Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 1. kniha KrálovskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 14. dubna, 2017
1. kniha Královská
[zkr. = 1 Král]
il po všech cestách Jarobeáma, syna Nebatova, v jeho hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele; svými modlářskými přeludy uráželi Hospodina, Boha Izraele.
1 Král 16:27 O ostatních příbězích Omrího, o tom, co konal, o jeho bohatýrských činech, jež konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.
1 Král 16:28 I ulehl ke svým otcům a byl pohřben v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Achab.
1 Král 16:29 V třicátém osmém roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Achab, syn Omrího. Kraloval nad Izraelem v Samaří dvacet dva roky.
1 Král 16:30 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním.
1 Král 16:31 Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu.
1 Král 16:32 Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří.
1 Král 16:33 Achab také udělal posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.
1 Král 16:34 V jeho dnech vystavěl Chíel Bételský Jericho. Na Abíramovi, svém prvorozeném, položil jeho základ a na Segúbovi, svém nejmladším, postavil jeho vrata podle Hospodinova slova, které ohlásil skrze Jozua, syna Núnova.
1 Král 17:1 Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: "Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo."
1 Král 17:2 I stalo se k němu slovo Hospodinovo:
1 Král 17:3 "Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu.
1 Král 17:4 Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou."
1 Král 17:5 Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu.
1 Král 17:6 A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil.
1 Král 17:7 Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště.
1 Král 17:8 I stalo se k němu slovo Hospodinovo:
1 Král 17:9 "Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou."
1 Král 17:10 Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil."
1 Král 17:11 Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba."
1 Král 17:12 Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme."
1 Král 17:13 Elijáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna,
1 Král 17:14 neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«"
1 Král 17:15 Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům.
1 Král 17:16 Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
1 Král 17:17 Po těchto událostech onemocněl syn té ženy, paní domu. V nemoci se mu přitížilo, ba již přestal dýchat.
1 Král 17:18 Tu řekla Elijášovi: "Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?"
1 Král 17:19 On jí řekl: "Dej mi svého syna!" Vzal jí ho z klína, vynesl jej do pokojíka na střeše, kde bydlel, a položil ho na své lože.
1 Král 17:20 Pak volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?"
1 Král 17:21 Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k Hospodinu: "Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!"
1 Král 17:22 Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo.
1 Král 17:23 Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíka na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: "Pohleď, tvůj syn je živ."
1 Král 17:24 Žena Elijášovi odpověděla: "Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé."
1 Král 18:1 Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: "Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť."
1 Král 18:2 Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi. V Samaří se rozmohl hlad.
1 Král 18:3 Achab si zavolal Obadjáše, správce domu. Obadjáš se velice bál Hospodina.
1 Král 18:4 Když dala Jezábel vyhladit Hospodinovy proroky, ujal se Obadjáš sta proroků, schoval je po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou.
1 Král 18:5 Achab Obadjášovi řekl: "Jdi ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi; snad se najde tráva, abychom uživili koně a mezky a nemuseli porážet dobytek."
1 Král 18:6 Rozdělili si zemi, aby ji prošli. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.
1 Král 18:7 Když byl Obadjáš na cestě, hle, Elijáš mu jde vstříc. Obadjáš ho zpozoroval, padl na tvář a zvolal: "Jsi to ty, Elijáši, můj pane?"
1 Král 18:8 Odvětil mu: "Jsem. Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš."
1 Král 18:9 Obadjáš řekl: "Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil?
1 Král 18:10 Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, není pronároda ani království, kam by můj pán nebyl poslal, aby tě vyhledal. Když řekli: »Není tady«, museli v tom království nebo pronárodu odpřisáhnout, že tě nenašli.
1 Král 18:11 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.«
1 Král 18:12 Stane se, že já od tebe odejdu a Hospodinův duch tě odnese nevím kam. Já to půjdu oznámit Achabovi, on tě nenajde a zabije mě. Tvůj služebník se přece od mládí bojí Hospodina!
1 Král 18:13 Což mému pánu nebylo oznámeno, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Sto mužů z Hospodinových proroků jsem schoval po padesáti mužích v jeskyni a opatřoval je chlebem a vodou.
1 Král 18:14 A ty nyní říkáš: »Jdi a vyřiď svému pánu: Je zde Elijáš.« Vždyť mě zabije!"
1 Král 18:15 Elijáš mu řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož jsem službách, že se dnes před ním ukážu."
1 Král 18:16 Obadjáš šel tedy naproti Achabovi a oznámil mu to. Achab šel Elijášovi naproti.
1 Král 18:17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: "Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?"
1 Král 18:18 Ten odvětil: "Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly.
1 Král 18:19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou."
1 Král 18:20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel.
1 Král 18:21 Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo.
1 Král 18:22 Elijáš dále řekl lidu: "Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát.
1 Král 18:23 Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím.
1 Král 18:24 Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jmého Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč."
1 Král 18:25 Elijáš vyzval Baalovy proroky: "Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!"
1 Král 18:26 Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: "Baale, odpověz nám!" Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře.
1 Král 18:27 V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!"
1 Král 18:28 Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev.
1 Král 18:29 Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.
1 Král 18:30 Tu řekl Elijáš všemu lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář.
1 Král 18:31 Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael.
1 Král 18:32 Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní.
1 Král 18:33 Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví.
1 Král 18:34 Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Potom řekl: "Udělejte to ještě jednou." Oni to udělali. Znovu řekl: "Udělejte to potřetí!" Udělali to tedy potřetí.
