Žl 107:41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi jeho lidu rozmnožil jak ovce.
Žl 107:42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.
Žl 107:43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
Žl 108:1 Píseň, žalm Davidův.
Žl 108:2 Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva!
Žl 108:3 Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Žl 108:4 Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
Žl 108:5 vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Žl 108:6 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žl 108:7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!
Žl 108:8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
Žl 108:9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
Žl 108:10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím."
Žl 108:11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
Žl 108:12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
Žl 108:13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Žl 108:14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Žl 109:1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,
Žl 109:2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,
Žl 109:3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.
Žl 109:4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.
Žl 109:5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.
Žl 109:6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.
Žl 109:7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.
Žl 109:8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.
Žl 109:9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.
Žl 109:10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.
Žl 109:11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.
Žl 109:12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.
Žl 109:13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.
Žl 109:14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.
Žl 109:15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich
Žl 109:16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.
Žl 109:17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!
Žl 109:18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.
Žl 109:19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.
Žl 109:20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.
Žl 109:21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!
Žl 109:22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.
Žl 109:23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.
Žl 109:24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.
Žl 109:25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.
Žl 109:26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,
Žl 109:27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.
Žl 109:28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.
Žl 109:29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.
Žl 109:30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,
Žl 109:31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
Žl 110:1 Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám."
Žl 110:2 Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!
Žl 110:3 Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo.
Žl 110:4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu.
Žl 110:5 Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále.
Žl 110:6 Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.
Žl 111:1 Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
Žl 111:2 Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli.
Žl 111:3 Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
Žl 111:4 On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.
Žl 111:5 Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy.
Žl 111:6 Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.
Žl 111:7 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná,
Žl 111:8 spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.
Žl 111:9 Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.
Žl 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!
Žl 112:1 Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Žl 112:2 Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.
Žl 112:3 Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.
Žl 112:4 Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Žl 112:5 Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:
Žl 112:6 nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Žl 112:7 Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Žl 112:8 Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.
Žl 112:9 Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.
Žl 112:10 Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.
Žl 113:1 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!
Žl 113:2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
Žl 113:3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.
Žl 113:4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.
Žl 113:5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
Žl 113:6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.
Žl 113:7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka
Žl 113:8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Žl 113:9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja.
Žl 114:1 Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,
Žl 114:2 stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.
Žl 114:3 Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,
Žl 114:4 Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
Žl 114:5 Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?
Žl 114:6 Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
Žl 114:7 Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!
Žl 114:8 On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.
Žl 115:1 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!
Z
Text bible pro den: Neděle, 17. června, 2018
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] lm 115:2 Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?"
Žl 115:3 Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.
Žl 115:4 Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Žl 115:5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
Žl 115:6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,
Žl 115:7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.
Žl 115:8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.
Žl 115:9 Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:10 Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.
Žl 115:11 Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.
Žl 115:12 Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,
Žl 115:13 žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.
Žl 115:14 Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!
Žl 115:15 Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.
Žl 115:16 Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.
Žl 115:17 Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.
Žl 115:18 Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.
Žl 116:1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
Žl 116:2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
Žl 116:3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
Žl 116:4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
Žl 116:5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
Žl 116:6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
Žl 116:7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
Žl 116:8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
Žl 116:9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
Žl 116:10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
Žl 116:11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
Žl 116:12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
Žl 116:13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
Žl 116:15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
Žl 116:16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
Žl 116:17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
Žl 116:18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
Žl 116:19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
Žl 117:1 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
Žl 117:2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.
Žl 118:1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
Žl 118:5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
Žl 118:6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
Žl 118:7 Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.
Žl 118:8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.
Žl 118:9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.
Žl 118:10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:11 Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
Žl 118:13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,
Žl 118:14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
Žl 118:15 Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:16 Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
Žl 118:17 Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
Žl 118:18 Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
Žl 118:19 Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
Žl 118:20 Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
Žl 118:21 Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Žl 118:22 Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Žl 118:23 Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Žl 118:24 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
Žl 118:25 Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!
