Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalozpěvůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 5. srpna, 2020
Kniha Žalozpěvů
[zkr. = Pláč]
br>Pláč 1:13 Z výšiny seslal do mých kostí oheň a pošlapal je. Před nohy mi rozprostřel síť, obrátil mě nazpět. Učinil mě místem zpustošeným, nečistým po všechny dny.
Pláč 1:14 Neustále mě tlačí moje nevěrnosti, jež jeho ruka spletla ve jho, dostaly se mi na šíji; podlomil mou sílu, Panovník mě vydal do rukou těch, před nimiž neobstojím.
Pláč 1:15 Panovník pohrdl všemi udatnými v mém středu, svolal proti mně slavnostní shromáždění, aby rozdrtil mé junáky. Panovník pošlapal v lisu panenskou dceru judskou.
Pláč 1:16 Propukám nad tím v pláč, slzy se mi proudem řinou z očí, vzdálil se ten, kdo by mě potěšil, kdo by mě udržel při životě. Moji synové úděsem trnou, neboť nepřítel ukázal svou moc."
Pláč 1:17 Sijón rozpíná své ruce, není nikdo, kdo by jej potěšil. Hospodin vydal Jákobovi příkaz jeho protivníkům vůkol něho. Jeruzalém je mezi nimi jako nečistý.
Pláč 1:18 "Hospodin je spravedlivý, já jsem vzdorovala jeho ústům. Slyšte tedy, všichni národové, hleďte na mou bolest. Mé panny a moji junáci odešli do zajetí.
Pláč 1:19 Volala jsem své milence, oni mě však oklamali. Moji kněží a moji starší hynuli v městě, když si vyžebrávali pokrm, aby se udrželi při životě.
Pláč 1:20 Pohleď, Hospodine, jak se soužím, v mém nitru to bouří, srdce se mi svírá v hrudi, neboť jsem zarputile vzdorovala. Venku sirobu přinášel meč a v domě řádila smrt.
Pláč 1:21 Slyšeli mě, jak vzdychám, nebyl nikdo, kdo by mě potěšil, všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém neštěstí a veselili se, že jsi to způsobil ty. Přiveď den, který jsi vyhlásil, a budou na tom jako já.
Pláč 1:22 Všechno zlo, jež způsobili, ať vstoupí před tvou tvář a nalož s nimi, jako jsi naložil se mnou za všechny mé nevěrnosti. Hluboce vzdychám a mé srdce je choré."
Pláč 2:1 Jak zahalil oblakem ve svém hněvu Panovník sijónskou dceru! Srazil z nebe na zem okrasu Izraele. Nebyl pamětliv podnože svých nohou v den svého hněvu.
Pláč 2:2 Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy nivy, rozbořil ve své prchlivosti pevnosti dcery judské, srovnal se zemí, znesvětil království a jeho velmože.
Pláč 2:3 V planoucím hněvu srazil každý roh Izraele, svou pravici stáhl nazpět před tváří nepřítele, vzplanul v Jákobovi jako plápolající oheň, sžírající všechno vůkol.
Pláč 2:4 Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl pravici jako protivník a hubil všechny, kdo byli žádoucí oku; ve stanu sijónské dcery vylil svoje rozhořčení jako oheň.
Pláč 2:5 Panovník byl jako nepřítel, pohltil Izraele; pohltil všechny její paláce, její pevnosti zničil, rozmnožil v dceři judské smutek a zármutek.
Pláč 2:6 Násilně strhl své zahradě oplocení, své slavnostní shromáždění zničil. Hospodin přivedl na Sijónu v zapomnění slavnost i den odpočinku, zavrhl ve svém hrozném hněvu krále i kněze.
Pláč 2:7 Panovník zanevřel na svůj oltář, svou svatyni zrušil, hradby jejích paláců vydal do rukou nepřítele. V domě Hospodinově bylo hluku jako v den slavnostního shromáždění.
Pláč 2:8 Hospodin se rozhodl zničit hradby sijónké dcery. Natáhl měřící šňůru, už neodvrátí svou ruku od ničení. Tak zarmoutil val i hradbu, rázem je po nich veta.
Pláč 2:9 Do země se ponořily její brány, její závory zničil a roztříštil, její král a velmožové jsou mezi pronárody a zákona není; ani její proroci nemívají vidění od Hospodina.
Pláč 2:10 Usedli na zem a ztichli starcové sijónské dcery, házeli si na hlavu prach, oděli se do žíněných suknic. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.