1 Král 18:35 Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop.
1 Král 18:36 Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.
1 Král 18:37 Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě."
1 Král 18:38 I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil.
1 Král 18:39 Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!"
1 Král 18:40 Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil.
1 Král 18:41 Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!"
1 Král 18:42 Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena.
1 Král 18:43 Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři." On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není." Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát."
1 Král 18:44 Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«"
1 Král 18:45 A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu.
1 Král 18:46 Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu.
1 Král 19:1 Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem.
1 Král 19:2 Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!"
1 Král 19:3 Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence.
1 Král 19:4 Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové."
1 Král 19:5 Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: "Vstaň a jez!"
1 Král 19:6 Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl.
1 Král 19:7 Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: "Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!"
1 Král 19:8 Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu.
1 Král 19:9 Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k n
Text bible pro den: Sobota, 15. dubna, 2017
1. kniha Královská
[zkr. = 1 Král] ěmu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: "Co tu chceš, Elijáši?"
1 Král 19:10 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili."
1 Král 19:11 Hospodin řekl: "Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem." A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
1 Král 19:12 Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.
1 Král 19:13 Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: "Co tu chceš, Elijáši?"
1 Král 19:14 Odpověděl: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili."
1 Král 19:15 Hospodin mu řekl: "Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem.
1 Král 19:16 Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.
1 Král 19:17 Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.
1 Král 19:18 Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila."
1 Král 19:19 Odešel odtud a našel Elíšu, syna Šáfatova, jak orá. Bylo před ním dvanáct spřežení a on sám při dvanáctém. Elijáš k němu přikročil a hodil na něj svůj plášť.
1 Král 19:20 Elíša opustil dobytek, rozběhl se za Elijášem a řekl: "Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou." On mu řekl: "Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil."
1 Král 19:21 Obrátil se tedy od něho, vzal spřežení dobytčat a obětoval je. Maso uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu, a ti jedli. Potom vstal, šel za Elijášem a přisluhoval mu.
1 Král 20:1 Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celé své vojsko. Bylo s ním dvaatřicet králů s koni a vozy. Vytáhl a oblehl Samaří a dobýval je.
1 Král 20:2 Poslal do města k Achabovi, králi izraelskému, posly
1 Král 20:3 se vzkazem: "Toto praví Ben-hadad: Mně patří tvé stříbro i tvé zlato; mně patří i tvé ženy i tví nejlepší synové."
1 Král 20:4 Izraelský král odpověděl: "Jak poroučíš, králi, můj pane, jsem tvůj se vším, co mám."
1 Král 20:5 Poslové přišli znovu a řekli: "Toto praví Ben-hadad: Poslal jsem k tobě se vzkazem: Vydej mi své stříbro i své zlato, své ženy i své syny.
1 Král 20:6 A proto zítra v tento čas pošlu k tobě své služebníky. Prohledají tvůj dům i domy tvých služebníků a všechno, co je žádoucí tvým očím, zabaví a vezmou."
1 Král 20:7 Tu svolal izraelský král všechny starší země. a řekl: "Uvažte prosím a pohleďte, jaké zlo ten člověk chystá! Poslal ke mně pro mé ženy i pro mé syny, pro mé stříbro i pro mé zlato a já jsem mu nic neodepřel."
1 Král 20:8 Všichni starší i všechen lid mu řekli: "Neposlouchej ho a nepřivoluj mu."
1 Král 20:9 Odpověděl tedy Ben-hadadovým poslům: "Řekněte králi, mému pánu: Všechno, kvůli čemu jsi k svému služebníku poslal poprvé, učiním, ale tuto věc učinit nemohu." Poslové odešli a vyřídili odpověď.
1 Král 20:10 Nato mu Ben-hadad vzkázal: "Ať se mnou bohové udělají, co chtějí, jestliže zbude ze Samaří tolik prachu, aby každý z lidu, který se mnou přitáhl, mohl jej nabrat do hrsti!"
1 Král 20:11 Izraelský král odpověděl: "Vyřiďte mu: Ať se nechlubí ten, kdo se opásává, jako ten, kdo pás odkládá!"
1 Král 20:12 Jak Ben-hadad to slovo uslyšel, právě totiž popíjel, on i králové, ve stanech, rozkázal svým služebníkům: "Nastupte!" A nastoupili proti městu.
1 Král 20:13 I přistoupil k izraelskému králi Achabovi jeden prorok a řekl: "Toto praví Hospodin: Vidíš celé toto veliké množství? Ještě dnes ti je dám do rukou a poznáš, že já jsem Hospodin."
1 Král 20:14 Tu řekl Achab: "Skrze koho?" On odvětil: "Toto praví Hospodin: Skrze družinu velitelů krajů." Otázal se: "Kdo svede bitvu?" Prorok odvětil: "Ty!"
1 Král 20:15 Achab dal nastoupit družině velitelů krajů: bylo jich dvě stě třicet dva. Po nich dal nastoupit veškerému lidu, všem Izraelcům; bylo jich sedm tisíc.
