Úvod | Novinky | O Farnosti | Kalendář | Aktivity | Kronika | Zpravodaj

Farní charita

Výběr knihy Bible

Dnes je: Středa, 18. říjen 2017, 16:47

Hledaný text:

List svatého apoštola Pavla Římanům [zkr. = Řím]

Řím 1:1 Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,
Řím 1:2 jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,
Řím 1:3 evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,
Řím 1:4 ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
Řím 1:5 Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;
Řím 1:6 k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.
Řím 1:7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Řím 1:8 Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.
Řím 1:9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji
Řím 1:10 při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.
Řím 1:11 Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,
Řím 1:12 to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.
Řím 1:13 Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.
Řím 1:14 Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.
Řím 1:15 Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.
Řím 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
Řím 1:17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: 'Spravedlivý z víry bude živ.'
Řím 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
Řím 1:19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Řím 1:20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Řím 1:21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Řím 1:22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
Řím 1:23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
Řím 1:24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;
Řím 1:25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
Řím 1:26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený
Řím 1:27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Řím 1:28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Řím 1:29 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,
Řím 1:30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,
Řím 1:31 nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.
Řím 1:32 Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.
Řím 2:1 Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.
Řím 2:2 Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.
Řím 2:3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?
Řím 2:4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?
Řím 2:5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
Řím 2:6 On 'odplatí každému podle jeho skutků'.
Řím 2:7 Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.
Řím 2:8 Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
Řím 2:9 Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;
Řím 2:10 avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.
Řím 2:11 Bůh nikomu nestraní.
Řím 2:12 Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.
Řím 2:13 Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.
Řím 2:14 Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.
Řím 2:15 Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.
Řím 2:16 Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.
Řím 2:17 Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem
Řím 2:18 a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.
Řím 2:19 Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,
Řím 2:20 vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.
Řím 2:21 Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?
Řím 2:22 Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?
Řím 2:23 Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?
Řím 2:24 'Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy', jak stojí psáno.
Řím 2:25 Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.
Řím 2:26 Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?
Řím 2:27 Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.
Řím 2:28 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.
Řím 2:29 Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.
Řím 3:1 Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?
Řím 3:2 Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.
Řím 3:3 A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?
Řím 3:4 Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale 'každý člověk lhář', jak je psáno: 'Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.'
Řím 3:5 Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?
Řím 3:6 Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?
Řím 3:7 Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?
Řím 3:8 A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: "Čiňme zlo, aby přišlo dobro?" Ty čeká spravedlivé odsouzení!
Řím 3:9 Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,
Řím 3:10 jak je psáno: 'Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,
Řím 3:11 nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;
Řím 3:12 všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.
Řím 3:13 Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,
Řím 3:14 jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,
Řím 3:15 jejich nohy spěchají prolévat krev,
Řím 3:16 zhouba a bída je na jejich cestách;
Řím 3:17 nepoznali cestu pokoje
Řím 3:18 a úctu před Bohem nemají.'
Řím 3:19 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.
Řím 3:20 Vždyť ze skutků zákona 'nebude před ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Řím 3:21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,
Řím 3:22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:
Řím 3:23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;
Řím 3:24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Řím 3:25 Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
Řím 3:26 Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.
Řím 3:27 Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
Řím 3:28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
Řím 3:29 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!
Řím 3:30 Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.
Řím 3:31 To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Řím 4:1 Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?
Řím 4:2 Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!
Řím 4:3 Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Řím 4:4 Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
Řím 4:5 Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
Řím 4:6 Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
Řím 4:7 'Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
Řím 4:8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.'
Řím 4:9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: 'Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.'
Řím 4:10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
Řím 4:11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
Řím 4:12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
Řím 4:13 Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
Řím 4:14 Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
Řím 4:15 Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
Řím 4:16 Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
Řím 4:17 jak je psáno: 'ustanovil jsem tě za otce mnohých národů'. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
Řím 4:18 On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal 'otcem mnohých národů' podle slova: 'tak četné bude tvé potomstvo'.
Řím 4:19 Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
Řím 4:20 nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
Řím 4:21 že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
Řím 4:22 Proto mu to 'bylo počítáno za spravedlnost'.
Řím 4:23 To, že mu to 'bylo počítáno', nebylo napsáno jen kvůli němu,
Řím 4:24 nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
Řím 4:25 jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
Řím 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Řím 5:2 neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.
Řím 5:3 A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,
Řím 5:4 z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.
Řím 5:5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Řím 5:6 Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
Řím 5:7 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
Řím 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Řím 5:9 Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Řím 5:10 Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
Řím 5:11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.
Řím 5:12 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
Řím 5:13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
Řím 5:14 Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
Řím 5:15 S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
Řím 5:16 A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
Řím 5:17 Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
Řím 5:18 A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
Řím 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
Řím 5:20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,
Řím 5:21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Řím 6:1 Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?
Řím 6:2 Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?
Řím 6:3 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
Řím 6:4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.
Řím 6:5 Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
Řím 6:6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.
Řím 6:7 Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
Řím 6:8 Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.
