Stejně dlouhý úryvek z Bible na každý den v roce...Chcete-li zobrazit (vytisknout, poslat mailem) celý text zobrazované knihy bible, klikněte na odkaz:
Celý text: Kniha KazatelKlikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Pátek, 28. června, 2024
Kniha Kazatel
[zkr. = Kaz]
den, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.
Kaz 4:11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?
Kaz 4:12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
Kaz 4:13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení.
Kaz 4:14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království.
Kaz 4:15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm.
Kaz 4:16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 4:17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.
Kaz 5:1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.
Kaz 5:2 Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.
Kaz 5:3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň!
Kaz 5:4 Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.
Kaz 5:5 Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: "To byl omyl." Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou?
Kaz 5:6 Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
Kaz 5:7 Uvidíš-li, že je v kraji chudých utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.
Kaz 5:8 Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.
Kaz 5:9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.
Kaz 5:10 Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.
Kaz 5:11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.
Kaz 5:12 Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.
Kaz 5:13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.
Kaz 5:14 Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo.
Kaz 5:15 A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?
Kaz 5:16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!
Kaz 5:17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl.
Kaz 5:18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.
Kaz 5:19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.
Kaz 6:1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:
Kaz 6:2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
Kaz 6:3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.
Kaz 6:4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;
Kaz 6:5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.
Kaz 6:6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?
Kaz 6:7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.
Kaz 6:8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?
Kaz 6:9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
Kaz 6:10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.
Kaz 6:11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?
Kaz 6:12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?
Kaz 7:1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
Kaz 7:2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
Kaz 7:3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
Kaz 7:4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
Kaz 7:5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,
Kaz 7:6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.
Kaz 7:7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.
Kaz 7:8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.
Kaz 7:9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.
Kaz 7:10 Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to.
Kaz 7:11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;
Kaz 7:12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.
Kaz 7:13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?
Kaz 7:14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
Kaz 7:15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
Kaz 7:16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?
Kaz 7:17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
Kaz 7:18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
Kaz 7:19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.
Kaz 7:20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
Kaz 7:21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
Kaz 7:22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
Kaz 7:23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
Kaz 7:24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
Kaz 7:25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
Kaz 7:26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.
Kaz 7:27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,
Kaz 7:28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
Kaz 7:29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.
Kaz 8:1 Kdo se vyrovná moudrému a kdo zná výklad věcí? Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.
Kaz 8:2 Pravím: Dbej na králův rozkaz, a to kvůli přísaze Boží.
Kaz 8:3 Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci; neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.
Kaz 8:4 Vždyť královo slovo má moc a kdo mu řekne: "Co to děláš?"
Kaz 8:5 Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého, srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.
Kaz 8:6 Nad každým děním nastane čas soudu; na člověku je mnoho zlého.
Kaz 8:7 Nikdo neví, co nastane; kdo oznámí člověku, jak bude?
Kaz 8:8 Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci, nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti; z toho boje není východiska, svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.
Kaz 8:9 To všechno jsem viděl, když jsem si předsevzal zabývat se vším, co se pod sluncem děje v čase, kdy má člověk moc nad člověkem a působí mu zlo.
Kaz 8:10 Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky; přicházívali a odcházeli ze svatého místa a ve městě se zapomínalo, jak jednali. Také to je pomíjivost.
Kaz 8:11 Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla.
Kaz 8:12 Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře.
Kaz 8:13 Avšak svévolníkovi se dobře nepovede, život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín, protože nemá bázeň před Boží tváří.
Kaz 8:14 Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje: Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků, a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých. Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.
Kaz 8:15 I vychvaloval jsem radost, protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího než jíst a pít a radovat se. To ho provází při jeho pachtění ve dnech života, které mu Bůh pod sluncem dopřál.
Kaz 8:16 Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost, viděl jsem, co je na zemi lopoty; ve dne ani v noci člověk neokusí spánku.
Kaz 8:17 Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout.
Kaz 9:1 O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží. Člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním.