Pláč 2:11 Zrak mi pro slzy slábne, v mém nitru to bouří, játra mi vyhřezla na zem pro těžkou ránu dcery mého lidu, neboť zkomírá pachole a kojenec na prostranstvích města.
Pláč 2:12 Svých matek se ptají: "Kde je obilí a víno?" když jako smrtelně raněný zkomírají na prostranstvích města a na klíně svých matek vypouštějí duši.
Pláč 2:13 Jaké svědectví o tobě vydám, čemu tě připodobním, jeruzalémská dcero? K čemu tě přirovnám, čím tě potěším, panno, dcero sijónská? Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?
Pláč 2:14 Tvoji proroci ti zvěstovali šalebná a bláhová vidění, neodhalovali tvoje nepravosti, aby změnili tvůj úděl. Vidění, která ti zvěstovali, byla šalba a svody.
Pláč 2:15 Tleskají nad tebou rukama všichni, kdo jdou kolem, syknou a potřesou hlavou nad jeruzalémskou dcerou. "Toto je město, o němž se říkalo: Místo dokonalé krásy k potěše celé země?"
Pláč 2:16 Rozevírají na tebe ústa všichni tvoji nepřátelé, syknou, vycení zuby a řeknou: "Zhltli jsme ji. Ano, toto je den, na nějž jsme čekali, našli jsme, viděli jsme."
Pláč 2:17 Hospodin provedl svůj záměr, splnil, co řekl, to, co přikázal již za dnů dávnověkých. Bořil bez soucitu, dopustil, aby se nepřítel nad tebou radoval, vyvýšil roh tvých protivníků.
Pláč 2:18 Jejich srdce úpí k Panovníku; hradbo sijónské dcery, prolévej slzy potokem ve dne i v noci, neochabuj v pláči, nedopřej svým očím klidu.
Pláč 2:19 Povstaň a běduj za noci na počátku hlídek, vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka. Zvedej k němu své dlaně za život svých pacholátek, zkomírajících hladem na každém nároží.
Pláč 2:20 Pohleď, Hospodine, popatř, s kým jsi kdy tak naložil! Což mají ženy jíst svůj plod, pacholátka, jež hýčkají? Což v Panovníkově svatyni má být vražděn kněz a prorok?
Pláč 2:21 Na zemi po ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji junáci padli mečem. Zahubil jsi je v den svého hněvu, pobíjel jsi bez soucitu.
Pláč 2:22 Voláš jako ke dni slavnostního shromáždění z okolí ty, jichž se děsím, takže v den Hospodinova hněvu nebude nikdo, kdo by vyvázl a přežil. Těm, jež jsem hýčkala a vychovala, připravil můj nepřítel konec.
Pláč 3:1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.
Pláč 3:2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.
Pláč 3:3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.
Pláč 3:4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.
Pláč 3:5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.
Pláč 3:6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.
Pláč 3:7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.
Pláč 3:8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.
Pláč 3:9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.
Pláč 3:10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.
Pláč 3:11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.
Pláč 3:12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů.
Pláč 3:13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.
Pláč 3:14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.
Pláč 3:15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.
Pláč 3:16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.
Pláč 3:17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.
Pláč 3:18 Proto jsem řekl: "Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina."
Pláč 3:19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.
Pláč 3:20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.
Pláč 3:21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám
Pláč 3:22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.
Pláč 3:23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.
Pláč 3:24 "Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám.
Pláč 3:25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Pláč 3:26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.
Pláč 3:27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.
Pláč 3:28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.
Pláč 3:29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.
Pláč 3:30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí.
Pláč 3:31 Neboť Panovník navěky nezavrhne.
Pláč 3:32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.
Pláč 3:33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.
Pláč 3:34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,
Pláč 3:35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,
Pláč 3:36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí?
Pláč 3:37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?
Pláč 3:38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?
Pláč 3:39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.
Pláč 3:40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.
Pláč 3:41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.
Pláč 3:42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.
Pláč 3:43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.
Pláč 3:44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.
Pláč 3:45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.
Pláč 3:46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.
Pláč 3:47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.
Pláč 3:48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.
Pláč 3:49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,
Pláč 3:50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.
Pláč 3:51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města.
Pláč 3:52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.
Pláč 3:53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.
Pláč 3:54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen."
Pláč 3:55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.
Pláč 3:56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.
Pláč 3:57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!"
Pláč 3:58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
Pláč 3:59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.
Pláč 3:60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.
Pláč 3:61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,
Pláč 3:62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.