1 Král 20:16 Vytáhli v poledne. Ben-hadad ve stanech popíjel a opil se, on i dvaatřicet králů, kteří mu přišli na pomoc.
1 Král 20:17 Nejprve vytáhla družina velitelů krajů. Ben-hadad vyslal zvědy a ti mu oznámili, že muži vytáhli ze Samaří.
1 Král 20:18 Řekl: "Jestliže vyšli kvůli míru, zajměte je živé, a jestliže vyšli k bitvě, zajměte je také živé!"
1 Král 20:19 Z města vytáhli tito: družina velitelů krajů a za ní vojsko.
1 Král 20:20 Muž udeřil na muže a Aramejci se dali na útěk. Izrael je pronásledoval. Aramejský král Ben-hadad unikl na koni i s jízdou.
1 Král 20:21 Také izraelský král vytáhl a pobil koně, rozbil vozy a připravil Aramejcům zdrcující porážku.
1 Král 20:22 I přistoupil k izraelskému králi prorok a řekl mu: "Jdi a vzchop se! Uvaž a pohleď, co učiníš, až proti tobě na přelomu roku vytáhne aramejský král."
1 Král 20:23 Aramejskému králi služebníci řekli: "Jejich Bůh je Bohem hor, proto nás přemohli. Ale budeme-li s nimi bojovat na rovině, jistě přemůžeme my je.
1 Král 20:24 Učiň tuto věc: Odvolej ty krále z jejich míst a na jejich místa dosaď místodržitele.
1 Král 20:25 A pořiď si vojsko, jako bylo to, co padlo, rovněž koně za koně a vozy za vozy, a budeme bojovat proti Izraelcům na rovině a jistě je přemůžeme." I uposlechl je a učinil tak.
1 Král 20:26 Na přelomu roku vykonal Ben-hadad přehlídku Aramejců a vytáhl k Afeku do boje s Izraelem.
1 Král 20:27 Také Izraelci vykonali přehlídku, opatřili si potravu a vytáhli proti nim. Izraelci se před nimi utábořili jako dva houfy koz, kdež to Aramejci zaplavili zemi.
1 Král 20:28 Tu přistoupil muž Boží a řekl izraelskému králi: "Toto praví Hospodin: Protože Aramejci řekli: »Hospodin je Bohem hor a nikoli Bohem dolin«, dám celý tento veliký hlučící dav do tvých rukou a poznáte, že já jsem Hospodin."
1 Král 20:29 I tábořili jedni proti druhým sedm dní. Sedmého dne došlo k boji a Izraelci Aramejce pobili, sto tisíc pěšáků v jednom dni.
1 Král 20:30 Zbylí utíkali směrem k Afeku. U města se zřítily hradby na dvacet sedm tisíc zbylých mužů. Ben-hadad utekl, dostal se do města a skryl se v nejzazším pokojíku.
1 Král 20:31 Jeho služebníci mu řekli: "Slyšeli jsme, že králové izraelského domu jsou králové milosrdní. Vložme si na bedra žíněné roucho a na hlavu provaz a vyjděme k izraelskému králi, snad tě zachová při životě."
1 Král 20:32 Opásali si tedy bedra žíněným rouchem a na hlavu si vložili provaz. Přišli k izraelskému králi a řekli: "Tvůj služebník Ben-hadad vzkazuje: »Zachovej mě při životě.«" Achab se tázal: "Je ještě živ? Je to můj bratr!"
1 Král 20:33 Ti muži to pochopili jako příznivé znamení od něho a rychle řekli: "Ovšem, Ben-hadad je tvůj bratr!" Achab jim řekl: "Jděte a přiveďte ho." Ben-hadad k němu vyšel a on ho vzal k sobě do vozu.
1 Král 20:34 Ben-hadad mu řekl: "Města, která můj otec vzal tvému otci, vrátím. Také si můžeš zřídit ulice v Damašku, jako si je zřídil můj otec v Samaří." "A já," řekl Achab, "na základě této smlouvy tě propustím." Uzavřel s ním smlouvu a propustil ho.
1 Král 20:35 Jeden muž z prorockých žáků řekl na Hospodinovo slovo svému druhovi: "Zbij mě!" Ale ten muž ho odmítl zbít.
1 Král 20:36 I řekl mu: "Protože jsi neuposlechl Hospodinova hlasu, hle, až půjdeš ode mne, zadáví tě lev." Když od něho odešel, přepadl ho lev a zadávil ho.
1 Král 20:37 Prorok vyhledal jiného muže a řekl mu: "Zbij mě!" Ten muž ho důkladně zbil a zranil.
1 Král 20:38 Prorok šel a postavil se králi do cesty. Aby ho nepoznali, zakryl si oči páskou.
1 Král 20:39 Když jel král mimo, vykřikl na něho: "Tvůj služebník vyšel do boje. Vtom kdosi vybočil, přivedl ke mně muže a řekl: »Tohoto muže hlídej; ztratí-li se, dáš svůj život za jeho život nebo zaplatíš talent stříbra.«
1 Král 20:40 Ač tvůj služebník dělal to i ono, zajatec zmizel." Izraelský král mu řekl: "Vynesl jsi rozsudek sám nad sebou."
1 Král 20:41 Tu prorok rychle sňal pásku z očí a izraelský král poznal že je to jeden z proroků.
1 Král 20:42 Řekl králi: "Toto praví Hospodin: Protože jsi propustil muže propadlého klatbě, dáš svůj život za jeho život a svůj lid za jeho lid."
