Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha proroka SofoniášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 1. září, 2024
Kniha proroka Micheáše
[zkr. = Mich]
ete zlo, stahujete z lidu kůži a z jeho kostí maso.
Mich 3:3 Požírají maso mého lidu, sdírají z nich kůži a lámou jim kosti, jako by je kouskovali do hrnce, jak do kotle maso.
Mich 3:4 Až budou úpět k Hospodinu, neodpoví jim; skryje před nimi tvář v onen čas, jak zasluhují za svoje zlé skutky.
Mich 3:5 Toto praví Hospodin proti prorokům, kteří svádějí můj lid: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj.
Mich 3:6 Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří.
Mich 3:7 Tu se budou jasnovidci stydět, rdít se budou věštci, všichni si zakryjí ústa, neboť Bůh neodpoví.
Mich 3:8 Já však jsem naplněn mocí, duchem Hospodinovým, právem a bohatýrskou silou, abych mohl Jákobovi povědět o jeho nevěrnosti, Izraeli o jeho hříchu.
Mich 3:9 Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé!
Mich 3:10 Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím.
Mich 3:11 Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: "Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého."
Mich 3:12 Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.
Mich 4:1 I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit národy.
Mich 4:2 Mnohé pronárody půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
Mich 4:3 On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.
Mich 4:4 Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů.
Mich 4:5 Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy.
Mich 4:6 V onen den, je výrok Hospodinův, se ujmu chromé, shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem zle naložil.
Mich 4:7 Chromou budu mít za pozůstatek lidu, vypuzenou za mocný národ. A Hospodin bude nad nimi kralovat na hoře Sijónu od nynějška až navěky.
Mich 4:8 Ty, věži stáda, návrší dcery sijónské, tobě připadne, k tobě se navrátí dřívější vladařství, království dcery jeruzalémské.
Mich 4:9 Proč nyní tolik hořekuješ? Což nemáš u sebe krále? Zahynul tvůj rádce, že tě zachvátila bolest jako rodičku?
Mich 4:10 Svíjej a válej se v křečích jako rodička, sijónská dcero, neboť teď musíš vyjít z města a bydlet na poli a přijdeš až do Babylóna; tam budeš vysvobozena, tam tě Hospodin vykoupí z rukou tvých nepřátel.
Mich 4:11 Nyní se proti tobě sbírají mnohé pronárody. Říkají: "Sijón je zhanoben, pokochejme se pohledem na něj."
Mich 4:12 Oni však neznají smýšlení Hospodinovo, nerozumějí jeho úradku, že je shromažďuje jako snopy na humno.
Mich 4:13 Dej se do mlácení, sijónská dcero, neboť učiním tvůj roh ze železa, kopyta z bronzu. Rozdrtíš mnoho národů. Jejich zisk zasvětím Hospodinu jako klatý a jejich majetek Pánu celé země.
Mich 4:14 Nyní si však zasazuj smuteční zářezy, dcero porobená; sevře nás obležení. Izraelova soudce budou bít do tváře holí.
Mich 5:1 A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.
Mich 5:2 I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele.
Mich 5:3 I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země.
Mich 5:4 A on sám bude pokoj. Až vtrhne Ašúr do naší země, až bude šlapat po našich palácích, postavíme proti němu sedm pastýřů, osm vojevůdců lidu.
Mich 5:5 Ti budou spravovat asyrskou zemi mečem v přístupech do země Nimrodovy. On nás vysvobodí před Ašúrem, až vtrhne do naší země, až bude šlapat po našem pomezí.
Mich 5:6 I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské.
Mich 5:7 Pozůstatek Jákoba bude mezi pronárody, uprostřed mnoha národů, jako lev mezi zvířaty divočiny, jak lvíče ve stádech ovcí: přežene-li se, rozšlape je, rozsápe a nikdo mu nic nevyrve.
Mich 5:8 Budeš vyvýšen nad své protivníky, všichni tvoji nepřátelé budou vyhlazeni.
Mich 5:9 I stane se v onen den, je výrok Hospodinův, že vyhladím tvé koně z tvého středu a zničím tvé vozy.
Mich 5:10 Vyhladím města tvé země a všechny tvé pevnosti zbořím.
