Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle LukášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 2. října, 2022
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
Lk 22:35 Řekl jim: "Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli."
Lk 22:36 Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.
Lk 22:37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: 'Byl započten mezi zločince.' Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."
Lk 22:38 Oni mu řekli: "Pane, tu jsou dva meče." Na to jim řekl: "To stačí."
Lk 22:39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
Lk 22:40 Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Lk 22:41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
Lk 22:42 "Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň."
Lk 22:43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
Lk 22:44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
Lk 22:45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
Lk 22:46 Řekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
Lk 22:47 Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
Lk 22:48 Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?"
Lk 22:49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?"
Lk 22:50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
Lk 22:51 Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
Lk 22:52 Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
Lk 22:53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."
Lk 22:54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
Lk 22:55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
Lk 22:56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: "Tenhle byl také s ním!"
Lk 22:57 Ale on zapřel: "Vůbec ho neznám."
Lk 22:58 Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr odpověděl: "Nejsem!"
Lk 22:59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: "I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!"
Lk 22:60 Petr řekl: "Vůbec nevím, o čem mluvíš!" A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
Lk 22:61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: "Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát."
Lk 22:62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Lk 22:63 Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;
Lk 22:64 zavázali mu oči a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tě uhodil."
Lk 22:65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.
Lk 22:66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:
Lk 22:67 "Jsi-li Mesiáš, pověz nám to." Odpověděl jim: "I když vám to řeknu, neuvěříte.
Lk 22:68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
Lk 22:69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha."
Lk 22:70 Tu mu řekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpověděl: "Vy sami říkáte, že já jsem."
Lk 22:71 Oni řekli: "Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst."
Lk 23:1 Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi.
Lk 23:2 Vznesli proti němu žalobu: "Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále."
Lk 23:3 Pilát mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Lk 23:4 Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám."
Lk 23:5 Ale oni na něj naléhali: "Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem."
Lk 23:6 Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje.
Lk 23:7 Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.
Lk 23:8 Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak.
Lk 23:9 Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
Lk 23:10 Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali.
Lk 23:11 Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.
Lk 23:12 Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; před tím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.
Lk 23:13 Pilát svolal velekněze, členy rady i lid
Lk 23:14 a řekl jim: "Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete.
Lk 23:15 Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt.
Lk 23:16 Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím."
Lk 23:17 Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka.
Lk 23:18 Ale oni všichni najednou křičeli: "Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!"
Lk 23:19 To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu.
Lk 23:20 Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit.
Lk 23:21 Avšak oni křičeli: "Na kříž, na kříž s ním!"
Lk 23:22 Promluvil k nim potřetí: "Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím."
Lk 23:23 Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval.
Lk 23:24 A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.
Lk 23:25 Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.
Lk 23:26 Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
Lk 23:27 Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho.
Lk 23:28 Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi;
Lk 23:29 hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: 'Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!'
Lk 23:30 Tehdy 'řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!'
Lk 23:31 Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?"
Lk 23:32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
Lk 23:33 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
Lk 23:34 Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." O jeho šaty se rozdělili losem.
Lk 23:35 Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: "Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží."
Lk 23:36 Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet
Lk 23:37 a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe."
Lk 23:38 Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: "Toto je král Židů."
Lk 23:39 Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
Lk 23:40 Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.
Lk 23:41 A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal."
Lk 23:42 A řekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království."
Lk 23:43 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."
Lk 23:44 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.
Lk 23:45 Chrámová opona se roztrhla v půli.
Lk 23:46 A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.
Lk 23:47 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."
Lk 23:48 A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.
Lk 23:49 Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Lk 23:50 Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý,
Lk 23:51 který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.
Lk 23:52 Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;
Lk 23:53 sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
Lk 23:54 Byl pátek a začínala sobota.
Lk 23:55 Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.
Lk 23:56 Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.
Lk 24:1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
Lk 24:2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
Lk 24:3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
Lk 24:4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
Lk 24:5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Lk 24:6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
Lk 24:7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."
