Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle LukášeKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 22. září, 2019
Evangelium podle Marka
[zkr. = Mk]
ozpěv, šli na Olivovou horu.
Mk 14:27 Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: 'Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.'
Mk 14:28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
Mk 14:29 Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
Mk 14:30 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
Mk 14:31 On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.
Mk 14:32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."
Mk 14:33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
Mk 14:34 I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
Mk 14:35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
Mk 14:36 Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
Mk 14:37 Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
Mk 14:38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."
Mk 14:39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
Mk 14:40 A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
Mk 14:41 Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Mk 14:42 Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje."
Mk 14:43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
Mk 14:44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
Mk 14:45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho.
Mk 14:46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
Mk 14:47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
Mk 14:48 Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
Mk 14:49 Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
Mk 14:50 Všichni ho opustili a utekli.
Mk 14:51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
Mk 14:52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
Mk 14:53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
Mk 14:54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
Mk 14:55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
Mk 14:56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala.
Mk 14:57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
Mk 14:58 "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
Mk 14:59 Ale ani jejich svědectví se neshodovala.
Mk 14:60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
Mk 14:61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 14:62 Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Mk 14:63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky?
Mk 14:64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
Mk 14:65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.
Mk 14:66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
Mk 14:67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
Mk 14:68 On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.
Mk 14:69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
Mk 14:70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
Mk 14:71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
Mk 14:72 V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
Mk 15:1 A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
Mk 15:2 Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Mk 15:3 Velekněží na něj mnoho žalovali.
Mk 15:4 Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!"
Mk 15:5 Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
Mk 15:6 O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali.
Mk 15:7 Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.
Mk 15:8 Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.
Mk 15:9 Pilát jim na to řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
Mk 15:10 Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.
Mk 15:11 Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.
Mk 15:12 Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
Mk 15:13 Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!"
Mk 15:14 Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
Mk 15:15 Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Mk 15:16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
Mk 15:17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
Mk 15:18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
Mk 15:19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
Mk 15:20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
Mk 15:21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
Mk 15:22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'.
Mk 15:23 Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.
Mk 15:24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
Mk 15:25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
Mk 15:26 Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
Mk 15:27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici.
Mk 15:28 ---
Mk 15:29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
Mk 15:30 zachraň sám sebe a sestup s kříže!"
Mk 15:31 Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.
Mk 15:32 Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
Mk 15:33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
Mk 15:34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?'
Mk 15:35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
Mk 15:36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
Mk 15:37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
Mk 15:38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
Mk 15:39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
Mk 15:40 Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Mkie z Magdaly, Mkie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
Mk 15:41 které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.
Mk 15:42 A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty -
Mk 15:43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
Mk 15:44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.
Mk 15:45 A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.
Mk 15:46 Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen.
Mk 15:47 Mkie z Magdaly a Mkie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.
Mk 16:1 Když uplynula sobota, Mkie z Magdaly, Mkie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
Mk 16:2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.
Mk 16:3 Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?"
Mk 16:4 Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Mk 16:5 Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.
Mk 16:6 Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.
Mk 16:7 Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'"
Mk 16:8 Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
Mk 16:9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Mkii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.
Mk 16:10 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
Mk 16:11 Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.
Mk 16:12 Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov.
Mk 16:13 Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.
Mk 16:14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
Mk 16:15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Mk 16:16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
Mk 16:17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
Mk 16:18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Mk 16:19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
Mk 16:20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.
Evangelium podle Lkáše
Lk 1:1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,
Lk 1:2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,
Lk 1:3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,
Lk 1:4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
Lk 1:5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
Lk 1:6 Oba byli spravedliv
Text bible pro den: Pondělí, 23. září, 2019
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk] í před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
Lk 1:7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
Lk 1:8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
Lk 1:9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
Lk 1:10 Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.
Lk 1:11 Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Lk 1:12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
Lk 1:13 Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Lk 1:14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Lk 1:15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
Lk 1:16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
Lk 1:17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."
Lk 1:18 Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku."
Lk 1:19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
Lk 1:20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."
Lk 1:21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě
Lk 1:22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
Lk 1:23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
Lk 1:24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
Lk 1:25 "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."
Lk 1:26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
Lk 1:27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
Lk 1:28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
Lk 1:29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Lk 1:30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
Lk 1:31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Lk 1:32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Lk 1:33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
Lk 1:34 Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
Lk 1:35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Lk 1:36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
Lk 1:37 Neboť 'u Boha není nic nemožného'."
Lk 1:38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Lk 1:39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
Lk 1:40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
Lk 1:41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým
Lk 1:42 a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
Lk 1:43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?
Lk 1:44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
Lk 1:45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."
Lk 1:46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána
Lk 1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
Lk 1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
Lk 1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
Lk 1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Lk 1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
Lk 1:52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
Lk 1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Lk 1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
Lk 1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky."
Lk 1:56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Lk 1:57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
Lk 1:58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
Lk 1:59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.
Lk 1:60 Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan."
Lk 1:61 Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!"
Lk 1:62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
Lk 1:63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
Lk 1:64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
Lk 1:65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
Lk 1:66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.