Mich 5:11 Vyhladím z tvých rukou tvé čáry, nebudeš mít mrakopravce.
Mich 5:12 Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy z tvého středu; dílu svých rukou se již nebudeš klanět.
Mich 5:13 Vyvrátím tvé posvátné kůly z tvého středu a zahladím tvá města.
Mich 5:14 V hněvu a rozhořčení vykonám pomstu na pronárodech, které mě neposlouchají.
Mich 6:1 Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň, veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas!
Mich 6:2 Slyšte Hospodinův spor, hory i nepohnutelné základy země! Hospodin vede spor se svým lidem, činí výtky Izraeli:
Mich 6:3 Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi.
Mich 6:4 Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam.
Mich 6:5 Lide můj, jenom si vzpomeň na záměr Baláka, krále moábského, a co mu odpověděl Bileám, Beórův syn, jak jsi pak táhl od Šitímu do Gilgálu, abys pochopil Hospodinovy spravedlivé činy.
Mich 6:6 "Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky?
Mich 6:7 Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?"
Mich 6:8 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
Mich 6:9 Slyš, Hospodin volá na město. - Pohotovou pomocí je vzhlížet k tvému jménu. - Slyšte o metle! Kdo ji přivolal?
Mich 6:10 Což stále budou ve svévolníkově domě poklady nabyté svévolí a míra ošizená, popouzející k hněvu?
Mich 6:11 Mám snad za poctivé prohlásit nespravedlivé váhy a váček s falešným závažím?
Mich 6:12 Jeho boháči jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví zrádně, v jejich ústech je lstivý jazyk.
Mich 6:13 Proto na tebe sešlu nemoci a rány, pro tvoje hříchy tě zpustoším.
Mich 6:14 Budeš jíst, ale nenasytíš se, budeš jen hladovět; nevyvázneš s tím, co sis dalo stranou, a s čím vyvázneš, vydám meči.
Mich 6:15 Budeš sít, a žní se nedočkáš; budeš lisovat olivy, a olejem se nepomažeš; vylisuješ mošt, a vína se nenapiješ.
Mich 6:16 Ustanovení Omrího se drží toto město, všech skutků Achabova domu; řídíte se jejich radami. Proto učiním, že budeš vzbuzovat úděs a tvoji obyvatelé posměch. Ponesete potupu mého lidu.
Mich 7:1 Běda mně! Jsem jako paběrky letní sklizně, jako paběrky po vinobraní. Není tu hrozen k snědku ani raný fík, po němž toužím.
Mich 7:2 Zbožný vymizel ze země, přímého mezi lidmi není. Všichni strojí vražedné úklady, jeden druhého do sítě loví.
Mich 7:3 Oběma rukama páchají zlo pro svůj prospěch, velmož i soudce úplatky vymáhají, mocný mluví, jak se mu zachce; a všechno zpřevracejí.
Mich 7:4 Nejlepší z nich je jak potměchuť, nejpoctivější jako plot z trní. Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci, den tvého navštívení; již nastává mezi nimi rozruch.
Mich 7:5 Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa.
Mich 7:6 Syn tupí otce, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; každý má nepřátele ve vlastním domě.
Mich 7:7 Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě vyslyší.
Mich 7:8 "Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně! Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin.
Mich 7:9 Chci nést Hospodinův hrozný hněv, neboť jsem proti němu hřešila, dokud on neurovná můj spor a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost.
Mich 7:10 Má nepřítelkyně to uvidí a pokryje ji hanba. To je ta, která mi říká: "Kde je Hospodin, tvůj Bůh?" Na vlastní oči ji spatřím, až bude pošlapána jak bláto na ulicích."
Mich 7:11 To bude den budování tvých zdí. Onoho dne se rozšíří tvé hranice.
Mich 7:12 Bude to den, kdy přijdou k tobě z Asýrie a egyptských měst, od Egypta až k řece Eufratu, od moře k moři, od hory k hoře.
Mich 7:13 Ale země bude zpustošena kvůli svým obyvatelům, pro ovoce jejich skutků.
Mich 7:14 Pas berlou svou svůj lid, ovce dědictví svého, ty, který sám jediný přebýváš v lesní divočině na Karmelu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dnů odvěkých,
Mich 7:15 jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země. Ukáži lidu podivuhodné věci.
