Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha proroka AmosaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 29. srpna, 2022
Kniha proroka Joela
[zkr. = Jl]
kotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží.
Jl 1:19 K tobě, Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen.
Jl 1:20 Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.
Jl 2:1 Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko
Jl 2:2 den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit na horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
Jl 2:3 Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze.
Jl 2:4 Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.
Jl 2:5 Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji.
Jl 2:6 Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.
Jl 2:7 Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.
Jl 2:8 Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou,
Jl 2:9 vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.
Jl 2:10 Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
Jl 2:11 Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
Jl 2:12 Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.
Jl 2:13 Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.
Jl 2:14 Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.
Jl 2:15 Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění!
Jl 2:16 Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.
Jl 2:17 Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: "Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: »Kde je jejich Bůh?«"
Jl 2:18 Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit.
Jl 2:19 Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.
Jl 2:20 Vzdálím od vás Seveřana, zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země, jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního. A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci.
Jl 2:21 Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin.
Jl 2:22 Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.
Jl 2:23 Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních.
Jl 2:24 Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem.
Jl 2:25 Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.
Jl 2:26 Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben.
Jl 2:27 Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben.
Jl 3:1 I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.
Jl 3:2 Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.
Jl 3:3 Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu.
Jl 3:4 Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.
Jl 3:5 Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.
Jl 4:1 Hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma,
Jl 4:2 shromáždím všechny pronárody, svedu je do Doliny Jóšafatu (to je Hospodin bude soudit) a budu je tam soudit kvůli svému lidu, kvůli svému dědictví, kvůli Izraeli, kterého rozehnali mezi pronárody. Mou zemi rozdělili
Jl 4:3 a o můj lid losovali. Dávali chlapce za nevěstku a děvče prodávali za víno - a pili.
Jl 4:4 Co jste vy proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chystáte proti mně odvetu? Přikročíte-li k odvetě, rychle a bez meškání vám to vrátím na vaši hlavu.
Jl 4:5 Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé nejkrásnější skvosty jste zanesli do svých chrámů.
Jl 4:6 Syny judské a jeruzalémské jste prodávali synům Jávanců, aby je zavlekli daleko od jejich území.
Jl 4:7 Hle, já je probudím k návratu z místa, kam jste je prodali, a co jste spáchali, vám vrátím na vaši hlavu:
Jl 4:8 Vydám vaše syny a vaše dcery napospas synům judským a oni je prodají Šebajcům, dalekému pronárodu. Tak promluvil Hospodin.
Jl 4:9 Provolejte mezi pronárody toto: Vyhlaste svatý boj, probuďte bohatýry! Ať nastoupí, ať přitáhnou všichni bojovníci!
Jl 4:10 Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy! Slaboch ať zvolá: "Jsem bohatýr!"
Jl 4:11 Pospěšte na pomoc, všechny okolní pronárody, a shromážděte se! - Přiveď sem, Hospodine, své bohatýry! -
Jl 4:12 Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu, zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol.
Jl 4:13 Chopte se srpu, již dozrála žeň, pojďte, šlapejte, lis je už plný, kádě přetékají. Jejich zlovůle je velká.
Jl 4:14 Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko.
Jl 4:15 Slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
Jl 4:16 Hospodin vydá řev ze Sijónu, vydá hlas z Jeruzaléma, zachvějí se nebesa i země. Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele.
Jl 4:17 I poznáte, že jsem Hospodin, váš Bůh, že přebývám na Sijónu, na své svaté hoře. Jeruzalém bude opět svatý a nebudou jím už procházet cizáci.
Jl 4:18 A stane se v onen den, že z hor bude kanout mladé víno, z pahorků poteče mléko, všemi judskými potoky bude proudit voda, z Hospodinova domu vytryskne pramen a napojí Úval akácií.
Jl 4:19 Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step za násilí na synech judských, za to, že v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev.
Jl 4:20 Ale Judsko bude osídleno navěky, Jeruzalém od pokolení do pokolení.
Jl 4:21 Jejich krev prohlásím za nevinnou, nikoho nenechám bez trestu. Hospodin přebývá na Sijónu.
Kniha proroka Amsa
Am 1:1 Slova Ámose, který byl z tekójských drobopravců. Měl vidění o Izraeli za dnů judského krále Uzijáše a za dnů izraelského krále Jarobeáma, syna Jóašova, dva roky před zemětřesením.
