Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha PříslovíKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 26. června, 2024
Kniha Přísloví
[zkr. = Př]
zdaná hlupákovi.
Př 26:9 Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
Př 26:10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.
Př 26:11 Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.
Př 26:12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.
Př 26:13 Lenoch říká: "Na cestě je lvíče, v ulicích je lev."
Př 26:14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.
Př 26:15 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.
Př 26:16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.
Př 26:17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.
Př 26:18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,
Př 26:19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: "Já jsem jen žertoval."
Př 26:20 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.
Př 26:21 Uhlí do výhně, dříví na oheň - tím je svárlivý muž
Př vzplanutí sporu.
Př 26:22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
Př 26:23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.
Př 26:24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.
Př 26:25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;
Př 26:26 nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.
Př 26:27 Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.
Př 26:28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.
Př 27:1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
Př 27:2 Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.
Př 27:3 Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.
Př 27:4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?
Př 27:5 Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.
Př 27:6 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.
Př 27:7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.
Př 27:8 Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.
Př 27:9 Olej a kadidlo jsou
Př radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.
Př 27:10 Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.
Př 27:11 Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.
Př 27:12 Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.
Př 27:13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
Př 27:14 Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.
Př 27:15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;
Př 27:16 kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.
Př 27:17 Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.
Př 27:18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.
Př 27:19 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.
Př 27:20 Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.
Př 27:21 Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.
Př 27:22 Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.
Př 27:23 Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,
Př 27:24 vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.
Př 27:25 Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,
Př 27:26 z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,
Př 27:27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí
Př své děvečky.
Př 28:1 Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.
Př 28:2 Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.
Př 28:3 Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.
Př 28:4 Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.
Př 28:5 Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.
Př 28:6 Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.
Př 28:7 Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.
Př 28:8 Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej
Př toho, kdo se smilovává nad nuznými.
Př 28:9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.
Př 28:10 Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.
Př 28:11 Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.
Př 28:12 Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.
Př 28:13 Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.
Př 28:14 Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.
Př 28:15 Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.
Př 28:16 Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.
Př 28:17 Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!
Př 28:18 Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.
Př 28:19 Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.
Př 28:20 Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
Př 28:21 Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní
Př skývu chleba.
Př 28:22 Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.
Př 28:23 Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.
Př 28:24 Kdo odírá otce a matku a říká: "To není žádný přestupek", je společníkem zhoubce.
Př 28:25 Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.
Př 28:26 Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému.
Př 28:27 Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.
Př 28:28 Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.
Př 29:1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
Př 29:2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
Př 29:3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.
Př 29:4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.
Př 29:5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.
Př 29:6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.
Př 29:7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník
Př takové poznání nemá porozumění.
Př 29:8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.
Př 29:9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.
Př 29:10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.
Př 29:11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.
Př 29:12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.
Př 29:13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.
Př 29:14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.
Př 29:15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.
Př 29:16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.
Př 29:17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.
Př 29:18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.
Př 29:19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.
Př 29:20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.
Př 29:21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.
Př 29:22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.
Př 29:23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.
Př 29:24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.
Př 29:25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.
Př 29:26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.
Př 29:27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.
Př 30:1 Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi.
Př 30:2 Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.
Př 30:3 Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.
Př 30:4 Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.
Př 30:5 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
Př 30:6 K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.
Př 30:7 O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:
Př 30:8 Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,
Př 30:9 tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
Př 30:10 Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.
Př 30:11 Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,
Př 30:12 pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,
Př 30:13 pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,
Př 30:14 pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.
Př 30:15 Upír má dvě dcery: "Dej! Dej!" - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: "Dost":
Př 30:16 podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: "Dost!"
Př 30:17 Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.
Př 30:18 Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:
Př 30:19 cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.
Př 30:20 Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: "Nedopustila jsem se ničemnosti."
Př 30:21 Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:
Př 30:22 otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,
Př 30:23 vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.
Př 30:24 Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:
Př 30:25 mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;
Př 30:26 damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;
Př 30:27 kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;<
Text bible pro den: Čtvrtek, 27. června, 2024
Kniha Přísloví
[zkr. = Př] br>Př 30:28 ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.