Mich 7:16 Spatří to pronárody a zastydí se za všechno své siláctví. Přiloží ruku na ústa, uši jim ohluchnou.
Mich 7:17 Prach budou lízat jako had; jako zeměplazi polezou ve zmatku ze svých hradišť. Se strachem se budou obracet k Hospodinu, našemu Bohu. Tebe se budou bát.
Mich 7:18 Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství.
Mich 7:19 Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy,
Mich 7:20 prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.
Kniha proroka Nahuma
Nah 1:1 Výnos o Ninive. Kniha vidění Nahuma Elkóšského.
Nah 1:2 Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel. Mstitel je Hospodin, vládce rozhořčený. Pomstou stíhá Hospodin své protivníky, hněvem pronásleduje nepřátele.
Nah 1:3 Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka bez trestu neponechá. Jeho cesta vede vichřicí a bouří, mračna jsou prach zvířený jeho nohama.
Nah 1:4 Oboří se na moře a vysuší je, všechny řeky nechá vyschnout. Uvadá Bášan a Karmel, vadne i výhonek Libanónu.
Nah 1:5 Hory se před ním třesou, pahorky se zmítají, země před jeho tváří se vzdouvá, svět a všichni, kteří na něm bydlí.
Nah 1:6 Kdo odolá jeho hroznému hněvu? Kdo obstojí před jeho planoucím hněvem? Jeho rozhořčení sálá jak oheň, skály se před ním drolí.
Nah 1:7 Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají.
Nah 1:8 Valící se povodní učiní konec tomuto místu, tma bude pronásledovat jeho nepřátele.
Nah 1:9 Co zamýšlíte proti Hospodinu? On učiní konec. Soužení už podruhé nenastane.
Nah 1:10 Zapletou se v hloží svými pitkami zpiti. Jako suché strniště budou zcela pozřeni ohněm.
Nah 1:11 Z tebe vyšel ten, který zamýšlí proti Hospodinu zlé věci, ničemný rádce.
Nah 1:12 Toto praví Hospodin: Ať si žijí sebepokojněji, ať je jich sebevíc, budou skoseni; ničemník zajde. Pokořoval jsem tě, Sijóne, už tě nebudu pokořovat.
Nah 1:13 Jeho jařmo nyní přerazím a spadne z tebe, zpřetrhám tvá pouta.
Nah 1:14 A proti tobě, Ašúre, vydává Hospodin příkaz: Nebude již nikoho, kdo by dále rozséval tvé jméno. Z domu tvých
Text bible pro den: Pondělí, 2. září, 2024
Kniha proroka Sofoniáše
[zkr. = Sof] bohů vyhladím modly tesané i lité. Připravil jsem ti hrob. Jsi zlořečený.
Nah 2:1 Hle, po horách přichází zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj. Slav, Judo, své slavnosti, plň své sliby. Už nikdy na tebe nepřitáhne ničemník, je zcela zahlazen.
Nah 2:2 Ninive, už na tebe táhne ten, jenž tě rozmetá. Jen si hlídej pevnost. Číhej u cesty. Posilni svá bedra. Seber veškerou svou sílu.
Nah 2:3 Hospodin vrátí Jákobovi důstojnost, důstojnost, jaká patří Izraeli. Potřeli jej vetřelci, zničili jeho odnože.
Nah 2:4 Rudý je štít bohatýrů, v šarlat oděni jsou válečníci. Jiskří jako oheň ocel vozů, když se připravují k bitvě. Cypřišová ratiště se kymácejí.
Nah 2:5 Vozy se šíleně řítí ulicemi, ženou se přes prostranství podobny pochodním, míhají se jako blesky.
Nah 2:6 S připomínkou svých vznešených božstev klopýtavým během ženou se k ninivským hradbám. Je zřízen ochranný kryt.
Nah 2:7 Brány při řece jsou otevřeny; chrám se hroutí.
Nah 2:8 Je rozhodnuto. Obnažena a odvlékána je Ištar, její děvy kvílí jako holubice a bijí se v prsa.