Kaz 9:2 Všechno je u všech stejné: stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.
Kaz 9:3 Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.
Kaz 9:4 Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
Kaz 9:5 Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
Kaz 9:6 Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.
Kaz 9:7 Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
Kaz 9:8 Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.
Kaz 9:9 Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.
Kaz 9:10 Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
Kaz 9:11 Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání,
Text bible pro den: Sobota, 29. června, 2024
Kniha Kazatel
[zkr. = Kaz] ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.
Kaz 9:12 Vždyť člověk ani nezná svůj čas. Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě, a jako ptáci chytaní do osidla. Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno ve zlý čas, který je náhle přepadá.
Kaz 9:13 Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká:
Kaz 9:14 Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.
Kaz 9:15 Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.
Kaz 9:16 Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže modrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena.
Kaz 9:17 Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.
Kaz 9:18 Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.
Kaz 10:1 Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest.
Kaz 10:2 Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém.
Kaz 10:3 Pomatenec, i když jde po cestě, je bez rozumu, o každém však říká: "To je pomatenec!"
Kaz 10:4 Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole, své místo neopouštěj, mírnost může zabránit velikým hříchům.
Kaz 10:5 Zlo, jež jsem pod sluncem vídal, je omyl, k němuž dochází u mocnáře:
Kaz 10:6 Na vysoké místo se dosadí pomatenec, kdežto schopní zůstávají sedět dole.
Kaz 10:7 Viděl jsem otroky na ořích, kdežto knížata jak otroky chodit pěšky.
Kaz 10:8 Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had.
Kaz 10:9 Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.
Kaz 10:10 Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost.
Kaz 10:11 Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje.
Kaz 10:12 Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.
Kaz 10:13 Sotvaže promluví, prozradí pomatenost, a když domluví, zlou ztřeštěnost.
Kaz 10:14 Pomatenec má plno řečí. Co nastane, člověk neví, a kdo mu oznámí, co bude po něm?
Kaz 10:15 Hlupáci se unavují pachtěním, nevědí ani, kudy jít do města.
Kaz 10:16 Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec a tvá knížata hodují z jitra!
Kaz 10:17 Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.
Kaz 10:18 Pro lenošení sesouvá se krov, pro nečinnost rukou zatéká do domu.
Kaz 10:19 K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno.
Kaz 10:20 Králi nezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.
Kaz 11:1 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
Kaz 11:2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
Kaz 11:3 Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.
Kaz 11:4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
Kaz 11:5 Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
Kaz 11:6 Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.
Kaz 11:7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
Kaz 11:8 I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
Kaz 11:9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
Kaz 11:10 Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
Kaz 12:1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
Kaz 12:2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
Kaz 12:3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
Kaz 12:4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
Kaz 12:5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
Kaz 12:6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
Kaz 12:7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
Kaz 12:8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.
Kaz 12:9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.
Kaz 12:10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
Kaz 12:11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.
Kaz 12:12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
Kaz 12:13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.
Kaz 12:14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.
Kniha MoudrostiMdr 1:1 Milujte spravedlnost, vy soudcové země, smýšlejte o Hospodinu v dobrotě ahledejte ho upřímným srdcem.
Mdr 1:2 Dává se nalézat těm, kdo ho nepokoušejí, ukazuje se těm, kdo mu nejsounevěrní.
Mdr 1:3 Zvrácené myšlenky totiž odvádějí od Boha, ale jeho moc zahanbuje nemoudré,když ji pokoušejí.
Mdr 1:4 Moudrost nevejde do zlovolné duše, nebude přebývat v těle podrobeném hříchu.
Mdr 1:5 Svatý duch kázně prchá před lstí, vzdaluje se od nerozumných myšlenek, vstudu se odvrací od nepravosti.
Mdr 1:6 Moudrost je duch lidumilný, ale nepromine trest rouhačovi za slova jeho rtů; Bůhje zajisté svědkem jeho ledví, dobře vidí do skrytu jeho srdce a slyší všechno , co člověkmluví.