1 Král 20:43 Nato odjel izraelský král do svého domu rozmrzelý a podrážděný. Tak přijel do Samaří.
1 Král 21:1 Po těchto událostech se stalo toto: Nábot Jizreelský měl vinici v Jizreelu vedle paláce samařského krále Achaba.
1 Král 21:2 Achab promluvil s Nábotem: "Dej mi svou vinici, chci z ní mít zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni lepší vinici anebo, chceš-li raději, vyplatím ti její kupní cenu ve stříbře."
1 Král 21:3 Nábot řekl Achabovi: "Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích."
1 Král 21:4 Achab vstoupil do svého domu rozmrzelý a podrážděný tím, jak s ním Nábot Jizreelský mluvil, když řekl: "Dědictví po svých otcích ti nedám." Ulehl na lože, odvrátil tvář, ani chléb nepojedl.
1 Král 21:5 Přišla k němu Jezábel, jeho žena, a promluvila k němu: "Čím to je, že je tvůj duch rozmrzelý a ani chleba nejíš?"
1 Král 21:6 Odpověděl jí: "Mluvil jsem s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: »Dej mi svou vinici za stříbro nebo, přeješ-li si, dám ti za ni jinou vinici.« Ale on mi řekl: »Svou vinici ti nedám.«"
1 Král 21:7 Jezábel, jeho žena, mu řekla: "Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem! Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského."
1 Král 21:8 Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetí a poslala je starším a šlechticům, těm, kteří byli v jeho městě a bydlili s Nábotem.
1 Král 21:9 V dopisech psala: "Vyhlaste půst a posaďte Nábota do čela lidu.
1 Král 21:10 Proti němu posaďte dva muže ničemníky a ti ať vydají svědectví, že zlořečil Bohu a králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti."
1 Král 21:11 Mužové jeho města, starší a šlechticové, ti, kteří bydleli v jeho městě, vykonali, co jim Jezábel vzkázala, jak bylo psáno v dopisech, které jim poslala:
1 Král 21:12 Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu.
1 Král 21:13 Pak přišli dva muži ničemníci a posadili se proti němu. Ti ničemníci vydali před lidem proti Nábotovi svědectví, že zlořečil Bohu a králi. I vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho k smrti.
1 Král 21:14 Poté vzkázali Jezábele: "Nábot byl ukamenován k smrti."
1 Král 21:15 Když Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován a zemřel, řekla Achabovi: "Vstaň a zaber vinici Nábota Jizreelského, kterou ti odmítl dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtev."
1 Král 21:16 Jakmile Achab uslyšel, že Nábot je mrtev, vstal, sestoupil do vinice Nábota Jizreelského a zabral ji.
1 Král 21:17 I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému:
1 Král 21:18 "Vstaň a jdi vstříc Achabovi, králi izraelskému ze Samaří. Je právě v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral.
1 Král 21:19 Promluv k němu: »Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš.« Ohlas mu: »Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev.«"
1 Král 21:20 Achab řekl Elijášovi: "Přece jsi mě našel, můj nepříteli?" On řekl: "Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích.
1 Král 21:21 Hle, praví Hospodin, uvedu na tebe zlo, vymetu ty, kdo přijdou po tobě, vyhladím Achabovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného.
1 Král 21:22 A dopustím na tvůj dům totéž, co na dům Jarobeáma, syna Nebatova, a na dům Baeši, syna Achijášova, za urážku,
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 16. dubna, 2017
1. kniha Královská
[zkr. = 1 Král]
jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele."
1 Král 21:23 Také o Jezábele promluvil Hospodin: "Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi.
1 Král 21:24 Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo."
1 Král 21:25 Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena.
1 Král 21:26 Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
1 Král 21:27 Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně.
1 Král 21:28 I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému:
1 Král 21:29 "Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna."
1 Král 22:1 Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce.
1 Král 22:2 V třetím roce sestoupil Jóšafat, král judský, ke králi izraelskému.
1 Král 22:3 Izraelský král řekl svým služebníkům: "Víte, že Rámot v Gileádu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále."
1 Král 22:4 Pak se otázal Jóšafata: "Půjdeš se mnou do války o Rámot v Gileádu?" Jóšafat izraelskému králi odvětil: "Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně."
1 Král 22:5 Jóšafat izraelskému králi řekl: "Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo."
1 Král 22:6 Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: "Mám jít do války proti Rámotu v Gileádu nebo mám od toho upustit?" Odpověděli: "Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou."
1 Král 22:7 Ale Jóšafat se zeptal: "Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?"
1 Král 22:8 Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: "Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův." Jóšafat řekl: "Nechť král tak nemluví!"
1 Král 22:9 Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: "Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova."
1 Král 22:10 Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu, slavnostně oblečeni, na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali.
1 Král 22:11 Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: "Toto praví Hospodin: »Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.«"
1 Král 22:12 Tak prorokovali všichni proroci: "Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!"
1 Král 22:13 Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: "Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich; mluv o dobrých věcech."
1 Král 22:14 Míkajáš odpověděl: "Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co mi řekne Hospodin."
1 Král 22:15 Když přišel ke králi, král mu řekl: "Míkajáši, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo máme od toho upustit?" On mu odpověděl: "Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou."