Nah 2:9 Ninive bývalo odedávna jako rybník plný vod. A nyní utíkají. Zastavte se, stůjte! Nikdo se však ani neohlédne.
Nah 2:10 Rabujte stříbro, rabujte zlato! Jaké nekonečné množství zásob! Jak oslnivý lesk všemožných vzácností!
Nah 2:11 Vše pusté! Zpustlé! Zpustošené! Ztratili odvahu, kolena se třesou. Smrtelná úzkost zachvátila veškerá bedra, tváře všech zbledly.
Nah 2:12 Kam se podělo to doupě lvů, místo, kde lvíčata krmívali? Když lev vycházel za kořistí, lvíče tam zůstávalo a nikdo je nevyplašil.
Nah 2:13 Lev přinášel hojnost úlovku mláďatům, lvicím to, co zadávil, brlohy si naplňoval kořistí, svá doupata tím, co ulovil.
Nah 2:14 Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Ninivskou vozbu spálím na prach, tvá lvíčata pozře meč. Vymýtím ze země tvoje kořistnictví, nebude už slyšet hlas tvých poslů!
Nah 3:1 Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce.
Nah 3:2 Slyš! Bičů svist, dunění kol! Dusot koní, hřmot vozby!
Nah 3:3 Útok jezdců, zášlehy mečů, blýskání kopí! Přemnoho skolených, hromady mrtvých těl, bezpočet mrtvol, až přes ně klopýtají!
Nah 3:4 To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi.
Nah 3:5 Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Až přes tvář ti vyhrnu sukni a ukáži tvou nahotu pronárodům, královstvím tvou hanbu.
Nah 3:6 Nakydám na tebe neřád, potupím tě, postavím na pranýř.
Nah 3:7 Kdokoli tě spatří, prchne od tebe. Řekne: "Ninive propadlo záhubě, kdo se nad ním ustrne?" Kde vyhledám ty, kdo by tě potěšili?
Nah 3:8 Jsi snad lepší, než byly Théby Amónovy, trůnící mezi proudy, obklopeny vodami? Moře jim bylo valem, jejich hradby se zdvihaly z moře.
Nah 3:9 Kúš tak mocný, Egypt nekonečný, Pút i Lúbim byly tvými pomocníky.
Nah 3:10 I Théby byly přesídleny, odešly do zajetí. Jejich nemluvňata byla drcena na rozích všech ulic; o jejich slavné se losovalo, všichni jejich velmožové byli spoutáni řetězy.
Nah 3:11 I ty se opojíš a budeš omámeno. I ty budeš hledat záštitu před nepřítelem.
Nah 3:12 Všechny tvé pevnosti však budou jako fíkovníky s ranými plody: až se jimi zatřese, spadnou do úst tomu, kdo je chce jíst.
Nah 3:13 Tvůj lid uprostřed tebe jsou baby. Brány tvé země se dokořán otevřou tvým nepřátelům, tvé závory pozře oheň.
Nah 3:14 Navaž si vodu, než budeš obleženo! Zpevni svá opevnění! Šlapej jíl, hněť hlínu, chop se formy na cihly!
Nah 3:15 Oheň tě tam pozře, vytne meč, pozře tě jako brouci. Byť vás bylo spousta jako brouků, byť vás bylo spousta jako kobylek,
Nah 3:16 byť tvých překupníků bylo víc než nebeských hvězd, brouci se vykuklí a odlétnou.
Nah 3:17 Tvoji strážci jsou jak kobylky, tvoji úředníci jak hejna sarančat: v zimním čase zalezou do škvír zídek, ale jak vysvitne slunce, ulétnou a nevíš, kam se poděly.
Nah 3:18 Již dřímou tvoji pastýři, asyrský králi, ulehli tvoji vznešení. Tvůj lid je rozehnán po horách, nikdo jej neshromáždí.
Nah 3:19 Nikdo neošetří tvé těžké poranění, bolestná zůstane tvá rána. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají nad tebou v dlaně. Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?
Hab 1:1 Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk.
Hab 1:2 Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.
Hab 1:3 Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry.
Hab 1:4 Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.
Hab 1:5 Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.
Hab 1:6 Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.
Hab 1:7 Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo.
Hab 1:8 Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jako orlice, jež spěchá za kořistí.
Hab 1:9 Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku.