Pláč 3:63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
Pláč 3:64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.
Pláč 3:65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.
Pláč 3:66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.
Pláč 4:1 Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt! Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.
Pláč 4:2 Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato, jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!
Pláč 4:3 I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.
Pláč 4:4 Kojenci se žízní lepí jazyk k patru, pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.
Pláč 4:5 Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích. Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.
Pláč 4:6 Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy, která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.
Pláč 4:7 Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko, brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.
Pláč 4:8 Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
Pláč 4:9 Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem, ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole.
Pláč 4:10 Ženy, které bývají tak milosrdné, vařili vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.
Pláč 4:11 Hospodin dovršil své rozhořčení, vylil svůj planoucí hněv, zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.
Pláč 4:12 Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.
Pláč 4:13 To pro hříchy jeho proroků, pro neprav
Text bible pro den: Čtvrtek, 6. srpna, 2020
Kniha Žalozpěvů
[zkr. = Pláč] osti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.
Pláč 4:14 Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví, nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.
Pláč 4:15 "Odstupte! Nečistý!" volali na ně, "Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!" Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody: "Už tu nikdy nebudou hosty."
Pláč 4:16 Hospodin sám je rozdělil, už nikdy na ně nepohlédne. Nebrali ohled na kněze, nad starci se neslitovali.
Pláč 4:17 Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci, byl to však přelud; na své hlídce jsme vyhlíželi pronárod neschopný zachránit.
Pláč 4:18 Sledovali nás na každém kroku, abychom nechodili po svých prostranstvích, náš konec se přiblížil, naše dny se naplnili, nastal náš konec.
Pláč 4:19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než nebeští orli, zahnali nás do hor, číhali na nás v poušti.
Pláč 4:20 Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný, byl lapen do jejich jámy. A o něm jsme říkávali: "V jeho stínu budeme žít mezi pronárody."
Pláč 4:21 Jenom se vesel a raduj, dcero edómská, bydlící v zemi Úsu! I na tebe přijde kalich, opojíš se a budeš obnažena.
Pláč 4:22 Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství, ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.
Pláč 5:1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!
Pláč 5:2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.
Pláč 5:3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.
Pláč 5:4 Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.
Pláč 5:5 Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.
Pláč 5:6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.
Pláč 5:7 Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.
Pláč 5:8 Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.
Pláč 5:9 S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.
Pláč 5:10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.
Pláč 5:11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.
Pláč 5:12 Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.
Pláč 5:13 Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.
Pláč 5:14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.
Pláč 5:15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.
Pláč 5:16 Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.
Pláč 5:17 Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,
Pláč 5:18 nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní šakalové.
Pláč 5:19 Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.
Pláč 5:20 Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?
Pláč 5:21 Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.
Pláč 5:22 Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.
Kniha proroka Ezechiela
Ez 1:1 Třicátého roku ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha.
Ez 1:2 Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína,
Ez 1:3 událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka.
Ez 1:4 Viděl jsem, jak se přihnal bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu.
Ez 1:5 Uprostřed něho bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku.
Ez 1:6 Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla.
Ez 1:7 Nohy měly rovné, ale chodidla byla jako chodidla býčka, jiskřila jako vyleštěný bronz.
Ez 1:8 Ruce měly lidské, a to pod křídly na čtyřech stranách; měly po čtyřech tvářích a křídlech.
Ez 1:9 Svými křídly se přimykaly jedna k druhé. Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed.
Ez 1:10 Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí.
Ez 1:11 Takové byly jejich tváře; jejich křídla byla rozpjata vzhůru. Každá se přimykala dvěma křídly k druhé a dvěma si přikrývaly těla.
Ez 1:12 Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely.
Ez 1:13 Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.
Ez 1:14 A ty bytosti pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice.
Ez 1:15 Když jsem na ty bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř, bylo po jednom kole.
Ez 1:16 Vzhled a vybavení kol bylo toto: třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři se sobě podobala; jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnitř kola.
Ez 1:17 Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela.
Ez 1:18 Jejich loukotě byly mohutné a šla z nich bázeň; ta čtyři kola měla loukotě kolem dokola plné očí.
Ez 1:19 Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola.
Ez 1:20 Kam je vedl duch, tam šly, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
Ez 1:21 Když ony šly, jela, když se ony zastavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spolu s nimi, neboť duch bytostí byl v kolech.
Ez 1:22 Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě jako třpyt oslňujícího křišťálu rozpjatého nahoře nad jejich hlavami.
