Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: 2. kniha KrálovskáKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Čtvrtek, 17. dubna, 2025
2. kniha Královská
[zkr. = 2 Král]
osílá do Jericha." Odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." I přišli do Jericha.
2 Král 2:5 Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: "Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?" Odvětil: "Vím to také. Mlčte!"
2 Král 2:6 Tu mu řekl Elijáš: "Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu." Odvětil: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě." I šli oba spolu.
2 Král 2:7 Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí; a oni oba stáli u Jordánu.
2 Král 2:8 Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu.
2 Král 2:9 A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: "Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat." Elíša řekl: "Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!"
2 Král 2:10 Elijáš mu řekl: "Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se."
2 Král 2:11 Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.
2 Král 2:12 Elíša to viděl a vykřikl: "Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele!" A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy.
2 Král 2:13 Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu.
2 Král 2:14 Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: "Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?" Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel.
2 Král 2:15 Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: "Na Elíšovi spočinul duch Elijášův." Šli mu vstříc, poklonili se mu až k zemi
2 Král 2:16 a řekli mu: "Hle, je tu s tvými služebníky padesát udatných mužů. Ať jdou hledat tvého pána, aby ho Hospodinův duch neodnesl a nemrštil jím na nějakou horu nebo do nějakého údolí." Řekl: "Nikam je neposílejte."
2 Král 2:17 Když ho však nutili až do omrzení, řekl: "Pošlete je." Oni tedy poslali těch padesát mužů; ti hledali Elijáše tři dny, ale nenašli ho.
2 Král 2:18 Pak se vrátili k Elíšovi, který zůstal v Jerichu. Řekl jim: "Což jsem vám neřekl: Nikam nechoďte?"
2 Král 2:19 Mužové města řekli Elíšovi: "Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností."
2 Král 2:20 I řekl: "Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl." Podali mu ji tedy.
2 Král 2:21 Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: "Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost."
2 Král 2:22 A voda je zdravá až dodnes podle Elíšova slova, které promluvil.
2 Král 2:23 Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: "Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!"
2 Král 2:24 On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti.
2 Král 2:25 Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.
2 Král 3:1 V osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Jóram, syn Achabův. Kraloval dvanáct let.
2 Král 3:2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, i když ne tolik jako jeho otec a matka. Odstranil Baalův posvátný sloup, který udělal jeho otec.
2 Král 3:3 Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich.
2 Král 3:4 Méša, král moábský, byl drobopravec. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů s vlnou.
2 Král 3:5 Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského.
2 Král 3:6 Onoho dne vytáhl král Jóram ze Samaří a povolal do zbraně celý Izrael.
2 Král 3:7 Pak vzkázal Jóšafatovi, králi judskému: "Moábský král ode mne odpadl. Půjdeš se mnou do války proti Moábu?" On řekl: "Potáhnu. Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně."
2 Král 3:8 A otázal se: "Kterou cestou potáhneme?" On odvětil: "Směrem k Edómské poušti."
2 Král 3:9 Šli tedy, král izraelský a král judský i král edómský. Po sedmi dnech cesty oklikami, jimiž se ubírali, neměl vodu ani tábor ani dobytek v zadním voji.
2 Král 3:10 Izraelský král řekl: "Běda! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům!"
2 Král 3:11 Ale Jóšafat se zeptal: "Což tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se skrze něho dotázali Hospodina?" Jeden ze služebníků izraelského krále odpověděl: "Je zde Elíša, syn Šáfatův, který líval vodu na ruce Elijášovy."
2 Král 3:12 Jóšafat řekl: "U něho je Hospodinovo slovo." Tak se k němu vypravili, izraelský král a Jóšafat i král edómský.
2 Král 3:13 Elíša řekl izraelskému králi: "Co je mi do tvých věcí? Jdi si k prorokům svého otce a k prorokům své matky!" Izraelský král mu odvětil: "Nikdy! Hospodin povolal nás, tyto tři krále, aby nás vydal do rukou Moábcům."
2 Král 3:14 Elíša nato řekl: "Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval.
2 Král 3:15 Ale nyní mi přiveďte hudebníka." Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka.
2 Král 3:16 Řekl: "Toto praví Hospodin: Udělej v tomto úvalu prohlubeň vedle prohlubně.
2 Král 3:17 Neboť toto praví Hospodin: Nepocítíte vítr a neuvidíte déšť, a přesto se tento úval naplní vodou a budete pít vy i vaše stáda a váš dobytek.
2 Král 3:18 Ale to vše je v Hospodinových očích málo. Vydá vám Moábce do rukou.
2 Král 3:19 Vybijete každé opevněné město, všechna nejlepší města, vykácíte všechno dobré stromoví a zasypete všechny vodní prameny a každý dobrý díl půdy znehodnotíte kamením."
2 Král 3:20 I stalo se za jitra, když se přináší obětní dar, hle, směrem od Edómu začaly přicházet vody a země se naplnila vodou.
2 Král 3:21 Všichni Moábci uslyšeli, že králové proti nim vytáhli do boje. Dali svolat všechny, kdo byli schopní opásat se zbrojí, i starší, a zaujali postavení na pomezí.
2 Král 3:22 Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev.
2 Král 3:23 Řekli: "To je krev. Ti králové se pobili, ubili se navzájem. A teď za kořistí, Moábci!"
2 Král 3:24 Když se přihnali k izraelskému táboru, Izraelci vyskočili a bili Moábce. Ti se před nimi dali na útěk a Izraelci se hnali za nimi a pobíjeli je,
2 Král 3:25 bořili města, každý díl dobré půdy zaházeli úplně kamením, každý vodní pramen zasypali a každý dobrý strom pokáceli, takže zůstaly jen kamenné zdi kírcharešetské, ale i ty obklíčili prakovníci a udeřili na ně.
2 Král 3:26 Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.
2 Král 3:27 Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť na městských hradbách. I postihlo Izraele veliké rozlícení, takže od něho odtáhli a vrátili se do své země.
2 Král 4:1 Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: "Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky."
2 Král 4:2 Elíša jí řekl: "Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma." Odpověděla: "Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje."
