Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha JobKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 25. května, 2017
Kniha Ester
[zkr. = Est]
16 I ostatní židé v krajinách králových se shromáždili, aby se postavili na obranu svých životů a zajistili si klid od svých nepřátel, a z těch, kdo je nenáviděli, zabili sedmdesát pět tisíc mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.
Est 9:17 Bylo to třináctého dne měsíce adaru a čtrnáctého dne byl klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.
Est 9:18 V Šúšanu se židé shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce a patnáctého dne nastal klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.
Est 9:19 Proto rozptýlení židé, sídlící ve venkovských městech, slaví čtrnáctého dne měsíce adaru radostné hodování a den pohody a jeden druhému posílá dárky.
Est 9:20 Mordokaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem židům, blízkým i dalekým, ve všech krajinách krále Achašveróše.
Est 9:21 Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru
Est 9:22 památku na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, místo smutku den pohody; aby je slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.
Est 9:23 A židé přijali za obyčej, co začali dělat a co jim Mordokaj napsal:
Est 9:24 že Agagovec Haman, syn Hamedatův, protivník všech židů, osnoval záměr proti židům, jak by je zahubil, že házel púr, totiž los, aby je vyděsil a zahubil.
Est 9:25 Ale když ona vešla před krále, nařídil král, dokonce písemně, obrátit jeho zlý záměr, který osnoval proti židům, na jeho hlavu, a pověsili jej i jeho syny na kůl.
Est 9:26 Proto nazvali ty dny púrím podle slova púr. Proto kvůli všemu, co bylo v té listině řečeno, co přitom viděli a co je postihlo,
Est 9:27 ustanovili židé a přijali za obyčej pro sebe a pro své potomstvo i pro všechny, kdo se k nim připojí, že neopomenou slavit tyto dva dny pravidelně každého roku a v určený čas, jak je psáno.
Est 9:28 Tyto dny budou připomínány a slaveny v každém pokolení a v každé čeledi, v každé krajině a v každém městě; tyto dny púrímu nebudou mezi židy opomíjeny a památka na ně v jejich potomstvu nezanikne.
Est 9:29 Také královna Ester, dcera Abíchajilova, psala s židem Mordokajem ještě jednou, aby dodala váhy ustavující listině o purímu.
Est 9:30 Dopisy poslali všem židům do všech sto dvaceti sedmi krajin Achašveróšova království, slova pokoje a pravdy,
Est 9:31 aby dodržovali v určený čas tyto dny púrímu, jak jim stanovil žid Mordokaj a královna Ester; stejně stanovili pro sebe i pro své potomstvo zachovávat jejich posty a nářky.
Est 9:32 Esteřiným výrokem bylo stanoveno zachovávat púrím a bylo to zapsáno do knihy.
Est 10:1 Král Achašveróš podrobil zemi i mořské ostrovy nuceným pracím.
Est 10:2 Všechny jeho význačné a bohatýrské činy i přesné údaje o velikém vlivu Mordokaje, kterého král povýšil, jsou, jak známo, zapsány v Knize letopisů králů médských a perských.
Est 10:3 Neboť žid Mordokaj byl první po králi Achašveróšovi; byl veliký u židů a oblíbený u množství svých bratří, pečoval o dobro svého lidu a usiloval o pokoj veškerého svého potomstva.
Kniha Job
Job 1:1 Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.
Job 1:2 Narodilo se mu sedm synů a tři dcery.
Job 1:3 Jeho stáda čítala sem tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku.
Job 1:4 Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily.
Job 1:5 Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval Je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: "Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu." Tak činil Jób po všechny dny.
Job 1:6 Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
Job 1:7 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Job 1:8 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého."
Job 1:9 Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
Job 1:10 Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.
Job 1:11 Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit."
Job 1:12 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel.
Job 1:13 Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
Job 1:14 Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: "Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice.
Job 1:15 Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:16 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:17 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:18 Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
Job 1:19 Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to."
Job 1:20 Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se
Job 1:21 a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno."
Job 1:22 Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
Job 2:1 A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
Job 2:2 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
Job 2:3 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil."
Job 2:4 Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
Job 2:5 Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit."
Job 2:6 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život."
Job 2:7 A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
Job 2:8 Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
Job 2:9 Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři."