Hab 1:10 Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji.
Hab 1:11 Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu.
Hab 1:12 Cožpak nejsi od pradávna, Hospodine, svatý Bože můj? My nezemřeme. Hospodine, pověřil jsi ho soudem, Skálo, uložil jsi mu, aby trestal.
Hab 1:13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího?
Hab 1:14 Což jsi učinil lidstvo jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nevládne nikdo?
Hab 1:15 On udicí vytahuje všechny a lapá je do své sítě, do svého nevodu je chytá. Proto se raduje a jásá.
Hab 1:16 Proto obětuje své síti a svému nevodu pálí kadidlo; neboť skrze ně se mu dostává výborného podílu a nejtučnějšího pokrmu.
Hab 1:17 Což bude svou síť vyprazdňovat bez přestání, bez soucitu vraždit pronárody?
Hab 2:1 Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.
Hab 2:2 Hospodin mi odpověděl, řekl: "Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.
Hab 2:3 Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá."
Hab 2:4 Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.
Hab 2:5 Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.
Hab 2:6 Což ti všichni neužijí proti němu pořekadel, posměšných popěvků a narážek na něj? Bude se říkat: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří. Jak dlouho? I tomu, kdo zástavou zatěžuje.
Hab 2:7 Což tvoji dlužníci náhle nepovstanou, nevschopí se ti, kteří se třesou strachem? Budeš jim vydán v plen.
Hab 2:8 Za to, že jsi plenil mnohé pronárody, budou plenit všechny ostatní národy tebe za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
Hab 2:9 Běda tomu, kdo chamtivě shání mrzký zisk pro svůj dům, aby si založil hnízdo na výšině, aby se vyprosil ze spárů zla.
Hab 2:10 Rozhodl ses k hanbě svého domu učinit konec mnohým národům; hřešíš sám proti sobě.
Hab 2:11 I kámen ze zdi bude křičet, trám z kovu mu odpovídat.
Hab 2:12 Běda tomu, kdo staví město na prolité krvi a zabezpečuje tvrz bezprávím.
Hab 2:13 Hle, což to není od Hospodina zástupů, když "lidé se namáhají, a pozře to oheň, národy se lopotí pro nic za nic"?
Hab 2:14 Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře.
Hab 2:15 Běda tomu, kdo napájí svého bližního, tobě, který přiměšuješ jed svého hněvu a opíjíš ho a na jeho nahotu se díváš.
Hab 2:16 Dosyta se najíš pohany, ne slávy. I ty budeš pít a ukáže se tvá neobřezanost. I na tebe dojde číše z pravice Hospodinovy a zlořečení na tvou slávu.
Hab 2:17 Násilí na Libanónu se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi, na městu i všech jeho obyvatelích.
Hab 2:18 Co prospěje tesaná modla, již vytesal její tvůrce, modla litá, učitel lži? Ať si v ni doufá její tvůrce, zhotovuje pouze němé bůžky.
Hab 2:19 Běda tomu, kdo říká dřevu: "Procitni", kdo říká němému kameni: "Vzbuď se." Něco takového má být učitelem? I když je to potaženo zlatem a stříbrem, nemá to žádného ducha.-
Hab 2:20 Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!
Hab 3:1 Modlitba proroka Abakuka; na způsob tklivé písně.
Hab 3:2 Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu; bojím se o tvoje dílo, Hospodine, v tento čas je zachovej, v tento čas je uveď v známost. V nepokoji pamatuj na slitování!
Hab 3:3 Z Témanu přichází Bůh, z hory Páranu Svatý. Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.
Hab 3:4 Září jako světlo, po straně má rohy, v nichž se skryla jeho síla.
Hab 3:5 Před ním se žene mor, nákaza valí se za ním.
Hab 3:6 Stanul, a měří zemi, pohlédl, a zatřásl pronárody; pukají odvěká horstva, pahorky pravěké se hroutí; cesta věčnosti patří jemu.
Hab 3:7 Vidím, jak hrouží se v nicotu kúšanské stany, jak se chvějí stanové houně midjanské země.
Hab 3:8 Vzpanul snad Hospodin proti řekám? Zda proti řekám plane tvůj hněv nebo tvá prchlivost proti moři? Jedeš na svých ořích, tvoje vozy přivážejí spásu.