Lk 1:67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
Lk 1:68 "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
Lk 1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
Lk 1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
Lk 1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
Lk 1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
Lk 1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
Lk 1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
Lk 1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
Lk 1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
Lk 1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
Lk 1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
Lk 1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
Lk 1:80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lk 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Lk 2:2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
Lk 2:3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
Lk 2:4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
Lk 2:5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Lk 2:6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
Lk 2:7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Lk 2:8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
Lk 2:9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
Lk 2:10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Lk 2:11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Lk 2:12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
Lk 2:13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
Lk 2:14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Lk 2:15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
Lk 2:16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
Lk 2:17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
Lk 2:18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
Lk 2:19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Lk 2:20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Lk 2:21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
Lk 2:22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina -
Lk 2:23 jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' -
Lk 2:24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Lk 2:25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
Lk 2:26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
Lk 2:27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
Lk 2:28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
Lk 2:29 "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
Lk 2:30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
Lk 2:31 které jsi připravil přede všemi národy -
Lk 2:32 světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
Lk 2:33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Lk 2:34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
Lk 2:35 - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
Lk 2:36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
Lk 2:37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
Lk 2:38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Lk 2:39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.
Lk 2:40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Lk 2:41 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
Lk 2:42 Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
Lk 2:43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
Lk 2:44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
Lk 2:45 Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
Lk 2:46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
Lk 2:47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
Lk 2:48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."
Lk 2:49 On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"
Lk 2:50 Ale oni jeho slovu neporoz
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Úterý, 24. září, 2019
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
uměli.
Lk 2:51 Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
Lk 2:52 A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Lk 3:1 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
Lk 3:2 za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
Lk 3:3 I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů",
Lk 3:4 jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
Lk 3:5 Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;
Lk 3:6 a každý tvor uzří spasení Boží.'
Lk 3:7 Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?
Lk 3:8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Lk 3:9 Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."
Lk 3:10 Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?"
Lk 3:11 On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."
Lk 3:12 Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?"
Lk 3:13 On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno."
Lk 3:14 Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."
Lk 3:15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
Lk 3:16 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Lk 3:17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."
Lk 3:18 A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.
Lk 3:19 Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,
Lk 3:20 Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
Lk 3:21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
Lk 3:22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Lk 3:23 Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli,
Lk 3:24 Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,
Lk 3:25 Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,
Lk 3:26 Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,
Lk 3:27
Evangelium podle Jana
Jananan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri,
Lk 3:28 Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,
Lk 3:29 Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,
Lk 3:30 Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,
Lk 3:31 Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
Lk 3:32 Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason,
Lk 3:33 Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,
Lk 3:34 Jákob, Izák, Abraham, Tare, Nachor,
Lk 3:35 Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,
Lk 3:36 Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech,
Lk 3:37 Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,
Lk 3:38 Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.
Lk 4:1 Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
Lk 4:2 čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.
Lk 4:3 Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb."
Lk 4:4 Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem 'ale každým slovem Božím."
Lk 4:5 Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
Lk 4:6 a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
Lk 4:7 Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."
Lk 4:8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."
Lk 4:9 Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;
Lk 4:10 vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili'
Lk 4:11 a 'na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'."
Lk 4:12 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého."
Lk 4:13 Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.
Lk 4:14 Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.
Lk 4:15 Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Lk 4:16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
Lk 4:17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
Lk 4:18 'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
Lk 4:19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'
Lk 4:20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.
Lk 4:21 Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."
Lk 4:22 Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?"
Lk 4:23 On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde,kde jsi doma."
Lk 4:24 Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
Lk 4:25 Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.
Lk 4:26 A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.
Lk 4:27 A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."
Lk 4:28 Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.
Lk 4:29 Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.
Lk 4:30 On však prošel jejich středem a bral se dál.
Lk 4:31 Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.
Lk 4:32 Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.
Lk 4:33 V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:
Lk 4:34 "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží."
Lk 4:35 Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil.
Lk 4:36 Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!"
Lk 4:37 A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.
Lk 4:38 Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.
Lk 4:39 Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
Lk 4:40 Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.
Lk 4:41 Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
Lk 4:42 Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.
Lk 4:43 Řekl jim: "Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán."
Lk 4:44 A kázal v judských synagógách.
Lk 5:1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;
Lk 5:2 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
Lk 5:3 Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
Lk 5:4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!"
Lk 5:5 Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě."
Lk 5:6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
Lk 5:7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
Lk 5:8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."
Lk 5:9 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;
Lk 5:10 stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."
Lk 5:11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Lk 5:12 V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."
Lk 5:13 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo.
Lk 5:14 Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
Lk 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.
Lk 5:16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.
Lk 5:17 Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
Lk 5:18 A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
Lk 5:19 Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.
Lk 5:20 Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
Lk 5:21 Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?"
Lk 5:22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
Lk 5:23 Je snadnější říci 'Jsou ti odpuštěny tvé hříchy', nebo říci 'Vstaň a choď?'
Lk 5:24 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
Lk 5:25 A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
Lk 5:26 Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."
Lk 5:27 Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou."
Lk 5:28 Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.
Lk 5:29 A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
Lk 5:30 Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
Lk 5:31 Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
Lk 5:32 Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky."
Lk 5:33 Oni mu řekli: "Uče