Job 2:10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
Job 2:11 O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
Job 2:12 Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
Job 2:13 Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
Job 3:1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
Job 3:2 Jób mluvil takto:
Job 3:3 "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«
Job 3:4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
Job 3:5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
Job 3:6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
Job 3:7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
Job 3:8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
Job 3:9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
Job 3:10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.
Job 3:11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?
Job 3:12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
Job 3:13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
Job 3:14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
Job 3:15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
Job 3:16 nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
Job 3:17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
Job 3:18 vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,
Job 3:19 malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.
Job 3:20 Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,
Job 3:21 kdo toužebně čekají na smrt - a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,
Job 3:22 těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?
Job 3:23 A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
Job 3:24 Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;
Job 3:25 čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.
Job 3:26 Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí - a přišla bouře."
Job 4:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
Job 4:2 "Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
Job 4:3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
Job 4:4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
Job 4:5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
Job 4:6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
Job 4:7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
Job 4:8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
Job 4:9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
Job 4:10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
Job 4:11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
Job 4:12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
Job 4:13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
Job 4:14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
Job 4:15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
Job 4:16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
Job 4:17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«
Job 4:18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
Job 4:19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadnějši než mola.
Job 4:20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
Job 4:21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
Job 5:1 Jen si volej,
Text bible pro den: Pátek, 26. května, 2017
Kniha Job
[zkr. = Job] odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?
Job 5:2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
Job 5:3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
Job 5:4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
Job 5:5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.
Job 5:6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,
Job 5:7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.
Job 5:8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,
Job 5:9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
Job 5:10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu,
Job 5:11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;
Job 5:12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
Job 5:13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
Job 5:14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;
Job 5:15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;
Job 5:16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
Job 5:17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
Job 5:18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
Job 5:19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
Job 5:20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,
Job 5:21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,
Job 5:22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,
Job 5:23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
Job 5:24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
Job 5:25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,
Job 5:26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
Job 5:27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."
Job 6:1 Jób na to odpověděl:
Job 6:2 "Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo!
Job 6:3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou,
Job 6:4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží.
Job 6:5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?
Job 6:6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek?
Job 6:7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.
Job 6:8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
Job 6:9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
Job 6:10 Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
Job 6:11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
Job 6:12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
Job 6:13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
Job 6:14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
Job 6:15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
Job 6:16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
Job 6:17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
Job 6:18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
Job 6:19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
Job 6:20 za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.
Job 6:21 I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
Job 6:22 Řekl jsem snad: »Dejte mi« či: »Plaťte za mne vlastním zbožím«
Job 6:23 nebo: »Zachraňte mě z rukou protivníka« či snad: »Vykupte mě z rukou ukrutníků« ?
Job 6:24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
Job 6:25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte?
Job 6:26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
Job 6:27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.
Job 6:28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?
Job 6:29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!
Job 6:30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Job 7:1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?
Job 7:2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,
Job 7:3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.
Job 7:4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
Job 7:5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.
Job 7:6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.
Job 7:7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.
Job 7:8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.
Job 7:9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,
Job 7:10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.
Job 7:11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.
Job 7:12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?
Job 7:13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání«,
Job 7:14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními,
Job 7:15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení.
Job 7:16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.
Job 7:17 Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,
Job 7:18 že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?
Job 7:19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?
Job 7:20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?
Job 7:21 Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již."
Job 8:1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
Job 8:2 "Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.
Job 8:3 Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?
Job 8:4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal jsi v moc jejich nevěrnosti.
Job 8:5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,
Job 8:6 budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.
Job 8:7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.
Job 8:8 Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.
Job 8:9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.
Job 8:10 Oni tě však poučí, řeknou ti všichno, a ze svého srdce pronesou řeč.
Job 8:11 Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?
Job 8:12 Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.
Job 8:13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;
Job 8:14 ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání - toť pavučina.
Job 8:15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.
Job 8:16 Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,
Job 8:17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.
Job 8:18 Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: »Nikdy jsem tě nevidělo.«
Job 8:19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.
Job 8:20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.
Job 8:21 Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.
Job 8:22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic."
Job 9:1 Jób na to odpověděl:
Job 9:2 "Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
Job 9:3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
Job 9:4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
Job 9:5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
Job 9:6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
Job 9:7 Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
Job 9:8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,
Job 9:9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
Job 9:10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
Job 9:11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.
Job 9:12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: »Co to děláš?«
Job 9:13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
Job 9:14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
Job 9:15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
Job 9:16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
Job 9:17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
Job 9:18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
Job 9:19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
Job 9:20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
Job 9:21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
Job 9:22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
Job 9:23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
Job 9:24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?