Hab 3:9 Luk máš připravený ke splnění přísah, daných dávným pokolením. Řekami rozpolcuješ zemi.
Hab 3:10 Spatřily tě hory a chvějí se v křeči. Přehnala se průtrž mračen, propastná tůň do křiku se dala, vysoko vzpíná své ruce.
Hab 3:11 Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blištivého kopí.
Hab 3:12 Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš.
Hab 3:13 Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu.
Hab 3:14 Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného.
Hab 3:15 Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva.
Hab 3:16 Uslyšel jsem o tom a celý se třesu, chci se ozvat a rty se mi chvějí; jakoby kostižer zachvátil mé kosti, podlamují se pode mnou nohy. Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid.
Hab 3:17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl,
Hab 3:18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.
Hab 3:19 Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů.
Sof 1:1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Sofonjášovi, synu Kúšiho, syna Gedaljáše, syna Amarjáše, syna Chizkijášova, za dnů judského krále Jóšijáše, syna Amónova:
Sof 1:2 Sklidím z povrchu země úplně všechno, je výrok Hospodinův.
Sof 1:3 Sklidím lidi i dobytek, sklidím
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 3. září, 2024
Kniha proroka Sofoniáše
[zkr. = Sof]
nebeské ptactvo i mořské ryby, pohoršení spolu se svévolníky. Vyhladím člověka z povrchu země, je výrok Hospodinův.
Sof 1:4 Napřáhnu svou ruku na Judu, na všechny obyvatele Jeruzaléma, vyhladím z tohoto místa, co zůstalo z Baala, i jméno žreců a kněží,
Sof 1:5 rovněž ty, kdo se na střechách klanějí zástupu nebeskému, ty, kdo se klanějí hned Hospodinu a jím se zapřísahají, a hned zase přísahají při svém Melekovi,
Sof 1:6 ty, kdo odpadli od Hospodina, kdo Hospodina nehledají a nedotazují se ho.
Sof 1:7 Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko! Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval.
Sof 1:8 Stane se v den Hospodinova obětního hodu: Ztrestán velmože i královské syny, všechny ty, kdo si oblékají cizokrajný šat;
Sof 1:9 onoho dne ztrestám každého, kdo přeskakuje práh, ty, kdo naplňují dům svého Pána násilím a lstí.
Sof 1:10 V onen den, je výrok Hospodinův, se ozve úpění od Rybné brány a kvílení z druhé strany, veliký třeskot od pahorků.
Sof 1:11 Kvílejte, obyvatelé kotliny, všechen lid kramářů zajde. Budou vyhlazeni všichni, kdo odvažují stříbro.
Sof 1:12 V té době prohledám Jeruzalém se svítilnami, ztrestám muže, kteří jsou jako zkyslé víno nad svým kalem, kteří si v srdci říkají: "Hospodin neudělá nic dobrého ani zlého."
Sof 1:13 V plen bude vydán jejich blahobyt a jejich domovy ve zpustošení; vystaví domy, a nebudou v nich bydlet, vysázejí vinice, a vína z nich neokusí.
Sof 1:14 Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převelice rychlý. Slyš, Hospodinův den je tady! Zoufale volá bohatýr do boje.
Sof 1:15 Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy, dnem tmy a temnot, dnem oblaku a mrákoty,
Sof 1:16 dnem polnice a válečného ryku nad opevněnými městy, nad vyvýšenými cimbuřími.
Sof 1:17 Sešlu na lidi soužení a budou tápat jako slepci, neboť zhřešili proti Hospodinu; jejich krev bude odklizena jako prach, jejich vnitřnosti jako mrva.
Sof 1:18 Jejich stříbro ani zlato je nedokáže v den Hospodinovy prchlivosti vysvobodit; ohněm jeho rozhorlení bude pozřena celá země. Ano, učiní náhlý konec všem obyvatelům země!
Sof 2:1 Vzchop se, vzpamatuj, pronárode beze studu,
Sof 2:2 dříve než vstoupí v platnost výnos, vždyť jako plevy přelétne den, dříve než vás stihne planoucí hněv Hospodinův, dříve než vás stihne den Hospodinova hněvu.