1 Král 22:16 Král ho okřikl: "Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?"
1 Král 22:17 Míkajáš odpověděl: "Viděl jsem všechen izraelský lid rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: »Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.«"
1 Král 22:18 Izraelský král řekl Jóšafatovi: "Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?"
1 Král 22:19 Ale Míkajáš pokračoval: "Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva.
1 Král 22:20 Hospodin řekl: »Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?« Ten říkal to a druhý ono.
1 Král 22:21 Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: »Já ho zlákám.« Hospodin mu pravil: »Čím?«
1 Král 22:22 On odvětil: »Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.« Hospodin řekl: »Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!«
1 Král 22:23 A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci."
1 Král 22:24 Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: "Kudy přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?"
1 Král 22:25 Míkajáš řekl: "To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl."
1 Král 22:26 Izraelský král nařídil: "Seber Míkajáše a odveď ho k veliteli města Ámonovi a ke královu synu Jóašovi.
1 Král 22:27 Vyřídíš: »Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.«"
1 Král 22:28 Ale Míkajáš řekl: "Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin." A připojil: "Slyšte to, všichni lidé!"
1 Král 22:29 Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu.
1 Král 22:30 Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: "Ty ovšem obleč své roucho." Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje.
1 Král 22:31 Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: "Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!"
1 Král 22:32 Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: "To je jistě izraelský král!" Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik.
1 Král 22:33 Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho.
1 Král 22:34 Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: "Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn."
1 Král 22:35 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu.
1 Král 22:36 Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: "Každý do svého města, každý do své země!"
1 Král 22:37 Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili.
1 Král 22:38 Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil.
1 Král 22:39 O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.
1 Král 22:40 I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.
1 Král 22:41 Ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba se stal králem nad Judou Jóšafat, syn Ásův.
1 Král 22:42 Jóšafatovi bylo třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího.
1 Král 22:43 Chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích.
1 Král 22:44 Jenom neodstranili posvátná návrší; lid na posvátných návrších ještě obětoval a pálil kadidlo.
1 Král 22:45 Jóšafat také žil v pokoji s králem izraelským.
1 Král 22:46 O ostatních příbězích Jóšafatových, o jeho bohatýrských činech, jež konal, a jak bojoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.
1 Král 22:47 Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země.
1 Král 22:48 V Edómu tenkrát neměli krále, byl tam královský správce.
1 Král 22:49 Jóšafat dal udělat zámořské lodě, aby pluly do Ofíru pro zlato, ale nevyplul; lodě ztroskotaly v Esjón-geberu.
1 Král 22:50 Achazjáš, syn Achabův, tehdy řekl Jóšafatovi: "Ať se plaví na lodích s tvými služebníky i moji služebníci!" Ale Jóšafat nesvolil.
1 Král 22:51 I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.
1 Král 22:52 V sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Achazjáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem dva roky.
1 Král 22:53 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očí. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
1 Král 22:54 Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.
2. kniha Královská
2 Král 1:1 Po Achabově smrti odpadl Moáb od Izraele.
2 Král 1:2 Achazjáš propadl mříží svého pokojíku na střeše v Samaří a churavěl. Vyslal posly a řekl jim: "Jděte a dotažte se Baal-zebúba, boha Ekrónu, zdali z tohoto ochoření vyváznu živ."
2 Král 1:3 Tu promluvil anděl Hospodinův k Elijášovi Tišbejskému: "Vstaň a vyjdi vstříc poslům samařského krále a pověz jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu?
2 Král 1:4 Proto Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš." A Elijáš šel.
2 Král 1:5 Když se poslové vrátili ke králi, zeptal se jich: "Jak to, že se vracíte?"
2 Král 1:6 Odvětili mu: "Jakýsi muž nám vyšel vstříc a řekl nám: »Jděte zpět ke králi, který vás vyslal, a vyřiďte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že se obracíš s dotazem na Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z lože, na nějž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.«"
2 Král 1:7 Otázal se jich: "Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?"
2 Král 1:8 Oni mu řekli: "Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásaná koženým pásem." Tu řekl: "To byl Elijáš Tišbejský."
2 Král 1:9 Poslal pro něho velitele s padesáti vojáky. Ten k němu vystoupil, a hle, Elijáš seděl na vrcholu hory. Promluvil k němu: "Muži Boží, král rozkazuje: »Sestup!«"
2 Král 1:10 Elijáš veliteli těch padesáti odpověděl: "Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!" I sestoupil oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.
2 Král 1:11 Král pro něho poslal opět jiného velitele s padesáti vojáky. Ten promluvil: "Muži Boží, toto praví král: »Rychle sestup!«
2 Král 1:12 Elijáš jim odpověděl: "Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!" I sestoupil Boží oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.
2 Král 1:13 Ale král poslal ještě potřetí velitele s padesáti vojáky. Když tento třetí velitel přišel nahoru, poklekl před Elijášem a prosil ho o smilování. Promluvil k němu: "Muži Boží, kéž má v tvých očích život můj i život těchto tvých padesáti služebníků nějakou cenu.
2 Král 1:14 Hle, oheň sestoupil z nebe a pozřel oba předešlé velitele i jejich padesát vojáků. Kéž má nyní můj život v tvých očích nějakou cenu!"