Mdr 1:7 Duch Hospodinův naplňuje zemi, on, jenž všemu dává řád, zná každoumyšlenku.
Mdr 1:8 Před ním se neskryje nikdo, kdo je na straně bezpráví, trestající spravedlnost honemine.
Mdr 1:9 Spády svévolníka vyjdou najevo, o jeho piklech uslyší Hospodin a ztrestá jehozvrácenost.
Mdr 1:10 Vždyť ucho žárlivě milujícího slyší všechno, ani reptání šeptem mu neujde.
Mdr 1:11 Chraňte se neprospěšného reptání, zdržte jazyk od pomluv, vždyť ani hovorvskrytu neprojde bez povšimnutí a prolhaná ústa zabíjejí duši.
Mdr 1:12 Nepřivolávejte si smrt pobloudilostí svého života, nevystavujte se záhubě pročiny svých rukou.
Mdr 1:13 Vždyť Bůh smrt neučinil, ani se netěší ze zahynutí živých;
Mdr 1:14 stvořil totiž všechno, aby to bylo, čemu dal na světě vzniknout, určil k spáse,není v tom smrtící jed; podsvětí nebude kralovat nad zemí.
Mdr 1:15 Vždyť spravedlnost je nesmrtelná.
Mdr 1:16 Ale svévolníci přivolali smrt rukama i slovy, měli ji za přítelkyni, proto zchřadli;uzavřeli s ní smlouvu, a tak si zasluhují, aby byla jejich údělem.
Mdr 2:1 Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život aproti skonu člověka není léku; neznáme nikoho , kdo by unikl z podsvětí.
Mdr 2:2 Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli.Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.
Mdr 2:3 Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek.
Mdr 2:4 I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Nášživot se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce,sražená jeho teplem.
Mdr 2:5 Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože jezpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.
Mdr 2:6 Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako vmládí.
Mdr 2:7 Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květjara.
Mdr 2:8 Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.
Mdr 2:9 Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následkynaší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los.
Mdr 2:10 Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled našediny starce ve vysokém věku.
Mdr 2:11 Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“
Mdr 2:12 „Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činůma vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování.
Mdr 2:13 Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovýmslužebníkem.
Mdr 2:14 Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,
Mdr 2:15 protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné.
Mdr 2:16 Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrtjako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.
Mdr 2:17 Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.
Mdr 2:18 Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků.
Mdr 2:19 Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.
Mdr 2:20 Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“
Mdr 2:21 To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost.
Mdr 2:22 Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jakéodplaty dojdou bezúhonné duše.
Mdr 2:23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastnínepomíjivosti.
Mdr 2:24 Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.
Mdr 3:1 Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne.
Mdr 3:2 V očích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich skonu se spatřovala záhuba,
Mdr 3:3 v jejich odchodu od nás jejich zánik. Oni však jsou v pokoji.
Mdr 3:4 I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou naději na nesmrtelnost.
Mdr 3:5 Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní, neboť Bůh je vyzkoušel a shledal jehodnými sebe.
Mdr 3:6 Protříbil je jako zlato v tavicí peci a přijal je jako zápalnou oběť.
Mdr 3:7 V čas Božího navštívení zazáří a rozletí se jako jiskry po strnisku.
Mdr 3:8 Budou soudit pronárody a vládnout nad lidmi a Hospodin bude jejich králemnavěky.
Mdr 3:9 Kdo na něho spoléhají, porozumějí pravdě, a věrní zůstanou při něm účastnijeho lásky, vždyť milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným.
Mdr 3:10 Avšak svévolníci ponesou trest podle toho, jak smýšleli, že nedbali naspravedlivého a odpadli od Hospodina.
Mdr 3:11 Kdo pohrdá moudrostí a kázní, je ubožák; marná je jejich naděje, zbytečnánámaha a bez užitku jejich skutky.
Mdr 3:12 Jejich ženy jsou pošetilé, jejich děti zlé, jejich rod prokletý.
Mdr 3:13 Blaze ženě neplodné, která je bez poskvrny, když nepoznala lože hříchu, získáplod při navštívení duší.