Sof 2:3 Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Sof 2:4 Gáza bude opuštěna, Akšalón se stane zpustošeným místem, Ašdód bude vyhnán za poledne, vyrván bude i s kořeny Ekrón.
Sof 2:5 Běda vám, obyvatelé Přímoří, pronárode Keréťanů! Slovo Hospodinovo je proti vám. Kenaane, země pelištejská, vyhubím tě do posledního obyvatele.
Sof 2:6 Přímoří se stane krajem pastvin s chýšemi pastýřů, s ovčími ohradami,
Sof 2:7 připadne pozůstatku Judova domu; budou na nich pást a večer budou odpočívat v aškalónských domech, neboť je navštíví Hospodin, jejich Bůh, a změní jejich úděl.
Sof 2:8 Slyším utrhání Moábovo, hanobení od Amónovců. Utrhají mému lidu, proti jeho pomezí se vypínají.
Sof 2:9 Avšak, jakože jsem živ, je výrok Hospodina zástupů, Boha Izraele, Moáb bude jako Sodoma, Amónovci jako Gomora, stanou se panstvím kopřiv, solnou proláklinou, krajem navěky zpustošeným. Oloupí je pozůstatek mého lidu, zbytek mého národa je zdědí.
Sof 2:10 To vše se jim stane za jejich pýchu, neboť utrhali lidu Hospodina zástupů a vypínali se nad něj.
Sof 2:11 Hrozný bude Hospodin, až udeří na ně: stihne úbitěmi všechny bohy země. Každý se mu bude klanět ze svého místa, i všechny ostrovy pronárodů.
Sof 2:12 Také vy, Kúšijci, budete skoleni mým mečem!
Sof 2:13 Napřáhne svou ruku proti severu, zahubí Ašúra, z Ninive učiní zpustošené místo, stepní suchopár;
Sof 2:14 v jeho středu budou odpočívat stáda, všechna zvěř toho pronároda. Na hlavicích sloupů tam bude nocovat pelikán a sýček. Jaký to zpěv zazní z oken! Na prahu trosky, cedrové deštění vytrháno.
Sof 2:15 Tohle je město jásotu, které tak bezpečně trůnilo a v srdci si namlouvalo: "Není nade mne." Jak bylo zpustošeno! Jen zvěř tam odpočívá. Každý, kdo přejde kolem, posměšně sykne a mávne rukou.
Sof 3:1 Běda městu, které hubí, vzpurnému a potřísněnému!
Sof 3:2 Poslouchat nechce, napomenutí nepřijímá, nedoufá v Hospodina, nepřibližuje se k svému Bohu.
Sof 3:3 Jeho velmožové jsou uprostřed něho jako řvoucí lvi, jeho soudcové jak vlci za večera, do jitra nenechají nic neohryzaného;
Sof 3:4 jeho proroci jsou chvastouni, muži věrolomní; jeho kněží znesvěcují, co je svaté, znásilňují zákon.
Sof 3:5 Spravedlivý Hospodin je uprostřed něho, bezpráví neučiní, každé jitro vynáší na světlo svůj soud, denně, bez ustání, ale ten, kdo se dopouští bezpráví, nezná studu.
Sof 3:6 Vyhladil jsem národy, jejich cimbuří zpustla, jejich ulice jsem zničil, nikdo jimi neprochází; jejich města jsou vylidněna, nikdo v nich nesídlí.
Sof 3:7 Řekl jsem: "Měj přede mnou bázeň a přijmi mé napomenutí!" Jeho domov by nebyl vyhlazen žádnou z těch věcí, jimiž je ztrestám. Ale oni hned za časného jitra kazí všechno, čím se zabývají.
Sof 3:8 A tak mě očekávejte, je výrok Hospodinův, v den, kdy povstanu ke kořisti. To je můj rozsudek: Seberu pronárody, shromáždím království a vyleji na ně svůj hrozný hněv, všechen svůj planoucí hněv. Ohněm mého rozhorlení bude pozřena celá země.
Sof 3:9 Tehdy očistím rty každého lidu a všichni budou vzývat Hospodinovo jméno a sloužit mu společnou paží.
Sof 3:10 Z druhé strany kúšských řek moji vyznavači, má rozptýlená dcera, přinesou mi obětní můj dar.