2 Král 1:15 Tu promluvil k Elijášovi Hospodinův anděl: "Sestup s ním. Neboj se ho!" Povstal tedy, sestoupil s ním ke králi
2 Král 1:16 a promluvil k němu: "Toto praví Hospodin: Že jsi poslal posly s dotazem k Baal-zebúbovi, bohu Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš."
2 Král 1:17 I zemřel podle Hospodinova slova, které promluvil Elijáš. Po něm se stal králem Jóram, a to v druhém roce vlády judského krále Jórama, syna Jóšafatova. Achazjáš totiž neměl syna.
2 Král 1:18 O ostatních příbězích Achazjášových, o tom, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.
2 Král 2:1 I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se právě ubírali z Gilgálu.
2 Král 2:2 Elijáš řekl Elíšovi: "Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu." Elíša mu odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." I sestoupili do Bét-elu.
2 Král 2:3 Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: "Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?" Odvětil: "Vím to také. Mlčte!"
2 Král 2:4 A Elijáš mu řekl: "Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě p
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Sobota, 15. dubna, 2017
Liturgické období: Bílá Sobota
Liturgická barva: bílá
Liturgický cyklus: A
Svátek:
Sv. Anastázie
Text 1.čtení:Gn 1,1-2,2
Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami. Tu Bůh řekl: "Buď světlo!" A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro - den první. Potom Bůh řekl: "Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!" A stalo se tak. Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro - den druhý. Potom Bůh řekl: "Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!" A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: "Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s jádry uvnitř!" A stalo se tak. Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den třetí. Potom Bůh řekl: "Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!" A stalo se tak. Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den čtvrtý. Potom Bůh řekl: "Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!" Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: "Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!" Nastal večer, nastalo jitro - den pátý. Potom Bůh řekl: "Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu." A stalo se tak. Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: "Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi." Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu. Bůh jim požehnal slovy: "Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji! Vládněte nad rybami moře, nad ptactvem nebe i nade všemi živočichy, kteří se pohybují po zemi." A připojil: "Hle, k jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s jádry uvnitř. Též veškeré divoké zvěři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny." A stalo se tak. Bůh viděl všechno, co udělal, a hle - bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro - den šestý. Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje. Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s veškerou prací, kterou vykonal.
Text žalmu:Žl 104,1-2a.5-6.10+12.13-14b.24+35c
Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země.
Veleb, duše má, Hospodina!
- Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
- Velebností a vznešeností ses oděl,
- světlem se halíš jako pláštěm.
Odp.
Zemi jsi založil na jejích základech,
- nezakolísá na věčné věky.
- Oceánem jsi ji přikryl jako šatem,
- nad horami stanuly vody.
Odp.
Pramenům dáváš stékat v potoky,
- které plynou mezi horami.
- Podél nich hnízdí nebeské ptactvo,
- ve větvích švitoří svou píseň.
Odp.
Ze svých komor zavlažuješ hory,
- země se sytí plody tvého díla.
- Dáváš růst trávě pro dobytek,
- bylinám užitečným člověku.
Odp.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
- Všechno jsi moudře učinil,
- země je plná tvého tvorstva.
- Veleb, duše má, Hospodina!
Odp.
Nebo:
Žl 33,4-5.6-7.12-13.20+22
Země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo slovo je správné,
- spolehlivé je celé jeho dílo.
- Miluje spravedlnost a právo,
- země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa,
- dechem jeho úst všechen jejich zástup.
- Vodstva moří shrnuje jako do měchu,
- do nádrží slévá oceány.
Odp.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
- blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
- Z nebe shlíží Hospodin,
- vidí všechny smrtelníky.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina,
- on sám je naše pomoc a štít.
- Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
- jak doufáme v tebe.
Odp.
Text 2.čtení:Gn 22,1-18
Oběť našeho praotce Abraháma.
Viz 2. neděle postní, cyklus B, 1. čtení, str. xxx.
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." Abrahám vstal časně zrána, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a syna Izáka. Naštípal dříví pro celopal a vypravil se na místo, které mu Bůh jmenoval. Třetího dne, když Abrahám zdvihl oči, uviděl zdálky to místo. Tu pravil Abrahám svým služebníkům: "Zůstaňte zde s oslem a já s chlapcem půjdeme tamhle, abychom se klaněli, a pak se k vám vrátíme." Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba dva šli spolu. Cestou se Izák obrátil na svého otce Abraháma a řekl: "Otče!" Odpověděl: "Co je, můj synu?" Izák nato: "Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k celopalu?" Abrahám odpověděl: "Bůh si vyhlédne ovci k celopalu, můj synu" - a šli oba dva spolu dál. Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" (Anděl) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Abrahám nazval to místo "Hospodin se stará", proto se dnes říká: "Na hoře, kde se Hospodin stará". Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."
Text evangelia:Mt 28,1-10
Byl vzkříšen z mrtvých a jde před vámi do Galileje.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět." (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: "Buďte zdrávy!" Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí."
Doplňující text:Bílá sobota
Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti. Oltářní stůl je obnažen a neslaví se mše svatá. Teprve po slavných obřadech noční vigilie, které jsou přípravou na Kristovo zmrtvýchvstání, církev prožívá velikonoční radost naplňující celých následujících padesát dní. Svaté přijímání se může v tento den podávat jenom při zaopatřování jako viatikum.