2 Král 4:3 Řekl jí: "Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem.
2 Král 4:4 Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou."
2 Král 4:5 Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala.
2 Král 4:6 Když nádoby naplnila, řekla svému synu: "Podej mi další nádobu." On jí odvětil: "Už tu žádná nádoba není." Tu přestal olej téci.
2 Král 4:7 Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: "Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude."
2 Král 4:8 Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb.
2 Král 4:9 Řekla svému muži: "Hle, vím, že muž Boží, který kolem nás často chodívá, je svatý.
2 Král 4:10 Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
2 Král 4:11 Jednoho dne tam opět přišel, uchýlil se do pokojíku na střeše a ulehl tam.
2 Král 4:12 Pak řekl svému mládenci Géchazímu: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji a ona před něj předstoupila.
2 Král 4:13 Pravil mu: "Řekni jí: »Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?«" Odpověděla: "Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu."
2 Král 4:14 I otázal se Elíša: "Co bych pro ni mohl udělat?" Géchazí odvětil: "Přece něco. Nemá syna a její muž je starý."
2 Král 4:15 Tu řekl Elíša: "Zavolej ji." Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu.
2 Král 4:16 Řekl: "V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna." Ona řekla: "Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!"
2 Král 4:17 Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl.
2 Král 4:18 Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci.
2 Král 4:19 Řeklo svému otci: "Má hlava, ach, má hlava!" On přikázal mládenci: "Dones je matce."
2 Král 4:20 Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo.
2 Král 4:21 Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla.
2 Král 4:22 Pak zavolala svého muže a řekla mu: "Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se."
2 Král 4:23 On řekl: "Proč jdeš k němu dnes? Není novoluní ani den odpočinku." Řekla: "To je v pořádku."
2 Král 4:24 Osedlala oslici a řekla svému mládenci: "Poháněj ji a běž, nezdržuj se kvůli mně v jízdě, leč bych ti řekla."
2 Král 4:25 I jela, až přišla k muži Božímu na horu Karmel. Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: "Hle, to je ta Šúnemanka.
2 Král 4:26 Běž jí naproti a zeptej se jí: »Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem? «" Ona řekla: "V pořádku."
2 Král 4:27 Ale když přišla k muži Božímu na horu, chopila se jeho nohou. Géchazí přistoupil a chtěl ji odstrčit. Muž Boží však řekl: "Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to."
2 Král 4:28 Ona řekla: "Což jsem si syna od svého pána vyžádala? Což jsem neříkala, abys mě nešálil?"
2 Král 4:29 Elíša řekl Géchazímu: "Opásej si bedra, vezmi si do ruky mou hůl a jdi. Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej. Mou hůl polož chlapci na tvář."
2 Král 4:30 Ale chlapcova matka řekla: "Jakože živ je Hospodin a jakože živa je tvá duše, nepustím se tě!" I povstal a šel za ní.
2 Král 4:31 Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: "Chlapec se neprobudil."
2 Král 4:32 Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku.
2 Král 4:33 Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu.
2 Král 4:34 Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo.
2 Král 4:35 Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči.
2 Král 4:36 Elíša zavolal Géchazího a řekl: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: "Vezmi si svého syna."
2 Král 4:37 Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.
2
Text bible pro den: Pátek, 18. dubna, 2025
2. kniha Královská
[zkr. = 2 Král] Ki 4:38 Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: "Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku."
2 Král 4:39 Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal.
2 Král 4:40 Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: "V hrnci je smrt, muži Boží!" A neodvážili se jíst.
2 Král 4:41 Elíša řekl: "Dejte sem mouku." Nasypal ji do hrnce a řekl: "Nalévej lidu." I jedli a v hrnci už nic zlého nebylo.
2 Král 4:42 Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: "Dej to lidu, ať jedí."
2 Král 4:43 Ten, který mu přisluhoval, namítl: "Cožpak to mohu předložit stu mužů?" Ale on odvětil: "Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: »Budou jíst a ještě zůstane.«"
2 Král 4:44 Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.
2 Král 5:1 Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím.
2 Král 5:2 Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě.
2 Král 5:3 Řeklo své paní: "Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil."
2 Král 5:4 Naamán to šel oznámit svému pánu: "Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země."
2 Král 5:5 Aramejský král řekl: "Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis." I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty.
2 Král 5:6 Izraelskému králi přinesl dopis: "Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství."
2 Král 5:7 Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: "Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!"
2 Král 5:8 Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: "Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok."
2 Král 5:9 Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu.
2 Král 5:10 Elíša mu po poslovi vzkázal: "Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Budeš čist."
2 Král 5:11 Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: "Hle, říkal jsem si: »Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.«
2 Král 5:12 Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?" Obrátil se a rozhořčeně odcházel.
2 Král 5:13 Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: "Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: »Omyj se, a budeš čist.«"
2 Král 5:14 On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist.
2 Král 5:15 Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: "Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti."
2 Král 5:16 Elíša odvětil: "Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic." Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl.
2 Král 5:17 Potom Naamán řekl: "Tedy nic? Kéž je tvému služebníku dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků, neboť tvůj služebník už nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu.
2 Král 5:18 Toliko v této věci ať Hospodin tvému služebníku odpustí: Když můj pán vstupuje do domu Rimónova, aby se tam klaněl, a opírá se o mou ruku, i já se v Rimónově domě skláním. Když se tedy v Rimónově domě budu sklánět, ať Hospodin tvému služebníku tuto věc odpustí!"
2 Král 5:19 On mu řekl: "Jdi v pokoji."
2 Král 5:20 řekl si Géchazí, mládenec Elíši, muže Božího: "Hle, můj pán ušetřil toho Aramejce Naamána, když nevzal z jeho ruky, co přivezl. Jakože živ je Hospodin, poběžím za ním a něco si od něho vezmu."
2 Král 5:21 A Géchazí se za Naamánem rozběhl. Když Naamán spatřil, že za ním běží, seskočil z vozu, šel mu vstříc a řekl: "Je všechno v pořádku?"