Ez 1:23 Pod tou klenbou pak byla jejich křídla vztažena jedno k druhému; každá bytost měla dvě křídla, jimiž se přikrývala, a každá měla dvě křídla, jimiž přikrývala své tělo.
Ez 1:24 I slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas Všemocného, když se pohybovaly; bylo to jako hřmění, jako zvuk válečného tábora; když stály, svěsily křídla.
Ez 1:25 Zvuk se šířil svrchu nad klenbou, kterou měly nad hlavou; když stály, svěsily křídla.
Ez 1:26 A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako člověk.
Ez 1:27 I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola.
Ez 1:28 Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.
Ez 2:1 Řekl mi: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit."
Ez 2:2 Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy. I slyšel jsem ho k sobě mluvit.
Ez 2:3 Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne.
Ez 2:4 I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«,
Ez 2:5 ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok.
Ez 2:6 Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný.
Ez 2:7 Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci.
Ez 2:8 Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám."
Ez 2:9 Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek.
Ez 2:10 Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování.
Ez 3:1 Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu."
Ez 3:2 Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
Ez 3:3 Řekl mi: "Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám." Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.
Ez 3:4 Řekl mi: "Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy.
Ez 3:5 Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému,
Ez 3:6 ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě.
Ez 3:7 Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce.
Ez 3:8 Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich.
Ez 3:9 Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný."
Ez 3:10 Dále mi řekl: "Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím.
Ez 3:11 Nuže, jdi k přesídlencům, k synům svého lidu. Budeš k nim mluvit a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin«, ať poslechnou nebo ne."
Ez 3:12 Tu mě duch zvedl a uslyšel jsem za sebou mocné dunění: "Požehnána buď Hospodinova sláva vycházející ze svého místa!"
Ez 3:13 a zvuk křídel těch bytostí, která se vzájemně těsně dotýkala, i zvuk těch kol, vznášejících se spolu s nimi, i mocné dunění.
Ez 3:14 Duch mě zvedl a odnesl mě a já jsem šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mně pevně spočívala.
Ez 3:15 Tak jsem přišel do Tel Abíbu k přesídlencům usazeným u průplavu Kebaru, k těm totiž, kteří tam byli usazeni, a seděl jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úděs.
Ez 3:16 Když uplynulo sedm dní, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
Ez 3:17 "Lidský synu, ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování.
Ez 3:18 Řeknu-li o svévolníkovi: »Zemřeš«, a ty bys nepromluvil a svévolníka nevaroval před jeho svévolnou cestou, abys ho přivedl k životu, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
Ez 3:19 Jestliže budeš svévolníka varovat, ale on se od své svévole a své svévolné cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.
Ez 3:20 Když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví, položím mu do cesty nástrahu a zemře. Jestliže jsi ho v jeho hříchu nevaroval, zemře a nebude pamatováno na jeho spravedlnost, kterou konal, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
Ez 3:21 Jestliže bys však spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on přestane hřešit, bude žít, protože se dal varovat, a ty jsi svou duši vysvobodil."
Ez 3:22 I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: "Vstaň a jdi na pláň, budu tam k tobě mluvit."
Ez 3:23 Vstal jsem tedy a odešel jsem na pláň. A hle, stála tam Hospodinova sláva jako tehdy, když jsem ji viděl u průplavu Kebaru. I padl jsem na tvář.
Ez 3:24 Vstoupil však do mne duch a postavil mě na nohy a on ke mně mluvil. Řekl mi: "Jdi a zavři se uvnitř svého domu.
Ez 3:25 Lidský synu, hle, budeš svázán provazy a spoután jimi, takže nebudeš moci vycházet mezi ně.
Ez 3:26 Způsobím, že ti jazyk přilne k patru a budeš němý. Nebudeš je už kárat; jsou dům vzpurný.
Ez 3:27 Ale až k tobě budu mluvit, otevřu ti ústa a řekneš jim: »Toto praví Panovník Hospodin.« Kdo chce poslouchat, ať poslouchá, a kdo ne, ať neposlouchá; jsou dům vzpurný."
Ez 4:1 "Ty, lidský synu, slyš. Vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město Jeruzalém.
Ez 4:2 Polož proti němu obležení: Zbuduj proti němu
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 7. srpna, 2020
Kniha proroka Ezechiela
[zkr. = Ez]
obléhací valy, navrš proti němu násep, rozmísti proti němu vojsko a rozestav proti němu ze všech stran válečné berany.