Žl 16,5+8.9-10.11 (žalm)
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
- ty mně zachováváš můj úděl.
- Hospodina mám neustále na zřeteli,
- nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,
- i mé tělo bydlí v bezpečí,
- neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,
- nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu,
- u tebe je hojná radost,
- po tvé pravici je věčná slast.
Odp.
Ex 14,15-15,1 (3. čtení)
Synové Izraele šli středem moře po souši.
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Hospodin pravil Mojžíšovi: "Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích." Boží anděl, který šel před táborem Izraelitů, změnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup změnil místo a položil se za ně. Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byla tma a mlha. Tak přešla noc a po celou noc se jedni nepřiblížili k druhým. Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála jako zeď po pravici i po levici, takže synové Izraele šli středem moře po souši. Egypťané je následovali. Všichni faraónovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře. Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdě jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: "Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!" Hospodin nařídil Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!" Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z nich ani jeden. Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici. Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi. Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu.
Ex 15,1-2.3-4.5-6.17-18 (žalm)
Odp.: Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený.
Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený,
- koně i jezdce svrhl do moře.
- Hospodin je má síla, jej opěvuji,
- stal se mou spásou.
- On je můj Bůh, a já ho chválím,
- Bůh mého otce, a já ho oslavuji.
Odp.
Hospodin je hrdina ve válce,
- jeho jméno je Hospodin.
- Faraónovy vozy a jeho vojsko svrhl do moře,
- výkvět jeho reků byl potopen v Rákosovém moři.
Odp.
Hlubiny je přikryly,
- zřítili se do propasti jako kámen.
- Tvá pravice, Hospodine, ukazuje svou moc a sílu,
- tvá pravice, Hospodine, drtí nepřátele.
Odp.
Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, na svém vlastnictví,
- na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo,
- ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce.
- Hospodin bude kralovat navěky a navždy.
Odp.
Iz 54,5-14 (4. čtení)
Ve věčné lásce se nad tebou slituje Hospodin, tvůj vykupitel.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hospodin mluví ke (své nevěstě) Jeruzalému: Neboj se, nebudeš zklamána, vždyť tvým manželem bude tvůj stvořitel, Hospodin zástupů je jeho jméno; tvým vykupitelem je Svatý Izraele, nazývá se: Bůh celé země. Ano, jak opuštěnou ženu, sklíčenou na duchu, povolal tě Hospodin. Může být zavržena manželka z mládí? - pravil tvůj Bůh. Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji - pravil Hospodin, tvůj vykupitel. Chci jednat jako za dnů Noemových: tehdy jsem přísahal, že již nezaleji Noemovou potopou zemi, nyní přísahám, že se již na tebe nerozhněvám, nebudu ti hrozit. I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj - pravil Hospodin, který tě miluje. Ubohá, šlehaná bouří, bez útěchy! Hle, položím tvé kameny na granáty, základy tvé na safíry, tvá cimbuří udělám z rubínů, brány tvé z křišťálů, všechny tvé hradby z drahokamů. Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky, štěstí tvých synů bude veliké. Na spravedlnosti budeš založena, zbavena útlaku, nebudeš se bát, (zbavena) hrůzy - už se k tobě nepříblíží.
Žl 30,2+4.5-6.11+12a+13b (žalm)
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil,
- nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé.
- Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši,
- zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp.
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,
- a vzdávejte díky jeho svatému jménu!
- Vždyť jeho hněv trvá chvíli,
- ale jeho laskavost po celý život,
- zvečera se uhostí pláč,
- zjitra však jásot.
Odp.
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou,
- pomoz mi, Hospodine!
- Můj nářek jsi obrátil v tanec,
- Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.
Iz 55,1-11 (5. čtení)
Pojďte ke mně, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (změní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."
Iz 12,2-3.4bcd.5-6 (žalm)
Odp.: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Bůh je má spása!
- Bez obavy mohu doufat.
- Hospodin je má síla a má chvála,
- stal se mou spásou.
- S radostí budete vážit vodu
- z pramenů spásy.
Odp.
Děkujte Hospodinu, vzývejte jeho jméno!
- Hlásejte mezi národy jeho díla,
- zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,
- ať je to známé po celé zemi!
- Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,
- neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.
Odp.
Bar 3,9-15.32-4,4 (6. čtení)
Choď po cestě vstříc světlu Hospodinovy moudrosti.
Čtení z knihy proroka Barucha.
Slyš, Izraeli, přikázání života, napni sluch, abys poznal moudrost! Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi, že chřadneš v cizí zemi, poskvrněn jako mrtvoly, že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí? Opustil jsi studnici moudrosti! Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě, přebýval bys v pokoji navěky. Nauč se, kde je poznání, kde síla, kde důvtip, abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život, kde v pokoji září oči. Kdo nalezl místo (moudrosti), kdo vešel do jejích pokladnic? Zná ji však ten, který ví všecko, svým důmyslem ji vynašel; který založil zemi na věčné časy a naplnil ji zvířaty; který vypouští světlo, a (ono) jde, volá na ně, a (ono) ho poslouchá s třesením. Hvězdy vesele září na svých místech; zavolá-li je, řeknou: "Tady jsme!" - a s radostí svítí svému Tvůrci. To je náš Bůh, nemůže být jiný k němu přirovnán. Vynašel všechny cesty k moudrosti a dal je svému služebníku Jakubovi a Izraeli, svému miláčkovi. Potom se (moudrost) ukázala na zemi a stýkala se s lidmi. Ona je knihou Božích přikázání a zákonem, který platí na věčné časy; všichni, kteří se jí drží, (přijdou) k životu, k smrti pak ti, kdo ji opustili. Obrať se, Jakube, a uchop ji, choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu! Svou slávu nedávej jinému ani to, co ti prospívá, cizímu národu. Blahoslavení jsme, Izraeli, že známe, co se líbí Bohu.