2 Král 5:22 Odpověděl: "V pořádku. Můj pán mě posílá se vzkazem: »Hle, právě ke mně přišli z Efrajimského pohoří dva mládenci z prorockých žáků. Dej jim talent stříbra a dvoje sváteční šaty!«"
2 Král 5:23 Naamán řekl: "Vezmi si laskavě dva talenty." A ještě ho nutil. Zavázal oba talenty stříbra do dvou vaků, k tomu dvoje sváteční roucho, a dal to dvěma svým mládencům, aby to před ním nesli.
2 Král 5:24 Když přišel na kopec, vzal si to od nich a doma uložil. Muže propustil a oni odešli.
2 Král 5:25 Sám pak vešel a postavil se před svého pána. Elíša se ho zeptal: "Odkudpak, Géchazí?" Odvětil: "Tvůj služebník nikam nešel."
2 Král 5:26 Elíša mu řekl: "Což jsem v duchu nebyl při tom, když se muž obrátil ze svého vozu a šel ti vstříc? Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?
2 Král 5:27 Proto Naamánovo malomocenství navěky ulpí na tobě a na tvém potomstvu." I vyšel od něho malomocný, bílý jako sníh.
2 Král 6:1 Proročtí žáci řekli Elíšovi: "Hle, místo, kde před tebou sedáváme, je pro nás těsné.
2 Král 6:2 Pojďme k Jordánu, vezmeme si odtamtud každý jeden trám a uděláme si místo, kde bychom sedávali." Řekl: "Jděte!"
2 Král 6:3 Ale jeden z nich řekl: "Buď tak laskav a pojď se svými služebníky." Odvětil: "Ano, půjdu."
2 Král 6:4 I šel s nimi. Přišli k Jordánu a začali kácet stromy.
2 Král 6:5 Při porážení stromu se jednomu z nich stalo, že mu železná sekera spadla do vody. Vykřikl a zvolal: "Ach, můj pane, je vypůjčená!"
2 Král 6:6 Muž Boží se otázal: Kam padla?" Když mu to místo ukázal, uřízl Elíša dřevo, hodil je tam a železo vyplavalo.
2 Král 6:7 Pak řekl: "Přitáhni si je!" On vztáhl ruku a vzal si je.
2 Král 6:8 Kdykoli se aramejský král chystal do boje proti Izraeli, radíval se se svými služebníky: "Můj tábor bude na tom a tom místě."
2 Král 6:9 Muž Boží však izraelskému králi vždycky vzkazoval: "Dej si pozor a netáhni tímto místem, protože tam táboří Aramejci!"
2 Král 6:10 Izraelský král posílal zvědy na místo, které mu muž Boží označil a před nímž ho varoval, aby se tam měl na pozoru; stalo se tak ne jednou nebo dvakrát.
2 Král 6:11 Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: "Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?"
2 Král 6:12 Jeden z jeho služebníků řekl: "Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici."
2 Král 6:13 On poručil: "Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout." Oznámili mu: "Hle, je v Dótanu."
2 Král 6:14 Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město.
2 Král 6:15 Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: "Běda, můj pane, co teď budeme dělat?"
2 Král 6:16 Odvětil: "Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi."
2 Král 6:17 Potom se Elíša modlil: "Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!" Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.
2 Král 6:18 Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: "Raň tento pronárod zaslepeností!" I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova.
2 Král 6:19 Elíša jim řekl: "To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte." A dovedl je do Samaří.
2 Král 6:20 Sotva vstoupili do Samaří, Elíša řekl: "Hospodine, otevři jim oči, ať vidí." Hospodin jim otevřel oči a spatřili, že jsou uprostřed Samaří.
2 Král 6:21 Když je uviděl izraelský král, řekl Elíšovi: "Můj otče, mám je dát pobít?"
2 Král 6:22 Řekl mu: "Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu."
2 Král 6:23 Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země.
2 Král 6:24 Po nějakém čase Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celý svůj tábor, vytáhl a oblehl Samaří.
2 Král 6:25 V Samaří nastal veliký hlad, neboť je dlouho obléhali, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů stříbra a čtvrtka dížky holubího trusu za pět šekelů stříbra.
2 Král 6:26 Když izraelský král obcházel hradby, vykřikla na něho jedna žena: "Pomoz, králi, můj pane!"
2 Král 6:27 Odpověděl: "Nepomůže-li ti Hospodin, jak bych ti mohl pomoci já? Něčím z humna nebo lisu?"
2 Král 6:28 A král se jí zeptal: "Co je ti?" Odvětila: "Tato žena mi řekla: »Dej sem svého syna a dnes jej sníme. Mého syna sníme zítra.«
2 Král 6:29 Tak jsme mého syna uvařily a snědly. Ale když jsem jí druhého dne řekla: »Dej sem svého syna a sníme jej«, ona svého syna ukryla."
2 Král 6:30 Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lid viděl, že má na těle vespod žíněnou suknici.
2 Král 6:31 I řekl: "Ať se mnou Bůh udělá, co chce, jestliže Elíša, syn Šáfatův, dnes nepřijde o hlavu."
2 Král 6:32 Elíša seděl ve svém domě a starší seděli s ním, když k němu poslal jednoho ze svých mužů. Ale ještě než posel k němu vstoupil, řekl prorok starším: "Víte, že ten vrahův syn poslal, aby mi uťali hlavu? Nuže, až bude posel přicházet, zavřete dveře, zapřete ty dveře proti němu. Což nejsou za ním slyšet kroky jeho pána?"
2 Král 6:33 Ještě k nim mluvil, když posel k němu sestoupil. A král řekl: "Hle, toto zlo je od Hospodina. Co ještě mohu od Hospodina očekávat?"
2 Král 7:1 Elíša řekl: "Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: »Zítra v tuto dobu bude v samařské bráně míra bílé mouky za šekel a dvě míry ječmene budou za šekel.«"
2 Král 7:2 Nato odpověděl štítonoš, o jehož ruku se král opíral, muži Božímu: "I kdyby Hospodin otevřel nebeské propustě, jakpak se toto slovo uskuteční?" Prorok řekl: "Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš."