Am 1:2 Řekl: Hospodin vydá řev ze Sijónu, vydá hlas z Jeruzaléma; budou truchlit pastviny pastýřů, vrchol Karmelu zprahne.
Am 1:3 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Damašku, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože mlátili Gileáda železnými smyky,
Am 1:4 sešlu na Chazaelův dům oheň a ten pozře paláce Ben-hadadovy.
Am 1:5 Přerazím závoru Damašku, vyhladím z Pláně kouzel toho, jenž tam sídlí, z Domu rozkoše toho, jenž drží žezlo; aramejský lid bude přesídlen do Kíru, praví Hospodin.
Am 1:6 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Gázy, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože úplně přestěhovali obyvatelstvo a přesídlence vydali v plen Edómu,
Am 1:7 sešlu na hradby Gázy oheň a ten pozře její paláce.
Am 1:8 Vyhladím z Ašdódu toho, jenž tam sídlí, z Aškalónu toho, jenž drží žezlo, proti Ekrónu obrátím svou ruku; vyhyne pozůstatek Pelištejců, praví Panovník Hospodin.
Am 1:9 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Týru, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože úplně vydali v plen Edómu všechny přesídlence a nepamatovali na bratrskou smlouvu,
Am 1:10 sešlu na hradby Týru oheň a ten pozře jeho paláce.
Am 1:11 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Edómu, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože pronásledoval svého bratra mečem, odvrhl slitování, živil v sobě neustále hněv a setrvával ve své prchlivosti,
Am 1:12 sešlu na Téman oheň a ten pozře vládce Bosry.
Am 1:13 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Amónovců, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože roztínali těhotné ženy gileádské, aby rozšířili své území,
Am 1:14 zanítím na hradbách Raby oheň a ten pozře její paláce za válečného ryku v den boje, za vichřice v den bouře.
Am 1:15 Jejich král bude přestěhován, spolu s ním i jeho velmožové, praví Hospodin.
Am 2:1 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Moábu, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože na vápno spálil kosti edómského krále,
Am 2:2 sešlu na Moáb oheň a ten pozře paláce Kerijótu. Moáb zemře ve hřmotu vřavy za válečného ryku při zvuku polnice.
Am 2:3 Vyplením soudce z jeho středu, všechny jeho velmože pobiji s ním, praví Hospodin.
Am 2:4 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Judy, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože zavrhli Hospodinův zákon a nedbali na jeho nařízení - zavedli je jejich lživé modly, za nimiž chodili jejich otcové -,
Am 2:5 sešlu na Judu oheň a ten pozře paláce Jeruzaléma.
Am 2:6 Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Izraele, ba pro čtverý, toto neodvolám, protože za stříbro prodávají spravedlivého a ubožáka pro pár opánků.
Am 2:7 Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země, pokorné zavádějí na scestí, syn i otec chodí za nevěstkou, a tak znesvěcují moje svaté jméno.
Am 2:8 Rozvalují se na zabavených oděvech při každém oltáři. Vydřené pokuty propíjejí ve víně v domě svého boha.
Am 2:9 Já jsem zničil před nimi Emorejce vysoké jako cedry a pevné jako duby. Zničil jsem je od koruny až ke kořenům.
Am 2:10 Já jsem vás vyvedl z egyptské země, vodil jsem vás čtyřicet let po poušti a pak jste obsadili emorejskou zemi.
Am 2:11 Z vašich synů jsem povolával proroky, z vašich jinochů nazíry. Není tomu tak, synové Izraele? je výrok Hospodinův.
Am 2:12 Avšak vy jste dávali nazírům pít víno a prorokům jste přikazovali: "Neprorokujte!"
Am 2:13 Hle, já vás budu tlačit k zemi jako povoz plný snopů.
Am 2:14 Hbitý neuteče, silný nebude moci užít své síly, bohatýr se nezachrání.
Am 2:15 Lučišník neobstojí, rychlonohý neunikne, jezdec na koni se nezachrání.
Am 2:16 Z bohatýrů i ten nejsrdnatější v onen den uteče nahý, je výrok Hospodinův.
Am 3:1 Slyšte toto slovo, jež Hospodin promluvil proti vám, synové izraelští, proti celé čeledi, kterou jsem vyvedl z egyptské země.
Am 3:2 Pouze k vám jsem se znal ze všech čeledí země, a proto vás ztrestám za všechny vaše nepravosti.