Lk 24:8 Tu se rozpomenuly na jeho slova,
Lk 24:9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.
Lk 24:10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům.
Lk 24:11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.
Lk 24:12 Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Lk 24:13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
Lk 24:14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
Lk 24:15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
Lk 24:16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Lk 24:17 Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku.
Lk 24:18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!"
Lk 24:19 On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
Lk 24:20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
Lk 24:21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
Lk 24:22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
Lk 24:23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
Lk 24:24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli."
Lk 24:25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
Lk 24:26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?"
Lk 24:27 Potom začal od Mojžíše a všech
Text bible pro den: Pondělí, 3. října, 2022
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk] proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
Lk 24:28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
Lk 24:29 Oni ho však začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi.
Lk 24:30 Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
Lk 24:31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
Lk 24:32 Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"
Lk 24:33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
Lk 24:34 Ti jim řekli: "Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."
Lk 24:35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
Lk 24:36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.".
Lk 24:37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
Lk 24:38 Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
Lk 24:39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."
Lk 24:40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
Lk 24:41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?"
Lk 24:42 Podali mu kus pečené ryby.
Lk 24:43 Vzal si a pojedl před nimi.
Lk 24:44 Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
Lk 24:45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Lk 24:46 Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
Lk 24:47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
Lk 24:48 Vy jste toho svědky.
Lk 24:49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
Lk 24:50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
Lk 24:51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
Lk 24:52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,
Lk 24:53 byli stále v chrámě a chválili Boha.
Evangelium podle JanaJan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
Jan 1:2 To bylo na počátku u Boha.
Jan 1:3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jan 1:4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
Jan 1:5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 1:6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Jan 1:7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
Jan 1:8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Jan 1:9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
Jan 1:10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
Jan 1:13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1:15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Jan 1:19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?"
Jan 1:20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš."
Jan 1:21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
Jan 1:22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?"
Jan 1:23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš."
Jan 1:24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.
Jan 1:25 Otázali se ho: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?"
Jan 1:26 Jan jim odpověděl: "Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
Jan 1:27 ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi."
Jan 1:28 To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Jan 1:29 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1:30 To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.
Jan 1:31 Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael."
Jan 1:32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
Jan 1:33 A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
Jan 1:34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."
Jan 1:35 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.
Jan 1:36 Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."
Jan 1:37 Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.
Jan 1:38 Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?"
Jan 1:39 Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.
Jan 1:40 Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.
Jan 1:41 Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: "Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus)."
Jan 1:42 Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr)."
Jan 1:43 Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!"
Jan 1:44 Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;
Jan 1:45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."
Jan 1:46 Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!"
Jan 1:47 Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
Jan 1:48 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."
Jan 1:49 "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."
Jan 1:50 Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkem?' Uvidíš věci daleko větší."
Jan 1:51 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Jan 2:1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
Jan 2:2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
Jan 2:3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."
Jan 2:4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."
Jan 2:5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
Jan 2:6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
Jan 2:7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj.
Jan 2:8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak.
Jan 2:9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha
Jan 2:10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."
Jan 2:11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Jan 2:12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
Jan 2:13 Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.
Jan 2:14 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.
Jan 2:15 Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel
Jan 2:16 a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
Jan 2:17 Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mne stráví.'
Jan 2:18 Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?"
Jan 2:19 Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."
Jan 2:20 Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?"
Jan 2:21 On však mluvil o chrámu svého těla.
Jan 2:22 Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.
Jan 2:23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.
Jan 2:24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;
Jan 2:25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.
Jan 3:1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
Jan 3:2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."
Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."
Jan 3:4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."
Jan 3:5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
Jan 3:6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
Jan 3:7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Jan 3:8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
Jan 3:9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?"