2 Král 7:3 U vchodu do brány byli čtyři malomocní. Řekli si vespolek: "Nač tu sedíme? Abychom zemřeli?
2 Král 7:4 Jestliže řekneme: Vejdeme do města - ve městě je hlad a zemřeme tam. A jestliže zůstaneme sedět zde, také zemřeme. Pojďme tedy, přeběhněme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají naživu, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme."
2 Král 7:5 Za setmění se vydali do aramejského tábora. Došli na jeho okraj, a hle, nikdo tam nebyl.
2 Král 7:6 Panovník totiž způsobil, že Aramejci uslyšeli ve svém táboře zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velikého vojska. Řekli si mezi sebou: "Hle, izraelský král najal proti nám chetejské a egyptské krále a ti na nás táhnou."
2 Král 7:7 Za setmění se dali na útěk. Opustili své stany, koně a osly i tábor tak, jak byl, a utekli, aby si zachránili život.
2 Král 7:8 Malomocní přišli na okraj tábora, vešli do jednoho stanu, najedli se a napili. Vynesli odtud stříbro, zlato i roucha, odešli a tajně to uložili. Pak se vrátili, vešli do jiného stanu, vynesli odtud věci, odešli a také je tajně uložili.
2 Král 7:9 Potom si vespolek řekli: "Neměli bychom takto jednat. Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha. Budeme-li vyčkávat až do ranního úsvitu, stihne nás trest. Pojďme to tedy ohlásit v královském domě."
2 Král 7:10 Přišli k městské bráně a volali na vrátného. Oz
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 19. dubna, 2025
2. kniha Královská
[zkr. = 2 Král]
námili mu: "Vešli jsme do aramejského tábora, a hle, nikdo tam nebyl, nikdo se neozýval. Byli tam jen přivázaní koně a osli, a stany zůstaly tak, jak byly."
2 Král 7:11 Ten zavolal ostatní vrátné a ti to oznámili uvnitř královského domu.
2 Král 7:12 Král v noci vstal a řekl svým služebníkům: "Chci vám oznámit, co nám provedli Aramejci. Vědí, že hladovíme. Vyšli z tábora, aby se ukryli v poli. Řekli si: »Vyjdou z města, pochytáme je živé a vtrhneme do města.«"
2 Král 7:13 Jeden z jeho služebníků odpověděl: "Ať vezmou pět koní z těch, kteří ve městě ještě zůstali. Ti budou představovat celé množství Izraele, které zůstává ve městě, anebo celé množství Izraele, které zahyne. Pustíme je a uvidíme."
2 Král 7:14 Vzali dvě spřežení koní a král je pustil směrem k aramejskému táboru. Poručil osádce: "Jeďte se podívat!"
2 Král 7:15 Jeli tedy za nimi až k Jordánu. Všude po cestě bylo plno výstroje a výzbroje, kterou Aramejci ve zmatku odhazovali. Poslové se vrátili a oznámili to králi.
2 Král 7:16 Pak vytáhl lid a vyloupil aramejský tábor. A tak se stalo, že míra bílé mouky byla za šekel a dvě míry ječmene byly za šekel, podle Hospodinova slova.
2 Král 7:17 Král ustanovil štítonoše, o jehož ruku se opíral, správcem brány. Lid ho však v bráně ušlapal k smrti, jak to předpověděl muž Boží tehdy, když k němu král sestoupil.
2 Král 7:18 Stalo se, co muž Boží králi předpověděl: "Zítra v tuto dobu budou v samařské bráně dvě míry ječmene za šekel a míra bílé mouky bude za šekel."
2 Král 7:19 Tehdy odpověděl štítonoš muži Božímu: "I kdyby Hospodin otevřel nebeské propustě, jakpak se toto slovo uskuteční?" On řekl: "Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš."
2 Král 7:20 Tak se mu též stalo: Lid ho v bráně ušlapal k smrti.
2 Král 8:1 Potom mluvil Elíša k ženě, jejíhož syna vzkřísil: "Vstaň a jdi, ty i tvůj dům, a pobývej kdekoli jako host, protože Hospodin přivolal hlad. Ten již přišel do země a potrvá sedm let."
2 Král 8:2 Žena se zařídila podle slova muže Božího. Odešla se svým domem a po sedm let pobývala jako host v pelištejské zemi.
2 Král 8:3 Když sedm let uplynulo, vrátila se ta žena z pelištejské země a šla prosit krále o svůj dům a o své pole.
2 Král 8:4 Král právě rozmlouval s Géchazím, mládencem muže Božího. Řekl: "Vyprávěj mi o všech velikých skutcích, které Elíša učinil!"
2 Král 8:5 Zrovna když králi vyprávěl, jak vzkřísil mrtvého, ta žena, jejíhož syna vzkřísil, přišla prosit krále o svůj dům a o své pole. Géchazí řekl: "Králi, můj pane, to je ta žena a to je její syn, kterého Elíša vzkřísil."
2 Král 8:6 Král se ženy vyptával a ona mu o tom vyprávěla. Pak o ní král uložil jednomu dvořanovi: "Ať je jí vráceno vše, co jí patří, i všechen výnos pole ode dne, kdy opustila zemi, až do nynějška!"
2 Král 8:7 Elíša přišel do Damašku. Ben-hadad, král aramejský, byl nemocen. Oznámili mu: "Přišel sem muž Boží."
2 Král 8:8 Král nařídil Chazaelovi: "Vezmi s sebou dar, jdi muži Božímu vstříc a dotaž se skrze něho Hospodina, zda vyváznu z této nemoci živ."
2 Král 8:9 Chazael mu tedy šel vstříc a vzal s sebou dar, všechno, co bylo v Damašku nejlepšího, náklad pro čtyřicet velbloudů. Přišel a postavil se před něho se slovy: "Posílá mě k tobě tvůj syn Ben-hadad, král aramejský, s dotazem: »Vyváznu z této nemoci živ?«"
2 Král 8:10 Elíša mu odvětil: "Jdi, vyřiď mu: »Určitě vyvázneš živ«. Hospodin mi však ukázal, že určitě zemře."
2 Král 8:11 Potom mu znehybněla tvář, muž Boží nadobro strnul a pak se rozplakal.
2 Král 8:12 Chazael se otázal: "Proč můj pán pláče?" Odvětil: "Protože vím, jakého zla se dopustíš vůči Izraelcům: Jejich pevnosti vypálíš ohněm, jejich jinochy povraždíš mečem, jejich pacholátka rozdrtíš a jejich těhotné poroztínáš."