Mdr 3:14 Blaze i kleštěnci, který se nedopustil nepravosti svou rukou ani nezamýšlel niczlého proti Hospodi
Klikněte vpravo (zobrazit/skrýt) » » »
Text bible pro: Neděle, 30. června, 2024
Kniha Moudrosti
[zkr. = Mdr]
nu; dostane zvláštní odměnu za svou věrnost a nejžádoucnější úděl vHospodinově chrámu.
Mdr 3:15 Neboť slavný je užitek dobrého úsilí a kořen rozumnosti je nevyvratitelný.
Mdr 3:16 Ale děti cizoložníků se nevydaří, símě nezákonného lože zajde.
Mdr 3:17 I když se dožijí vysokého věku, nebudou je mít ve vážnosti a jejich stáří budenakonec beze cti.
Mdr 3:18 Když zemřou brzy, nebudou mít naději ani útěchu v den soudu.
Mdr 3:19 Hrozný konec čeká nevěrné pokolení.
Mdr 4:1 Lepší je bezdětnost při ctnostném žití; památka na ctnost je nesmrtelná adochází uznání u Boha i u lidí.
Mdr 4:2 Kde je přítomna, tam její příklad táhne, a když pomine, probouzí aspoň po sobětouhu. I na věčnosti se skví ověnčená jako vítěz v čestně vedeném boji.
Mdr 4:3 Zato množství potomstva svévolníků není k ničemu; co vzešlo z neřesti,nezapustí hluboké kořeny a nezpevní svůj základ.
Mdr 4:4 I když to na čas rozbují do větví, co stojí nepevně, vítr vyviklá a nápor vichrůvyvrátí z kořene.
Mdr 4:5 Nedorostlé větve budou olámány, jejich ovoce nebude k užitku a jako nezralé anik jídlu, k ničemu se nebude hodit.
Mdr 4:6 Děti zrozené z nezákonného spojení jsou při výslechu svědky nepravosti rodičů.
Mdr 4:7 Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,
Mdr 4:8 neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let.
Mdr 4:9 Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravýdlouhý věk.
Mdr 4:10 Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval, a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen.
Mdr 4:11 Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši.
Mdr 4:12 Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl.
Mdr 4:13 Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti, dosáhl plnosti dlouhého věku.
Mdr 4:14 Jeho duše byla milá Hospodinu, a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti.Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to , ani si nevzali k srdci,
Mdr 4:15 že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným a že ochraňuje své svaté.
Mdr 4:16 Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky, mládí pak, jež došlo rychléhokonce, letité stáří nespravedlivého.
Mdr 4:17 Budou vidět jen skonání moudrého, ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodla k čemu ho zachoval.
Mdr 4:18 Uvidí to a pohrdnou jím , ale Hospodin se jim vysměje.
Mdr 4:19 A budou zneuctěnou mrtvolou, navěky pohrdáni i mezi mrtvými. Neboť on jesrazí po hlavě, že ani nehlesnou, vyvrátí je do základů a až do konce zůstanou úhorem,ocitnou se v mukách a jejich památka zanikne.
Mdr 4:20 Při zúčtování svých hříchů přijdou zlomeni strachem, a jejich nepravosti jeusvědčí tváří v tvář.
Mdr 5:1 Spravedlivý tehdy s velkou neohrožeností předstoupí před ty, kdo ho sužovali apohrdali jeho úsilím.
Mdr 5:2 Při pohledu na něho budou zachváceni hrozným strachem a užasnou nad jehonečekanou spásou.
Mdr 5:3 S úzkostným povzdechem si pro sebe kajícně řeknou:
Mdr 5:4 „To je ten, kdo nám byl kdysi k smíchu jako příklad potupy, nám pošetilým! Jehoživot jsme považovali za nesmyslný a jeho konec za bezectný.
Mdr 5:5 Jak to, že je připočten k Božím synům a že jeho úděl je mezi svatými?