Job 9:25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
Job 9:26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
Job 9:27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
Job 9:28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
Job 9:29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
Job 9:30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
Job 9:31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
Job 9:32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
Job 9:33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
Job 9:34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
Job 9:35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
Job 10:1 Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.
Job 10:2 Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
Job 10:3 K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?
Job 10:4 Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?
Job 10:5 Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
Job 10:6 že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
Job 10:7 Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
Job 10:8 Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou m
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 27. května, 2017
Kniha Job
[zkr. = Job]
hubíš.
Job 10:9 Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.
Job 10:10 Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?
Job 10:11 Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,
Job 10:12 nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.
Job 10:13 Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - :
Job 10:14 že proti mě budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin.
Job 10:15 Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření.
Job 10:16 Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.
Job 10:17 Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje.
Job 10:18 Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.
Job 10:19 Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu.
Job 10:20 Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,
Job 10:21 dřív než půjdu tam, odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti,
Job 10:22 do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno."
Job 11:1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
Job 11:2 "Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?
Job 11:3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?
Job 11:4 Říkáš: »Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.«
Job 11:5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,
Job 11:6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.
Job 11:7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,
Job 11:8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?
Job 11:9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.
Job 11:10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?
Job 11:11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti - a srozuměn není.
Job 11:12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
Job 11:13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,
Job 11:14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,
Job 11:15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,
Job 11:16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.
Job 11:17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.
Job 11:18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.
Job 11:19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,
Job 11:20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši."
Job 12:1 Jób na to odpověděl:
Job 12:2 "Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!
Job 12:3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví?
Job 12:4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
Job 12:5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!
Job 12:6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.
Job 12:7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,
Job 12:8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.
Job 12:9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila
Job 12:10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
Job 12:11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?
Job 12:12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
Job 12:13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.
Job 12:14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.
Job 12:15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.
Job 12:16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.
Job 12:17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,
Job 12:18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,
Job 12:19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,
Job 12:20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,
Job 12:21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,
Job 12:22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,
Job 12:23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,
Job 12:24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,
Job 12:25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.
Job 13:1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.
Job 13:2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy.
Job 13:3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem.
Job 13:4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni.
Job 13:5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré.
Job 13:6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností.
Job 13:7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu?
Job 13:8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho?
Job 13:9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?
Job 13:10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit.
Job 13:11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho?
Job 13:12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
Job 13:13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli.
Job 13:14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku.
Job 13:15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
Job 13:16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup.
Job 13:17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
Job 13:18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým.
Job 13:19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu.
Job 13:20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:
Job 13:21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá.
Job 13:22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
Job 13:23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
Job 13:24 Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele?
Job 13:25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?
Job 13:26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,
Job 13:27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
Job 13:28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Job 14:1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
Job 14:2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
Job 14:3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
Job 14:4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
Job 14:5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
Job 14:6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
Job 14:7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,
Job 14:8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
Job 14:9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.
Job 14:10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?
Job 14:11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;
Job 14:12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.
Job 14:13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
Job 14:14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
Job 14:15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
Job 14:16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
Job 14:17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
Job 14:18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;
Job 14:19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
Job 14:20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
Job 14:21 Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.
Job 14:22 Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí."
Job 15:1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
Job 15:2 "Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu?
Job 15:3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí?
Job 15:4 Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ.
Job 15:5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil.
Job 15:6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě.
Job 15:7 Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky?
Job 15:8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost?
Job 15:9 Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé?
Job 15:10 Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec.
Job 15:11 Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví?
Job 15:12 Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima?
Job 15:13 Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova.
Job 15:14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy?
Job 15:15 Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny,
Job 15:16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu?
Job 15:17 Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel,
Job 15:18 co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové,
Job 15:19 ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel:
Job 15:20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt.
Job 15:21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce.
Job 15:22 Nevěří, že by se z temnot vrátil - je vyhlédnut pro meč.
Job 15:23 Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot.
Job 15:24 Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený,
Job 15:25 neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému,
Job 15:26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů.
Job 15:27 Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách.
Job 15:28 Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením.
Job 15:29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže.
Job 15:30 Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst.
Job 15:31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš.
Job 15:32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat,
Job 15:33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy.
Job 15:34 Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů;
Job 15:35 plodí trá