Jan 3:10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
Jan 3:11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
Jan 3:12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
Jan 3:13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
Jan 3:14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
Jan 3:15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Jan 3:17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Jan 3:19 Soud pak je
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 4. října, 2022
Evangelium podle Jana
[zkr. = Jan]
v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
Jan 3:20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
Jan 3:21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."
Jan 3:22 Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
Jan 3:23 Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.
Jan 3:24 To bylo ještě před Janovým uvězněním.
Jan 3:25 Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.
Jan 3:26 Přišli k Janovi a řekli mu: "Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu."
Jan 3:27 Jan odpověděl: "Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
Jan 3:28 Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Jan 3:29 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.
Jan 3:31 Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,
Jan 3:32 svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
Jan 3:33 Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.
Jan 3:34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
Jan 3:35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Jan 4:1 Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -
Jan 4:2 ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -
Jan 4:3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
Jan 4:4 Musel však projít Samařskem.
Jan 4:5 Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
Jan 4:6 tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
Jan 4:7 Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!" -
Jan 4:8 Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
Jan 4:9 Samařská žena mu odpoví: "Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?" Židé se totiž se Samařany nestýkají.
Jan 4:10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."
Jan 4:11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
Jan 4:12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda."
Jan 4:13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
Jan 4:14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."
Jan 4:15 Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."
Jan 4:16 Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!"
Jan 4:17 Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
Jan 4:18 Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."
Jan 4:19 Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok.
Jan 4:20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!"
Jan 4:21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
Jan 4:22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
Jan 4:23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Jan 4:24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."
Jan 4:25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
Jan 4:26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
Jan 4:27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl 'nač se ptáš' nebo 'proč s ní mluvíš?'
Jan 4:28 Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
Jan 4:29 "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"
Jan 4:30 Vyšli tedy z města a šli k němu.
Jan 4:31 Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!"
Jan 4:32 On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte."
Jan 4:33 Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?"
Jan 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
Jan 4:35 Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
Jan 4:36 Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
Jan 4:37 Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
Jan 4:38 Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete."
Jan 4:39 Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala."
Jan 4:40 Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
Jan 4:41 A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
Jan 4:42 Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."
Jan 4:43 Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.
Jan 4:44 Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.
Jan 4:45 Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.
Jan 4:46 Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.
Jan 4:47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.
Jan 4:48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
Jan 4:49 Královský služebník mu řekl: "Pane, pojď, než mé dítě umře!"
Jan 4:50 Ježíš mu odpověděl: "Vrať se domů, tvůj syn je živ!" Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.
Jan 4:51 Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: "Tvůj syn žije."
Jan 4:52 Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: "Včera hodinu po poledni mu přestala horečka."
Jan 4:53 Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn je živ." A uvěřil on i všichni v jeho domě. -
Jan 4:54 To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.
Jan 5:1 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
Jan 5:2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
Jan 5:3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
Jan 5:4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
Jan 5:5 Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
Jan 5:6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: "Chceš být zdráv?"
Jan 5:7 Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde."
Jan 5:8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!"
Jan 5:9 A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
Jan 5:10 Židé řekli tomu uzdravenému: "Je sobota, a proto nesmíš nosit lože."
Jan 5:11 Odpověděl jim: "Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!"
Jan 5:12 Zeptali se ho: "Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?"
Jan 5:13 Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
Jan 5:14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
Jan 5:15 Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
Jan 5:16 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Jan 5:17 On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji."
Jan 5:18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
Jan 5:19 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
Jan 5:20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
Jan 5:22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
Jan 5:23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Jan 5:25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
Jan 5:26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
Jan 5:27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Jan 5:28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
Jan 5:29 a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Jan 5:30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
Jan 5:31 "Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
Jan 5:32 Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.
Jan 5:33 Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
Jan 5:34 Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
Jan 5:35 Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
Jan 5:36 Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
Jan 5:37 A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
Jan 5:38 a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
Jan 5:40 Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
Jan 5:41 Nečekám slávu od lidí.
Jan 5:42 Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
Jan 5:43 Přišel jsem