Př 30:29 Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:
Př 30:30 lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;
Př 30:31 oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.
Př 30:32 Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!
Př 30:33 Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.
Př 31:1 Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:
Př 31:2 Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?
Př 31:3 Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.
Př 31:4 Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,
Př 31:5 aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.
Př 31:6 Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,
Př 31:7 ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
Př 31:8 Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,
Př 31:9 ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.
Př 31:10 Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
Př 31:11 Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.
Př 31:12 Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
Př 31:13 Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
Př 31:14 Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
Př 31:15 Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
Př 31:16 Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
Př 31:17 Bedra si opáše silou a posílí své paže.
Př 31:18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
Př 31:19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
Př 31:20 Dlaň má otevřenou
Př utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
Př 31:21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
Př 31:22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
Př 31:23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
Př 31:24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
Př 31:25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
Př 31:26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
Př 31:27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
Př 31:28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
Př 31:29 "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
Př 31:30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Př 31:31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!
Kniha KazatelKaz 1:1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
Kaz 1:2 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
Kaz 1:3 Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
Kaz 1:4 Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.
Kaz 1:5 Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.
Kaz 1:6 Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.
Kaz 1:7 Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.
Kaz 1:8 Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.
Kaz 1:9 Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
Kaz 1:10 Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.
Kaz 1:11 Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.
Kaz 1:12 Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
Kaz 1:13 Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.
Kaz 1:14 Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 1:15 Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.
Kaz 1:16 Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.
Kaz 1:17 Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,
Kaz 1:18 neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.
Kaz 2:1 Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost!
Kaz 2:2 O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš?
Kaz 2:3 Usmyslel jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života.
Kaz 2:4 Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice,
Kaz 2:5 založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví,
Kaz 2:6 zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů.
Kaz 2:7 Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.
Kaz 2:8 Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice.
Kaz 2:9 Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost.
Kaz 2:10 V ničem, co si žádali mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění.
Kaz 2:11 I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toto pod sluncem není.
Kaz 2:12 I pohlédl jsem a viděl moudrost i ztřeštěnost a pomatenost. Jaký člověk nastoupí po králi, jehož si ustanovili před tím?
Kaz 2:13 Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma.
Kaz 2:14 Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě. Avšak i to jsem poznal, že týž úděl potká oba dva.
Kaz 2:15 V srdci jsem si řekl: Co potkává hlupáka, potká i mne. Nač jsem tedy byl tak nadmíru moudrý? A v srdci jsem usoudil, že i to je pomíjivost.
Kaz 2:16 Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák.
Kaz 2:17 Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 2:18 Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně.
Kaz 2:19 Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost.
Kaz 2:20 Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem.
Kaz 2:21 Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc.
Kaz 2:22 Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
Kaz 2:23 Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.
Kaz 2:24 Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky.
Kaz 2:25 Vždyť kdo jídal a dopřál si víc než já?
Kaz 2:26 Bůh dal člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 3:1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Kaz 3:2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
Kaz 3:3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
Kaz 3:4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
Kaz 3:5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
Kaz 3:6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
Kaz 3:7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
Kaz 3:8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Kaz 3:9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?
Kaz 3:10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.
Kaz 3:11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.
Kaz 3:12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.
Kaz 3:13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.
Kaz 3:14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.
Kaz 3:15 Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.
Kaz 3:16 Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva - svévole, na místě spravedlnosti - svévole.
Kaz 3:17 Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná.
Kaz 3:18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.
Kaz 3:19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí.
Kaz 3:20 Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.
Kaz 3:21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?
Kaz 3:22 Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?
Kaz 4:1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele.
Kaz 4:2 Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí.
Kaz 4:3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.
Kaz 4:4 Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 4:5 Hlupák skládá ruce v klín a užírá se.
Kaz 4:6 Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.
Kaz 4:7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé.
Kaz 4:8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. "Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?" Také to je pomíjivost a úmorná lopota.
Kaz 4:9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.
Kaz 4:10 Upadne-li je
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 28. června, 2024
Kniha Kazatel
[zkr. = Kaz]
den, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.