Am 3:3 Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli?
Am 3:4 Řve v divočině lev, nemá-li úlovek? Ozve se lvíče ze svého doupěte, kdyby nic nelapilo?
Am 3:5 Chytí se pták do osidla na zemi, není-li nastraženo? Vymrští se osidlo ze země, když nicnepolapilo?
Am 3:6 Když se v městě troubí na polnici, zda se lid netřese? Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin?
Am 3:7 Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům.
Am 3:8 Lev
Text bible pro den: Úterý, 30. srpna, 2022
Kniha proroka Amosa
[zkr. = Am] řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval?
Am 3:9 Vyhlaste na palácích v Ašdódu a na palácích v egyptské zemi řekněte: Shromážděte se na Samařské hory! Pohleďte, co je tam zmatků, kolik útisku!
Am 3:10 Správně jednat neumějí, je výrok Hospodinův. Uskladňují ve svých palácích násilí a zhoubu jako poklady.
Am 3:11 Proto praví Panovník Hospodin toto: Tuto zemi obklíčí protivník, tvá opevnění strhne, tvoje paláce budou vyloupeny.
Am 3:12 Toto praví Hospodin: Jako pastýř vyrve lvu z tlamy dva hnáty či boltec, tak budou vyrváni izraelští synové, kteří si hoví v Samaří v pohodlí lehátka, na polštářích pohovky.
Am 3:13 Slyšte to a dejte výstrahu Jákobovu domu, je výrok Panovníka Hospodina, Boha zástupů:
Am 3:14 V den, kdy budu trestat Izraele za jeho nevěrnosti, ztrestám i oltáře bételské; rohy oltáře budou odseknuty, padnou k zemi.
Am 3:15 Domem zimním udeřím o dům letní, zaniknou domy ze slonoviny, smeteno bude mnoho domů, je výrok Hospodinův.
Am 4:1 Slyšte toto slovo, bášanské krávy, které jste na Samařské hoře, které utiskujete nuzné a křivdíte ubožákům. Říkáte jejich Panovníkovi: "Dávej, ať hodujeme!"
Am 4:2 Panovník Hospodin se zapřísáhl při své svatosti: Hle, přijdou na vás dny, kdy vás vytáhnou na hácích a vaše potomky na rybářských udicích.
Am 4:3 Vyjdete trhlinami, každá tou, před níž právě bude, a budete vrženy až k Harmónu, je výrok Hospodinův.
Am 4:4 Choďte si do Bét-elu oddávat se nevěrnosti, jen se dopouštějte ještě více nevěrnosti v Gilgálu, přinášejte své obětid z jitra, své desátky třetího dne.
Am 4:5 Spalujte v děkovnou oběť kvašené chleby, hlučně ohlašujte oběti dobrovolné, vždyť to tak máte rádi, synové izraelští, je výrok Panovníka Hospodina.
Am 4:6 Způsobil jsem, že jste neměli co do úst v žádném svém městě, že jste měli nedostatek chleba na všech svých místech. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův.
Am 4:7 Já jsem vám také odepřel hojnost dešťů tři měsíce přede žněmi, jedno město jsem svlažoval a druhé jsem nesvlažil, jeden díl země byl zavlažován, zatímco díl, na který nepršelo, zprahl.
Am 4:8 Dvě tři města vrávorala k jinému městu, aby se napila vody, žízeň však neuhasila. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův.
Am 4:9 Bil jsem vás obilnou rzí a snětí; mnoho vašich zahrad a vinic, vaše fíkovníky a vaše olivy sežraly housenky. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův.
Am 4:10 Poslal jsem na vás mor jako na Egypt, vaše jinochy jsem pobil mečem, i vaši koně byli odvlečeni, dal jsem vám čichat puch vašich táborů. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův.
Am 4:11 Podvrátil jsem vás, jako jsem podvrátil, já Bůh, Sodomu a Gomoru; byli jste jako oharek vyrvaný z plamenů ohniště. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův.
Am 4:12 Proto s tebou, Izraeli, takto naložím. A protože s tebou naložím takto, připrav se, Izraeli, na setkání se svým Bohem!
Am 4:13 Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.
Am 5:1 Slyšte toto slovo, které pronáším, žalozpěv nad vámi, dome izraelský:
Am 5:2 "Padla izraelská panna, už nevstane, leží bez povšimnutí na vlastní zemi, nezvedne ji nikdo."