Řím 6:9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
Řím 6:10 Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.
Řím 6:11 Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Řím 6:12 Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;
Řím 6:13 ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.
Řím 6:14 Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Řím 6:15 Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!
Řím 6:16 Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.
Řím 6:17 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
Řím 6:18 A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
Řím 6:19 Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
Řím 6:20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
Řím 6:21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
Řím 6:22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.
Řím 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Řím 7:1 Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?
Řím 7:2 Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.
Řím 7:3 Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
Řím 7:4 Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.
Řím 7:5 Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
Řím 7:6 Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.
Řím 7:7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: 'Nepožádáš!'
Řím 7:8 Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
Řím 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
Řím 7:10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
Řím 7:11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
Řím 7:12 Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
Řím 7:13 Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
Řím 7:14 Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Řím 7:15 Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
Řím 7:16 Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Řím 7:17 Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
Řím 7:18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
Řím 7:19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Řím 7:20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Řím 7:21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
Řím 7:22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
Řím 7:23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Řím 7:24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Řím 7:25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Řím 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
Řím 8:2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Řím 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Řím 8:4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Řím 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
Řím 8:6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
Řím 8:7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
Řím 8:8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Řím 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
Řím 8:10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
Řím 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Řím 8:12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
Řím 8:13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Řím 8:14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Řím 8:15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Řím 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Řím 8:17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Řím 8:18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
Řím 8:19 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
Řím 8:20 Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
Řím 8:21 že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Řím 8:22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
Řím 8:23 A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
Řím 8:24 Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
Řím 8:25 Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Řím 8:26 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
Řím 8:27 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
Řím 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Řím 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
Řím 8:30 které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Řím 8:31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
Řím 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
Řím 8:33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
Řím 8:34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
Řím 8:35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
Řím 8:36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
Řím 8:37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
Řím 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
Řím 8:39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Řím 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,
Řím 9:2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
Řím 9:3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.
Řím 9:4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,
Řím 9:5 jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.
Řím 9:6 Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
Řím 9:7 ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž 'z Izáka bude povoláno tvé potomstvo', to jest:
Řím 9:8 dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
Řím 9:9 Slovo zaslíbení zní takto: 'V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.'
Řím 9:10 A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
Řím 9:11 ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
Řím 9:12 a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
Řím 9:13 Neboť je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.'
Řím 9:14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Řím 9:15 Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.'
Řím 9:16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Řím 9:17 Písmo přece říká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.'
Řím 9:18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
Řím 9:19 Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
Řím 9:20 Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
Řím 9:21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
Řím 9:22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
Řím 9:23 stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -
Řím 9:24 na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Řím 9:25 Jak je psáno u Ozeáše: 'Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
Řím 9:26 a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.'
Řím 9:27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: 'Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,
Řím 9:28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.'
Řím 9:29 A jak to Izaiáš předpověděl: 'Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.'
Řím 9:30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;
Řím 9:31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Řím 9:32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,
Řím 9:33 jak je psáno: 'Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.'
Řím 10:1 Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.
Řím 10:2 Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.
Řím 10:3 Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.
Řím 10:4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.
Řím 10:5 Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: 'Člověk, který tak jedná, bude živ.'
Řím 10:6 Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: 'Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?' - aby Krista přivedl dolů -
Řím 10:7 'ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?' - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.
Řím 10:8 Co však praví? 'Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme.
Řím 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
Řím 10:10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
Řím 10:11 neboť Písmo praví: 'Kdo v něho věří, nebude zahanben.'
Řím 10:12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť
Řím 10:13 'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'.
Řím 10:14 Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
Řím 10:15 A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: 'Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!'
Řím 10:16 Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: 'Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?'
Řím 10:17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
Řím 10:18 Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! 'Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.'
Řím 10:19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: 'Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.'
Řím 10:20 A Izaiáš má odvahu říci: 'Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.'
Řím 10:21 O Izraeli však říká: 'Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.'
Řím 11:1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
Řím 11:2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
Řím 11:3 'Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!'
Řím 11:4 Jakou však dostal odpověď? 'Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.'
Řím 11:5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
Řím 11:6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
Řím 11:7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
Řím 11:8 jak je psáno: 'Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.'
Řím 11:9 A David praví: 'Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
Řím 11:10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.'
Řím 11:11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
Řím 11:12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
Řím 11:13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
Řím 11:14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
Řím 11:15 Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
Řím 11:16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
Řím 11:17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
Řím 11:18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
Řím 11:19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
Řím 11:20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
Řím 11:21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
Řím 11:22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
Řím 11:23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
Řím 11:24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
Řím 11:25 Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.
Řím 11:26 Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: 'Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;
Řím 11:27 to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.'
Řím 11:28 Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.
Řím 11:29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
Řím 11:30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,
Řím 11:31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.
Řím 11:32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
Řím 11:33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
Řím 11:34 'Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?'
Řím 11:35 'Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?'
Řím 11:36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.
Řím 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.
Řím 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Řím 12:3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
Řím 12:4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,
Řím 12:5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.
Řím 12:6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.
Řím 12:7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.
Řím 12:8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.
Řím 12:9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.
Řím 12:10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.
Řím 12:11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.
Řím 12:12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
Řím 12:13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
Řím 12:14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
Řím 12:15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
Řím 12:16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
Řím 12:17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
Řím 12:18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
Řím 12:19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.'
Řím 12:20 Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.'
Řím 12:21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Řím 13:1 Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
Řím 13:2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.
Řím 13:3 Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.
Řím 13:4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
Řím 13:5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.
Řím 13:6 Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.
Řím 13:7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.
Řím 13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Řím 13:9 Vždyť přikázání 'nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš' a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: 'Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.'
Řím 13:10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.
Řím 13:11 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.
Řím 13:12 Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.
Řím 13:13 Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,
Řím 13:14 nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Řím 14:1 Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.
Řím 14:2 Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.
Řím 14:3 Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.
Řím 14:4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
Řím 14:5 Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
Řím 14:6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
Řím 14:7 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
Řím 14:8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
Řím 14:9 Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
Řím 14:10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
Řím 14:11 Neboť je psáno: 'Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.'
Řím 14:12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
Řím 14:13 Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
Řím 14:14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
Řím 14:15 Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
Řím 14:16 Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.
Řím 14:17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
Řím 14:18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
Řím 14:19 A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.
Řím 14:20 Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.
Řím 14:21 Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.
Řím 14:22 Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.
Řím 14:23 Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.
Řím 15:1 My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.
Řím 15:2 Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.
Řím 15:3 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: 'Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.'
Řím 15:4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
Řím 15:5 Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,
Řím 15:6 a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
Řím 15:7 Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.
Řím 15:8 Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,
Řím 15:9 a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: 'Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.'
Řím 15:10 A dále je řečeno: 'Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.'
Řím 15:11 A opět: 'Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.'
Řím 15:12 A Izaiáš k tomu říká: 'Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.'
Řím 15:13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Řím 15:14 Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.
Řím 15:15 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,
Řím 15:16 abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.
Řím 15:17 To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.
Řím 15:18 Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,
Řím 15:19 v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.
Řím 15:20 Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,
Řím 15:21 ale jak je psáno: 'Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.'
Řím 15:22 To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.
Řím 15:23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,
Řím 15:24 až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiju radosti ze společenství s vámi.
Řím 15:25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.
Řím 15:26 Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.
Řím 15:27 Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.
Řím 15:28 Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.
Řím 15:29 Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.
Řím 15:30 Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha,
Řím 15:31 abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.
Řím 15:32 Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku.
Řím 15:33 Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.
Řím 16:1 Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích.
Řím 16:2 Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.
Řím 16:3 Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše,
Řím 16:4 kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.
Řím 16:5 Pozdravujte také shromáždění v jejich domě. Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu.
Řím 16:6 Pozdravujte Marii - tolik se pro vás napracovala!
Řím 16:7 Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já.
Řím 16:8 Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.
Řím 16:9 Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého.
Řím 16:10 Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.
Řím 16:11 Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu.
Řím 16:12 Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně. Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně.
Řím 16:13 Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.
Řím 16:14 Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.
Řím 16:15 Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi.
Řím 16:16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.
Řím 16:17 Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!
Řím 16:18 Takoví lidé totiž neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.
Řím 16:19 Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.
Řím 16:20 Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi.
Řím 16:21 Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji krajané.
Řím 16:22 Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu.
Řím 16:23 Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.
Řím 16:24 ---
Řím 16:25 Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,
Řím 16:26 nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.
Řím 16:27 Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.


www.farnoststrasnice.cz © 2011