Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle LukášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 23. září, 2022
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
í před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
Lk 1:7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
Lk 1:8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
Lk 1:9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
Lk 1:10 Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.
Lk 1:11 Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Lk 1:12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
Lk 1:13 Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Lk 1:14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Lk 1:15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
Lk 1:16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
Lk 1:17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."
Lk 1:18 Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku."
Lk 1:19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
Lk 1:20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."
Lk 1:21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě
Lk 1:22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
Lk 1:23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
Lk 1:24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
Lk 1:25 "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."
Lk 1:26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
Lk 1:27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
Lk 1:28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
Lk 1:29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Lk 1:30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
Lk 1:31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Lk 1:32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Lk 1:33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
Lk 1:34 Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
Lk 1:35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Lk 1:36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
Lk 1:37 Neboť 'u Boha není nic nemožného'."
Lk 1:38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Lk 1:39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
Lk 1:40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
Lk 1:41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým
Lk 1:42 a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
Lk 1:43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?
Lk 1:44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
Lk 1:45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."
Lk 1:46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána
Lk 1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
Lk 1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
Lk 1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
Lk 1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Lk 1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
Lk 1:52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
Lk 1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Lk 1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
Lk 1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky."
Lk 1:56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Lk 1:57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
Lk 1:58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
Lk 1:59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.
Lk 1:60 Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan."
Lk 1:61 Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!"
Lk 1:62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
Lk 1:63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
Lk 1:64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
Lk 1:65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
Lk 1:66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.
Lk 1:67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
Lk 1:68 "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
Lk 1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
Lk 1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
Lk 1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
Lk 1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
Lk 1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
Lk 1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
Lk 1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
Lk 1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
Lk 1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
Lk 1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
Lk 1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
Lk 1:80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lk 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Lk 2:2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
Lk 2:3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
Lk 2:4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
Lk 2:5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Lk 2:6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
Lk 2:7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Lk 2:8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
Lk 2:9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
Lk 2:10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Lk 2:11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Lk 2:12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
Lk 2:13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
Lk 2:14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Lk 2:15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
Lk 2:16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
Lk 2:17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
Lk 2:18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
Lk 2:19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Lk 2:20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Lk 2:21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
Lk 2:22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina -
Lk 2:23 jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' -
Lk 2:24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Lk 2:25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
Lk 2:26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
Lk 2:27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
Lk 2:28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
Lk 2:29 "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
Lk 2:30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
Lk 2:31 které jsi připravil přede všemi národy -
Lk 2:32 světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
Lk 2:33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Lk 2:34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
Lk 2:35 - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
Lk 2:36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
Lk 2:37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
Lk 2:38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Lk 2:39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.
Lk 2:40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Lk 2:41 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
Lk 2:42 Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
Lk 2:43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
Lk 2:44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
Lk 2:45 Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
Lk 2:46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
Lk 2:47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
Lk 2:48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."
Lk 2:49 On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"
Lk 2:50 Ale oni jeho slovu neporoz
Text bible pro den: Sobota, 24. září, 2022
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk] uměli.
Lk 2:51 Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
Lk 2:52 A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Lk 3:1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
Lk 3:2 za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
Lk 3:3 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů",
Lk 3:4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
Lk 3:5 Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
Lk 3:6 a každý tvor uzří spasení Boží.'
Lk 3:7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?
Lk 3:8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Lk 3:9 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."
Lk 3:10 Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?"
Lk 3:11 On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."
Lk 3:12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?"
Lk 3:13 On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno."
Lk 3:14 Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."
Lk 3:15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
Lk 3:16 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Lk 3:17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."
Lk 3:18 A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.
Lk 3:19 Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,
Lk 3:20 Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
Lk 3:21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
Lk 3:22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Lk 3:23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli,
Lk 3:24 Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,
Lk 3:25 Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,
Lk 3:26 Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,
Lk 3:27
Evangelium podle JanaJananan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri,
Lk 3:28 Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,
Lk 3:29 Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,
Lk 3:30 Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,
Lk 3:31 Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
Lk 3:32 Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason,
Lk 3:33 Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,
Lk 3:34 Jákob, Izák, Abraham, Tare, Nachor,
Lk 3:35 Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,
Lk 3:36 Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech,
Lk 3:37 Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,
Lk 3:38 Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.
Lk 4:1 Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
Lk 4:2 čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.
Lk 4:3 Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb."
Lk 4:4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem 'ale každým slovem Božím."
Lk 4:5 Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
Lk 4:6 a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
Lk 4:7 Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."
Lk 4:8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."
Lk 4:9 Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;
Lk 4:10 vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili'
Lk 4:11 a 'na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'."
Lk 4:12 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého."
Lk 4:13 Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
Lk 4:14 Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.
Lk 4:15 Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Lk 4:16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
Lk 4:17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
Lk 4:18 'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
Lk 4:19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'
Lk 4:20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
Lk 4:21 Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
Lk 4:22 Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?"
Lk 4:23 On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde,kde jsi doma."
Lk 4:24 Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
Lk 4:25 Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
Lk 4:26 A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.
Lk 4:27 A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."
