Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha ŽalmůKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Středa, 7. června, 2017
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
in ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!
Žl 41:5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.
Žl 41:6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: "Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?"
Žl 41:7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.
Žl 41:8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mě, zlo mi strojí:
Žl 41:9 "Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane."
Žl 41:10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.
Žl 41:11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.
Žl 41:12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.
Žl 41:13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.
Žl 41:14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.
Žl 42:1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.
Žl 42:2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Žl 42:3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Žl 42:4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Žl 42:5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.
Žl 42:6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Žl 42:7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.
Žl 42:8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.
Žl 42:9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,
Žl 42:10 promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?"
Žl 42:11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Žl 42:12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Žl 43:1 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!
Žl 43:2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?
Žl 43:3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,
Žl 43:4 a já tam přistoupím k božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!
Žl 43:5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Žl 44:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
Žl 44:2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
Žl 44:3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
Žl 44:4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
Žl 44:5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
Žl 44:6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
Žl 44:7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
Žl 44:8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
Žl 44:9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
Žl 44:10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
Žl 44:11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Žl 44:12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
Žl 44:13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
Žl 44:14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Žl 44:15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Žl 44:16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
Žl 44:17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
Žl 44:18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
Žl 44:19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
Žl 44:20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
Žl 44:21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
Žl 44:22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Žl 44:23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
Žl 44:24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
Žl 44:25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
Žl 44:26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
Žl 44:27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!
Žl 45:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.
Žl 45:2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo:
Žl 45:3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!
Žl 45:4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,
Žl 45:5 se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
Žl 45:6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!
Žl 45:7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.
Žl 45:8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.
Žl 45:9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.
Žl 45:10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.
Žl 45:11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
Žl 45:12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.
Žl 45:13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.
Žl 45:14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.
Žl 45:15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.
Žl 45:16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.
Žl 45:17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.
Žl 45:18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.
Žl 46:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.
Žl 46:2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.
Žl 46:3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.
Žl 46:4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!
Žl 46:5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.
Žl 46:6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.
Žl 46:7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá.
Žl 46:8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Žl 46:9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná!
Žl 46:10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.
Žl 46:11 "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi."
Žl 46:12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.
Žl 47:1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.
Žl 47:2 Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.
Žl 47:3 Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.
Žl 47:4 Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.
Žl 47:5 Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
Žl 47:6 Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.
Žl 47:7 Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!
Žl 47:8 Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.
Žl 47:9 Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
Žl 47:10 Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.
Žl 48:1 Žalmová píseň, pro Kórachovce.
Žl 48:2 Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.
Žl 48:3 Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále.
Žl 48:4 Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný.
Žl 48:5 Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu,
Žl 48:6 sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli.
Žl 48:7 Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí.
Žl 48:8 Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě.
Žl 48:9 O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným.
Žl 48:10 Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu.
Žl 48:11 Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.
Žl 48:12 Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš.
Žl 48:13 Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže.
Žl 48:14 Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte:
Žl 48:15 "Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně."
Žl 49:1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
Žl 49:2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
Žl 49:3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
Žl 49:4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
Žl 49:5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citaře předložím svou hádanku i výklad.
Žl 49:6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
Žl 49:7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
Žl 49:8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
Žl 49:9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
Žl 49:10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
Žl 49:11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
Žl 49:12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
Žl 49:13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.
Žl 49:14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.
Žl 49:15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.
Žl 49:16
Text bible pro den: Čtvrtek, 8. června, 2017
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl] Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!
Žl 49:17 Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;
Žl 49:18 zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.
Žl 49:19 I když zaživa si dobrořečil: "Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře",
Žl 49:20 musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.
Žl 49:21 Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.
Žl 50:1 Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.
Žl 50:2 Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh,
Žl 50:3 přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.
Žl 50:4 Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.
Žl 50:5 "Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!"
Žl 50:6 Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.
Žl 50:7 "Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.
Žl 50:8 Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.
Žl 50:9 Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
Žl 50:10 Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách,
Žl 50:11 v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe.
Žl 50:12 Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm.
Žl 50:13 Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví?
Žl 50:14 Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!
Žl 50:15 Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat."
Žl 50:16 Ale svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu?
Žl 50:17 Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš.
Žl 50:18 Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl.
Žl 50:19 Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí.
Žl 50:20 Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky.
Žl 50:21 To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.
Žl 50:22 Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne.
Žl 50:23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu."
Žl 51:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův,
Žl 51:2 když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.
Žl 51:3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
Žl 51:4 moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!
Žl 51:5 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Žl 51:6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
Žl 51:7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.
Žl 51:8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.
Žl 51:9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
Žl 51:10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
Žl 51:11 Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.
Žl 51:12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Žl 51:13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Žl 51:14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.
Žl 51:15 Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.
Žl 51:16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
Žl 51:17 Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.
Žl 51:18 Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.
Žl 51:19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!
Žl 51:20 Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby.
Žl 51:21 Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.
Žl 52:1 Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův,
Žl 52:2 když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: "David vešel do Achímelekova domu."
Žl 52:3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá!
Žl 52:4 Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři.
Žl 52:5 Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo.
Žl 52:6 Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý.
Žl 52:7 Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých.
Žl 52:8 Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou:
Žl 52:9 "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci."
Žl 52:10 Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy.
Žl 52:11 Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.
Žl 53:1 Pro předního zpěváka, při tanečním reji. Poučující, Davidův.
Žl 53:2 Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá.
Žl 53:3 Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
Žl 53:4 Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
Žl 53:5 Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají,
Žl 53:6 že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.
Žl 53:7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.
Žl 54:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,
Žl 54:2 když přišli Zifejci a řekli Saulovi: "David se přece skrývá u nás."