Mdr 5:6 Zbloudili jsme z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám nezasvítilo, slunce námnevzešlo.
Mdr 5:7 Naplno jsme se vydali po stezkách nepravosti a záhuby, neschůdnými pustinamijsme se plahočili a cestu Hospodinovu nepoznali.
Mdr 5:8 Čím nám prospěla domýšlivost? A k čemu je nám, že jsme se chvástalibohatstvím?
Mdr 5:9 To všechno přešlo jako stín a jako prchavá zvěst,
Mdr 5:10 jako loď brázdící rozvlněnou hladinu; když propluje, nelze nalézt její stopu anidráhu jejího kýlu ve vlnách.
Mdr 5:11 Nebo jako když pták proletí vzduchem a nikde se nenajde známka jeho letu; vlehkém vzduchu bičovaném údery křídel a rozráženém mocným máváním svištících perutíse nenajde ani náznak toho, že tudy proletěl.
Mdr 5:12 Nebo jako když šíp vystřelený na cíl protne vzduch a ten se hned spojí, takžejeho dráhu už nelze poznat.
Mdr 5:13 Podobně i my, sotva se narodíme, už zanikáme, ani jsme nemohli ukázatjakýkoli náznak ctnosti, ale umořili jsme se vlastní špatností.
Mdr 5:14 Naděje svévolníka je jako chmýří unášené větrem, jako drobné jíní strženévichřicí, jako dým rozptýlený větrem, zmizí jako vzpomínka na hosta, který týž denodchází.
Mdr 5:15 Spravedliví však žijí navěky; jejich odměna je u Hospodina, Nejvyšší o něpečuje.
Mdr 5:16 Obdrží slavné království a krásnou čelenku z ruky Hospodinovy, neboť pravicí jepřikryje a svou paží je ochrání.
Mdr 5:17 Vezme si jako zbroj své rozhorlení a vyzbrojí stvoření k odvetě protinepřátelům.
Mdr 5:18 Oděje se spravedlností jako pancířem a jako přilbu si nasadí neúplatný soud.
Mdr 5:19 Jako neprorazitelný štít si vezme svatost.
Mdr 5:20 Naostří přísný hněv jako meč, a svět s ním půjde do boje proti pobloudilcům.
Mdr 5:21 Blesky vyletí jako přesně zamířené šípy z napjatého luku mraků a zasáhnou cíl.
Mdr 5:22 Krupobití se vymrští jako z praku, plné hněvu, vody moře se proti nim rozbouří,a proudy řek je bez milosti zaplaví.
Mdr 5:23 Zvedne se proti nim mohutný vítr a rozpráší je jako smršť; nepravost obrátí vpustinu celou zemi a zločinnost vyvrátí trůny vládců.
Mdr 6:1 Nuže slyšte, králové, mějte rozum, poučte se, soudcové končin země.
Mdr 6:2 Naslouchejte, kdo ovládáte davy a pyšníte se množstvím pronárodů.
Mdr 6:3 Vždyť moc vám byla dána od Hospodina a vládu vám svěřil Nejvyšší. On si ověřívaše skutky a přezkouší záměry.
Mdr 6:4 Měli jste sloužit jeho království, ale nebyli jste správnými soudci, Zákon jstenezachovávali a nejednali jste podle Boží vůle.
Mdr 6:5 Děsivě a rychle na vás přijde: přísný soud stihne předáky.
Mdr 6:6 Nepatrnému se dostane milosrdenství, zato mocní budou tvrdě pohnáni kodpovědnosti.
Mdr 6:7 Neboť Vladař všech neustoupí před nikým, nedá se ovlivnit žádnou veličinou;vždyť on učinil malého i velkého a o všechny stejně pečuje.
Mdr 6:8 Mocné však čeká přísný výslech.
Mdr 6:9 Vám tedy, vládcové, platí má slova, abyste se naučili moudrosti a nepadli.
Mdr 6:10 Kdo svatě střeží, co je svaté, budou uznáni za svaté, a kdo se o tom dajípoučit, najdou omluvu.