Lk 4:28 Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
Lk 4:29 Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
Lk 4:30 On však prošel jejich středem a bral se dál.
Lk 4:31 Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.
Lk 4:32 Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.
Lk 4:33 V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:
Lk 4:34 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží."
Lk 4:35 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil.
Lk 4:36 Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!"
Lk 4:37 A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.
Lk 4:38 Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.
Lk 4:39 Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
Lk 4:40 Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
Lk 4:41 Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
Lk 4:42 Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.
Lk 4:43 Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán."
Lk 4:44 A kázal v judských synagógách.
Lk 5:1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;
Lk 5:2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
Lk 5:3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
Lk 5:4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"
Lk 5:5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě."
Lk 5:6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
Lk 5:7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
Lk 5:8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."
Lk 5:9 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;
Lk 5:10 stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."
Lk 5:11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Lk 5:12 V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."
Lk 5:13 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo.
Lk 5:14 Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
Lk 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.
Lk 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.
Lk 5:17 Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
Lk 5:18 A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
Lk 5:19 Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.
Lk 5:20 Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
Lk 5:21 Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?"
Lk 5:22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
Lk 5:23 Je snadnější říci 'Jsou ti odpuštěny tvé hříchy', nebo říci 'Vstaň a choď?'
Lk 5:24 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
Lk 5:25 A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
Lk 5:26 Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."
Lk 5:27 Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou."
Lk 5:28 Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.
Lk 5:29 A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
Lk 5:30 Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
Lk 5:31 Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Lk 5:32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."
Lk 5:33 Oni mu řekli: "Uče
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 25. září, 2022
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
dníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí."
Lk 5:34 Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?
Lk 5:35 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit."
Lk 5:36 Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
Lk 5:37 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.
Lk 5:38 Nové víno se musí dát do nových měchů.
Lk 5:39 Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: 'Staré je lepší.'"
Lk 6:1 Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
Lk 6:2 Někteří z farizeů řekli: "Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?"
Lk 6:3 Ježíš jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním?
Lk 6:4 Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží."
Lk 6:5 A řekl jim: "Syn člověka je pánem nad sobotou."
Lk 6:6 V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.
Lk 6:7 Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat.
Lk 6:8 On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: "Vstaň a postav se doprostřed." On se zvedl a postavil se tam.
Lk 6:9 Ježíš jim řekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?"
Lk 6:10 Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá.
Lk 6:11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.
Lk 6:12 V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.
Lk 6:13 Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:
Lk 6:14 Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,
Lk 6:15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,
Lk 6:16 Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.
Lk 6:17 Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského;
Lk 6:18 ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy.
Lk 6:19 A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.
Lk 6:20 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.
Lk 6:21 Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Lk 6:22 Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.
Lk 6:23 Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.
Lk 6:24 ALe běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.
Lk 6:25 Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.
Lk 6:26 Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.
Lk 6:27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
Lk 6:28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.
Lk 6:29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!
Lk 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.
Lk 6:31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.
Lk 6:32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.
Lk 6:33 Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.
Lk 6:34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
Lk 6:35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
Lk 6:36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
Lk 6:37 Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Lk 6:38 Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."
Lk 6:39 Řekl jim také podobenství: "Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?
Lk 6:40 Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.
Lk 6:41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Lk 6:42 Jak můžeš říci svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku', a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Lk 6:43 Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.
Lk 6:44 Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
Lk 6:45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.
Lk 6:46 Proč mne oslovujete 'Pane, Pane', a nečiníte, co říkám?
Lk 6:47 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?
Lk 6:48 Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.
Lk 6:49 Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká."
Lk 7:1 Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.
Lk 7:2 Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.
Lk 7:3 Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.
Lk 7:4 Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: "Je hoden, abys mu to udělal;
Lk 7:5 neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl."
Lk 7:6 Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: "Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.
Lk 7:7 Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.
Lk 7:8 Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá."
Lk 7:9 Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."
Lk 7:10 Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.
Lk 7:11 Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí.
Lk 7:12 Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.
Lk 7:13 Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"
Lk 7:14 Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"
Lk 7:15 Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.
Lk 7:16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".
Lk 7:17 A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.
Lk 7:18 O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich
Lk 7:19 a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Lk 7:20 Ti muži k němu přišli a řekli: "Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"
Lk 7:21 A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.
Lk 7:22 Odpověděl jim: "Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
Lk 7:23 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."
Lk 7:24 Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
Lk 7:25 Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
Lk 7:26 Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
Lk 7:27 To je ten, o němž je psáno: 'Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.'
Lk 7:28 Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.
Lk 7:29 A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.
Lk 7:30 Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.
Lk 7:31 Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?
Lk 7:32 Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,'
Lk 7:33 Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: 'Je posedlý.'
Lk 7:34 Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: 'Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!'
Lk 7:35 Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí."
Lk 7:36 Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
Lk 7:37 V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,
Lk 7:38 s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
Lk 7:39 Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice."
Lk 7:40 Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět." On řekl: "Pověz, Mistře!" -
Lk 7:41 "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.
Lk 7:42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"
Lk 7:43 Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Řekl mu: "Správně jsi usoudil!"
Lk 7:44 Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.
Lk 7:45 Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.
Lk 7:46 Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
Lk 7:47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
Lk 7:48 Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
Lk 7:49 Ti, kteří