2 Král 8:13 Chazael mu řekl: "Cožpak je tvůj služebník pes, že by se dopustil něčeho tak strašného?" Elíša řekl: "Hospodin mi ukázal, že budeš králem nad Aramem."
2 Král 8:14 On pak odešel od Elíši a přišel ke svému pánu. Ten se ho otázal: "Co ti řekl Elíša?" Odvětil: "Řekl mi, že určitě vyvázneš živ."
2 Král 8:15 Ale druhého dne vzal prostěradlo, namočil je do vody a rozprostřel mu je na obličej, a on zemřel. Místo něho se stal králem Chazael.
2 Král 8:16 V pátém roce vlády Jórama, syna izraelského krále Achaba, za Jóšafata, krále judského, se stal králem Jóram, syn Jóšafatův, král judský.
2 Král 8:17 Bylo mu dvaatřicet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě osm let.
2 Král 8:18 Chodil po cestě králů izraelských, jak to činil dům Achabův; jeho ženou byla totiž dcera Achabova. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích.
2 Král 8:19 Ale Hospodin nechtěl na Judu uvést zkázu kvůli Davidovi, svému služebníku, protože mu přislíbil, že dá jemu i jeho synům planoucí světlo po všechny dny.
2 Král 8:20 Za jeho dnů se Edómci vymanili z područí Judy a ustanovili nad sebou krále.
2 Král 8:21 Jóram vytáhl s celou svou vozbou do Sáíru. Vstal v noci a udeřil na Edómce, kteří ho obklíčili, a na velitele vozby; ale lid utekl ke svým stanům.
2 Král 8:22 Edóm se tedy vymanil z područí Judy, jak je tomu dodnes. Tehdy, v onen čas, se vymanila i Libna.
2 Král 8:23 O ostatních příbězích Jóramových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.
2 Král 8:24 I ulehl Jóram ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.
2 Král 8:25 V dvanáctém roce vlády izraelského krále Jórama, syna Achabova, se stal králem Achazjáš, syn Jóramův, král judský.
2 Král 8:26 Achazjášovi bylo dvaadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalja; byla to dcera Omrího, krále izraelského.
2 Král 8:27 Chodil po cestě domu Achabova a dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jako dům Achabův. Byl totiž s domem Achabovým spřízněn.
2 Král 8:28 Vypravil se s Jóramem, synem Achabovým, do války proti aramejskému králi Chazaelovi, do Rámotu v Gileádu. Ale Aramejci Jórama ranili.
2 Král 8:29 Král Jóram se vrátil, aby se léčil v Jizreelu z ran, které mu Aramejci v Rámě zasadili, když válčil proti Chazaelovi, králi aramejskému. Achazjáš, syn Jóramův, král judský, sestoupil do Jizreelu podívat se na Jórama, syna Achabova, protože byl nemocný.
2 Král 9:1 Prorok Elíša zavolal jednoho z prorockých žáků a řekl mu: "Opásej si bedra, do ruky vezmi tuto nádobku oleje a jdi do Rámotu v Gileádu.
2 Král 9:2 Až tam přijdeš, poohlédni se po Jehúovi, synu Jóšafata, syna Nimšího. Přijdeš, řekneš, aby vstal ze středu svých bratří, a zavedeš ho do nejzazšího pokojíka.
2 Král 9:3 Pak vezmeš nádobku s olejem, vyleješ mu jej na hlavu a řekneš: »Toto praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.« Otevřeš dveře a dáš se bez otálení na útěk."
2 Král 9:4 Mládenec, byl to prorocký mládenec, šel do Rámotu v Gileádu.
2 Král 9:5 Přišel, když velitelé vojska právě zasedali. Řekl: "Mám něco pro tebe, veliteli." Jehú se tázal: "Pro koho z nás všech?" Odpověděl: "Pro tebe, veliteli."
2 Král 9:6 Jehú vstal a vešel dovnitř a on mu vylil na hlavu olej. Řekl mu: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pomazal jsem tě za krále nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem.
2 Král 9:7 Vybiješ dům svého pána Achaba. Tak pomstím prolitou krev svých služebníků proroků i krev všech Hospodinových služebníků, již prolila Jezábel.
2 Král 9:8 Celý Achabův dům zahyne. Vyhladím z Achabova domu toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného.
2 Král 9:9 Achabovu domu učiním jako domu Jarobeáma, syna Nebatova, a jako domu Baeši, syna Achijášova.
2 Král 9:10 Jezábelu sežerou psi na dílu pole v Jizreelu a nikdo ji nepohřbí." Potom otevřel dveře a utekl.
2 Král 9:11 Když Jehú vyšel k služebníkům svého pána, tázali se ho: "Je vše v pořádku? Proč k tobě ten ztřeštěnec přišel?" Řekl jim: "Víte přece, že jaký muž, takové jeho tlachání."
2 Král 9:12 Odpověděli: "Klameš. Pověz nám, co se děje!" Tu řekl: "Tak a tak ke mně mluvil. Řekl: »Toto praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.«"
2 Král 9:13 Každý vzal rychle své roucho a položili mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: "Jehú se stal králem!"
2 Král 9:14 Tak se spikl Jehú, syn Jóšafata, syna Nimšího, proti Jóramovi. Jóram hájil tenkrát s celým Izraelem Rámot v Gileádu proti aramejskému králi Chazaelovi.
2 Král 9:15 Pak se král Jóram vrátil, aby se v Jizreelu léčil z ran, které mu zasadili Aramejci, když bojoval proti aramejskému králi Chazaelovi. Jehú řekl: "Jste-li se mnou, ať se nikdo nepokusí dostat se z města a oznámit to v Jizreelu."