Ez 4:3 Pak si vezmi železnou pánev a polož ji jako železnou stěnu mezi sebe a město a zaměř na ně svou tvář. Tak se octne v obležení, tím je sevřeš. To bude znamením pro izraelský dům.
Ez 4:4 Polož se pak na levý bok; vložíš na něj nepravost izraelského domu a tolik dnů, kolik budeš na něm ležet, poneseš jejich nepravost.
Ez 4:5 Za léta jejich nepravosti ti ukládám počet dnů, totiž tři sta devadesát dní, v nichž poneseš nepravost izraelského domu.
Ez 4:6 Až skončí tyto dny, lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po čtyřicet dní; ukládám ti za každý rok jeden den.
Ez 4:7 Pak zaměříš na obležený Jeruzalém svou tvář a svou obnaženou paži a budeš proti němu prorokovat.
Ez 4:8 A já tě svážu provazy, takže nebudeš s to obrátit se z boku na bok, dokud neskončíš dny svého obléhání.
Ez 4:9 Vezmi si pšenici, ječmen, boby, čočku, proso a špaldu a nasyp to vše do jedné nádoby; budeš si z toho připravovat pokrm po tolik dní, co budeš ležet na boku, budeš to jíst po tři sta devadesát dní.
Ez 4:10 Pokrm, který budeš jíst, bude vážit dvacet šekelů na den; budeš jej jíst vždy v jistý čas.
Ez 4:11 I vodu budeš pít odměřenou, šestinu hínu; budeš pít vždy v jistý čas.
Ez 4:12 A pokud budeš chtít jíst ječný podpopelný chléb, upečeš si jej před jejich očima na lidských výkalech."
Ez 4:13 Hospodin řekl: "Právě tak budou Izraelci jíst svůj pokrm nečistý mezi pronárody, kam je zaženu."
Ez 4:14 Namítl jsem: "Ach, Panovníku Hospodine, já jsem se nikdy neposkvrnil; od mládí až do nynějška jsem nejedl zdechlé či rozsápané zvíře ani jsem nedal do úst závadné maso."
Ez 4:15 Řekl mi: "Pohleď, dovoluji ti použít kravinců místo lidských výkalů; na nich si připravuj pokrm."
Ez 4:16 Dále mi řekl: "Lidský synu, zlámu v Jeruzalémě hůl chleba. Budou jíst chléb odvážený a s obavami a vodu budou pít odměřenou a v skleslosti,
Ez 4:17 budou mít nedostatek chleba i vody; jeden jako druhý budou trnout děsem a zahynou pro svou nepravost."
Ez 5:1 "Ty, lidský synu, slyš. Vezmi si ostrý meč; použiješ ho jako holičské břitvy. Oholíš si hlavu i bradu, pak si připravíš váhu a rozvážíš to na díly.
Ez 5:2 Třetinu spálíš na ohništi uprostřed města, že se dovršují dny obležení; potom vezmeš další třetinu a rozsekáš ji okolo něho mečem, a třetinu rozvěješ do větru, neboť s taseným mečem jim budu v zádech.
Ez 5:3 Hrstku toho však vezmeš a zavážeš do cípu svého pláště,
Ez 5:4 ale i z toho ještě něco odebereš, hodíš do ohně a spálíš; odtud vyjde oheň na celý izraelský dům."
Ez 5:5 Toto praví Panovník Hospodin: "To je Jeruzalém. Postavil jsem jej doprostřed pronárodů a okolo něho jsou země.
Ez 5:6 Vzepřel se však proti mým řádům a nařízením svévolněji než pronárody a země, jež jsou okolo něho; mé řády znevážili a mými nařízeními se neřídili."
Ez 5:7 Proto praví Panovník Hospodin toto: "Poněvadž hlučíte více než pronárody, které jsou okolo vás, ale mými nařízeními se neřídíte a mé řády nezachováváte, ba ani nejednáte podle zvyklostí pronárodů, jež jsou okolo vás,
Ez 5:8 proto praví Panovník Hospodin toto: Jsem proti tobě, Jeruzaléme, a vykonám uprostřed tebe soudy před očima pronárodů.
Ez 5:9 Pro všechny tvé ohavnosti vykonám v tobě, co jsem ještě nevykonal a už nikdy nic takového nevykonám.
Ez 5:10 Otcové budou jíst uprostřed tebe syny a synové budou jíst své otce. Tak vykonám v tobě soudy a celý pozůstatek tvého lidu rozvěji do všech větrů.
Ez 5:11 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, poněvadž jsi poskrvnil mou svatyni všelijakými ohyzdnými a ohavnými modlami, ani já ti nic neslevím a nebude mi tě líto, ani já nebudu znát soucit.
Ez 5:12 Třetina v tobě zemře morem a zajde uprostřed tebe hladem, třetina padne okolo tebe mečem a třetinu rozvěji do všech větrů a s tasemým mečem jim budu v zádech.
Ez 5:13 Tím se dovrší můj hněv, upokojím své rozhořčení proti nim, a tak se potěším. I poznají, že já Hospodin jsem promluvil ve své žárlivosti, že mé rozhořčení proti nim se dovršilo.
Ez 5:14 Obrátím tě v trosky a budeš potupou mezi pronárody, které jsou okolo tebe, před očima každého, kdo půjde kolem.
Ez 5:15 Budeš pronárodům, jež jsou okolo tebe, předmětem tupení a hanobení, trestu a úděsu, až budu nad tebou konat soudy v hněvu, v rozhořčení a rozhořčeným trestáním. Já Hospodin jsem promluvil.
Ez 5:16 Vystřelím na vás zhoubné šípy hladu, které přinesou zkázu, vystřelím je k vaší zkáze, uvedu na vás hlad a zlámu vám hůl chleba.
Ez 5:17 Pošlu na vás hlad a dravou zvěř, a budeš bez dětí, projde tebou mor a krev, uvede na tebe meč. Já Hospodin jsem promluvil."
Ez 6:1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
Ez 6:2 "Lidský synu, postav se proti izraelským horám a prorokuj proti nim.
Ez 6:3 Řekni: Hory izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina! Toto praví Panovník Hospodin horám a pahorkům, řečištím a údolím: Hle, já na vás přivedu meč a zničím vaše posvátná návrší.
Ez 6:4 Vaše oltáře budou zpustošeny, vaše kadidlové oltáříky rozbity. Způsobím, že vaši skolení padnou před vaše hnusné modly.
Ez 6:5 Mrtvá těla izraelských synů pohodím před jejich hnusné modly a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů.
Ez 6:6 Kdekoli sídlíte, budou města obrácena v trosky a posvátná návrší budou zpustošena, takže vaše oltáře budou ležet v troskách a sutinách, vaše hnusné modly budou roztříštěny a odstraněny, vaše kadidlové oltáříky skáceny a vaše výtvory zahlazeny.
Ez 6:7 Skolení budou padat uprostřed vás, i poznáte, že já jsem Hospodin.
Ez 6:8 Avšak ponechám vám mezi pronárody zbytek, ty, kdo vyváznou před mečem, až budete rozmetáni do různých zemí.
Ez 6:9 Tu se ti z vás, kdo vyváznou, na mě rozpomenou mezi pronárody, kam budou odvlečeni do zajetí, až dopustím, aby bylo rozbito jejich smilné srdce, jež se ode mne odvrátilo, a oči smilně se dívající po jejich hnusných modlách. Tím se zhnusí sami sobě pro zlo, které všemi svými ohavnostmi napáchali.
Ez 6:10 I poznají, že já jsem Hospodin; ne nadarmo jsem prohlásil, že jim způsobím tyto zlé věci."
Ez 6:11 Toto praví Panovník Hospodin: "Udeř do dlaně, dupni nohou a řekni: "Běda izraelskému domu pro všechny zlé ohavnosti; padnou mečem, hladem a morem.
Ez 6:12 Vzdálený zemře morem a blízký padne mečem, kdo zůstane a bude ušetřen, zemře hladem; tím se dovrší mé rozhořčení proti nim.
Ez 6:13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až budou skolení ležet mezi jejich hnusnými modlami okolo jejich oltářů na každém vysokém pahorku, na všech vrcholech hor i pod každým zeleným stromem a pod každým košatým posvátným stromem na místě, kde připravovali libovonné oběti všem svým hnusným modlám.
Ez 6:14 Napřáhnu na ně svou ruku a obrátím zemi, kdekoli oni sídlí, ve zpustošený kraj, úděsnější než je Diblatská poušť. I poznají, že já jsem Hospodin."
Ez 7:1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
Ez 7:2 "Ty, lidský synu, slyš. Toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi: Je konec, přišel konec na všechny čtyři strany země!
Ez 7:3 Tvůj konec už je tady. Dám průchod svému hněvu proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti.
Ez 7:4 Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a tvé ohavnosti vyvstanou uprostřed tebe. I poznáte, že já jsem Hospodin."
Ez 7:5 Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, přichází zlo za zlem.
Ez 7:6 Přišel konec, konec přišel, bude s tebou skoncováno, hle, konec přišel!
Ez 7:7 Naplňuje se, obyvateli země, tvůj úděl, přichází čas, blízký je den zmatku; na horách ustane výskání.
Ez 7:8 Už brzy na tebe vyleji své rozhořčení, tím se dovrší můj hněv proti tobě, budu tě soudit podle tvých cest a obrátím na tebe všechny tvé ohavnosti.
Ez 7:9 Nebude mi tě líto a nebudu znát soucit, obrátím tvé cesty proti tobě a vyvstanou tvé ohavnosti uprostřed tebe. I poznáte, že jsem to já Hospodin, kdo bije.
Ez 7:10 Hle, ten den, hle, přišel! Úděl se naplnil. Rozkvetla hůl, vypučela zpupnost.
Ez 7:11 Násilí se rozrostlo v hůl svévole. Nic nebude z nich, nic nebude z jejich hlučení s shlukování, nebude nad nimi bědováno.
Ez 7:12 Přišel čas, nastal ten den. Kdo kupuje, ať se neraduje, kdo prodává, ať netruchlí, poněvadž přichází rozhorlení na všechen hlučící dav země.
Ez 7:13 Kdo prodává, nevrátí se k tomu, co prodal, i kdyby zůstal naživu. Vidění týkající se všeho jejího hlučícího davu se nezvrátí, nikdo, kdo žije ve své nepravosti, se nevzchopí.
Ez 7:14 Zatroubí se na trubku a všechno bude připraveno, ale do boje nevyjde nikdo, poněvadž přichází mé rozhorlení na všechen její hlučící dav.
Ez 7:15 Venku řádí meč a doma mor a hlad; kdo je na poli, zemře mečem, a kdo v městě, toho pozře hlad a mor.
Ez 7:16 A vyváznou-li někteří z nich a budou na horách, jako holubi v roklích, budou všichni sténat, každý pro vlastní nepravost.
Ez 7:17 Všechny ruce ochabnou a všechna kolena se rozplynou jak voda.
Ez 7:18 Lidé se přepásají žíněnou suknicí, přikryje je zděšení, na všech tvářích bude stud, na všech hlavách lysina.
Ez 7:19 Vyházejí své stříbro na ulice a zlato jim bude nečistotou. V den Hospodinovy prchlivosti je jejich stříbro a zlato nevysvobodí. Nenasytí se a své útroby si nenaplní, poněvadž jejich nepravost je přivede k pádu.
Ez 7:20 Nádherné okrasy Boží užili ve své pýše k zhotovení obrazů svých ohavných, ohyzdných model; proto jsem jim ji změnil v nečistotu.
Ez 7:21 Vydám ji v lup do rukou cizáků a za kořist svévolníků v zemi, a ti ji znesvětí.
Ez 7:22 Odvrátím od nich svou tvář, cizáci znesvětí můj poklad, přijdou na něj lupiči a znesvětí jej.
Ez 7:23 Udělej řetěz, neboť země je plná krve, jež volá po soudu, a město je plné násilí.
Ez 7:24 Proto přivedu nejhorší z pronárodů a ti obsadí jejich domy. Učiním přítrž pýše mocných a znesvěceni budou, kdo je posvěcují.
Ez 7:25 Přichází tíseň, budou hledat pokoj, ale žádný nebude.
Ez 7:26 Valí se neštěstí za neštěstím a přichází zpráva za zprávou. Budou vyhledávat vidění od proroka, ale kněz bude bez zákona a starci bez soudnosti.
Ez 7:27 Král bude truchlit, kníže se obleče v úděs a ruce lidu země ochrnou hrůzou. Naložím s nimi podle jejich cesty a za jejich zvyklosti je budu soudit. I poznají, že já jsem Hospodin."
Ez 8:1 Šestého roku v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, jsem seděl ve svém domě a přede mnou seděli judští starší. Tam na mne dolehla ruka Panovníka Hospodina.
Ez 8:2 Měl jsem vidění. Hle, cosi vzhledem podobného ohni. Od beder dolů to vypadalo jako oheň a od beder nahoru to vypadalo jako záře, jako třpyt oslnivého vzácného kovu.
Ez 8:3 Vztáhl cosi, co se podobalo ruce, uchopil mě za kštici na hlavě a duch mě vynesl mezi zemi a nebe; v Božích viděních mě přivedl do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány, která je obrácena na sever, v níž je modla žárlivosti, která vyvolává žárlivost Hospodinovu.
