Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Evangelium podle MarkaKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Sobota, 21. září, 2019
Evangelium podle Marka
[zkr. = Mk]
!"
Mk 11:31 I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proč jste mu tedy neuvěřili'?
Mk 11:32 Řekneme-li však 'od lidí'?" - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.
Mk 11:33 Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
Mk 12:1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
Mk 12:2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
Mk 12:3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
Mk 12:4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
Mk 12:5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
Mk 12:6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: 'Na mého syna budou mít přece ohled.'
Mk 12:7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: 'To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!'
Mk 12:8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
Mk 12:9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
Mk 12:10 Nečetli jste v Písmu slovo: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
Mk 12:11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích'?"
Mk 12:12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
Mk 12:13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
Mk 12:14 Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
Mk 12:15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
Mk 12:16 Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Mk 12:17 Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
Mk 12:18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
Mk 12:19 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.'
Mk 12:20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
Mk 12:21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
Mk 12:22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
Mk 12:23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
Mk 12:24 Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
Mk 12:25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
Mk 12:26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'?
Mk 12:27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
Mk 12:28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
Mk 12:29 Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
Mk 12:30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!'
Mk 12:31 Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není."
Mk 12:32 I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
Mk 12:33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
Mk 12:34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Mk 12:35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
Mk 12:36 Sám David řekl v Duchu svatém: 'Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.'
Mk 12:37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
Mk 12:38 Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
Mk 12:39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
Mk 12:40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Mk 12:41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
Mk 12:42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
Mk 12:43 Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
Mk 12:44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."
Mk 13:1 A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!"
Mk 13:2 Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
Mk 13:3 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:
Mk 13:4 "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!"
Mk 13:5 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
Mk 13:6 Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé.
Mk 13:7 Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec.
Mk 13:8 Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.
Mk 13:9 Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.
Mk 13:10 Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.
Mk 13:11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
Mk 13:12 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.
Mk 13:13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Mk 13:14 Když pak uvidíte 'znesvěcující ohavnost' stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
Mk 13:15 kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;
Mk 13:16 a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.
Mk 13:17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
Mk 13:18 Modlete se, aby to nebylo v zimě.
Mk 13:19 S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude.
Mk 13:20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.
Mk 13:21 A tehdy, řekne-li vám někdo: 'Hle, tu je Mesiáš, hle tam', nevěřte!
Mk 13:22 Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.
Mk 13:23 Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.
Mk 13:24 Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři,
Mk 13:25 hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.
Mk 13:26 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.
Mk 13:27 Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe.
Mk 13:28 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.
Mk 13:29 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
Mk 13:30 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.
Mk 13:31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
Mk 13:32 O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec.
Mk 13:33 Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
Mk 13:34 Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
Mk 13:35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
Mk 13:36 aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
Mk 13:37 Co vám říkám, říkám všem: Bděte!"
Mk 14:1 Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
Mk 14:2 Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."
Mk 14:3 Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.
Mk 14:4 Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje?
Mk 14:5 Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni.
Mk 14:6 Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek.
Mk 14:7 Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.
Mk 14:8 Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
Mk 14:9 Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."
Mk 14:10 Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
Mk 14:11 Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
Mk 14:12 Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
Mk 14:13 Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,
Mk 14:14 a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?'
Mk 14:15 A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!"
Mk 14:16 Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
Mk 14:17 Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
Mk 14:18 A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
Mk 14:19 Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?"
Mk 14:20 Řekl jim: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.
Mk 14:21 Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."
Mk 14:22 Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo."
Mk 14:23 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
Mk 14:24 A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Mk 14:25 Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království."
Mk 14:26 Když zazpívali chval
Text bible pro den: Neděle, 22. září, 2019
Evangelium podle Marka
[zkr. = Mk] ozpěv, šli na Olivovou horu.
Mk 14:27 Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: 'Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.'
Mk 14:28 Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
Mk 14:29 Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
Mk 14:30 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
Mk 14:31 On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.
Mk 14:32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."
Mk 14:33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
Mk 14:34 I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
Mk 14:35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
Mk 14:36 Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
Mk 14:37 Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
Mk 14:38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."
Mk 14:39 Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
Mk 14:40 A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
Mk 14:41 Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Mk 14:42 Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje."
Mk 14:43 Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
Mk 14:44 Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
Mk 14:45 Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho.
Mk 14:46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
Mk 14:47 Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
Mk 14:48 Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
Mk 14:49 Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
Mk 14:50 Všichni ho opustili a utekli.
Mk 14:51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
Mk 14:52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
Mk 14:53 Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
Mk 14:54 Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
Mk 14:55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
Mk 14:56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala.
Mk 14:57 Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
Mk 14:58 "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
Mk 14:59 Ale ani jejich svědectví se neshodovala.
Mk 14:60 Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
Mk 14:61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 14:62 Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Mk 14:63 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač potřebujeme ještě svědky?
Mk 14:64 Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
Mk 14:65 Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.
Mk 14:66 Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
Mk 14:67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
Mk 14:68 On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.
Mk 14:69 Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
Mk 14:70 On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
Mk 14:71 On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
Mk 14:72 V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
Mk 15:1 A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
Mk 15:2 Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Mk 15:3 Velekněží na něj mnoho žalovali.
Mk 15:4 Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!"
Mk 15:5 Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
Mk 15:6 O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali.
Mk 15:7 Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.
Mk 15:8 Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.