2 Král 9:16 Jehú nasedl na vůz a jel do Jizreelu, neboť tam ležel Jóram a judský král Achazjáš tam sestoupil podívat se na Jórama.
2 Král 9:17 Strážný, který stál v Jizreelu na věži, spatřil přijíždět Jehúovu tlupu a volal: "Vidím nějakou tlupu!" Jóram poručil: "Vyšli jim vstříc jezdce, aby se zeptal, zda je vše v pořádku."
2 Král 9:18 Jezdec jim jel na koni vstříc a řekl: "Toto praví král: »Je vše v pořádku?«" Jehú na to: "Co je ti do pořádku? Otoč se a zařaď se za mne!" Strážný hlásil: "Posel dojel až k nim, ale nevrací se."
2 Král 9:19 Jóram poslal na koni druhého jezdce. Ten dojel k nim a řekl: "Toto praví král: »Je vše v pořádku?«" Jehú odpověděl: "Co je ti do pořádku? Otoč se a zařaď se za mne!"
2 Král 9:20 Strážný opět hlásil: "Dojel až k nim, ale nevrací se. Podle jízdy je to Jehú, syn Nimšího, neboť jede ztřeštěně."
2 Král 9:21 Jóram poručil: "Zapřahej!" Zapřáhli tedy do jeho vozu. I vyjel izraelský král Jóram i judský král Achazjáš, každý na svém voze, a vyjeli vstříc Jehúovi; setkali se s ním na dílu pole Nábota Jizreelského.
2 Král 9:22 Když Jóram spatřil Jehúa, zeptal se ho: "Je vše v pořádku, Jehú?" Jehú odpověděl: Jakýpak pořádek, když trvá smilstvo tvé matky Jezábely a množství jejích čárů?"
2 Král 9:23 Jóram obrátil vůz a dal se na útěk. Na Achazjáše zavolal: "Achazjáši, zrada!"
2 Král 9:24 Jehú napjal luk a zasáhl Jórama mezi lopatky. Šíp mu pronikl srdcem a on se na voze zhroutil.
2 Král 9:25 Jehú řekl jeho štítonosi Bidkarovi: "Seber ho a vyhoď ho na díl pole Nábota Jizreelského. Vzpomeň si: Když jsme spolu jezdívali se spřežením za jeho otcem Achabem, Hospodin nad ním vynesl tento výnos:
2 Král 9:26 »Což jsem nedávno neviděl prolitou krev Nábota a jeho synů? je výrok Hospodinův. Proto ti dám odplatu na tomto dílu pole, je výrok Hospodinův.« Seber ho nyní a vyhoď ho na ten díl pole podle Hospodinova slova."
2 Král 9:27 Judský král Achazjáš to viděl a dal se na útěk směrem na Bét-hagan. Jehú ho pronásledoval a volal: "Také toho ubijte!" Ranili ho na voze na svahu Gúru u Jibleámu, ale Achazjáš ujel do Megida a tam zemřel.
2 Král 9:28 Jeho služebníci ho převezli do Jeruzaléma a pohřbili ho v Městě Davidově v jeho hrobě vedle jeho otce.
2 Král 9:29 V jedenáctém roce vlády Jórama, syna Achabova, se stal Achazjáš králem nad Judou.
2 Král 9:30 Než přijel Jehú do Jizreelu, Jezábel o všem uslyšela. Namalovala si oči líčidlem, okrášlila si hlavu a vyhlížela z okna.
2 Král 9:31 Když Jehú vstoupil do brány, zvolala: "Je vše v pořádku, Zimrí, vrahu svého pána?"
2 Král 9:32 Pozdvihl tvář k oknu a zvolal: "Kdo je se mnou? Kdo?" Dva tři dvořané na něho vyhlédli.
2 Král 9:33 Poručil: "Shoďte ji!" A shodili ji dolů. Její krev vystříkla na stěnu a na koně. Ti ji ušlapali.
2 Král 9:34 Pak Jehú vstoupil, jedl a pil. Nařídil: "Postarejte se o tu proklatou a pohřběte ji. Je to dcera královská."
2 Král 9:35 Šli tedy, aby ji pohřbili, ale nenašli z ní nic než lebku, nohy a ruce.
2 Král 9:36 Vrátili se a oznámili mu to. Tu řekl: "To je to Hospodinovo slovo, které vyhlásil skrze svého služebníka Elijáše Tišbejského: »Na dílu pole v Jizreelu budou psi žrát tělo Jezábely.«
2 Král 9:37 A Jezábelina mrtvola bude
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Pátek, 18. dubna, 2025
Liturgické období: Velký Pátek
Liturgická barva: červená
Liturgický cyklus: C
Svátek:
Sv. Krescenc (Rostislav)
Text 1.čtení:Iz 52,13-53,12
Byl proboden pro naše hříchy.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
Text žalmu:Žl 31,2+6.12-13.15-16.17+25
Odp.: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.
K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky,
- vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
- Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
- Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
Odp.
Všichni nepřátelé mnou opovrhují,
- sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým,
- kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
- Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev,
- podoben jsem rozbitému hrnci.
Odp.
Já však, Hospodine, v tebe doufám,
- říkám: Ty jsi můj Bůh!
- Můj osud je ve tvé ruce,
- vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
Odp.
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku,
- zachraň mě svou slitovností.
- Vzmužte se a buďte srdnatí,
- všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Odp.
Text 2.čtení:Žid 4,14-16; 5,7-9
Zakusil, co je poslušnost, a stal se pro ty, kdo ho poslouchají, příčinou spásy.
Čtení z listu Židům.
Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.
Text evangelia:Jan 18,1-19,42
Zmocnili se Ježíše a svázali ho.
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Jana.