Žl 54:3 Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
Žl 54:4 Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.
Žl 54:5 Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.
Žl 54:6 Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.
Žl 54:7 Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč.
Žl 54:8 Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.
Žl 54:9 Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.
Žl 55:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.
Žl 55:2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Žl 55:3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
Žl 55:4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Žl 55:5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
Žl 55:6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
Žl 55:7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Žl 55:8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
Žl 55:9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
Žl 55:10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
Žl 55:11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
Žl 55:12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
Žl 55:13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
Žl 55:14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
Žl 55:15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
Žl 55:16 Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.
Žl 55:17 A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
Žl 55:18 Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!
Žl 55:19 On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.
Žl 55:20 Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.
Žl 55:21 Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje.
Žl 55:22 Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče.
Žl 55:23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Žl 55:24 Ty je, Bože, srázíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!
Žl 56:1 Pro předního zpěváka, podle "Němé holubice dálek". Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci.
Žl 56:2 Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje.
Žl 56:3 Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho.
Žl 56:4 Přichází den strachu, já však doufám v tebe.
Žl 56:5 V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?
Žl 56:6 Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého.
Žl 56:7 Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují.
Žl 56:8 Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!
Žl 56:9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?
Žl 56:10 Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: "Teď vím, že Bůh je při mně!"
Žl 56:11 V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,
Žl 56:12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?
Žl 56:13 Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály,
Žl 56:14 neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?
Žl 57:1 Pro předního zpěváka, jako "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně.
Žl 57:2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí.
Žl 57:3 Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.
Žl 57:4 Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost.
Žl 57:5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč.
Žl 57:6 Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva!
Žl 57:7 Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami.
Žl 57:8 Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.
Žl 57:9 Probuď se, má slávo! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.
Žl 57:10 Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;
Žl 57:11 vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.
Žl 57:12 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žl 58:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis.
Žl 58:2 Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva?
Žl 58:3 V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou.
Žl 58:4 Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateř
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 9. června, 2017
Kniha Žalmů
[zkr. = Žl]
ského života se lháři dali bludnou cestou.
Žl 58:5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,
Žl 58:6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.
Žl 58:7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!
Žl 58:8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
Žl 58:9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.
Žl 58:10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.
Žl 58:11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.
Žl 58:12 A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná."
Žl 59:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
Žl 59:2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
Žl 59:3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
Žl 59:4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
Žl 59:5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
Žl 59:6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
Žl 59:7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Žl 59:8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: "Kdo to slyší?"
Žl 59:9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
Žl 59:10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
Žl 59:11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.
Žl 59:12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!
Žl 59:13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.
Žl 59:14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
Žl 59:15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Žl 59:16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.
Žl 59:17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.
Žl 59:18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.
Žl 60:1 Pro předního zpěváka, podle "Lilie svědectví". Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,
Žl 60:2 když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Joáb Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.
Žl 60:3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám!
Žl 60:4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí!
Žl 60:5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá.
Žl 60:6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli.
Žl 60:7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám!
Žl 60:8 Bůh ve své svatyni promluvil: "S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.
Žl 60:9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.
Žl 60:10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!"
Žl 60:11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?
Žl 60:12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?
Žl 60:13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.
Žl 60:14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Žl 61:1 Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův.
Žl 61:2 Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj,
Žl 61:3 z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá,
Žl 61:4 ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli.
Žl 61:5 Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.
Žl 61:6 Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména.
Žl 61:7 Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení,
Žl 61:8 ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují!
Žl 61:9 A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.
Žl 62:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův.
Žl 62:2 Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.
Žl 62:3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.
Žl 62:4 Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná.
Žl 62:5 Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.
Žl 62:6 Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.
Žl 62:7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.
Žl 62:8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.
Žl 62:9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Žl 62:10 Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
Žl 62:11 Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.
Žl 62:12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc,
Žl 62:13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.
Žl 63:1 Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.
Žl 63:2 Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.
Žl 63:3 Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;
Žl 63:4 tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.
Žl 63:5 Proto ti žehnám po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.
Žl 63:6 Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.
Žl 63:7 Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,
Žl 63:8 že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.
Žl 63:9 Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.
Žl 63:10 Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země;
Žl 63:11 vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.
Žl 63:12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.
Žl 64:1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Žl 64:2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,
Žl 64:3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,
Žl 64:4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,
Žl 64:5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.
Žl 64:6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: "Kdo nás může spatřit?
Žl 64:7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce."
Žl 64:8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.
Žl 64:9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.
Žl 64:10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.
Žl 64:11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
Žl 65:1 Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň.
Žl 65:2 Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby.
Žl 65:3 K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo.
Žl 65:4 Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.
Žl 65:5 Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu.
Žl 65:6 Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek,
Žl 65:7 jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou,
Žl 65:8 jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů.
Žl 65:9 Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem.
Žl 65:10 Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči:
Žl 65:11 zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.
Žl 65:12 Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost,
Žl 65:13 kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly.
Žl 65:14 Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.
Žl 66:1 Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!
Žl 66:2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem.
Žl 66:3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.
Žl 66:4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.
Žl 66:5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.
Žl 66:6 Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho!
Žl 66:7 Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují!
Žl 66:8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.
Žl 66:9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.
Žl 66:10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro:
Žl 66:11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil.
Žl 66:12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.
Žl 66:13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby,
Žl 66:14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.
Žl 66:15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly.
Žl 66:16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Žl 66:17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.
Žl 66:18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.
Žl 66:19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.
Žl 66:20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.
Žl 67:1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.
Žl 67:2 Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!
Žl 67:3 Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!
Žl 67:4 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Žl 67:5 Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.
Žl 67:6 Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
Žl 67:7 Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.
Žl 67:8 Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dá