Am 5:3 Neboť toto praví Panovník Hospodin: Městu, které vytáhne s tisícem, zůstane sto, a tomu, jež vytáhdne se stem, zůstane pro dům izraelský deset.
Am 5:4 Toto praví Hospodin domu izraelskému: Dotazujte se mne a budete žít!
Am 5:5 Nedotazujte se Bét-elu, nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Beer-šeby, neboť Gilgál bude přesídlen, Bét-el se ukáže jako ničemný klam.
Am 5:6 Dotazujte se Hospodina a budete žít! Kéž nezachvátí dům Josefův jako oheň. Pozřel by jej a nikdo by neuhasil Bét-el,
Am 5:7 ty, kdo převracejí právo v pelyněk a spravedlnost srážejí k zemi.
Am 5:8 Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin.
Am 5:9 On mocného uvrhne do záhuby a zhouba pronikne do pevnosti.
Am 5:10 Oni však toho, kdo trestá v bráně, nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí.
Am 5:11 Protože hanebně vydíráte nuzáka a vymáháte na něm obilnou daň, mohli jste si vybudovat domy z kvádrů, bydlet v nich však nebudete; vysadili jste si skvělé vinice, avšak víno z nich pít nebudete.
Am 5:12 Já znám vaše četné nevěrnosti, vaše nehorázné hříchy. Nevražíte na spravedlivého, berete úplatek, ubožáky v bráně odstrkujete.
Am 5:13 Proto v oné době prozíravý zmlkne, bude to zlý čas.
Am 5:14 Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.
Am 5:15 Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.
Am 5:16 Proto praví Hospodin, Bůh zástupů, Panovník, toto: Na všech náměstích bude nářek, na všech ulicích budou křičet: "Běda, běda!" Zavolají k truchlení oráče, ty, kdo umějí bědovat, k naříkání.
Am 5:17 Na všech vinicích bude nářek, neboť projdu tvým středem, praví Hospodin.
Am 5:18 Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem!
Am 5:19 Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had.
Am 5:20 Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?
Am 5:21 Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění.
Am 5:22 Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu.
Am 5:23 Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet.
Am 5:24 Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.
Am 5:25 Připravovali jste mi obětní hody a přídavné oběti po čtyřicet let na poušti, dome izraelský?
Am 5:26 Ponesete Sikúta, svého krále, Kijúna, své obrazy, hvězdu svého boha, to, co jste si udělali.
Am 5:27 Přesídlím vás až za Damašek, praví ten, jehož jméno je Hospodin, Bůh zástupů.
Am 6:1 Běda bezstarostným na Sijónu i těm, kdo doufají v Samařskou horu, běda vůdcům nejpřednějšího pronároda, k nimž přichází dům izraelský!
Am 6:2 Projděte Kalné a podívejte se. Odtud jděte do velkého Chamátu a sestupte do pelištejského Gatu. Jste lepší než tato království? Je teď jejich území větší než vaše?
Am 6:3 Zažehnáváte zlý den, ale nastolujete násilí.
Am 6:4 Běda těm, kdo lehají na ložích ze slonoviny, povalují se na pohovkách, jídají jehňata ze stáda a telata z chléva,
Am 6:5 blábolí za zvuku harfy, vymýšlejí si hudební nástroje jako David,
Am 6:6 pijí víno z obětních misek, nejlepšími oleji se maží, ale nad Josefovou těžkou ranou se netrápí.
Am 6:7 Proto nyní budou přestěhováni v čele přesídlenců, ustane hodokvas povalečů.
Am 6:8 Přísahal Panovník Hospodin při sobě samém, je výrok Hospodina, Boha zástupů: Hnusí se mi Jákobova pýcha, jeho paláce mám v nenávisti. V plen vydám město se vším, co je v něm.
Am 6:9 Zbude-li pak deset mužů v jednom domě, i ti zemřou.
Am 6:10 Někoho vezme jeho strýc, spalovač mrtvol, aby vynesl kosti z domu, a zeptá se toho, kdo se skryl v odlehlém koutě domu: "Je tu ještě někdo s tebou?" On odpoví: "Už nikdo." A dodá: "Tiše! Jen nepřipomínat jméno Hospodinovo."
Am 6:11 Neboť hle, Hospodin vydá příkaz a velký dům rozbije na padrť a malý dům na třísky.