Ježíš vyšel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci. To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od velekněží a farizeů služebníky a šel tam s pochodněmi, s lucernami a se zbraněmi. Ježíš věděl všechno, co na něj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich: "Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "Já jsem to." Stál s nimi také zrádce Jidáš. Sotva jim tedy Ježíš řekl: "Já jsem to!", couvli a padli na zem. Znovu se jich zeptal: "Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš odpověděl: "Už jsem vám přece řekl, že jsem to já. Hledáte-li mne, tyto zde nechte odejít." To proto, aby se splnilo jeho slovo: "Z těch, které jsi mi dal, nenechal jsem zahynout nikoho." Šimon Petr měl při sobě meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. Ježíš však Petrovi řekl: "Zastrč meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi podal Otec?" Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknězem. Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: "Je lépe, když jeden člověk umře za lid." Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknězem, proto vešel s Ježíšem do veleknězova dvora; Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknězem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: "Nepatříš také ty k učedníkům toho člověka?" On odpověděl: "Nepatřím." Stáli tam sluhové a strážci velerady, kteří si rozdělali oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr u nich stál a ohříval se. Velekněz se vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpověděl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Já jsem vždycky učíval v synagoze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vědí, co jsem říkal." Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál přitom, dal Ježíšovi políček a řekl: "Tak odpovídáš veleknězi?" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže jsem mluvil nesprávně, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správně, proč mě biješ?" Annáš ho pak poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Řekli mu: "Nepatříš také ty k jeho učedníkům?" On zapíral: "Nepatřím." Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: "Copak jsem tě neviděl v zahradě s ním?" Petr to však znovu zapřel. Vtom právě kohout zakokrhal. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: "Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?" Odpověděli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy sami a suďte ho podle vašeho zákona!" Židé mu odpověděli: "My nemáme právo nikoho popravit." Tak se totiž mělo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře. Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je to pravda?" Po těch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: "Já na něm neshledávám žádnou vinu. Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?" Oni znovu začali křičet: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl zločinec. Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: "Buď zdráv, židovský králi!" a bili ho. Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: "Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na něm neshledávám žádnou vinu." Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!" Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: "Ukřižuj, ukřižuj ho!" Pilát na to řekl: "Vezměte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu." Židé mu odpověděli: "My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dělal ze sebe Syna Božího." Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještě více. Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: "Odkud jsi?" Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. Pilát mu řekl: "Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal." Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: "Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!" Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: "Hle, váš král!" Ale oni se pustili do křiku: "Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!" Pilát jim namítl: "Vašeho krále mám ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, ale jen císaře!" Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně, a Ježíše uprostřed. Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: "Ježíš Nazaretský, židovský král". Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Proto židovští velekněží říkali Pilátovi: "Nepiš: `Židovský král', ale: `On tvrdil: Jsem židovský král.'" Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem!" Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdělili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. Řekli si tedy: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne." Tak se měl splnit výrok Písma: `Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali.' Právě tak to vojáci udělali. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: "Žízním." Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: "Dokonáno je!" Pak sklonil hlavu a skonal.
Chvíle tiché modlitby vkleče.
Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu - tu sobotu totiž byl velký svátek - požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. To se stalo, aby se splnil výrok Písma: `Ani kost mu nebude zlomena.' A na jiném místě v Písmu se říká: `Budou hledět na toho, kterého probodli.' Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tajným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do (pruhů) plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko.
Doplňující text:Velký pátek
Památka umučení Páně
Oltář je zcela obnažený, bez kříže, bez svící a bez pláten.
V odpoledních hodinách se slaví památka umučení Páně.
Tento obřad má tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a svaté přijímání.
MODLITBA
Rozpomeň se, Bože, na skutky svého slitování; rozpomeň se na krev svého Syna a stůj při nás, když budeme slavit památku našeho vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
Nebo:
Bože, ty ses smiloval nad lidstvem, když propadlo hříchu a smrti, a dals nám svého Syna, Ježíše Krista, aby svou smrtí hřích a smrt přemohl; dej, ať také v nás je hřích přemožen, abychom se podobali svému Vykupiteli. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Odp.: Amen.
PŘÍMLUVY
Bohoslužbu slova uzavírají přímluvy, které se dnes konají takto: Nejprve jáhen nebo kněz říká výzvu, naznačující úmysl. Potom všichni setrvají chvíli v tiché modlitbě, kterou kněz zakončí hlasitou modlitbou.
1. Za církev
Modleme se za svatou církev Boží. Kéž ji Bůh a náš Pán naplní pokojem, kéž ji dovede k jednotě a po celém světě chrání, abychom všichni v míru a bezpečí mohli oslavovat Boha.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, tys v Kristu zjevil svou slávu celému světu. Chraň toto své dílo, ať pokračuje v tvé církvi: Upevni ji ve víře, aby ti po celém světě vydávala svědectví. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
2. Za papeže
Modleme se za našeho papeže N. Bůh a náš Pán si ho vyvolil za prvního mezi biskupy; kéž ho chrání a kéž ho zachová své církvi, aby dobře vedl svatý lid Boží.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, všechno záleží na tvé vůli. Proto tě prosíme: Zachovej našeho papeže N ve své lásce, ať posiluje tvůj lid ve víře a vede ho po tvých cestách. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
3. Za služebníky církve a za všechny věřící
