Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...

Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha Žalmů

Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt)  » » »

Text bible pro den: Neděle, 11. června, 2023

 Kniha Žalmů 
 [zkr. = Žl] 


Žl 73:1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
Žl 73:2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
Žl 73:3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
Žl 73:4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
Žl 73:5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
Žl 73:6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
Žl 73:7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
Žl 73:8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
Žl 73:9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
Žl 73:10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
Žl 73:11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
Žl 73:12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
Žl 73:13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
Žl 73:14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
Žl 73:15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
Žl 73:16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
Žl 73:17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
Žl 73:18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
Žl 73:19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.
Žl 73:20 Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.
Žl 73:21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
Žl 73:22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Žl 73:23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
Žl 73:24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
Žl 73:25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
Žl 73:26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
Žl 73:27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
Žl 73:28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Žl 74:1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
Žl 74:2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
Žl 74:3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
Žl 74:4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
Žl 74:5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
Žl 74:6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
Žl 74:7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
Žl 74:8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
Žl 74:9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
Žl 74:10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?
Žl 74:11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
Žl 74:12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.
Žl 74:13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,
Žl 74:14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,
Žl 74:15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.
Žl 74:16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,
Žl 74:17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
Žl 74:18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.
Žl 74:19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,
Žl 74:20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.
Žl 74:21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!
Žl 74:22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.
Žl 74:23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Žl 75:1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Žalm; pro Asafa, píseň.
Žl 75:2 Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.
Žl 75:3 "Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.
Žl 75:4 Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům."
Žl 75:5 Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy!
Žl 75:6 Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí!
Žl 75:7 Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště,
Žl 75:8 jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.
Žl 75:9 Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země.
Žl 75:10 A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu.
Žl 75:11 A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.
Žl 76:1 Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň.
Žl 76:2 V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.
Žl 76:3 V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.
Žl 76:4 Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.
Žl 76:5 Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!
Žl 76:6 Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
Žl 76:7 Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.
Žl 76:8 Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?
Žl 76:9 Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,
Žl 76:10 když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.
Žl 76:11 Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.
Žl 76:12 Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,
Žl 76:13 tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.
Žl 77:1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
Žl 77:2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
Žl 77:3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
Žl 77:4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
Žl 77:5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Žl 77:6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
Žl 77:7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
Žl 77:8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
Žl 77:9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
Žl 77:10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
Žl 77:11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
Žl 77:12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
Žl 77:13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
Žl 77:14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
Žl 77:15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
Žl 77:16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
Žl 77:17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
Žl 77:18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
Žl 77:19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
Žl 77:20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.
Žl 77:21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.
Žl 78:1 Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,
Žl 78:2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
Žl 78:3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,
Žl 78:4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.
Žl 78:5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
Žl 78:6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,
Žl 78:7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
Žl 78:8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Žl 78:9 Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.
Žl 78:10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
Žl 78:11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
Žl 78:12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
Žl 78:13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
Žl 78:14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
Žl 78:15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
Žl 78:16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
Žl 78:17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
Žl 78:18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
Žl 78:19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
Žl 78:20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
Žl 78:21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Žl 78:22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
Žl 78:23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
Žl 78:24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Žl 78:25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
Žl 78:26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Žl 78:27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
Žl 78:28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
Žl 78:29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
Žl 78:30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Žl 78:31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
Žl 78:32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
Žl 78:33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
Žl 78:34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
Žl 78:35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
Žl 78:36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
Žl 78:37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
Žl 78:38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
Žl 78:39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.
Žl 78:40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!
Žl 78:41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.
Žl 78:42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
Žl 78:43

Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt)  » » »