Am 6:12 Mohou běhat koně po skalisku? Může být zoráno dobytkem? A přece jste učinili z práva jed, z ovoce spravedlnosti pelyněk.
Am 6:13 Radujete se, a nemáte z čeho, říkáte: "Což jsme vlastní silou nezískali pro sebe moc?"
Am 6:14 Já však proti vám postavím pronárod, dome izraelský, je výrok Hospodina, Boha zástupů, a ten vás bude utlačovat od cesty do Chamátu až po Úval pustiny.
Am 7:1 Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, připravuje kobylky, když začíná růst otava. Po královské senoseči, sotvaže otava vzešla,
Am 7:2 stalo se, že docela sežraly byliny země. I řekl jsem: "Panovníku Hospodine, odpusť prosím! Jak Jákob obstojí? Je tak nepatrný!"
Am 7:3 Hospodin byl nad tím jat lítostí: "Nestane se to," řekl Hospodin.
Am 7:4 Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, Panovník Hospodin volá, že povede spor ohněm. Ten pozřel obrovskou propastnou tůň a zžírá už i Jákobův podíl.
Am 7:5 I řekl jsem: "Panovníku Hospodine, ustaň prosím! Jak Jákob obstojí? Je tak nepatrný!"
Am 7:6 Hospodin byl nad tím jat lítostí: "Nestane se ani toto," řekl Panovník Hospodin.
Am 7:7 Toto mi ukázal: Hle, Panovník stojí na hradbách s olovnicí, s olovnicí v ruce. I řekl mi Hospodin: "Ámosi, co vidíš?"
Am 7:8 Odpověděl jsem: "Olovnici." A Panovník řekl: "Hle, spustím olovnici doprostřed Izraele, svého lidu. Už mu nebudu dál promíjet.
Am 7:9 Posvátná návrší Izákova budou zpustošena, Izraelovy svatyně budou obráceny v trosky, proti domu Jarobeámovu se postavím s mečem."
Am 7:10 Bételský kněz Amasjáš poslal izraelskému králi Jarobeámovi zprávu: "Spikl se proti tobě Ámos přímo v izraelském domě. Není možné, aby země snášela všechna jeho slova.
Am 7:11 Ámos totiž říká: Jarobeám zemře mečem a Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země."
Am 7:12 Pak řekl Amasjáš Ámosovi: "Seber se, vidoucí, a prchej do judské země! Tam chleba jez a tam si prorokuj!
Am 7:13 A nikdy už neprorokuj v Bét-elu, neboť je to svatyně králova, královský dům."
Am 7:14 Ámos Amasjášovi odpověděl: "Nebyl jsem prorok ani prorocký žák, zabýval jsem se dobytkem a sykomorami.
Am 7:15 Hospodin mě vzal od ovcí, Hospodin mi rozkázal: »Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!«
Am 7:16 Slyš tedy slovo Hospodinovo. Ty říkáš: »Neprorokuj proti Izraeli, nevynášej věštbu proti Izákovu domu!«
Am 7:17 Proto Hospodin praví toto: »Tvoje žena bude v městě provozovat smilství, tvoji synové a dcery padnou mečem, tvá půda bude rozměřena provazcem a ty zemřeš v zemi nečisté.« Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země."
Am 8:1 Toto mi ukázal Panovník Hospdin: Hle, koš zralého ovoce.
Am 8:2 A zeptal se: "Ámosi, co vidíš?" Odpověděl jsem: "Koš zralého ovoce." Hospodin mi řekl: "Izrael, můj lid, je zralý pro konec. Už mu nebudu dál promíjet."
Am 8:3 V onen den se obrátí chrámové zpěvy v kvílení, je výrok Panovníka Hospodina, mnoho mrtvých těl bude pohozeno na všech místech. Tiše!
Am 8:4 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi.
Am 8:5 Říkáte: "Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou,
Am 8:6 abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu."
Am 8:7 Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.
Am 8:8 Nebude se nad tím třást země a truchlit každý její obyvatel? Celá se vzedme jako Nil a zase ustoupí a opadne jako egyptská řeka.
Am 8:9 V onen den způsobím, je výrok Panovníka Hospodina, že slunce zapadne v poledne, tmou zahalím zemi za jasného dne.
Am 8:10 Vaše slavnosti proměním ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěvy. Na všechna bedra vložím žíněnou suknici, na každé hlavě bude lysina. Učiním, že bude v zemi smutek jako nad jednorozeným a její poslední chvíle jako den hořkosti.
Am 8:11 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 31. srpna, 2022
Kniha proroka Micheáše
[zkr. = Mich]
ízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových.
Amo 8:12 Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou.
Amo 8:13 V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši.
Amo 8:14 Ti, kteří přísahají při samařském provinění a říkají: "Jakože živ je tvůj bůh, Dane, a jakože živa je cesta Beer-šeby", padnou a již nepovstanou.
Amo 9:1 Spatřil jsem Panovníka, jak stojí nad oltářem. Řekl: "Udeř do hlavice sloupu, až se zachvějí prahy! Sraz jim to všechno na hlavu, ty poslední vybiji mečem. Nikdo z nich neuteče, neunikne, nevyvázne.
Amo 9:2 I kdyby se prokopali do podsvětí, má ruka je odtud vezme. Kdyby vystoupili na nebesa, strhnu je odtud.
Amo 9:3 Ukryjí-li se na vrcholu Karmelu, vypátrám je a vezmu je odtud. Skryjí-li se před mým zrakem na mořském dně, poručím hadu a vyštípe je odtud.
Amo 9:4 Půjdou-li před svými nepřáteli do zajetí, poručím meči, aby je tam pobil, neboť můj zrak spočinul na nich ke zlému a ne k dobrému."
Amo 9:5 Panovník Hospodin zástupů sotva se dotkne země, už se zmítá a všichni její obyvatelé truchlí. Celá se vzedme jako Nil a zase opadne jako egyptská řeka.
Amo 9:6 On buduje stupně svého domu na nebesích, nad zemí zakládá svou klenbu. On povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin.
Amo 9:7 Nejste snad pro mne jako Kúšijci, vy, synové Izraele? je výrok Hospodinův. Nevyvedl jsem Izraele z egyptské země a Pelištejce z Kaftóru a Arama z Kíru?
Amo 9:8 Hle, oči Panovníka Hospodina jsou upřeny na toto hříšné království: Vyhladím je z povrchu země. Dům Jákobův však zcela nevyhladím, je výrok Hospodinův.
Amo 9:9 Neboť hle, přikázal jsem a zatřesu izraelským domem mezi všemi pronárody, jako když se třese řešetem, a žádný kamínek nepropadne na zem.
Amo 9:10 Zemřou mečem všichni hříšníci mého lidu, kteří říkají: "Nás nic nepostihne, nás nepotká nic zlého."
Amo 9:11 V onen den postavím padající Davidův stánek a jeho trhliny zazdím, opravím, co na něm pobořeno, a zbuduji jej jako za dnů dávných.
Amo 9:12 Podrobí si pozůstatek lidu edómského a všech pronárodů; i budou nazývány mým jménem, je výrok Hospodina, který toto činí.
Amo 9:13 Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy půjde oráč hned za žencem a ten, kdo šlape hrozny, hned za rozsévačem. Z hor budce kanout mladé víno a všechny pahorky budou oplývat vláhou.
Amo 9:14 Úděl Izraele, svého lidu, změním, oni znovu vybudují zpustošená města a osídlí je, vysadí vinice a budou z nich pít víno, založí zahrady a budou z nich jíst ovoce.
Amo 9:15 Zasadím je do jejich půdy a již nikdy nebudou vykořeněni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh.
Abs 1:1 Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu. Slyšeli jsme zprávu od Hospodina, že mezi pronárody byl poslán vyslanec: "Vzhůru, povstaňme k boji proti němu!"
Abs 1:2 Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, budeš ve velkém opovržení.
Abs 1:3 Opovážlivost tvého srdce tě zavedla. Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: "Kdo by mě strhl k zemi?"
Abs 1:4 I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův.
Abs 1:5 Až tě přepadnou zloději, škůdcové noční, jak zajdeš! Což nenakradou tolik, aby měli dost? Až na tebe přijdou sběrači hroznů, nenechají ani paběrky.
Abs 1:6 Tak bude Ezau propátrán, jeho úkryty proslíděny.
Abs 1:7 Poženou tě až na hranice, podvedou tě všichni, s nimiž máš smlouvu, zmocní se tě ti, s nimiž v pokoji žiješ, ti, kteří jedí tvůj chléb, zákeřně ti zasadí ránu. On však rozum nemá.