Kaz 4:11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?
Kaz 4:12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
Kaz 4:13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení.
Kaz 4:14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království.
Kaz 4:15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm.
Kaz 4:16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 4:17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.
Kaz 5:1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.
Kaz 5:2 Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.
Kaz 5:3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň!
Kaz 5:4 Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.
Kaz 5:5 Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: "To byl omyl." Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou?
Kaz 5:6 Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
Kaz 5:7 Uvidíš-li, že je v kraji chudých utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.
Kaz 5:8 Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.
Kaz 5:9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.
Kaz 5:10 Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.
Kaz 5:11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.
Kaz 5:12 Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.
Kaz 5:13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.
Kaz 5:14 Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo.
Kaz 5:15 A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?
Kaz 5:16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!
Kaz 5:17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl.
Kaz 5:18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.
Kaz 5:19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.
Kaz 6:1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:
Kaz 6:2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
Kaz 6:3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.
Kaz 6:4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;
Kaz 6:5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.
Kaz 6:6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?
Kaz 6:7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.
Kaz 6:8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?
Kaz 6:9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 6:10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.
Kaz 6:11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?
Kaz 6:12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?
Kaz 7:1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
Kaz 7:2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
Kaz 7:3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
Kaz 7:4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
Kaz 7:5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,
Kaz 7:6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.
Kaz 7:7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.
Kaz 7:8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.
Kaz 7:9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
Kaz 7:10 Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to.
Kaz 7:11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;
Kaz 7:12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.
Kaz 7:13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?
Kaz 7:14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
Kaz 7:15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
Kaz 7:16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?
Kaz 7:17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
Kaz 7:18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
Kaz 7:19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.
Kaz 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
Kaz 7:21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
Kaz 7:22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
Kaz 7:23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
Kaz 7:24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
Kaz 7:25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
Kaz 7:26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.
Kaz 7:27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,
Kaz 7:28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
Kaz 7:29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.
Kaz 8:1 Kdo se vyrovná moudrému a kdo zná výklad věcí? Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.
Kaz 8:2 Pravím: Dbej na králův rozkaz, a to kvůli přísaze Boží.
Kaz 8:3 Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci; neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.
Kaz 8:4 Vždyť královo slovo má moc a kdo mu řekne: "Co to děláš?"
Kaz 8:5 Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého, srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.
Kaz 8:6 Nad každým děním nastane čas soudu; na člověku je mnoho zlého.
Kaz 8:7 Nikdo neví, co nastane; kdo oznámí člověku, jak bude?
Kaz 8:8 Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci, nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti; z toho boje není východiska, svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.
Kaz 8:9 To všechno jsem viděl, když jsem si předsevzal zabývat se vším, co se pod sluncem děje v čase, kdy má člověk moc nad člověkem a působí mu zlo.
Kaz 8:10 Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky; přicházívali a odcházeli ze svatého místa a ve městě se zapomínalo, jak jednali. Také to je pomíjivost.
Kaz 8:11 Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla.
Kaz 8:12 Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře.
Kaz 8:13 Avšak svévolníkovi se dobře nepovede, život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín, protože nemá bázeň před Boží tváří.
Kaz 8:14 Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje: Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků, a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých. Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.
Kaz 8:15 I vychvaloval jsem radost, protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího než jíst a pít a radovat se. To ho provází při jeho pachtění ve dnech života, které mu Bůh pod sluncem dopřál.
Kaz 8:16 Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost, viděl jsem, co je na zemi lopoty; ve dne ani v noci člověk neokusí spánku.
Kaz 8:17 Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout.
Kaz 9:1 O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží. Člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním.
Kaz 9:2 Všechno je u všech stejné: stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.
Kaz 9:3 Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
Kaz 9:4 Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
Kaz 9:5 Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
Kaz 9:6 Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.
Kaz 9:7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
Kaz 9:8 Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.
Kaz 9:9 Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.
Kaz 9:10 Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
Kaz 9:11 Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání,