Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 5. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
rozmetá je a víc nezbuduje.
Žl 28:6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby!
Žl 28:7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.
Žl 28:8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného.
Žl 28:9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!
Žl 29:1 Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu.
Žl 29:2 Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.
Žl 29:3 Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.
Žl 29:4 Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti.
Žl 29:5 Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské.
Žl 29:6 Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce.
Žl 29:7 Hospodinův hlas křeše plameny ohně.
Žl 29:8 Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš.
Žl 29:9 Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: "Sláva!"
Žl 29:10 Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.
Žl 29:11 Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.
Žl 30:1 Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův.
Žl 30:2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
Žl 30:3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.
Žl 30:4 Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu.
Žl 30:5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,
Žl 30:6 neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.
Žl 30:7 V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese.
Žl 30:8 Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se.
Žl 30:9 K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím:
Žl 30:10 Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost?
Žl 30:11 Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.
Žl 30:12 Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí,
Žl 30:13 aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.
Žl 31:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 31:2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!
Žl 31:3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.
Žl 31:4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.
Žl 31:5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.
Žl 31:6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.
Žl 31:7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.
Žl 31:8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.
Žl 31:9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.
Žl 31:10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.
Žl 31:11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.
Žl 31:12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.
Žl 31:13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.
Žl 31:14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.
Žl 31:15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh,
Žl 31:16 moje budoucnost je ve tvých rukou." Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.
Žl 31:17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
Žl 31:18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou.
Žl 31:19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním.
Žl 31:20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.
Žl 31:21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.
Žl 31:22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě!
Žl 31:23 A já jsem si ukvapeně řekl: "Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.
Žl 31:24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně.
Žl 31:25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!
Žl 32:1 Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Žl 32:2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
Žl 32:3 Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Žl 32:4 Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Žl 32:5 Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Žl 32:6 Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
Žl 32:7 Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
Žl 32:8 Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
Žl 32:9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
Žl 32:10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Žl 32:11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!
Žl 33:1 Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit.
Žl 33:2 Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách.
Žl 33:3 Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic.
Žl 33:4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.
Žl 33:5 Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.
Žl 33:6 Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.
Žl 33:7 Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích.
Žl 33:8 Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni!
Žl 33:9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.
Žl 33:10 Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí.
Žl 33:11 Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.
Žl 33:12 Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví.
Žl 33:13 Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny,
Žl 33:14 ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi.
Žl 33:15 On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům.
Žl 33:16 Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí.
Žl 33:17 Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže.
Žl 33:18 Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství,
Žl 33:19 aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.
Žl 33:20 Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.
Žl 33:21 Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno.
Žl 33:22 Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!
Žl 34:1 Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel.
Žl 34:2 Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.
Žl 34:3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Žl 34:4 Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Žl 34:5 Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.
Žl 34:6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.
Žl 34:7 Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.
Žl 34:8 Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.
Žl 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.
Žl 34:10 Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek.
Žl 34:11 I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina.
Žl 34:12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.
Žl 34:13 Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?
Žl 34:14 Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi.
Žl 34:15 Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj.
Žl 34:16 Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.
Žl 34:17 Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich.
Žl 34:18 Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil.
Žl 34:19 Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.
Žl 34:20 Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.
Žl 34:21 Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna.
Žl 34:22 Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.
Žl 34:23 Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.
Žl 35:1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.
Žl 35:2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,
Žl 35:3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: "Jsem tvoje spása."
Žl 35:4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí.
Žl 35:5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův,
Žl 35:6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat.
Žl 35:7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu.
Žl 35:8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.
Žl 35:9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
Žl 35:10 Každá kost ve mně řekne: "Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele."
Žl 35:11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.
Žl 35:12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.
Žl 35:13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.
Žl 35:14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.
Žl 35:15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.
Žl 35:16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.
Text bible pro den: Čtvrtek, 6. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] Žl 35:17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.
Žl 35:18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.
Žl 35:19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.
Žl 35:20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.
Žl 35:21 Otevírají si na mě ústa, říkají: "Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči."
Žl 35:22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!
Žl 35:23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.
Žl 35:24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.
Žl 35:25 Ať si v srdci neříkají: "Dobře mu tak, to jsme chtěli!" Ať neřeknou: "Zhltli jsme ho."
Žl 35:26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.
Žl 35:27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: "Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku."
Žl 35:28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.
Žl 36:1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.
Žl 36:2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká.
Žl 36:3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
Žl 36:4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.
Žl 36:5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
Žl 36:6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.
Žl 36:7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
Žl 36:8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Žl 36:9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
Žl 36:10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
Žl 36:11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
Žl 36:12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance!
Žl 36:13 Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.
Žl 37:1 Davidův. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.
Žl 37:2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.
Žl 37:3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
Žl 37:4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.
Žl 37:5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
Žl 37:6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.
Žl 37:7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.
Žl 37:8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,
Žl 37:9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.
Žl 37:10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
Žl 37:11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.
Žl 37:12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.
Žl 37:13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde.
Žl 37:14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.
Žl 37:15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy.
Žl 37:16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
Žl 37:17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá.
Žl 37:18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
Žl 37:19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
Žl 37:20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.
Žl 37:21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.
Žl 37:22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.
Žl 37:23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
Žl 37:24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku.
Žl 37:25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
Žl 37:26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.