Abs 1:8 Zdali v onen den, je výrok Hospodinův, nevyhubím z Edómu mudrce a rozumnost z Ezauovy hory?
Abs 1:9 Témane, tvoji bohatýři se zděsí, neboť na Ezauově hoře budou všichni vyhlazeni, protože vraždili.
Abs 1:10 Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky.
Abs 1:11 V ten den ses postavil proti němu, v den, kdy cizáci jímali jeho vojsko. Když vcházeli do jeho bran cizinci a losovali o Jeruzalém, i tys byl jako jeden z nich.
Abs 1:12 Jen se nepas pohledem na den svého bratra v den jeho neštěstí, neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby, nepošklebuj se jim v den soužení!
Abs 1:13 Nevcházej do brány mého lidu v den jeho běd; právě ty se nepas pohledem na zlo, jež ho stihlo v den jeho běd; ať tvé ruce nesahají po jeho majetku v den jeho běd!
Abs 1:14 A nestůj nad průrvou, abys pobíjel ty, kdo vyvázli, nevydávej ty, kdo přežili, v den soužení!
Abs 1:15 Blízko je den Hospodinův proti všem národům. Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě, vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.
Abs 1:16 Jak jste se napili na mé svaté hoře vy, tak budou ustavičně pít všechny pronárody; budou pít, až se budou zalykat, a zmizí, jako by nikdy nebývaly.
Abs 1:17 Avšak na hoře Sijónu budou ti, kteří vyvázli, a bude svatá, a Jákobův dům obsadí ty, kdo jej obsadili.
Abs 1:18 I bude dům Jákobův ohněm a dům Josefův plamenem, zatímco dům Ezauův bude strništěm; oba se proti němu rozpálí a pozřou jej, nikdo z Ezauova domu nepřežije. Tak promluvil Hospodin.
Abs 1:19 Lid Negebu obsadí Ezauovu horu a lid Přímořské nížiny Pelištejce, obsadí též pole Efrajimovo a pole Samařské a Benjamín obsadí Gileád.
Abs 1:20 Přesídlenci, to vojsko synů Izraele, obsadí, co je kenaanské, až do Sarepty a přesídlenci z Jeruzaléma, kteří jsou v Sefaradu, obsadí negebská města.
Abs 1:21 Vítězové pak vystoupí na horu Sijón, aby soudili Ezauovu horu. A nastane království Hospodinovo.
Jns 1:1 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:
Jns 1:2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář."
Jns 1:3 Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina.
Jns 1:4 I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání.
Jns 1:5 Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.
Jns 1:6 Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: "Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme."
Jns 1:7 Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: "Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí." Losovali tedy a los padl na Jonáše.
Jns 1:8 Řekli mu: "Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?"
Jns 1:9 Odpověděl jim: "Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu."
Jns 1:10 Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: "Cos to udělal?" Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl.
Jns 1:11 Zeptali se ho: "Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo napokoji?" Neboť moře se stále více bouřilo.
Jns 1:12 Odpověděl jim: "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně."
Jns 1:13 Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc.
Jns 1:14 Volali tedy k Hospodinu: "Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš."
Jns 1:15 I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit.
Jns 1:16 Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.
Jns 2:1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.
Jns 2:2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl:
Jns 2:3 "V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.
Jns 2:4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.
Jns 2:5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám!
Jns 2:6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu.
Jns 2:7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!
Jns 2:8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám.
Jns 2:9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.
Jns 2:10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!"
Jns 2:11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.
Jns 3:1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé:
Jns 3:2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím."
Jns 3:3
Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny.
Jns 3:4 Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."
Jns 3:5 I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.
Jns 3:6 Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela.
Jns 3:7 Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu.
Jns 3:8 Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou.
Jns 3:9 Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."
Jns 3:10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.
Jns 4:1 Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem.
Jns 4:2 Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.
Jns 4:3 Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil."
Jns 4:4 Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?"
Jns 4:5 Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít.
Jns 4:6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost.
Jns 4:7 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl.
Jns 4:8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil."
Jns 4:9 Bůh se však Jonáše otázal: "Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?" Odpověděl: "Je to dobře. Planu hněvem až k smrti."
Jns 4:10 Hospodin řekl: "Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel.
Jns 4:11 A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?"
Mich 1:1 Slovo Hospodinovo, které se stalo k Michheáši Mórešetskému za dnů judských králů Jótama, Achaza a Chi