Sof 3:11 V onen den se už nemusíš stydět za žádné své skutky, jimiž ses proti mně vzepřelo. Tehdy z tvého středu odstraním tvé pyšné rozjařence a nepřipustím, aby ses opět začalo povyšovat na mé svaté hoře.
Sof 3:12 Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu.
Sof 3:13 Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší.
Sof 3:14 Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská!
Sof 3:15 Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!
Sof 3:16 V onen den bude Jeruzalému řečeno: "Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou!
Sof 3:17 Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá."
Sof 3:18 Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti, neboť jsou z tebe; břemeno potupy na nich leží.
Sof 3:19 Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují, zachráním chromou, shromáždím zapuzenou, dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hanby.
Sof 3:20 V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, až změním váš úděl před vašimi zraky, praví Hospodin.
Kniha proroka Aggea
Ag 1:1 V druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu.
Ag 1:2 "Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: »Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.«"
Ag 1:3 I stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea:
Ag 1:4 "Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách?
Ag 1:5 Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty!
Ag 1:6 Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku."
Ag 1:7 "Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty.
Ag 1:8 Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin.
Ag 1:9 Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.
Ag 1:10 Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu.
Ag 1:11 Přivolal jsem sucho na zemi i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se rukama vytěží."
Ag 1:12 Tehdy Zerubábel, syn Šealtíelův, a velekněz Jóšua, syn Jósadakův, i celý pozůstatek lidu uposlechli hlasu Hospodina, svého Boha, a slov proroka Agea, protože ho poslal Hospodin, jejich Bůh, a lid se začal bát Hospodina.
Ag 1:13 Hospodinův posel Ageus řekl z Hospodinova pověření lidu: "Já jsem s vámi, je výrok Hospodinův."
Ag 1:14 A Hospodin probudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šeltíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého pozůstatku lidu. I přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha,
Ag 1:15 dvacátého čtvrtého dne šestého měsíce druhého roku vlády krále Dareia.
Ag 2:1 Dvacátého prvního dne sedmého měsíce stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea:
Ag 2:2 "Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu, a pozůstatku lidu:
Ag 2:3 Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?
Ag 2:4 Buď rozhodný, Zerubábeli, je výrok Hospodinův, buď rozhodný, veleknězi Jóšuo, synu Jósadakův, buď rozhodný, všechen lide země, je výrok Hospodinův. Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů,
Ag 2:5 podle slova, kterým jsem se vám zavázal, když jste vyšli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se!
Ag 2:6 "Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší.
Ag 2:7 Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.
Ag 2:8 Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů.
Ag 2:9 Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů."
Ag 2:10 Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce druhého roku vlády Dareirovy stalo se slovo Hospodinovo k proroku Ageovi.
Ag 2:11 Toto praví Hospodin zástupů: "Požádej kněze o poučení.
Ag 2:12 »Kdyby někdo nesl svaté maso v cípu svého šatu a dotkl by se tím cípem chleba, kaše, vína, oleje nebo jakéhokoli jídla, bude to tím posvěceno?«" Kněží odpověděli: "Nikoli."
Ag 2:13 I řekl Ageus: "Kdyby se někdo poskvrněný mrtvolou dotkl něčeho z těchto věcí, poskvrní se to tím?" Kněží odpověděli: "Poskvrní."
Ag 2:14 Ageus na to pokračoval: "Tak je tomu přede mnou s tímto lidem, s tímto pronárodem, je výrok Hospodinův, i se vším dílem jejich rukou: cokoli sem přinášejí je poskvrněné.
Ag 2:15 Ale vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál. Dříve než byl v Hospodinově domě kladen kámen ke kameni,
Ag 2:16 co se dálo? Když někdo přišel k hromadě obilí pro dvacet měr, bylo na ní jen deset. Když někdo přišel k lisu, aby nabral z kádě padesát měr, bylo v ní jen dvacet.
Ag 2:17 Bil jsem rzí, obilnou směsí a krupobitím vás i všechno dílo vašich rukou, a přece se nikdo z vás ke mně neobrátil, je výrok Hospodinův.
Ag 2:18 Vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál, od dvacátého čtvrtého dne devátého měs