Žl 37:27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,
Žl 37:28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
Žl 37:29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.
Žl 37:30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
Žl 37:31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
Žl 37:32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
Žl 37:33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.
Žl 37:34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.
Žl 37:35 Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví;
Žl 37:36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.
Žl 37:37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
Žl 37:38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.
Žl 37:39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
Žl 37:40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.
Žl 38:1 Žalm Davidův, k připamatování.
Žl 38:2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
Žl 38:3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
Žl 38:4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
Žl 38:5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
Žl 38:6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
Žl 38:7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
Žl 38:8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
Žl 38:9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
Žl 38:10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
Žl 38:11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
Žl 38:12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
Žl 38:13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
Žl 38:14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.
Žl 38:15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,
Žl 38:16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
Žl 38:17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
Žl 38:18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
Žl 38:19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
Žl 38:20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
Žl 38:21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
Žl 38:22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
Žl 38:23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Žl 39:1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.
Žl 39:2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
Žl 39:3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
Žl 39:4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:
Žl 39:5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
Žl 39:6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
Žl 39:7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
Žl 39:8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
Žl 39:9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
Žl 39:10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
Žl 39:11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
Žl 39:12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
Žl 39:13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.
Žl 39:14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.
Žl 40:1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.
Žl 40:2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
Žl 40:3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet
Žl 40:4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.
Žl 40:5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.
Žl 40:6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze.
Žl 40:7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích.
Žl 40:8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.
Žl 40:9 Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.
Žl 40:10 Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine.
Žl 40:11 Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění.
Žl 40:12 Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!
Žl 40:13 Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl.
Žl 40:14 Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Žl 40:15 Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.
Žl 40:16 Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: "Dobře ti tak!"
Žl 40:17 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: "Hospodin je velký" ti, kdo milují tvou spásu.
Žl 40:18 Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!
Žl 41:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 41:2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.
Žl 41:3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej!
Žl 41:4 Hospod
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 7. června, 2019
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
in ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!
Žl 41:5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
Žl 41:6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: "Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?"
Žl 41:7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.
Žl 41:8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mě, zlo mi strojí:
Žl 41:9 "Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane."
Žl 41:10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.
Žl 41:11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.
Žl 41:12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.
Žl 41:13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.
Žl 41:14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.
Žl 42:1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.
Žl 42:2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Žl 42:3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Žl 42:4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Žl 42:5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.
Žl 42:6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Žl 42:7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.
Žl 42:8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.
Žl 42:9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,
Žl 42:10 promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?"
Žl 42:11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Žl 42:12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Žl 43:1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!
Žl 43:2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?
Žl 43:3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,
Žl 43:4 a já tam přistoupím k božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!
Žl 43:5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Žl 44:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
Žl 44:2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
Žl 44:3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
Žl 44:4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
Žl 44:5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
Žl 44:6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
Žl 44:7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
Žl 44:8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
Žl 44:9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
Žl 44:10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
Žl 44:11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Žl 44:12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
Žl 44:13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
Žl 44:14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Žl 44:15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Žl 44:16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
Žl 44:17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
Žl 44:18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
Žl 44:19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
Žl 44:20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
Žl 44:21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
Žl 44:22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Žl 44:23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
Žl 44:24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
Žl 44:25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
Žl 44:26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
Žl 44:27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!
Žl 45:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.
Žl 45:2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo:
Žl 45:3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!
Žl 45:4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,
Žl 45:5 se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
Žl 45:6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!
Žl 45:7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.
Žl 45:8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.
Žl 45:9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.
Žl 45:10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.
Žl 45:11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
Žl 45:12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.
Žl 45:13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.
Žl 45:14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.
Žl 45:15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.
Žl 45:16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.
Žl 45:17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.
Žl 45:18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.
Žl 46:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.
Žl 46:2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Žl 46:3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.
Žl 46:4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
Žl 46:5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
Žl 46:6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.
Žl 46:7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá.
Žl 46:8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Žl 46:9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná!
Žl 46:10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.
Žl 46:11 "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi."
Žl 46:12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Žl 47:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.
Žl 47:2 Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.
Žl 47:3 Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.
Žl 47:4 Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.
Žl 47:5 Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
Žl 47:6 Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.
Žl 47:7 Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!
Žl 47:8 Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.
Žl 47:9 Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
Žl 47:10 Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.
Žl 48:1 Žalmová píseň, pro Kórachovce.
Žl 48:2 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.
Žl 48:3 Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále.
Žl 48:4 Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný.
Žl 48:5 Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu,
Žl 48:6 sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli.
Žl 48:7 Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí.
Žl 48:8 Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě.
Žl 48:9 O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným.
Žl 48:10 Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu.
Žl 48:11 Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.
Žl 48:12 Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš.
Žl 48:13 Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže.
Žl 48:14 Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte:
Žl 48:15 "Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně."
Žl 49:1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 49:2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
Žl 49:3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
Žl 49:4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
Žl 49:5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citaře předložím svou hádanku i výklad.
Žl 49:6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
Žl 49:7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
Žl 49:8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
Žl 49:9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
Žl 49:10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
Žl 49:11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
Žl 49:12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
Žl 49:13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.
Žl 49:14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.
Žl 49:15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.
Žl 49:16
