Text bible pro: Čtvrtek, 31. května, 2018

 Kniha Job 
 [zkr. = Job] 

jim dal,
Job 33:17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí,
Job 33:18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou.
Job 33:19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech,
Job 33:20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo.
Job 33:21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět.
Job 33:22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti.
Job 33:23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk,
Job 33:24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: »Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.«
Job 33:25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání.
Job 33:26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost.
Job 33:27 Bude zpívat před lidmi a řekne: »Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.«
Job 33:28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo.
Job 33:29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát,
Job 33:30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých.
Job 33:31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit.
Job 33:32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost.
Job 33:33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost."
Job 34:1 Na to navázal Elíhú slovy:
Job 34:2 "Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.
Job 34:3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.
Job 34:4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.
Job 34:5 Jób řekl: »Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.
Job 34:6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.«
Job 34:7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,
Job 34:8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;
Job 34:9 řekl: »Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.«
Job 34:10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.
Job 34:11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.
Job 34:12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.
Job 34:13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?
Job 34:14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,
Job 34:15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.
Job 34:16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.
Job 34:17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?
Job 34:18 Je snad možno říci králi: »Ty ničemo« nebo urozeným: »Svévolníku«?
Job 34:19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.
Job 34:20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.
Job 34:21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.
Job 34:22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.
Job 34:23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.
Job 34:24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;
Job 34:25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.
Job 34:26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,
Job 34:27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,
Job 34:28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.
Job 34:29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,
Job 34:30 aby nekraloval člověk - rouhač a nestal se svůdcem lidu.
Job 34:31 Sluší se doznat Bohu: »Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.
Job 34:32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.«
Job 34:33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!
Job 34:34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:
Job 34:35 »Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.
Job 34:36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.
Job 34:37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.«"
Job 35:1 Na to navázal Elíhú slovy:
Job 35:2 "Myslíš si, že je to podle práva říkat: »Moje spravedlnost převyšuje Boží?«
Job 35:3 Říkat: »Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?«
Job 35:4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.
Job 35:5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou.
Job 35:6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?
Job 35:7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?
Job 35:8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
Job 35:9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,
Job 35:10 a nikdo se nezeptá: »Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat,
Job 35:11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?«
Job 35:12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.
Job 35:13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne,
Job 35:14 zvláště když o něm prohlašuješ: »Nedívá se na to«. Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!
Job 35:15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost,
Job 35:16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči."
Job 36:1 Elíhú dále pokračoval slovy:
Job 36:2 "Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci.
Job 36:3 Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost,
Job 36:4 neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí.
Job 36:5 Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.
Job 36:6 Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu.
Job 36:7 Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni.
Job 36:8 Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení,
Job 36:9 oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení,
Job 36:10 otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili do ničemností.
Job 36:11 Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta.
Job 36:12 Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost.
Job 36:13 Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá.
Job 36:14 Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva.
Job 36:15 Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.
Job 36:16 To on tě odládá z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti.
Job 36:17 Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud.
Job 36:18 Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty.
Job 36:19 Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu?
Job 36:20 Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst.
Job 36:21 Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.
Job 36:22 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu?
Job 36:23 Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: »Jednáš podle«?
Job 36:24 Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.
Job 36:25 Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.
Job 36:26 Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.
Job 36:27 Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění,
Job 36:28 když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka.
Job 36:29 Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku?
Job 36:30 Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře.
Job 36:31 Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm.
Job 36:32 Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka.
Job 36:33 Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod.
Job 37:1 Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.
Job 37:2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.
Job 37:3 Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.
Job 37:4 Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.
Job 37:5 Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:
Job 37:6 sněhu velí: »Padej na zem« a dešti: »Ať prší«, a déšť padá v mocných proudech.
Job 37:7 Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:
Job 37:8 Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;
Job 37:9 vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;
Job 37:10 svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;
Job 37:11 oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,
Job 37:12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;
Job 37:13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
Job 37:14 Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.
Job 37:15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
Job 37:16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
Job 37:17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
Job 37:18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
Job 37:19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.
Job 37:20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?
Job 37:21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.
Job 37:22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;
Job 37:23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
Job 37:24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."
Job 38:1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
Job 38:2 "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Job 38:3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
Job 38:4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
Job 38:5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru?
Job 38:6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
Job 38:7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
Job 38:8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
Job 38:9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
Job 38:10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
Job 38:11 a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
Job 38:12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
Job 38:13 aby