Žl 118:26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Žl 118:27 Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Žl 118:28 Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
Žl 118:29 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Žl 119:1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Žl 119:2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
Žl 119:3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
Žl 119:4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
Žl 119:5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
Žl 119:6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Žl 119:7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
Žl 119:8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
Žl 119:9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Žl 119:10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Žl 119:11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Žl 119:12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Žl 119:14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
Žl 119:15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Žl 119:16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Žl 119:17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Žl 119:18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Žl 119:19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
Žl 119:20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Žl 119:21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Žl 119:22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
Žl 119:23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
Žl 119:24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Žl 119:25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Žl 119:26 Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Žl 119:28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Žl 119:29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Žl 119:30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Žl 119:31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Žl 119:32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
Žl 119:33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Žl 119:34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Žl 119:35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Žl 119:36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Žl 119:37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Žl 119:38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Žl 119:39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Žl 119:40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
Žl 119:41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
Žl 119:42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
Žl 119:43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
Žl 119:44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
Žl 119:45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
Žl 119:47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
Žl 119:48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
Žl 119:49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
Žl 119:50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
Žl 119:51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
Žl 119:52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
Žl 119:53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
Žl 119:54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
Žl 119:55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
Žl 119:56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
Žl 119:57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
Žl 119:58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Žl 119:59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Žl 119:60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Žl 119:61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Žl 119:64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Žl 119:66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Žl 119:67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Žl 119:68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Žl 119:70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Žl 119:71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Žl 119:72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
Žl 119:73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
Žl 119:74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
Žl 119:75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
Žl 119:76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Žl 119:77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
Žl 119:79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
Žl 119:80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
Žl 119:81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Žl 119:8
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 18. června, 2018
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
2 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
Žl 119:83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Žl 119:84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
Žl 119:85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
Žl 119:86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
Žl 119:87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
Žl 119:88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
Žl 119:89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Žl 119:90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Žl 119:91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Žl 119:92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
Žl 119:93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
Žl 119:94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
Žl 119:95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
Žl 119:96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
Žl 119:97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
Žl 119:98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
Žl 119:99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
Žl 119:100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
Žl 119:101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
Žl 119:102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
Žl 119:103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
Žl 119:104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
Žl 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Žl 119:106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
Žl 119:107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
Žl 119:108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
Žl 119:109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Žl 119:110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
Žl 119:111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
Žl 119:112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
Žl 119:113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
Žl 119:114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Žl 119:115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
Žl 119:116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Žl 119:117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
Žl 119:118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
Žl 119:119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
Žl 119:120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
Žl 119:121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
Žl 119:122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
Žl 119:123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Žl 119:124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
Žl 119:126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
Žl 119:127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
Žl 119:128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
Žl 119:129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
Žl 119:130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
Žl 119:131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
Žl 119:132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
Žl 119:133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
Žl 119:134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
Žl 119:135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Žl 119:136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
Žl 119:137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
Žl 119:138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
Žl 119:139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Žl 119:140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
Žl 119:141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
Žl 119:142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
Žl 119:143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
Žl 119:144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
Žl 119:145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
Žl 119:146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
Žl 119:147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
Žl 119:148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
Žl 119:149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
Žl 119:150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
Žl 119:151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
Žl 119:152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
Žl 119:153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
Žl 119:154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
Žl 119:155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
Žl 119:156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
Žl 119:157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
Žl 119:158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
Žl 119:159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
Žl 119:160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
Žl 119:161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Žl 119:162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Žl 119:163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Žl 119:164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Žl 119:165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
Žl 119:166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Žl 119:167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Žl 119:168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
Žl 119:169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Žl 119:170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Žl 119:171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Žl 119:172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Žl 119:173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Žl 119:174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Žl 119:175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Žl 119:176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
Žl 120:1 Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.
Žl 120:2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
Žl 120:3 Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
Žl 120:4 Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
Žl 120:5 Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců!
Žl 120:6 Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj.
Žl 120:7 Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
Žl 121:1 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Žl 121:2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Žl 121:3 Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
Žl 121:4 Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
Žl 121:5 Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Žl 121:6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Žl 121:7 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Žl 121:8 Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Žl 122:1 Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
Žl 122:2 A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
Žl 122:3 Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.
Žl 122:4 Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.
Žl 122:5 Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.
Žl 122:6 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!
Žl 122:7 Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!
Žl 122:8 Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: "Budiž v tobě pokoj!"
Žl 122:9 Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
Žl 123:1 Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.
Žl 123:2 Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
Žl 123:3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.
Žl 123:4 Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.
Žl 124:1 Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,
Žl 124:2 kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,
Žl 124:3 zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.
Žl 124:4 Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,
Žl 124:5 tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
Žl 124:6 Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
Žl 124:7 Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!
Žl 124:8 Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.
Žl 125:1 Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
Žl 125:2 Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
Žl 125:3 Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
Žl 125:4 Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
Žl 125:5 Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!
Žl 126:1 Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
Žl 126:2 Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci."
Žl 126:3 Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.
Žl 126:4 Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!
Žl 126:5 Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.
Žl 126:6 S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však