Modleme se také za našeho biskupa N, za všechny biskupy, kněze a jáhny a za všechny věřící.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Duch posvěcuje každého věřícího a řídí celou církev. Prosíme tě: Zachovej všem svého svatého Ducha, abychom ti každý na svém místě věrně sloužili. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
4. Za katechumeny
Modleme se také za všechny, kdo se připravují na křest. Kéž Bůh a náš Pán otevře jejich srdce svému slovu a kéž se nad nimi smiluje, aby se z vody a z Ducha svatého znovu narodili, dosáhli odpuštění všech hříchů a byli s námi spojeni v Ježíši Kristu, našem Pánu.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, ty svou církev stále obnovuješ, ty nepřestáváš přijímat lidi za své syny. Prosíme tě za všechny, kdo se připravují na křest: Dej jim víru, aby tě poznali, dej jim ve křtu nový život a připoj je ke svému vyvolenému lidu. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
5. Za jednotu křesťanů
Modleme se také za všechny bratry a sestry, věřící v Krista. Kéž Bůh a náš Pán sjednotí všechny, kdo žijí podle poznané pravdy, a kéž dovede svou církev k dokonalé jednotě.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, jsme rozptýleni, ale ty nás chceš shromáždit, jsme rozděleni, ale ty nás chceš sjednotit. Dej, ať si uvědomíme, že všichni jsme byli pokřtěni jedním křtem, že všichni patříme jednomu Kristu: Doveď nás k plnosti jedné víry a k dokonalosti jedné lásky. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
6. Za židy
Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a kéž věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzavřel.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať se na tvém vyvoleném národě tvé zaslíbení naplní. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
7. Za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista
Modleme se také za ty, kdo věří v Boha, ale nepoznali jeho Syna, Ježíše Krista. Kéž je Duch Boží jejich světlem, aby šli cestou, která vede ke spáse.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať ti, kteří tvého Syna neznají, žijí před tebou podle svého svědomí a poznávají pravdu. A nám dej, ať žijeme v Kristu tak opravdově, abychom světu vydávali věrohodné svědectví o tvé lásce. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
8. Za ty, kdo nevěří v Boha
Modleme se také za ty, kdo v Boha nevěří. Kéž žijí poctivě podle svého poznání, aby k Bohu nakonec došli.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, stvořiteli všech lidí, ty jsi jediné dobro a jenom v tobě je pravý pokoj. Smiluj se nade všemi, kteří o tobě nevědí, a dej, ať konají dobro a přes všechny překážky dosáhnou pokoje. A těm, kdo v tebe věří, dej, ať jejich život uprostřed nevěřících je znamením tvé lásky, aby každý, kdo se s nimi setká, setkal se s tebou, pravým Bohem a Otcem všech lidí. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
9. Za politiky a státníky
Modleme se také za všechny politiky a státníky. Kéž Bůh a náš Pán řídí jejich úmysly a rozhodnutí, aby usilovali o skutečný mír a svobodu všech lidí.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, lidská srdce i osudy národů jsou v tvých rukou. Veď všechny, kdo jsou odpovědni za společnost a stát, aby všude ve světě hájili svobodu svědomí a všechna lidská práva, aby prosazovali spravedlnost a mír a usilovali o rozvoj národů. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
10. Za ty, kdo trpí
Modleme se k našemu všemohoucímu Otci za všechny lidi. Kéž Bůh nedopustí, aby bloudili, kéž zažene hlad a odvrátí pohromy, otevře žaláře a rozváže pouta. Kéž vede bezpečně k cíli ty, kdo jsou na cestách, a ty, kdo jsou v cizině, přivede domů, kéž dá nemocným zdraví a umírajícím věčnou spásu.
Chvíle tiché modlitby. Potom kněz říká:
Všemohoucí, věčný Bože, útěcho zarmoucených a sílo trpících. Slyš prosby těch, kdo k tobě volají v úzkosti a soužení, a dej, ať všichni poznají, že jsi jim blízko. Skrze Krista, našeho Pána.
Odp.: Amen.
OBŘAD UCTÍVÁNÍ KŘÍŽE
Po přímluvách následuje obřad uctívání kříže. Může se vykonat dvojím způsobem:
První způsob: Obřad s křížem zahaleným
K oltáři se přinese zahalený kříž. Doprovází jej dva přisluhující s rozžatými svícemi. Kněz stojí před oltářem, přijme kříž, odhalí částečně jeho horní část, pozvedne jej a zpívá:
Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa.
Všichni odpovídají:
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste.
Potom všichni pokleknou a setrvají chvíli v tiché adoraci. Kněz odhalí pravé rameno kříže, znovu pozdvihne kříž a opakuje se všechno jako poprvé.
Nakonec odhalí kněz celý kříž, pozdvihne jej a opět se opakuje vše jako poprvé.
Druhý způsob: Obřad s křížem nezahaleným
Místo odhalování kříže před oltářem se může přinášet od kostelního vchodu do presbytáře nezahalený kříž.
U vchodu, uprostřed kostela a na začátku presbytáře se kříž pozdvihne a pokaždé se zpívá výzva:
Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa.
Všichni odpovídají:
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste.
Po každé odpovědi všichni pokleknou a setrvají chvíli v tiché adoraci.
Následuje uctívání kříže. Nejprve přichází kněz, za ním duchovenstvo a potom ostatní. Přecházejí kolem kříže a jednoduchým pokleknutím vzdají úctu. Kde je to zvykem, může se zvolit jiný způsob, např. políbení kříže.
Mezitím se zpívají tyto nebo jiné vhodné zpěvy:
Tvému kříži se klaníme, Pane, a slavíme tvé svaté vzkříšení. Neboť kříž přinesl radost celému světu.
Žl 67,2
Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář.
Tvému kříži se klaníme, Pane, a slavíme tvé svaté vzkříšení. Neboť kříž přinesl radost celému světu.
Výčitky
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě vyvedl z Egypta, a tys mě za to přibil na kříž.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
I.
Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi.
Já jsem tě čtyřicet let vedl pouští, živil tě manou a dovedl tě do země požehnané, a tys mě za to přibil na kříž.
Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi.
Což jsem ti mohl učinit víc? Vždyť jsem se o tebe staral jako o svou vinici, krásnou a milovanou. Ale tvé víno ztrpklo: Octem jsi hasil mou žízeň a srdce mi probodl kopím.
Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi.
II.
Já jsem pro tebe stíhal ranami Egypt a pobil jeho prvorozené, a tys mě za to zbičoval a vydal na smrt.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě vyrval z rukou faraónových a vysvobodil tě z Egypta, a tys mě vydal do rukou velerady.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem ti otevřel cestu mořem, a tys otevřel kopím mou hruď.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě v oblakovém sloupu vedl pouští, a tys mě vlekl před Pilátův soud.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě vodil jako pastýř a sytil tě manou, a tys mě tloukl a nasytil potupou.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem ti ve skále otevřel pramen vody živé, a tys hasil mou žízeň žlučí a octem.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem kvůli tobě rozdrtil krále země Kanaán, a tys holí rozbil mou tvář.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě povýšil na lid královský, a tys mě korunoval korunou z trní.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě proslavil svými velikými skutky, a tys mě za to přibil na kříž.
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.
www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015