Mdr 6:11 Buďte tedy žádostivi mých slov, dychtěte poučit se z nich .“
Mdr 6:12 Moudrost září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najíttěm, kdo ji hledají.
Mdr 6:13 Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc.
Mdr 6:14 Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat, najde ji sedící u svých dveří.
Mdr 6:15 Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost, a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starostí.
Mdr 6:16 Sama obchází a hledá, kdo jsou jí hodni, na jejich stezkách se jim vlídněukazuje a v každé myšlence se s nimi setkává.
Mdr 6:17 Počátkem rozumnosti je nejupřímnější touha poučit se, a péče o poučení, to jeláska k ní .
Mdr 6:18 Láska pak znamená zachovávat její zákony; dbát jejích zákonů je zárukouneporušenosti.
Mdr 6:19 A neporušenost přibližuje člověka k Bohu.
Mdr 6:20 Tak touha po moudrosti přivádí až ke království.
Mdr 6:21 Máte-li tedy ve vážnosti své trůny a svá žezla, vy vládcové nad lidem, musítectít moudrost, abyste kralovali navěky.
Mdr 6:22 Co je moudrost a jak vznikla, vám povím, a nebudu skrývat před vámitajemství. Od začátku jejího zrození ji budu sledovat, odhalím, co je o ní známo, anepominu pravdu.
Mdr 6:23 Nepůjdu s tím, kdo bledne závistí, protože takový nebude mít na moudrostipodíl.
Mdr 6:24 Množství moudrých je spásou světa a rozvážný král je pilířem lidu.
Mdr 6:25 Proto se vzdělávejte mými výroky a budete mít z toho užitek.
Mdr 7:1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni, potomek toho, který jakoprvní byl učiněn ze země. V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
Mdr 7:2 po deset měsíců jsem v krvi houstl z mužského semene po slastném spojení vspánku.
Mdr 7:3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi,kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
Mdr 7:4 Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech.
Mdr 7:5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
Mdr 7:6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
Mdr 7:7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost, vzýval jsem Boha , a přišel kemně duch moudrosti.
Mdr 7:8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic vesrovnání s ní,
Mdr 7:9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jenhrst písku, a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
Mdr 7:10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jí přednost před světlem dne , protožejejí záře nepohasíná.
Mdr 7:11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.
Mdr 7:12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost, ale nevěděl jsem, žeona je jejich rodičkou.
Mdr 7:13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím, její bohatství prosebe neukrývám.
Mdr 7:14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelstvís Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.
Mdr 7:15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť onsám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré.
Mdr 7:16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělnádovednost.
Mdr 7:17 On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působeníživlů,
Mdr 7:18 počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob,
Mdr 7:19 koloběhy roku a postavení hvězd,
Mdr 7:20 povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin aléčivou moc kořenů.
Mdr 7:21 Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho –moudrost.
Mdr 7:22 Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duchjemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro,činorodý,
Mdr 7:23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí,všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.
Mdr 7:24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupujevšecko.
Mdr 7:25 Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nicposkvrněného se do ní nevloudí.
Mdr 7:26 Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazemjeho dobrotivosti.
Mdr 7:27 Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, vkaždém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky.
Mdr 7:28 Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí.
Mdr 7:29 Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnánase světlem dne , ukáže se, že je převyšuje.
Mdr 7:30 Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.
Mdr 8:1 Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý a ušlechtile všechnospravuje.
Mdr 8:2 Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával, zatoužil jsem přivést si jijako nevěstu a stal jsem se milovníkem její krásy.
Mdr 8:3 Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem; sám Vládce všeho si jizamiloval.
Mdr 8:4 Je zasvěcena do Božího vědění a řídí volbu jeho skutků.
Mdr 8:5 Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství, v čem spočívá větší bohatství nežv moudrosti, která všechno působí?
Mdr 8:6 Když je rozumnost při díle, kdo dokáže víc než ona?
Mdr 8:7 A mil