Mk 15:9 Pilát jim na to řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
Mk 15:10 Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.
Mk 15:11 Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.
Mk 15:12 Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
Mk 15:13 Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!"
Mk 15:14 Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
Mk 15:15 Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Mk 15:16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
Mk 15:17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
Mk 15:18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
Mk 15:19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
Mk 15:20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
Mk 15:21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
Mk 15:22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'.
Mk 15:23 Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.
Mk 15:24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
Mk 15:25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
Mk 15:26 Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
Mk 15:27 S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici.
Mk 15:28 ---
Mk 15:29 Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
Mk 15:30 zachraň sám sebe a sestup s kříže!"
Mk 15:31 Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.
Mk 15:32 Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
Mk 15:33 Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
Mk 15:34 O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?'
Mk 15:35 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
Mk 15:36 Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
Mk 15:37 Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
Mk 15:38 Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
Mk 15:39 A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
Mk 15:40 Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Mkie z Magdaly, Mkie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
Mk 15:41 které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.
Mk 15:42 A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty -
Mk 15:43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
Mk 15:44 Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.
Mk 15:45 A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.
Mk 15:46 Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen.
Mk 15:47 Mkie z Magdaly a Mkie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.
Mk 16:1 Když uplynula sobota, Mkie z Magdaly, Mkie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
Mk 16:2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.
Mk 16:3 Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?"
Mk 16:4 Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Mk 16:5 Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.
Mk 16:6 Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.
Mk 16:7 Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'"
Mk 16:8 Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
Mk 16:9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Mkii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.
Mk 16:10 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
Mk 16:11 Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.
Mk 16:12 Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov.
Mk 16:13 Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.
Mk 16:14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
Mk 16:15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Mk 16:16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
Mk 16:17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
Mk 16:18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Mk 16:19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
Mk 16:20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.
Evangelium podle LkášeLk 1:1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,
Lk 1:2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,
Lk 1:3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,
Lk 1:4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
Lk 1:5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.
Lk 1:6 Oba byli spravedliv
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pondělí, 23. září, 2019
Evangelium podle Lukáše
[zkr. = Lk]
í před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.
Lk 1:7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.
Lk 1:8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,
Lk 1:9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.
Lk 1:10 Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.
Lk 1:11 Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Lk 1:12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.
Lk 1:13 Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
Lk 1:14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
Lk 1:15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.
Lk 1:16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
Lk 1:17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový."
Lk 1:18 Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku."
Lk 1:19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.
Lk 1:20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní."
Lk 1:21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě
Lk 1:22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.
Lk 1:23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.
Lk 1:24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:
Lk 1:25 "Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi."
Lk 1:26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
Lk 1:27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
Lk 1:28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
Lk 1:29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Lk 1:30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
Lk 1:31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Lk 1:32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.
Lk 1:33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
Lk 1:34 Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
Lk 1:35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Lk 1:36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
Lk 1:37 Neboť 'u Boha není nic nemožného'."
Lk 1:38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Lk 1:39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.
Lk 1:40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
Lk 1:41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým
Lk 1:42 a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.
Lk 1:43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?
Lk 1:44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.
Lk 1:45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."
Lk 1:46 Maria řekla: "Duše má velebí Pána
Lk 1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
Lk 1:48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,
Lk 1:49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
Lk 1:50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Lk 1:51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;
Lk 1:52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,
Lk 1:53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.
Lk 1:54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,
Lk 1:55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky."
Lk 1:56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Lk 1:57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.
Lk 1:58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
Lk 1:59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.
Lk 1:60 Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan."
Lk 1:61 Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!"
Lk 1:62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
Lk 1:63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
Lk 1:64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
Lk 1:65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
Lk 1:66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.
Lk 1:67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
Lk 1:68 "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid
Lk 1:69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
Lk 1:70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
Lk 1:71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,
Lk 1:72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
Lk 1:73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
Lk 1:74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu
Lk 1:75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.
Lk 1:76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
Lk 1:77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,
Lk 1:78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
Lk 1:79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
Lk 1:80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.
Lk 2:1 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
Lk 2:2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
Lk 2:3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
Lk 2:4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,
Lk 2:5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Lk 2:6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.
Lk 2:7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Lk 2:8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.
Lk 2:9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.
Lk 2:10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Lk 2:11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Lk 2:12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
Lk 2:13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
Lk 2:14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
Lk 2:15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."
Lk 2:16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.
Lk 2:17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
Lk 2:18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.
Lk 2:19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Lk 2:20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Lk 2:21 Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
Lk 2:22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina -
Lk 2:23 jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' -
Lk 2:24 a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Lk 2:25 V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.
Lk 2:26 Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.
Lk 2:27 A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,
Lk 2:28 vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:
Lk 2:29 "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
Lk 2:30 neboť mé oči viděly tvé spasení,
Lk 2:31 které jsi připravil přede všemi národy -
Lk 2:32 světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."
Lk 2:33 Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Lk 2:34 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
Lk 2:35 - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
Lk 2:36 Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
Lk 2:37 a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
Lk 2:38 A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Lk 2:39 Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.
Lk 2:40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
Lk 2:41 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
Lk 2:42 Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
Lk 2:43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
Lk 2:44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
Lk 2:45 Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.
Lk 2:46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
Lk 2:47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
Lk 2:48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali."
Lk 2:49 On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"
Lk 2:50 Ale oni jeho slovu neporoz