Žl 19,8.9.10.11 (žalm)
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši,
- Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
- Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
- Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,
- sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Odp.
Ez 36,16-17a.18-28 (7. čtení)
Pokropím vás očistnou vodou a dám vám nové srdce.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: "Synu člověka, když bydlel Izraelův dům ve své vlasti, poskvrnil ji svým chováním i svými skutky. Proto jsem na ně vylil svůj hněv pro krev, kterou prolili na zemi, znesvěcenou jejich modlami. Rozptýlil jsem je mezi národy, do zemí rozehnal, soudil jsem je podle jejich chování a skutků. Kamkoli však přišli mezi národy, znesvěcovali mé svaté jméno, neboť se říkalo: Je to lid Hospodinův, a přece museli vyjít z jeho země! Slitoval jsem se tedy nad svým svatým jménem, znesvěceným od Izraelova domu mezi národy, k nimž přišli. Proto řekni Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Nedělám to pro vás, Izraelův dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, k nimž jste přišli. Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin - praví Pán, Hospodin - až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem."
Žl 42,3.5bcd; 43,3.4 (žalm)
Odp.: Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:
- kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Odp.
Vzpomínám, jak jsem putovával v zástupu,
- jak jsem je vodíval k Božímu domu
- s hlasitým jásotem a chvalozpěvem
- ve svátečním průvodu.
Odp.
Sešli své světlo a svou věrnost: ty ať mě vedou
- a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.
Odp.
Pak přistoupím k Božímu oltáři,
- k Bohu, který mě naplňuje radostí.
- Oslavím tě citerou,
- Bože, můj Bože!
Odp.
Nebo, uděluje-li se křest:
Iz 12,2-3.4bcd.5-6, jako po 5. čtení
Nebo:
Žl 51,12-13.14-15.18-19 (žalm)
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
- Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
- Neodvrhuj mě od své tváře
- a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany
- a posilni mou velkodušnost.
- Bezbožné budu učit tvým cestám
- a hříšníci se budou obracet k tobě.
Odp.
Vždyť nemáš zálibu v oběti,
- kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
- Mou obětí, Bože, je zkroušený duch,
- zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Odp.
Řím 6,3-11 (epištola)
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
(Bratři!) My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.
Po epištole všichni vstanou. Kněz slavnostně zazpívá Aleluja a všichni opakují po něm. Žalmista nebo zpěvák zpívá žalm a lid odpovídá Aleluja.
Žl 118,1-2.16ab+17.22-23 (žalm)
Odp: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
- jeho milosrdenství trvá navěky.
- Nechť řekne dům Izraelův:
- "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla,
- Hospodinova pravice mě pozvedla.
- Nezemřu, ale budu žít
- a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli,
- stal se kvádrem nárožním.
- Hospodinovým řízením se tak stalo,
- je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
------------------------------------------------------------
OBNOVA KŘESTNÍHO VYZNÁNÍ
Když skončil křest (biřmování) - nebo, nebyl-li nikdo křtěn, po svěcení vody - všichni vstoje a s rozsvícenými svíčkami v rukou obnoví křestní vyznání.
Kněz promluví k věřícím těmito anebo podobnými slovy:
My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní vykonejme to, nač jsme se čtyřicet dní připravovali, a obnovme své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše, zřekněme se hříchu a slibme, že chceme sloužit Bohu v jeho svaté církvi.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, co působí?
Všichni: Ano.
Kněz: I všeho, čím se pyšní?
Všichni: Ano.
-------------------------------------------------
Nebo:
Kněz: Chcete tedy žít ve svobodě dětí Božích, a zříkáte se proto hříchu?
Všichni: Ano.
Kněz: Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl, a zříkáte se proto všeho, co k němu láká?
Všichni: Ano.
Kněz: Zříkáte se tedy ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní?
Všichni: Ano.
-------------------------------------------------
Potom kněz pokračuje:
Kněz: Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí na pravici Otcově?
Všichni: Věřím.
Kněz: Věříte v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný?
Všichni: Věřím.
Kněz končí slovy:
Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, nás vysvobodil z hříchu a dal nám život z vody a z Ducha svatého. Kéž v nás svou milost chrání, abychom byli s Kristem spojeni na věky věků.
O: Amen.
Kněz kropí lid svěcenou vodou. Všichni přitom zpívají následující antifonu nebo jiný zpěv, mající křestní charakter.
Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu na pravé straně, aleluja.
A všichni, k nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.
Když kněz pokropil lid svěcenou vodou, odebere se k sedadlu. Vynechává se vyznání víry. Následují přímluvy, jichž se poprvé účastní také novokřtěnci.
Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.
www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015