Ez 8:4 A hle, byla tam sláva Boha Izraele. Vypadala jako tehdy, když jsem ji viděl na pláni.
Ez 8:5 I řekl mi: "Lidský synu, pozvedni své oči k severu." Pozvedl jsem oči k severu, a hle, na sever od brány byl oltář; ta modla žárlivosti byla v průchodu.
Ez 8:6 Řekl mi: "Lidský synu, vidíš, co páchají? Jak veliké ohavnosti zde dům izraelský páchá, abych se vzdálil od své svatyně? A uvidíš ještě větší ohavnosti."
Ez 8:7 Uvedl mě ke vchodu do nádvoří, kde jsem spatřil jakýsi otvor ve zdi.
Ez 8:8 Řekl mi: "Lidský
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Čtvrtek, 6. srpna, 2020
Liturgické období: Mezidobí, 18. týden v mezidobí
Liturgická barva: bílá
Liturgický cyklus: A
Svátek:
Svátek Proměnění Páně [Svátek]
Text 1.čtení:Dan 7,9-10.13-14
Jeho roucho bylo bílé jako sníh.
V tomto slavném apokalyptickém vidění, které vykládá tradice židovská i křesťanská v mesiášském duchu a kterému vévodí postava Starce, to je věčného Boha, představuje nebeský dvůr novému světu a věřícím Syna člověka, hlavu, vzor, představitele nového lidstva. Je obklopen oblaky, typickým prvkem Božích zjevení, dostává věčnou a univerzální moc (v. 14), je uctíván všemi národy: Mesiáš nyní tajemně překonal lidskou přirozenost, do níž ho dřívější starozákonní výklady vždycky odkazovaly, a náleží do samotné sféry Boží. Když se tedy bude Ježíš nazývat Synem člověka, bude připomínat tuto svrchovanou důstojnost, která vyvrátí obvinění z rouhání, vznesené proti němu v židovském procesu (Mt 27,63-66).
Čtení z knihy proroka Daniela.
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc,
sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
Text žalmu:Žl 97,1-2.5-6.9
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Hospodin kraluje, ať zajásá země,
- ať se radují četné ostrovy!
- Mrak a temnota ho obklopují,
- spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Jako vosk se taví hory před Hospodinem,
- před vladařem celé země.
- Nebesa hlásají jeho spravedlnost
- a všechny národy vidí jeho slávu.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí,
- svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.
Text 2.čtení:2 Petr 1,16-19
Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli.
Autor druhého Petrova listu, spisu velmi pozdního, pravděpodobně časově posledního v Novém zákoně, chce představit proměnění jako zjevení slova, vyššího, než byla slova proroků. Zatímco kráčíme v temnotě pozemské existence, podobá se slovo lampě, která řídí naše kroky. Dokonce předjímá záblesk věčného a neuhasitelného světla naší definitivní paschy. Při našem plném setkání s Bohem už nebude tma, ale "rozbřeskne se den a jitřenka nám vzejde v srdci" (v. 19).
Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: `To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Text evangelia:Mt 17,1-9
Ježíšova tvář zazářila jako slunce.
Ústřední místo této zprávy zaujímá prohlášení Boha, které prozrazuje Ježíšovu totožnost. Je "milovaným Synem" (v. 5). Všechny ostatní prvky vyprávění se myšlenkově sbíhají k tomuto vrcholu. V Petrově reakci na zjevení můžeme poznat obzvlášť důležitou symboliku pro pochopení přesného smyslu samotného zjevení. "Postavím tu tři stany, Jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi" (v. 4). Symbol "stanu" má hluboký význam. V starozákonní teologii je jím míněna Boží přítomnost. Petr chce klást do jedné roviny Mojžíše jako Boží slovo (zákon), Eliáše (proroctví) a Ježíše (evangelium). Hlas božského zjevení opraví tento výklad a jenom Krista označí za dokonalý "stan čili přítomnost" Boha. Ježíš je milovaný Boží Syn, a tedy definitivní "stan", v němž se Bůh odhaluje a zpřítomňuje a ve kterém se setkáváme s Bohem.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."
Doplňující text:Proměnění Páně - Svátek
Slaví-li se tento svátek v neděli, čtou se všechna tři čtení; připadne-li na některý jiný den v týdnu, vybere se jedno z prvních dvou čtení a evangelium.
Liturgické texty jsou převzaty z Misálu Katolické církve.
www.farnoststrasnice.cz © 2009-2015